Tak za jedem, tentokrát do poslední sezóny v kategorii do 40-ti let

Včera večer mi skončilo odpočinkové období a dneska už zas jedu podle plánu. No teda né úplně, protože dneska tam byla jenom posilka a já byl přes poledne chvilku plavat:-)
Jak už jsem psal někde níže, budu trénovat pod vedením pana inženýra Miloše Krejčího (kterého tímto srdečně zdravím:-)) z endurainingu. Letos jsem s nimi spolupracoval od jara, ze začátků jsem měl smíšené pocity, ale v závěru sezóny se povedla desítka i půlmaraton, tak třeba příští rok letošní práci na kadenci a další novinky, které spolupráce přinesla, zúročíme.
Odpočíval jsem 3 týdny, tedy úplně jsem se neválel, byť ten poslední týden skoro jo, osvěžil tělo i ducha svatomartinským i beaujolais nouveau a upravil váhu směrem nahoru:-) Protože už ale nebudu pokračovat v jídelníčku, je z váhy ryze můj problém, tak mi, prosím, držte palce, ať si můžu na jaře koupit neopren. Ten mám totiž jako cílovou odměnu dostanu-li se pod 85kg.
Takže sportu zdar a někdy začátkem příštího týdne se zahlásím s 1. tréninkovým týdnem sezóny 2010!

HTC Touch HD2

Dorazil podzim, konec sezóny a to je obvykle období, kdy se odpočívá a člověk má čas na vymýšlení blbin. V mém případě to posledních pár let znamená, že se svezu na zvyklosti společnosti HTC uvolnit na podzim nějakou zajímavou novinku v oblasti pokročilých telefonů. Jestli má někdo pocit, že v této oblasti mírně ulétávám, souhlasím:-), vždyť ještě letos na jaře jsem si říkal, že nic lepšího, než stávájící Touch HD stejně letos nebude, takže na podzim nějakou kačku ušetřím. Ovšem člověk míní a věci se mění. V srpnu představili šikovní hoši z HTC následovníka Touch HD s kódovým jménem Leo, prodávat se ovšem začal pod obchodním názvem Touch HD2, kterému jsem tak nějak nedokázal odolat. No představte si: mám na obě oči 4,25D a HD2 má úhlopříčku 4,3 palce, to prostě musím musím mít, že jo?
Protože už nějaké recenze vyšly (třeba první pohled od Radka Hulána nebo podrobná recenze Jířho Hrmy, nebudu psát znovu napsané, ale spíš se zaměřím na rozdíly oproti předchozím modelům, s nimiž mám zkušenost, případně na věci, se kterými v uvedených recenzích nesouhlasím.
Úplně prvním pocitem spojeným s otevřením balíčku byl šok, v jak mrňavé krabici je největší model HTC zabalen. Pánové z HTC šetří skutečně brutálně. Po velikých krabicích s magnetickým zámkem od Kaisera či prvního HDčka, či nápaditém plastovém boxu Diamonda, je HD2 dodáno v krabičce velikosti krbových zápalek. Kromě vlastního telefonu je v krabici už jenom pár minipříruček, šikovné koženkové pouzdříčko, nabíječka bez kabelu jenom s USB zásuvkou, jediný kabel USB-microUSB (lakomci z Thajwanu asi předpokládají, že není lepší věc, než přehazovat kabel mezi nabíječkou a PC) a sluchátka na standardní bídu mobilních sluchátek solidní kvality včetně panýlku pro ovládání přehrávače a vyzvednutí/zavěšení hovoru. Jéžiš a málem bych zapomněl na paměťovou kartu! K HD byla dána 8GB velká, takže jakou by člověk čekal u iPhone 3GS (16 a 32GB vestavěné paměti) killera? Správně, jsou to 2GB:-). A ano pozorný čtenáři, chybí stylus. HD2 má totiž podobně jako iPhone kapacitní displej, který nereaguje na tlak, ale na změnu elektrické kapacity povrchu způsobené dotykem prstu. Takže vytáhneme telefon a je to prostě krasavec:

Pádlo neskutečné plochy, ale elegantně tenké s vysokým podílem kovu k konstrukci pláště, takže se na těle nic ani nehne. Oproti HD přibylo ve spodní řadě jedno tlačítko pro otevření startmenu, tlačítka nejsou dotyková (sláva) a jsou podsvícená (třikrát sláva). Jedinou vadou designu jsou ostré hrany objektivu fotoaparátu, smysl této ostrosti mi skutečně uniká.
Po zapnutí vynikne obrovitost displeje. Z HD jsem byl nadšen, toto je ještě kousek dále. 4,3 palce s WVGA rozlišením 800x480 bodů je už zkrátka taková menší širokoúhlá televize:-) Zobrazení je vynikající, podsvícení umí řídit světelný senzor podle okolí. Prostředí Sense (dříve TouchFlo 3D) prodělalo od HD vývoj. Je otázkou, zda pozitivní, ale rozhodně směrem k "obyčejnému" uživateli, takže naprostá rezignace na funkce kalendáře a zejména úkolů. Když se Radek Hulán pozastavuje nad nepřesností kapacitního displeje (za pár dní používání jsem si po počátečním zoufalství zvykla už spolehlivě dělám i s aplikacemi jako total commander, který rozhodně není finger friendly) a podle jeho názoru nemožnost rukou psaných poznámek vyřazuje HD2 z kategorie zařízení pro profíky, nechápu, jak může HTC Sense považovat za geniální nadstavbu. Copak profíkovi stačí na homescreenu jediná položka z kalendáře a úkoly dostupné pouze v defaultním outlooku, který tedy prsty opravdu ovládat nejde? PIM aplikace prostě vidím jako zásadní slabinu prostředí Sense. Naštěstí je tu ovšem SPB Mobile Shell, který dokáže Sense nahradit velmi dobře a svými možnostmi přizpůsobení vyhoví téměř každému.
Nebudu tady suplovat nějaké knihovny tweaků, kterých je už dneska dost a jsou k nalezení v angličtině třeba tady a v češtině je něco tady. Bohužel, "vylepšení" jsou k rozumnému používání nutná, nicméně konečně jsem byl po delší době nucen zase trochu bádat nad telefonem a jeho funkcemi. Sice jsem se na to těšil, ale už jsem asi starý, spíš mě to otravovalo než bavilo:-)).
Ale zpět k telefonu, který je skutečně nádherný a díky tenkosti i elegantní, s mírně přimhouřenýma očima nositelný i kapsa košile. S ohledem na podíl displeje na celkové ploše aparátu, je to vlastně o zádech a displeji, čili hlavně o displeji. Kapacitní displej je tedy dost nezvyk, absence stylusu, jak jsem si původně říkal, že nevadí, taky. Zvykl jsem si a pro člověka, který meměl zkušenost s odporovým displejem žádný problém. Oproti rezistivnímu displeji je ten kapacitní ďábelsky citlivý, čemuž je potřeba nechat přivyknout prsty. Naštěstí je ale dostatečně brutálně velky, takže i menší ovládací prvky se dají prsty zvládnout. Ná úhlopříčce 3 palce by to ale asi nešlo:-). Kvalita displeje je velmi dobrá, zobrazení perfektní a člověk se nemusí babrat s fólií, protože odolnost jeho povrchu je skvělá, navíc je tvrdý, takže ani nehrozí jeho znehodnocení promáčknutím.
Výkon stroje je prostě famózní, to se nedá napsat jinak. Je sice trochu smutné, že mobilní Windows potřebují k takovému chování brutálně výkonný procesor Qualcomm SnapDragon s taktovací frekvencí 1GHz! Ovšem s tímto procesorem už to švihá. Odezva telefonního modulu jako u "blbafounu" je prostě pohádka, přehrávání nekomprimovaného videa, překreslování webu, zoomování, prostě paráda, konečně výkon bez kompromisu spolu se skoro půlgigem RAMky jsou pěkné podpůrdné prostředky. Nemůžu se ubránit vzpomínce na své 1. PC s intelem 486DX na 133MHz, 16MB RAMky a gigovým diskem. Spolu se 14-ti palcovým monitorem 1024x768 bodů bratru za 25k,- v roce 1998, jo a koupi jsem domlouval mobilem Dancall, uměl 10 sms na simkartě a 50 kontaktů taktéž na simkartě, nádavkem ještě tuším 3 vyzváněcí melodie:-). Proti tomu rok 2009, čili 12 let a procesor v telefonu 1GHz, RAMka 0,5GB a datové úložiště 8GB s displejem 4,3 palce v rozlišení 800x480 bodů. Ta technika fakt letí kupředu brutálním způsobem, aspoň si je s čím hrát a hra s tímto telefonem je opravdu radost. Rychlost, kvalita zpracování, design, paráda o velikosti displeje při použití navigačního software nemluvě (jo samozřejmě GPS, WiFi, GSM, UMTS, HSPDA, BlueTooth to vše se v HD2 najde, ale to už mám v telefonech dlouho:-)). Ale blešky se najdou:
- první je objektiv fotoaparátu. Vůbec nechápu, proč má jeho výstupek tak brutálně ostré hrany. Uvidíme, co se bude s hranami dít v čase.
- microUSB konektor. Ono je to vlastně v pořádku, jde o nově schválený standard EU pro jednotnou nabíječku mobilních telefonů, ale když člověk má všude historicky miniUSBčka. Ale to nějak časem nahradím.
- výdrž na baterie. Z mého pohledu jediný fakt průšvih. Ne tak velký jako u diamonda, ale průšvih. Den intenzívního používání přežije přístroj s odřenýma ušima. Doufám, že nová verze ROM bude umět lépe pracovat s šetřícími mechanismy SnapDragona a přinese, doufám, výrazné zlepšení výdrže. Teď je to tak na hraně.
Každopádně musím na závěr poněkud sexisticky prohlásit: na velikosti opravdu záleží!

Dá se běžet půlmaraton s 97-mi kily? Dá a lépe než se 107-mi:-)

Původně jsem chtěl sezónu ukončit po Grymovské desítce, ale někdy v srpnu jsem začal vymýšlet, jestli není trochu škoda promrhat formu, již jistě při přípravě na desítku získám a nebude tedy vhodné ji prodat ještě někde, třeba na Chřibském maratonu. Ten mě naštěstí přešel, ale objevila se informace o připravovaném půlmaratonu v rámci Podmolíkova memoriálu a s ním nápad: sezóna začala půlmaratonem, bude symbolické ji na stejném závodě i ukončit. Navíc sestava účastníků z fóra behej.com se rýsovala pěkně silná: Téčko, moraviaman, Milan, RK, Ironjozef, Tonbar ...., doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, takže nešlo chybět. Jestli v seznamu účastníků postrádáte Aldamana, musím ocenit vaši všímavost. Aleš totiž závod bulnul. Vyzkoušel několik variant omluv, ale všechny jsem mu je odmítl jako výmluvy, má tedy bulku a hotovo.
Ale zpět k závodu, byť trochu ze široka. Ten březnový jsem prakticky bez tréninku běžel za 1:56:43 a byl s ním spokojen. Dnes by mi ke spokojenosti takový čas nestačil. V úvahu jsem bral čas na Grymovkou desítku, kterou jsem dal v tempu 4:50, něco naběhaného a samozřejmě fakt, že kdyby se proti březnu nedostavil výraznější pokrok, budu pěkně demotivovaný (rozumněj: nasranej:-). Takže jsem si stanovil cíl zaběhnout pod 1:50 a to pokud možno co nejvíce:-).
Závodní strategii jsem konzultoval s panem Krejčím, svým trenérem z endurainingu a na dnešním konkrétním příkladu se potvrdilo, že moci konzultovat s někým, kdo vás má trochu přečteného, je prima. Na čas 1:50 stačí průměrné tempo kolem 5:17, zvažoval jsem tedy 2 varianty: rozběhnout pomalu, kolem 5:20 a tempo, když to půjde vystupňovat. Nebo to rozběhnout rychleji, kolem 5:10, vytvořit si trochu rezervu a kdyby mi docházelo, vyčerpat ji. Pan Krejčí doporučil variantu 2, ale ještě rychleji, na 5:00 s tím, že do 12-tého km mám hlídat tepy do 178-mi a pak se už na to vykašlat, tedy na hlídání tepů a běžet, co půjde.
Takže už to nebudu natahovat, jak píše Ironjozef, polmaraton je krátky rýchly pretek, tak aj príspevok by mal byť krátky:-) a hurrá na start.
Start se odehrává kousek před začátkem okruhu, aby bylo dosaženo správné délky trasy, což se podařilo, jak potvrdil můj garmin, dokonale, neboť jsem naměřil 21,1km. Na garminovi mám nastaveno hlídání tempa, průměrného tempa a aktuálních tepů. Nic víc mě nezajímá, nechci se zbytečně rozptylovat blbinama. Hlídání tempa mám nastaveno na 4:55-5:05. A je to tady, start. Rozběh je z kopce do parku na začátek prvního z osmi okruhů. Běží se trvale po asfaltu slušné kvality, trať je jenom velmi mírně zvlněná, byť asi i to je dost silné slovo, prostě skoro rovina. Na tomto seběhovém úseku na mne poprvé začne kníkat garmin a to, světe div se, že jsem moc rychlý. I tak ovšem běžím pěkně na chvostě. Přede mnou 4 holky, dvě z nich mají fakt festovní pozadí. Kurnik, já jsem fakt máslo, ale běžím podle rozpisu, tempo se asi kiláku stabilizuje na 5:04, tepy na 165 většinou, holky mi utíkají, ale já mám plán, tak je nechám, potvůrky:-). 1 okruh končím s průměrným tempem 5:03, holky jsou daleko, jedna mírně zaostává, hurrá. Tak za ní. Tepy jsou pořád proti očekávání docela nízko, tak mírně přidávám. Holky se přestávájí vzdalovat rychle a ta odpadající se dokonce začíná přibližovat, koncem druhého kola ji mám a průměrné tempo se vyšplhalo na 5:00. Ve třetím kole zkouším ještě mírně přidat, přestože mě na jeho začátku předběhl vedoucí závodník o kolo, mazal fakt jak magor, ale už ve třetím kole měl o hodně víc špinavá záda (bylo mokro), než já na konci závodu. I pomalost má své výhody:-). No nic, pořád to jde dobře a na konci třetího kola mám průměrné tempo 4:59, zrychlil jsem. Před koncem kola stojí vysoký šedivý pán, který fandí dokonce i mě a na konci třetího kola mi radí, abych ty tři holky doběhl, co mám teda dělat, zkusím ještě trochu přidat a cvaknout je. A jo, asi v půlce 4-tého kola je mám, chvíli po té mě předbíhá jakási partička s Vabrouškem a Pepou. Taky zastříkaní až na záda:-). Já mám ovšem na konci 4-tého kola průměrné tempo 4:57 a začínám věřit v čas pod 1:50 tutově. Před pátým kolem si prvně cucnu gelu. Běžím už chvíli sám a kromě občasného bouchače, který mne vezme o kolo, nikoho před sebou nevidím, takže je to sólovka. Zhruba v polovině pátého kola se průměrné tempo vyšplhá na 4:56, tý jo, čumím na displej jak vrána a říkám, tak to vydržet do konce, to by bylo, navíc po pátém kole můžu přestat hlídat tepy, tak bude třeba i negative split:-)). Jénže, překvapivě, začínají bolet lýtka a hlavně achilovky, jak se snažím běžet přes špičku a taky nějak tuhnou nohy. Ále co, 12 kiláku je fuč, běžím, co to dá a uvidím. Doběhnu 6-té kolo, tempo furt 4:56, cucnu gelu a valím předposlední okruh. Přede mnou někdo chodí! Doběhnu ho, jasná věc a hele, je to chlapík, kterého si pamatuji, když mě předbíhal na Moraviamanu loni, letos na půlce se mu to nepovede, protože ho předběhnu a před náběhem do posledního kola si ještě šlehnu shlehu. I před posledním kolem držím průměrné tempo 4:56, kdyby tak vydrželo do konce. Pomalu ale jistě mi dochází, tuhé nohy, tepy jdou nahoru, ale pořád nějak běžím a průměrné tempo se pořád nějak drží na 4:56. asi kilometr před cílem předbíhám Téčkova spolujezdce na závod. Nemám odvahu se podívat, jak vypadá čas, ale nejspíš pěkně. Před posledním seběhem do cíle to už nevydržím a přepnu obrazovku na budíku. Panebože, 1:42, to by mohlo klapnout i pod 1:45! Valím fakt z posledního a už je tu cíl a cílový čas? 1:44:14! Jsem nadšený, sice nemůžu chodit, jak bolí lýtka, ale to není důležité. V cíli pár slov s Téčkem, nikoho dalšího nevidím. Vyklusání vzdávám, hledání známých taky, sedám do auta a valím domů, vždyť dneska vlastně hlídám:-)
Na závěr prozradím jednu tajnou techniku, kterou jsem před závodem použil. Už několikrát jsem si všiml (i zde zveřejnil), že mi to běhá dobře, když večer před tím popijí sladkého vína a protože se mi moc líbí blog Běhajícího podpantoflového manžela, který poslední příspěvky píše vždy za pomoci nějaké lahvinky vína, musím dnes také napsat:
Dnešního výkonu bylo dosaženo díky plodné spolupráci s enduraining.com, jmenovitě s panem Milošem Krejčím, kterému tímto děkuji (spolupráci jsem mimochodem prodloužil na celý příští rok) a lahvi Neuburku výběru z bobulí ročník 2006 z vinařství Ludwig, kterou jsem programově vypil večer před závodem. Na bobule mi to prostě běhá:-D

P.S.: Ludwig se teď objevil na trhu poměrně masívně. Neuburk jsem od nich pil jako první a chutnal mi dost, navíc za velmi příznivou cenu. Koupil jsem tedy všechno, na co jsem narazil a musím říct, že to stojí za pendrek. Bílou výběrovou rulandu jsem dokonce vylil, přeslazený ocet. To jen tak pro úplnost.

Fenix HP 10: zbrojíme na zimní tmu

Pro nadcházející sezónu jsem zvažoval poměrně zásadní změnu modelu přípravy spočívající v zařazení venkovní cyklistiky do zimní přípravy. Protože to znamená pobyt na silnici ve tmě, začal jsem se trochu zajímat o nějaké kvalitní osvětlení. V průběhu pátrání jsem se o svém záměru zmínil manželce a jízda ve tmě mi byla z bezpečnostních důvodů vymluvena. Upřímně řečeno, ani jsem se nějak zásadně nebránil, ježdění v zimě mě zas tak nebere, trenažér si nějak odvrtím a běhání v zimě a tmě mě vyloženě baví.

Někdy před dvěma lety jsem si na běhání po experimentech s levnými čelovkami pořídil tehdy špičkovou Lucido TX1. Když jsem se teď pídil po světle na kolo, zjistil jsem, jak obrovský pokrok udělaly vysoce svítivé diody od roku 2007. Co je ovšem malér, tradiční značky jako Lucido, Petzl či Silva i u modelů v cenách kolem 8 000 korun setrvávají u zastaralých diod luxeon, jako např. Petzl Ultra za nehorázných 8 400,- kč, která složením několika Luxeonů dosáhne svítivosti skoro 350 lumenů (je chválihodné, že aspoň u pár modelů uvádí svítivost, Silva třeba udává jenom dosvit, což je úplně virtuální záležitost), až při podrobnějším zkoumání ovšem člověk zjistí, že takto svítit vydrží pouhých 55 minut.

Úplnou náhodou jsem potom na webu dealextreme.com narazil na čelovku HP 10 výrobce taktických svítilen Fenix, která mne svými parametry nadchla. Ještě více mne potěšilo, že je i v nabídce českého obchodu Kronium, kde jsem ji neprodleně objednal. Měl jsem už příležitost ji 2x ve tmě vyzkoušet, takže přidám několik konkrétních postřehů, některé v konfrontaci se zkušeností s TX1.

HP 10 má velmi malou optiku a na první pohled působí dost nedůvěryhodně. Papírové parametry jsou ovšem famózní: maximální svítivost 225 lumenů (je použitelná na 3 minuty, poté kvůli riziku přehřívání přístroj sám sníží intenzitu na 125 lumenů) a kromě toho 3 stupně intenzity svícení, přičemž nejsilnější trvale použitelný je 125 lumenů, na který světlo vydrží svítit téměř 8 hodin. Po dlouhém pátrání jsem našel svítivost TX1, která je 30 lumenů. Nepodařilo se mi nějak kloudně vyfotit světelné kužely, nicméně rozdíl je obrovský při stejné výdrží maximální intenzity TX1. Kužel HP10 je výrazně širší než lucida a podstatně lépe prosvícený. Rovněž střed s maximální intenzitou světla má větší průměr a je více rozprostřen než u Lucida.

S Fenixem se dá celkem pohodlně běžet i na polní cestě, která není úplně rovná.

Dost zásadní výhodou Fenixe je vodotěsnost podle IPX8, což je odolnost proti ponoření na více než půl hodiny a tedy totální odolnost proti dešti. Dnešní běh v mlze a dešti tuto odolnost potvrdil a i prosvit mlhou je u Fenixe dost o něčem jiném než u Lucida.

Předposlední asi zásadní výhodou je možnost použití NiMh akumulátorů AA formátu, které elektronika většiny konkurenčních čelovek kvůli nižšímu napětí odmítne a světlo se ani nerozsvítí (konkrétně TX1 je jednou z nich).

No a poslední zásadní výhodou je cena. Lucido TX1 je ke koupi za stále stejné peníze tzn. kolem dvou tisíc, zatímco Fenix, dle mého názoru, lepší ve všech parametrech, které se mi podařilo vymyslet, je k mání za 1499,- kaček s poštovným zdarma.

To bude poběháníčko ve tmě:-))

Garmin Forerunner 310XT troubleshooting:-)

Přestože je tento stroj vynikajícím zařízením, má i své blešky, nebo, řekněme, potenciální možné problémy, které jsou většinou snadno řešitelné, ale někdy trvá déle, než na to člověk přijde. Třeba menší soupis na jednom místě někomu pomůže.

1) Okamžitá rychlost zejména při běhu stále kolísá: je to vlastnost GPS. Vyhodnocení změny polohy a tím rychlosti je tím přesnější, čím vyšší je rychlost pohybu. S tím se prostě nedá nic dělat. Průměrná rychlost sedí při měření zhruba na úseku 400m a více. Při troše snahy se s tím dá žít.

2) Nefunguje GPS ani přenos tepové frekvence ve vodě: u tepů jde o vlastnost ANT+, což je přenosový protokol pro komunikaci FR310XT s periferiemi, který neprochází vodou, stejně jako signál GPS, který se začne zaměřovat, když je ruka nad vodou a při ponoření se zase ztratí. Výsledné délky plavání potom vycházejí velmi lichotivě vzhledem k uplavanému času:-))

3) Při běžícím tréninku nefunguje nastavený autostop: jde o feature. Protože až takovou inteligenci po hodinkách nemůžeme chtít, tedy aby poznaly, podle jakého parametru je daný okruh řízen, je autostop vypnut, aby čas běžel i v pauzách, kdy záměrně stojíme.

4) Při manipulaci a pohybech v menu, se vždy nejdříve rozsvítí displej a až poté se s rozsvíceným menu dá pracovat: podle mne to není vada, ale feature. Prostě garmin předpokládá, že člověk chce na displej vidět. Chování se neprojevuje, pokud je v nastavení automatického podsvícení nastaveno "never". Tímto nastavením se podsvětlení nastavuje ručně a rovněž ručně vypíná. Mám to tak nastaveno, protože při běhu po tmě chci displej podsvícený stále a za světla ho zapnutý nepotřebuji. I proto jsem toto chování zaznamenal a odpozoroval až při diskusi na behej.com.

5) Při importu dat do sporttracks se nenatáhnou poslední tréninky: je to rozdíl, proti FR 305. Data si už totiž ST nestahuje přímo z přístroje, ale z cache ANT agenta. Přenos pomocí ANT není nijak zvlášť rychlý, proto dokud na displeji přístroje svítí "transfering data", nejsou nové tréninky pro sporttracks k disposici. Není to vada, ale chování.

6) Údaje na displeji přístroji a výsledná data ve sporttracks se liší: jde o velmi individuální záležitost podle toho, jaké korekční pluginy jsou ve sporttracks instalovány. Aplikace samotná provádí interpretaci dat a provádí mírnou korekci GPS záznamů. Další korekci provádí elevation correction plugin, GPS correction plugin a jistě i nějaké další, která nepoužívám a tedy neznám. U 310-tky jsou tyto rozdíly možná ještě větší, než byly u 305-tky. Podle mého názoru to má na svědomí nový Quick Start Fix od SiRFu, který je ve 310-tce v 305-tce nebyl. Má na svědomí sympaticky rychlý náběh GPS, čehož ale dosahuje poměrně "drsným" přepočtem nepřesně zaměřených satelitů, což asi sporttracks nežere. Věřím, že si s tím časem poradí.

7) Zejména na začátku výkonu se zobrazuje špatně tep, většinou vysoké hodnoty

Je to s největší pravděpodobností způsobeno slabou baterií v hrudním pásu. Podle mé zkušenosti vydrží baterie cca půl roku intenzívního (kolem 10-ti hodin týdně) používání. Podobně dlouho drží i baterka v kadence senzoru.

8) Nefunguje kadence senzor

Není-li vybitá baterie, je problém s největší pravděpodobností způsoben špatnou polohou nebo vzdáleností magnetu na klice proti čidlu. Senzor je na to velice háklivý a jediným projevem je právě nefunkčnost, přičemž hodinky senzor vůbec nedetekují. Funkčnost senzoru se dá otestovat jedině tak, že se přejíždí magnetem přímo po rysce na senzoru

Protože je FR 310XT přístrojem, který obsahuje software, může se tento občas "zbláznit", jak už to softwary občas dělávají:-). Buď se může zbláznit málo, potom vystačíme použitím funkce soft reset, kterého docílíme současným stlačením tlačítek mode a lap. Tímto způsobem je možné řešit vytuhlé hodinky v nějakém menu, případně stav, kdy hodinky nejdou zapnout.

Pokud soft reset nepomůže, je třeba sáhnout po těžším kalibru, kterým je hard reset: při držení tlačítka mode stiskneme tlačítko power/on. Pozor, hard resetem nejenže ztratíme veškerá historická data, ale také veškeré uživatelské nastavení, včetně pracně nastavených profilů a jim přiřazených obrazovek. Doporučuji tedy vždy začít "měkčím" resetem:-)

Pokud byste kdokoli narazili na nějaký zde nepopsaný problém či "podivnou" vlastnost, dejte vědět, rád postřehy doplním, ať můžeme trávit víc času tréninkem než laborováním nad již objeveným.

Týden 19.-25.10. se sportovními testy a vynechaným tréninkem.

Týden měl vypadat takto:

po 19.10.	B-Komp	1:20	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(3(15+10)+0)	3x3km po 5 min ..
fáze 2	Race0-45	0:30			Testy Mohelnice
ut 20.10.	B-Komp	0:30
st 21.10.	B-ZDV	0:50			max 65 min ZDV .
ct 22.10.	Volno	0:00
pa 23.10.	Volno	0:00
so 24.10.	B-ZDV	1:40			opět členitější ..
ne 25.10.	B-Komp	0:30			max 60 min komp .

V pondělí jsem vyrazil ráno na měření laktátové křivky v Mohelnici. Před zimní přípravou pro změnu na běhátko. Celkem jsem se těšil a říkal si, jak mi parádně vyjdou, když Grymovská desítka dopadla docela dobře. Výsledky jsou k vidění tady. V zásadě reflektují jarní výsledky z kola. V kostce: jsem tlustej, pomalej a mám velmi nízkou odolnost proti laktátu, čili nic nového či překvapivého:-). Jediné překvapení pro mne znamená výsledek poskakování na koberečku, protože jsem opravdu netušil ani ve snu, že u mne převažují rychlá vlákna.

Na večerní fázi s úseky už bohužel nedošlo, protože manželka po mém návratu z práce vyrazila "na lepší" a já s dětma trénovat zatím nemůžu:-) Tak jsme s Matýskem aspoň na chvilku vytáhli činky:-))

Na úterý jsem tedy místo kompenzačního běhu zařadil tříkilometrové intervaly v tempu 5:00. Ráno jsem nevstal, musel jsem tedy odpoledne, kdy mne na kole doprovodila Maruška. Na zpáteční cestě už se trochu stmívalo a půjčená čelovka jí udělala velikou radost. Akorát já jsem prdlajs viděl:-).

Ve středu jsou potřeboval přijet brzy ráno do práce, a večer se vrátil dost pozdě. Trénovat jsem se tedy nevydal, což tedy znamenalo 3 dny volna, protože čtvrtek a pátek jsem ke své velké "radosti" strávil v Práglu. Sice jsem sebou běžecké věci měl, ale ve čtvrtek večer jsem nakonec podlehl vábení kolegů a Potrefené Husy před během.

V sobotu jsem měl na běh jenom velice krátké okno, protože dopoledne manželka trávila v práci na tvoření s dětmi ze školy a odpoledne vyrážela na sraz ze základní školy. Na běh jsem tedy mohl vyrazit jenom krátce po obědě, což je skutečný zážiteček, běh s plným bříškem:-). Také proto jsem přes doporučení zařadil kopce až na druhou polovinu tréninku, protože začít v nich by asi znamenalo žaludeční příhodu. Odpoledne se stavili rodiče, protože maminka je čerstvě v důchodu, dali jsme si tedy s dětmi několik kol kvarteta a člověče nezlob se, uložili je spát a na oslavu důchody si dali trošku vína. Samé sladké věci, které se mnou manželka nechce pít:-).

V neděli jsme měli pyžámkový den. Manželka totálně z formy po návratu ze srazu ve tři ráno, já sám taky blbě spím a děti na o hodinu delší noc moc nereflektovaly, máme tedy spíše o hodinu delší den. Oběd na dovážku, pohádky, deskové hry a až v podvečer krátká vycházka, po níž jsem se dokázal i vykopat chvíli klusat a testnout novou čelovku Fenix HP 10, která mne tak nadchla, že o ní nejspíš v dohledné době napíšu recenzi.

Celkem jsem nenaběhal ani 50km, takže příští týden před Otrokovickým půlmaratonem ještě budu muset trochu přitlačit, ať to tam aspoň trošku jde. A potom už odpočinek. Tento týden to na mě nějak dolehlo a na pauzu už se fakt těším.

Týden 12.-18.10 první podzimní s počasím na houby

Tento týden budu velice stručný, protože díky šerednému počasí jsem toho opravdu moc nedělal.

Pondělí až středa jedna velká nula. Jednak odpočívám po závodě, ale hlavně prší, když přestane, tak leje a když neleje, tak aspoň sviní a do toho fouká vítr. Navíc jak už to po ochlazení bývá, v ložnici začala být zase zima velmi vhodná ke spánku, nicméně zcela nemotivující k tomu, aby člověk po tmě vstával a šel se trápit do deště. Fuj.

Takže ani ve čtvrtek jsem ráno nevstal. Tím mi běh padl až na večer. Hrůza! Fičelo, poprchalo a ještě mi asi po 10-ti minutách došly baterky v čelovce. Předepsanou hodinu jsem tedy zkrátil asi o 10 minut, protože mě to fakt nebavilo. Jediným pozitivem byly nové botky Mizuno Wave Ultima, ze kterým jsem měl hned při prvním běhu dobrý pocit. Uvidíme, jestli svršek vydrží déle, než na Riderech, byť tedy vypadá hodně podobně.

V pátek jsem si zvládl jenom zaplavat, nebylo moc času, takže jenom 1,7km. Po pauze plavání moc nejde, nebaví a ani necítím motivaci. Jako kompenzace k běhu ale stále vynikající, úplně bulat je tedy nemůžu.

Na sobotu jsem měl trochu delší běh na hodinu a půl. Manželka chodí jednou v měsíci na celý víkend do školy, musel jsem se tedy objednat k rodičům na oběd a ještě vymámit hlídání po dobu běhu. Naštěstí mám hodné rodiče, nemusel jsem tedy mámit příliš intenzívně:-). Vybíhal jsem do deště, hnus odpovídající tomuto týdnu. Neběžet 7.11. půlmaraton a nepotřebovat tedy delší běhy, nešel bych. Podle plánu to měl být kros v kopcích, nejsa ovšem milovník bahna, vykašlal jsem se na kros a kopců v dosahu při startu od rodičů také moc není, pár vlnek se ale našlo. Pršelo mi celou cestu, fučelo, nicméně i přesto se mi trénink líbil a čím víc si řidiči, které jsem potkával, klepali na čelo, tím pyšnější jsem na sebe byl:-).

V neděli jsem si dal půlhodinový kompenzační klus, garmin mi ale vygeneroval úplně zvrácená data. Doufám, že to nebude trvalý stav, uvidíme.

Objemově velmi slabý týden, ještě trochu uberu a budu máslo jak Aldaman:-D

Grymovská desítka 2009

Tento týden nebudu psát žádný tréninkový log. Jednak jsem byl jenom 2x běhat, ale i kdyby toho bylo více, stejně to byl týden ladící na jeden z tradičních, přímo bych řekl nejtradičnější vrchol sezóny posledních více než 10-ti let.

Letos nám po delší době nepřálo počasí. Oproti předchozím letům, kdy jsme opakovaně bojovali spíše s horkem, to letos byl hlavně boj s vodou. Od rána pršelo, takže do 15:00, kdy je start závodu, se člověk x-krát díval na radar se stále stejně pesimistickým výhledem, aladin také nic extra nevěstil, takže za oknem pršelo a pršelo. Kolem 14:00 se ale počasí naštěstí mírně zklidnilo a silný déšť přešel v jemné mrholení a nakonec ustal úplně. Navzdory nevalnému počasí, utkání mužů v Praze (čímž pochyběli 3 tradiční závodníci) a dvěma nemocným byla účast celkem solidní. Běželo nás celkem 11 s nejstarším ročníkem narození 1945 a nejmladším 1987 a průlomovým vloženým závodem manželek na 5km jehož zúčastnila Tomášova Dája jako jediná v pěkném výkonu 30 minut, kteréžto úsilí nijak nepoznamenalo její jedinečný apetit při večerních krůtích hodech:-).

Ale pojďme zpět k závodu mužů. Přes dlouhé pohyby jsem byl rozhodnut zkusit rozběhnout tempo 4:30 s tím, že se uvidí. Cíle jsem měl jasně ložené: porazit Standu (manželka by se se mnou asi rozvedla, aspoň to tvrdila:-) a hlavně porazit kolegu Honzu, se kterým se v kanceláři hecujeme minimálně měsíc předem a měl podobný cíl jako já, tedy porazit mne:-). Věděl jsem, že to nebude schopen ani ochoten rychle rozběhnout a to já budu ovšem s loterií, jak dlouho to vydržím.

A je to tady, odpočítávání a start. Začátek musí být apartní, vždyť podpořit mne přijel dokonce oddílový prezident s přítelkyní a bratrem, takže se dokonce ujímám vedení se záměrem udržet aspoň za zatáčku:-). Překvapivě to jde, zdá se mi, že běžím běžím docela lehce a na tepy se raději nedívám. Představte si, držím špici a co je potěšující, signály z Honzova garmina upozorňující ho na přepálené tempo slyším ze stále větší dálky. Zhruba na 1,5km už je neslyším vůbec. Vedle mne běží Martin, kousíček za ním druhý Honza a Michal. Plzeňák Jirka, další z aspirantů na bednu (tedy podle mých papírových předpokladů:-), mívá začátky rozvážnější. Je tady druhý kilometr, já se cítím pořád dobře, přestože tempo držím kolem 4:30. Tato strana Bečvy je už až k mostu vyasfaltovaná, což svědčí svižnému běhu, dnes je ovšem popršeno, takže pod stromy se válí mokré listí, které trochu klouže. Fungl nové NB902, které jsem pro dnešní zvolil, jsou lehoučké a přímo letí, daní za to je ale menší opora v kluzkém terénu či listí. 3km a já normálně furt na čele, no bomba a pořád nikde krize a tempo 4:32, paráda. Od třetího kilometru už nejsou stromy, klouzání tedy ustává a mé účinkování na čele se dále prodlužuje a to až za 4-tý kilometr, kde už je Michal za námi mírně v odstupu, Jirka dalších asi 10m za ním a mé vedení nenávratně končí. Honza za to totiž trochu bere, Martin reaguje, ale já nemám z čeho a ani se o to nepokouším. Naopak, blíží se most a výběh na něj do prudkého kopce stojí vždycky hrůzu sil, tak trošku zpomaluji, abych si před tím mírně orazil. Zpomalení stačilo, aby mě dotáhl Michal a Martin s Honzou odskočili, přestože až tak moc jsem nezpomalil, protože na most se přesunuli mí osečtí fandové:-), před kterými jsme musel trochu dbát na dobrý dojem. Uff vyškrábat se na most je peklo, přes most trošku rozběhnout nohy a šup po druhé straně zpět do cíle. Druhá strana je terénem a začíná bahenní peklo, tedy aspoň moje. Těsně za mostem mne předbíhá Michal a kousek za ním Jirka. Jejich tempo nejsem schopen akceptovat, ale to mne taky nepřekvapuje a hlavu si z toho nedělám. Daleko důležitější je, že při ohlédnutí před mostem jsem za sebou daleko nikoho neviděl stejně jako při ohlédnutí za mostem. Nesledoval jsem vůbec mezičasy, jenom tempo a ubývající vzdálenost, více nic jsem na displeji nenechal. Ostatně běh hned za mostem zcela změnil svůj charakter, kluzko, bahno, kaluže, tempo v háji a uvolněnost s ním taky tam někde. Rvu se s bahnem až k první travnaté pasáži, bohužel krátké na oddych a je tady první lesík. Pasáže pevnější i méně pevné a na konci lesíka kratinký asi dvoumetrový "výběh". Člověk si ho normálně moc nevšímá, v tomto stavu únavy již ovšem přehlédnout nejde:-). Za lesíkem je delší travnatý úsek, kde se zkouším rozběhnout a daří se mi neztrácet na Jirku. Michal je už dál, ale Jirka pořád 20-30m přede mnou. Nedělám si iluze, že bych ho seběhl, ale oční kontakt je fajn. Loni mne předběhl někdy na 2 kilometru a pak už jsem ho viděl až v cíli.

Tempo spadlé k 5:00 na km se moc nedaří zvyšovat, přesto nijak zásadně neztrácím. Jenom dva kluci v čele už jsou daleko, ani je nevidím. Ani na přehledných úsecích při ohlédnutí nevidím nikoho za sebou a protože do cíle zbývá už jenom 3,5km, začínám věřit, že 5-té místo uhájím i doufat, že bych mohl opět stlačit čas pod 50 minut. Další les a další bahno, ale za ním už jenom velká louka, kde se dá běžet pěkně po trávě a já se zkouším ještě zvetit a dohnat Jirku. Obávám se ovšem, že tento má podobný záměr směrem k Michalovi, který pro změnu pomalu začíná finišovat, takže navzdory zvýšenému úsilí všech zúčastněných se rozestupy moc nemění. Otáčím se a za mnou nikdo. Je tady konec louky a posledních 1500m do cíle. Vůbec nejhorší část závodu, protože z přehledné skoro kilometr dlouhé louky vbíhám do lesa, cesta je samé bahno, kaluž a hlavně krátká zatáčka, takže člověk nemá přehled, co se děje už nějakých 5-10 metrů před ním. Časté změny směru, nerovnosti na cestě, kaluže, prostě očistec, ale už je také za mnou a zbývá mi poslední úsek na panelce, je jakýsi dlouhý, na hodinkách už mám přepnutý čas a trnu, jestli to pod 50 vyjde. Ale jo, JO, už je tady most, fandící diváci a čas 49:36. Mám fakt dost, průměrné tepy 180 bpm, myslím, nepotřebují komentář. Podám si ruku s lepšími, dozvídám se, že vyhrál Honza, který se Martinovi trhl hned za mostem, Michal třetí. A už se blíží kolega Honza. Je pěkně naštvanej, bilance našich vzájemných soubojů na běhu je totiž srovnaná na 2:2, juchů. Mám radost z jeho zloby:-D a dobíhají další. Následuje převážení přímo u mostu (myslím, že kolemjdoucí si museli myslet bůhvíco o partičce zpocených chlápků vážících se na chodníku:-), mně to oblečenému napíše 98. Dáme si čaj se slivovicí, pak jenom slivovici a valíme se domů převléct, abychom byli zavčasu na Labuti, kde nás čeká krůta na rožní a bohatá vinotéka, ale to už je jiná pohádka:-)

Celkově jsem s výkonem v zásadě spokojen. 1. polovina běhu byla vyloženě nad očekávání, druhá, bohužel, za očekáváními, ale bahno je bahno a nejsem s ním holt kamarád. Vydal jsem ze sebe fakt všechno a to je rozhodující. Že nekecám je možno se podívat třeba tady.

Tak příští rok se stejnou partou na stejném místě v 15:00 druhou říjnovou sobotu nashle.

Týden 28.9.-4.10. skoro bych řekl běžecký:-)

Program na poslední "bušící" týden před Grymovskou desítkou vypadal následovně:
po 28.09.	B-ZDV	1:20
ut 29.09.	Volno	0:00
st 30.09.	B-Komp	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-MxR: 2x(4(0,8+3)+8)	200m dle rozpisu
Říjen 2009
ct 01.10.	Volno	0:00
pa 02.10.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)
so 03.10.	B-ZDV	1:20
ne 04.10.	Volno	0:00

Řekl bych, že jsem ho i celkem solidně dodržel a dal si po delší době pěkně běžecky do těla.

V pondělí 28.9. byl zasloužený svátek spojený s volnem. Na delší běh jsme se vypravili s Aldamanem a nezbývá než po x-té konstatovat, že delší běhy s někým jsou vůbec to nejlepší, co se dá v tréninku zažít, zejména když vám k tomu přeje počasí babího léta:-).

V úterý jsem dodržel plánované volno a ani jsem s tím neměl nějaký zásadní problém. Bohužel, mírný problém s vodou v uchu, který jsem pociťoval od minulého čtvrtku, se dost podstatně zhoršil, na ucho výrazně hůře slyším a jakoby mi v něm "bublá".

Navzdory své obecné nelásce k lékařům jsem se tedy ve středu vypravil na ušní v Přerově, vyseděl si sakra dlouho v čekárně, vyplnil jakýsi dementní formulář než mě pustili do ordinace, ale nakonec se do ní dostal. Můj předpoklad o nějakém zavilém mazu v uchu se nepotvrdil, ucho bylo čisté. Následovalo audio měření a velmi pitomé výsledky. Pravé ucho mám na hranici normálního sluchu, levé (to "bublavé") asi o 20% horší. Doktorka povídala cosi o disbalanci sluchu, otázku jak se to mohlo stát při plavání, protože než jsem vlezl ve čtvrtek do vody, žádný problém nebyl, nechala bez povšimnutí. Návrh léčby byl 5 dní na kapačkách při hospitalizaci! To jsem odmítl a dostal jakési troje prášky. Dnes je neděle, prášky poctivě jím, ale pokrok 0, nejspíš se vypravím na jinou ambulanci. Zážitek z nemocnice mi doplnila návštěva lékárny, kde jsem si stoupl do fronty "výdej léků bez darovací smlouvy na poplatky" v naději, že půjde rychle. Omyl, i v této řadě stály milovníci ČSSD neschopní i triviální darovací formulář vyplnit správně, čímž naprosto katastrofálně zdržují. Když jsem se ozval, že o devadesát korun za 3 položky na receptu od eráru nestojím a rád bych tedy byl alespoň obsloužen rychle, byl jsem označen za asociála, zloděje a šel raději do lékárny ve městě. Nezakázali mi ale nic, takže na ordinovaný běh jsem se odpoledne vydal. Bylo tam 2x4x200 naplno a asi v životě (kromě plavání:-) se mi dvoustovka nezdála tak dlouhá.

Čtvrteční volno jsem opět dodržel, nějak to v práci nestíhám ani na bazén.

V pátek mě čekal po čtvrté trénink 45 minut v tempu 4:30 se 3 minutami chůze po dosažení tepu 178 bpm. Poprvé se mi ten trénink fakt líbil a asi jsem ho i běžel tak, jak to má nejspíš vypadat. Pěkně jsem si mákl.

Ono máknutí jsem si pěkně vyžral při delším sobotním běhu. Bylo krásně, šel jsem trochu kopečky a asi po 11-ti km mi pěkně došlo. Ono to sice pocitově hezky běželo, nicméně tepy ukazovaly, že to není ok. Ovšem já je jaxi zapomněl sledovat a začal jsem s tím až když už bylo pozdě. Na oddílové ukončení sezóny jsem jel raději autem, protože pít v tomto stavu alkohol (a to jsem netušil, že kolegové vzali na čep vynikající náchodskou kvasnicovou 16-tku!:-) by znamenalo rychlodraka jak bejk.

Nedělní volno se vyloženě hodilo. Dali jsme s dětmi delší vycházku, vyzvedli cestou manželku, která s dětmi ze školy hrála od rána ringo a zašli si na Labuť na nedělní obídek. Jehněčí hřbet s omáčkou z černých oliv a ančoviček s restovanými fazolkami a cuketou se slaninou a česnekovou bagetkou zapitý dornfelderem2007 v pozdním sběru z vinařství Jedlička-Novák sice neodpovídal dokonale naplánovanému jídelníčku od endurainingu, ale byl prostě vynikající. Zmiňovaný dornfelder vřele doporučuji vaší pozornosti. Ročník 2007 už sice není v nabídce, ale srovnatelný ročník 2008 je ke koupi přímo u výrobce.

Dobře najeden a napit musím tento týden hodnotit jako tréninkově dobrý. 2 kvalitní tréninky v rychlém tempu (na mne) a celkový objem 60km už začínají připomínat skutečný běžecký trénink. Navíc dnes ráno napsala váha pouhých 95,5, což je sice minimálně 0,5kg na vrub únavy, ale stejně se na to dobře dívá:-).

Od pondělí zbývá poladit a v sobotu desítka s Labutí tentokrát už na ostro:-D

Týden 21.-27.9. s nepovedeným předzávodním testem

Plán na tento týden vypadal asi takto:

po 21.09.	Volno	0:00
ut 22.09.	B-Komp	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-MxR: 2x(3(1,3+3)+8)
st 23.09.	B-Komp	0:30
ct 24.09.	Volno	0:00
pa 25.09.	B-Komp	0:30
so 26.09.	Race0-45	0:40
ne 27.09.	B-Komp	0:30

Rozhodně nemůžu říct, že bych tento týden byl vzorný sportovec držící se plánu.

V pondělí jsem musel místo odpočinku zařadit plánovaný úterní trénink, protože v úterý jsem cestoval do Prahy s časným startem a pozdním návratem. V poledne mi navíc i vyšlo zaplavání si, takže mě ani tak hrozně nebolely nohy při úsecích, jak jsem se obával.

Ve středu jsem si dal pěkný kompenzační běh přes Čekyňský kopec po návratu z práce. Balzám na nervy.

Ve čtvrtek jsem si aspoň chvíli zaplaval přes oběd, což se mi podařilo i v pátek, kdy jsem před tím ráno chvilku zaklusal. Tím ovšem páteční sportovní pozitiva končí, protože večer se zastavili kamarádi a trošku jsme přetáhli, no možná trošku více:-), takže jsem se rozhodl nejet na sobotní závod a dát si rychlostí test na trase desítky, k níž má současná příprava směřuje. Běžet se se mnou vydal i Peca s tím, že zkusím běžet tempem 4:40 a vydržet celou trasu. Už od prvních kroků bylo zřejmé, že to bude těžké, po kilometru brutální, po dvou katastrofální a po cca dvou a půl se mi tak chtělo zvracet, že jsem musel přejít do klusu. No prostě povedený testík:-(.

Jelikož jsem tak pošpatil, rozhodl jsem se zopakovat test v neděli. Bohužel, výsledek byl týž jen s malým rozdílem. Rozběhl jsem to hezky a držel se na 4:30. Bohužel, po 2km se mi obrátil žaludek a finíto, přičemž končil jsem na 171-ti tepech, což není tak moc s ohledem třeba na v minulých týdnech několikrát absolvovaný trénink na 45:00 minut ve 4:30.

No nic, tento týden si trochu máknem, příští se pošetříme a uvidíme, jak to 10.10. na desítce dopadne. Datum vypadá numerologicky nadějně:-)

Trénujeme s Garminem

Když jsem před nějakým časem psal článek o novém garminu Forerunner 310XT, vůbec jsem netušil, jaké popularity se mu dostane a že se dokonce najdou lidé, kteří po jeho přečtení přístroj zakoupí. Několik mi jich ale napsalo (kromě hromady pochval, samozejmě:-)), že se jim zařízení zdá divné, jak s ním vlastně správně trénovat, že suunto je lepší, protože má jakéhosi kouče, polar předprogramovaný test chodecké zdatnosti a vůbec.

Je pravdou, že garmin se sportovnímu vzdělávání moc nevěnuje, asi předpokládá, že jeho přístroje si kupují lidé buď kvůli image, nebo jsou to lidé sportovně vzdělaní a vědí, co chtějí, nebo jsou to hračičkové, kteří rádi objevují možnosti všeho, co mají doma. Do poslední kategorie řadím sebe. Image neřeším, sportovec moc taky nejsem, takže jinam to nejde:-).

Nejčastější dotazy (kromě tedy otázek týkajících se sporttracks, deníků obecně, konverzí datových formátů či exportu na web) se týkají přípravy tréninků. Šokující je pro mne zjištění, kolik lidí programuje tréninky přímo v hodinkách, protože nainstalovali sporttracks, ANT agenta a tím to hasne. Bez použití programu garmin training center se dají tréninky programovat také pomocí Garmin fitness pluginu ve Sporttracks, což sebou ovšem nese jedno zásadní úskalí, kterým je likvidace kalendáře v hodinkách. Po delším laborování jsem pro sebe tuto cestu označil jako slepou uličku.

Pojďme ale zpět k trénování. Převážná většina uživatelů, se kterými jsem měl možnost se bavit, používá hodinky hlavně jako záznamové zařízení. To je sice velmi důležitá funkčnost, nicméně dá se pořídit i s výrazně levnějšími přístroji firmem Holux či Navilock.

Garmin ovšem umožňuje takřka "totální" přípravu tréninků včetně jejich plánování v kalendáři, což mi příjde skvělé. Připravený trénink jenom "chytíte myší" a přetáhnete do příslušného políčka kalendáře. Pozn. všechny akce provádíte na záložce workout, jinde nejsou menu dostupná. Dostanete potom bezva pohled na plánované tréninky:

Pro odeslání tréninků do garmina potom použijete tlačítko "send to device". Pro uživatele přecházející ze staršího Forerunnera 305 jedno drobné upozornění: ANT agent přenáší data na pozadí a přenos, zejména je-li dat více, trvá poměrně dlouho. Proto např. při stahování historie do sporttracks může nastat stav, kdy zapojíte ANT reciever, zapnete hodinky, dáte stáhnout historii a nové tréninky do ST nestáhnete. Je to tím, že data ještě nejsou přenesena do cache ANT agenta, odkud je ST bere. Má to ovšem i výhodu. Pokud programujete tréninky na notebooku a nemáte sebou reciever ani hodinky, můžete je klidně nastavit i nechat odeslat. ANT agent je drží a při prvním spojení s hodinkami je tam pošle. Přenos je hotov ve chvíli, kdy zmizí hláška na displeji hodinek "transfering data".

Teď už ale zpět k programování tréninků. V levém části okna workouts je klasická stromová struktura v základním nastavení se třemi položkami running, biking a other. Vytváříte-li přímo v nich tréninky, při aktivaci tréninku se automaticky přepne i profil sportu v hodinkách. Nový trénink vytvoříte kliknutím pravého tlačítka myši na sportu, pro nějž chcete trénink tvořit a zvolíte z kontextového menu "new workout". Zobrazí se následující formulář:

V položce name si zvolíte jméno tréninku. Protože se toto jméno zobrazuje i v hodinkách v přehledu tréninků, je název limitován 15-ti znaky. Je proto vhodné si zvolit nějakou rozumnou jmennou konvenci. V hodinkách totiž najdete všechny tréninky v jednom seznamu (netrénujete-li tedy podle kalendáře, ale o tom později). V další fázi si připravíme samotný trénink. V uvedeném příkladě je jednotka obsahující terénní test pro zjištění anaerobního prahu Conconniho test. Test se skládá z rozklusání a následně stupňovaných půlkilometrových úseků se zrychlováním tempa o 20s na km.

1 krok je vždy nastaven jako naprosto obecný, v našem tréninku je ponechán. V tomto kroku nic nehlídáte a ukončíte ho stisknutím tlačítka lap na hodinkách.

Další kroky už jsou nastaveny pro sledování. Obecně se dá říci, že každém kroku nastavujete veličinu, kterou definujete, kdy má daný krok končit (a začínat následující) "when will this step end" a veličinu, kterou chcete v daném kroku hlídat "what is your target in this step" a její hraniční hodnoty. Konec kroku můžete nastavit:

- stisknutím tlačítka lap. Tím ukončíte krok vždy s výjimkou kroku, který má v pravé dolní části nastaveno resting step: yes.

- po uražení definované vzdálenosti

- po uplynutí předem definovaného času

- po dosažení stanovené tepové frekvence shora nebo zdola

- po spálení definované množství kalorií. Toto kritérium mi přijde srandovní, ale třeba někomu pomůže:-).

Veličiny, které můžete v průběhu kroku sledovat (je škoda, že jde sledovat jenom jedna. Nelze kombinovat, tedy hlídat zároveň tempo i tepy přístrojem. Jednu musí člověk sledovat po očku) jsou následující:

- tepová frekvence

- rychlost/tempo je možno nastavit, co se má zobrazovat, zda kmph či minuty na kilometr

- kadence (relevantní pro kolo nebo běžecký senzor)

- nebo nesledovat nic

Pro každou veličinu můžete použít buď pásmo, nebo ručně definované rozmezí. Všechna pásma se dají definovat v profilu uživatele (menu TC: user/profil for .....) a doporučuji si je nastavit. Nastavování tréninku je potom výrazně jednodušší:

Další kroky potom přidáváme mačkáním velkého + na oknem s kroky. Jeden každý krok si tedy člověk může definovat, jak ho napadne, přičemž parametry jsou mezi kroky zcela nezávislé. Je dobré vědět, že hodnoty tempa i tepů hodinky průměrují z cca 200 metrových úseků, proto se nedivte, že jejich změny se projevují pomaleji, než jaké se jeví okamžité úsilí.

Krásný conconiho test, nicméně na předprogramovaný trénink celkem jednoduché že? Toto se dá při troše snahy pamatovat. Ta pravá síla programování tréninku se ukáže až při cyklických úsekových trénincích. Třeba takových:

V tomto tréninku nejprve kompenzačně běžíme do stisku tlačítka lap a hlídáme tepy. Na správném místě lap zmáčkneme a dáme si abecedu, v našem konkrétním případě tedy 7x zopakujeme úsek 20 sekund prvku abecedy a 1 minutu vyklusání. Nastavíme ho následovně: označíme krok 1 a stiskneme tlačítko se dvěma plus (++). Postavíme se na krok 2 a políčko "how many repetitions do you want to do" vyplníme počtem předpokládaných opakování cyklu, v našem případě 7. Nastavíme parametry kroku 2.1, další krok přidáme tak, že označíme krok 2.1 a stiskneme tlačítko +. Do cyklu můžeme nastavit klidně kroků více, všech které chceme pravidelně opakovat. Pro přidání dalšího kroku, který nemá být součástí cyklu, musíme myší označit krok 2 a následně stisknout tlačíko +. V našem případě po abecedě následuje volný úsek, než doběhneme na místo, kde chceme začít hlavní část tréninku, tzn. 5x 1km, který nastavíme dalším cyklem. Na závěr zařadíme volným krok za účelem vyklusání.

Po naprogramování tréninku jej můžeme pouhým přetažením zařadit do kalendáře na správný den a poslat do hodinek tlačítkem send to device.

Trénink v hodinkách potom spustíme následovně:

- máme-li tréninky plánované v kalendáři, stisneme mode, zvolíme training, enter, zvolíme scheduled a enter. Po té již jenom odmáčkneme enter pro potvrzení tréninku a stiskem tlačítka start ho zapneme. Pozn. používáte-li funkci auto pause, tato v běžícím tréninku nefunguje.

- nemáme-li tréninky plánované, je volba poněkud zdlouhavější. V menu training nalistujeme workouts, custom a nalistujeme požadovaný trénink. Proto jsem také doporučoval rozumnou jmennou konvenci tréninků, protože právě jména tréninků se zde zobrazují.

Garmin nenabízí žádné předprogramované tréninky (byť u FR 305 jich byla celá řada, ale stejně mi přišly nějako o ničem), ale umožňuje si nastavit prakticky libovolný trénink VÍME-LI, CO CHCEME, což je jediná podmínka nutná pro plné využití přípravy tréninků.

Bude-li následovat další díl, podíváme se, jaká data je možno z přístroje vyloudit, jak je zobrazit a jaký software na to používám já.

Pomůže-li můj návod někomu, budu rád, inspiruje-li někoho k otázce, nebojte se ji položit, třeba někdo poradí:-)

Týden 14.-20.9., již méně odpočinkový:-)

Abych řekl pravdu, tak tento týden pro mne asi značí návrat do reality, protože přestávám věřit možnosti zaběhnout 10.10. desítku tempem 4:30. Řekl bych, že pro to mám dost důvodů, bohužel, převážně exaktních.

Plán vypadal takto:

po 14.09
ut 15.09.	B-Komp	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(4(4,5+4)+0)
st 16.09.	C-Komp	1:20
fáze 2	C-Komp	1:20
ct 17.09.	B-ZDV	1:1
pa 18.09.	Volno	0:00
so 19.09.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)
ne 20.09.	B-ZDV	1:40

V pondělí se volníčko hodilo, chtěl jsem stihnout zaplavat, ale neklaplo to.

Na úterý jsem měl plánované 1km úseky v tempu 4:30 a šel je běhat s Ondrou. Jakž takž to šlo, jenom je velmi deptající, když běháte kiláky na hraně a spoluběžec povídá a povídá, když potkáme cyklistu a tak si přidá, zařadí se přede mne a zase se vrátí vedle a furt mluví. Na otázku po tréninku, jestli se aspoň trochu zpotil následně odpoví, že trochu jo, ale kapku na zátylku najde až po 3 minutách a navíc jedinou. Ach jo, jsem fakt máslo.

Ve středu je plánovana cyklistika, předpověď slušná, cestu do práce i z práce jsem si pěkně užil. Zejména tedy tu zpáteční s krátkou zastávkou na decinku vína:).

Ve čtvrtek vytrvalost, tentokrát opět v podvečer, tentokrát s Lukášem, který mne doháněl a seběhl na mne kilák na 3 kilometrech, mít nabušené kamarády je blbé, ale člověk s nimi může přestat kamarádit, nabušený příbuzný jako Lukáš je jednou daný a nic s tím nenadělám:-).

Páteční volno jsem trošku okořenil po delší době plaváním, nějak mě to nebavilo, tak jsem vylezl po 1,5km.

V sobotu jsem měl klasicky již po 4-té 45 minut tempového běhu na 4:30. Rozbíhal jsem to opatrněji než posledně a snažil se dát prioritu na délku úseku před striktně dodrženou rychlostí. Jak se dařilo je vidět tady. Úseky trochu delší, tempo spíše 4:40 a ani o tom nejsem přesvědčen jako o reálném závodním tempu. No uvidíme příští týden na testovacích závodech.

Dařilo se asi takto. Po návratu jsem přímo vletěl do oslav manželčina a Maruščina svátku, čili regenerace nic moc.

Na delší nedělní běh jsem se těšil, ale po sobotě se mi vůbec nechtělo vstávat. Nohy bolely, byl jsem jak rozbitý, ale díky domluvě s Aldamanem a Baldou jsem se vykopal a na místo srazu v 7:02 dorazil. Upřímně řečeno, neběžet s Alešem (Balda dorazil zbaběle na kole:-)), tak to na mostě v Grymově zabalím a běžím domů. Místo toho jsme prima pokecali, takže jsem skoro zapomněl na bolavé nohy, kterým ani 18km nestačilo na trošku rozběhnutí se. Celkově jsem celou neděli v nějakém útlumu, v kině s dětma u G-Force jsem málem usnul a ani teď nejsem nijak čilý. Nicméně stejně půjdeme ještě chvíli ven natrhat našemu morčeti pár klasů kukuřice. Co kdyby se stalo agentem FBI jako jednotka G-Force? Pak by mělo být řádně živené a procházka udělá všem moc dobře:-)

Týden 7.-13.9., prý odpočinkový týden

plán vypadal takto:

po 07.09.	Volno	0:00					0:00	0	Detail
ut 08.09.	B-Komp	0:40					0:00	0	Detail
st 09.09.	P-KrZV	0:40					0:00	0	Detail
ct 10.09.	Volno	0:00					0:00	0	Detail
pa 11.09.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)			0:00	0	Detail
so 12.09.	U-Reg	1:00					0:00	0	Detail
ne 13.09.	B-ZDV	1:20					0:00	0	Detail

Celkem volnější týden, který by měl sloužit k odpočinku, bohužel to ale zapomněl pan Krejčí říct i u mne v práci, takže tam na to zapomněli:-)

Pondělní volno jsem dodržel, ale úplně nezajímavé nebylo, protože dorazily kompresní podkolenky od moose, které vyhrály test v časopise behej.com. Pořídil jsem je, protože SLS3 jsou drahé a jeden pár, který mám, nestačí. A když si můžu za cenu jedněch SLS3 koupit dvoje od moose, není moc o čem přemýšlet. Musím říct, že mne příjemně překvapilo několik věcí, jedna ovšem nepříjemně. Po vybalení jsem totiž zjistil, že v jednom páru jede na podkolence oko. Acho jo, reklamace. Zkusil jsem do moose napsat, jestli by jim nestačila fotka, aby mi poslali novou podkolenku. Stačila a dokonce mi poslali celý nový pár, mám tedy 3 a ten s jedoucím okem můžu nechat na nošení doma v rámci regenerace. Srovnám-li výrobky SLS3 a moose, musím říct, že český výrobce nabízí za méně peněz výrazně více muziky. Kompresní efekt je srovnatelný, přičemž moose je možná ještě pevnější, takže se malinko hůře nasazuje. Navíc má zesílenou i šlapku a kotníky, takže v botě jsou výrazně pohodlnější a tolik nekloužou i na noze lépe sedí, díky odlišnému střihu levé a pravé podkolenky. Jsem tedy velice spokojen a přístup firmy moose k reklamaci navíc považuji za vyloženě příkladný. V pondělí dorazily podkolenky, v úterý odpoledne jsem poslal reklamační foto a v pátek ráno už nový pár čekal na poště. Kdyby takto fungovali všichni.....

V úterý mi odpadla původně plánovaná dvoudenní Praha, nahradil jsem tedy klus kolem do práce a zpět. Cyklistická sezóna pomalu končí, škoda.

Ve středu tedy Praha a jelikož jsem nenocoval, padlo i plavání. Únavný den, sice bez tréninku ale s časným startem, pozdním návratem, no prostě odpočinek jak víno, které jsme si ale ještě večer s milostivou otevřeli:-)

Plánované volno ve čtvrtek jsem s panem Krejčím usmlouval na kolo do práce. No usmlouval, on mi ho nedoporučil a já to nerespektoval. Taky nemůžu být pořád vzorný chovanec, že jo:-D. Práce se nějak natáhla, zkomplikovala a já se večer vrátil dost utahaný.

Asi to mělo vliv na páteční běžecký trénink. Tento typ tréninku mám zařazený zatím v každém týdnu a jak jsem se prvně bál a dařilo se, tak ty následující dva jsem očekával vždy zlepšení a přitom je to stále horší. Možná se trochu podepsala únava z kola ale pssst, trenérovi to neříkejte, já se tím taky moc nechlubil.

V sobotu jsem měl jakousi U-reg. V deníku to ani není, vycházku se psem na kukuřici pro morče nikam zadávat nebudu:-). Daleko větší rege efekt měla určitě sedmička utěšeného rakouského zweigeltrebe, udělala mi vyloženě dobře na těle i na duchu.

Na nedělní běh jsem se vyloženě těšil. Trošku škoda, že Aldamanovi zrovna vyndavali železe z ruky (teda ne, že mu je vyndali, ale že zrovna teď) a je ve stavu běhuneschopných. Takto jsem zase po delší době využil přehrávače mp3 v mobilu a běžel v rytmu poslední desky Judas Priest "Nostradamus". Svítilo sluníčko, bylo krásně, Rob Halfordů k tomu zazpíval, prostě paráda. A po běhu tak vynikající kuskus od milostivé paní, že si zaslouží zmínku: falešná svíčková pečená na kořenové zelenině jako základu na svíčkovou na smetaně. Jenom ta smetana se nepřidá a zelenina se nechá tak ve výpeku z masa. K tomu kuskus zalitý horkou vodou s česnekem s česnekem. Naprostá lahůdka, jen škoda, že "cvajgla" jsme vypili už včera, šel by k tomu luxusně. Večer jsem původně plánoval blbnutí s činkama, ale raději jsem si dal červeného burčáku. Organismus není třeba jen sílit, je nutno i trochu pročistit:-)