Mamuťátko i na potřetí, letos ovšem škoda

První letošní závod jsem letos opravdu bral vážně. Na dlouho jsem přihlášený už předchozí 2 ročníky a pokaždé nakonec trasu zkrátil. Důvody byly v zásadě 2. 1. prostě jsem na to neměl (což je ten důležitější) a 2. vždycky jsem jel většinu trasy sólo jízdu, čímž ubývaly rychleji už tak nedostatečné síly. No a nemůžu zapomenout na váhu, která na těžké kopcovité trati limituje zásadním způsobem.
Tentokrát to ovšem bylo jinak. Po 3 letech méně kil než 100, najeto rekordní množství kilometrů (přes 4000 před startem) a hlavně, domluvený skvělý parťák Pavel. Všechno tedy skvěle připraveno pro lov velkého tlustokožce.
Jenom předpověď počasí vypadal vachrlatě, což je ale stav předchozích x let a vždycky to dopadlo celkem dobře, věřil jsem tomu tedy i letos a všem škarohlídům se posmíval. No tak letos změna.
Každopádně od rána to vypadalo skvěle. 17C, ažůro, jako rozcvička hodinka a půl valčíčku v pátek večer. Navíc jsem se rozhodl pro dietní změnu. Žádné lehké sacharidy, rýži a podobné blbosti, pěkně míchaná vajíčka na cibulce, čerstvý celozrnný chlebík a hurrá na start.
Dokonce se podařilo i jedno oddílové foto:

zleva Tomáš, David, prezident Petr a já. Chybí Čufa, ten už nedočkavě zahříval startovní pozici.

Na startu se k nám přidal ještě jeden Pavel (ostatně rovněž čtenář zdejšího blogu) a Riccardo z Mani, který nás ale z důvodu bouchnutí sazí opustil krátce po startu směrem kupředu.

Zleva od zadku:-) Riccardo, já, Pavel z blogu, Pavel N. (předem domluvený kamarád). Věnujte pozornost borci v bílém dresu Phonak v pozadí. Když Balda zjistil, že do startu zbývá ještě 6 minut, vytáhl a zapálil předstartovní startku:-)))

S mírným zpožděním jsme tedy vyrazili. Strategie byla jasná, rozvážnou jízdou se nenechat vyprovokovat a dojet dlouhou. Čtyřčlenný tým dával slušnou naději na úspěch, hlavně se nenechat shodit hned zpočátku. Výjezd z města byl totiž veden po novém mostě a rozbourané cestě kolem Bečvy kvůli opravovanému mostu v Grymově, měl jsem z něj opravdu značné obavy, jež se naštěstí nepotvrdily.
V klidu jsme tedy vyjeli ven a začali hledat Riccarda. Ten už byl ale v trapu, jak se později přiznal:-). V klidu jsme tedy jeli až pod Tesák. Jediným zajímavým momentem byl dojetý závodník a závodnice kousek za Pavlovicemi, ze kterých se vyklubali Vl001 s dcerou, mimochodem velmi šikovnou, jelikož si dojela pro vítězství v kategorii na krátké, gratuluji!
A je tady 1. kopec, Tesák. Od Bystřice je to celkem pohoda a už tady cítím, že nohy dobré, že to půjde. Sjedeme dolů a znovu nahoru na Troják, kde je 1. občerstvovačka. Mají chleba se škvarkama, paráda. Zapiju ho ionťákem a valíme dál. Kolem Držkové probíhá nějaká automobilová rallye, problém ale nejsou závodníci, spíše pár pitomců v doprovodných vozech. Pozitivně musím hodnotit práci policie ČR. Byli všude a dopravu umravňovali velmi dobře.
Za Držkovou následuje Kašava a protivné sice krátké, ale dost prudké stoupání, kde sjedeme dalšího "áčkaře" s číslem 24  a jsme zase 4. Pěkně to švihá až to Fryštáku, za kterým začíná pršet. Je ale celkem teplo, za mraky směrem na západ se zdá jasnit, tak jedem zvesela. Stoupání na Hadovnu potvrzuje: nohy dobrý. Kluci jsou samo v kopcích lepší, ale neženou a já je ve sjezdech docvakávám. Do Rusavy sjíždíme už skoro do sucha. Dost dobrý, už bude určitě lépe.
No lépe, razíme na Grapy, asi nejtěžší stoupání dne s místy až 20% převýšení, takže žádná kávička cigárko:-). Loni jsem slezl, letos se nic takového nekoná. Jsem o něco lehčí, o něco trénovanější, takže jedu a nemusím se ani totálně zahltit (byť moc nechybí:-)), abych se udržel v sedle. Nahoře končí legrace. Prší, ochladilo se a z Hostýna sjíždíme v hustém i řádně studeném dešti, Pavlovo Edge ukazuje 7C! Počasí se nelepší a za Slavkovem se domlouváme, že uhneme na střední. Je fakt kosa, fučí a Pavel má za měsíc Regensburg. Nemá cenu riskovat zdravotní problémy. V Prusínovicích rychle zopakujeme chleba se sádlem a s ohledem na zimu, rozhodnutí zkrátit trasu a dostatek sil, posledních cca 40 km jedeme celkem svižně a ještě pár lidí před námi sjíždíme. Podle startovních čísel dlouhou zkrátilo dost závodníků.
Na tomto místě musím zmínit závodníka číslo 24. Ten na dělení uhnul na dlouhou a ačkoli jel sám, dokončil ji. Klobouk dolů přede všemi, kteří ji včera dali, ale před tímhle mužem smekám 2x, dokončil v čase 9:45.
My jsme ve svižném tempu dorazili do cíle, kde jsme moc nelelkovali, rozloučili se a valili se domů umýt a zahřát.
Škoda počasí, letos na ujetí síly fakt byly, ani lepší parťáky bych si nemohl přát. Díky moc chlapi, byl to fakt super výlet, škoda počasí. No ale zase jsme si nechali něco na příští rok, nebo třeba na Beskyd Tour. Uvidíme, teď každopádně převažuje spokojenost, zklamání jenom sem tam vystrkuje růžek, který vždycky zastrčí vědomí, že na ujetí prostě bylo.
Tož příjemné prožití zbytku ledových mužů všem!

Duben, kde asi budem?

Samozřejmě na tréninku:-). Tento měsíc byl ovšem organizačně dost náročný a v jeho samotném závěru pochyběl i morál, resp. možná trochu přebylo pohodlnosti.
Zahájil jsem pěkně volnou nedělí pro taneční závěrečné, kdy opravdu nebylo chuti na Apríla ještě někde bušit. No co, vzal čert prvního, že jo:-)
Další týdny se celkem hodně podobaly. V týdnu jsem celkem trénoval, dalo se jezdit do práce, i nějaké ty běhy přes poledne klaply, tancovalo se středa pátek, leč víkendy prostě nějak nešly.
Hned ten 1. to hodilo za celý víkend jenom 15km běhu, přednost dostal celodenní výlet a školní turnaj v člověče nezlob se dvojic rodič-dítě, který jsme s Matýskem slavně vyhráli:-)). I tak to dalo 36 km běhu a 250km na kole.
Další týden týden byl dost podobný. O víkendu jenom 20 běhu a 50 na kole, celkem ale 34km běhu a 290 kola. Navíc prémiový 1km plavání v hranickém aquaparku mezi tobogány a vířivkou:-)).
Týden od 16.4. to byla vyloženě špatenka. Dvoudenní služebka na trase Teplice Praha a v sobotu Matýskův 1. šachový turnaj, který jsem s ním absolvoval jako doprovod. Ušmudlaných 16km běhu a 240km kola. Za největší úspěch tak lze hodnotit výsledek v šachách, kde Matěj jako neregistrovaný v nejmladší kategorii ve své vůbec 1. soutěži (poprvé v životě hrál i proti hodinám) osadil pěkné 4. místo ze 14 se 4 výhrami, jednou (zbytečnou a medaili stojící) remízou a dvěma prohrami. V této kategorii bude soutěžit ještě příští rok, navíc jsme se dohodli na členství v šachovém klubu Vinary, takže je naděje na nějaká zlepšení, protože já už ho nemám co naučit:-). Upřímně řečeno, klepal jsem se víc než on, ale byl šťastný jak blecha, navíc o něm psali i na internetu, považte! :-). Mne to stálo hromadu nervů a prakticky celou sobotu. Až v neděli jsem se dostal na prima kolo. Do Olomouce totiž zavítal majkp, který projevil přání trochu obhlédnout místní okolí ze sedla bicyklu. Protože je nabušenej z Mallorcy, jenom se tak při společné jízdě poflakoval, zatímco já si dal docela kopce:-))
Poslední květnový týden byl jasně ložený víkend, musel jsem tedy v týdnu bušit, co se do sádla vejde. Docela bych řekl, že jsem to i dodržel. Za 5 dní jsem zvládl 4x 3 fáze, najel 360km na kole, pravda jenom 7km uběhl a 1,5km odplaval, ale zase 3 hodiny odtančil převážně v rytmu samby (zdravím lýtka:-)). Víkend musím trošku přiblížit, protože tak propracované výmluvy k netrénování jsem dlouho neměl. V sobotu na 8 měnit kola na letní (vím, není to nejdřív, ale co už), na 9:00 do Grygova na krajský pohár družstev mladších žáků, kam nás pozval budoucí oddíl SK Vinary, kterému pochyběl hráč. Hrály ročníky narození 2000 a mladší, o Matýska (2003) jsem měl tedy oprávněné obavy, protože nebyl nasazen jako supermladší, v týmu byla ještě jedna mladší holčička, a hrál tak proti i o 3 roky starším soupeřům. Zvládl celkem 4 partie, po třetí smolné prohře v řadě to chudák obrečel a musel jsem použít všechny motivační finty z repertoáru, abych ho trochu rozptýlil před posledním utkáním. Naštěstí ho vyhrál, byť oddílu se celkově nedařilo a dokončil poslední. I o tomto je článek na internetu(pozn. na druhém snímku je náš Matěj, ty červené kraťasy za ním jsou moje:-)).
Po turnaji jsme pospíšili domů, nabalit věci, předat děti švagrům a hurrá směr Brno a pečená kolena od Alči. Co tak napsat o kolenou. K jezeru se tedy nepřblížila, leč k dokonalosti rozhodně ano:

příbor je standardní steakový, zkuste odhadnout velikost kolínka :-)

Pěkně jsme se najedli, popili s kamarády (některé jsme pěkně dlouho neviděli) a vůbec se dobře poměli. Dopoledne po dosti rozvláčné snídani následoval návrat do Přerova, rychle vyzvednout děti, ještě rychleji poobědvat a razíme tentokrát směr sever, konkrétně Karlov pod Pradědem, do apartmánů Praděd, kde jsme dokončili prodloužený víkend.

ten prostřední kluk je jenom půjčený od Jirky, jejich vlčáka jsem ovšem sebou odmítl.

Nádherné počasí, luxusní turistika, byť do Velkého Kotle a na Praděd se ještě kvůli sněhu nedalo, strana na Mravencovku a dál byla ovšem v pořádku, navíc se místy nacházela i místa se sněhem, který obsahoval tak maximálně 30% příměsí (bahno, jehličí a další složky vhodně zpestřující koulování:-)).
Na 1. máje navíc na Karlově probíhá retro prvomájový průvod a musím říct, že některé kreace v průvodu kromě veselí vyvolávaly (asi druhoplánově) mírné mrazení v zátylku "co kdyby zase....". Legrace naštěstí zvítězila:-). Průvod byl docela dlouhý, já přidám jenom obrázek ze začátku, byl opravdu půvabný:

Tím posledním odstavcem jsem se vlastně jenom volně přepnul do května, což samozřejmě nebylo účelem, zpět tedy k měsíčnímu bilancování.
Hodilo to impozantní 2,5km plavání za 50 minut. Tady můžu jenom zopakovat, že mě to fakt v bazéně nebere.
Následuje 95km běhu za 9:20, což je slušné, leč stovka nepadla. Záměr byl, běžecké botky na Karlově sebou také, chyběl jenom kousíček kousilínek: aspoň jednou se vykopat ven:-). Pozitivní je ovšem fakt, že celkové průměrné tempo se letos dostalo pod 6min na kilák.
Tanečky. Tento měsíc jich bylo méně. Odpadl jeden pátek, jeden jsme nemohli a šup, usmolených 10:40. Je ovšem pravda, že jsme úspěšně (teda zdaleka ještě ne dokonale, leč protančili konečně na hudbu) zvládli simple spin v jive, se kterou bojujeme od ledna, takže rovněž pokrok:-).
Kolo. Celkem spokojenost, najeto 1133,44 za 42,2hod (to se bude razdva Honzovi líbit:-). Je to skoro o 200 více než loni a podařilo se mi zatím udržet trend, kdy každý měsíc ujedu kousek více než loni. Celkem za první 4 měsíce letoška mám tedy najeto 3520km, statisticky by to tedy do desítky za rok zatím mělo vyjít.

Hodinově byl duben o 10 hodin slabší než březen, jehož 73 hodin asi hned tak nezopakuju i tak jsem ovšem spokojen, zejména když uvážím, že je duben o den kratší, že jo. Nejpozitivnější je ovšem na dubnu (doufám) definitivní prolomení metrákové hranice a návrat mezi lidi s dvoucifernou váhou, tzv. docenty:-)). Zde je důkaz místo slibů:
Tož vzhůru do května, to už se závoďákům třesou nedočkavostí kolena, mně ovšem jenom postačí, když se květnová předpověď počasí nepotvrdí a nebude porád škaredě:-)

Březen, na ..... vlezem

Původně mělo v názvu stát ...na trénink..., ale já vlastně netrénuju, takže na kolo lezu jenom tak, ne kvůli trénování:-)
Nicméně i tak by se dal březen hodnotit jako skoro tréninkový :-). Kromě toho to byl taky první měsíc, ve kterém jsem používal Forerunnera 910XT, a v neposlední řadě je to také měsíc, kdy jsme dojeli zlaté taneční a v sobotu 31.3. závěrečnou ukončili oficiálně plesovou sezónu. Je to taky první měsíc po 14-ti letech, který jsme prožili bez Růženky. Doufám, že jsou na ni v psíčím nebi hodní, zaslouží si to.
Vezmeme to tedy popořádku, zase od nejmenšího.
Plavání bylo rekordní, celých 8 kilometrů za 2,6 hodiny. Absolutně nejlepší plavecký měsíc za poslední léta:-).
V běhu došlo ke slušnému posunu, ani ne tak výkonnostnímu (nic neočekávaného:-), ale aspoň objemovému a to na 86km za cca osm a půl hodiny. Fakt jsem tento měsíc chtěl stovku uběhnout, v sobotu 31.3. tomu objektivně nebránilo nic kromě naprostého kopru, který však vyrostl na poli pohnojeném v pátek rožněným jehnětem a k němu vhodným vínem, čímž získal dopoledne pro mne nepřekonatelnou sílu a odpoledne už jsem na to neměl morálně. Moje milovaná žena totiž vydala na večerní ples striktní zákaz jakéhokoli náznaku únavy či bolavých nohou v průběhu plesu. Je přeci poslední, že ano, tak nemůžeme vynechat ani oddychový (hahahaha) walz, natož její milovanou sambu. A v neděli už holt bylo apríla:-)
Tím plynule přecházíme k tanci. Řeknu vám, docela se mi ulevilo, že "zlaťáci" končí, protože quick stepové a jive nové kombinace fakt nedávám. Teda v quick stepu už jsme skoro v polovině "sestavy", v jive ovšem sotva ve čtvrtině a i středeční tančírny jsou u těchto tanců pro mne očistcem.
Úleva ovšem trvala jenom několik dní, než jsme se dozvěděli, že ostatní frekventanti jsou zvyklí i po ukončení kurzu pokračovat, kromě středy se tedy budeme kulturně zdokonalovat ještě v pátek večer. Tak jsem zvědav, jak to mistři pojmou. Doufám, že lehce volněji :-). Tento měsíc už bylo tanečků méně, sotva 14 hodin.
No a jsme u kola, kde se mi dokonce podařilo najet o pár kilometrů více než loni a to celých 1252km za 47,5 hodiny s (konečně) jasnou převahou kilometrů na spešlíkovi.
Provedu-li tedy sumář, vidím, že březen umožnil stihnout skoro 73 hodin pohybových aktivit a k mé velké radosti dokopat váhu na hranici 100kg. Váha dokonce několikrát pár deka pod metrák ukázal, leč pokaždé po tréninku a před napitím, kterýmžto vážením si sice dělám radost, ale nepíšu ho do tabulky. Tam jsou jenom údaje z ranního měření:-).
No a to je za březen asi všechno, třeba se duben povede podobně, byť počasí zatím nevypadá :-).
Veselé Velikonoce všem čtenářům.

Vítání jara

Pravidelné tréninkové týdenní sumáře jsem sice zrušil, těžko mi to ovšem zabránit v troše pochlubení se, když se náhodou nějaký ten týden docela povede. A 1. jarní stál fakt zato.
Sice jsem aktuálně docela utahaný, ale příští týden bude sportovně malinko volnější, daleko pracovnější, vše je tedy v pořádku a rovnováze :-).
V pondělí jsem se moc těšil na hezky slunečný začínající týden. Ráno sice poprchalo, než jsem dojel do Olomouce, bylo ale po dešti a já před deštěm ujížděl, zbyl tedy čas na rychlé přezutí a krátký klus v parku. Po osmé už jsem bušil do stroje :-) a v podvečer se hezky projel při zapadajícím sluníčku.
Úterý se slunko ukecávat nenechalo a svítilo od rána, byť do mrazu, proti únoru ovšem takovému letnímu mrazíku.... Hezky třicítka ráno, přes poledne 2 kiláky v bazénu a večer malinko natažené kolo.
Ve středu jsem odjel jenom kolo do práce a zpět. Protože jsem ale ráno vstal a pohl, mohl jsem odpoledne před tanečkama stihnout 50km. Dobrý, sice už jsem večer sotva pletl nohama, ale samby, chachy, walzy a další radosti byly odkrouženy převážně k manželčině spokojenosti.
Čtvrteční ráno jsem se hodně pošetřil s tím, že bude trochu volnější jízda, takže pohoda. Mimo plán mě ale ukecal kolega na krátký polední klus, no jo no, když mě je tak lehké ovlivnit :-), cesta zpět už potom tak v pohodě nebyla. Ono 4 dny po třech fázích jsou pro nesportovce trochu náročné.
V pátek jsem měl řešit nějaké domácí záležitosti a zařídil si tedy půlden dovolené. Záležitosti se nakonec vyřešily samy a já se rozhodl půl den volna ponechat s pokořením první letošní stovky na kole. No krásně jsem se projel. Sice trochu foukalo, ale přejel jsem Sv. Kopeček i Kozlov, cesty po zimě utrpěly menší šrámy, než jsem se obával, velká spokojenost i únava.
Na sobotu jsem po pátečním delším kole zařadil volno. Vyjeli jsme s dětmi autobusem do Tršic a vrátili se zpět přes les pěšky na hodně, ale fakt hodně pozdní oběd s pár kiláky v nohách.
V neděli byli po kratší noci taneční operativně zařazeny již na 8. ráno (i již podle letního času) a protože quick stepové novoty pořád nějak neprotančujeme, lekce se natáhla na 2,5 hodiny.
Naše "koňařka" Maruška má odpoledne jezdecký kroužek v Majetíně, tak jsem jí naordinoval cestu tam i zpět na kole s tím, že jsem tam dojel s ní, vrátil se domů a lehkou oklikou tam dojel i pro ni a domů.
Celková čísla jsou ovšem zajímavá. Za týden jsem odplaval 2km za 38 minut, uběhl 14km za 1:20, protančil nějaké 4 hodiny a na kole objel 444km za 16:48.
 Z kola mám fakt radost, dokonce mám chvílemi pocit, jakoby to i malinko jelo. Do kopce zatím moc ne, ale ještě musí spadnout i nějaké to kilo, aby mělo smysl se bavit o kopích :-).
Tož ať jsme zdraví!

Garmin Forerunner 910XT

Opravdu moc a moc jsem se snažil tenhle budík nechtít, vždyť neumí nic moc navíc oproti 310XT (samozřejmě kromě těch blbinek kolem plavání a barometrického výškoměru:-), není vůbec vesele barevný, ba přímo naopak smutně černý.... Ještě na podzim mi to šlo fakt výborně, jenomže potom mi přišla zpráva, že únorový termín prodeje nakonec v ČR klapne a byl jsem zase v háji.
No když ještě vezmete v potaz, že pošta nechala balíček o den déle ležet kdesi po cestě a přivezli ho místo v pátek ráno v pondělí odpoledne, je jasné, že jsem měřák z krabičky tahal notně natěšený.
A musím říct, při vybalování jsem rozhodně zklamán nebyl ani barvou.
Co vlastně 910XT je? Jde o aktuálně jednoznačně nejvybavenější sportovní hodinky na trhu. Garmin sám podobné modely označuje jako multisportovní a modelem 910XT dostává slovo multisportovní nový rozměr. Jak už je u Garminů léta zvykem, model je vybaven GPS čipem, dokáže tedy měřit všechny možné venkovní aktivity, nově je vybaven i barometrickým výškoměrem, kromě standardních údajů jako rychlost, vzdálenost, tepy a čas tedy konečně změří dobře i převýšení, což 310XT bez výškoměru moc neumí ( V textu hodně srovnávám 310XT a 910XT. Koho by zajímala recenze 310XT, je k nalezení tady.). Je opět vybaven komunikačním protokolem ANT+, lze tedy využít dat jak z originálního Garmin příslušenství (kadenční čidlo, tepáky všech generací, krokoměr nebo nové pedály s měřením výkonu Vector), tak i ze zařízení jiných výrobců (třeba novější verze měřičů výkonu PowerTap a SRM, měl by fungovat i měřák Sramu, protože jde o zařízení získané akvizicí Quarq). Úplnou novinkou je vybavení hodinek gravity senzorem a jeho využitím pro měření parametrů plaveckých tréninků, což bylo zatím doménou jednoúčelových zařízení typu Swimsense. Zkrátka multisportovec triatlet by měl být s vybavením (papírovým) spokojen:-).
Než se podíváme na samotné hodinky, jenom krátce k balení. Objednával jsem samotné hodinky. Všechno příslušenství je díky propojení protokolem ANT+ zpětně kompatibilní a já už od jiných zařízení vlastním jak tepák, tak i kadence senzor. Kromě mé varianty je možno zakoupit balení právě s tepákem, případně s tepákem i kadence senzorem.
Všechny varianty potom mají v balení USB stick pro bezdrátovou výměnu dat s hodinkami (drátová není k disposici už od 310XT, stick je stejný jako u staršího modelu), nabíječku (shodnou s nabíječkou 310XT) se třemi typy konektoru zapojení do zásuvky (evropská mezi nimi nechybí), nastavovací řemínek k hodinkám (trochu divný, oproti staré verzi nemá nahradit kratší část s přezkou, ale asi ji jenom nadstavit), český manuál a instalační CD s mapami TOPO Czech 2011. Aktivační kód map je umístěn na samolepce vespod víka krabičky, doporučuji tedy s vyhozením balení až tak nepospíchat :-). Nic dalšího v krabičce není, můžeme se tedy vrátit zpět k samotným hodinkám.
Černá 910XT vyloženě sluší a tímto modelem (doufám definitivně) ztratili multisportovní garminí hodinky sice neotřelý, leč lehce "rusky" působící vzhled. Vím, "líbení se" je hodně subjektivní věc, ryze subjektivně tedy říkám, že 910XT se mi na pohled hodně líbí. Konec konců, stačí se podívat na společné fotografie.

fešáci vedle sebe

pravá strana, šipky fakt blízko u sebe

hliníková záda

levá strana, mode/power lépe odděleny

Ano, v neprospěch 310XT se počítá i použitý bike mount zvyšující tloušťku hodinek, který je ovšem na druhou stranu nesmírně praktický, protože samotné tělo lze otočením demontovat a umístit do držáku na řídítka dalším otočením. Budu se ale hodně rozmýšlet, pořídím-li si něco podobného i na 910XT.
Pojďme se tedy podívat té nádheře trochu na zoubek.

1. Vzhled, provedení a ovládání
 Už jsem psal v úvodu: hodinky se na můj vkus opravdu designově povedly, pokrok je velmi výrazný, snad ještě výraznější než mezi F305 a F310XT. Hodinky jsou tenčí, lépe tvarované na zápěstí, navíc záda jsou celokovová, což vyvolává dojem solidnosti a pevnosti.Celokovová plocha je narušena pouze dvěma důlky s elektrodami pro připojení "kolíčku" nabíječky. Příjemný tvar je doplněn velmi pohodlným páskem. 310XT seděly na ruce dobře, nový model je ale výrazně pohodlnější. Pásek je širší, měkčí i pružnější, poutko pro uchycení konce pásku sice neobsahuje kovový člen, pásek se pod ně ovšem uchytí snáze než pod kovový trn 310XT. Bude-li mít pásek navíc podobnou výdrž jako jeho předchůdce (v mém případě po téměř 3 letech používání žádné výrazné opotřebení, třepení, praskliny), neumím si moc představit, jak ho ještě vylepšit.
Rozmístění ovládacích prvků je stejné už od modelu 305. Na čelní straně tlačítka start a lap, vlevo mode a power, vpravo enter a 2 tlačítka ovládacích šipek. S ohledem na mírně změněný tvar těla jsou tlačítka umístěna jakoby v rozích a jdou dost ztuha, šipky jsou navíc dost blízkou sebe, jejich ovládání třeba v rukavicích tedy nebude zrovna snadné. I tlačítka lap a start jsou více zapuštěná to těla hodinek a zdají se mi tužší. Není to sice úplně pohodlné, zase by ale mělo být o něco komplikovanější nechtěné odmáčknutí funkce či zastavení stopek.
Displej je prakticky stejný jako u staršího modelu, stejné zůstalo i modré podsvícení, stejná zůstala i struktura menu, která je velmi podobná u všech sportovních modelů Garmin, ovládání tedy nebude činit problém nikomu, kdo už někdy nějaké hodinky této značky měl. Celé ovládání je rovněž možno přepnout do češtiny, čímž se uživatelská přívětivost může ještě zvýšit. 

2. V akci na běhu
Nekoná se žádné překvapení. GPSka funguje výborně. Funkce jsou jsou stejné, jako u 310XT, jsou podporované stejné periferie, lze použít předprogramované tréninky pro jiná zařízení. Co mi zatím přijde skvělé, je fix satelitů. Na kole používám 910XT spolu s Edge 805 kvůli porovnání dat výškoměru a oba přístroje jsou připraveny téměř stejně rychle, což považuji u náramkového stroje za vynikající. Edge se mi totiž chytá rychleji i než automobilová navigace Nuvi 3790.
Dalším zásadním pokrokem je tedy (stejně jako pro kolo) přítomnost již zmíněného výškoměru, který zásadně zpřesňuje data týkající se převýšení. Při tréninku souběžně s 310XT se vzdálenosti prakticky nelišily, převýšení však velmi výrazně. Není to ovšem možno prezentovat na Garmin Connect, kde funkce korekce převýšení funguje až příliš dobře :-).
Co mi subjektivně přijde zvláštní, tak zobrazování příliš pomalého aktuálního tempa. Všiml jsem si toho náhodou a potom i trošku systematičtěji sledoval a třeba u tohoto běhu:http://connect.garmin.com/activity/153907292  jsem prakticky celou dobu viděl tempo 6:30 - 7:15. Je celkem jasné, že okamžité hodnoty tempa u běhu kolísají, klidně +-30 sekund, to mi dělaly všechny přístroje, obvykle ale oscilují kolem správné hodnoty. Tady mi přijde, že zobrazení aktuálního tempa bylo výrazně níže. S ohledem na fakt, že aktuální firmware 2.4 má mezi opravami z verze 2.3 i opravu nadměrně vysokých hodnot zobrazení aktuálního tempa, je možná varianta přílišné opravy a nápravy v nějakém dalším updatu, kterých asi bude zpočátku povícero:-)

3. V akci na kole
Hodně podobná kapitola jako předchozí. Nic nového pod sluncem. Měření výborné, možnost několika profilů kola zůstala stejně jako podpora všech periferií. Zásadní výhodou je tedy opět pouze barometrický výškoměr.
Projel jsem pár tras s aktivním Edgem 805 i Forerunnerem 910XT s překvapivým zjištěním: naměřené hodnoty se prakticky neliší (největší rozdíl jsem zaznamenal 9 metrů na 30km trase) u vzdálenosti, malinko se liší hodnoty převýšení, což může být dáno odlišným způsobem kalibrace, případně tím, že aktuálně mám hodinky pod rukavicemi, což může mít na funkci výškoměru vliv.
Jako pozitivní věc, nesouvisející ovšem v 910XT jsem při testování zaregistroval, že jak Connect, tak GTC konečně podporují programování tréninků na PC i podle výkonu. Po x letech podpory ANT měřičů výkonu jde o opravdu "včasný" pokrok. 

4. V akci v bazéně
To nejnovější a nejhračkovější jsem si samozřejmě nechal na konec:-) V hodinkách k profilům běh, kolo a ostatní přibylo plavání, přičemž je ještě rozlišováno plavání v otevřené vodě a v bazénu. V případě plavání v bazénu je nutné nastavit jeho délku kvůli správnému počítání uplavané vzdálenosti. Na výběr je několik pevně stanovených délek, ale je možno nastavit i nestandardní délku s jediným limitem: nejnižší hodnota, již lze nastavit je 20m. V Přerově na šířku tedy máme s měřením smůlu. Lehce nestandardních 6 drah totiž znamená šířku nějakých 16,7 metru.
No a s nastavenou délku bazénu se můžeme vrhnout do vody.
Překvapení 1.: fakt to funguje:-). Bazény se načítají, vzdálenosti taky, co je tak trochu mimo mé chápání, dost dobře funguje i rozpoznávání stylu u odplavaného bazénu.
Překvapení 2: není to ale úplně přesné:-). Z toho, co jsem zatím vypozoroval, považuji za potvrzené: nejsou měřeny délky (rozuměj bazény), kdy nejsou prováděna tempa rukou s měřákem. Načítá se čas, nepřipočítávají se ale uplavané bazény a tím pádem ani délka celková. Typicky kraulové nohy prostě nemáte v záznamu, právě tak třeba plavání "střídačku" levou pravou, bazény pravačkou prostě nejsou započítány. S tím se asi holt nedá nic dělat. Další občas objevený zdroj nepřesností jsem zaznamenal při přechodu mezi styly, kdy jeden z nich jsou prsa.
Příklady jsou zde, plaváno v Olomouckém bazéně na šíř, tzn. jedna délka nastavena na 20m:
http://connect.garmin.com/activity/153386590,  konkrétně hned délka č.2, kde nebyl zaznamenán přechod znak/prsa v polohovce, délka 65, kdy jde o 2 délky, 1. z nich ještě znak, a délka 69, kdy nebyly rozděleny 2 délky prsou.
http://connect.garmin.com/activity/154117940 s chybou opět hned v úvodní polohovce délka 17, kde je spojen delfín s prsama. Zajímavé je, že jsem u poslední série přehodil znak a prsa, abych si po delfínu odpočinul a budíka tím zmátl:-). Délky 74 až 77 jsou potom bazény plavané pravá-levá-pravá-levá-dobíhaně-dobíhaně, celkem tedy 6 bazénů, které garmin spočítal na 4 a ještě z jedné kreativně vytvořil znaka, což je ovšem kromě několika (asi i celkem pochopitelných) záměn delfín/kraul jedna z velmi mála "stylových" chyb. Zajímavé je, že v obou uvedených případech jsem byl ochuzen o přesně 3 bazény.
http://connect.garmin.com/splits/155144022 tady je pro změnu trénink z 50m bazénu (přepnout na detailní zobrazení se dá tlačítky vpravo nad tabulkou), kde mám pro změnu 3 bazény navíc. V intervalu 3 je to druhá a třetí délka, která má být jenom jedna. Chyba je způsobena srážkou, po které jsem bazén doplaval kraulem.
Další chyba jsou 3 délky 5,6,7, které rozdělilo zastavení, vynadání neřádovi vozícímu se po lajně a lezoucímu mi do cesty s následným dokončením bazénu.
Celkem tedy s měřeními v bazéně spokojenost, škoda absence detekce bazénů bez temp rukama, asi je ovšem oříšek odlišit obrátku od třeba bouchání rukou do okraje bazénu.
Co je pro mne ale nepochopitelný kix a hrozně mi vadí, je úplná nepodpora tréninkových funkcí. Tzn. není možné si předem naprogramovat trénink, jak už jsem kdysi psal v samostatném článku. Garmin tedy, jak je jeho dobrým zvykem, zase hodil bobek na dotažení softwaru ještě před uvedením výrobku na trh. U plavání nejenže nejde předem naprogramovat trénink a nechat si tak třeba odpípávat začátky intervalů, není dokonce ani možné nastavit autolap, aby člověk získával mezičasy na předem zvolených úsecích. Zejména programování tréninků mě nesmírně štve, protože jsem ho byl celkem zvyklý používat. Vím, že chci plavat třeba 10x100 v 1:50, nastavím si tedy trénink a hodinky mi ve vodě pár sekund před startem začnou odpočítávat. Jasně, můžu si takový trénink udělat třeba jako běžecký nebo other, potom ovšem zase nebudu moct použít měřící plavecké funkce.
Doufám, že tuto "debilitu" pánové z vývoje co nejdříve odstraní.
Plavání není ani aktuálně podporováno v aplikaci Garmin Training Center, takže plavecké tréninky je možno pouze poslat do webové aplikace Garmin Connect. Plavání si dokonce ani přes Garmin Communicator plugin (GCP) nestáhnete do aplikací třetích stran (Sporttracks, WKO+ či třeba přímý upload na runningfreeonline.com). Vtip je v tom, že ANT agent aktivity z hodinek stáhne do adresáře c:\user\"username"\appdata\roaming\garmin\devices\"device number"\activities, kde je uloží ve formátu .fit. Následně aktivity (kromě plavání) zkonvertuje do formátu .tcx a zkopíruje do adresáře \"username"\appdata\roaming\garmin\devices\"device number"\history, odkud je další aplikace berou.
Přitom Sporttracks "plavací" data z 910XT podporuje a .fit soubory s plaváním bez problémů naimportuje. Jenom je potřeba ve Sporttracks importovat nikoli přes přes GCP, ale přímým importem souborů z uvedeného adresáře.

Drobné vychytávečky
- je nově zpracovaná obrazovka chytání satelitů. Je udělána jako pop-up okno, stroje neotravuje dotazem na indoor ani při dlouhém nechycení satelitů. Dialog indoor/outdoor dostaneme po stisku tlačítka enter. Přijde mi to velmi šikovné.
- zůstalo zachováno vibrační upozorňování na události (konec okruhu, překročení parametru tréninku etc.)
- po upgrade firmwaru mi zůstalo nastavení. Jde-li o vlastnost nebo náhodu, nevím, ale potěšilo.
- před upgradem fungovalo zapnutí podsvícení poklepem na hodinky v levém horním rohu, po upgrade nefunguje. Je možné, že se po nějakém dalším opět objeví:-)

Drobné nevychytávečky
- moc nerozumím, proč u přístroje s ambicí výdrže kolem 20 hodin navíc s grafickým displejem funguje indikátor stavu baterie se 4 čárkami. To i Nokia 5110 jich měla tuším 7. To samé na obrovské ikoně baterie zobrazené při vypínání. Přitom elektronika umí zobrazovat i jednotky procent, jak se můžeme přesvědčit při každém nabíjení
- u baterky mám pocit, přičemž nevím, jestli to není vlastnost jenom mého kusu, lehce nižší výdrže, než už 310XT. K úplnému vybití baterie stačilo nějakých 40 hodin provozu, z čehož zhruba 5 hodin byla aktivní GPS, něco bylo plavání a zbytek "indoor" režim běhu. Co je rovněž divné, že i vypnuté hodinky jdou jakoby zapnout, pípnou, zavrčí vibrační baterie a šmytec. Tento postup jde zopakovat x-krát. Po zapojení hodinek k napájení se indikátor nabíjení začne dobíjet od 11%. Uvidíme, třeba se po pár nabitích a vybitích stav upraví, nebo je na vině firmware. V opačném případě změřím přesně a případně vyreklamuji.
- vypínací tlačítko je umístěno přímo proti šipkám pro pohyb v menu. S ohledem na tuhý chod tlačítek se mi párkrát stalo, že jsem si při mačkání šipek pomohl "oporou" palce a hodinky si vypnul.


Malé připomenutí "co se může hodit, když nečtu manuál"
- mezi jednotlivými sporty je možno se přepnout podržením tlačítka mode
- položky na displeji se nastavují pro každý sport zvlášť
- podsvícení se aktivuje krátkým stiskem "power". Jemně se dá nastavit šipkami vlevo, opakovaným stiskem power se zapne na poloviční jas, dalším na plný jas a dalším opět vypne.
- při vytuhnutí hodinek může pomoci buď softreset (současné podržení mode a lap), nebo hardreset (současné podržení mode a power), který má ale na svědomí kompletní smazání historie i uživatelských nastavení
- GPS se dá za chodu vypnout z menu: GPS/GPS Status a zvolit operational "NO"

Vyhodnocovací software
Jak jsou hodinky výborné, tak mi přijde, že obslužný software je vyloženě u Garminů popelkou. Těžky klient Garmin Training Center (GTC) se za 6 let, co ho znám, prakticky nezměnil a už tenkrát mi přišel jako mastodont z dob Windows 3.1. Šílenost. O nemožnosti stahovat do něj plavecké tréninky a vůbec o absenci sekce plavání jsem už psal.
Garmin Connect je přece jenom o něco lepší. Grafika vypadá lépe, tréninky jdou stahovat všechny, analýza plavání tam funguje, prostě prima. Co mi citelně chybí, je možnost rychle pojmenovávat aktivity při uploadu v nějakém režimu rychlé editace nových aktivit. Aby se v tom pak člověk vrtal a hrál si s tím, na to nemám chuť. Ani GC, stejně jako GTC, nepodporuje sledování využití tréninkových pomůcek, což mi také citelně chybí, ani žádné pokročilejší vychytávky typu training load (počítání ATL, CTL, TRIMP), což většina konkurentů umí. I proto ani jeden z garminích deníků nepoužívám a upřímně řečeno, nevidím moc naději, že by se v rozumně dohledné době mohlo něco změnit.
Jako těžkého klienta tedy používám již zmíněné sporttracks, jako webového runningfreeonline.com (dříve runsaturday.com). O obojím jsem už na blogu psal a pořád mi to vychází jako nejlepší kombinace, i když už sporttracks není freeware.
Zkoušel jsem si hrát třeba i s WKO+ a trainingpeaks.com, na chuť jim ale nepřišel. Jsem už asi rozmazlený ze Sporttracks, které umí automaticky rozpoznat aktivitu, přiřadit jí použité pomůcky a na jeden klik exportnout na runningfreeonline.com.

Závěr
Má tedy cenu 910XT "za ty prachy" pořídit? Rozhodně ano. Cena sice vypadá vysoká, je za ni ovšem opravdu hromada muziky. Plavecké funkce nemají přes drobné blešky naprosto konkurenci. Výjimkou jsou hodinky Swimsense, jež jsou ale jednoúčelovým plaveckým zařízením. Z multisportovních konkurentů padá v úvahu třeba Polar RS800 s GPS, který vychází dráž než 910XT a komunikuje přes infrák!!, případně nová řada RCX5, která sice už objevila komunikaci via USB, nicméně displej připomíná nejvíce Nokii 2110, grafika je prostě příšerná a cena o chlup vyšší než u forerunnera. Pro někoho je výhodou separátní GPS modul, díky čemuž vydrží samotné hodinky na baterii několik měsíců, pro mne jde o krám navíc a tudíž nevýhodu. Triatlonový pack od Suunta GPS-ku neobsahuje, jenom foot pod a set na kolo, přičemž v řadě T6 stojí celá legrace výrazně více než 910XT i kdyby ji vzal člověk s kadence čidlem a krokoměrem. Viděno touto optikou je Garmin spíše na spodní cenové hranici top modelů, přičemž nabízí jednoznačně nejvíc funkčností. Softwarová výbava je sice lehce (a to jsem na Garmin až moc hodný) slabší, zařízení jsou ale podporována prakticky všemi jenom trochu rozšířenými tréninkovými softy ať už těžkými klienty, nebo weby.
Naprosto zásadní výhodou je ale podpora periferií bezdrátovým protokolem ANT+. Nejsme tím totiž odkázáni na příslušenství samotného výrobce, ale i na rostoucí množství periferií výrobců jiných (zmiňovaní CycleOps či SRM). Zajímavou informací v této souvislosti je, že nové modely řady chytrých mobilů Xperia od SonyEricssonu ANT+ nativně podporují, dá se tedy očekávat, že budou přibývat i alternativní tepáky či krokoměry, což je velmi dobře.
Má cenu upgradovat z 310XT? No to už je na trochu přemýšlení. Protože je ale 910XT o tolik hezčí, zůstává i poměrně široký prostor pro emoce, o což garminím designerům jistojistě nešlo až v poslední řadě :-). Ano, má cenu přejít, ale kdyby mi na 310XT nezačalo blbnout dobíjení, počkal bych, až Garmini trochu dodělají plavecké funkce. Takto jsou fajn, ale třeba nemožnost programovat si předem tréninky mě fakt štve. Pokud jste ovšem do těchto garminích hejblat jenom trochu fanda, není vůbec co řešit, must have záležitost :-)

Únor, vydrž až do jara

Jako školák jsem míval hodně rád knížku Vitalije Biankiho Lesní noviny. Stále si pamatuji strhující souboje smrkového a březového porostu, kdy smrky měly větve-pracky a břízy větve-ruce a jednou snad dokonce ty břízky i vyhrály a místo temné smrčiny vyrostl veselý březový háj plný radostně se pasoucích lesních sudokopytníků.
O tom ovšem únorové bilancování být nemůže, když jsem tak jako trochu sportovní blogger;-). Já si na Biankiho v únoru často vzpomněl z jiného důvodu. V Lesních novinách měl totiž každý měsíc nějaké motto. S ohledem na realitu sibiřských lesů, kterých se knížka týká, bylo motto února "vydrž až do jara" a já si ho dnes bezostyšně vypůjčil.
I na žírné Hané totiž únor mrazil jako už dlouho ne. Nebudu zbytečně plýtvat formulacemi, že takovou zimu nepamatuji, protože už toho pamatuji tolik, že si vlastně správně nepamatuji nic:-), ale pár únorových dní byla kosa jaxviňa a já chtěl vydržet jezdit na kole až do jara. Tolik tedy k Biankimu.
Podobně jako minulý měsíc začneme od nejslabšího, kterým je, podobně jako minulý měsíc:-), plavání.
To má ovšem díky žhavé novince Garmin Forerunner 910XT zcela nový rozměr a dá se očekávat, že březnová plavecká čísla budou rekordní s očekávaným atakem možná až 10 km za měsíc :-D.
Na 910XT připravuji recenzi pro etriatlon, dávám si na ní tedy velice záležet a potřebuji nutně i data z plavání.... Jako malý předkrm nabízím odkaz na svůj úplně 1. plavecký trénink s novými hodinkami.Tento trénink je rovněž celé moje únorové plavání. Tzn. 1700m za 35 minut.
Druhou trochu popelkou je běh. Novoroční předsevzetí jsem si dal aspoň 100km měsíčně, leč únor je měsíc plesů a při víkendovém trojboji pátek ples, sobota ples, neděle prodloužená už zamýšlené delší běhy prostě nedávám a i tak jsem v pondělí marnější než v pondělí po moraviamanovi :-)
Celkem jsem tedy odběhal něco přes 62 km a zabil tím něco málo přes 6,5 hodiny. Oproti lednu se tedy nepatrně blížím průměrnému tempu 6 na kilák ;-P
Plánovaně nejnabitější sportovní aktivitou bylo asi nepřekvapivě kolo. V únoru jsem natočil 585 kiláků za nějakých 25,5 hodiny, čímž jsem dokonce o 30km překonal leden, který má navíc o 2 dny více než letošní únor ;-). Pozornějšímu počtáři již také vyšlo, že jsem v únoru dohrkal první letošní cyklistickou tisícovku. Jak se hrkalo, píšu trochu v detailu tady, zde jenom trochu pyšně poznamenám, že tam není ani jeden trenažérový kilák, všechno poctivý bike venku.
No a na konec jsem si nechal už nikoli sportovní ale jen pohybovou aktivitu (že Michale:-), kterou je společenský tanec. Doběhl nám sice v lednu kurs salsy, zase jsme ale absolvovali 2 prodloužené, jež v podání Šrámkových představují 4 hodiny nonstop taneční hudby a poraď si s tím, jak chceš, celková taneční "hodináž" je tedy opět slušných 21,3 hodiny.
Abych téma náročnosti tance trochu objektivizoval (a samozřejmě také zkusil vyvolat nějaký flame), dal jsem pár tančíren vybaven nejen tepákem, ale i krokoměrem. Data jsou to, myslím, docela zajímavá a komu se třeba takovýto taneční trénink zdá neaktivní, nechť vezme alespoň v potaz, že tento konkrétní byl ve dni 4. fáze.
Tož tolik asi k únoru (málem bych zapomněl na součet sportovních a pohybově aktivních hodin, kterých to hodilo 53) a hurrá na březen. Loni už jsem ve 3. měsíci najel přes 1200km, uvidíme tedy, jak se bude v honu na 10k zkraje jara dařit.
Provázej nás síla  :-)

Několik postřehů k zimnímu ježdění

Vypadá to, že zima je pomalu ale jistě ve své největší síle u konce. Chvíli sice dělala dojem úplné absence, ale nakonec v únoru zvádla všechny teplotní průměry dohnat :-).
No a na těch pár dní v únoru, kdy ranní teploty padaly ke 20C, denní sotva přelézaly 15C a podvečerní se zase rády blížily ranním, vyšlo tedy vlastně celé moje zimní ježdění. Sice jsem si to v lednu nemyslel, ale jízda v lednu byla spíše "zimní" než zimní, protože -2-3C jsou fakt sranda. Hodnoceno ovšem z pohledu zkušenosti s -20C, v lednu jsem si připadal drsně až až i při teplotách lehce nad nulou:-)
Jaké zkušenosti jsem si tedy odnesl? Tady jsou v mírně chaotickém pořadí:

1) v mraze může jezdit jenom člověk veselé mysli. Slzy totiž na řasách mrznou a stačí chvíle, aby led lepil víčka k sobě a smutný muž/žena ztratil kontrolu na strojem:-)

2) střepy na silnici zůstávají většinou po pitomcích, v mrazech ale po megapitomcích. Řešit defekt je opravdu náročné, ve finále až bolestivé.

3) máte-li na MTB galuskové ventilky, pravděpodobně se vám do otvoru v ráfku nevejde autoventilek. Ověřeno při získávání bodu 2 :-P

4) základ jsou boty (kotníkové merelly, 2x vlněné podkolenky), rukavice (lyžařské goretexové), kukla a čepice (ve větru s windstopem). Stehna pálící od chladu se dají vydržet, případně trochu rozehnat vyšší kadencí, se zmrzlými prsty se nedá dělat nic, než dojet rychle do tepla a příště vzít pořádné rukavice. Botky to samé, hlava je o dutiny. Jinak i v -20 mi na vršek stačil tenký nátělník od moiry, tenký rolák od craftu, triko od devolda a nahoru tenká softshellka zase od craftu. Na nohy spoďáry progress a čapáky s neprofukem Kalas.

5) je potřeba dýchat nosem. Jako všechno nové to chce trochu cviku, přičemž mráz na kole je ideální příležitost, jinak bych si asi spálil pajšl. S tím souvisí i držet rozumně nízkou intenzitu, aby se člověk moc nerozpotil. Blbý je, že jsem se v dýchání nosem tak zdokonalil, až jsem udýchal krátkodobě 160 tepů, takže se párkrát s intenzitou zapomněl:-).
Nezanedbatelnou výhodou dýchání nosem je rovněž výrazně nižší zamlžení brýlí při zastavení. 

6) s vysokou pravděpodobností v silných mrazech opravdu roste hustota oleje v rohlíkovi, čímž se zvyšuje odpor planetové převodovky v rohlíkovi. V rámci objektivity musím poznamenat možnost varianty výrazného zhoršení výkonnosti vlivem chladu na organismus a tedy menší vliv tuhého rohlíka, případně možnost jistého zlepšení. Po odeznění mrazů mám totiž pocit (podložený o 2-3km vyššími průměry při stejných tepech na stejných tratích), že mi to jezdí podstatně lépe.

7) je dost dobře možné, že pohyb v chladu opravdu posiluje imunitu. Letos po hrozně dlouhé době jsem přestál období říjen - únor bez jakéhokoli zdravotního problému, dokonce i bez rýmičky či kašlíčku. To fakt nepamatuji.

Tolik asi k exaktním zkušenostem. O těch neexaktních typu romantika průjezdu lesíkem "Království" v hluboké tmě, kde jenom ledky předních světel pableskují v očích lesní zvěře se šířit nemohu, nemaje dostatečně romantické literární střevo. No protože "jediné, v čom sa vyznám je rock, poviem to jednoducho ako viem":-)), jízda v mraze po tmě je opravdu zážitek. Chce to vhodně volit trasu, tempo, vybavení ale stojí to za to. Tož hezký večer.

P.S.: příště se potkáme asi u únorového bilancování, ale přespříště už bude skoro jistě hotová recenze Garmina 910XT, zítra by měl být v poště!

2012 leden, kurňa konečně trochu kosa na kole

Máme tady první letošní měsíční bilancování. A je docela co, přestože rozjezd po výrazně prohýřeném Silvestru nevypadal moc novoročně entuziasticky a ani zahájení plesové sezóny mi moc do noty nehrálo.
Do Nového roku jsem si řekl, že bych měl zatím jezdit aspoň 500km měsíčně (venku), odběhnout aspoň stovečku, něco odposilovat, když bude aspoň trochu morál i trochu odplavat no a tančit až do roztrhání střevíců :-).
Ten poslední bod byl asi nejlehčí, protože už nám začaly začaly zlaté kurzy taneční školy Šrámkových a navíc ještě dojížděly kursy salsy, kterou jsme zařadili na podzim po ukončení kursů stříbrných, ale nějak organizačně nevyšlo dojet lekce do konce roku a 3 tak zbyly do ledna. Tím pádem nám v lednu vykvetly 3 neděle, kdy jsme ráno 10-12 tančily v tanečních a 15-17 drtili latinské rytmy. Zejména kombinace 2 + 2 ráno samba a odpo salsa dala nožkám pěkně pokouřit. Asi i díky tomu jsem na parketu (a to nepočítám plesy:-) odkroužil téměř 20 hodin.
Pro remcaly, že tanec je houby, jsem si pořídil garminí čidlo kroků a jednu tančírnu změřil. Docela zajímavé, řekl bych.
Pak tady máme běh. Klaplo jenom 94km, dneska jsem dojel z kola tak zmrzlej, že už prostě nebyl morál ještě jednou do té kosy vyrazit. Jelikož jsem teď totální pomalík, trvalo mi to skoro 10 a půl hodiny.
Dalším důvodem/výmluvou je taky to, že jsem předminulý čtvrtek hodil na zamrzlé kaluži záda jak blázen a narazil si jak hrudní páteř, tak i obě zápěstí, což mě limitovalo asi týden v běhu a skoro 14 dní při cvičení. Ale přežil jsem, zápěstí už gut, záda cítím, ale už to taky ustupuje.
Posilovna je další kapitolka pro zimní radovánky, v souvislosti s výše uvedeným ale už skoro 14 dní neposiluju. Z toho plyne víceméně srandovní 3,5 hodiny.
Zase jsem ale vlezl do vody, kde jsem zvládl neuvěřitelné 2 hodiny a 6,5km, což je více než třetina mého loňského objemu za celý rok :-P.
A jsme u kola, protože to nejlepší na konec, že jo:-). Kromě hromady dní, kdy jsem musel "Prahovat" nebo řešit nákupy cestou z práce, mám 100% dojíždění do práce na kole. Za leden to hodilo 553km za skoro přesně 25 hodin. Kdybych nelaboroval s defektama (krásný tmavěhnědý střep, který jsem našel až na potřetí, kdy jsem mimo jiné zjistil, že třeba duše s autoventilkem nejde do každého ráfku, zejména pokud člověk používá duše ventilky galuskovými:-).
No samolibě musím říct, že poslední 2 výlety tento týden v teplotách po -10C jsou opravdovým zážitkem. Zejména dnešní pachtění proti větru v -13C cestou z práce mě stálo fakt hromadu sil. Ale rozmrzání je fajn, mám ho rád :-).
Na konec jenom shrnutí: kdo pilně počítal vyšlo mu, že jsem pohybovými aktivitami strávil lehce přes 60 hodin.  Takže celkem spokojenost.
Uvidíme, jak to půjde v únoru.

1500 km s rohlíkem

Dneska (sobota 21.1.) jsem završil 1500 ujetých kilometrů na "zimáku". Pokud někoho zajímá, jak se jezdí na Duratecu Torain s pohonem Gates Carbon drive a řazením Rohloff, teď se o tom může něco dozvědět, zejména tedy s ohledem na jízdu v nepříznivých podmínkách.

Tady je vidět nastrojené v plné nádheře. Blatníky dovoz z USA, u nás dlouhé prostě nejsou.

Nějaký šikula dokonce k blatníkům přidal hliníkové redukce, aby u zadního kola nepřekážely šrouby uchycení kotoučovek

Kdyby někoho zajímalo, kde vzít pořádné blatníky na 29-era, tak tady jedny jsou. Je to ale drahota. 44USD, 35USD poštovné, přátelských 360 si vezme stát za daň no a 180 kaček je manipulační poplatek za proclení. Fakt nechápu, proč to někdo nevozí k nám.
Pojďme ale k věci.
1. samotné řazení
Dá se o něm asi psát dlouho, nicméně skoro všechno už bylo napsáno. Za mne bych řekl, že je řazení opravdu pohodlné, možnost zařadit v klidu je super zejména na křižovatkách, při rozjezdech do kopce, když se člověk musí vyčůrat nebo zvednout telefon atp.
Pro zařazení nesmí být náboj v tahu, čili je třeba povolit ve šlapání. Dá se to naučit, ale v prudkém kopci je to už trochu problém a pro rychlé řazení třeba v závodě to asi není "pravé ořechové", na moje ježdění určitě nevadí.
Demontáž zadního kola je překvapivě jednoduchá. Uchycení řadících lanek je v samostatném segmentu, který je k vlastní nábě přichycen na dvou trnech jedním šroubem s velkou hlavou. Ten po povolení pouhou rukou umožní segment sejmout a kolo vyndat. Operace na pár sekund. To už mám potom větší problém se trefit kotoučovkou do mezery těla brzdy :-).
Co bych viděl jako asi jedinou nevýhodu, tak trochu větší hlučnost na lehčích převodech, konkrétně od rychlosti 7, kdy "sedmička", dělá fakt kravál, pak se to trochu lepší, ale pořád je dost slyšet. Jde ovšem jenom o hukot, žádné mlácení nebo tak něco, čili zvyknout se dá.
2. řemen
Je opravdu na samotnou kapitolu. Oproti řetězu naprosto tichý, nemůže se do něj chytit případná nohavice a protože se nemusí moc mazat, jenom trochu na vnitřní straně, vůbec nešpiní černým neřádem.
Naprosto mu nevadí vlhkost, což je u zimáka paráda, žádná rez či tak něco.
Ještě o něco parádnější věc je ale klecová konstrukce převodníku, díky které má řemen neuvěřitelnou samočistící schopnost. Sebevětší neřád během pár protočení klikama opadá a jedém. Super!
Nedávno jsem narazil na článek, který se vyjadřuje k životnosti řemenu velmi optimisticky. Doufám v podobnou zkušenost.
3. postřehy k ježdění v chladnu
Základem podle mé zkušenosti není ani bunda, ani čapáky, ale pořádné botky, rukavice a čepice. Všechno ostatní se dá nějaký čas vydržet v relativním nepohodlí chladu, ale "periferie" prostě ne. Při teplotách pod nulou (letos jich zatím u nás moc nebylo) se mi skvěle osvědčila kukla pod přílbu.
Boty jsem nakonec zvolil "normální" polokotníkové goretexové pohorky a klasické pedály. Jednak mi na kluzku přijdou bezpečnější, druhak se mi nechtěly kupovat zimní tretry ;-).
Nerozlučným společníkem chladu je také tma. Té čelím následujícím způsobem:
- přední světlo poháněné dynamem, konkrétně SON Edelux. Má úzký kužel, takže svítí pěkně daleko. Na jízdu po asfaltu naprosto dostačující. Jako druhé vozím bateriové (battery pack je v taštičce za představcem) se svítivostí 900 lumenů, tedy ještě výrazně výnnější než SONa, které používám v terénu nebo za horších podmínek.
- vzadu vozím Sigmu Cuberider (svítí i do stran) a Sigmu Tail Blazer. Kromě toho vozím v tašce ještě jednu od Force, kdyby se cokoli stalo, ať nejsem beze světla.
Z pasivních prvků vozím reflexní válečky na špicích (jsou vidět na fotce), reflexní pásky nasazované na ruce a reflexní obal na batoh. Celkově bych řekl, že svítím jak vánoční stromeček :-) a stejně jezdím po prakticky nepoužívaných cestách.
Co se týče pocitů, nejsou asi úplně adekvátní, protože na Hané jaxi zima letos ještě vlastně kromě asi 3 hodin nebyla, každopádně jsem ale nadšen. Jízda v chladu nutí do nízkých intenzit, člověk by neměl moc do kopců, aby se nepřehříval a potom nechládl, hlavně ovšem šetřím životní prostředí, poněvadž nejezdím do práce autem.
Zimní cyklistice zdar!

Takové nějaké bilancování jakoby na konci roku 2011

Byl to takový podivný rok, ledacos se povedlo, cosi se taky nepovedlo a závěr roku se zejména pracovně totálně podělal. Protože zde ale není to správné místo pro realizování stížností na profesní život, nebudu s tím víc otravovat.
Začátek byl vyloženě zážitkový: výron v kotníku v samém závěru roku 2010 a jeho repete již v roce 2011. Zkusit se prý má všechno, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to platí hlavně pro objevitele slepých uliček, kteří po vzoru cimrmanovského "vypouštěním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne", ukazují "tudy ne přátelé" zjišťují, že "opakovaným výronem v levém kotníku běžecké výkonnosti nepomůžete" :-).
K výše uvedenému je ovšem nutno poznamenat, že opakovaný výron může mít celkem pozitivní vliv na přístup k cyklistice. Ono totiž kolo kotníku vadí daleko méně než běh a když se k tomu připojí velmi mírný konec zimy, může pacient dojít k totálnímu přehodnocení ježdní v chladnějším počasí, byť na starém křápu. Toto přehodnocení mělo 3 důsledky, ke kterým se ještě dostaneme.
Začal jsem tedy jezdit venku celkem brzo, zvýšil odolnost vůči počasí a hle, jarní naježděné kilometry začaly vypadat celkem utešeně. Bohužel, očekávaný úbytek váhy se nedostavil, protože ročník 1971, kromě toho že je i můj, je i velmi silně zastoupen mezi mými kamarády, takže tak propařený druhý kvartál jsem ještě v žádném roce svého života asi nezažil :-). Pro ty pomalejší jenom připomínám, že zmíněný ročník slavil v roce 2011 kulaté 40. narozeniny.
Taky jsme s manželkou začali tancovat, což je možná úplně nejpozitivnější věc roku 2011 s celkem jasným přesahem do let následujících. Tedy minimálně do roku 2012, kde aktuálně zrovna končíme běh salsy a 15. ledna začínáme zlatý kurz, kde se asi pár let zdržíme, nic vyššího totiž zatím Šrámkovi v nabídce nemají :-).
Z důvodu bachratosti jsem neujel ani dlouhého mamuta, který tak zůstává do letošního roku, ovšem podmínkou nutnou pro absolutorium je váha pod 95 kilo, jinak to nemá cenu ani zkoušet. 105 prostě přes ty krpály v požadovaném čase převalit nedokážu a je možné, že ani 95. Tož uvidíme.
Jinak se ovšem žádné dramatické cíle nekonaly, ony se vlastně nekonaly žádné sportovní cíle. Že nebudu běhat jsem dodržel, že nebudu plavat jsem taky dodržel, vlastně dobrý rok :-).
Tím se dostáváme k výše zmíněným 3 důsledkům výronu a jeho vlivu na cyklistickou výkonnost.
1. změna přístupu k zimnímu ježdění a to tak totální, že jsem prodal Elita Real Axioma a indoor ježdění definitivně zavrhl.
2. pořídil jsem si fakt slušného zimáka:-)
3. najel jsem absolutně nejvyšší roční kilometráž v životě
Posuneme se tedy do kategorie čísel. Odplaval jsem imozantních 14,4 km za 4:48. Víte o někom se sportovním deníkem evidujícím plaváním a majícím méně? Podobně impozantní je běh, nevypadá jako plavání jenom proto, že už jsem to prostě v závěru roku nevydržel. Celkem 228km  za 24:50. Jak běh tak kolo jsou do níže za posledních 6 let rovněž rekordní :-P.
Lepší už to byla s tanečkama, kde jsme parket brousili slušných 119 hodin. Opět rekord, byť trochu laciný, neb jde o 1. rok.
No a nejlepší na konec. Krásných 9516km za 371:12. Tu desítku už jsem prostě nestihl a né že bych se nesnažil, za listopad prosinec jsem tam natlačil přes 1100km. Tož letos, kurňa!
Celkem to tedy hodilo necelých 520 hodin, což je pro mne překvapivě hodně. 
Na závěr se asi mrknem na tzv. "sportovní cíle":
1) nezranit se, hlavně nějak přeskákat ten kotník mrchu
2) zkusit dlouhého mamuta s váhovou podmínkou
3) z jakýchsi pochybných důvodů jsem se přihlásil do Mělic, tak uvidím, jestli mě to do jara nepřejde
4) rozhodně pojedu Osecký triatlon, mám tam prima sázku, takže musím. Bude to prima taškařice
5) jsou i nějaké běžecké cíle, takže možná zkusím Rohálovku, to uvidím, jak na tom budu, ale Grymovskou s pólistama si rozhodně nenechám ujít
6) jo a samozřejmě najet těch 10k na kole. Technika na to je, tož s chutí do toho!

V roce 2012 přeji všem čtenářům hlavně hodně spokojenosti a zdraví, všechno ostatní už nějak zařídíte sami ;-).

Listopadové bilancování

Nějak mi ten blog skomírá. Tak trochu ho vidím stejně jako s0cketka, když mám v hlavě téma, není čas nebo chuť. Když je čas i chuť, nějak chybí aktuální silné téma.
Třeba článek o reprezentačním bále Vinařství Jakubík s nedělním zakončením v La Nautice, kde byl uloven a sněden pořádný humr, mám rozepsaný už skoro měsíc. V nadšení z akce jsem se do něj pustil, nestihl ho dopsat, pak nebyl čas a když zase byl, nadšení bylo fuč. Asi ho ještě přes svátky dopíšu, ale to už nějak nebude ono, bo kouzlo krásného víkendu je v čoudu.
Nechal jsem se tedy inspirovat Aldou, který aniž by si to nechal schválit čtenáři, klidně přešel z detailního týdenního reportu na souhrnný měsíční. Asi nesmí prozrazovat tajnosti z kuchařky jeho tréninkového gurua :-). Týdenní interval se ukazuje jako nevhodný, resp. neudržitelný, nemám na to chuť. Ostatně neúspěch seriálu "do trikombinézy" z pohledu autorské impotence hovoří za vše.
Mrkneme se tedy na listopad tak nějak globálně. Po říjnovém takovém všelijakém flákání způsobeném hlavně od poloviny měsíce čekáním na nové kolo, kdy už se mi prostě nechtělo jezdit na stařičkém supíkovi, se z listopadu vyklubal celkem dost cyklistický měsíc. Přímo bych řekl hustocyklistický měsíc.
Rozhodl jsem se totiž čelit faktu brzké tmy a pokračovat v případě jenom trochu příznivého počasí v dojíždění do práce na kole. Do toho občas o víkendu na chvíli a hle, dalo 665 kiláků a skoro 30 hodin. Co se mne týče, naprostý listopadový unikát.
Slabší už to ovšem nutně bylo s během. Koncem října a začátkem listopadu jsem se docela rozběhal, no rozběhal, resp. dostal jsem se aspoň do stavu, kdy jsem nebyl z desítky 3 dny nemocnej, ale po obdržení Rohlíka (takto neoriginálně jsem začal říkat novému biku) jsem to začal řádně flákat.
Výsledkem je legračních 67km za necelých 7,5 hodiny, což mimo jiné svědčí i o velmi velmi nevalné běžecké formě, nic překvapivého že? Je ovšem fakt, že se zatím snažím tlačit co nejvíc dolů tepy, tempo tedy nutně kulhá, resp. nohy kulhají tempo je nízké :-)
Ještě větší sranda než běh je plavání. Na bazén jsem zašel 3x na půl hodiny a je z toho impozantních 4,8km, téměř přesná desetina Aldovo bušení. Nemůžu si pomoct, ale fakt nechápu, co ty klucí na tom chlóru mají :-))
Začal jsem taky trošku cvičit, ale zatím jenom lehce doma, takže to ani neznamenávám. No ale abych taky trochu nahonil hodiny a příblížil se těm jakoby železňákům, tak si do deníčku píšu i tanečky. On je to taky někdy řádný záhul, jenom co je pravda. No a toho nám vyšlo pěkných 13 hodin. Bohužel, stříbrné taneční jsme už ukončili, zbývají tedy taneční středy no a od neděle jsme přihlášeni na pokračování salsy. Bohužel je zatím ale zatím (nepochopitelně) přihlášeno málo párů, hrozí tedy nekonání se kurzu, což by byla škoda. Zlaté kurzy nám totiž začínají až v polovině ledna:-).
Když to spočtu, tak suma sumárum jsem v listopadu odpohyboval (schválně nepíšu odtrénoval, abych to neschytal, že tomu říkám trénink:-) nějakých 51 hodin a váha se konečně vrací ke 101, kde už jsem byl v září, ale pauza a bohatý podzimní společenský program mě pár kil nahoru zase stály. Dosáhnout do vánoc docentury tedy nebude až tak snadné i s ohledem na počasí, jež v prosinci už určitě nebude tak příznivé, jako bylo v listopadu. Abych nakonec ještě nemusel začít plavat :-)))

Dneska prvně po tmě na kole

Normálně jsem dneska poprvé v životě plánovaně vyjel na kole po tmě a protože mě můj kamarád Doom láká na temnou jízdu už dlouho, vymyslel trasu Olomouc Přerov opravdu lahůdkově: z větší části terénem, který vůbec neznám a to ani za světla.
Mrknout se na ni dá třeba tady.
Teda řeknu vám, jízda po tmě je dost jiná, než za světla (trochu překvapivě že? :-)).
Nevím, jaké s tím má kdo zkušenosti, ovšem já do dneška neměl prakticky žádné. Protože jsem ale spolu s novým kolem plánoval, že jízdy do práce a z práce po tmě nastanou, musela večerní premiéra přijít dříve či později. Upřímně řečeno, zpočátku jsem měl pocit, že přišla zbytečně brzo.
Vyjížděl jsem už hodně za šera, v zadu sigma cube (červené světýlko svítící i do stran) a jakýsi šílený blikátko s wattovou ledkou, na špicicích takový ty reflexní válečky, na nohách reflexní pásky, na batohu reflexní potah, na dynamu pověšené světlo Son Edelux (na mizerné 3 watty svítí veeeelmi slušně) a k nim na pomoc 1000 lumenů svítící bateriové světélko z dealextreme.
Dost dobrá kombinace, svítí to pěkně, ovšem nemít sebou navigátora Dooma, v polích se ztratím jedna dvě.
Jinak parádní výlet, jasno, úplněk (no abych jenom nechválil, zima jaxviňa:-), naprostá většina cesty zcela bez aut až na posledních 8km z Brodku do Přerova.
Další pozitivní jev terénu ve tmě je poměrně pohodlné krocení tepů, bo jak člověk i se slušným světlem hůř vidí, moc se nežene a udrží tepy dóle bez nějakého obzvláštního soustředění se.
Zkrátka se mi to moc líbilo, nový rozměr cyklistiky objeven.

Když se zimák trochu zvrhne ;-)

Sice jsem měl v plánu napsat článek o reprezentačním bále vinařství Jakubík ve Zlechově, dokonce už jsem ho rozepsal, ale událost dnešního dne ho jednoznačně přebila.
To jsem tak uvažoval, jaké kolo na zimu. Stařičký superior již odmítá řazení, brždění, revitalizovat se mi ho nějak nechtělo, tak jsem se díval po něčem jiném.
Požadavky byly jednoduché: maximální bezúdržbovost, řazení v nábě, optimálně dynamo v přední nábě.
Jsem tak natěšený hodit sem fotky, že si historku, jak se moje naděje na pořízení kola snižovaly, až jsem našel snad jedinou firmu na světě, která je ochotná prodat kolo i na podzim.
Hádejte, která to byla. První 3 si můžou rozdělit stupně vítězů:-)
Tož teda, nakonec mi dneska dorazil tento bike:

Takže se hezky představíme: Torain - C1 29er

A pěkně z druhé strany

 Pravda, pedálky jsou stařičké, protože ještě nejsem úplně rozmyšlený, jaké pořídit a jak řešit tretry. Takže zatím klasické "platformy" a za čas se uvidí.

Chvilku jsem uvažoval nad JecminekM, ale nakonec vyměkl

 V Duratecu umí i zvolený text na rám. Takže po nějaké době mám zase podepsané kolo. Jedno se stejným podpisem už na Přerovsku silnici brázdí pod jedním sveřepým ironmanem. A kvízová otázka číslo dvě: který ironman to je?

rohloff a řemen, krása!

 Toto je ovšem lahůdka že? Vícerychlostní náby se mi vždycky líbily. Na 9-ti kvalt od Sachse jsem se chodil dívat do Miko-Cycles už před nějakými dvaceti lety. Dneska tedy představuji absolutní vrchol "speedhubů" 14-ti rychlostní Rohloff ve spojení s relativní novinkou: řemenovým pohonem. Uvidíme po delších zkušenostech, po první krátké jízdě jsem v rauši:-)

cože, dynamo? Jo, dynamo!

Dynamo v přední nábě jsem zase záviděl manželce. No a když ho Shimano dělá i v řadě XT, slušně utěsněné, neberte ho, že jo. Sice jenom 3 wattíky a 6V, ale dobrej luxeon bez obav o baterku. A svítí od 5-ti kiláků v hodině!

pohled zepředu

 Jojo, to pod vidlí je fakt světlo a svítí dobře jsa napájeno z dynama

řazení....

Pohled na "rohlíka z druhé strany".
Jak se tak dívám na fotky, měl jsem zababranej objektiv foťáku. Už je vyčištěn, takže u pohádky, jak se na českém netu kupuje koncem srpna kolo s daleko drsnějším průběhem, než to bylo lóni se spešlem, přibudou ještě nějaké bez fleku, s rohama, košíkem, bezpečnostními prvky a dost možná už i blatníky.
No a to je pro dnešek všechno. Ještě musím nacvakat odrazky na špice, přidělat blikačky (dozadu jsem dráty z dynama netahal) a zítra už zase hurrá do práce na kole!
Jo a málem bych zapomněl, musím na tomto místě poděkovat paní Kateřině Duchkové z Duratecu, která se mnou měla svatou trpělivost, udělala mi opravdu luxusní cenu a to kolo je vůbec nádherné. Díky!

Zimní příprava nevím na co, týden 1. : Běhám, teda doufám a dokonce i plavu! :-)

V úterý 1.11.2011 jsem po velmi dlouhé době vyběhl ráno. Po opravdu velmi dlouhé době, skoro roce. To je fakt dlouho, že?
Po laborování s kotníkem po obnoveném výronu na začátku roku jsem se rozhodl, že nebudu tahat čerta za ocas, do triatlonu se stejně nehrnu a tak si udělám cyklistickou sezónu. Teda sezónu, to je asi trochu silné slovo, protože sezóna má nějaká svoje pravidla, období, návaznosti a tak, na což jsem se rozhodl pěkně vykašlat a jenom jezdit nebo se třeba i vozit.-) na kole.
Přineslo to i novinky, například abych úplně neshnil, vytáhl jsem stařičkého bika superior (ještě starý dobrý CrMo rám) a začal jezdit už v únoru, považte! já jezdec do hezkého počasí. Oblatníkovaný bike mi potom dělal společnost celé jaro i léto, abych mohl sportovat venku i při nevalném počasí, kdy by běh nevadil, ale jízda na silničce bez blatníků už by zas tolik nebavila (ještě méně potom pochopitelně baví její údržba). A co jsem nezjistil: nejsem z cukru ani na kole, ba dokonce mě ani neponižuje jízda na 15 let staré herce.
Dosavadním výsledkem tohoto stavu je najetých nějakých 8500km, což je naprosto bezkonkurenční roční výkon za celou dobu, co se o ježdění pokouším.
Fér bude rovněž poznamenat, že jsem letos zatím celkem uplaval cca 4km, všechny v otevřené vodě na dovolené:-).
Takže pohoda, ale běh prostě chyběl, s tím se holt nedá nic dělat. Zhruba od září zkouším trochu poklusávat. Sám nemám morál, takže jsem zvolil variatnu poledního poklusávání v parku s kolegou. Tak těch 5-6km kolem půlhodiny, on je trochu rychlejší, takže žádná velká plácačka pro mě.
Od půlky října se potom celkem válím, na silničku už není počasí, na bika jo, ale protože je novej na cestě, na starýho už se mi nechce a něco dělat už by chtělo začít, rozhodl jsem se do příchodu kola pro kombinaci severské chůze a trochu serióznějšího běhu.
No a v úterý byl den D, tedy spíš N: návrat k rannímu běhu. Úplně jsem zapomněl, jaká je to paráda. Sám, po tmě, v mlze, pěkně chladno, nohám se nechce...., prostě paráda.
Trochu jsem tedy přehodnotil muziku a v rámci rytmické přípravy poslouchám třeba toto:

nebo i toto:

a mám toho fakt hromadu, playlist by odhaduji stačil na 2-3 maratony (i pomalé:-) a velmi mi to usnadňuje předsevzetí zbytečně zpočátku nepřepalovat nemluvě o nově objevené poloze romantika, která při ranním svítání dostává spoustu prostoru :-)
I tak už jsem ovšem tento týden při pátku prakticky zdvojnásobil letos odběhané kilometry (doposud 35 a přidáno 25) a stejně je tomu s plaváním (doposud 4 a přidány další 3), takže jsem zimní přípravu zahájil parádním týdnem s více než půlroční náloží v běhu i plavání za jeden týden:-))
Nejsem si ovšem jist, zda se mi v dalším podaří objem opět zdvojnásobit a to i přesto, že tento týden už nic nepřidám. V sobotu mě čeká ples ve Zlechově s návratem v neděli po obědě a odpoledne další tanečky.
Aspoň ale budu v pondělí odpočatý na již druhý týden "zimní přípravy nevím na co"

Romantikem? No asi jo!

O našich tanečních záležitost jsem toho moc nepsal, protože zatím velice není kromě výuky o čem. Přesto se musím zmínit o jedné věci, kterou je moje stále silnější propadlost waltzu. Baví mě všechno, resp. všechno, co jsme zatím zkusili, ale waltz prostě vede.
Mezi všemi je jeden, totiž pardón JEDEN a na tom fakt ulítávám. Nemám problém dodržovat dlouhé kroky, ani zdvihy, ani prostor, prostě dávám tam ten sport (jak říká mistr Libor) tak nějak sám od sebe. A aby to nebylo úplně nesportovní, tak jenom na okraj zmíním, že ač je waltz pomalý tanec, když se do toho člověk pořádně opře, bez problémů u písně Kiko Makashimy propotí košili.

P.S.: a jestli se chcete zasmát, tak když si tohle osolím, tančím waltz sólo i u luxování. A jak se mi zdál byt na tyto věci (luxování) zbytečně velký, tak teď jsou mi místnosti úzké i krátké:-).
Tož příjemný poslech.

Do trikombinézy část 3.

Po nějaké době jsem zpět s původně týdeníkem (pravidelnost vydržela reálně týden:-)) a nyní oficiálně naprostým nepravidelníkem, kterak se MOŽNÁ někdy vrátím do trikombinézy.
Reálně je váhový vývoj mírně optimistický. Ranní hodnoty na displeji se v posledních dnech stabilizovaly kolem 101kg, tzn. "docentůra" je na dohled. Je třeba ovšem konstatovat, že ambice byly zcela jiné a když jsem se do seriálu pouštěl, tak nějak jsem v současné době očekával váhu někde kolem 95kg.
Vypadá to asi takto:

takže žádnej zázrak se nekoná a ani žádné nadšení nepanuje. Byť mírný pokrok (v mezích zákona :-)) se dostavil.
Ono teda není divu, spíš je div, že těch kil není mnohem víc, dole samozřejmě. Ke dnešnímu dni jsem totiž poprvé v životě překonal 8000km najetých na kole a zatím nekončím. Objem je ale asi tak jediné, s čím můžu být spokojen. Výkonnost není, síla není, od 1% stoupání cítím problémy, no prostě furt jezdím úplně blbě.
Připravuju ale experiment se zimním ježděním, tak uvidíme výsledek. Co se u mne totiž letos zásadního odehrálo, je rostoucí nechuť k indoor aktivitám. Když už se hýbat, tož hybaj ven. Každopádně zimní detaily jsou zatím utajené, jak to bude vypadat, zejména tedy po stránce technického vybavení, si nechám, až bude technika doma.
Na co se fakt chystám, je běh. Z kotníku zatím nemám vůbec dobrej pocit, takže opatrné klusy fakt až pod 100kg a spíše se budu věnovat nordické chůzi, kdyby to váhově vycházelo špatně.
Pro dnešek tedy asi všechno a kdyby to tady náhodou ještě někdo četl, tak v dohledné době nashle :-)

Trochu nesportovní fotoreportáž z letu balónem

Jako jeden z dárků k narozením jsem obdržel letenku na let balónem, no páni, to už jsem si dlouho přál. A na sobotu po menších plánovacích komplikacích padl den D.
Protože samotný let je silný zážitek, bohužel ovšem jenom obtížně reprodukovatelný, rozhodl jsem se vyrobit poněkud netradičně fotoreportáž.
Takže pojďme na to :-)

Nejdřív se musí vytáhnout koš

zkompletovat hořáky

potom přijde na řadu 250 kilo těžká taška s vlastním balónem

balón vytáhnout

rozbalit

to vše pochopitelně trvale pod bedlivým dohledem mého doprovodu:-)

rozbaleno, začínáme nafukovat...

foukáme...

a foukáme

už topíme!

ono to snad fakt poletí...

Ty pako, dyť Ti to uletí, přestaň fotit a val do balónu (řikala manželka:-)))

maminko a tatínku, fakt letím

ahoj ženo a děcka, snad se ještě uvidíme

mravenci jacísi....

takové letecké foto nemají naši ani na mapy.seznam.cz:-)

Moravská brána z balónu

tajemné kruhy v obilí, zdravím Erichu :-)

ještě televizní vysílač, jak ho normálně nevidím

a na závěr samozřejmě nezbytně nutný západ slunce se siluetou tentokrát nikoli líbajících se hlavních hrdinů, ale vysílačky Motorola...

No a po západu už jsem nefotil, bo při přistání už jsem měl přístroje raději uložené ve futrálu. Samotný dopad byl neočekávaně hladký, skoro až nudný. Následně jsem si vyzkoušel skládání balónu, které je o dost snažší, než jsem čekal a byl povýšen do balónového šlechtického stavu "von Rymice", protože u těch jsme přistáli.
Povýšení proběhlo křtěním všemi živly, jež spočívalo ve fouknutí na hlavu (vzduch), ohoření vlasů zapalovačem (oheň), posypání hlavy hlínou (země) se závěrečným politím toho nadělení vodou. No paráda.
Ještě jsme vyfasovali absolventské certifikáty, dali si sektík s jahodou a davaj domů. Prima večer jsme potom doma dojeli na dalším sektu jako definitivní tečkou za červnovými narozeninami.
A to je vše přátelé :-)