Sezóna 2010 týden 21. (19.-25.4.), solidní týden s problémem na konec.

Tento týden mi už Miloš vyšil pěkně objemový. Tedy někomu to přijde jako normálka, třeba Aldaman takových týdnů letos už několik vyšil, ale u mne šlo rekord:

po 19.04.	P-KrZV	1:00
fáze 2	B-Komp	1:15	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-ZV2I: 0x(1(55+0)+0)
ut 20.04.	Volno	0:00
st 21.04.	C-ZDV	1:00
fáze 2	C-ZDV	1:30	C-SVR: 0x(2(20+15)+0)	C-ZV2I: 0x(1(8+0)+0)	začít na 280W a ..
ct 22.04.	B-ZDV	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)
fáze 2	P-KrZV	1:10
pa 23.04.	Volno	0:00
so 24.04.	C-ZDV	2:30	C-SVK: 0x(5(6+6)+0)	C-RVK: 0x(1(6+0)+0)	SVK 315-320W RV ..
fáze 2	B-ZDV	1:00
ne 25.04.	C-ZDV	4:00

Hned v pondělí jsem porušil, protože jsem v krásném počasí neodolal a po běhu jel ještě na kole do práce i stihl zaplavat. Vyklubal se z toho den se 4-mi odtrénovanými hodinami. Dobré, byť večer jsem toho měl cestou z práce celkem plné zuby.
Naštěstí v úterý bylo plánované volno. Musím říct, že ty úterky moc relaxační nejsou . Start po páté ráno z domova, návrat před devátou večer, moc čerstvý z toho nebývám.
Ve středu jsem vyrazil na běh opět ráno a pěkně se proběhl. Trochu jsem cítil levou achillovku, ale nijak mne to nezneklediňovalo. V poledne se mi podařilo dojít na bazén a mezitýdenně tak zvýšil plaveckou kilometráž o téměř 90%. Kdy se to povede ;-).
Ve čtvrtek se mi zkomplikoval dvoufázový trénink, protože jsem neplánovaně vyrazil služebně do Ostravy. Podařilo se mi ale vrátit neočekávaně brzo, odložil jsem tedy pracovní operativu na večer a vyrazil na kolo odjezdit si silové úseky na rovině. Byl to sice trénink středeční, ale ve středu jsem kvůli počasí zařadil trénink čtvrteční, tak to hezky vyšlo.
Páteční volno jsem opět nedodržel, bylo krásně, tak jsem jel do práce na kole. Zpět tradičně docela foukalo, což bylo asi cítit v sobotu na silových úsecích do kopce, protože jsem výkonově jel o něco hůř, než mi Miloš naplánoval. Běžeckou fázi jsem musel dát hned po kole, protože jsem potřeboval dokončit trénink do 9:30. Vycházi-li vám tím pádem začátek tréninku na 5:40, máte recht, to už jsem brázdil silnici. Běh jsem sice odtepal vysoko, ale pocitově se mi běželo výborně, jenom tu achillovku jsem cítil nějak víc, než jsem byl zvyklý.
Spěch byl dán plánovanou akcí pojídání grilovaného jehňátka na Labuti, která se vyloženě vydařila. On začátek ve 13:00 a konec ve 23:00 asi hovoří za vše. Jehně na Labuti opravdu umí, i kamarád z Řecka byl nadšen, za mne lahůdka. Vybraná společnost, vybraná krmě, vybraná vína, no běžte domů ve 4 odpoledne:-))
Na neděli bylo plánované delší kolo a plán byl opět vyrazit hodně brzy, abych nenarušoval rodinný rozvrh. Po návratu domů bylo ovšem jasné, že ráno mi bude krušno. Manželka mi naštěstí operativně schválila pozdější start a tím i pozdější návrat. Co je ovšem malér, je bolavá achillovka. Na kole mi při změnách rychlosti dělala problémy a dokonce mi v ní lehce vrže, což smrdí zánětem. Nalepil jsem capsicínku a zítra zkusím ráno raději běžed přes patu nebo střed chodidla, abych šlaše trochu odlehčil, pokud to tedy půjde a bude to dávat aspoň trochu smysl. Kdybych se měl nějak kousat, půjdu raději k doktorovi.
Až na ten závěr nakonec celkem solidní týden s 18-ti odtrénovanými hodinami, téměř 350-ti kilometry na kole a navýšeným plavání oproti minulému týdnu o 84% ;-).

Sezóna 2010 týden 20. (12.-18.4.), snad už konec prasopočasí

Tento týden už měl být standardní, po minulém rozjezdovém. Plán vypadal asi takto:

po 12.04.	P-KrZV	0:50
fáze 2	B-ZDV	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)		ale volně jak t ..
ut 13.04.	Volno	0:00
st 14.04.	C-ZDV	1:00
fáze 2	C-ZDV	1:15	C-SVR: 0x(2(10+10)+0)	C-ZV2I: 0x(1(15+0)+0)
ct 15.04.	B-ZDV	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)
pa 16.04.	P-KrZV	1:00
so 17.04.	C-ZDV	2:00	C-SVK: 0x(5(4+5)+0)	C-ZV2I: 0x(2(5+5)+0)
fáze 2	B-Komp	0:40
ne 18.04.	C-ZDV	3:00

Byl jsem skutečně odhodlán se plánu držet. Jak se podařilo, bude napsáno níže.
Pondělní 2 fáze jsem zahájil hned ráno během. Měl být volnější, ale protože jsem skoro tři týdny neběhal a byl odpočatý, zdálo se mi, že to jde samo a tak jsem běh trochu natáhl i zrychlil proti plánu.
Prestože jsem ve druhé fázi došel i zaplavat, nohám to moc nepomohlo a bolely mne až do pátku. Rozbíhat se chce asi trochu pomaleji.
V úterý jsem trénink dodržel, protože mne čekal celodenní výlet do Prahy. Jenom památkám jsem zrovna moc nedal.
To se to trenérovi plánuje na středu dvoufázové kolo, když ale neumí zařídit počasí, co si má chudák chovanec počít? Tak třeba zas vytáhnout trenažér a aspoň 1. 2 úseky na něm odšmrdlat. Megaotrava.
Ve čtvrtek další výlet do Prahy, nějak se jí asi nemůžu nabažit. Po podnětném programu jsem se doma večer ještě dokopal do třičtvrtěhodinového klusu. Nebyla to sice plánovaná hodina, jenomže bez toaleťáku jsem se i tak vracel domů s dost vyvalenýma očima.
V pátek jsem neplaval. Za okny se po obědě začalo klubat sluníčko, obětoval jsem tedy polední pauzu na oltář dřívějšího odchodu a jen co jsem dokončil páteční plány, vyrazil jsem k domovu vytáhnout kolo ven a testnout prvně v terénním testu nová řídítka.
Sobotní úseky jsem odkroutil od sedmi ráno, abych byl zavčasu doma. Manželka marodí, takže na mne ještě čekal nákup a vaření oběda (tentokrát u McDonalda na přání Matýska:-)). Odpolední klus jsem vynechal. Nechali jsme totiž ženu doma marodit a vydali se s dětma na výlet, který se protáhl skoro do osmi. Po návratu už chyběl morál.
Ráno v neděli jsme byli domluveni s Aldamanem. Aleš byl po dalším skoro 20-ti hodinovém týdnu nějaký marný, takže z mého plánu testnout si Hadovnu, Grapy a třeba Tesák zbyla jenom Hadovna. No aspoň jsem plán až tolik neporušil.
Odpolende jsem se vydal na tuhých nožkách ještě dohnat včerejší absenci klusu. Běh teď musím hlídat, mám prd naběháno a pondělek po pauze ukázal, že už bylo pauz ažaž.
Na příští týden mi tam Miloš přátelsky vyšil obsah o skoro 17-ti hodinách, na což jsem opravdu zvědav. Snad aspoň počasí bude slušné, abych se neměl na co vymlouvat.

Zbrojení na sezónu 1. část

Do letošní sezóny půjdu vyzbrojen několika novinkami. Původně jsem chtěl napsat jeden příspěvek a v něm shrnout všechno, ale po dnešní vyjížďce to musím trošku změnit.
Když jsme na letošek předběžně domlouvali s Milošem program, bylo jasné, že to bude hlavně o kole. Protože nemám speciál na časovky, ale jenom jednu silnici s hrazdou, už při drcení válců a trenažéru jsem narážel na omezení polohy rukou na řídítkách. Venku mi to tolik nevadilo, protože si člověk mohl orazit na hrazdě, nicméně moje zoufalá technika jízdy na válcích mi zalehnutí do hrazdy neumožňuje. I když jsem hrazdu sundal, zjistil jsem, že na řídítkách Ritchey mi nějak trnou dlaně. Můj model má sice oversize průměr, nicméně kousek od představce se řídítka zužují a ani omotávka tomu moc nepomohla. Prostě mě při horním úchopu tlačila do dlaní.
V tu ránu se mi na mysl začaly vkrádat 2 úvahy. 1. se týkala řídítek se zploštěnou horní částí, která má třeba Ondra. Měl jsem možnost je testnout a paráda. Druhou úvahou resp. vzpomínkou byl loňský Mamut, kdy mi spolujezdec odskočil až v samotném závěru na kostkách za Radslavicemi, kde se mi tak rozvibrovaly ruce, že jsem nebyl schopen akceptovat jeho tempo. V čem byl rozdíl? Kolega měl karbonová řídítka.
Výsledek byl tedy celkem nasnadě: anatomicky tvarovaná karbonová řídítka, ideálně v nějaké lidské ceně. Překvapivě, výběr není nijak závratný, s cenami už ovšem závrať občas přicházela;-).
Další zajímavou věcí je, že v drtivé většině případů jsou obrázky v internetových obchodech jak katastrofální kvality, tak i velmi málo informativní, co se týče úhlů pohledu, kdy často ani není poznat, zda je horní část řídítek zploštělá či nikoli.
No nebudu to zbytečně natahovat, po dlouhém vybírání jsem zvolil řídítka Trigon Ex, která splňovala všechnyt mé zásadní požadavky: celokarbon, oversize průměr, vnitřní vedení nebo tunely pro bowdeny a zploštělou horní část pro pohodlný úchop.

Nemá cenu líčit dobrodružství výměny spojené s výměnou lanek, ale nakonec se zadařilo a já si ve čtvrtek na trenažéru mohl testnout, jak jsou řídítka pohodlná. Horní plocha ve spojení s omotávkou FSA jsou velikým pokrokem proti starým řídítkům. Největší radost ale přišla dneska. Večer jsem konečně po týdnu deště aspoň na chvíli vyjel ven. Zdálo se mi, že to nějak méně drncá, ale to by klidně mohlo být zbožným přáním, vydal jsem se tedy na kostky a tady mi regulérně "spadla huba". Řídítka nerovnosti přímo žehlí. Žádné třesení rukou, žádné rány do ramen, zkrátka nadšení. Rozdíl proti starým hliníkovým je prostě neuvěřitelný a přestože jsem na to byl předem uporněn na cyklodiskuzi, pocit měkkosti z řídítek rozhodně nemám.
v tuto chvíli jsem prostě nadšen a vyloženě se těším na sobotní a nedělní švih, abych si pohodlíčka zase užil.
Vivat karbon :-))

Sezóna 2010 týden 19. (5.-11.4.) začínáme skoro od nuly

Plán na tento rozjezdový týden vymyslel Miloš takto:

po 05.04.	Volno	0:00
ut 06.04.	C-Komp	1:00
st 07.04.	Volno	0:00
ct 08.04.	B-ZDV	0:40
fáze 2	C-Komp	1:00
pa 09.04.	Volno	0:00
so 10.04.	B-ZDV	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)
fáze 2	C-Komp	0:40
ne 11.04.	C-ZDV	2:00	C-SVR: 0x(3(5+5)+0)	C-ZV2I: 0x(1(6+0)+0)

Nemůžu říct, že bych byl tento týden nějak extra vzorný svěřenec. Dokonce jsem si vykoledoval pokárání, jak hážu chudákovi trenérovi vidle (byť velmi dobře zdokumentované:-)) do je pracně sestaveného plánu. No co už, jsem holt nedisciplinovaný klient a až si tady budu stěžovat na výsledky, vězte, že chyba není (jenom) v plánu, ale taky (jistě jenom mailnko ;-) na straně lehké klientovy kreativity.
Zrovna třeba v pondělí jsem ovšem byl vzorňák a volno udržel.
Úterní hodinovou cyklistickou kompenzaci jsem lehce natáhl, protože jsem využil příznivého počasí a vydal se do práce na kole. To samé jsem provedl i ve středu a čtvrtek, kdy jsem si ještě cestu domů malinko natáhl znaje nepříznivou páteční předpověď.
V pátek jsem chtěl jít aspoň plavat, ale žena naplánovala víkendový nákup na páteční odpoledne, což znamenalo končit v práci zavčasu a vynechat plední pauzu. Jsem tedy opět vzorným dodržovatelem plánu.
Předpověď na víkend vypadá pěkně na pytel, ale zdá se, že podle modelu Aladin by v sobotu ráno nemuselo pršet. Po delší době se domlouváme s Aldamene, že dáme ráno kousek kola. Aleš tam má 3-4 hodiny, já úseky, tak to nějako zprůměrujem.
Start je 6:45 u Tesca a když se půl pět hrabu z baráku, mírně mrholí. Kurec palec, no nebýt domluvení, vracím se pelechu. Naštěstí u tesca už je sucho, tak jedem. Pohledem na oblohu určujeme start směr Lipník, kde se nám zdá nejsvětleji. Velká chyba:-). Než dojedem po cyklostezce do Oseka prší. Ach jo, trénink v pikách, vracečka dom. Jak se ale blížíme k Přerovu, déšť ustává, domlouváme tedy pokračování směr Olomouc. Na Rokytnici už je sucho tak šup, odmrskáme úseky a jedem domů, nebudem to zbytečně pokoušet. Vydalo to na 2:40 a asi 5 minut po dojezdu začalo pršet. Geniální načasování :-)).
Neděle už tak geniální, bohužel, nebyla. Dopoledne návštěva u rodičů, oběd u švagrů, odpolední nákupy (vše za stálého deště) a večer, když se déšť trochu uklidnil, řešení následků nákupů, tzn. likvidace starých a věšení nových závěsů v celém bytě. Zbyly síly už jenom na vínko.
Od příštího týdne už do toho vletím pořádně, předpověď počasí ani plán služebek tomu sice moc nepřeje, ale nejvyšší čas už je pryč, tak snad ještě do moraviamana něco stihneme.

Tak už jsem snad definitivně zdravý!

Minulý a předminulý týden byly opravdu zážitkové, naštěstí to závěr minulého všechno vynahradil. Mám sestru provdanou do Popradu a konečně jsem se odhodlal k naplnění dlouho odkládaného slibu navštívit ji.
Ubytování jsme objednali v penzionu Aqualand, který můžu jedině doporučit.  Jednak se nachází v bezprostřední blízkosti popradského Aquacity, druhak je ubytování velmi příjemné, nové a majitel je fajn člověk, který neváhá vyrazit s klienty do Aquacity, aby pro ně bylo možno uplatnit 30% slevu, kterou tam pro 4 lidi denně má. Využili jsme hned v pátek večer:-)
Děti totiž naléhaly na koupání. Nebudu líčit všeobecně známe koupací atrakce v bazénech různé teploty, ale zastavím se u části Blue Sapphire, kde jsou bazény nasvíceny z vody a po setmění se nerozsvěcují hlavní světla. Veškeré osvětlení pochází z bazénů a v čase se všelijak mění. Od půl deváté je potom doplněno světelnou a laserovou show. Tu jsme už ovšem pozovali pouze zvenčí, protože děti toho měly po třech hodinách dost a 20:15 na večeři v Kolibě měly co dělat, aby vydržely vzhůru do jídla:-))
Měl jsem obavy, co bude ráno po několikahodinovém louhování ve vodě. Tyto se naštěstí nenaplnily a my mohli ráno vesele vyrazit do Tater. Celý den bylo nádherně, celodenní vycházka udělala všem moc dobře. Večer se u sestry podávaly jehněčí steaky, což je v jejím podání vyloženě zážitková gastronomie a také jediné hlavní jídlo za 3 dny, jehož hlavní složkou nebyly halušky, které miluju :-).
Na neděli jsem původně plánoval návštěvu Demanovské ľadové jaskyně, na přání dětí jsme místo zařadily druhou fázi v Aquacity, ve kterém jsme tak za zhruba 48 hodin v Popradě a okolí strávili čistého času přes 6 hodin. Dobré skóre:-)). Navíc se nedostavila ani rýmečka, takže tento týden už vesele trénujeme ;-).
Na závěr si dovolím jednu dopravní poznámku. Už o prázdninách se mi zdálo, že se na Slovensku nějak dobře jezdí. Nidko neblbne, neriskuje a když někdo fakt prasí, jde obvykle o čecha. Důvod je prozaický: policajti jsou všude. Teď o víkendu jsem to pociťoval ještě intenzivněji. Z Popradu na hranice jsem napočítal 22 hlídek včetně 3 mobilních hlášených v rádiu. Jaký kontrast proti velkohubě hlášeným akcím policie ČR na Velikonoce, kdy jsem měl tu nemilou povinnost kvůli silnému dešti vše obrazit autem za cenu setkání s několika očividně nalitými řidiči a fízla nebylo nikde. Pak se nedivme, jak se u nás jezdí, když fešáci vylezou až na sluníčko, což bylo v tomto případě hned úterý. Pozn. rekordně nízký počet mrtvých je dle mého názoru způsoben spíše absencí nalitých cyklistů na silnicích, těm se totiž do deště nechtělo a byť nalití, v autě jsou bezpečnější.

Marodím

Je to celkem typické. Venku hezky, tak co být zdravý, že jo. Od neděle mne proháněla střevní chřipka. Dokonce jsem zůstal 2 dny doma, jak mi bylo zle. Zlepšení se dostavilo až v úterý k večeru no a protože svítilo sluníčko, nevěnoval jsem vůbec pozornost nastupující rýmě a vyrazil ve středu do práce na kole. Zopakoval jsem to i ve čtvrtek, kdy jsem se pěkně nažral protivětru cestou domů. V pátek jsem měl objednané auto na garančku, takže byl bez kola, ale rýmu jsem měl ráno šílenou, trochu mě i škrábalo v krku, nijak jsme se tím tedy netrápil. Večer jsem běh nezařadil, protože jsme řešili navážku věcí na oslavu tchánových narozenin. V sobotu už mi bylo ouvej, takže ranní běh s Pavlem jsem odpískal a na oslavu šel s oprávněnými obavami. Přestože jsem se téměř úplně vystříhal konzumace (až asi na 3 přípitky s oslavencem), krk se stále zhoršoval a moc mu asi neprospělo ani to, že mi jak nejstřízlivějšímu účastníku na konci večera zůstal na krku nejožralelší účastník, pochopitelně z dědiny vzdálené 15km od místa akce a ve stavu, kdy prostě padal kolmo dolů i ze sedu. Tahal jsem se s ním v kose skoro hodinu, než se mi ho podařilo "udat" na nocleh.
Neděle je v pytli. V krku plameny, jím drcenej česnek s medem a modlím se v pozitivní vývoj do zítřka, abych mohl do práce. Takže asi tolik k minulému týdnu, přičemž očekávání od tohoto, obávám se, jsou rovněž pesimistická.
Snad se pletu.

Sezóna 2010 týden 16. (15.-21.3.) začátek špatný, konec špatný, mezitím ušlo

Milošův plán vypadal takto:

o 22.03.	P-KrZV	1:00
fáze 2	C-ZDV	2:00
ut 23.03.	Volno	0:00
st 24.03.	B-ZDV	1:00
fáze 2	C-ZDV	1:30	C-SVK: 0x(5(5+5)+0)	C-RVK: 0x(1(5+0)+0)
ct 25.03.	P-KrZV	1:00
fáze 2	B-ZDV	1:20
pa 26.03.	C-Komp	1:00			nebo volno
so 27.03.	C-ZDV	2:30	C-SVR: 0x(3(15+15)+0)	C-RVR: 0x(2(4+4)+0)
fáze 2	B-ZDV	0:30
ne 28.03.	C-ZDV	4:00

nicméně dočkal se tento týden celkem zásadních modifikací. Tou první byla naprostá absence plavání. V oku se mi vyrazilo tzv. "ječmení zrno" (nemá nic společného s nickem, u nás se tomu tak říká:-)), se kterým do vody raději nelezu, protože už se mi z něj párkrát rozjel pěkný zánět oka, což není zrovna moje oblíbená kratochvíle.
Druhou věcí je, že Miloš asi očekává začátek ježdění venku, ale fakt nevím, kdy to mám v normálním pracovním dni zatím jezdit, protože do práce odjíždím před sedmou, světlo až tak před šestou a zatím se stále většinou vracím po tmě.
Takže v pondělí jsem neplaval a večer sedl na válce. Hodina byla ovšem maximem, do kterého jsem se dokopal. Na víc morálka nestačila.
V úterý mám pravidelně plánované volno kvůli pražským kratochvílím, které se ovšem tento týden, snad první letos, nekonaly a já si mohl večer chvíli sednout na trenažér.
Středa vypadala od rána velmi dobře. Ráno jsem vstal, proběhl se hezky a těšil se na večerní úseky na trenažéru. Jénže. V průběhu dne se ukázalo, že jsem opět nucen oprášit schopnosti IT experta a přes noc řešit problém, který není možno odstranit za provozu (ten nás končí ve 21:00). No nic, tak rychlá cesta domů, že to odvrtím a vrátím se. Windows 7 na soukromém notebooku byly ovšem jiného názoru, a při noční instalaci patchů se prostě rozbily. Bez řídícího software můj trenažér nefunguje, takže jsem místo tréninku totálně nasr...j přeinstalovával wokna, fujtajxl.
S ohledem na návrat z noční akce v časných ranních jsem se rozhodl, že si zasloužím volno a trochu se vyspím.
Bohužel, někteří kolegové byli jiného názoru a proto mě první telefonát vzbudil ve čtvrtek už 8:15 po necelých 3 hodinách spánku, ach jo. Kolem deváté jsem válení definivně vzdal, protože před barákem na parkovišti si cigoš udělal z parkoviště autodílnu a ladil dieslový motor asi 180 let staréha passatu s vervou vylučující spánek i za 3 vrstvými okny. No nic, počasí vypadalo dobře, já sám doma, tože vyrazíme po obědě na kolo ne? Pln optimismu jsem se pustil do doinstalace Acera a to byla chyba. Jejich šmejdský wizzard pro nastavení fingerprinteru (přihlášení do notebooku pomocí otisku prstu) neuloží nastavení, dokud člověk nenastaví heslo do biosu. Jelikož heslo v biosu nemám rád, po restartu notebooku jsem se do něj přihlásil a heslo v biosu zrušil. Jaké bylo mé překvapení, když po dalším restartu bylo heslo vyžadováno znovu a tentokrát jsem s původně zadaným těžkým heslem test neuspěl a ani s žádnou z variant. No jo no, takže odeslání do Brna do značkového servisu a nebude-li závada uznána jako reklamovatelná (s čímž moc nepočítám, přestože dle svého nejlepšího svědomí jsem neudělal chybu), zaplatím 1500kč. To jsou radosti.
Ještěže aspoň svítí sluníčko a já razím na kole brousit kopec z Týna do Lhotky, abych dohnal výpadek středečního tréninku. Nakonec jsou z toho celkem 3 hodiny na kole, ze kterých mám výborný pocit.
Akorát na běh jsem se už večer vykašlal.
Věděl jsem totiž, že bude pěkně i v pátek a budu moct jet letos prvně do práce na kole. Sláva i oko je už dobré, jenom cesta na kole přece jenom trvá malinko déle než autem, takže místečko na plavání se ani v pátek nenašlo. Sumasumárum jsem ale měl už v pátek odtrénováno 8,5 hodiny a při programu na víkend jsem se těšil na rekordní tréninkový týden.
Sobota byla jedním slovem bezva. Kamarád Pavel se prvně nechal ukecat k rannímu běhu a pěkně jsme zaklusali i pokecali ke Grymovskému mostu a zpět. Škoda, že Aleš byl po draku a ráno nešel, mohlo to být ještě veselejší:-).
Odpolední kolo jsme dali zase s Pavlem, Aleše asi nepustila milostivá paní:-)) Pavlik měl lehké kolo, já silovou vytrvalost na rovině. No co, tak ho budu tahat:-). Projevila se však zimní sezóna se skoro tisícovkou km na válcích a trenažéru, takže přestože mi Pavel letos dává brutálně na běhu, na kole za mnou vlál a na konci druhého úseku neuvisel. Byl z toho dost smutný, ale on se rozjezdí, jeho trenér je větší pes než můj:-)))
Mám tak už ve 3 odpoledne splněno a můžu vyrazit na oslavu narozenin švagrové. Přestože dodržuju všechna dobrá předsevzetí (kolene opravdu jenom kousíček libového, žádné cukroví, chlebíčky a tak, celkem asi 2 - 3 piva), domů odcházím v naprostém pořádku, zaslouženě unaven si jdu lehnout už kolem půl desáté (v 6:15 máme sraz s Alešem u prioru na delší kolo), abych byl ráno čilý, budím se poprvé chvíli před půlnocí. Je mi blbě od žaludku, zvracet nejde, potím se chvíli jak dveře od chlíva, chvíli zmrzám a tak to jde až do rána. V mezičase se na 3-10 minut ztratím a usnu, ale za chvíli zase bdím. No noc za všechny drobné. Kolem třetí posílám SMS Alešovi, že je mi líto, ale kolo nebude.
V průběhu neděle se už nic pozitivního nejspíš neodehraje, čímž končí i tento tréninkový týden. Ach jo.
Snad to příští týden bude lepší, byť tam mám dvoudenní Prahu. Váha se furt drží kolem 97, nějak jsem se zastavil a budu muset přitlačit. Třeba pomůže i to dnešní bolavé břicho:-)

Sezóna 2010 týden 15. (8.-14.3.) s dalším nepovedeným závodem

Program před Oseckým půlmaratonem byl následující:

po 08.03.	P-Vypl	0:40
ut 09.03.	Volno	0:00
st 10.03.	B-Komp	0:45	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(5+0)+0)	po 4:50 /km
ct 11.03.	Volno	0:00
pa 12.03.	B-Komp	0:30			rozběhání
so 13.03.	Race45-180	1:55			1/2 M a rozběhá ..
ne 14.03.	C-ZDV	2:30			venku, uvnitř 1 ..

 Nijak náročný, cílem bylo být aspoň trochu odpočatý před závodem.
V pondělí jsem v poledne zaplaval a v podvečer sedl na chvíli válce. Byly navíc, ale chtěl jsem trochu vytočit nohy před strečinkem.
 V úterý jsem celkem pohodlně dodržel volno. Ona práglocesta začínající v 5:30 a končící ve 21:00 ani moc tréninku neumožňuje.
Na středu byl plánovaný běh, ale vykašlal jsem se na něj.  Protože celý zbytek rodiny měl jarní prázdniny, vzal jsem si od středy dovolenou a po poledni nevydržel vábení počasí a vytáhl kolo letos prvně ven. Pro letošní sezónu jsem ho mírně vylepšil koly Zipp404, po kterých jsem šilhal už delší dobu a je třeba říct, že Duratecovi sluší:-)

Kola venku sviští daleko lépe než na válcích a zvuk provázející jízdu je prostě bohovský. Ještě aby to tochu jezdilo, že:-)
V průběhu jízdy jsem kromě normálních údajů, které zobrazuje Edge mohl sledovat i watty, protože jsem na zadní kolo nechal zaplést náboj Powertap SL+, který díky protokolu ANT+ bezdrátově komunikuje s jak s Edgem tak i Forerunnerem, takže mám data o výkonu v obou přístrojích. Náboj je opravdu hezký:

Nebo aspoň mně se líbí:-) Pro škarohlídy strašící váhovými limity ještě doplním, že výplet je v provedení MAX, na které se váhové limity nevstahují. O měření výkonu a smyslu/nesmyslu i použitelnosti/nepoužitelnosti určitě napíšu článek. Nebude to ale dřív, než nasbírám nějaké zkušenosti.
Čtvrteční počasí mělo do včerejšího daleko, ale vykopal jsem se do hnusu venku dohnat aspoň středeční plán a večer na chvíli sedl na válce.
V pátek jsem se jenom trochu proběhl terénem.
O sobotním závodě píšu jinde, nicméně závodem sobota nekončila, protože na mne ještě čekal ples pilotů, který se nad očekávání vydařil. Tančili jsme asi do 4:00, vracečka před pátou ranní značila jediné.
V neděli volno:-)
A to je všechno, nějak mě ty týdenní přehledy přestávají bavit psát.

Osecký půlmaraton 2010

Prakticky přesně po roce jsem se opět postavil na start půlmaratonu v Oseku a proti loňsku, kdy jsem nastupoval o 10 kilo těžší proti dnešku a prakticky bez tréninku, jsem očekával poměrně zásadní zlepšení. V ideálním případě čas aspoň malinko podobný času listopadových Otrokovic. Už počasí se ovšem rozhodlo, že sluníčka bylo dost  v Prusínovicích a loni v Oseku, proto letos připravilo zajímavý mix větru (v závěru téměř vichru), sněhu a deštíčku.
Přípravu jsem pojal nesmírně zodpovědně. V pátek večer jsem si dal půl litiřík vína Nachtgold výběr s bobulí (aktuálně v Globusu za 99 korun, vřele doporučuji milovníkům sladkých vín. I za původní cenu 150 kč bylo víno podezřele levné, za aktuální je pro mne láce nepochopitelná) pro doplnění cukrů a vůbec poprvné jsem se rovněž odhodlal vzít na závod iPoda s připravenou kompilací muziky, které jsem se věnoval velmi zodpovědně, aby údernost songů gradovala s předpokládanou rostoucí únavou.
Po příjezdu na místo činu se ukázalo, že jsem nebyl jediný, kdo přípravu pojal zodpovědně. Michal, provozovatel restaurace "u Splavu", který velkoryse poskytl zázemí závodu, jako známý příznivce zdravé a přírodní stravy připravil pro závodníky několik kousků ze své makrobiotické kuchyně: jitrničky, tlačenka, cibulka, chlebíček...., jako zkušený běžec dobře ví, co nabídnout soupeřům:-)).
Navzdory pitomému počasí se na start postavilo více závodníků než loni, celkem asi 65 běžců a běžkyň, no protože fouká a je kosa, tak šup na start, ať nezmrznem.
Mám v plánu rozběhnout to kolem tempa 5:00 a zkusit to vydržet co nejdéle. Z Oseka do Lipníka to po cyklostezce celkem jde. Cesta se sice trošku zvedá, ale fouká trochu do zad, tak tempo ujde. Špatné počasí obvykle znamená, že chybí závodníci mé výkonnostní kategorie, takže i při tempu lehce pod pět držím pevně v rukou závěr startovního pole. Na mostě v Lipníku (cca po dvou km) mi povoluje tkanička. Kurnik šopa, zrovna běžím ve skupince s oddílovým kolegou Frantou a dalšími třemi běžci, ve které bych rád vydržel. Co už, tak zastavím a zavážu pořádně obě botky, čímž mi skupinka odskočí asi o 100m a předběhne mě i slečna, kterou jsem předběhl na mostě. No nic botka zavázaná (blbec jsem si nevypl autopauzu na hodinkách, zastavily se mi tedy stopky, ale to budu řešit až v cíli) a šup dotahovat skupinu. Není to ale žádná legrace. Za mostem se trasa otáčí a vítr fouká "do držky" a není nikterak slabý. Znova předběhnu slečnu, ale mezera za skupinou se nikterak nezmenšuje. Průměrné tempo se stabilizuje na 5:08, což jde, ale na stahování skupinky nestačí. Krátce před 6-tým km je občerstvovačka, kde skupinka na chvilinku zastavuje, já ne a kousek na ně stáhnu. Snažím se něco ukrojit, ale tepy nebezpečně lezou na 170. Na rovince k mostu, kde se trať opět otáčí zvyšuji úsilí a tepy netepy dotahuji skupinku. Průměrné tempo se zvedlo na 5:07, ale tepy jdou vysoko. Na konci skupiny si trošku orazím a zdá se mi, že se běží nějak pomalu. Velká chyba! To jsem měl ovšem zjistit až několik kilometrů později, teď, jak mi otrnulo, jdu na čelo skupiny a ve výběhu na most přidám a utrhnu ji. Za mostem se trasa otáčí a vítr jde zase do zad. Daří se mi trochu uvolnit krok a přede mnou vidím 2 běžce. Zkouším je stáhnout a opravdu se jim blížím. Už je tu brána a konec 1. okruhu. Průměrné tempo stále 5:07 a cítím se prostě báječně. Jedinou patálií je, že 2 závodníci, které doháním, zůstali stát u stolku s pitím tak, že se k němu nešlo dostat. Musel jsem zastavit a stolek obejít, abych si mohl vzít pití. Bylo třeba na zapití půlky endurosnacku, který jsem si před bránou dal. Pozn. na občerstvovačkách byl ionťák a byl studený jaxviňa, což je asi tak jediná věc, která šla v organizaci zlepšit. Za branou vidím kousek přede mnou paní v modrém, kterou jsem nedoběhl ani Prusínovicích, ani v Grymově, ale tady to vypadá, že ji seběhnu. Podařilo se na konci cyklostezky před vběhem do Lipníka, kde se cesta mírně zvedá. Pořád držím průměrné tempo 5:07 a za mostem vidím kus přede mnou Tonbara. Už to není daleko (jaký omyl!)peču na tepy a valím co to jde. Bohužel, zhruba na 14-tém km mi, letos tradičně, dochází. Paní v modrém se pomalu blíží, za ní další závodník, jeden ze skupinky, které jsem utekl.v 1. kole. Před občerstvovačkou dojím gel, na občerstvovačce potom shlehu, která už to ale moc nevytrhla. Zapil jsem to ledovým ionťákem (fuj) a vydal se na posledních 5km závodu. Oj oj, kousek za občerstvovačkou mě předbíhá paní i chlapík ze skupinky a já prvně přecházím do chůze. Průměrné tempo jde dolů a mně je čím dál hůř. Plán na čas pod 1:50 se pomalu, ale jistě, hrne do kopru. Na sedmnáctém kilometru přemýšlím o zrušení blogu, na osmnáctém přemýšlím, za jakou cenu by šlo prodat kolo, na devatenáctém zvažuji dohodu s endurainingem na ukončení spolupráce a převod nevyužitých peněz na manželčin účet. Za mostem se vítr opět otočí do zad, ale už to nejsem schopen ocenit. Tma před očima a jenom soustřední na doběhnutí do cíle. Empty walls od Serje Tankiana jsou na tmu v očích adekvátní, taky jsem je zařadil, kdyby šlo do tuhého, za normálních okolností by na ně nedošlo:-).
 Cíl! Jéžiš, jak já se do něj těšil! A jak bych se těšil, kdybych neřídil a mohl si dát jedno točené. Aspoň, že spolujezdec Pavel pěkně zaběhl, když už nevzal auto:-). Až na svůj výkon hodnotím závod velmi pozitivně. Trať je rychlá, pořadatelé ochotní, na příští ročník jistě navaří i čajíček, bude-li podobné počasí. Občerstvení "u Splavu" je navíc prostě luxusní jak přístupem (majitel rovněž běžel a vůbec ne špatně!), tak i nabídkou: zabíjačka, cukroví, gulášek, točené pivečko no paráda!.
Teď teda ke mně, to už tak optimistické nebude. Přestože letos byla trasa malinko prodloužena, aby bylo vyhověno reklamacím závodníků bažících po regulérních osobácích na rychlém profilu, nejsem s dosaženým časem 1:53:21 spokojen. Loni, o 10kg těžší a po zlomenině kotníku s naběhanými cca 20-ti kilometry, jsem běžel za 1:57. Upřímně řečeno, loňský výkon hodnotím výrazně výše než ten letošní, přestože jsem se vydal ze všeho. Doufám, že Miloš ví, co mi ordinuje a slabá běžecká forma není předzvěstí slabých výkonů v triatlonu. Tož teď už snad vstříc lepšímu počasí, ať se můžu pro změnu pořádně trápit na kole:-)

Sezóna 2010 týden 9. (25.-31.1.) opět docela dobrý:-).

Program na tento týden byl následující:

po 01.03.	P-KrZV	1:00
fáze 2	C-ZDV	1:15
ut 02.03.	Volno	0:00
st 03.03.	B-Komp	1:10	B-MxR: 0x(4(1,2+2)+0)	B-MxR: 0x(3(2,4+3)+0)	4*400 po 4:00 / ..
fáze 2	C-Komp	1:10	C-SVK: 0x(5(5+5)+0)	C-ZV2I: 0x(1(5+0)+0)
ct 04.03.	C-Komp	0:40
pa 05.03.	P-KrZV	1:00
fáze 2	C-ZDV	0:50	C-SpKR: 0x(4(1+3)+0)	C-ZV2I: 0x(4(5+5)+0)
so 06.03.	B-Komp	0:45	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-Temp I: 0x(1(15+0)+0)	Temp po 4:40 na ..
fáze 2	C-ZDV	2:00			já doufám, že v ..
ne 07.03.	B-ZDV	1:00

Plnění se, doufám, celkem s jistými odchylkami dařilo.
V pondělí jsem se dostal na bazén v poledne a cosi zaplaval. Netušil jsem ovšem, že to bude tento týden mé plavání jediné. Večer jsem si hoďku zavrčel na válcích. Už by to ale chtělo prohnat zippy venku:-)
V úterý jsem tradičně prágloval, čili dodržet volno mi nečinilo problém.
To už se ovšem nedá říci o dvou středečních fázích. Dát si totiž po ránu 3x400 a pak 3x800 celkem naplno není žádný med, nemluvě o tom, že udržet předepsané tempo se mi nepodařilo a zejména osmistovky byly skutečným očistcem. Nohy po běhu opravdu bolely a silové úseky večer na trenažéru byly celkem očekávatelnou třešínkou na dortu. Do postele jsem se opravdu těšil.
Ve čtvrtek jsem měl po náročném pracovním dni spíš chuť vyrazit někam na panáka, místo čehož jsem ale sedl na kolo a 40 minut se vrtěl na válcích. Sedmičku jsme si ale otevřeli:-)
Páteční plavání jsem bulnul. Prostě v práci nestíhám pošéfovat polední pauzy, příští týden by se to mělo aspoň trochu zlepšit. Večer jsem ale na kolo sedl.
 V sobotu jsem si střihl prima přepálenou Grymovskou osmičku, a večer sedl na válce. Jelikož jim ale předcházelo celé odpoledne s dětma (kromě našich jsme nafasovali 5-ti letou neteř) v Lešné, byl jsem utahaný jako kůň a pokrátil jsem jízdu na hoďku. I tak jsem šel ulehnout se zaslouženým pocitem zadostiučinění.
Na neděli jsem byl na domluven s Aldamanem na delší běh ráno, ale protože jsem lezl z válců večer, ráno jsem odvolal, když byla milostivá paní tak laskavá a dala mi vycházku na odpoledne. Po obědě na mě ale dorazil kopr jak druhohorní přeslička. Měli jsme koule z mletého masa pečené na kyselém zelí s kuskusem, po obědě pivečko a morál v čoudu. Zachránilo mne ale počasí, sluníčko mi vzalo výmluvu na počasí:-). Prvních 20 minut jsem se vyloženě trápil a když mi nad Žernovou prvně zabouřilo ve střevech, uvažoval jsem o návratu. Po odlehčení se mi ovšem běželo daleko lépe:-), vzal jsem to tedy Lhotku (pěkný kopec), Lipovou (další kopeček), do Penčic, za kterými zabouřilo a zastavovalo se znovu:-) a Sobíšek (taky pěkný hebl) a přes Vinary domů. Nakonec v tempu 6:09 pěkných skoro 22km, navíc jsem se cítil vyloženě výborně i po doběhu. Snad příslib na sobotní půlmaraton:-)
Celkově bych řekl docela dobrý týden, jenom doufám, že nezapomenu do června plavat. Tento týden zregeneruju, vyšiju parádní půlmaraton a jdu se učit jezdit na kole.

Grymovská osmička, vyšší škola přepalování:-)

To tak člověk dostane nápad. Na dnešek má trénink 15 minut v tempu 4:40 a on se zrovna v Grymově běží závod na 8km, tak to je třeba využít ne? Miloš schválil, žena taky, tož hurrá do Grymova. Celkem dost lidí, řeknu vám, odhaduju, že do stovky jich moc nechybí, dostavil se dokonce známý závodní absentér Aldaman:-D. Rychlá registrace, pozdravy s kolegy z TTS a dalšími klidně i nekolegy a šup šup rozklusat. Už rozklus je podezřelý. Cítím se výborně, navzdory tomu, že oproti předchozím dvěma letošním závodům jsem se večer nejenže neopil, ale vůbec nepožil, šel včas spát, odpočatý vstal a dobře posnídal kvalitní tvarůžkovou pomazánku milostivé paní na tortile s ledovým salátem, dokonce jsem stihl i kávičku, prostě vyloženě předzávodní nezvyk:-))
Milošův pokyn zněl rozběhnout na 4:45 a zkusit vydržet až do cíle. Tak pojďme na to. Start. Lidí je tolik a brána i navazující chodník jsou tak úzké, že než se člověk může rozběhnout, je pole natažené. Cítím se jedním slovem báječně. Předbíhám kdekoho, utíkám svým standardním soupeřů, no prostě nádhera. Hledím na hodinky, tempo 4:15 pane jo a tak lehký krok. Kdo je to proboha Krejčí, aby mi radil 4:45? 2 kiláky pořád dobrý, trošku jsem asi zpomalil, tepy 175 taky nejsou úplně ok, ále co, osmička je krátký závod ne? Po prvním kole (ze tří, to 1. je nejdelší, 2 následující kratší) a kousku se to najednou mění. Pocity furt jakoby dobré, ale tempo jaxi pořád klesá. Na 4-tém km už je mi jasné, že je konec. Ale co, 3km na 4:40 mám splněné ne? :-) Trochu mě mrzí, že tradiční soupeři, kterým jsem nejdřív utekl, jdou postupně přede mne. Pavel, kterému jsem utekl v Prusínovicích, v posledním kole i Balda no a nakonec i Franta, standardně před koncem, dnes se naštěstí neopakovaly jeho problémy z Prusínovic. V finiši potom hromada dalších lidí, kteří holt neumí přepalovat jako já. Upřímně řečeno, ten konec už jsem moc nehrotil, věděl jsem, že mě ještě odpoledne čekají 2 hodiny na kole a i radost z běhu se nějak vytratila:-). Teda trochu kecám, bych to i hrotil, ale nešlo to:-D.
V cíli to nakonec vyšlo na nějakých 39:35 a protože mi garmin naměřil 7,93, vyšlo tempo na úctyhodných 4:59 a pod pět všecko beru s radostí:-).
A to je tak asi všechno, páč po závodě jsem valil hned domů, abych zbytečně neztrácel body.

Sezóna 2010 týdny 12. a 13. (15.-28.2.)

Minulý týden jsem byl po Radíkovské 15 tak rozbitej, že se mi ani nechtělo psát týdenní report a v týdnu už mi to jaxi nevyšlo. Dvoutýdenní program tedy vypadal následovně:

po 15.02.	Volno	0:00
ut 16.02.	Volno	0:00
st 17.02.	B-ZDV	0:50	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-Temp I: 0x(4(5+7)+0)	prům tempo 5:50 ..
fáze 2	C-Komp	1:00	C-SVK: 0x(6(4+4)+0)	C-ZV2I: 0x(1(5+0)+0)
ct 18.02.	P-Vypl	0:40			ale fakt lehce ..
pa 19.02.	B-Komp	0:30	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)		abc a rovinka d ..
so 20.02.	B-Komp	0:30	B-ABCI: 0x(6(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(2+0)+0)	rozběhání
fáze 2	Race45-180	1:30			kros 15km
ne 21.02.	C-ZDV	2:00

po 22.02.	P-KrZV	0:50
fáze 2	B-ZDV	1:00
ut 23.02.	Volno	0:00
st 24.02.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-MxR: 0x(8(1,2+7)+0)	8*400m po 72 se ..
ct 25.02.	C-Komp	0:40			nebo úplně voln ..
pa 26.02.	B-Komp	0:30			rozběhání
so 27.02.	B-Komp	0:30	B-ABCI: 0x(6(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(2+0)+0)	rozběhání
fáze 2	Race0-45	0:50			10km kopce
ne 28.02.	B-ZDV	2:00			20 km pokud to ..
fáze 2	C-ZDV	1:15			lépe pokud mezi ..

Moc jsem program těchto 14 dní nedodržoval. Kvůli nachlazení se mi moc nechtělo do vody, takže jsem pendrek plaval, ostatní jsem jakž takž odšmrdlal, vytrápil se na Radíkově. Koho by zajímaly detaily, může se mrknout na runsaturday.
Ve středu u úseků jsem si natáhl stehno, které pořád trochu cítím, ale capsicínová náplast hodně pomohla, tak to snad bude dobré.
V sobotu před rohálovkou jsem navážil optimistických 98 kilo a to by tak nějak mohlo stačit. Příští týden třeba najdu sílu napsat podobnější reportík.

Rohálovská desítka

Po Radíkovské 15 jsem si chtěl v Prusínovicích trochu zpravit chuť a zazávodit si bez umírání. Ne že by se počasí nesnažilo, po propršeném pátku vykouklo sluníčko a bylo prostě nádherně. Optimální podmínky pro závod mírně narušovala jediná skutečnost, kterou byl (poněkud neočekávaně) páteční večírek. Neudělal jsem ovšem chybu jako minulý pátek a upřednostňoval vína s vyšším obsahem cukru, přičemž poslední lahví byl Muller od pana Jakubíka ve výběru z bobulí, ale navzdory vysokému podílu cukru v organismu, přece jenom jsem alkohol ráno malinko cítil. Daleko horší ale byla levá noha, protože jsem si ve středu při rychlejších úsecích natáhl stehno na zadní straně tak, že jsem trénink málem nedokončil a bolela mě ještě v sobotu ráno.
No nebudu zdržovat dlouhými úvody a šup na start, který byl přesně v poledne. Ve startovním poli chyběl Aldaman, prý rýmečka či co ho skolilo, ale spíš je lenivej. Jsem zvědav, co ptákovinu si vymyslí na Osecký půlmaraton:-)
Po výstřelu, který přišel dost nečekaně, zrovna jsem měl cosi rozpovídáno se závodníkem, který nakonec na Radíkově jako jediný doběhl až po mně a šup, už se běží. No běží, než jsme se docukali do brány, chvíli to trvalo, protože lidí na závodě byly mraky, podle výsledků 387 závodníků. To už je číslo panečku. Začátek závodu je kolečko po vesnici, aby si místní mohli zafandit. Začátek je tedy vlažnější, po chvilce ale přijde první seběh, kde se pole malinko trhá. Spolehlivě držím zadní pozice, nechci se hned zatáhnout. Po seběhu následuje výběh, druhý průběh bránou a šup šup do Tučap. Ještě před tím je ovšem nutno vyběhnout kopec z Prusínovic. Tady už se trochu láme chleba, někteří odpadají, mně to konečně trochu do kopce trochu běží, asi to cvičení síly mělo smysl i ranních 98 kilo může mít trochu vliv:-). Problém jsou ovšem seběhy. Levé stehno se kouše a nemůžu protáhnout krok, ach jo a to jsem do kopce tak hezky běžel. Hodně těch, které jsem předběhl do kopce mě seběhnou z kopce, ach jo. No v Tučapech sa hukáže! A taky ukázalo. V Tučapech je totiž obrátka realizovaná smyčkou do pořádného kopce a následným seběhem. Do kopce předbíhám zase celkem dost lidí včetně mého věčného soupeře Pavla, kterého jsem ještě na hladkém běhu neporazil. Teď by to mohlo vyjít, protože mu to nahoru jde výrazně hůř než mně. Navíc do cíle už se běží z Tučap jen do kopce, pak následuje seběh do Prusínovic a krátký výběh do cílové rovinky. Ve stoupání předbíhám docela hodně lidí i oddílového kolegu Frantu, kterého jsem taky ještě neporazil. Jsem spokojen, do kopce mi to dneska fakt jde, pod vrcholem zkusím ještě trochu přidat a jo, ještě něco jsem vyždímal a už je tu poslední seběh. Herdek, zase ztrácím a dost z těch, co jsem předběhl do kopce mi zase uteče. No nic, nějak se už do cíle dohrabu. Není to pod 50, v což jsem tajně doufal, ale 50:58 není zlé, aspoň je prostor pro zlepšení příští rok:-). Jenom mě mrzí, že jsem sebou neměl tepák, protože by mě docela zajímalo, jak v těch kopích tepy vypadaly. Tak ještě za 14 dní půlmaraton v Oseku a hurrá na kolo ven, snad už to počasí dovolí.

Radíkovská 15, ohňostroj marnosti

Na letošní první závod jsem se vyloženě těšil. Je to těžký kros, kde jsem doufal trochu prodat práci v posilovně či běžeckém tréninku úseků do kopce. Na Radíkov jsme se vypravili ve třech, ještě se dvěma Pavly. Počasíčko vyloženě chutné: do sněhu nám celý předchozí den pršelo a na cestu nám pěkně chumelilo. Radíkov je od Přerova beze sněhu cca 30km, jenom pár desítek metrů výše, což ale stačí na úplně jiný svět. Sněhu hromady, i dost nového a do toho všechno pěkně rozbředlé teplotami nad nulou, nádhera, několika autům se ani nepodařilo dojet až nahoru a jednoho nešťastníka bylo dokonce potřeba vytlačit:-).
Nevím proč, ale lidí bylo méně než obvykle a bohužel chyběli převážně závodníci, které tak nějak od vidění považuji za své soupeře, asi lekli sněhu:-)
Už rozklus ukázal, že to nebude procházka růžovou zahradou, vedle udupané pěšinky se nožky pěkně bořily a nějaká Milošem předepsaná abeceda se v klidu odporoučela do světa bájí a fantazie. No ale pojďme na závod.
Úvod začíná od věže seběhem, za normálních okolností lesní asfaltkou. Dnes je na ní ale několik desítek cm mokréhu sněhu, do nějž jsou vyjeté hluboké koleje, dá tedy běžet jenom po celkem udusaném středu. Předbíhat tedy moc nejde, ani se moc nesnažím, říkám si, že sil bude potřeba. Ani jsem v tu chvíli netušil, jak moc a jak moc se mi jich bude nedostávat. Seběh pokračuje odbočkou z asfaltky na lesní cestu. Tady je udusaná pěšinka uzoučká, každý úkrok z ní značí zaboření do mokrého sněhu. Uff i seběh bere moře sil. Následuje kousíček asfaltu v Radíkově kde se cesta poprvé trošku zvedne, aby po dalším vběhnutí do lesa opět klesla. Zatím pořád mám pár závodníků na dohled i jeden Pavel je jenom kousíček přede mnou. V následujícím slalomu mezi stromy, kde je cesta vyloženě rozšlapaná a seběh je utrpením, které končí až u potoka. Ten se mi naštěstí podaří přeskočit, aniž bych do něj spadl:-). Následuje brutální výběh lesem, kde dokonce předbíhám 2 holky. Je mi už ale jasné, že to nepůjde. Stehna, která měla být nabušená, vypovídají poslušnost a normálně si tuhnou a začínají pálit. To brzo. Po ostrém výběhu následuje delší část mírně z kopce, kde by si člověk možná i orazil, kdyby se nebořil do hlubokého mokrého sněhu a nešmajdal jak Pinocchio. Nicméně pořád vidím cca 100m před sebou Pavla a dalších pár lidí, dobrý. Nicméně v pořád stejné sračce přichází dlouhé stoupání k rovince do konce 1. kola. Tady už to regulérně nejde, dokonce dělám pár kroků pěšky, ale je mi jasné, že to není naposledy. Tepy lítají jak pitomé a zřetelně mi začíná docházet. Vážně uvažuju, že to po 1. kole zabalím, ale příjde mi líto vzdávat jeden z mála závodů, kde mě vítěz nevezme o kole (běží se totiž jenom 2:-)). Kolo končím v čase 44:15 a je mi jasné, že osobáček nejspíš neklapne:-).
Druhé kolo je regulérní utrpení. V únavě držím balanc na sněhu ještě hůř než předchozím kole, kopec od potoka vycházím a poslední stoupání tragicky popobíhám. Už dávno široko daleko ani přede mnou ani za mnou nikdo a začínám tušit, že dneska budu poslední. A taky jo a taky aby ne s časem 1:38:30 na 15km že. Ani "finiš" už na věci nemůže nic změnit. Na zdvořilý dotaz pořadatelů, jestli jsem poslední, ale pyšně odpovídám, že nevím:-)). Koho by zajímaly detaily trati či výkonu, může se mrknout sem.
Přemýšlel jsem, čím bych svůj chabý výkon omluvil. Tedy omluvil i něčím jiným než jen standardně chabou výkonností. Uvažoval jsem na výmluvama kolem loni zlomeného kotníku, ale sviňa ani nelupl. Nakonec tedy po zvážení všech variant musím s politováním konstatovat, že večer před závodem NEDOPORUČUJI ochutnávku suchých vín (Vavřinec) ani když je provázena konzumací vysoce kvalitních bílkovin (divočina na černém pivu, výběr sýrů s různými plísněmi) či sacharidů (bramborové smaženky s petrželí). Oproti bobulovým výběrům totiž nejenže sil nedodají, dokonce jich dost podstatně vezmou. Svůj vliv možná může mít i průměrných 5,5 hodin spánku v uplynulém týdnu či 2 panáčky vynikajícího třtinového rumu zacapa 23y, který s výjimkou předzávodní aplikace (závěr ochutnávky, tzv schodová:-)) vřele doporučuji.
Tož uvidíme příští sobotu v Prusínovicích na Rohálovské desítce, třebas to bude malounko lepší. Vlastně prd malounko, hodně lepší, jináč fakt nevím ;-).
Úplně na závěr pro kolegy vinaře: vítězem ochutnávky se v těžké konkurenci 18-ti vzorků na stal Vavřinec v pozním sběru z Vinařství u kapličky. Doporučuji.

Sezóna 2010 týden11. (8.-14.2.) neplánovaně dost sportovně proflákaný

Tento týden byl zdeformován jednak dvoudenní Prahou, druhak souhrou osobních a společenských záležitostí. Praha, předem plánovaná, byla postižena v plánu, ovšem ta druhá část již méně. Plán tedy vypadal takto:

po 08.02.	Volno	0:00
ut 09.02.	Volno	0:00
st 10.02.	B-ZDV	0:50	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-Temp I: 0x(4(5+7)+0)	výběhy táhlého ..
fáze 2	P-KrZV	0:40
ct 11.02.	C-Komp	0:30
pa 12.02.	U-POS	1:00			B
fáze 2	C-Komp	1:00	C-SVK: 0x(5(4+4)+0)	C-ZV2I: 0x(1(5+0)+0)
so 13.02.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-MxK: 2x(3(3+5)+10)
ne 14.02.	B-ZDV	1:40
fáze 2	C-ZDV	1:30			lépe pokud mezi ..

Pondělí a úterý nebyl problém dodržet. Nabitý pracovní program nedal sportu místo, navíc se v Praze v úterý ani nikde neplave od šesti, jenom od sedmi, ale to už bylo tentokrát pozdě.
Ve středu jsem jenom přehodil fáze. Přes poledne jsem si odplaval výživný motiv 10x200 ve 3:30, na večer si nechal běh. Čekyňský kopec vychází tak skoro akorát na těch 5 minut, pěkně jsem si dával. Do toho lehce sněžilo, méně lehce byly zhoršené rozptylové podmínky a zcela nelehce fučelo. No ale přežil jsem to, světlo na čele, blikačka na týle a bunda od Illuminite naštěstí dostatečně informovaly auta o pohybu člověka na silnici.
Ve čtvrtek jsem v poledne zařadil plavání, ale spíš se jenom tak čvachtal, kopal si kraulové nohy a při rukou prováděl technická cvičení. Večer jsem sedl na válce, ale nějak mě to nebavilo, asi i proto jsem předepsanou půlhodinu nenatahoval.
Na pátek jsem dostal naplánovány posilovnu a silové úseky na kolo. Protože posku nemám kde ráno nebo přes den kloudně odjet, zredukoval mi to Miloš na jenom posilovnu večer, aby se při výbězích kopců mohlo kumulovat:-). Jénže, 12.února je den, kdy jsem seznámil s manželkou a já měl v plánu cestou domů koupit nějaký dáreček. Manželka mi ale plán nabourala, protože dojela autobusem na nákup do Olympie s tím, že je tam mám vyzvednout. Na dáreček tedy nedošlo, resp. pro mne dáreček byl, protože mi v pátek dorazila nová kola s powertapem a futrál s nimi jsem tahal celou dobu v nákupním vozíku. Nechávat nové Zippy 404-ky ve značkovém obalu v autě na parkovišti mi totiž nepřišlo jako optimální. Když tedy žena projevila přání, abych se na posku vykašlal a raději s ní otevřel bublinky, neochotně:-)))) jsem vyhověl. Diplomaticky jsem si ale vyloudil svolení ke dvěma fázím v sobotu.
Sobota se nakonec vyklubala velice náročně. Dopoledne jsem odjel silové úseky na trenažéru, původně plánované jako jednu páteční fázi. Simulace stoupání s více podloženým předním kolem má něco do sebe stejně jako silové šlapání s kadencí kolem 70-ti rpm. Pěkně jsem si mákl. Nebylo to ovšem nic proti tříminutovým úsekům do kopce po obědě. Sněžilo i foukalo sice méně než ve středu, navíc nebyla tma, ale tlusté nožky bolely jak čert a do kopce se jim vůbec nechtělo. Nakonec to ale zvládly a třásly se únavou i strachy ze třetí fáze, kterou byl ples. Ten se nakonec nad očekávání vyvedl, pěkně jsme zapařili, návratka někdy kolem 4:00.
Tím se samozřejmě poměrně výrazně přehodnocuje neděle:-) Ranní běh? Hahahahahá, jakože bych šel rovnou ve čtverku jo? Nebo třeba kolem desáté? Kdepak, není mi nic moc, navíc musím vyzvednout děti u našich a sehnat někde pořádný hrnec na prasečí hlavu. Švagr ji totiž vyhrál v tombole a odpoledne se konají vepřohlavové hody, které nakonec dostaly přednost před trénováním. Tím tedy vychází neděle jako 4-tý volný den, kdy je organismus zatěžovaný naprosto jiným způsobem: pojídáním jazýčku, líček a mozečku spojeným s pitím přerovské jedenáctky. Neříkám, že to tělu dělá vyloženě dobře, ale tolik křenu do těla člověk jindy nedostane:-)))
Navzdory velice neoptimální životosprávě, konzumaci alkolu a doprovodných potravin, se podařilo udržet váhu na úrovni minulého týdne (tedy v neděli ráno, večer na váhu nemám odvahu)
Příští týden se prostě musím polepšit, byť mne v pátek čeká ochutnávka svatovavřineckého, v sobotu ráno závod a večer další poměrně náročný společenský program. Bude to morda, ale nějak si s tím poradím:-)