1. tréninkový týden? Ani moc ne

Tento týden jsem si naplánoval jako první, ve kterém zkusím po zlomenině o víkendu klusnout a když to půjde, budu ho považovat jako první tréninkový. Obávám se ale, že start mi ještě pár dní oddálí propukající chřipka, nicméně týden už za tréninkový považovat budu, byť je spíš "tréninkový".
V pondělí jsem si dal večer trenažér, 70 minut a noha už vůbec neotéká, paráda, můžu i ze sedla a achilovku jenom cítím, nebolí.
V úterý večerní plavání s AD Cyklo. Předplatil jsem si u nich 2x týdně úterý čtvrtek od 18:00. Mají v Přerově pronajatou dráhu a po dobu rekonvalescence mi to manželka schválila. Konečně trochu odplavané, za hodinu 3,1km s hlavním motivem 3x800 s postupných zrychlováním.
Ve středu opět večerní trenažér, tentokrát už i trochu kopce, dobré, šlo to. Na kole už mne noha prakticky neomezuje. Polední plavání bohužel neklaplo, protože jsem musel neplánovaně otočit Prahu.
Ve čtvrtek už jsem jel do Prahy plánovaně. To už jsem cítil první příznaky chřipky, takže mi ani nevadilo, že v hotelu, kde jsme měli večer menší akci, měl plánovaný bazén pouhých 10 metrů a v tom plavat odmítám:-).
V pátek mi bylo celkem mizerně, z menší části v důsledku konzumace 12-ti hvězdičkové metaxy, z větší části bolestí v krku a protivnou rýmou.
Do soboty mi trochu odlehlo a jelikož pohled z okna nabízel výhled na polojasnou oblohu, sluníčko a jen středně silný vítr, dodržel jsem své předsevzetí zkusit, co udělá s nožkou klus. Dal jsem si 8,5km, pomaličku, tepy vysoko, ale noha dobré. Cítil jsem sice nezvyklé pocity slabosti, ale nic bolestivého. Jenom v ostřejších zatáčkách vím o achilovce. Celkově klus hodnotím poměrně optimisticky. Večer jsme měli menší posezení a došlo i na dlouho odkládanou láhev vlašského ryzlinku. Jde o víno, kterého jsem už vypil fůru a, bohužel, už ho moc nevypiji, protože nevím v ČR o jiné lahvi, než je tak schovaná u mých rodičů ve sklepě, kde čeká na mé 40-té narozeniny. A co že jde? Legendární vlašák z Mikrosu, ročník 2000, z Perné, vinice železná, s naprosto brutálním alkoholem 16,2%. Víno neskutečné plnosti, navzdory vysokému alkoholu se slušným zbytkovým cukrem (musely to být neuvěřitelné hrozny!), dlouho příjemnou kyselinkou, ořechovo kouřovým buketem i úžasným tělem. Několik let jsem měl na Labuti problém, dát si jinou láhev, v zásadě jsem tam s ním přestal až po stažení z vinného lístku. Samozřejmě jsem několik lahví zaskladnil, méně však, než bych považoval za správné, protože víno přestalo být dostupné ze dne na den. Jeho vývoj v čase je podobně úžasný, jako vlastní charakteristika. Několik let se prakticky nehl, ještě před třemi lety chutnal prakticky stejně, jako v roce 2001. Teprve poté se u něj začala projevovat mírná petrolejovitost charakteristická pro starší ryzlinky.
S delším časovým odstupem pak musím říci, že dnes sice víno postrádá počáteční svěžest (což těžko překvapí u ročníku 2000:-), nicméně zůstalo tělo obrovské plnosti i nádherný buket, kde je tóny ořechů nahradil právě lehký petrolej. Skvělé. Kdybyste na něj někdo narazili, neváhejte, nehleďte na cenu. A když se vám bude zdát drahé, dejte vědět:-).
V neděli jsem měl v plánu buď klus, nebo trenažér. Deštivé počasí a znovu propuklá silnější bolest v krku mne nasměrovaly k tomu, že kloktám slivovici, stříkám do krku bioparox a doufám, že zítra to bude lepší:-))
Bilance týdne je tedy slabší, než jsem chtěl, díky sobotnímu vínu ho ale nehodnotím jako úplně na pytel:-)

Tak jo, nejvyšší čas začít něco dělat.

V sobotu jsem přežil ples (pravda na polku to nebylo, ale walz, slowfox a "trsání" jsem zvládl:-)), v pondělí 80 minut na trenažéru, přičemž noha neotekla a achilovka skoro nezlobila a dneska jsem po dlouhé době v hodinovém tréninku na bazéně dal přes tři kiláky. Sice teď budu 3 dny práglovat, ale to už budou v deníku vypuštěné dny. No a když se nic neposmolí, zkusím v sobotu klusnout. Jsem velice, velice zvědav a ještě více se těším:-)

Pozvánka: půlmaraton Alberta Einsteina v Oseku 14.3. 2009

Můj mateřský TT oddíl pořádá 14.3. první ročník silničního půlmaratonu. Jako termín jsme vybrali 14. březen, protože to letos není v zásadě kolizní termín s jinou významější akcí a jelikož 14.3. by oslavil 130-té narozeniny jeden z největších géniů 20-tého století Albert Einstein, poběží se pod jeho záštitou:-).
Detailní informace jsou disposici na webu TTS Osek, já doufám, že kotník už dovolí běžet. V opačném případě budu asi vydávat párky:-)
Každopádně se tam těším na viděnou!

Plavu!

Dneska jsem byl dopoledne na kontrolu s tím, že mi už bude umožněno se zbavit ortézy a vrátit se pomalu do stavu oficiálně chodících. Upřímně, já v něm už pár dní byl neoficiálně, protože mi došlapování na ortézu nečinilo problémy, posledních pár dní jsem na berlích jenom odlehčoval a doma je vlastně moc nepoužíval.
Navzdory výhrůžkám manželky i švagrové jsem ale v nemocnici dostal pozitivní rezult, prasklina pěkně srostla a kotník je dokonce překvapivě pohyblivý:-)). Pár dní mám ještě odlehčovat na berlích, což považuji za absolvované:-) a v zásadě můžu dělat všechno, co mi nebude působit bolest. Plavání i kolo s lehkými výhradami hned začít smím. Původně sice sestra ani doktorka moc přesvědčeně nevypadaly, ale zapl jsem osobní kouzlo na forsáž a uspěl:-)
Protože jsem si rehabilitačního významu plavání vědom, přihlásil jsem se do lajny, kterou pronajalo AD Cyklo 2x týdně večer, protože s vycházkami z práce to zatím nepůjde, nezvládnu zatím přesun tak rychle:-) a do Přerova se můžu svézt s Pecou, který už mi poslední 2 týdny vytrhl trn z paty s dopravou do práce.
Mám tedy za sebou první letošní trénink, odkoupaných 2100 za 45 minut, ale je to tam, hurrá!!!

Nesportovní přístroje? I takové se občas doma objeví, třeba domácí pekárna.

Člověk se tak šetří, nesmí moc šlapat na nohu, takže nových zážitků kromě práce je málo, tréninkové nejsou vůbec. Po vánocích navíc výrobci hraček úplně ztratili invenci a snad jediná zajímavá informace ze sportovní techniky je fakt, že měřiče výkonu Power Tap je možno upgradnout na verzi ANT+, ve které umí náboje spolupracovat s Garmin Edge 705. Je to rozhodně jedna z možností na úvahy a měření výkonu v cyklistice mi příjde velice zajímavé, nicméně ceny za podobná hejblátka trochu příliš připomínají, takže sezóná 2009 určitě ve znamení měření cyklovýkonu nebude. Když jsem se díval na modely, které připravuje HTC pro příští rok mezi komunikátory, moc zajímavě se mi to nejeví a snad poprvé v životě nemám na začátku roku cukání po některé z novinek. Notebooky mi už nepříjdou ani příspěvkuhodné, na tomto poli se už fakt děje jenom mírný pokrok v mezích zákona. Byť nějaká 17" mašinka mi trochu straší v mozku.
Ovšem jedno zajímavé hejble doma přibylo a nemůžu říct, že by mi život paicenta pokoušejícího se moc netloustnout zrovna ulehčovalo. Ano, bystrý čtenář dočetl nadpis až do konce a již ví, o čem se bude psát. Pečení chleba. Tato prakticky mystická historická činnost našich babiček mne fascinuje již od mých 8-mi let, kdy jsem poprvé dostal do rukou dětskou příručku pro šprty přes referáty "Už vím proč...", v níž je pečení chleba popisováno. Od mala trpím nezřízenou chutí k jídlu s velkou slabostí pro křupavoučké pečivo. Jelikož jsem vyrůstal v časech totality, pamatuji dobu, kdy dostat se k čerstvému chlebu(a čerstvým myslím opravdu čerstvé, nikoli "dnešní") nebylo tak snadné jako dnes, kdy jsou regály v supermarketech doplňovány teplým zbožím co hodinu, takže když před nedávnem na trh vstoupily domácí pekárny chleba nemohly mne natrvalo míjet. Příchodem modelu s podporou pečení bagetek bylo prakticky rozhodnuto a tento spotřebič obohatil i naši sbírku drobných kuchyňských přístrojů.
Jak taková pícka funguje? Jde ve své podstatě o tak jednoduché zařízení, že je až geniální. V zásadě se skládá z nějaké modifikace fritovacího hrnce, nízkootáčkového dvouosého mixéru a elektricky řízené minutky. V podstatě by asi člověku nemělo nic bránit ve vyrobení těsta a jeho upečení v troubě. S tím je ovšem zoufale moc práce, je to časově náročné a výsledek je stejně nejistý. Moderní technologie ovšem tento postup zjednodušily na maximální možnou míru. Suroviny nasypete do pece včetně zalití vodou. Zavřete pec, na budíku nastavíte v kolik chcete chleba hotový a to je vše. Ve správný čas je těsto promícháno, nahřáto, necháno vykynout, upečeno a po odpípání správného signálu je hotovo. Hlavní kouzlo spočívá v tom, že pec je možno nastavit tak, aby se pípání ozývalo zároveň s budíkem. Člověka tak budí vůně dopečeného chleba a snídá teplou dobrotu. Je možno připravit si libovolné těsto dle vlastní chuti, případně sáhnout po hotové směsi, která může překvapit jak vynikající kvalitou, tak i nekvalitou. V domácích podmínkách je rovněž možno těsto obohatit nějakou oblíbenou přísadou, např. česnekem, sýrem, uzeným masem či pro naprosté gurmány třeba škvarky. Mňam:-).
No nic, zítra jdu na kontrolu s kotníkem, třeba už mi dovolí sundat ortézu, třeba rehabilitovat plaváním a když budu moc hodný, šlápnout si na trenažéru. Pak snad přestanu na 1. místě řešit, co dobrého ještě zbaštit a budu si nadávat, že jsem trochu víc nekrotil.

Rok 2008, poněkud předčasné bilancování a poslední příspěvek v roce 2008

Původně jsem tento článek chtěl psát až na Nový rok, nicméně zlomený kotník mne uložill do horizontální polohy a přivázal k notebooku, takže si aspoň trochu zabilancuji.
Od letošního roku jsem hodně očekával. Po první sezóně s ironmanem (myšlen závod, nikoli Michal, byť to spolu časově koresponduje:-) jsem se už považoval za trochu zkušenějšího v očekáváních a dal si poměrně ambiciózní cíle. Zhubnout:-), přiblížit se desítkou k času 45 minut, na HIMu k 5:30 a na IM pod 12 hodin. Celou zimní přípravu jsem se rozhodl věnovat v maximální možné míře běhu. Jenom za 1. kvartál jsem naběhal skoro 700km a nahrkal převážně na trenažéru cca 600km. Plavání v tomto období nic moc. Osobák na desítku v tomto období ovšem s bídou pod 49.
Za duben a květen, kdy mělo dojít k maximálnímu bušení objemů se moc nepochlapilo počasí, takže jsem najel celkem pendrek, nějakých 1580km a naběhal už jenom necelých 400km. Projevilo se totiž navíc propukající pracovní šílenství, které trvalo nakonec skoro až do konce roku.
Výsledek?
HIM v Litovli na konci května přinesl solidní zlepšení 20 minut proti roku 2007. Rozdíl zrealizovaný prakticky celý na kole, běh byl stejná bída, jako loni. V červnu jsem už prakticky nestíhal trénovat. Podle toho také vypadaly Otrokovice. Zlepšení na plavání o 5 minut, zlepšení na kole o skoro 40 a zhoršení na běhu o 35 minut. Suma sumárum, zlepšení o 10 minut a výsledný čas stále 40minut daleko od vysněné 12-ti hodinové hranice.
Jelikož tréninková pauza trvala i nadále, olympijský TT v Litovli v půlce července už byl průšvih jak mraky. Zhoršení proti loňsku na kole a naprostá tragédie na běhu. Pak už jsem neměl morál na žádné závodění, až Grymovská desítka, která nakonec dopadla také zhoršením. No jo, kila holt dolů nešla.
Celkově jsem tedy s rokem sportovně velice nespokojen. Ukázalo se, že v době opravdu vysokého pracovního nasazení ztrácím velmi rychle motivaci dělat cokoli, než abych trénoval aspoň málo. Na tom musím zapracovat. Taky dietní návyky jsem jaxi neuřídil a vlastně ani nevím, jestli chci:-).
No a protože čas bilancování je také příležitosí pro nějaká čísla, tak tady jsou.
Běh: naběháno 2050 km za 200:10 hod, čili průměrným tempem 5:52 s průměrným tepem 153bpm. Oproti loňsku jde o nižší objem o cca 10%
Kolo: najeto 3840km průměrnou rychlostí 25,3 čili za cca 152 hodin. Oproti loňsku zásadní snížení, protože v roce 2007 jsem zvládl přes 6000km. Tady je asi třeba hledat jádro pudla. Chyběl objem kola a tím i vytrvalost.
Plavání: v mém případě nejsilnější a pritom nejméně opečovávaná disciplína. Za loňsko jsem naplaval 159 km za 53 hodin, což je jediný nárůst proti loňsku za 130-ti km. Důvodem je nejspíše jeden kemp navíc, proti roku 2007:-).
Pro příští sezónu zůstává jasný cíl Otrokovice pod 12, nicméně start do roku 2009 příliš tréninkově laděný nebude. Co už, aspoň můžu dumat o úpravě životosprávy, protože jinak se za ty 3 týdny neunesu.
Vážený čtenáři, pokud Ti stálo za to dočít až sem, přijmi, prosím, mé přání všeho nejlepšího do Nového roku, zejména zdraví a osobní spokojenosti, vše ostatní se dostaví automaticky:-).
Ať to v roce 2009 plave, jezdí a běhá lépe, než v kterémkoli roce předchozím.

Vynucená zimní pauza :-(

Dneska jsem si před obědem lehce vyklusl před silvestrovským během. Pěkně lehce, žádná hoňka, přes Čekyňák, zadem do Čekyně. Při seběhu se mi pod nohou uvolnil kus asfaltu a já si povrtl nohu. Kurnik šopa, zase výron, tentokrát na levé noze. Nějak jse to ale nechtělo rozejít, bolest se spíše stupňovala, takže jsem se dobelhal na ICBC, kde mi ochotně umožnili zavolat taxíka. Domů, do sprchy a do špitálu. Konečná diagnóza? Zlomený kotník, kpč, tak jsem pěkně rozběhaný, začínám se cítit slušně a teď toto. Takže koncem ledna začnu od nuly znova, ach jo. Zatím můžu pilovat tak leda berlovou techniku.
Přeji všem do Nového roku, kromě všeho dobrého ostatního, aby se jim podobné události pokud možno vyhýbaly.

2008 týden 22.-28.12. Díky selhání techniky jenom běžecky slušný

Se dny kolem Vánočních svátků standardně bojuji. Všude plno kaloricky hodnotných potravin, času na trénink z důvdu různých návštěv, ať už nás nebo u nás, léčby kocoviny atp.
Letos se mi podařilo vyšašit volno celých 16 dní v kuse s tím, že ho zkusím prosportovat s minimálně stejným nasazením, jako propít a projíst:-) A skoro se povedlo hned v prvním týdnu, nicméně v dalším musím trochu přidat.
V pondělí jsem hned využil volna, vyrazil na běh po obědě a dal si svižnou 14-tku. Nové NB 1061 chtěly trošku otestovat a pocity z nich mám velice dobré. Večer jsme dali posilku s Ondrou, narvali jsme tam těžký silový trénink, tedy spíš "těžký", páč taháme váhy jak mladší žáci, nicméně dost jsme toho měli:-)
Úterý bylo opět dvoufázové. Dopoledne jedenáctka běhu, večer chvíle na trenažéru.
Ve středu nastal Štědrý den a chtěl-li jsem trochu zasportovat, zbývala jediná šance: navzdory svátku brzy vstát a vyběhnout. Motivován jsem, takže ráno hupky dupky z postýlky (no tedy spíš jsem se pomalu lámal a tiše mumlal něco o kreténech:-)) a hurrá běžet. Po večerním kole se mi daří držet tepy dole a dám 16 km v tempu 6:09 při průměrném tepu 144. Dobrý, tak nízko jsem nebyl, ani nepamatuju.
První svátek vánoční jsem dal volno.
V pátek jsem zvládl jenom ranní běh, protože společenský program od dopoledne dále neobsahoval jedinou mezeru.
Sobota byla náročná. Ráno dlouhý běh s Aldamanem, pěkných 23km v tempu 5:56 na 148 tepech. A to jsem do 18-tého držel průměr tepů pod 144, v závěru ale Aleš trošku přidal, čímž se trochu zvedlo tempo i tepy. Nicméně i v únavě jsem tepal pod 160, což ještě před pár týdny nebylo možné. Dopoledne jsem zvládl ještě plavání s Ondrou a Aldamanem a kdyby tam Ondra nebyl, tak jenom dělám Alešovi trenéra. Únava z běhu byla cítit tak, že jsem nebyl schopen dostat ze sebe intenzitu. Po půl kiláku rozplavání jsme dali pyramidku 400, 300, 200, 100 kraul v tempu cca 1:35 a přes pomalé tempo a delší pauzy jsem toho měl plné brýle. Takže půl kiláku vyplavání a hurrá do páry:-). Musím tady podotknout, že Aldaman mne docela překvapil. Neplave na samouka vůbec zle. Trošku protáhne záběr a ještě se může výrazně posunout i během krátké doby.
V neděli byl program náročný od rána, takže jsem naplánoval až na večer trenažér s tím, že konečně otestuji výkonný ventilátor od Ježíška. Bohužel, nedošlo k tomu, protože zradila technika a nějak mi hapruje soft od realaxiomu. Asi hoďku jsem s tím bojoval a rozhodil to asi v devět. S ohledem na plánovaný ranní běh jsem se na to už vykašlal, čímž se z neděle stal druhý volný den.
I tak je ovšem 11 tréninkových hodin příjemných, byť jsem původně plánoval 14. I tak jde ovšem o několikanásobek toho, co jsem doposud mezi svátky zvládl a běžecky je z toho s 80-ti naběhanými kilometry jeden z nejlepších letošních běžeckých týdnů. I díky tomu jsem nakonec letos zvládl naběhat 2000km, se kterými to ještě v říjnu vypadalo všelijak a doklusal jsem na ně až v pátek:-).
Tabulka tentokrát není k zastydění, takže ji zveřejňuji a loučím se tímto tréninkově s rokem 2008. Příští týden už budu počítat do roku 2009.

2008 týden 15.12.-21.12 Odpočinkový? No jejda:-)

Tedy tento mikrocyklus vyšel odpočinkově skoro brutálně. Do středy jsem stihl 2x plavat, 2x trenažér a od čtvrtka do neděle jsem se flákal. 2 alkoholově bohaté akce a finální nákupní předvánoční šílenství mne zcela odrovnaly. No co se dá dělat, občas je třeba se trochu i poflákat. Jelikož mám ovšem 14 dní dovolenou a plánuji trochu (tedy trochu více:-)) potrénovat, odpočinek do foroty se bude hodit.
Abych si odpočinek alespoň trošku zpestřil, objednal jsem si nové botky. Z ničeho nic mi totiž dožilo hned několik párů najednou. Mizuna Ridery po necelé tisícovce kilometrů vykazují takové díry (zejména pravá špice je zoufalá), že už v nich nedrží noha. V popelnici jim bude lépe. NB 901 i 846 jsou při mé váze již vytlučené. Lehké 901 po necelých 700km, tlumivé 846 (určitě jeden z vůbec nejlepších modelů, které jsem zatím měl) po 1250km.
Jako náhradu mám zbrusu nové botičky NB846, které jsem si koupil tenkrát prozíravě dvoje a z prosincové akce na behshop.cz mám se slevou 50% NB 1061, což je loňský elitní tlumivý model a jako lehkou tréninkovou botu NB 826, které předchůdce 825 používám na závody. 826 jsem bral jako náhradu za původně objednané 902, které se bohužel stihly vyprodat mezi mým zadáním objednávky a jejím zprocesováním. Ale i 826 v zelené vypadají prima.
Tož ještě trochu poběhat že? :-D

2008 týden 8.-14.12. pěkný vrcholný týden v mezocyklu

S tímto týdnem i navzdory dvěma plně odpočinkovým dnům jsem docela spokojen. Slušný objem a vůbec, jenom hubnout jaxi nestíhám:-)
V pondělí jsem vstal, to se mi podařilo v týdnu několikrát! a vyběhnout. Klaplo i polední plavání okořeněné setkáním s předním olomouckým triatletem MartinemK, se kterým jsem fajn pokecal, ale kvůlivá kecům zkrátil trénink:-)
Úterý skoro jako přes kopírák, ráno jsem vstal, odběhl a přes poledne zaplaval. Gut.
Středopráglovolno.
Ve čtvrtek jsem normálně zase vstal na běh, tento týden počtvrté v pořadí, protože do Prahy startím málokdy později, než v 5:20. Pro pracovní vytížení nestíhám plavat, ale zato odkroutím večer hoďku a půl na trenažéru. Jsem fakt makáč, jak v práci, tak v tréninku:-)
V pátek nevstávám a zaplať pánbůh za to, protože manželka ve čtvrtek zapařila, vrátila se dost pozdě a tak plná dojmů, že jsme žvanili asi do 2 do rána, čímž byl pátek krutý i při vstávání v 7:15. V poledne jsem zaplaval docela svižné osmistovky. První 12:15, druhá ruce s packama za 12:45 a třetí, až moc rozvážně rozjetá, nakonec za 12:30, přičemž druhou čtyřstovku jsem zvládl za 6:04! Mám pocit, že konečně začínám v plavání cítit absolvovaný plavecký kemp. Večerní posilka s Ondrou vypadá na pravidelnou akci a dali jsme si pěkně do těla.
Na sobotu jsme domluveni s Aldamanem. Sláva, protože jinak bych nevstal. Delší běh ve dvou celkem utíká, jenom vědomí, že když já držím kloudné tepy kolem 145bpm, je Aleš na 123, kdy já sotva rychle jdu, mě trochu drtí. Odpoledne zvládnu vyčerpávající odpoledne v přecpaném obchodním centru Olympia a i navzdory tomu ještě večer usedám na hoďku na trenažér. Odměnou je mi vědomí, že mám tento týden splněno a proto v neděli nevstávám, neběžím a večer místo trenažéru otevírám lahvinku vlašského ryzlinku a při příjemném popíjení píšu blog:-). Při té příležitosti musím konstatovat, že úroveň darovaných vín při příležitosti konce roku se i u servisních IT organizací výrazně zvýšila a vlašák je vyloženě chutný, mladý, jiskrný s výrazným buketem. Zkrátka dobrá náhražka tréninku:-) Týden hodnotím pozitivně. 12 odtrénovaných hodin se mi dlouho nepovedlo, takže tabulkou se spíše pochlubím:-D

2008 týden 1.-7.12.

Nebyl to zase až tak zlý týden, byť jsem první polovinu bojoval s lehčí virózou a vlastně celý týden preventivně nevlezl do bazénu. Zase jsem ale poctivě tahal gumy:-)
V pondělí jsem, jak se mi stává stále častěji, nebyl schopen vstát a jelikož mi nebylo úplně nejlépe, vynechal jsem i bazén. Večer jsem ale trpěl výčitkami svědomí, takže jsem si odkroutil hoďku a půl na trenažéru.
V úterý jsem vstal, ale proklatě mi blbl garmin, skoro 15 minut trvalo, než se chytily satelity, takže běh v tabulce má dvě položky. Večer jsem si doma docela pěkně zacvičil.
Práglostředa značí volno, jenom gumy večer.
Ve čtvrtek jsem ráno dokonce vstal, dal si abecedu i rovinky a večer jsem si ještě odtočil trenažérohoďku.
V pátek jsem zase nevstal. Herdek, to budu muset jít běhat ještě i v neděli, kterou jsem chtěl mít volnou. Sice už je mi lépe, ale plavat raději nejdu, protože mne čeká večerní posilka s Ondrou. A taky jo, dali jsme si pěkně do těla. Na dřepy už šlo malinko přidat a ani v sobotu už stehna nebolela tak, jako posledně.
Ráno totiž po posilovně následovat opět následoval delší běh. A zase jsem si pěkně hrábl:-). Na Grymovském mostě jsem se cítil výborně, tepal pod 150, svítilo sluníčko, no paráda. Vzpomněl jsem si tedy na Aldamanovu trasu, již běžel před pár víkendy, a místo klusání kolem Bečvy jsem uhnul vlevo na Prosenice, Buk, Sobíšky, Penčice, Čekyni a domů. Kopec z Buku jsem ještě jakž takž dal, ale už jsem tušil, že závěr bude krušný, což se potvrdilo:-). Na Čekyňák jsem vyběhl už totálně tvrdý, prakticky neschopen krčit nohy v kolenou. Domů to mám naštěstí ale jenom z kopce, zvládl jsem se tedy nějak dokulit.
Nedělní desítka byla povinná, abych si splnil plánované týdenní kilometry. Nechtělo se mi nikam daleko, takže jsem si dal kolečko přes Čekyň a Vinary. Zpočátku jsem si nadával, že jsem nešel v pátek, ale při prvním výběhu na kopec to najednou začalo jít, takže jsem ho proti plánu seběhl a zkusil vyběhnout svižně a hele, šlo to dobře. Seběhl jsem do Vinar, ze kterých mám domů kus dlouhou rovinku velmi mírně z kopce, kde jsem zkusil uvolnit krok a zrychlit. Podařilo se mi zaběhnout 800 metrů v tempu 4:20 a asi bych to vydržel i déle. Tak rychle jsem neběžel, co jsem začal před dvěma lety s ironmanskou přípravou. Třeba je to první vlaštovka:-)))
Celkově hodnotím týden poměrně pozitivně. Odtrénovaných více než 10 hodin, odběhnuto 56km. Dobrý a tabulečka na závěr:-)

2008 týden 24.11.-30.11.

Do týdne jsem vstupoval celkem dost unavený z týdne odpočinkového:-).
V pondělí jsem tedy vynechal běžecké aktivity, jenom zaplaval a trochu pocvičil s gumama a činkou.
V úterý jsem lenivě nevstal, ale šel běhat aspoň večer. Pomalu, tepy ale stejně dost vysoko.
Pragostředa značí volno
Ve čtvtek jsem zaplaval a večer sedl na trenažér.
V pátek ranní běh, po večerním trenažéru to moc nešlo, ale bylo potřeba jít.
V sobotu delší běh. Původně jsem chtěl běžet 25km, abych dosáhl týdenní plánované kilometráže 50km, nicméně jsem trochu zaspal a jelikož jsem se snažil tepat nízko, nestihl bych plánovaný odjezd z domu, musel jsem plán zkrátit. Škoda, večer paříme na Labuti s kolegy z práce, takže to na běh moc nebude.
A skutečně, neděli mám lemroidní a ordinuji volno. Ne, že by byla bůhvíjaká kocovina, ale nevyspání hraje svoji roli a stejně se mi nechce.
Tabulka nevypadá zle, příští týden na běhu trochu přidám.

HTC Touch HD

Ještě jsem ani nestačil napsat krátký článek o HTC Diamondovi, který jsem pořídil v polovině srpna, když mne zradil displej Kaisera a já k velkému úleku zjistil, že fungovat s hloupou nokií už nějak nezvládám:-) a už jsem ho, chudáka, odložil.
Upřímně řečeno, z Diamonda jsem měl velice smíšené pocity. Přestože šlo o lásku na první pohled, protože zařízení je opravdu náherné a proti komunikátorům, které jsem vystřídal v několika předchozích letech (Wizard, TyTN, Kaiser) poměrně subtilní s rozměry „normálního“ telefonu i famózním i do té doby nevídaným VGA displejem, totálně nedostatečná baterka a tím mizivá životnost přístroje mi jeho používání celkem rychle otrávila. Stav se sice zlepšil s pořízením originální baterie s vyšší kapacitou (z 900mAh na 1350), nicméně toto zlepšení za přineslo ztrátu „placatosti“ přístroje a tím dosti významnou vadu na kráse.
Když byl ohlášen Touch HD (a nebylo to po pořízení Diamonda zase za tak dlouho:-)), nařídil jsem si výraznou ostražitost, protože přístroj měl být sice vybaven baterií 1350mAh, nicméně displej s 2x větší plochou, než má Diamond ve mně vzbuzoval obavy. Říkal jsem si „počkej Martine na zkušenosti, po novém roce cena padne a když budou recenze dobré, uděláš si radost“. No jo, jenže už recenze předprodukčních vzorků mne uchvátili. Jako téměř slepec jsem zcela propadl 3,5 palcovému displeji s rozlišením 480x800 bodů. Konečně něco pořádného na knihy, co jsem opustil před drahnou dobou palm Tungsten T3, jsem tak velký displej na žádném zařízení neměl (teda na notebooku samozřejmě ano:-))). No a jelikož jsem i mezi známými a kolegy znám jako milovník novinek, již asi za dva dny od ohlášení brzkého uvedení HD na trh přisly první nabídky na odkup Diamonda a to už na mne bylo moc. Nerad se zařízení zbavuji prostřednictvím inzerátu a vůbec nějak postupuji své hračky cizím lidem, ale za těchto okolností, kdy kolega akceptoval stanovenou cenu s tím, že počká až bude HD v prodeji, bylo pokušení již příliš silné a já se stal majitelem jednoho z prvních vzorků na českém trhu.
Nebudu psát žádnou recenzi ani hanopis na Apple Iphone, byť jsou tato zařízení často srovnávána (ač asi jediný společné znaky jsou telefon s velikým dotykovým displejem, jinak jde o přístroje s odlišnou filozofií i cílovou skupinou), ale aspoň pár postřehů.
Telefon je designován přesně podle mého gusta, čili velmi strohý, černé barvy, po celé jeho přední ploše je prakticky pouze displej (vynikající kvality), 4 ovládací tlačítka (senzorová, reagují mírným zavibrováním na stisk), otvor sluchátka telefonu a světelný senzor sloužící k automatické změně podsvícení displeje dle světla v okolí.
Na levé straně najedeme jenom klávesu sloužící k nastavení hlasitosti, na pravé otvor pro stylus a samozřejmě stylus:-), na dolní otvor pro mikrofon a eXtUSB konektro (specialitka HTC, ale lze použít i standardní mini USB rozhraní) a na horní vypínací tlačítko a otvor pro 3,5 mm jack. Po jacku volají uživatelé HTC dlouho, mně je celkem ukradený, protože jako správný nepřítel kabelů používám bluetoothová sluchátka. Zadní strana je tvořena z největší části pogumovaným krytem baterie a broušeným nerezem ohraničenou čočkou 5Mpix fotoaparátu. No prostě nádhera jednoduchosti při slušné tenkosti celého telefonu.
Pro uživatele znalé některých novějších zařízení s windows mobile 6.1 a rozhraním TouchFlo3D nepřínáší HDčko nic až tak převratně nového. Pravda, displej je větší (hóóódně:-))), více se na něj díky většímu rozlišení na výšku vejde (o 160 pixelů na výšku více oproti VGA rozlišení), ale jinak klasika. Že přibyla záložka pro sledování pohybu akcií není až tak zajímavé, tu šikovní vývojáři brzy doplní i do ROMek pro starší stroje.
Výbava je klasicky maximální, tedy všechny myslitelné mobilní datové přenosy, WiFi, BlueTooth, GPS, pohybové senzory, světelný senzor, fotoaparát už jsem zmiňoval.
Na poměry je rovněž vynikající výdrž. Zařízení vydrží na stejnou baterii, jakou mám v diamondu o dost déle, první víkend dokonce přežilo bez nutnosti dobíjení. Sice jsem ho nijak netrápil, ale ani výrazně nešetřil. O tom si diamantík mohl tak jedině nechat zdát.
Celkově hodnotím Touch HD jako skvělý počin. Veliký displej dává stroji skutečně jiný rozměr a i virtuální klávesnice na něm je použitelná pro pohodlné psaní dvěma palci, což na Diamondovi moc nešlo, čímž u mne padá poslední pomyslné plus pro zařízení vybavená hardwarovou klávesnicí. Už mi zbývá poslední věc k absolutní spokojenosti: upgrade hraničních firewallů v práci, aby bylo možno přistupvat do firmy i přes mobilního VPN klienta. Potom už půjde na řadu akcí nebrat notebook, protože v nouzi postačí telefon.
Mám ovšem obavy z dalšího vývoje v HTC. Poslední dobou chrlí jednu vynikající hračku za druhou a já nevím, jak dlouho toto zběsilé tempo domácí rozpočet zvládne. Aspoň, že Window Mobile 7 jsou odloženy až na rok 2010:-)).

2008 týden 17.11.-23.11. Odpočinkový?

Tento týden jako čtvrtý v mezocyklu jsem pojal jako spíše odpočinkový. Jelikož jsem ale cítil kumulativní únavu z kempu, nebo jsem nějak jinak "pokažený", moc jsem si kurnik neodpočal:-)
Pondělkem končil plavecký kemp, bohužel, už bez odpoledního plavání, takže jenom hoďka a půl ráno. Ramena mne bolí přímo hrozně, budu muset to plavání nějak aspoň jednou týdně na hodinu.
Večer po návratu domů už nenacházím motivaci něco dělat.
Úterý si ordinuje jako volné. Jsem ospalý, bolavý, seriózně lemra.
Ve středu zkouším v poledne rozplavat bolest v ramenou. Plavu techniku, cvika, stejně to bolí a ještě jsem si zapomněl kvůli kempu vyndané brýlky z plavecké tašky, takže jako bonus mám oči jak angorák. Večer se ještě zkonsoliduji a jdu si zaběhnout. Trocha abecedy, stovky, ať porád jenom neklušu.
Ve čtvrtek ráno vstanu na kratší běh, ale po večerním jsem nějak tuhý. Došmrdlám aspoň osmičku, ať mi to s plánovaným víkendovým během výjde na plánovaných běžeckých 40km. Přes den nestíhám, navíc ramena stále bolí, takže bez bazénu.
V pátek nemusím vstávat, sláva, nemám běh. Plavat nejdu, ramena už pomalu odeznívají, ale na večer jsme s Ondrou domluveni do posilky, kde jsem reálně skoro dva roky nebyl a vím, co můžu za těchto okolností od těla čekat. Nebudu to tedy pokoušet. Večer projedeme celé tělo (základní cviky, benche, zhyby, tlaky za hlavou atp.) a proti původnímu plánu odjet jenom vršek, zařadím 3 série dřepů. Velká chyba, což cítím už ve třetí sérii s prašivou čtyřicítkou. Mám totiž s posilováním nohou problém. Když dám delší pauzu (od 10-ti dnů nahoru), nebo zařadím nový těžký cvik, tak bez ohledu na to, zda jedu těžké nebo lehké váhy na pohodu, mám minimálně tři dny takovou svalovou horečku ve stehnech, že mám problém sednout na židli, nebo se z ní zvednout.
Jako preventivní léčbu zařazuji v sobotu výklus 20km. Na základě osboní zkušenosti tuto techniku nedoporučuju:-). Běžel jsem ráno na lačno a nejen, že mi došlo zhruba na 15-ém km, stehna bolela jaxviňa, přímo jsem cítil, jak mi quadricepsy drhnou o stehenní kosti. Domů jsem doběhl totálně hotový. Ale aspoň mám splněno. Večer si místo trenažéru otevřeme s milostivou paní rulandské modré ve výběru z hroznů. Znovín je v produkci červeného vína opatrný a oproti jiným výrobcům ho netlačí do prodeje za každou cenu. Jejich rulandy jsou ale obvykle sázkou na jistotu a tou je i tento vzorek. Oproti standardním odrůdovým atributům této se navíc láhev vyznačuje příjemnou tříslovinou, takže si pochutnala i milostivá paní.
Neděli zahajuji chabým pokusem o výstup z postele. Jsem totálně tuhý. Úleva v ramenou je minulostí, k ní se přidává svalovice všech ostatních myslitelných svalů. Na chvíli to poleví po 70-ti minutách na trenažéru, ale večer už je to opět v pikách.
Odpočinkový týden tedy končím celkem unavený a ve stavu ne nepodobném invaliditě, tréninková tabulka nevypadá nijak hrozně, ale vize, že bych měl příští týden přidat, mne zatím spíše rozesmívá:-). Snad to přejde. A ani pod metrák to nevyšlo, tak třeba příští týden.

2008 týden 10.-16.11 ve znamení plaveckého kempu

Tento týden měl být třetím z prvního mezocyklu, takže z dosavadních nejnáročnější s tím, že po něm bude následovat týden odpočinkový. Celkem bych i řekl, že jsem to dodržel a nemůžu si odpustit maličkou sebepochvalu, jak jsem byl pilný:-)).
Na víkend bylo plánováno plavecké soustředění v Hořicích, což značilo, že mám-li uběhnout plánovaných minimálně 55km a nespoléhat se na nejistotu odběhání kilometrů v rámci kempu, musím holt začít běžecky pěkně zostra.
Hned v pondělí jsem tedy vstal ráno, zaběhal si příjemných 12km a dokonce se dostal i přes poledne na bazén pro tradiční 2km za zhruba 35 minut.
Druhý den v úterý jsem opět prklatě brzy vstal a protrápil se abecedou se stovkama k výsledným 13,5km. Plavání už ovšem neklaplo, protože jsem ještě ráno odjížděl na dva dny Prahy.
Středeční práglovolno je už skoro standardem.
Na čtvtek jsem naplánoval dlouhý běh, aby jeden v týdnu byl a domluvil se Aldamanem, že vyběhnem spolu. Sraz u lávky v 5:00 značí nutnost vyběhnout nejpozději ve 4:40, což, jak jistě uznáte, je brutální hodina. Já ji ovšem drsňácky dodržel, ovšem Aldamana jsem se nedočkal a musel si dvacku odběhnout sám. Spoléhaje na sparinga, nebral jsem sebou sluchátka, takže to ke konci už byla malinko otrava.
Vědomí, že mám ke čtvrtku odběháno skoro 47km mne v pátek ráno udrželo v posteli (až tolik práce mu to ale nedalo:-)). Večer už jsem totiž byl Hořicích, kde se hned první večer stihly relativně pohodové 2km. Rozřazovací závod na 400m mne ovšem poslal až do druhého družstva. Sestava je zde opravdu silná, v čele s vynikající ironwoman Evou Novákovou, která plave fakt parádně. Člověk z časů na závodech tak ňák tuší:-), ale vidět ji v akci je zážiteček.
Bohužel, v průběhu večerního plavání nějak kolegům porád uplavávám, za což jsem přeřazen na sobotní dopoledne přeřazen do jedničky. Nejdřív se mi trochu zahojilo ego:-), ale na dlouho, protože na první osmistovce mi Eva nadělila 150m a ostatní 100, přičemž v podobném duchu se odehrál celý "kratinký" 4,5km trvající trénink( jenom tak pro ilustraci hlavní motiv: 800 kralul, 4x25 poloha, 600kraul, 4x25 poloha, 400kraul, 4x25 poloha, 300kraul, 4x25poloha, 200kraul (tady jse poprvé nedostal od Evy 50m:-), 4x25poloha a na závěr stovka s poslední polohovkou. Dobré co?). Naštěstí od soboty přibyli dva slušně plavající borci, došlo k přeskupení a večer jsem byl zpět ve dvojce s dvojicí podobné vykonnosti jako já. Dost se mi tím ulevilo, vlání na konci skupiny, ba co na konci, daleko za koncem, je dost frustrující. Před obědem jsme si s Milanem a Ondrou střihli lehkou desítku, aby nám chutnalo a po obědě se věnovali povalování v pelechu:-).
Do večerního plavání jsem vstupoval dost unaven, navíc jsem skupinu tahal, což stojí taky dost sil a navíc musí člověk počítat bazény:-). Hlavním motivem bylo 6x300kraul a protože se na závěr tréninku natáčelo, vyšlo to s odřenýma ušima celkem na 3km.
Večeře v hospodě byla podobně komorní jako v pátek, navíc restaurace je přímo v hotelu, čímž je eliminováno případné riziko Chrudimských anabází:-))) a dokonce ani brýle jsem neztratil.., vlastně taková vypravěčská nuda:-)
Nedělní ráno bylo přesto krušné. Ramena bolí jaxviňa, přece jenom, přejít plavání 1 až 2 krát týdně 35 minut na 2x denně 90 minut je pro organismus změna. Mám problémy se rozhýbat, které ale dlouho netrvají. Po cca 1,5km rozplavání přichází ráno hlavní motiv, 4x(6x100k, 50volně), přičemž prvních a třetích 6 stovek plaveme v intervalu 1:45 (jednička 1:40) a druhých a čtvrtých 6 stovek v 1:50 (jednička v 1:45). Bylo to fakt krušné, odjezdil jsem první více než polovinu všech a lezu z vody totálně hotový. Protože jsme ale malinko vyhecovaní, jsem s Ondrou klusnout veeelmi pomalou sedmičku. Prší, je mlha, fouká no slota prasečí, ale my jsme tvrďáci s morálem:-). Po běhu a sprše je vyhodnocení videa, které se mi zdá s ohledem na narůstající hlad, očekávání oběda a pokročilou hodinu (13:50) docela dlouhé. Nakonec to ale na umření nebylo a oběd jsme stihli i následný odpočinek.
Večer nás čekal trénink o něco méně kilometrově náročný, přibyly ale intenzity všemi styly a musím říct, že zejména motýlkové padesátky mi dávaly pěkně pokouřit. Stovky v závěru už byly v mém případě likvidační záležitostí. Z vody jsem sotva lezl, ještěže žebřík byl blízko:-).
Podpořit naše tréninkové úsilí dorazil i můj kolega, tajemný Tomx, který se schválně podrobil oční operaci, aby nemusel na soustředění a jenom chvíli machroval s taháním gum, čehož zanechal po zjištění, že ženské tahají lépe:-)) Celé si to ale vynahradil v hospodě vyprávěním ironmanských historek, najmě z IM UK, kdy při vyprávění, jak se na něj dobývali toaletychtiví ironmani na toitoiku, tuhla krev v žilách :-D. I do třetice se mi ale podařilo neožrat se jako čuně, po jedné jsem už byl v pořádku v posteli s pár pivy v sobě připraven na odpočinek před posledním tréninkem. Odpolední plavání bylo totiž nakonec zrušeno. Pondělní trénink už patří do probíhajícího týdne, nicméně hodnotit kemp s týdenním odstupem nemá moc cenu, čili: bylo to zase dobré, o den delší než loňské soustředění. Oproti loňsku nebylo odfláknuté natáčení a hlavně následující rozbor, při kterém jsem mrkal, jaké dělám chyby (já, považte:-))). Mám aspoň materiál na přemýšlení a až zjistím, jak se to dělá, hodím video youtube, protože co dělám nohama, se opravdu často nevidím, přímo bych svůj styl označil za unikátní. Podle Valdy mne ale brzdí, takže se asi této originality budu snažit zbavit. Celkem jsem odplaval něco málo přes 20km, což považuji za solidní maso, totálně bolavá ramena jsou ujištěním, že max. 2xtýdně 35 minut plavání je jako příprava na podobnou zátěž málo.
Týden celkově hodnotím jako velice povedený. 63km odběhnuto, přes 23km naplaváno, to ani nevadí, že na trenažér už se nedostalo i tak mám odtrénováno přes 13,5 hodiny (poměrně nepřehledná tabulka zde) a těším se na zasloužený odpočinkový týden, který ovšem ještě začal náročným plaváním:-)

2008 týden 3.-9.11. že by trošku pohybu?

Nuže tento týden byl druhým v mezocyklu a měl být vydatnější, než týden předchozí, což se podařilo a týden už vypadal skoro jako týden rekreačního sportovce a nikoli plážového povaleče:-).
V pondělí jsem sice moc brzo nevstal, ale přesto se přesvědčil, že stojí za uběhnout osmičku, než pojedu do práce a tak jsem také učinil. I polední plavání vyšlo, takže dobrý start týdne.
Úterý jsem měl nepracovní, protože jsem řešil nějaké následky sobotního průšvihu, ale ráno na běh jsem se vykopal a před polednem i odšlápl hoďku na trenažéru.
Práglová středa značí nečinnost, zato ještě nepracovní čtvrtek se podařilo obohatit o delší běh v kopečcích za krásného počasí, který jsem cítil ještě i v pátek, kdy se mi podařilo jenom zaplavat.
V sobotu jsme ráno ve složení Aldaman, Ondra a já vyrazili na dlouhý běh, plánováno kolem dvacky se závěrem v kopcích. V šest ráno se nikomu moc nechtěl, navíc Aldaman byl po nějaké kalbě, takže z kopců nakonec nebylo nic, moje záchrana, protože cestou zpět mi parádně došlo, při tempu 6:05 jsem tepal na 170-ti a měl problémy se vrátit domů. Asi mi dva nezvykle dlouhé běhy v rozmezí tří dnů ještě nesvědčí, ale rozběhám to:-)
Večer jsem pořádal pro několik členů rodiny ochutnávku dodávky vína ze Znovína. Nebudu se nijak zásadně rozepisovat, ale rozhodně doporučuji sauvignon z řady terroir levure, jde o nádherné plné víno, jeden z nejlepších sauvingonů na současném trhu. Vynikající je rovněž rulandské bílé ve výběru z hroznů. Vřele doporučuji.
V důsledku této ochutnávky jsem moudře zařadil na neděli volno:-))
Tabulka i tak ovšem vypadá poměrně optimisticky, příští týden bude náročné udržet běžecký objem s ohledem na víkendový plavecký kemp, ale snad to zvládnu, nebo to aspoň zkusím:-))

2008 týden 27.10.-2.11.

První mikrocyklus prvního mezocyklu makrocyklu 2009. Na tento úvod jsem se těšil od minulého čtvrtku, co jsem ho vymyslel:-). Pro nadcházející sezónu jsem se rozhodl ponořit se do literatury a podle toho stanovit nějaká globální pravidla. Zatím jsou velmi vágní, protože až tolik jsem se tomu nevěnoval, nicméně pomalu je propracovávám do nějakého detailu. Zatím jsou pravidla jednoduchá, pomalu přidávám v běhu, udržuju plavání a snad už brzo začnu s trenažérem a nějakým posilováním. To je vůbec bolest, před dvěma lety byla posilka přes zimu alfa i omega mého zimního sportování a teď se k tomu prakticky nedostanu.
V pondělí pokračoval prodloužený víkend na Karlově. Kotník sice nebyl stále v pořádku, nicméně další zahálka už by mne asi zničila, takže jsem zkusil vyběhnout na Mravencovku. Trasa má tu výhodu, že je asfaltová a riziko zvrtnutí kotníku je minimální. Převýšení ovšem není zcela zandbatelné:-)
V úterý ráno jsem s iMravencovku zopakoval, tentokrát ovšem volněji, protože se přidal i švagr se skorošvagrovou. Sice jsem jim utekl, ale ne o moc a seběh jsme dali společně.
Ve středu jsem Prágloval, takže volno.
Čtvrtek byl pouze ve znamení plavání, stejně jako pátek, to jsem se ovšem ještě večer dokopal na trenažér, ovšem po 20-ti minutách mi vytuhl soft, čímž se odpor nastavil na nula a já po uvedení notebooku do přijatelného stavu už neměl sílu pokračovat v tréninku.
V sobotu ráno jsem zvládl 20km běh, po návratu z něj mne ale čekala zpráva o tragédii v rodině, která mne v první chvíli naprosto odrovnala. Museli jsme zrušit plánovaný večírek a i nedělní program vzal s výjimkou klusu k rodičům za účelem vyzvednutí dětí za své.
Celkem to ale zase tak tragické nebylo a plán běžeckých km v 1. týdnu jsem dodržel, pěkných 45km, jak je možno ověřit v tabulce.

2008 týden 20.-26.10. skoro nulka jen to fikne

V pondělí volno, v úterý lehká desítka, ve středu plánovaná patnáctka, na které jsem si ráno přivodil lehký výron a sotva se dobelhal domů. Noha vypadala celkem rozumně, ale po návratu z práce jsem se zděsil. Pravá noha jakoby vypadla z oka noze důchodkyně s poruchou ledvin a rozvinutou cukrovkou. Tím sportování tento týden skončilo. Mohutně opuchlý kotník neumožňoval ani plavání, první dva dny nešlo ani kloudně stát se zátěží, že bych trochu pocvičil a navíc jsem se musel trochu pošetřit na výlet do Jeseníků, kde jsme původně plánovali trochu chodit. Naštěstí v sobotu už noha celkem splaskla, takže párhodinová vycházka šla přežít, v neděli to bylo ještě lepší, takže na pondělí už jsem vesele plánoval výběh na Mravencovku.

2008 týden 13.-19.10

Tak už se pomaličku rozjíždím. Zatím sice opravdu hodně opatrně, ale příští týden to bude zase kousíček více, pak zase víc atp.:-).
V pondělí jsem nedělal nic, bylo mi ještě blbě od soboty.
V úterý nestihnuté plavání, až večer jsem se vykopal aspoň na chvilku klusnout. Mrholilo, ale byl jsem tvrdej:-)
Ve středu Prágl od rána do večera, takže nic.
Rána se mi nějak v poslední době nedaří, protože dost ponucuji a ani ve čtvrtek tomu nebylo jinak. Aspoň, že jsem v poledne odplaval dva kiláky, protože večer lilo jak o život (upřímně řečeno, zas tak mi to nevadilo, otevřeli jsme si Chardonnay z Augustiniánských sklepů a nebylo nám nejhůř:-)
Pátek měl identický průběh, tedy pouze plavání. Ráno kvůli zacvaklému budíku, večer kvůli totálnímu kopru, bylo mi totiž jasné, že o víkendu už se tak vlákat nebudu moci.
V sobotu jsem si poležel plánovaně, protože jsem dostal vycházku po obědě. Dal jsem si pěkných 12km v kopcích a po delší mne to bavilo, byť mi to vůbec neběželo. Do kopců jsem se zkoušel trochu odrážet, lýtka bolí ještě dnes. Po běhu jsem šel vyzvednout manželku s dětma z návštěvy u švagrů a nějak se to zamotalo tak, že se u nás po návratu domů zjevili nejen tito švagři, ale i druzí švagři, neteř s přítelem a jeden přítel bez neteře, která hrála kuželky v Praze. Moudře jsem si s Ondrou domluvil na ráno běh, takže po odpoledním burčáku jsem už večer pokračoval na jemně perlivé vodě (k naprostému úžasu společnosti:-)) a na půl osmou ráno v neděli byl připraveno ok.
V plánu jsem měl jít kolem 18-ti km v klidu. Celkem jsme to dodrželi, jenom jsem po hodině běhu dost utahaný a domů jsem dobíhal s nohama každou těžkou kolem 80-ti kilo. S tak těžkýma nohama jsem se raději ani nevážil:-).
Sice týden celkem slabší, ale je to rozjezd, že, a ten je potřeba nehrotit. V tabulce to vypadá třeba takto. Jo a oproti 103kg z minulé neděle mám tuto neděli už jenom 101 :-D

2008 týden 6.-12.10., Grymovská desítka

Tento týden byl asi úplně první letos zcela netréninkový. Od pondělí do středy jsem se školil a byť jsem sebou měl všechny běžecké i plavecké věci, na nic nakonec nedošlo. V pondělí jsem měl takovou střevní chřipku, že jsem při řečech o ITILu málem umřel. V úterý už mi bylo lépe, na večer jsem byl domluven na výběhu s Tomášem, ale nezadařilo se, musel jsem ještě do práce, kde jsem zkysl asi do 9-ti. Tak aspoň plavání ráno. Ve středu jsem sice vstal, nicméně v krku knedlík jako hrom, takže jsem se nakonec raději omluvil. Nebudu riskovat pře závodem. Čtvrtek pátek už jsem jenom ladil, takže bez běhu a ani do bazénu jsem se nedostal.
Jedinou sportovní aktivitou za celý týden tedy byl tradiční pólistický běh. Letos s vynikající účastí 14-ti borců, kteří vyrovnali účastnický rekord z před pár let. S postupujícími lety chodí stále více mladých nabušených borců no a já zase propadám dozadu:-). Při převážení na decimálce mi to napsalo rovnýc 101kg, podobně disponované mužné typy (rozuměj přes metrák:-) se ukázaly celkem 3. V této kategorii jsem obsadil pěkné 2. místo:-)
Závod se vyvíjel očekávaným způsobem. Až k mostu, kde se přebíhá na druhou stranu jsem držel tempo kolem 4:45 na tepech 175. Při výběhu na most mi tak ztuhla stehna, že jsem až do cíle drobil krůčky jako stoletá babka a tempo neomylně zamířilo k 5:20. Byl jsem v pohodě s dechem, nebylo mi ani zle, ale uvést nohy do nějakého delšího kroku zkrátka nešlo. Trasu dlouhou 10,3km jsem nakonec zvládl v čase 52:16, čili poněkud za očekáváním, ale objektivně řečeno, čas asi odpovídá aktuální výkonnosti a váze.
No nic, od příštího týdne začínám zvolna přípravu na příští sezónu, vracím se k hubnoucímu plánu a teď už to určitě zase trochu půjde.