Radíkovská 15

Na tento závod jsem se opravdu hodně těšil. Namlsán Rohálovskou desítkou se zlepšením více než 4 minuty, jsem si říkal, že loňský čas 1:25:22 by měl vypadat hodně jinak, každopádně pod 1:20 a rovněž místo v mužích A by mohlo být i jiné, než poslední:-)
Navzdory pesimistické předpovědi počasí vyšel den startu jako malovaný. Ráno byla sice zima, takže jsem si nenabalil krátké elasťáky (chybka), ale velmi rychle se oteplilo. V silné sestavě s Ondrou a Pavlem razíme směr Radíkov. Ondra už na Radíkově jako divák byl, Pavel vůbec nevěděl do čeho jde a měl strach z 15-ti kilometrového závodu. Nakonec se ovšem ukázalo, že neopodstatněný i když při cestě na kopec k rozhledně mu došlo, že moje řeči o mírně zvlněné trati jsou jenom samé lži:-). Dorážíme hoďku před startem, registrace bez fronty, hemzy Lipánka, mudrování borců AD Cyklo Brodek, zdravím kolegy z TTS Osek (jenom Petr Dohlal a Milan Urban) a už je tu start.
Ondra bojuje někdě vpředu, já zůstávám rozvážně vzadu. Na hodinkách mám nastaveno hlídání tempa mezi 4:50 a 5:15, které hned v úvodním seběhu, kterým závod začíná krutě nedodržuji. Nicméně do rychla, takže to neva. Pavel začal se mnou ze strachu aby nepřepálil, nicméně po cca 3km zjistil, že jsem na něj fakt moc pomalý a šel běžet svoje. Dokončil za 1:12:27, čímž z mého líčení vypadává až do cíle. Jak je vidět z obrázku, je profil tratě skutečně velice výživný. Celá první polovina okruhu je prakticky seběh, druhá výběh.

A ve výběhu také končí legrace. Předbíhá mne oddílový president, sice mi moc neuteče, ale nedotahuji ho. Je to jako překročení kouzelného proutku, jenom místo kročení se skáče a místo proutku přes potok. Za ním následuje výběh lesem, který je opravdu drsný a má cca 400m. Předplužuji několil veteránů, v půli se na garminu dostávám do zvoleného tempového pásma, po dalších pár stech metrech už začíná garmin kníkat "speed up", čehož nenechá až do cíle. Na tomto závodě mne váha limituje daleko více než na Rohálovce. Cítím každý gram svého otylého těla a pýcha tutově nejtěžšího účastníka přechází v rozhodnutí, že už s tím opravdu musím něco dělat. Jelikož se mi ale nechce na velkou, nemám možnost nějaké skokové hmotnostní úpravy a musím táhnout bezmála metrák dál vzhůru. Do cíle prvního kola dobíhám za necelých 39 minut a zjišťuji, že závod avízovaných 15,6km nemá, protože okruh měří pouhých 7,3km. V seběhu na začátku 2. kola zjišťuji, že presidenta pořád vidím a zkouším ho stáhnout. Pěkná kravina. Místo, abych si trochu odpočinul, valím jako hrom a skutčně se mu trošku přiblížím. Seběhová půlka ale končí, skok přes potok a už je mi to jasné, jsem to přepálil, blbec. V podstatě už nevnímám křik garmina "speed-up" a pokouším se aspoň udržet v pohybu, což se mi nakonec po celou nejprudší pasáž podaří a vyběhnu až na louku, kde se sklon trochu zlepší. Vidím, že Petr Dohnal dobíhá chlapíka v černém. To jsem netušil, že tím chlapíkem je vyhlášený přerovský ohněstrůjce a můj vodnopólový kamarád Pavel N. Vědět to, možná se ještě o trošinku více zmobilizuji, ale taky možná ne. V posledním stoupání cca 2 km před cílem mi totiž dochází tak, že musím jít. To se mi už dlouho nepřihodilo. Definitivně pohřbívám čas pod 1:20 a těším se do cíle. Dobíhám hnán sporttesterovým pípotem speed up a dá to 1:21:12 a jsem třetí od konce kategorie A, zaplať pánbůh za veterány, aspoň je za mnou více než dva lidé:-). Je mi fakt blbě, tak se aspoň chvíli posmívám komusi, kdo je od bahna více než já a jdu se vyklusat s Pavlem N. Je mu o dost líp než mně, syčákovi:-) Nadělil mi ale jenom 3 minuty, při naší poslední konfrontaci předloni na Grymovském běhu to bylo skoro 10 minut na desítce. Cestou z výklusu jsem taky potkal předního českého triatleta Martina K., který si chce koupit stejný sporttester jako já, resp. uvažuje o 405-tce. Kafrání o báječnosti garminů, výhodách vyššího rozlišení či silnější baterie mi jde výrazně lépe, než běh:-)
Jdu se osprchovat a zjišťuji, že jsem se musel proti loňsku fakt zlepšit, páč loni tekla voda už úplně ledová, zatímco letos měla dobrých 21 stupňů, takže granularita husí kůže nedosahovala ani dvou milimetrů:-D. Po sprše se můj depresívní stav výrazně lepší a definitivně odpluje po prvním pivu (byť je jím mizerná desítka Radegast), jsem totiž neřidič.
Při pomalém pití druhého piva venku na sluníčku se rozhoduji, že sem přece jenom příští rok přijedu zase.