Garmin Forerunner 305

Při psaní článku o EDGE 705 jsem si zjistil, že text o Forerunneru 305 jsem zapomněl mezi drafty a není publikován. S mírným prodlením cca rok a půl je tedy k disposici tady.

Garmin Edge 705, když už člověk prdlačku jezdí, měl by si to aspoň pořádně změřit

Přiznám se bez mučení, po tomto fešákovi šilhám, co ho Garmin ohlásil. Přesně věc dle mého gusta: vlastně mi k ničemu není, protože z valné části jeho funkce zvládá forerunner 305 (jak teď zjišťuji při hledání linku, jeho recenzi píšu už rok a nějak jsem ji nedokončil:-)), nicméně oproti svému běžeckému bráškovi je vybaven poměrně velkým barevným displejem, který zvládne zobrazit 8 datových polí (forerunner jenom 4) a hlavně podporou mapových podkladů a navigací! Párkrát jsem si říkal i na běhu, že by se navigace hodila, ale na kole v neznámém prostředí mne to napadlo mockrát. No a když si forerunnera pořídil i můj kamarád Medvěd, na téma použití se rozproudila poměrně intenzívní debata, čili netrvalo dlouho a zjistili jsme, že po 705-tce šilháme oba. Takže když když přišel s nápadem koupit hračku venku pro několik podobně postižených lidí, zařadil mne na seznam zájemců, byť jsem na jeho dotaz z dovolené nereagoval. Za ty peníze by strojek stejně bez problémů udal, což ovšem nebylo nutné, okamžitě jsem zpracoval manželku (po dovolené nebyl až takový problém) a objednávku potvrdil. Za pár dní už jsem si ho vezl z Prahy domů.
Co tedy tento zázrak techniky umí:
- všechny myslitelné funkce sporttesteru a cyklocomputeru, navíc podporuje stejné příslušenství jako forerunner, takže mi stačí jeden tepák i cadence sensor (mám tedy tepák i sensor do foroty:)
- oproti forerunneru obsahuje i barometrický výškoměr, který se automaticky kalibruje při přesném zaměření satelitů a funguje skvěle, o tom později
- neskutečně citlivý GPS přijímač, už jsem měl v ruce kdeco, ale proti pevným navigacím, BT modulům, či telefonům s GPS je edge ještě kus jinde. Satelity chytá skoro všude a zaměření je opravdu bleskurychlé. Při odjezdu z práce, kde forerunneru trvá 3 minuty, než se mezi domy chytí, je edge zaměřen do 15-ti sekund od zapnutí. Skvělé.
- podporuje paměťové karty microSD a disponuje 750-ti MB interní paměti, pro instalaci map a ukládání historických dat
- a samozřejmě, v mapových podkladech (Garminí TOPO 2 Pro je skutečně fantasticky podrobná mapa) dokáže navigovat. Bez hlasu, ale to neva, kdo by poslouchal nějaké hlášky, že jo:-))
- nabíjení i připojení k PC se děje přes miniusb, jak je už u Garminu a vůbec solidních firem dobrým zvykem. Jeden kabel a jedna nabíječka na všechno, tak to má být. Pozn. udávaná výdrž na baterie je 16 hodin, což je oproti forerunnerovým 10-ti skvělý údaj.
- balení kromě vlastního edge, nabíječky a kabelu obsahuje také cadence sensor, tepák a dvě montážní sady na edge. Jedna na představec, druhá na řídítka. Já byl nucen nepoužít představec, protože mám edge moc dole na představci kvůli hrazdě a pendrek jsem na něj za jízdy viděl. Nakonec jsem jej tedy namontil přímo na hrazdu. Computer mount na ní měl co dělat s forerunnerem, "rožka" už by asi neustáll, ten se tedy rozvaluje přímo na dolní části trubky Syntace C2.
Strojek se po připojení k PC tváří jako dvě mass storage zařízení, garminní soft training center s tím pracovat umí, pro sporttracks konektor neexistuje, je potřeba importovat přímo tcx soubor z paměti edge. Nic těžkého, jenom o pár kliků při importu více.
Mapy se do strojku instalují z aplikace Mapsource, ve které je také možné připravovat trasy pro navigaci. Jednoduše, jenom naklikáním cesty a uložením souboru do paměti přístroje.
Jak se s ním jezdí?
Zpočátku, musím říci, dost nebezpečně. Základní obrazovka s osmi údaji svádí k neustálému sledování (konfigurovat je možné 2, takže na jedno cvaknutí joystickem je k dispoci 16 údajů), tlačítkem mode se přepneme do zobrazení mapy, což je na oči snad ještě nebezpečnější a ve třetím zobrazení se ukazuje aktuální profil trati.
Na displeji je možné, krom všech možných tepů, rychlostí, vzdáleností, kadenců, průměrů všech veličin, jejich hodnot v jednotlivých okruzích atd zobrazit i aktuální stoupání v procentech. Díky barometrickému výškoměru je tento údaj dle mých pozorování velice přesný a oči mi tahá vůbec nejvíce:-) Sledovat mapu za jízdy nemá žádný valný význam, pouze ve velkém zoomu je detail dost velký na sledování očima, nicméně to zase rychle utíká z displeje a přece jenom je lepší hledět na cestu:-).
Chce-li člověk používat mapu, tak jedině s navigací. Trasa se dá připravit i přímo v edge, ale babrat se s tím považuji za masochismus, nebo oběť okolnostem, kdy nemůžu použít notebook. V aplikaci mapsource jde o jednoduchou záležitost, jenom pozor u vedlejší cest (unroutable roads), kdy je potřeba cestu označit pár body kopírujícími jejich tvar, nestačí jenom cvakat od křižovatky ke křižovatce. V opačném případě můžete být překvapeni prapodivným objížďkami k zadanému bodu.
Vlastní jízda s navigací je ovšem zážiteček. Při jejím zapnutí se zvětší počet módů displeje: kromě zobrazení hodnot, mapy a převýšení přibude obrazovka s výpisem 5-ti nadcházejících popisů křižovatek (vzdálenost i čas dojetí ke křižovatce s údajem kam odbočit) a obrazovka s kompasem. Ať je nastavená kterákoli z nich, při aktivním režimu navigace se 20 sekund před předpokládaným průjezdem křižovatkou se ozve pípnutí a přepne obrazovka na zobrazení křižovatky s trasou a výrazným nápisem s informací, kam jet. Po 5-ti sekundách zmizí. Následně se objeví po dvou pípnutích cca 5 sekund před vlastní křižovatkou a zůstane zobrazena pro celý průjezd křižovatkou, aby člověk neudělal chybu. Následně se opět zobrazení přepne do původního módu.
Vyloženě se těším, až začnu jezdit trasy, kterých jsem se doposud pro přílišnou složitost bál:-)
Budík je to sice veliký a leckterý cyklista nad ním ohrne nos, ale já jsem z něj nadšen. Ještě kdyby tak šikulové od Garmina vyrobili třeba forerunner 705 s podporou map, ajaj to bych asi neodolal:-D

Sluchátka Motorola S9

Když člověk hledá motivaci, zkouší všechno a zejména věci, které vlastně nemají valný smysl. Například já si řekl, že ač donedávna zarputilý odpůrce běhu se sluchátky, zkusím běhat s muzikou. A není to špatné, nicméně jako milovník hraček jsem rozhodně zavrhl použití starého mp3 přehrávače s drátěnými sluchátky a ohlédl se po něčem sofistikovanějším. A protože mám ve velké oblibě chytré telefony, s velikou pamětí, schopností přehrávat mp3 rovněž a podporou BlueTooth s podporou profilu A2DP, byla volba jasná: zkusím najít nějaká rozumná bluetoothová sluchátka. Výběr BT sluchátek je poměrně bohatý, od velkých kryjících celé uši, přes pidipecky s dráty do BT recieveru na krku po různé varianty trochu menších sluchátek.
Moje hledání ovšem celkem logicky zkončilo u sluchátek značky Motorola (byť zrovna tuto společnost příliš nemusím a její působení na poli mobilů a periferií se chýlí ke konci), konkrétně modelu s9. Jde v podstatě o "špunty" nicméně spojené a to týlním mostem, což je výhoda, nosí-li běžec rád šiltovku, kterou občas potřebuje sundat či tak.
Kromě podpory samotného A2DP podporují profil headset pro příjem hovorů i BT profil remote control a umožňují tedy dotekovými tlačítky na pravém sluchátku pozastavit či spustit přehrávání na telefonu i posouvání skladeb vpřed i vzad. Na levém sluchátku jsou tlačítka pro zesilování a zeslabování zvuku spolu s tlačítkem pro příjem i ukončení hovoru. To je pro mne obrovská výhoda, protože můžu hovor při běhu příjmout bez zbytečného štrachání po telefonu v z brašničky. Součástí balení (fitenss pack Sharapova, dělá se ještě fitnes pack Beckham, ale toho nemůžu, takže proto ženský:-), nicméně obsah se stejně neliší, jenom obal) je také pouzdro na ruku, které je ale dost na pytel, nicméně jiné jsem zatím nepořídil, takže ho používám a nabíječka na miniusb (další nesporná výhoda, na miniusb mám všechno, včetně nabíječky do auta a x kabelů k PC, ze kterého lze rovněž nabíjet). Bezdrátová sluchátka totiž mají vlastní napájení, což je jedinou slabinou výborného doplňku, protože vestavěný akumulátor vydrží max. 6 hodin, v reálu tak tři běhy, nejsou-li moc dlouhé, poslouchám poměrně nahlas.
Posledním bodem je odolnost: používám je už pár týdnů a ani moje prasecké pocení jim evidentně nevadí. Konstrukce je water resistant, tedy nejsou vodotěsná, ale opláchnout pod sprchnou není problém.
Pro člověka, který dost často potřebuje být na telefonu a při běhu poslouchá muziku jde, dle mého názoru, o jednu z nejlepších variant.

Opravdu zajímavé tepy.

Dneska jsem byl po řádně dlouhé době běhat a zanechalo to ve mně tak silný dojem, že o něm musím napsat ;-).
Naplánoval jsem si patnáctku kolem Bečvy, tedy rovinku s tím, že zkusím, jestli dokážu aspoň chvíli trochu svižněji běžet.
Svižnými úseky to tedy asi nazývat nemůžu, ale tepy panečku, ty lítaly. Stačí se podívat do tabulky. Průměrné tepy 181 na dvoukilometrovém úseky asi dokládají, že jsem ANP při Conconiho testu změřil správně.
Při závěrečném výklusu jsem potom ani při tempu přes 6:00 nestáhl průměrné tepy pod 170. Trénovanost je prostě v čudu, ale zase mne po dlouhé době trénink bavil. Tak hurrrá do něj:-)

Že bych po nějaké době zase trošku potrénoval?

Včera jsem se vrátil z dovolené, rameno už bolí jenom snesitelně (byť na kole je to dost protivné), tak třeba něco půjde. Od olympijského Grafilita jsem "odtrénoval" cca 10 hodin, něco pochodil po skalách, něco pojezdil se ženou a dětmi v Českém Ráji a úspěšně opět překročil hranici 100kg tělesné hmotnosti.
Asi už by to chtělo se trochu pohnout, přece jenom je tady za necelé 3 měsíce Grymovská desítka, a tam bych rád aspoň zopakoval loňský výkon, to tedy v nejhorším případě:-).
Je ovšem otázkou, zda to bude možné. Odpozoroval jsem totiž, že neumím trénovat (ale neplatí to jenom pro trénink) tak nějak na půl plynu. Buď mám systém, plán a potom jedu. Ve chvíli, kdy tento objektivní okolnosti začnou nabourávat, velmi snadno strácím motivaci. Na tom budu muset trošku zapracovat, protože je určitě lepší 2x v týdnu vyběhnout, než nedělat nic se zdůvodněním, že tak málo beztak nemá cenu.
Navíc už teď vím, že druhá polovina srpna a září bude opět pracovní maso, takže se s tím budu muset nějak popasovat. Snad se podaří morál aspoň trošku zmobilizovat.

Zase jednou podělanej den

Představte si den. Po třech týdnech se podaří najít v poledne chvilka, že si půjdete zaplavat. Prima, na bazéně věci do skříňky, telefon na tichý režim, vrátíte do pouzdra a hurrá do vody. Vlezete do vody, zmáčknete stopky na hodinkách a pink, hodinky stojí a zevnitř se na vás směje voda. No co, jsou 4 roky staré (timex expedition), tak si aspoň pořídím nové. Po plavání se stojícíma hodinkama sprška, skříňka a rychlý pohled na telefon. Do p****e, k***a, vyteklý displej. No myslel jsem, že omdlím. Přitom stroj normálně funguje, dotyková vrstva chodí, přes remote pocket PC plochu na monitoru vidím, hm, jsem zvědav na výsledek reklamace. Fešák v sunnysoftu totiž tvrdil, že jde o jasné mechanické poškození (já vím JISTĚ, že nikoli) a takové reklamace HTC neuznává. Uvidíme.
Jelikož jsem ale bez hodinek a prakticky i bez mobilu, který se jako ukazatel času dá použít také, stavuji se v obchodě zakoupit hodinky nové. Volím digitálky s velikými písmeny z řady Timex Ironman za cca 2000,-, WR do 100m, těm již voda jistě neublíží ani po pěti letech. Hezké. Opocený po dlouhém dni přijíždím domů a hurrá do sprchy. Při výstupu z koutu rychlý pohled na hodinky a do p****e, k***a, v hodinkách je vody jak v Balatonu. Celková bilance tedy: jedny hodinky v háji, jedny na reklamaci a zejména telefon na pravděpodobně neúspěšné reklamaci. To by se z toho jeden picl. Raději ani nejdu večer běhat, protože mám strach, aby černou středu nezakončil rozbitý Garmin.

Olympijský TT Grafilit 2008, asi konec závodní sezóny

Na tuto sobotu jsem se skutečně těšil. Loni se mi v Nové Vsi nad očekávání dařilo a tak jsem doufal, že to letos bude zase prima. Červík pochybnosti hlodal zejména kvůli průběhu posledních dvou měsíců, kdy jsem prakticky netrénoval. Sice jsem nějak přežil Moraviamana, další sobotu Osecký triatlon a minulou sobotu Baldatlon, ale mezi tyto závody jsem vložil celkem 4 „tréninky“ (1x plavání, 2x na kole do práce a jeden běh ve středu před Grafilitem).

Navíc už pár dní se cítím dost mizerně. Spousta práce, málo spánku (průměr 6 hodin na noc mi do pohody ani omylem nestačí) a vůbec nějaký všeobecný sportovní (nejen) kopr. Od závodu jsem očekával nakopnutí do pozitivna.

A skutečně, navzdory spíše strašidelným předpovědím se počasí ukázalo jako dobré, možné až příliš teplo, ale vyvézt rodinu do lomu u Nové Vsi stálo za to. Voda luxusní, čisťounká, pláž s navezenými kamínky na vstupu do vody je skvělým počinem.

Závodníků se nakonec zúčastnilo 104, což je rozhodně zajímavý počet a svědčí o rostoucí popularitě závodu.

Hned úvod vypadal optimisticky, registrace bez fronty, oznámení o zákazu neoprenů následovalo po chvíli. Dobrý, šprckaři nervózní, že pomůcky musí ponechat otálet, to mám rád. Start je z „trychtýře“ ohraničeného páskami. Přestože je tato skutečnost opakovaně zdůrazňována při rozpravě, dobře třetina závodníků postává kolem i před páskami, aby se na poslední chvíli cpali do předních pozic. Což o to, kdyby to aspoň většinou byli plavci k něčemu! Tak tomu ovšem není. Hned po startu jsem nucen rozdat tolik ran, jako už dlouho ne, abych se procpal přes ucpávku pomalíků, kteří asi zapomněli, že nemají gumy a reálně patří plavecky jinam. Nějaký trouba mě také potáhl za top, čímž mi stáhl tepák k pasu a já se celý závod bál, že ho někde potratím. Tím pádem mi taky odskočila vedoucí skupina asi o 30m, což se mi už do konce nepodařilo stáhnout. Nicméně plavalo se mi standardně, což značí, že dobře až od třetího okruhu ze tří. Výsledný čas 23:30 je asi můj nejlepší výkon na 1500m, ale v otevřené vodě je vždy otázkou přesná délka. Dnes to stačilo na 14-té místo po plavání. Na havajského účastníka Kubu Chmelíčka či Ondru jsem po plavání ztrácel necelou půldruhou minutu. Tím ovšem také veškerá pozitiva končí. Už při výběhu do depa jsem cítil, že to dneska nebude vončo. A taky ne. Sedám na kolo a podle Garmina tepu 175. Ty jo a to i na konci sjezdu z Chudobína, na jehož začátku mne předjíždí Robert Fojt a za ním jeden závodník po druhém. Vůbec se na kole trápím, tepu vysoko jako hrom, cítím se vyhořelý jako jako jaderné palivo v meziskladu u Temelína. Po otočce se k tomu ještě přidá protivítr, poskočení na díře a ztráta bidonu (nechal jsem ho tam, kdybych zastavil, tak to asi vzdám). Je mi tak blbě, že vážně přemýšlím o tom, že na běh už nenastoupím. Kolo končím s průměrným tepem 168bpm!!! v čase 1:17:31, což je zhoršení proti loňsku o více než 5 minut. Ten je celkově 72-hý. V depu je mi hanba vzdát a jdu na běh. No běh, tak tomu ani říkat nejde. Do třetího kilometru to jakž takž jde, ale cítím, že konec se blíží. Začíná mi zaléhat v uších, obracet se žaludek, přestávám zcela vnímat okolí. Měním si jméno na Death Mrtvolsson. Jediné, co registruji, je jeden běžec za druhým jdoucí přede mne. Do otočky se vydržím ploužit klusem, přičemž průměrně tempo klesá rychle k 6-ti minutám na kilák. Po otočce jsem definitivně hotový a přecházím do chůze, resp. poměrně pravidelných chodeckých vložek. Chvílemi ztrácím orientaci, mám totálně dost. Ve 30-ti stupňovém vedru mne i na slunci slévá studený pot. Do cíle se sotva dopotácím a trvá drahnou dobu, než jsem schopen normálně komunikovat. Čas běhu 1:05:45 je zhoršení proti loňsku o více než 14 minut a výslený čas 2:46:46 je o téměř 20 minut horší, než čas loňský a značí 77 místo. Přestože čekáme na trika více než hodinu, jsem po přejetí zpět do lomu pořád hotový. Vezu ženu s dětma ke švagrům na oslavu a sám se vracím domů, vyskládat věci, kolo a dojít za nimi. Tašky a kolo vynáším do druhého patra na 2x a výsledkem je tma před očima, totální zpocení a podlamující se nohy. V tak mizerném stavu jsem nebyl snad ani po Moraviamanu (pozn. 1. desítku na maratonu loni v Otrokovicích jsem měl lepší, než tu dnešní v Litovli).

Jsem skutečně frustrován, unaven, demotivován. Snad to v nějakém rozumném čase přejde, v opačném případě jsem letos dozávodil a kdo ví, jestli jenom letos.

Baldatlon 2008 a Conconiho test

Po dalším týdnu prakticky bez tréninku přichází další, tentokrát již třetí v pořadí, závodní sobota. No závodní, akce se jmenuje Baldatlon a hlavním programem je spíše část společenská než sportovní. Vždyť tratě 200m-15km-3,5 km jsou spíše symbolické, jediným zákeřným místem na trati je otočka běhu, kde je obvykle možno získat bonifikační minuty za zkonzumované panáky. Loni mi tyto minuty ovšem započteny nebyly, takže jsem letos s panáky neexperimentoval a chyba, kategorie byla vyhlášena :-).

Změnou oproti loňsku byl přesun z dopoledních do odpoledních hodin, což umožnilo zůstat po akci v přerovské loděnici, kde se akce konala, bez odchodu na oběd s následným návratem. Tato skutečnost měla velmi pozitivní vliv na počet setrvajících. Závodníků se na start postavilo okolo dvacítky, řada známých tváří ovšem chyběla a to i z oddílu TTS, jehož je hlavní pořadatel Balda rovněž členem. První prázdninový týden asi tráví dovolenou v nějaké atraktivnější lokalitě než je Přerov.

Příjemnou záležitostí byla možnost výběru čísla, kdy se konečně dostalo na mnou požadovaných 9999.

První, koho jsem v místě pořádání zaznamenal, byl Aldaman, machroval s ortézou a točil pivo. Točení mu celkem odsýpalo, jsou poznat léta praxe, takže jsem si jedno před závodem na stabilizaci žaludečních kyselin dal a sledoval dvojici na loďce umísťující do řeky bójku na otočku plavání. Její vzdálenost vyvolala mezi některými účastníky zděšení, takže byl přitažena blíže :-).

Voda v Bečvě má příjemných 17C a vzhledem k délce trati nejsou povoleny neopreny:-D. Stejně je málo vody a protože mne nebaví skákat a pobíhat, celou dobu plavu. Následkem toho končí plavání přede mnou závodníci, kterým se to doposud nepodařilo a doufám, že do příštího Baldatlonu ani nepodaří:-).

Do řad fanoušků se zařadila i manželka, je tedy jasné, že musím mít rychlé depo, na to si potrpí. A taky jo, tretry připravené do pedálů, jenom brýle, helma, chytit kolo a valím vstříc cyklistické tratičce. O co bylo rychlejší depo, o to byla větší frustrace po nasednutí. Já pitomec si nechal zapnuté suché zipy na tretrách a než jsem je rozepl a dostal dovnitř nohy, předjeli mne oddíloví kolegové Márty a Balda (kurnik ten kdyby mi dal, tak to asi nevydýchám). Konečně obutý se můžu rozjet a vidím, že kolegové na mne čekají. Jdu do čela asi po 2km mne střídá Márty, pak střídá Balda. Jede ale pomalu, takže v jediném velmi mírném stoupání jdu dopředu a v zatáčce v Prosenicích zjišťuji, že jsem je oba utrhl. Však oni si mne cvaknou, říkám si, zkusím zatím sjet Jardu, kterého mám na dohled. Ale kdepak, po Oseckém to vypadá na další porážku od něj. Jede taky sám, ale stáhnu jenom malinký kousek, pokud vůbec nějaký.

A po kolečku je tady běžíček (jak mu říct při té délce jinak, že). Kousek za mnou jde z depa Márty, míjím při mém výběhu a jeho dojezdu, Baldu naštěstí někde ztratil. Běží se mi celkem fajn, jenom tempo těsně pod 5:00 je prostě na závody pomalé. Sbíhá mne Márty a těsně před koncem i trošku vzdálenější bratránek Ondra. V cíli fasuji medaili s hologramem :-), dávám si pivo, nějaké slivovice (zase Jarda neřád), sprchu. Nedodržuji slib časného návratu domů a vesele pařím, za což mne stihl oprávněný trest v podobě celkem dost naštvané manželky, která sotva vychladla od Oseka. V průběhu neděle jsem ji naštěsí výletem na kole udobřil:-)

Už nějaký čas nezveřejňuji své tréninkové týdny. Jednak mne je přestalo bavit psát a druhak v poslední době není moc o čem, protože tomu moc nedávám. Např. tento týden mám děti u rodičů, takže s manželkou absolvujeme nějakou kulturu i nějaké jiné aktivity, jež jsou s dětmi komplikované, nebo nemožné. Ve středu 9.7. ale žena vyrazila na nákupy do Brna, já byl doma dříve než ona, takže jsem vyrazil snad po 14-ti dnech na řádný běžecký trénink. A protože mám v plánu se začít trošku připravovat na tradiční Grymovskou desítku, v rámci čehož jsem se rozhodl znovu si osvěžit teorii běžecké přípravy z literatury, rozhoduji vyzkoušet si Conconiho test. Představte si, vždyť já neznám svůj anaerobní práh, takový malér :-). Conconiho test spočívá v postupném zvyšování rychlosti o konstantní hodnotu s tím, že při dosažení ANP se změní lom lineárního průběhu křivky průměrného tepu na úseku v závislosti na tempu. Např. Harald Hudák ve své běžecké kuchařce doporučuje minimálně 10 úseků zvyšující se rychlostí, přičemž doporučuje zvyšovat rychlost od 10kmph po 20kmph na úsecích po 1km. Tato metoda mi příjde dost drsná, zejména s ohledem na to, že mám problémy běhat 1km úseky v tempu 4:30:-D. Upravil jsem si tedy test tak, že začnu s tempem 6:00 a po půl kilometru přidám na 5:45, po dalším 5:30 atd. I tak mi ovšem poslední naprogramované úseky (no jo, udělal jsem si prográmek do garmina:-)) vycházejí v tempu tuším 3:15-3:30, což je naprosto mimo realitu, ale třeba někdy... Běžím kolem Bečvy, kde je víceméně rovinka. Z testu se vyklube pěkně náročný trénink, protože už na 4-tém úseku při tempu 5:00 si začínám pěkně mrskat, 4:45 ještě přežívám, 4:30 je tak na hraně a při 4:15 test po asi 200m ukončuji, protože už prostě rychleji nemůžu a průměrné tempo mám jenom 4:20.

Doma jsem hodil výsledky do grafu a musím říci, že mne výsledek poměrně příjemně překvapil. Je pravda, že mi chabá trénovanost organismu neumožnila získat více hodnot za lomem grafu, ale i tak mi příjde výsledek zřetelný a snad i validní, byť se mi hodnota zdá dost vysoká. Zkusím z toho při plánování vycházet a uvidíme;-).

Osecký triatlon. 1. ročník a konečně kategorie pro pořádné chlapy

Po roční pauze se na Jadranu u Oseka nad Bečvou konečně konal řádný závod. Bečvoman po prapodivných prohlášeních z přelomu roku nakonec definitivně odkráčel do propadliště dějin, když jeho místo první prázdninovou sobotu zaujal 1. ročník Oseckého triatlonu. A je třeba říci, že přestože počet startujících byl zhruba poloviční oproti "bečvomanským" časům, rozhodně to nebyla akce malá. Počet startujících nakonec vyšplhal na zhruba očekávaných 104 a i organizačně vše klaplo na jedničku. Registrace bez front, krásné tričko za stovku, teploučká voda, regulovčíci všude, kde měli stát na staronové trati kola, a prima trasa běhu. V cíli gulášek, pivko, no paráda:-).
Ale pojďmě ke mně. My jsme se vydali na Jadran ve velice silné sestavě s celou naší rodinou, Ondrou s Kikou i švagrovou se švagrem již v ranních hodinách. Jednak se trochu povalovat u vody, ale hlavně obsadit nejlepší místa v depu;-), kolo jsem umístil do stojanu jako vůbec první!

Kolegové z oddílu od časných ranních hodin připravovali závod, takže kolem desáté už bylo vše prakticky v cajku. Dostal jsem nabídku na VIP číslo, ale 9999 neklaplo, musel jsem se tedy spokojit se 199. Počkal jsem na zaplnění depa a skočil do občerstvení koupit bramboráky pro doprovod. Jejich nesení mezi závodníky vyvolávalo nevěřící pohledy:-))S ohledem na krátké plavání (650m) a kávovou vodu (24,5C) byly rozumně zakázány neopreny, takže do vody se vrhalo 104 nezahalených těl. Zaplaval jsem standardních 10:25 a lezl z vody kolem desátého patnáctého místa. Plavání je pro mne prostě příliš krátké, teprve v jeho konci jsem se cítil trochu rozplavaný.

Jsem připraven na rychlé depo, tretry v pedálech, takže jenom helmu na hlavu, brýle a šup na kolo. Před sebou mám závodníka, zkouším ho cvaknout, ale nedaří se. Ještě před Týnem mne předjíždí spolupracující dvojice, ke které se tento závodník přidá a za chvíli mi zmizí. V Týnu přichází první kopec, kterými je trasa 25km kola celkem vybavená. V první třetině mne předjíždí oddílový prezident Peca, toho už potkám až v cíli, a ve druhé třetině Jarda Zdráhal, kterého naopak vidím celé kolo i skoro celý běh před sebou:-). Jarda mi v kopci odjel asi o 300m, na kterých to zůstalo prakticky až do cíle. Za stoupáním do Lhotky ho zkouším sjet, ale zezadu přijede dvojice závodníků, které neuvisím, ale Jarda jo, takže se stahování nekoná. Lítáme z kopce do kopce jako motorové myši a v předposledním stoupání ze Šišmy mne sjíždí další oddílový Majlan s někým v závěsu. Do cíle je mám pořád na dohled včetně Jardy, který odpadl z předchozí skupinky do této. Škoda, že mne necvakli ve sjezdu, protože to bych je už uvisel až do konce. Spolupracují totiž ve třech, ale na mírné rovince do cíle je lehce stahují, místo aby mi ujížděli. Po marnosti v kopcích cítím fakt sílu v nohách, celkem překvapivé po Moraviamanu Úhledný čas kola 47:47 mne celkem potěšil, trať byla opravdu nelehká, nejen profilem, ale místy i dost silným větrem, navíc celá za své.

Depo opět rychlé, tretry zouvám už na kole, nazuji maratonky, šiltovku s svištím na běh.
Jsem tak asi na 25-tém místě. Jarda kousek přede mnou, měl bych ho seběhnout, ale prdlačku. Dneska má den a rozhodně mi oplatí Otrokovice. Nejenže ho nesbíhám, naopak se mi vzdaluje a to i přesto, že se na běhu cítím překvapivě dobře. Začíná se ve směru kola po asfaltu kolem Bečvy, s následným seběhem na pěšinu pod stromy kolem řeky. Následuje návrat na asfalt, občerstvovačka, a u mostu přes náhon seběh z asfaltu na cestu k zadní straně Jadranu, který se obíhá a následně už jen finišuje opět po asfaltu do cíle. 5,8 km mám za 30:16, což je tak na hranici mých současných možností, nicméně ztrácím na něm cca 10 míst v pořadí. Asi bude opravdu potřeba ještě trochu v běhu přitlačit. Překvapivě jsem si také způsobil poměrně značné puchýře (na moraviamanovi ve stejných botách ani náznak jakéhokoli problému). Musím říct, že běžecké trati totální změna prospěla, běh mě fakt bavil. Cílové stopky mi ukázaly celkový čas 1:28:29, což značí 35. místo ze 104 účastníků, případně 8. místo v kategorii z 29-ti závodníků. Výsledky jsou třeba tady.

Zlatý hřeb akce mne ovšem stále teprve čekal! Po vyhlášení vítězů jsem se odebral na pivo, když tu potkávám manželku, která mne upozorňuje, že se vyhlašuje speciální cena pro nejtěžšího závodníka. To si samozřejmě nemohu nechat ujít a stavím se po bok Baldovi a Petrovi. Utkání je opravdu těžké, ale hoši jsou oba menší než já a jejich hmotnost jen o kilo dvě přelézá 90kg, byť profily mají impozantní, můj tlustý zadek dnes nenašel přemožitele:-D.protože ze sebe člověk musí občas udělat pitomce, dávám sem i ten druhý obrázek:-)

A dobře že tak, cenou jsou totiž triatlonové plavky od Asicsu (takové nějaké vozí Petr Vabroušek), které do soutěže věnoval Ondra Němec. Velikost XXL se mu prostě nepodařilo za 2 roky prodat a mně jsou akorát.
Tím by vlastně mohlo vyprávění končit, nicméně musím ještě doplnit fakt, že plzeň a slivovice po závodě zavinily mého značného draka, takže místo cesty domů na kole mne vezl oddílový prezident vlastním vozem, který jsem mu aspoň zvládl nepoblít, za což mu uctivě děkuji;-)

Moraviaman 2008, jenom malý krůček vpřed:-)

Rok utekl jako voda a já stojím na startu druhého ironmana, překvapivě opět v Otrokovicích. S pocity hodně smíšenými. Oproti loňsku místo plánovaných 10-15kil dole jsou to 4kg navíc (a nejde o aktivní svalovinu:-) a prakticky celý poslední měsíc bez tréninku. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, že to letos zabalím a nepojedu. Nakonec ale zvítězila vrozená lakota a lítost nad promarněným startovným, čímž jsem opět ocitl zde.
Oproti loňsku první velká změna už při registraci. Loni jsem bloumal mezi neznámými tvářemi, všichni se mi zdáli strašlivě nabouchaní a vůbec. Letos to bylo prima setkání se známými, silná sestava z behej.com, pár známých tváří z plaveckých kempů a dost lidí povědomých už od vidění. A ještě jedna změna proti loňsku: prvních 70 platících dostalo kromě standardní tašky (gumová čepice s číslem, číslo na sedlovku a gumu, rámeček na SPZ logem moraviamana, páteční mladá fronta, triko a jakýsi papíry) pěkný dres bez rukávů. A jako klasický brzoplatič jsem jeho spokojeným majitelem. Po návratu domů už jenom porce rizota, zabalit věci a šup do postele neklidně se převalovat do 4:15, kdy vstávám. Snídaně, kolo a taška do auta, vyzvednout Baldu a hurrá do Otrokovic. Při vjezdu do depa potkávám prvně v životě trenéra, čímž konečně uvěřím, že to není virtuální postava:-) Pozdravy se známými a hle, velký jásot, Jirka Daněk oznamuje teplotu vody 23,5C, což znamená povolení neoprenů. To zas budou neplavci na koni. Startuje se z brány, což slibuje solidní maso, přesto se stavím dopředu, protože nemám chuť se probíjet masou 170-ti lidí až ve vodě. Bez gumy je nás tak 10. Krátce před startem se hrne do vody chlapík v legračním obleku, ze kterého se vyklube farář, který nám krátce požehná, následně (asi ne slepý) houslista odehraje "Kde domov můj" a dem na to. Díky přední pozici není maso ve vodě až tak strašné. Jenom jednou hned zkraje dostávám příležitost ochutat štěrkovišťskou vodu, lehce ji poválet na patře a zhodnotit, že je mi gumařů vlastně líto, protože její jemně perlivá chuť vzadu přímo vyzývá ke koupání na vlastní kůži:-). Vzpomínám si také na pěkné pravidlo z vodního póla, kde rozhodčí před zápasem kontrolují nehty a dlouhonehťáky nepustí do utkání. Někdo mne totiž řádně podrápal, takže toto pravidlo by při kontaktním plavání v triatlonu jistě našlo své opodstatnění. První okruh se nemůžu rozplavat. 3-týdenní plavecká pauza je cítit. Mám pocit, že vedle mne plave Elvard, někde ke konci okruhu zůstává za mnou. Druhé kolo je snad horší než první. Aspoň jsem si na jeho začátku vypláchl brýle, takže už vidím kloudně na bójky a můžu plavat rovně, nikoli klikatě, jako většina ostatních přede mnou. Jaksi ho dokončím s tím, že ve třetím kole za to zkusím pořádně vzít. A jo, trochu jsem se rozjel. Na první bójce předplavávám člověka, který se plave regulérní ouško. Chvíli jsem si myslel, že se vrátil duch Františka Venclovského, ale chlapík je celkem mladý. Pak už naposledy dlouhá rovinka na druhou bójku, druhá dlouhá na třetí bójku a šup, naposledy po schodech ven, ale už ne do vody, anóbrž do depa. (ofiko čas plavání 1:04:11, proti loňsku zlepšení o cca 5 minut)
Podle od Ondry podaných hodinek jsem lezl z vody kolem 1:03, to není zlé, z depa tak 1:07. (než člověk naháže do kapes dresu všechny ty bagety s tuňákem a tak, chvíli to trvá:-). Sotva na sebe natáhnu dres, slyším, že právě vyrazil na trať Michal Jalovecký, nic moc plavání trenére.
Ještě chvíli se motám a razím taky. Těsně za mnou Andrea Derneková, ta mi ale brzo ujede. Nejspíš vinou slabé baterky mi tepák ukazeje bezva hodnoty kolem 220-ti, takže na něj peču a jedu na plánovaných 30km průměr. Dávám si první ze šesti bagetek a celkem to jede. Napjatě čekám, co mi začne psát tepák, až se umoudří. Trvá mu skoro 40 minut, než se umravní, asi bylo potřeba, aby uschla extrémně vodivá voda po plavání:-) Jsem rozhodnutý, že prioritu před tepy musí mít rychlost, ale úplně hrotit to přece jenom nebudu. Je znát, že jedu rychleji než loni, předjíždí mne výrazně méně lidí, ještě ke konci druhého kola držím průměr 31,2 a cítím se fajn. Je bezva potkávat na kole známé, zamávat si, sledovat vývoj. Na kole to mastí v čele Karol Džalaj, za ním Vabroušek s Bednářem, který mi příjde, že dost bezostyšně hákuje a chvíli trvá, než ho Petr utrhne. Dobře jede Pepa, nevím nevím, jestli ho Michal dneska dá. Hned zkraje kola mne předjíždí Elvard, chvíli mi odjíždí, pak ho já sjíždím.... Sleduju Zuzku, pomalu ale jistě mne dotahuje, ale pomaleji, než jsem čekal. Nakonec mne cvakne až kolem 140-tého km. Kromě Pepy Svobody mi příjde na trati nejvysmátější Téčko. V průběhu třetího kola začíná foukat. Kopec za Kvasicemi už nedám na velkou a při shazování na malou shodím i řetěz jako školák. Jsem špinavej jako čuně a průměr padá pod 31. Vítr sílí, únava trochu roste, byť poctivě jím bagety a banány, piju bidon a půl na kolo. Na začátku 4-tého kola si dávám gutar. Celkem mne nakopne, ale projevují se další potíže. Nějak mi otékají nohy a přestože mám výrazně pohodlnější tretry než loni, začínám pociťovat lehký nekomfort, taky mi trochu tuhnou záda i přesto sjíždím oddílového kolegu Jardu, kterého podle všeho chytají křeče. V pátém kole si na prakticky stejném místě zopakuji číslo se spadlým řetězem. Kuva, navíc pasáže proti větru už mi dávají pěkně pokouřit. Přesto se stále neodehrává loňská "Ječmínkova stíhačka", kdy kdo mi nedal kolo byl máslo:-). V pátým kašlu na tepy, v šestém se trochu šetřím a hlavně se těším, až už z kola slezu a vyzuju boty. Dočkal jsem se za utěšených 6:06:01 (zlepšení proti loňsku o 40 minut).
Sundávám totálně propocený dres, jehož červená barva je skryta pod souvislou vrstvou soli, beru triko, šiltovku, přehazku s číslem, fungl nový fuel belt a samozřejmě maratonky:-). Vím, že jsem kolo nakouřil, takže běh bude krušný. Ale že až tak mne nenapadlo. Tajně jsem doufal v zopakování loňského času 4:50, který by mi stačil na vysněný čas pod 12 hodin. Ale kdepak, na to prostě nebylo. Rozbíhám to opatrně s tím, že se zastavím na každé z pěti občerstvovaček, pocitvě napiju a budu se kochat krajinou. Upřímně řečeno, na kochání toho při běhu až tolik není, takže člověk najde jistou malebnost i v buldozerech Caterpillar na hromadách hlíny, aby vůbec mělo oko na čem spočinout:-) První kolo dávám za 1:12 a je mi jasné, že čas 4:50 je háji (hned v úvodu mne předbíhá Elvard). Navíc mne v jeho závěru předbíhá Forest s řečma o déja-vu, bo mne na stejném místě loni udělal v posledním kole běhu. Letos ale jenom štafetkuje, takže si z něj nic nedělám. V polovině druhého mi definitivně dochází a kromě občerstvovaček začínám chodit i do kopce. Předbíhá mne běžec, jehož neznám, ale on mne jako Ječmínka jo a nabádá mne k běhu. Vůbec mne na trati jako Ječmínka povzbuzovalo dost lidí, které jsem sice nikdy před tím neviděl, ale na tomto místě jim všem děkuji, každé povzbuzení je prima. Na trati sleduju Dušana Kyjanku a nevypadá to, že by mi letos loňskou porážku oplatil. Jarda Zdráhal asi taky ne. Pomalu ale jistě mne sbíhá Žula, pravidelně potkávám Demiho a doufám, že už mne nestihne seběhnout, jako se mu to podařilo v Litovli. Potkávám i Michala, mete jako blázen, ale na Pepu to nestačí. Ten to sice tlačí na sílu, ale má veliký náskok. Haha, je docela sranda, napsat, že to jde Pepa na sílu zrovna mnou:-) Třetí kolo se jakoby trochu šetřím, protože mám dojem, že čas vypadá celkem slušně a kolem 12:25 by to mohlo vyjít. Totálně mne deptají štafety: vždycky se zezadu vyřítí nějaký hoňák a zmizí, peklo. Náhle ale přichází vystřízlivění z časového optimismu: při manipulaci s pásem jsem si stopl stopky a podle času na minimálně 14 minut. Začínám se bát, abych se nakonec ještě nezhoršil a rozhoduji se, že poslední kolo zkusím "napálit". Nechám si doplnit ionťák do fuelbeltu, a pokud mi to jenom trochu běží, nezastavuju. Předbíhá mne Téčko, ale mám kolo náskok, takže mu chabě oplatím úsměv a potácím se dál. Na poslední občerstvovačce před otočkou mají plzeň! Došlo jim nealko pivo, akční tým neváhal a sjel do hospody pro pár vychlazených lahví. Jdou na dračku, já se na deci stavil i cestou z otočky. Naposledy si vychutnávám zátiší s buldozery v záři zapadajícího slunce a vůbec mi nevadí, že si tento pohled už dnes nezopakuji. To už mám jasný cíl: vidím před sebou Mildu Bayera, který toho má ještě plnější brýle než já a musím ho cvaknout. Povede se mi to dva km před cílem. Litovel je oplacena. Teď už se jenom snažím, abych udržel aspoň zdání běhu až do cíle. Přestože poctivě jím anticramps tablety, při posledním seběhu na štěrkoviště mne málem kousne pořádná křeč do obou stehen. Vytřesuji ale a už řítím se do cíle a už mne Standa Bartůšek hlásí a už je to tam!!!! S maratonem za 5:31:07 (zhoršení proti loňsku 40 minut) to vyšlo na 12:41:19.V cíli si podávám ruku s každým, kdo ji napřáhne, vyfasuji medaili a půl piva od Majlana, které bylo vůbec nejlepší:-) Sprška, vyzvednu si těstovinky, koupím si 2 pivka, na velkoryse nabídnutém místě vedle Zuzky všechno natlačím do hlavy a je pomaličku čas k odjezdu. Při balení se ještě v cíli potkám s Téčkem, který také zdárně dokončil a působí velmi svěže. Nejspíš se uvidíme na olympijském v Litovli.
Zhodnocení: společensky vynikající. Spousta známých fajn lidí a vůbec, zdravit se na trati mě baví. Sportovně těžko říct. Syrovou řečí čísel: dosáhl jsem o 10 minut lepšího času než loni. Minule jsem se umístil na 75-tém místě ze 121 startujících, letos 68-smý ze 148 startujících, tedy mírné zlepšení, ale značný posun do 1. poloviny startovního pole. Letos jsem také získal skalpy třeba Roberta Fojta či Jakuba Chmelíčka, kteří zabalili a tím pádem jsem je porazil:-) Měl bych tedy být asi spokojen. Přesto nejsem, nejenže jsem totiž zůstal tlouštíkem, ale ještě jsem se od loňska "spravil". Takže do třetice příští rok, nejhůř s 85-ti kily a to už pod 12 musí kurnik klapnout. S báchorem na obrázku to asi nepůjde.

A vzkaz pro Šewyho: měls jet, nachlazení by Tě rozhodně přešlo:-))

Ekologické likvidace, v podstatě netréninkové týdny a 7 dní do Moraviamana

Tak mám za sebou jednu ze snad nejhorších pracovních částí letošního roku (i když srpen má náběh se minimálně vyrovnat), tím pádem taky tréninkově nejslabší, protože jsem od Grafilita zvládl 2 běhy v celkové délce 32km a víc nic. To je panečku dávka u zdravého člověka za 14 dní, co? Bohužel, po pracovním týdnu, kdy je práce mimo domov, pustí člověka spát na 20 hodin celkem za týden, nezbývá moc sil ani o víkendu. To se navíc nedá šidit ani čas dětem, když je přes týden vůbec nevidím.
Hektiku mělo na svědomí stěhování části firemní centrály do nového sídla, které sebou neslo spoustu IT supportu, který ležel na bedrech mých lidí i mne samotného.
Proč je první bodem ekologická likvidace? Protože součástí stěhování byla náhrada stávající pobočkové ústředny Alcatel Omni PCX 4400, která byla jedním z prvních telco serverů, který jsem kdy spravoval. Její administraci jsem přebíral před skoro deseti lety, hodně se toho na ní naučil, asi ještě víc si toho při řešení problémů s ní užil:-) Její aktivní činnost byla ukončena v pátek 13.6. v 16:00, kdy došlo ke switchnutí stávající provolby na toky do nového sytému, odcvaknutí kabelů a jejímu předání dodavateli nového telefonního řešení, který si Alcatel "vytrejdynoval" :-D. Při samotné migraci jsem si hlavně uvědomil, že moje dny experta jsou asi sečteny, protože při velikosti týmu, který mám to potěšení vést, už na to prostě nemám síly. A ještě ke všemu se systém vypínal v pátek třináctého a v tento se opravdu podělalo všechno co mohlo. Symbolické zakončení existence jednoho zasloužilého TDN systému.
Jediný běh v týdnu má svědomí kolega z práce, který byl mezi prvními stěhovanými a přestože se ho dotklo označení trochu lepší a žvanivější ironman, vytáhl mne z práce na běh, kdy mě zavezl až k parku v blízkosti Prahy, tam jsme odkroužili 15km, následně mi umožnil sprchu u něj doma a odvezl mne zpět do práce. V tomto případě se projevil jako lepší běžec a protože mi hodně utekl, nedostal moc prostoru dostát přívlastku druhému :-D (představte si, označil můj blog za plačtivý, neřád jeden:-D). Objektivně ale musím přiznat, že mi společný výběh udělal moc dobře a také jsem zjistil, že opravdu kousíček od Prahy, se dá běhat v luxusním prostředí lesa, přehrádek i zpevněných cest.
Také jsem odpozoroval, že pokud nemůžu systematicky plánovitě trénovat, místo snahy nacpat jednotky, kam to jenom jde provizorně, pociťuji naprostou demotivaci. Možná se na dva - tři klusy ještě dostat dalo, ale nevyspalý a utahaný na to není nálada. Snad se to teď zlepší, byť do Moraviamana snad zítra zvládnu delší kolo, pak už nemá cenu cokoli honit a po závodě to taky nějaký čas moc nepůjde, tak snad pak no;-).
No a třeba dneska jsme pobyli v Rožnově na slavnostech ve skanzenu s návratem kolem osmé večer, to už prostě taky nemám morál, kór když v neděli v pět vstávám na kolo. Ale nevezměte děcka na výlet, když máte týdenní resty :-/.
Chvíli jsem dokonce koketoval s myšlenkou, že ani nepojedu Moraviamana, ale až taková měkkota snad nejsem. Nějak to tam přežiju a pak se rozmyslím, co a jak v tréninku dál, jestli třeba nebudou lepší šachy, mariáš, nebo taroky, ty mi taky kdysi šly. A taky končím s týdenními přehledy, resp. už jsem před třemi týdny tuto činnost ukončil. Už nějaký čas mne je moc nebaví číst a došla mi i chuť je psát. No jo, tak to by pro dnešek asi stačilo, ještě jsem úplně nevydýchal pátek třináctého, tak ať moc nešířím "blbou náladu".

Grafilit HIM 2008

Chvilku jsem přemýšlel, jak tento příspěvek pojmout. Jedna věc je výsledek a čas, druhá věc je klubová příslušnost v závodě, kde výprava byla silná, třetí věc je pocit nějaké příslušnosti řekněme komunitní. Jednak silná výprava z behej.com, druhak silná účast domácí špičky, o které člověk až na řídké výjimky do dnes jenom četl. Vidět v akci Petra Paseva na kole, pana Vraštila týden po IM Brazil (potkali jsme se u přezouvání a utekl mi:-)) nebo Mildu Bayera, to jsou prostě silné zážitky. Oddílově to taky nebylo špatné, dal mi Majlan až před koncem v repete loňského roku, Peca mě nedoběhl, bezva, s tím jsem nepočítal a s Jardou jsem proti očekávání taky nebojoval, ale rovnou mu ujel i utekl:-)). Příjemné překvapení byla squadra z behej.com. Obvykle takovým věcem příliš nepodléhám, protože člověk lidi potkává, po nějaké době je potkávat přestává a potkává jiné, nicméně taková hromada sympaťáků z jediného zdroje je poměrně unikátní záležitost. Silná Brněnská výprava´: Vl001 (nemám co bych dodal se svému inspirátorovi), milan (stejně vysmátej jako na mamut tour) a rk, jehož jsem viděl prvně hned mi držel místo u piva:-). Děvče je prostě děvče a nebýt šťastně ženat, kvůli ní se rozvádím:-)), nabušenej ironpepa, hodně sympático, stejně jako advid (pohlídal mi tašku a vestu:), mladičký Elvard (s tím se potkáme v Otrokovicích), žula z Žulové, kde to mám rád, Tečko s rozumným názorem na víno taky třeba přijede do Otrokovic, a na konec můj sparing z Otrokovic prudeath, kterého jsem v závěru, bohužel, nějak minul a Aldaman, který si projel svoji HIM premiéru a vytrápil se až do konce, což se taky počítá. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jo, potřásl jsem si rukou s náčelníkem TT svazu Olomouckého kraje Robertem Fojtem (v plavání jsem mu házel vlnu, dobře mu tak, má kurňa v gumě plavat rychle a přede mnou:-)) a byl vyfocen vrchním fotografem Martinem K. Tento tajemný závodník pravděpodobně nevydýchal změnu z paraplegické sezóny do běžecké, kdy mu snížení zátěže při otáčení koleček vozíku chybí a vyvolalo mu zánět zápěstních šlášek. Na mačkání spouště to ale stačilo:-)) Tím s nějakýma citečkama končím, i cynici mají svoje slabší hodiny. Herdek, ještě jsem zapomněl na svého spolubydlícího z motýlkového kempu Dušana. Hezky se ostříhal a dobře zajel, byť taky neplaval delfínem:-))
Teď už ale o závodě. Po příjezdu s doprovodem (Ondra s Kikou, díky za ně) jsem šokován frontou, už v 9:00 lidí jak čmeláků. Nakonec to nějak proběhne, pozdravím se s pár starými i novými známými, jaxi se odtlačí kolo do depa, nachystají věci, přežijeme rozpravu (pokyny: na plavání číslo nebrat, na kole číslo na zadečku - dotaz, co lidi, kteří mají místo zadečku prdel nezodpovězen, takže celý závod absolvuji se strachem z diskvalifikace) a na start se hrne 89 lidí, pane jo, lóni 29, to je dynamika. Jo kdybyste to nevěděli, tak otočka plavání u startu probíhá v hloubce pytlíku (říkal Dušan při rozpravě:-))
Zase plavou samí neplavci, přestože je voda nádherná,teplá a vůbec, skoro všichni se od ní oddělují slupkou neoprenu a mají z ní prdlačku. Krátce po staru jsem fascinován, jak mizerní plavci se na sílu nacpali vpřed. Bez orientace, bez rychlosti, hlavně že je potřeba jít přes ně. Ňák to přežiju, první kolo otrava, druhé kolo lepší, ve třetím mne to jako tradičně začíná bavit tak, že uvažuji o pokračování plavání a nepokračování v triatlonu. A to ve třetím kole splavu Roberta Fojta a prej jsem mu házel vlnu. Mám prostě páru a vodu si holt přizpůsobím:-)).
Plavání pod 28 dává tušit, že délka nebude celých 1,9km, ale gut. Převezmu garmina a valím na kolo. Hned po startu zjišťuju, že auto multisport v nastavení není to pravé. Při otáčení hodinek na ruce si odmáčknu lap a celá automatika jde do kopru. Chvíli se s tím mažu, než se stopky znovu rozběhnou. Tak snad mám technické problémy z krku. Půlka prvního kola je s větrem, makám a sviští to. I zezadu mi dává jaxi málo lidí a i já sem tam někoho cvaknu. Kolo mi celkem jde. Asi přepaluju a kašlu na to. Najednou svist, rány, kuva, moje špeky na báchoru rozeply gumu s číslem, která mi vletí to zadního kola. Musím zastavit, vymotat ji a hup zpět na kolo. Herdek fix. Otočka prvního kola, Zuzka kousek za mnou, jistě mne brzo cvakne. Valím z druhé strany jediný kopec na trase, nahoře fotí Martin K. stojí mi v cestě a ještě má řeči, doufám, že aspoň fotky budou k něčemu. Děvče furt nikde. Divný. Kua, upadla mi podsedlová brašnička, vyjela z kolejí. Peču na opravy, hodím ji za dres (zůstala viset za sucháč na sedlovce) a předám na otočce v Litovli. Razím do druhého kola a sleduju rozestupy. Majlan relativně blízko, milan dál, Vl001 dost daleko, Dušan daleko a Aldaman tak daleko, že mne to trápí. Hm, druhé kolo taky dobré, poctivě jím, piju, Zuzka mě nedojede ani v Litovli. Supér, zdravím ji, dojíždí, když já vybíhám. To už vím, že jsem kolo asi přepálil, asi jako loni, jenom čas po kole je lepší (3:20 celkový). Jelikož si věřím na běh kolem 2:00, těším se na prima čas. Realita je ovšem jiná. Kolo jsem holt přepálil jako loni a výkon na běhu je v podstatě stejně trapný. Zuzka jde přeze mne hned zkraje běhu, Milan mi dává (po spoustě jiných) ještě v prvním kole běhu (1:04 můj čas první desítky), očistcem skutečným je ale až kolo druhé, to už zdechám, chodím, trpím a vím, že trenérem odhadnutých 5:20 nebude pravda, ani mých optimistických 5:30 nebude pravda. Je to frustrující, na běh jsem si fakt věřil a ještě na 14km jsem z TTS Osek nejlepší. Majlan mi ale, jako loni, na skoro stejném místě uteče. V závěru jde přeze mne jeden běžec za druhým, jsem rozhněván, frustrován, nakonec ale stejně končím šťastně v čase 5:39:20, což ředitel závodu vytroubí náměstí, ale já jsem stejně rozpačitý. Jo, jsem o pět kilo těžší než loni, kulový jsem najel, jenom cosi naběhal a zrovna na tom vyhnil. Ale co už v cíli:-). Zrovna došla bomba u piva, ty vole, tak to je průser. Ondra mi objednává dvě piva v cukrárně, musím tam dojít, nepustí sklo ven. Stojím uvnitř a loudím svá piva. Musím zapnout až osobní kouzlo č. 2, než dostanu prvního podmíráka (na vyžádání) a skoro 2,5 na druhého. Po dvou pivech jsem už skoro použitelný. Nemůžu sice chodit, do smíchu mi taky moc není, ale aspoň se dopotácím do prostor cíle, kde potkávám po různu různé účastníky, kecám s nimi a čekám na Aldamana. Sakra dlouho. Dobíhá až po zavíračce cukrárny a protože v cíli už není nealko pivo, musím pro ně do zavřené cukrárny a s kouzlem číslo 3,2 jedno nealko točené vyloudím (tímto zdravím slečnu z cukrárny, byla fakt hodňoučká), čímž se Aldaman uvede do stavu, že ho můžeme odvézt do lomu pro vůz. Brácha ho vyzvedne, takže ho tam nechávám s klidným svědomím.
Doma pak ještě sklidím velký úspěch s finisherskou vestou v zelené barvně (tu má milostivá ráda:))
Zhodnocení: závod neuvěřitelně vyrostl. Přesto si uchoval svoje kouzlo skvělé organizace, tak jak to prostě Dušan Kyjanka se svým týmem dokáže. V cíli jsem zachytil komentované různé blešky s problémy se zásobováním občerstvovaček, já naštěstí nic takového kromě absence piva v cíli nezaznamenal, takže u mne beze ztráty kytičky. Bezva, těším se do Nové vsi na olympijský.
Co se týče mého výkonu, nevím jak dalece jsem zkrátka sračka a po tak dlouhém kole nejsem schopen běžet, nebo jsem holt přepálil kolo. Nejspíš asi přepálil, ale zase mne bavilo a to se taky počítá. Běh strašný, až budou výsledky, uvidím přesně.
Na samotný závěr heslo z bloku, který byl součástí dárkové igelitky na startu:
" Blok pro triatlonistu:
"víš, proč jsi dostal tento blok?":
1) svobodny nezadaný kreslí své dívce pravidelně srdíčko
2) ženatý, bezdětný - maluje si se svou ženou krásnou budoucnost
3) ženatý s dětmi - není lepší regenerace než malování s dětmi po tréninku
P.S.: doufám, že tento blok jen nestrčíte přítelkyni či příteli, manželce nebo manželovi a dětem, abyste mohli v klidu bušit do pedálů."
A to byl, prosím, borec (Dušan Kyjanka) na konec:-)))

2008 týden 21 (19.5.- 25.5.)

Poslední týden před Grafilitem jsem původně plánoval jinak, ale člověk míní a .....
Pondělí a úterý dvoudenní školení ve Slaném u Prahy. V pondělí večer lehký klus s firemním kolegou, trochu lepším a žvanivějším ironmanem, než jsem já a následně do časných ranních bowling na asi nejpříšernější dráze, jakou jsem kdy viděl. V úterý jenom aquaplanning cestou domů.
Středa: pracovně Praha, časně ráno odjezd, pozdě večer příjezd, tedy tréninková nula. Že bych se ale po dvou "volných" dnech cítil odpočatě, to ani omylem. Nevyspanej, rozlámanej, no na pytel.
Čtvrtek: v poledne plavání, trochu jsem blbnul s motýlkem, večer pokus o úseky 5x1km ve 4:30, ale nevedlo se. Hm, jsem pěkná sračka.
Pátek: do práce a zpět na kole, bazén nestíhám.
Sobota: delší běh. Po delší době se potkáme s Aldamanem a přidal se i Ondra. Chci běžet na Jadran, tak nějak v poklidu a zpět. S delšími běhy je to letos nějak varchlaté, snad ještě pár do Moraviamana zvládnu. Jak je pěkně vidět z obrázku, na 17-tém km to se mnou začalo jít z kopce a domů jsem se vyloženě protrápil.
Odpoledne nás čekal oslava Maruščiných narozenin. Mohutnou bouři nadšení vyvolal zejména mobil, který byl očekáván, ale nebylo očekáváno, že místo starého manželčina dostane fungl nový SE W200i. Strojek za 1750 kaček mne celkem překvapil výbavou, low end jsem nedržel v ruce dobře 5 let:-)
Plánované nedělní kolo jsem nejprve přeložil z rána na odpoledne a odpoledne nakonec odpískal. Manželce bylo tak zle, že nemohla vylézt z postele, musel jsem tedy kromě dětí zaopatřit i ji.

Celkově na pytel týden (tabulka) a bude hůř. Stěhování nám ve firmě padlo do 14-ti dnů před moraviamanem, takže finální příprava bude dost na houby a hlavně nejspíš prakticky bez kola, což je dost průšvih. Váha nám taky nějak stagnuje kolem 97kg, což je u mne jasný důkaz stresu.
Přitom aktuální výkonnost není až tak špatná. Včera jsem po návratu z práce na kole (30km průměr 32,5kmph, 142bpm) zařadil běh a ten střihl 5km v tempu 5:16 na 147bpm úplně na pohodu! Dneska ráno jsem si přivstal na delší kolo a lup, sice většinou rovina, ale 95km průměrem 31,5 (138bpm) bych v Litovli bral všema deseti. Jsem fakt zvědav, jak mi to tam půjde. Tak nějak uvažuju, že bych se pokusil atakovat čas kolem 5:30, což bych asi měl, chci-li zkusit v Otrokovicích prolomit 12h. Uvidíme.

2008 týden 20 (11.5.- 18.5.)

Tento týden s výjimkou běhu tréninkově celkem vyšel. Jinak už to bylo slabší, ale to sem nepatří.
Pondělí: do práce a zpět na kole.
Úterý: vykopal jsem se ráno z betle a odklusl desítku a teprve po ní razil na kole do práce.
Středa: opět na kole v práci a přes poledne bazén. Olomoucký venkovní je už napuštěn, takže navzory relativně studené vodě jsem v něm odplaval 2 kiláčky.
Čtvrtek a pátek z důvodu služebního cestování nic. Odpočinkem bych to nenazval, ale trénovat moc nešlo.
Sobota: mamut tour
Neděle: lehce jsem si ráno vyklusl vytřepat únavu z nohou, ale blbě jsem plánoval. Z důvodu málo běžeckých km v uplynulých dvou týdnech jsem zařadil 15km a udělal chybu. Na dvanáctém mi pěkně došlo a domů jsem se sotva doploužil. Naštěstí jsem to v aquaparku v Hranicích trochu uvolnil.
Konečně týden s kolem 300km, aspoň jedním plaváním a málo během (tabulka). Příští týden bude běžecky výživnější (doufám:-), protože jedu na dva dny na školení, kde se snad bude dát aspoň trochu běhat, ve středu Praha s vynuceným volnem a pak se uvidí, snad půjde i něco najet.

Mamut Tour 2008

Nechtěl jsem to jet. Na poslední chvíli jsem opravdu přemýšlel, že nejedu a vymluvím se na počasí, které mne ale zradilo a bylo vynikající:-). V 8:00 jsem tedy byl připraven na náměstí T. G. Masaryka. Předcházela tomu registrace, kde jsem krom sponzorských dárků fásl startovní číslo 2, sice jsem se regl první a první platil, ale jednička je holt rezervovaná.
Rozhlížení po známých tvářích (neúspěšné) ukončil Milan, který mne navzdory přílbě a brýlím bezpečně poznal a přihlásil se. Navíc mne pak ještě upozornil na Vl001, který atakoval startovní pole zboku, zatímco já byl rozvážně vzadu, bo balík není nic pro mne. Taky proto jsem nesundal hrazdu. Sice se po mně dívali divně, nicméně s tím žiju celý život a prdlačku si z toho dělám;-).
Start měl probíhat tak, že se pojede pomalu přes město z náměstí a teprve venku se to odmávne. Doprovodný vůz, který měl jet první, ale vyjel rychlostí přes 40kph, čímž dosáhl totálního prasení hned po startu. Následkem byla hromadná nehoda v Předmostí, která už v době mého dojezu na místo byla naštěstí uklizena. U novinového stánku mi zamávala manželka a já se s tepovkou 165 vydal stíhat skoro 303 borců přede mnou (303 silničářů startovalo, počítám, že pokud jsem nejel zcela z chvostu, moc mi tam nechybělo). Čekyně, Zábeštní Lhota, vlnky a tak až do Loučky, kde začíná první kopec. V jeho polovině mne sjede klučina, se kterým pak strávím skoro 100km. Oproti předchozím letům, kdy jsem absolvoval závod se závodníky staršiho data (2006 pan Rytíř, 69 let, 2007 Honza od Popradu 62 let), jsem letos pokročil a jel s nejmladším účastníkem trati 135 km (ročník narození 1990, herdek, dcera Maruška je mladší než on jen o 10 let). Jelo mu to v kopcích, rovinky a sjezdy jsem ho tahal, takže závod pro mne byl individuální časovkou, což jsem věděl:-)
Překulili jsme Kozlov, následuje opravená cesta ve sjezdu do Potštátu a luxusní sjezd z Potštátu k Hranicím. Šlapavý sjezd tak na průměr 50kmph, naprostý orgasmus, kvůli takovým mám kolo rád. Po sjezdu následuje hned výjezd zpět na hlavní na Odry. Na přání spolujezdce si beru v bufetu banán a stavím, což jsem v plánu neměl. Kopec vyhrneme, ujedeme chlápkovi (divný, nejsem zvyklý předjíždět v kopci) a šviháme do Oder. Cesta je celkem opravená, takže mrskáme svižně, resp. já, kolega se veze. Z Oder jedeme nekonečné serpentýnky. Jsou krátké, tím nepřehledné a vlečou se a vlečou. Kolegáček tvrdí, že nejvyšší bod tratě je právě na konci stoupání a má 800. Rád mu věřím, ale když míjíme kótu, vidím nápis 575m n. m.. Nejde tedy ani o nejvyšší bod a ani o 800m:-). Následují houpačky až do Lipníka. Cvaknem asi 2 muže, jeden nás ve stoupání převalí brutálním způsobem. Tahám to sám, kolega vlaje, ale tvrdí, že je v pohodě. Druhý bufet projíždíme, za tímto účelem věnuji kolegovi tyčinku, bo má hlad a míjíme tam pár stojících. To už jsme na stovce a jsem rozhodnut "prasit" co to půjde. V Týně dojíždíme skupinku složeno z pár dvoustovkářů a zbytek je naše trasa. V kopci nad Týnem nestíháme a já obdivuji absolvetny dlouhé, kteří ve Lhotě uhýbají vlevo. Pak už nás čekají jen vlnky do Pavlovic, sjezd a rovninka do cíle. Někde v těchto místech ztrácím kolegu. Neohlížím se po něm, protože dosud spolehlívě jel, nicméně nad Pavlovicemi už ho nevidím. Sjezd a prasím to do Přerova. V hrazdě sjíždím asi 10 lidí kromě jednoho je všechny utrhnu, nicméně v závěru nespurtuji, ale jedu do cíle normálně v klidu v čase 4:48:18 což je proti loňsku zlepšení o 15 minut. To jde ( i když je trať proti loňsky o cca 4km kratší, ale já jsem zase proti loňsku o 5kg těžší:-))).
Navzdory málo tréninku na kole jsem zaznamenal zlepšení a cítil se dobře (průměr 27,8 při převýšení 1600m a prakticky sólo jízdě, ovšem skoro nefoukalo a vůbec bylo počasí super). Prima. Potkal jsem se s Milanem (překvapil mne vysmátostí a optimismem, z blogu jsem ho řadil spíše mezi přemýšlivce) a v cíli i s Vl001. Ani jeden z nich mi nedal víc než půl hodiny, héj, jezdí prdlačku:-). Počasí bezva, mám opálené proužky na rukou i stehnech:-). Jsem zvědav na HIMa v Litovli, kolo mne příjemně překvapilo a snad i něco zaběhnu, Vl001 bych tedy teoreticky mohl udělat:-D v čase kolem 5:40 třeba.

2008 týden 19 (5.5.- 11.5.)

tabulka

2008 týden 18 (28.4.- 4.5.)

První ze dvou krátkých květnových týdnů se dnem volna ve čtvrtek. Michal mi vymyslel toto:

Pon- klus 12km na 145
Ute-5R, 10x100/MK100, V3
Str- volno
Ctv- závod + odpoledne vyjeti 40km kolo volne
Pat- kolo
Sob- kolo
Ned- souvisle 27km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat

Hned v pondělí jsem rozpis nedodržel. Bylo hezky, ráno jsem měl kopr na běh, takže jsem jel do práce na kole.
O úterním dvoufázovém tréninku jsem dokonce napsal sólo článeček.
Ve středu prima Práglovýlet, takže volno.
Čtvrtek = závod
V pátek to risknu a do jedu práce kolmo. Po Ječmínkově běhu mě bolí nohy jako hrom, takže i když je předpověď nějistá, bicykluji. V poledne jsem dokonce zaplaval a odpoledne z práce valil jak o život, protože místy lehce pršelo. Na zmoknutí to nebylo, na totální zašpinění kola jo.
Sobotní program máme nacvakaný, takže běhat vyrážím před šestou ráno a dobře dělám, zbytek dne proprší. Jdu na 27km, první půlka dobrý, na druhé zkusím přidat a na 20. km mi došlo jako hrom. Jedl jsem i pití měl sebou a stejně jsem se domů sotva ploužil. Asi kombinace čtvrtečního závodu a pátečního ostřejšího podvečerního kola.
Pak už čekají jenom samé příjemnosti. K obědu grilování pod širým nebem (resp. širou stříškou, kam jsme se museli uchýlit před deštěm), kuřecí steaky, paprikové klobásy, grilovací klobásy, no prima akce. Ještěže jsem řídil a nemusel to prolívat pivem:-)).
Večer se pro změnu nesl ve znamení křidélek, sýrů s ušlechtilými plísněmi a jak zřejmo, vína. Po delší době se stavil Tomáš s chotí a opět jsme si potvrdili, že Znovín je jako výrobce vína u nás v poměru kvalita/cena. Z konzumovaných vzorků bych vyzvedl vlašáček z Mikrosu v pozdním sběru ročník 2005 (v době, kdy jsem ho kupoval byl za vynikající cenu, ještě i dnes je celkem běžně k mání) a znovínský rýnský ryzlink z řady terroir levure. Ten je doposud v nabídce a jeho vyzkoušení vřele doporučuji. V boxu už jich pár mám:-). Večírek se protáhl, což znám už jenom z vyprávění, protože jsem o půl noci začal klimbat a raději šel spát:-))
Tím pádem jsem měl neděli o něco méně krušnou než milostivá paní, která se s návštěvníky loučila o půl čtvrté ráno. Přestože jsem měl vycházku na kolo na dopoledne a předpověď na odpoledne hrozila přeháňkami, zahnal jsem manželku zpět do postele, postaral se o děti, "navařil" (pochváleny budiž dovážkové služby, tento týden od Madonny:-)) a vzbudil ji až na oběd.
Sice jsem také nebyl úplně svěží, ale po jídle jsem přesto vyrazil na kolo. Mraky se honily, nad Bystřicí vypadalo černo, takže jsem přehodnotil trasu, vyjel si na Helfštýn (šewy už tam na pivu po šele neseděl:-) a protože se mi nechtělo blinkat, sjel jsem a vydal se na Kozlov od Lipníka. Tam už to bylo slabší, ale naštěstí se začalo nějak víc mračit, takže jsem cestu nenatahoval a vyrazil domů pod záminkou nezmoknutí, což se taky podařilo.

Celkem to nebyl špatný týden, jenom aspoň jedno dlouhé kolo tam chybí, tabulka zde. Jak to tak vypadá, první výlet delší 100km bude Mamut Tour. Příští týden bude spíše relaxační, protože pojedeme na prodloužený víkend do Jeseníků a ještě jsem se ani nezeptal, jestli si můžu vzít kolo:-). A kdo napjatě čeká, jak to vypadá s váhou, tak navzdory náročnému víkendu je v neděli na 97,0kg. Chce to malinko ubývací proces urychlit, ale když těch dobrot a akcí je tolik:-))

Ječmínkův běh

Když jsem zjistil, že existuje závod, který se inspiroval mým oblíbeným nickem (kdo by věřil řečem o králi Ječmínkovi:-))), bylo jasné, že nemohu pořadatele zklamat a na podnik musím dorazit. Abych řekl pravdu, od běhu výstavištěm Flóry Olomouc se mi do ničeho moc nechce, myšleno tedy závodit. Pocitově mi to na poměry a možnosti slušně běhá, nicméně v absolutních číslech je to stále totální bída. Trenér sice pořád něco povidá o rychlé silniční desítce, ale já jsem prostě pomalej. Sice dokážu i na 15-tém km běhu zrychlit k 5-ti minutám na km, nicméně rychlost 4:30 a níže je pořád nedosažitelná meta. Teď už to asi nemá cenu, ale na podzim bude potřeba (myslím) přidat nějaké kratší rychlejší úseky. No a taky ta kila že jo:-)
Dopoledne mám nějaký kopr. Co si pamatuji, jde o standardní prvomájový stav, ale protože už jsem domluvený s Aldamanem, že mi bude dělat vodiče, je možnost zrušení účasti nulová. Navíc jedou fandit i děcka s manželkou a Matýsek od rána straší, kdy už pojedem. Když už musím jet, volám aspoň Ondrovi, jestli taky nejde. Představte si, vůbec o závodě nevěděl!! Na co dnes Ti mladí myslí, nevím:-)
Nakonec razíme směr Chropyně již v 9:30, protože s děckama doma nešlo vydržet. Dobře, že tak, protože byť jde o obec relativně malou, najít kynologický areál pro mne nebylo zcela triviální:-)
Po příjezdu jsem překvapen, kolik je na startu lidí. Naštěstí už jsou všichni registrovaní, nečekám tedy ve frontě a registruji i Ondru, který nakonec volá, že dojede a poběží. Chviličku po mně doráží na start prezident oddílu TTS Osek s početnou suitou doprovodu a po další mikrochvilce i Aldaman. Zjišťujeme informace o trati, běží se 5 kol kolem rybníka Hejtman a je to kros. Více než polovina trati vede po trávě, zbytek po polňajdě. Tady to na osobáček nebude, to tuším už při rozklusu. Na startu se postavím, kam patřím, tzn. do zadních řad. Závodu se naštěstí účastní i několik skutečných veteránů, snad to tedy dnes na poslední místo nebude. Rozbíhám se opatrně, tempo těsně pod 5:00/km a běží se mi překvapivě dobře, ani terén tolik nevadí. S Aldamanem ovšem vydržím jenom půl kola, pak se mi škubne, ale celou dobu ho vidím. Žádný zázrak v tom ale není, Aleš si testuje maratonské tempo. Předběhnu nějaké dva chlapíky, z nichž jeden sípe tak, až mám strach aby nezkolaboval. Chvilku mne sípoš zkouší viset, ale naštěstí nevydrží a i za ty 3-4 minuty, co ho slyším, mě berou všichni čerti. Po předběhnutí těchto dvou se dostávám na dohled slečny s nádhernýma nohama. No pokoukáníčko skoro na 3 okruhy:-)). Na chvilku mi ho kazí jenom čelo závodu, které jde přes nás o kolo zhruba ve 2. třetině 3. kola.Kochám se výhledem až skoro do jeho konce, ale pak mi nějak dojde, že by nebylo špatné přidat. S těžkým srdcem opouštím krásnou vyhlídku a slečnu předbíhám. Asi 200m přede mnou vidím chlapíka v trenkách, toho už asi nedoženu. Nicméně i ve čtvrtém kole mi to celkem jde a zvládám ho o 3 sekundy rychleji, než kolo 3, bohužel mne na samém jeho konci ještě stihne fiknout Ondra, který už ovšem sviští do cíle a je poslední ze závodníků nadělivších mi kolo. Na začátku posledního okruhu už konečně chápu, že šetřit síly nemá smysl a dávám do něj všechno. Dokonce předběhnu chlápka v trenkách a dostává se mi na dohled jiný maník celý v černém. Stahuju, stahuju, ale cíl je příliš blízko:-), nestihnu to. Čas mám na hodinkách stejný, jako naměřili časoměřiči a to 48:39. Hm, jenom 12 sekund za osobákem z Hulmena a přitom jde o kros (byť tedy nijak profilově náročný). Nemůžu říci, že bych byl časem nadšen, ale nejsem ani otrávený. Nepřepálil jsem začátek a ke konci byl schopen přidat. Nicméně, mrknu-li se na okruhy, tak pocity jsou jedna věc a časy druhá:-) Mezičasy po 2km totiž vypadají následovně (v závorce průměrné tepy v okruhu):
2,00km 9:36 (165bpm)
4,01km 9:50 (169bpm)
6,01km 9:48 (171bpm)
8,00km 9:45 (172bpm)
10,00km 9:40 (176bpm)
Pocitově bych ovšem řekl, že poslední kolo jsem dal výrazně rychleji, než první. Garmin ale nelže:-) Zkrátka mám pocit, že jsem celkem pravidelný tempař, když nepřepálím, teď ještě někde vyšašit to pořádné tempo, že jo:-)

2 běžecké fáze, poprvé v životě

Ještě nedávno by mne vůbec nenapadlo, že se k této metodě profesionálů kdy uchýlím. Dvoufázový trénink pro mne pochopitelně není až takové nóvum. Konec konců, když má člověk v přípravě 3 sporty, trvale s jednofázovým tréninkem asi nevystačí.
Za všechno může, jako ostatně vždy, trenér. V neděli mi poslal přehled tréninku tak pozdě, že už jsem ho nepřečetl a svévolně jsem jel do práce na kole. Po návratu domů jsem chytil takový kopr, že na předepsaný běh už prostě nebyl morál.
Červík ale hlodal, nebude volná dvanáctka chybět? A tak jsem dnes ráno vstal a střihl si ne sice dvanáctku, ale aspoň desítku lehkého krosu. Jelikož jsem včera bulnul i plavání, dneska jsem se do toho lehce opřel a za 41 minut stihl 200 rozplavání, 10x100m kraul v 1:40 a 10x100m kraul v 1:45. Na vyplavání musela stačit stovka.
Přes den jsem se celkem držel s jídlem, nicméně manželka tradičně v takový den připraví něco zákeřného, jako třeba zapečenou brokolici s brambory, nebo jindy vynikající fazolovou polévku, případně, jako dnes, obojí:-). Tím jdou pochopitelně všechna dobrá předsevzetí do kopru. Asi mi ale fakt šibe, protože po kontrolo váhy jsem se lekl, uložil děti a vyrazil na tentokrát dnešní trénink, desítku s motivem 10x100.
Takovej su vzorňák. A jestli mě kurňa nikdo nepochválí, tož sem přestanu psat a basta:-D Jo a po běhu, než jsem se šel napít, to psalo 96kg.

2008 týden 17 (21.4..- 27.4.)

Trenér pro mne vyprodukoval následující:

Pon- klus 10km na 145
Ute- kolo
Str- 3R, 2x4km po 5:10/pauza 4´, V2
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 155
Sob- kolo
Ned- souvisle 25km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat

Řekl bych, že jsem s tím popasoval celkem se ctí, byť jsem měl tréninkové úsilí komplikované relativně bohatým doprovodným programem spojeným převážně s nějakou konzumací:-))
V pondělí jsem už skoro tradičně ráno totální lemra. Nevstanu, nicméně dokopu se v poledne cosi zaplavat a klusat jdu večer. Úplně na pohodu, tepy vypadají vysoké, protože mi už slábla baterka v pásu, takže jsem prvních 10minut bojoval s hodnotami kolem 200:-).
Ani úterek, stejně jako den předchozí, nedával příliš nadějí na cestu do práce na kole. Dokonce jsem se ráno vzbudil, vstal a kurnik, venku prší. Co už, šup zpět do pelechu. V poledne zaplavat a běh opět až večer. A asi se opět potvrdilo, že forma (jestli o něčem takovém při mé výkonnosti může být řeč) asi je. Chtěl jsem odběhnou ty 4km úseky původně plánované na středu. Už při rozklusu jsem tušil, že to dneska pude. První 4km jsou proti větru, přesto relativně v klidu držím tempo 5:06, průměrný tep úseku 159. Zpět mi foukne do zad a vida, při stejném tepu tempo 4:57. Pravda, konec už jsem docela tlačil na pilu, abych se s tempem pod 5:00 dostal;-). Dobré, patnáctka za 1:19:17 (je v tom rozklus i výklus) na průměrném tepu 154.
Ve středu konečně do práce na kole!
Na čtvrteční služebku jsem se dokonce celkem těšil, protože už jsem byl utahaný jako kůň.
V pátek opět kolečko do práce a taky opět funí. Ale dnes slavíme narozeniny skorošvagrové, musím domů pořádně tumlovat, takže neřeším nějaké tepy. Na oslavě se celkem šetřím s pitím teda, protože Jitka připravila naprosté žrací orgie. Počítám, že jí připravené potraviny by nasytily hladovějící Afriku na několik dní.
V sobotu totiž celý den hlídám děti a protože žena jede už v 8 ráno, musím pětadvacku odběhnout brzo ráno. A opravdu se mi podařilo vstát ve 4:50 a trénink zvládnout. Zejména vystuňované tempo cestou zpět mne celkem bavilo. Večer jsem se vypravil zocelit organismus na rožnění prasátka. 2 panáky slivovice ještě před prvním pivem dávaly tušit, že dneska to s kontrolou a ovládáním nebude nic moc. No co budu vyprávět, vožral jsem se jako to prase ( které se naštěstí začalo rožnit pozdě, takže jsem se zvádl moc nepřejíst:-)), slivovici ovšem brkám ještě teď, nicméně díky její kvalitě je kocovina dost milosrdná. A jelikož opékajícím oslavencem byl kolega z TTS Osek, rovnou jsem si domluvil nedělní vyjížďku s prezidentem klubu.
V neděli se mi vstávalo fakt blbě a to mne moje milosrdná žena nechala ležet až do 9:30. Posnídal jsem 1,5 litru čerstvé žinčice, zapil ji kvasnicovým ležákem a začal se cítit skoro normálně. Po obědě startuju na kolo a je mi jasné, že dneska to žádná extra divočina nebude, takže lehce vypustíme několik plánovaných kopců:-)) V zásadě jsem překvapen, že mi není nijak zle, takže po 80-ti km příjemné společné vyjížďky nechávám Petra v Oseku a jedu domů, fouká do zad, pohodka. Asi půl kiláku za Osekem, co by kamenem dohodil domů, mi najednou totálně dochází, na 7-mi zbývajících km domů třikrát zastavuju a rozdýchávám blinkací návaly. Domů dojíždím totálně prošitý. Trvá skoro hodinu, než se jakž takž vzpamatuju. Vinu příkládám tomu, že jsme se nestavili na pivo, tím jsem se spravil až doma;-)
Tabulečka je tady a co se týče hubnutí v přímém přenosu, tak dneska to píše 97,5kg což mi příjde bezva zejména s ohledem na absolvovaný program:-))
Jako důležitou skutečnost vidím ještě to, že díky dnešní vyjížďce jsem počtem najetých km (se započtením trenažéru) překonal o pár km kilometry naběhané. Kónečně, doufejme, že počasí už půjde jenom k lepšímu.