Ještě nedávno by mne vůbec nenapadlo, že se k této metodě profesionálů kdy uchýlím. Dvoufázový trénink pro mne pochopitelně není až takové nóvum. Konec konců, když má člověk v přípravě 3 sporty, trvale s jednofázovým tréninkem asi nevystačí.
Za všechno může, jako ostatně vždy, trenér. V neděli mi poslal přehled tréninku tak pozdě, že už jsem ho nepřečetl a svévolně jsem jel do práce na kole. Po návratu domů jsem chytil takový kopr, že na předepsaný běh už prostě nebyl morál.
Červík ale hlodal, nebude volná dvanáctka chybět? A tak jsem dnes ráno vstal a střihl si ne sice dvanáctku, ale aspoň desítku lehkého krosu. Jelikož jsem včera bulnul i plavání, dneska jsem se do toho lehce opřel a za 41 minut stihl 200 rozplavání, 10x100m kraul v 1:40 a 10x100m kraul v 1:45. Na vyplavání musela stačit stovka.
Přes den jsem se celkem držel s jídlem, nicméně manželka tradičně v takový den připraví něco zákeřného, jako třeba zapečenou brokolici s brambory, nebo jindy vynikající fazolovou polévku, případně, jako dnes, obojí:-). Tím jdou pochopitelně všechna dobrá předsevzetí do kopru. Asi mi ale fakt šibe, protože po kontrolo váhy jsem se lekl, uložil děti a vyrazil na tentokrát dnešní trénink, desítku s motivem 10x100.
Takovej su vzorňák. A jestli mě kurňa nikdo nepochválí, tož sem přestanu psat a basta:-D Jo a po běhu, než jsem se šel napít, to psalo 96kg.
úterý 29. dubna 2008
neděle 27. dubna 2008
2008 týden 17 (21.4..- 27.4.)
Trenér pro mne vyprodukoval následující:
Pon- klus 10km na 145
Ute- kolo
Str- 3R, 2x4km po 5:10/pauza 4´, V2
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 155
Sob- kolo
Ned- souvisle 25km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat
Řekl bych, že jsem s tím popasoval celkem se ctí, byť jsem měl tréninkové úsilí komplikované relativně bohatým doprovodným programem spojeným převážně s nějakou konzumací:-))
V pondělí jsem už skoro tradičně ráno totální lemra. Nevstanu, nicméně dokopu se v poledne cosi zaplavat a klusat jdu večer. Úplně na pohodu, tepy vypadají vysoké, protože mi už slábla baterka v pásu, takže jsem prvních 10minut bojoval s hodnotami kolem 200:-).
Ani úterek, stejně jako den předchozí, nedával příliš nadějí na cestu do práce na kole. Dokonce jsem se ráno vzbudil, vstal a kurnik, venku prší. Co už, šup zpět do pelechu. V poledne zaplavat a běh opět až večer. A asi se opět potvrdilo, že forma (jestli o něčem takovém při mé výkonnosti může být řeč) asi je. Chtěl jsem odběhnou ty 4km úseky původně plánované na středu. Už při rozklusu jsem tušil, že to dneska pude. První 4km jsou proti větru, přesto relativně v klidu držím tempo 5:06, průměrný tep úseku 159. Zpět mi foukne do zad a vida, při stejném tepu tempo 4:57. Pravda, konec už jsem docela tlačil na pilu, abych se s tempem pod 5:00 dostal;-). Dobré, patnáctka za 1:19:17 (je v tom rozklus i výklus) na průměrném tepu 154.
Ve středu konečně do práce na kole!
Na čtvrteční služebku jsem se dokonce celkem těšil, protože už jsem byl utahaný jako kůň.
V pátek opět kolečko do práce a taky opět funí. Ale dnes slavíme narozeniny skorošvagrové, musím domů pořádně tumlovat, takže neřeším nějaké tepy. Na oslavě se celkem šetřím s pitím teda, protože Jitka připravila naprosté žrací orgie. Počítám, že jí připravené potraviny by nasytily hladovějící Afriku na několik dní.
V sobotu totiž celý den hlídám děti a protože žena jede už v 8 ráno, musím pětadvacku odběhnout brzo ráno. A opravdu se mi podařilo vstát ve 4:50 a trénink zvládnout. Zejména vystuňované tempo cestou zpět mne celkem bavilo. Večer jsem se vypravil zocelit organismus na rožnění prasátka. 2 panáky slivovice ještě před prvním pivem dávaly tušit, že dneska to s kontrolou a ovládáním nebude nic moc. No co budu vyprávět, vožral jsem se jako to prase ( které se naštěstí začalo rožnit pozdě, takže jsem se zvádl moc nepřejíst:-)), slivovici ovšem brkám ještě teď, nicméně díky její kvalitě je kocovina dost milosrdná. A jelikož opékajícím oslavencem byl kolega z TTS Osek, rovnou jsem si domluvil nedělní vyjížďku s prezidentem klubu.
V neděli se mi vstávalo fakt blbě a to mne moje milosrdná žena nechala ležet až do 9:30. Posnídal jsem 1,5 litru čerstvé žinčice, zapil ji kvasnicovým ležákem a začal se cítit skoro normálně. Po obědě startuju na kolo a je mi jasné, že dneska to žádná extra divočina nebude, takže lehce vypustíme několik plánovaných kopců:-)) V zásadě jsem překvapen, že mi není nijak zle, takže po 80-ti km příjemné společné vyjížďky nechávám Petra v Oseku a jedu domů, fouká do zad, pohodka. Asi půl kiláku za Osekem, co by kamenem dohodil domů, mi najednou totálně dochází, na 7-mi zbývajících km domů třikrát zastavuju a rozdýchávám blinkací návaly. Domů dojíždím totálně prošitý. Trvá skoro hodinu, než se jakž takž vzpamatuju. Vinu příkládám tomu, že jsme se nestavili na pivo, tím jsem se spravil až doma;-)
Tabulečka je tady a co se týče hubnutí v přímém přenosu, tak dneska to píše 97,5kg což mi příjde bezva zejména s ohledem na absolvovaný program:-))
Jako důležitou skutečnost vidím ještě to, že díky dnešní vyjížďce jsem počtem najetých km (se započtením trenažéru) překonal o pár km kilometry naběhané. Kónečně, doufejme, že počasí už půjde jenom k lepšímu.
Pon- klus 10km na 145
Ute- kolo
Str- 3R, 2x4km po 5:10/pauza 4´, V2
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 155
Sob- kolo
Ned- souvisle 25km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat
Řekl bych, že jsem s tím popasoval celkem se ctí, byť jsem měl tréninkové úsilí komplikované relativně bohatým doprovodným programem spojeným převážně s nějakou konzumací:-))
V pondělí jsem už skoro tradičně ráno totální lemra. Nevstanu, nicméně dokopu se v poledne cosi zaplavat a klusat jdu večer. Úplně na pohodu, tepy vypadají vysoké, protože mi už slábla baterka v pásu, takže jsem prvních 10minut bojoval s hodnotami kolem 200:-).
Ani úterek, stejně jako den předchozí, nedával příliš nadějí na cestu do práce na kole. Dokonce jsem se ráno vzbudil, vstal a kurnik, venku prší. Co už, šup zpět do pelechu. V poledne zaplavat a běh opět až večer. A asi se opět potvrdilo, že forma (jestli o něčem takovém při mé výkonnosti může být řeč) asi je. Chtěl jsem odběhnou ty 4km úseky původně plánované na středu. Už při rozklusu jsem tušil, že to dneska pude. První 4km jsou proti větru, přesto relativně v klidu držím tempo 5:06, průměrný tep úseku 159. Zpět mi foukne do zad a vida, při stejném tepu tempo 4:57. Pravda, konec už jsem docela tlačil na pilu, abych se s tempem pod 5:00 dostal;-). Dobré, patnáctka za 1:19:17 (je v tom rozklus i výklus) na průměrném tepu 154.
Ve středu konečně do práce na kole!
Na čtvrteční služebku jsem se dokonce celkem těšil, protože už jsem byl utahaný jako kůň.
V pátek opět kolečko do práce a taky opět funí. Ale dnes slavíme narozeniny skorošvagrové, musím domů pořádně tumlovat, takže neřeším nějaké tepy. Na oslavě se celkem šetřím s pitím teda, protože Jitka připravila naprosté žrací orgie. Počítám, že jí připravené potraviny by nasytily hladovějící Afriku na několik dní.
V sobotu totiž celý den hlídám děti a protože žena jede už v 8 ráno, musím pětadvacku odběhnout brzo ráno. A opravdu se mi podařilo vstát ve 4:50 a trénink zvládnout. Zejména vystuňované tempo cestou zpět mne celkem bavilo. Večer jsem se vypravil zocelit organismus na rožnění prasátka. 2 panáky slivovice ještě před prvním pivem dávaly tušit, že dneska to s kontrolou a ovládáním nebude nic moc. No co budu vyprávět, vožral jsem se jako to prase ( které se naštěstí začalo rožnit pozdě, takže jsem se zvádl moc nepřejíst:-)), slivovici ovšem brkám ještě teď, nicméně díky její kvalitě je kocovina dost milosrdná. A jelikož opékajícím oslavencem byl kolega z TTS Osek, rovnou jsem si domluvil nedělní vyjížďku s prezidentem klubu.
V neděli se mi vstávalo fakt blbě a to mne moje milosrdná žena nechala ležet až do 9:30. Posnídal jsem 1,5 litru čerstvé žinčice, zapil ji kvasnicovým ležákem a začal se cítit skoro normálně. Po obědě startuju na kolo a je mi jasné, že dneska to žádná extra divočina nebude, takže lehce vypustíme několik plánovaných kopců:-)) V zásadě jsem překvapen, že mi není nijak zle, takže po 80-ti km příjemné společné vyjížďky nechávám Petra v Oseku a jedu domů, fouká do zad, pohodka. Asi půl kiláku za Osekem, co by kamenem dohodil domů, mi najednou totálně dochází, na 7-mi zbývajících km domů třikrát zastavuju a rozdýchávám blinkací návaly. Domů dojíždím totálně prošitý. Trvá skoro hodinu, než se jakž takž vzpamatuju. Vinu příkládám tomu, že jsme se nestavili na pivo, tím jsem se spravil až doma;-)
Tabulečka je tady a co se týče hubnutí v přímém přenosu, tak dneska to píše 97,5kg což mi příjde bezva zejména s ohledem na absolvovaný program:-))
Jako důležitou skutečnost vidím ještě to, že díky dnešní vyjížďce jsem počtem najetých km (se započtením trenažéru) překonal o pár km kilometry naběhané. Kónečně, doufejme, že počasí už půjde jenom k lepšímu.
neděle 20. dubna 2008
2008 týden 16 (14.4..- 20.4.)
Další týden utekl. Přemýšlel jsem nad několika věcmi, některé jsem domyslel, některé zahodil, jiné odsunul na posléze.
1. věc: jsem strašně bachratej. Dokonce více, než loni touto dobou. Je to tím, že nejezdím do práce na kole, furt nějak není počasí. Budu muset trochu ubrat v jídle a jako jedno z dalších opatření budu zveřejňovat svoji nedělní váhu. Za konstatování čtenářů v komentářích, že jsem tlusté prase předem děkuji. O teorie, že to není tak zlé, nestojím, že Aldamane:-))) Tuto neděli jsem na 98kg, kua.
2. věc: chtěl jsem jít na Hanácký půlmaraton. Mrkl jsem ale na loňské časy a přes 1:50 našel jediný čas. Tam nemám co dělat. Nejdu.
3. věc: Mamuttour. Nejspíš nepojedu dlouhou. Prd jezdím a z toho si na těch 210 netroufám. Navíc v souladu s bodem jedna je moje vrchařská forma tristní. Zatím odkládám na posléze.
Další věci nejsou hodny zveřejnění.
Trénink od Michala vypadal takto:
Pon- klus 10km na 145
Ute- 3R, 6km po 5:10´/km, V2
Str- volno
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 145
Sob- kolo
Ned- souvisle 8km na 5:30+8km na 5:20 (nebo rychleji )
V pondělí potřebuju být rozumně v práci a je slušné počasí na kolo. Takže bulnu běh a jedu:-)
V úterý tam mám běh, který ale nedodržím, protože mám tu včerejší bulku, kvůli níž ho natáhnu. Po 3km rozklusu vydržím tempo 5:09 12km místo šesti. Je z toho osobák na 15km 1:18:33 a i na 20km (ten jsem ještě nikdy neměřil:-)) po výklusu 1:47:25. Přes poledne jdu plavat, ale bazén je plný meger z magistrátu, které mají bazén zadara, takže se jenom motají a zabírají místo. Do ženských nekopu, takže to po 1,6 km balím.
Středa a čtvrtek ruply na to, že je prostě občas potřeba taky pracovat
V pátek tam mám klus, který dám, ale malinko delší. Svítí vycházející sluníčko, pěkně se kluše. Přes poledne jdu plavat a protože jsem si už před nějakým časem řekl, že nebudu plavat kratší tréninky než 2km, musím si opravit průměr kvůlivá pondělku a za 41:30 stihnu 2400. Uffff.
V sobotu mám sice předepsané kolo, ale předpověď je na sobotu pesimistická a na neděli optimistická, změna pořadí je tudíž nasnadě. Navíc se podařilo domluvit výběh s Aldamanem, což se podařilo po fakt dlouhé době a stálo to za to:-). Oproti předpisu jsem zařadil rozklus, pak tempo 5:30, ale nikoli 8km nýbrž 10 s tím, že i to svižnější zkusím vydržet, co to dá. Běžíme kolem Bečvy a první část je náročná, protože fouká "do držky", takže z tempa 5:30 je rázem 5:35. Na 5:10 (z nějakého důvodu jsem si spletl 5:20 s 5:10:-)) se dívám s obavami. Ničím nepodloženými, jaxe ukáže. Zpět to rozbíháme na 5:05, s větrem v zádech to jde samo a prvních 5km při tomto tempu dokonce zvládám mluvit (Aldaman samozřejmě pindá furt, tempo je pro něj na pohodu), pak trošku zrychlíme, musím tedy zmlknout. Rozhodnu se držet tempo až po půlmaraton. Ten pak dám za 1:53:11, což je rovněž osobák, bo jsem půlmaraton ještě nikdy neměřil:-D. Nejít to ve dvou, nemám nejspíš morál se s tím větrem prát tak dlouho. Navíc ke konci už jsem za Alešem vyloženě vlál, ale vodič valil, tak já musel taky:-). Díkec strýcu.
V neděli je počasí na pytel. Vůbec mne to letos už nějak nebaví. Původně jsem chtěl jet ráno, pak se vyjasnění přesunulo ze soboty večer na neděli průběh dne. Takže ráno padá, sice jsem si natáhl budíka, že aspoň ráno na chvíli vyběhnu, ale mám totální kopr. Kašlu na to. Počasí se moc nelepší ani po obědě. Sem tam zamrholí, tfuj. O půl čtvrté se odhodlávám vyjet. Nezmoknu, ale není to ono, nebaví mě to, do Kozlova se trápím, je zima i na to stavit se na pivo, tak si odkroutím 60km a jedu domů, musím ještě doučit neteř matiku. Matura je holt potvora:-)
Celkem slušný týden (tabulečka), ale stejně nejsem spokojen. V neděli jsem mohl vstát, zaběhnout, ale hlavně mělo být pěkně a já si měl dát stovečku, na kterou jsem měl domluvenou vycházku:-) Himlgergot, kdy začne konečne být venku i pro cyklisty do pěkného počasí? Toho kola se začínám fakt bát.
1. věc: jsem strašně bachratej. Dokonce více, než loni touto dobou. Je to tím, že nejezdím do práce na kole, furt nějak není počasí. Budu muset trochu ubrat v jídle a jako jedno z dalších opatření budu zveřejňovat svoji nedělní váhu. Za konstatování čtenářů v komentářích, že jsem tlusté prase předem děkuji. O teorie, že to není tak zlé, nestojím, že Aldamane:-))) Tuto neděli jsem na 98kg, kua.
2. věc: chtěl jsem jít na Hanácký půlmaraton. Mrkl jsem ale na loňské časy a přes 1:50 našel jediný čas. Tam nemám co dělat. Nejdu.
3. věc: Mamuttour. Nejspíš nepojedu dlouhou. Prd jezdím a z toho si na těch 210 netroufám. Navíc v souladu s bodem jedna je moje vrchařská forma tristní. Zatím odkládám na posléze.
Další věci nejsou hodny zveřejnění.
Trénink od Michala vypadal takto:
Pon- klus 10km na 145
Ute- 3R, 6km po 5:10´/km, V2
Str- volno
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 145
Sob- kolo
Ned- souvisle 8km na 5:30+8km na 5:20 (nebo rychleji )
V pondělí potřebuju být rozumně v práci a je slušné počasí na kolo. Takže bulnu běh a jedu:-)
V úterý tam mám běh, který ale nedodržím, protože mám tu včerejší bulku, kvůli níž ho natáhnu. Po 3km rozklusu vydržím tempo 5:09 12km místo šesti. Je z toho osobák na 15km 1:18:33 a i na 20km (ten jsem ještě nikdy neměřil:-)) po výklusu 1:47:25. Přes poledne jdu plavat, ale bazén je plný meger z magistrátu, které mají bazén zadara, takže se jenom motají a zabírají místo. Do ženských nekopu, takže to po 1,6 km balím.
Středa a čtvrtek ruply na to, že je prostě občas potřeba taky pracovat
V pátek tam mám klus, který dám, ale malinko delší. Svítí vycházející sluníčko, pěkně se kluše. Přes poledne jdu plavat a protože jsem si už před nějakým časem řekl, že nebudu plavat kratší tréninky než 2km, musím si opravit průměr kvůlivá pondělku a za 41:30 stihnu 2400. Uffff.
V sobotu mám sice předepsané kolo, ale předpověď je na sobotu pesimistická a na neděli optimistická, změna pořadí je tudíž nasnadě. Navíc se podařilo domluvit výběh s Aldamanem, což se podařilo po fakt dlouhé době a stálo to za to:-). Oproti předpisu jsem zařadil rozklus, pak tempo 5:30, ale nikoli 8km nýbrž 10 s tím, že i to svižnější zkusím vydržet, co to dá. Běžíme kolem Bečvy a první část je náročná, protože fouká "do držky", takže z tempa 5:30 je rázem 5:35. Na 5:10 (z nějakého důvodu jsem si spletl 5:20 s 5:10:-)) se dívám s obavami. Ničím nepodloženými, jaxe ukáže. Zpět to rozbíháme na 5:05, s větrem v zádech to jde samo a prvních 5km při tomto tempu dokonce zvládám mluvit (Aldaman samozřejmě pindá furt, tempo je pro něj na pohodu), pak trošku zrychlíme, musím tedy zmlknout. Rozhodnu se držet tempo až po půlmaraton. Ten pak dám za 1:53:11, což je rovněž osobák, bo jsem půlmaraton ještě nikdy neměřil:-D. Nejít to ve dvou, nemám nejspíš morál se s tím větrem prát tak dlouho. Navíc ke konci už jsem za Alešem vyloženě vlál, ale vodič valil, tak já musel taky:-). Díkec strýcu.
V neděli je počasí na pytel. Vůbec mne to letos už nějak nebaví. Původně jsem chtěl jet ráno, pak se vyjasnění přesunulo ze soboty večer na neděli průběh dne. Takže ráno padá, sice jsem si natáhl budíka, že aspoň ráno na chvíli vyběhnu, ale mám totální kopr. Kašlu na to. Počasí se moc nelepší ani po obědě. Sem tam zamrholí, tfuj. O půl čtvrté se odhodlávám vyjet. Nezmoknu, ale není to ono, nebaví mě to, do Kozlova se trápím, je zima i na to stavit se na pivo, tak si odkroutím 60km a jedu domů, musím ještě doučit neteř matiku. Matura je holt potvora:-)
Celkem slušný týden (tabulečka), ale stejně nejsem spokojen. V neděli jsem mohl vstát, zaběhnout, ale hlavně mělo být pěkně a já si měl dát stovečku, na kterou jsem měl domluvenou vycházku:-) Himlgergot, kdy začne konečne být venku i pro cyklisty do pěkného počasí? Toho kola se začínám fakt bát.
neděle 13. dubna 2008
2008 týden 15 (7.4..- 13.4.)
První týden s odtrénovanými 12-ti hodinami. Celkem dost dobré:-) Jelikož Michalovy nechodily maily z mé gmailí schránky (v poslední době s tím trochu bojuju, mám pocit, že seznam.cz i centrum.cz čas od času prostě maily od gmailu ztrácejí), měl pocit, že nereaguji na jeho dotazy k tréninku a žádný jsem tedy neměl. To značí týden plný improvizace:-)
V pondělí jsem si dal pokempové lehké plavání a protože jsem měl černé běžecké svědomí, vyrazil jsem ještě večer po manželčině návratu z pilates na noční devítku. Nechtělo se mi, potmě mne to nebavilo, ale co už.
V úterý Prágl. V pět ráno odjezd, v deset večer návrat. Klasický den na prd.
Ve středu jsem zase nevstal. Kurnik, mám s tím nějaké problémy, zejména když po pozdních návratech domů špatně spím. V poledne jsem si dal výživné plavání s celkem 400m delfína a taky jsem si mákl s novými packami speedo. Jsou velké, pohodlné a ruce z nich bolí fest:-)
Běh tedy zase večer. To se žena vrací ze cvičení o hoďku dříve, takže vybíhám ještě za lehkého šera, jež však nemá dlouhého trvání. Stejně ale zvládnu svižnou 12-tku v tempu 5:19 na 154-ech bpm. Dobrý.
Predpověď na čtvrtek dává tušit, že se letos prvně vypravím do práce na kole. Bezva jsem se projel do práce, zato z práce se pěkně nažral větru. Moravská brána je holt moravská brána.
V pátek jsem vstal, hurrá. Je z toho prima patnáctka kolem Bečvy. Přes poledne plavání, taky fajn.
Na sobotu jsme zase po dlouhé době domluvení s Aldamanem na delší běh. Leč v šest ráno chčije a chčije. V devět to začíná vypadat nadějně, ale protože je v plánu výlet do aquaparku v Hranicích přes poledne, je to na mne už pozdě. Zvládnu tedy jenom svižnou osmičku těsně před odjezdem. V hranickém aquaparku jsem prvně, ale rozhodně ne naposledy. Proti Přerovu v atrakcích pro děti nebe a dudy. Odpoledne razí choť na dámskou jízdu, takže jsem otec na full time a žádné pokračování sportovní přípravy se nekoná.
V neděli se blbě vstává. Udělali jsme si s dětmi spací pelech v obýváku a spali pohromadě, což značí, že se ráno před definitivní likvidací spaní musí odehrát spousta kravin a intenzívní rozhovor, proč takový binec nemůže zůstat v obýváku celý den:-)
Hnán čímsi se přes domluvené popolední kolo vydávám na běh a vida: už při rozbíhání mám nějak lehké nohy. Je z toho pětka v tempu 5:10 a pořád se cítím nějak dobře, tak přidám na 4:50 a zase to jde. U vědomí, že mne za chvíli čeká kolo to nehrotím, po třech km proto zpomaluji a vyklusávám domů.
Ve 12:30 razí z parkoviště před naším domem poměrně silná výprava. Připojil se Ondra, Aldaman a jeho kamarád, v Oseku navíc oddílový prezident Peca, jeho bratr Tomáš a další oddílový člen Milan. Foukalo trochu do zad, tak se do Lipníka pěkně valilo. Výsledkem toho bylo, že se Tomáš odpojil a jel si svoje. První kopeček z Týna "pole" řádně roztrhal a při čekání na kopci pronesl Aldamanův kolega osudnou větu "myslel jsem, že se jede jezdit a ne kecat", která nějak rozhodila zejména mladé a začalo se pěkně divočit. Do Bystřice je to z kopce do kopce, přesto průměr neklesal pod 30kmph. V Blazicích zjišťujeme, že už jsme bez Aldamana a jeho kolegy. Z Bystřice do Holešova se regulérně prasí. Furt přes 40kmph až v Holešově zastavíme na pivo. Zejména Milan po včerejší Chřibské padesátce předvádí pěkný výkon (tedy při jízdě, pivo si dáme s Ondrou sami dva:-)). Osečáci už s námi nechtěji jet na Troubky, takže počkají na vypití rychlého piva a valíme dál, od Staré Vsi už jenom ve dvou. Nefouká nám do zad, ale zboku, což není ono, nicméně domů už to dotlačíme s finálním průměrem 29,8 na 87-mi kilometrech. Na letošní třetí vyjížďku bych řekl dost dobrý, navíc jsem po ranním běhu furt čekal, kdy mi dojde a nic:-D.
Upřímně, jen těžko se bráním uspokojení s tímto týdnem:-). Pouze doufám, že počasí už konečně dovolí trochu více jezdit na kole. Toho mám totiž proti loňsku najeto fakt málo.
V pondělí jsem si dal pokempové lehké plavání a protože jsem měl černé běžecké svědomí, vyrazil jsem ještě večer po manželčině návratu z pilates na noční devítku. Nechtělo se mi, potmě mne to nebavilo, ale co už.
V úterý Prágl. V pět ráno odjezd, v deset večer návrat. Klasický den na prd.
Ve středu jsem zase nevstal. Kurnik, mám s tím nějaké problémy, zejména když po pozdních návratech domů špatně spím. V poledne jsem si dal výživné plavání s celkem 400m delfína a taky jsem si mákl s novými packami speedo. Jsou velké, pohodlné a ruce z nich bolí fest:-)
Běh tedy zase večer. To se žena vrací ze cvičení o hoďku dříve, takže vybíhám ještě za lehkého šera, jež však nemá dlouhého trvání. Stejně ale zvládnu svižnou 12-tku v tempu 5:19 na 154-ech bpm. Dobrý.
Predpověď na čtvrtek dává tušit, že se letos prvně vypravím do práce na kole. Bezva jsem se projel do práce, zato z práce se pěkně nažral větru. Moravská brána je holt moravská brána.
V pátek jsem vstal, hurrá. Je z toho prima patnáctka kolem Bečvy. Přes poledne plavání, taky fajn.
Na sobotu jsme zase po dlouhé době domluvení s Aldamanem na delší běh. Leč v šest ráno chčije a chčije. V devět to začíná vypadat nadějně, ale protože je v plánu výlet do aquaparku v Hranicích přes poledne, je to na mne už pozdě. Zvládnu tedy jenom svižnou osmičku těsně před odjezdem. V hranickém aquaparku jsem prvně, ale rozhodně ne naposledy. Proti Přerovu v atrakcích pro děti nebe a dudy. Odpoledne razí choť na dámskou jízdu, takže jsem otec na full time a žádné pokračování sportovní přípravy se nekoná.
V neděli se blbě vstává. Udělali jsme si s dětmi spací pelech v obýváku a spali pohromadě, což značí, že se ráno před definitivní likvidací spaní musí odehrát spousta kravin a intenzívní rozhovor, proč takový binec nemůže zůstat v obýváku celý den:-)
Hnán čímsi se přes domluvené popolední kolo vydávám na běh a vida: už při rozbíhání mám nějak lehké nohy. Je z toho pětka v tempu 5:10 a pořád se cítím nějak dobře, tak přidám na 4:50 a zase to jde. U vědomí, že mne za chvíli čeká kolo to nehrotím, po třech km proto zpomaluji a vyklusávám domů.
Ve 12:30 razí z parkoviště před naším domem poměrně silná výprava. Připojil se Ondra, Aldaman a jeho kamarád, v Oseku navíc oddílový prezident Peca, jeho bratr Tomáš a další oddílový člen Milan. Foukalo trochu do zad, tak se do Lipníka pěkně valilo. Výsledkem toho bylo, že se Tomáš odpojil a jel si svoje. První kopeček z Týna "pole" řádně roztrhal a při čekání na kopci pronesl Aldamanův kolega osudnou větu "myslel jsem, že se jede jezdit a ne kecat", která nějak rozhodila zejména mladé a začalo se pěkně divočit. Do Bystřice je to z kopce do kopce, přesto průměr neklesal pod 30kmph. V Blazicích zjišťujeme, že už jsme bez Aldamana a jeho kolegy. Z Bystřice do Holešova se regulérně prasí. Furt přes 40kmph až v Holešově zastavíme na pivo. Zejména Milan po včerejší Chřibské padesátce předvádí pěkný výkon (tedy při jízdě, pivo si dáme s Ondrou sami dva:-)). Osečáci už s námi nechtěji jet na Troubky, takže počkají na vypití rychlého piva a valíme dál, od Staré Vsi už jenom ve dvou. Nefouká nám do zad, ale zboku, což není ono, nicméně domů už to dotlačíme s finálním průměrem 29,8 na 87-mi kilometrech. Na letošní třetí vyjížďku bych řekl dost dobrý, navíc jsem po ranním běhu furt čekal, kdy mi dojde a nic:-D.
Upřímně, jen těžko se bráním uspokojení s tímto týdnem:-). Pouze doufám, že počasí už konečně dovolí trochu více jezdit na kole. Toho mám totiž proti loňsku najeto fakt málo.
úterý 8. dubna 2008
2008 týden 14 (31.3..- 6.4.)
Tento týden se ve druhé polovině odehrával ve znamení plaveckého kempu, byl tedy poměrně výživný. :-D
Michalův předepsaný trénink vypadal následovně:
Michalův předepsaný trénink vypadal následovně:
Pon- klus 10km na 145
Ute- klus 8km na 150
Str- 3R, 4x1km za 4:30´/pauza 5´, 3R
Ctv- volno - plavani
Pat- ett
Sob- ett
Ned- ett
V pondělí jsme měl dovolenou. Poslední den na odevzdání daňového přiznání s očekávanou frontou a taky jsem si řekl, že by nebylo špatné si konečně po třech měsících vyzvednout občanku. Sice kartička na houby, ale občas ji chtějí.
Jelikož jsem byl hodný a stihl za dopoledne nejen oba úřady, ale i objednat manželce kolo a složit zálohu, dostal jsem vycházku a vyrazil na silnici. Cítil jsem ještě neděli, takže jsem se nehrnul do kopců a za necelé dvě hodinky se vrátil domů. Venku ale bylo moc krásně, tak jsem se jenom přezul do maratonek a vyrazil na první letošní přechodový trénink a dobrý. Celkem to šlo Čekyňák nečekyňák.
V úterý se mi podařilo přivstat a vyrazit na běh. Rozhodl jsem se zařadit středeční 4x1km ve 4:30. Stala se ale menší chybka a pustil jsem si v garminovi jiný trénink 5x1km s pauzou nikoli 5 anóbrž 4 minuty. Na lačno ty intensity nějako nejsou ono. Nějak jsem se tím ale protrápil, většinou kolem 4:35 a při výklusu a potláčení blinkání si říkal, že desítka za 45 bude ještě stát hodně práce a kil :-D
Středeční expedice Prágl značí volný den.
Ve čtvrtek se mi zoufale nechce z pelechu. Vrátil jsem se pozdě a spánek chybí. Nakonec se dokopu ven, protože tak nějak tuším absence běhu na kempu a v pátek kvůli časnému odjezdu směr Chrudim plánuji hodně časnou cestu do práce. Mám sice hned po rozběhu nějako vysoko tepy, ale zdá se mi běžet dobře. Zkouším tedy zrychlit na 5:00, že dám 4-5 km v tomto tempu.
V pátek se mi stala taková věc. Děti mne ráno chytili ještě doma a nějak se mi nechtělo jim jenom říct zdar a odjet. Tak jsme blbli v posteli, pak u snídaně, pak najednou byla Maruška ve škole, Matýsek ve školce a my se ženou sami doma. Zařazuji tedy v týdnu ještě jeden dovolené za účelem dalšího blbnutí v posteli :-D. Když už máme volný den, nabídnu se, že navařím. Žena souhlasí a příznivě naladěna, čehož jsem využil, objednal gnocci s ořechovoparmazánovou omáčkou od Madonny (doporučuji, kdybyste tam náhodou zavítali. Gnocci jim fakt jdou) a vyrazil na běh využít čas ušetřený vařením :-D.
A dobré docela. Nějak to utíká, prvních 7km v tempu 5:20 a cítím se fajn. Přidám. 5km v tempu 5:00 jde proti včerejšku dobře a po dvoukilometrovém výklusu domů mám nejrychlejší tréninkové tempo všech dob 5:17.
Doma ještě vysvětlím Matýskovi, že výuka motýlka neznamená, že se budu učit plavat i včelku či mouchu :-D a valím směr Chrudim.
Celkem dobrý týden řekl bych. Motýlka jsem zdokonalil, přechodový trénink zařadil, něco málo i uběhl a celkem se odreagoval. A nesmím samozřejmě zapomenout na tabulku pro ironmana a jeho špeha aldamana :-DD.
neděle 6. dubna 2008
Plavecký kemp Chrudim 4.-6.4. aneb motýlková taškařice
Tento kemp jsem původně vůbec neplánoval. Zařadil jsem jej jako náhradu velikonočního soustředění, kam jsem nemohl jet.
Kempu se účastnilo poměrně málo lidí, což bylo prima, páč jinak bychom se v lajnách zbytečně masakrovali:-). Při rozřazovacím závodě jsem docela trnul, jestli se vůbec dostanu do prvního družstva. eTriatlonový tým odvádí evidentně dobrou práci, protože s výjimkou dvou dorostenců závodních plavců, tam byli samí jejich odchovanci a časy na 200 kraul se pohybovaly skoro všechny blízko 3 minut a dost lidí zvládlo 50m kraulových noh pod minutu. Nakonec mi to o chlup vyšlo, byť poslední disciplínu delfínové vlnění jsem měl katastrofální (jako bývalý pólista jakž takž zaplavu kraula, ale motýlek se vždycky plaval s prsovýma nohama a v delfínovém vlnění jsem doposud tragický samouk). Tím, že nás bylo málo, netrvaly závody dlouho a ještě se stihlo celkem zaplavat Převážně technika vlnění a tak. Následoval svižný přesun na ubytování a šupky dupky k Daliborovi na večeři. Dali jsme si pěkně do nosu a v družné atmosféře poseděli cca do 3. Proti poslednímu kempu jsem tedy 1. noc na 5-ti hodinách spánku plus:-DD. Zajímavé, sice úplně jiná sestava než na podzim, ale zase prima lidi, se kterými se dá v klidu zapařit.
Ráno už jsme byli v lajně jenom 4 a začal seriózní delfínový trénink, ještě před ním ovšem rozcvička, zatím plnohodnotná. Spousta cvičení zejména s ploutvemi, které opravdu pomáhají hodně. Je pozoruhodné, jak moc po chvíli pomůžou kompetentí rady člověka ze břehu. Dan toho moc nenamluvil, ale za to vždycky k věci. Už při dopoledním natáčení jsem se cítil při delfínu výrazně lépe než kdykoli před tím a stačilo k tomu něco přes hoďku vedeného tréninku. Natáčelo se tentokrát i pod vodou a na SD kartu, natočené video si zájemci posléze mohli rovnou od Petra Valeše zkopírovat. Paráda, Maruška byla nadšená, že vidí tatínka v televizi plavat :-)
Po dopoledním tréninku následuje zasloužený obídek v pizzerii a pizza jako kolo od voza. Jelikož výjimečně nemám kocovinu jako prase, zvládám jídlo zcela bez problémů a pocitů přesycenosti. Po obědě následuje rozbor videa, kde si kromě stylů všímám, že jsem fakt hezkej chlap, jenom trochu těch špeků někde vytřást..... Po rozboru máme chvíli času, lehnu si tedy na postel, ale okamžitě se mi chce spát, takže se rozhoduji pro lehké proběhnutí, když už mám věci sebou. Dám jenom pětku, neznám to v Chrudimi, nepodařilo se mi vyběhnout nějak kloudně z města (to zvládám jenom v časných ranních a bez brýlí:-DD), takže jsem se vrátil, ospršil, mrkl na web (spolubydlící Dušan se stal šťastným majitelem Forerunneru 305, s chutí jsem mu tedy poreferoval o mých zkušenostech, chválit garmina mě fakt baví:-)) a valil na odpolední trénink. Už při rozcvičce (vyjímečně se ještě protahovaly i nohy:-)) jsem sakra cítil ramena, sice jsme neplavali žádné divočiny, ale i tak je motýlek dost náročný. V tréninku jsou už zařazeny i souvislé padesátky bez ploutví, které mi jdou plavat docela dobře, jsem z toho nadšený a na večeři razím sice utahaný jako kotě, ale zato spokojený jak s průběhem pokroků, tak i s novými plavkami, ironman krátkými elasťáky a packami trochu lepšími, než jsou moje dosavadní prašivky od emme. Dušan si koupil také packy, ještě před odchodem proto laborujeme s navlékáním gumiček na držení. S potěšením konstatuji, že s arenovými gumami je daleko větší pakárna než se speedy, které mám já :-)
Večeře je stejně jako v pátek společná, opět u Dalibora a opět jsem si pochutnal. Vůbec jsem si všiml, že na město velikosti Chrudimi je v centru mraky hospod, které lákají k otestování jídelníčku. A třeba plzeňská s názvem Krmelec působí vyloženě lákavě. Navzdory tomu, že rozjezd je asi pod dojmem delšího včerejšího posezení vlažnější, sedí se opět hrubě přes půlnoc. Zejména historky z Pavlovy veterinární praxe dávají už tak namoženým delfínovým břichům pořádně pokouřit:-) Většina z nich je bohužel nezveřejnitelných ;-), ale aspoň byly tak vydatné, že jsme ani nezařadili kořalku.
Spáneček, snídaně a šup na bazén. Rozcvička pěkně na pytel, vůbec se neprotahují stehna o lýtkách nemluvě. Profík má asi plnou hlavu jedné ladné plavkyně :-D. Ve vodě ovšem zato celkem solidní maso. Vyzvedávám zejména 2x200 m delfín (s ploutvemi) a 6x50m delfín (také s ploutvemi, naštěstí). Fakt dobré, z vody lezu po žebříku.
A, už poměrně stereotypně, hajdy na gáblík do picošky. Volíme s Dušanem oba jídlo na horké pánvičce a nevím jak on, já se o ni škaredě popálil, ale stejně jsem všechno snědl (lososové soté na pánvi s česnekovými bagetkami vřele doporučuji. Škoda, že jsem si nemohl dát víno, dobrá šedá rulanda by k soté šla parádně). Odcházíme a Radek připomíná, ať jsme včas na rozcvičce. Doufám, že se tentokrát aspoň lýtka protáhnou.
Prdlačku, před posledním tréninkem se nerozvičuje vůbec! Místo rozvičky je předcvičovatel manipulován jednou z cvičenek, pěknej šlendrián, že Radku?:-DDD.
Poslední hoďku plaveme v lajně jenom dva. Oba dorostenci jaxi museli odjet dříve. Neva. Podlehnu pýše a zkouším uplavat s ploutvemi 400m delfína. A uplaval jsem. Sice jsem si od stovky myslel, že další bazén už tutově zdechnu, ale nakonec se nezadařilo a manželka bude muset se životní pojistkou ještě počkat:-).
Doplaveme hodinu, rozloučíme se a jedem domů. Cestou zažívám dobrý úlek. Obvykle řídím levou rukou opřenou o opěrku ve dveřích a pravou mám na řadící páce nebo noze (mojí nebo manželky:-)). Někde před Mýtem musím zvednou levou ruku a sakra, ono to nejde. Bolest jak sviňa. Jelikož jde o moje chromé rameno, zastaví se ve mně srdce, co jsem to napáchal. Zkusím teda zvednou pravou ruku a sláva, bolí stejně. Nejsem tedy zraněný, jenom ramena mají prostě dost:-)
Bilance: jednoznačná spokojenost s kempem. Splnil jsem zejména hlavní úkol, neztratit zase brýle:-), ale i sekundární úkoly, jako zlepšení stylu a hlavně schopnost uplavat delfínem aspoň 50m tak, abych ho mohl začít pravidelně zařazovat do tréninku. Navíc byla zase výborná společnost a zábava, takže pokud bude na podzim nějaké prima soustředěníčko, nejspíš se na ně vypravím:-)
Kdyby sem náhodou zavítal někdo z plavajících na behej.com: rozhodně není třeba se delfínového kempu bát, i když někomu vůbec nejde, nebo ho vůbec nezkoušel. Ploutve opravdu hodně pomůžou a za sebe bych řekl, že jejich přínos pro delfína je asi ze všech stylů největší. Navíc výraznou většinu kempu tvoří technická cvičení na techniku vlnění, která jednoznačně přispívají k lepšímu cítění vody a mají tedy smysl i pro člověka plavajícího primárně kraul. No a v neposlední řadě je delfín silově náročný styl, kterážto síla se hodí i kraulerům:-)
Kempu se účastnilo poměrně málo lidí, což bylo prima, páč jinak bychom se v lajnách zbytečně masakrovali:-). Při rozřazovacím závodě jsem docela trnul, jestli se vůbec dostanu do prvního družstva. eTriatlonový tým odvádí evidentně dobrou práci, protože s výjimkou dvou dorostenců závodních plavců, tam byli samí jejich odchovanci a časy na 200 kraul se pohybovaly skoro všechny blízko 3 minut a dost lidí zvládlo 50m kraulových noh pod minutu. Nakonec mi to o chlup vyšlo, byť poslední disciplínu delfínové vlnění jsem měl katastrofální (jako bývalý pólista jakž takž zaplavu kraula, ale motýlek se vždycky plaval s prsovýma nohama a v delfínovém vlnění jsem doposud tragický samouk). Tím, že nás bylo málo, netrvaly závody dlouho a ještě se stihlo celkem zaplavat Převážně technika vlnění a tak. Následoval svižný přesun na ubytování a šupky dupky k Daliborovi na večeři. Dali jsme si pěkně do nosu a v družné atmosféře poseděli cca do 3. Proti poslednímu kempu jsem tedy 1. noc na 5-ti hodinách spánku plus:-DD. Zajímavé, sice úplně jiná sestava než na podzim, ale zase prima lidi, se kterými se dá v klidu zapařit.
Ráno už jsme byli v lajně jenom 4 a začal seriózní delfínový trénink, ještě před ním ovšem rozcvička, zatím plnohodnotná. Spousta cvičení zejména s ploutvemi, které opravdu pomáhají hodně. Je pozoruhodné, jak moc po chvíli pomůžou kompetentí rady člověka ze břehu. Dan toho moc nenamluvil, ale za to vždycky k věci. Už při dopoledním natáčení jsem se cítil při delfínu výrazně lépe než kdykoli před tím a stačilo k tomu něco přes hoďku vedeného tréninku. Natáčelo se tentokrát i pod vodou a na SD kartu, natočené video si zájemci posléze mohli rovnou od Petra Valeše zkopírovat. Paráda, Maruška byla nadšená, že vidí tatínka v televizi plavat :-)
Po dopoledním tréninku následuje zasloužený obídek v pizzerii a pizza jako kolo od voza. Jelikož výjimečně nemám kocovinu jako prase, zvládám jídlo zcela bez problémů a pocitů přesycenosti. Po obědě následuje rozbor videa, kde si kromě stylů všímám, že jsem fakt hezkej chlap, jenom trochu těch špeků někde vytřást..... Po rozboru máme chvíli času, lehnu si tedy na postel, ale okamžitě se mi chce spát, takže se rozhoduji pro lehké proběhnutí, když už mám věci sebou. Dám jenom pětku, neznám to v Chrudimi, nepodařilo se mi vyběhnout nějak kloudně z města (to zvládám jenom v časných ranních a bez brýlí:-DD), takže jsem se vrátil, ospršil, mrkl na web (spolubydlící Dušan se stal šťastným majitelem Forerunneru 305, s chutí jsem mu tedy poreferoval o mých zkušenostech, chválit garmina mě fakt baví:-)) a valil na odpolední trénink. Už při rozcvičce (vyjímečně se ještě protahovaly i nohy:-)) jsem sakra cítil ramena, sice jsme neplavali žádné divočiny, ale i tak je motýlek dost náročný. V tréninku jsou už zařazeny i souvislé padesátky bez ploutví, které mi jdou plavat docela dobře, jsem z toho nadšený a na večeři razím sice utahaný jako kotě, ale zato spokojený jak s průběhem pokroků, tak i s novými plavkami, ironman krátkými elasťáky a packami trochu lepšími, než jsou moje dosavadní prašivky od emme. Dušan si koupil také packy, ještě před odchodem proto laborujeme s navlékáním gumiček na držení. S potěšením konstatuji, že s arenovými gumami je daleko větší pakárna než se speedy, které mám já :-)
Večeře je stejně jako v pátek společná, opět u Dalibora a opět jsem si pochutnal. Vůbec jsem si všiml, že na město velikosti Chrudimi je v centru mraky hospod, které lákají k otestování jídelníčku. A třeba plzeňská s názvem Krmelec působí vyloženě lákavě. Navzdory tomu, že rozjezd je asi pod dojmem delšího včerejšího posezení vlažnější, sedí se opět hrubě přes půlnoc. Zejména historky z Pavlovy veterinární praxe dávají už tak namoženým delfínovým břichům pořádně pokouřit:-) Většina z nich je bohužel nezveřejnitelných ;-), ale aspoň byly tak vydatné, že jsme ani nezařadili kořalku.
Spáneček, snídaně a šup na bazén. Rozcvička pěkně na pytel, vůbec se neprotahují stehna o lýtkách nemluvě. Profík má asi plnou hlavu jedné ladné plavkyně :-D. Ve vodě ovšem zato celkem solidní maso. Vyzvedávám zejména 2x200 m delfín (s ploutvemi) a 6x50m delfín (také s ploutvemi, naštěstí). Fakt dobré, z vody lezu po žebříku.
A, už poměrně stereotypně, hajdy na gáblík do picošky. Volíme s Dušanem oba jídlo na horké pánvičce a nevím jak on, já se o ni škaredě popálil, ale stejně jsem všechno snědl (lososové soté na pánvi s česnekovými bagetkami vřele doporučuji. Škoda, že jsem si nemohl dát víno, dobrá šedá rulanda by k soté šla parádně). Odcházíme a Radek připomíná, ať jsme včas na rozcvičce. Doufám, že se tentokrát aspoň lýtka protáhnou.
Prdlačku, před posledním tréninkem se nerozvičuje vůbec! Místo rozvičky je předcvičovatel manipulován jednou z cvičenek, pěknej šlendrián, že Radku?:-DDD.
Poslední hoďku plaveme v lajně jenom dva. Oba dorostenci jaxi museli odjet dříve. Neva. Podlehnu pýše a zkouším uplavat s ploutvemi 400m delfína. A uplaval jsem. Sice jsem si od stovky myslel, že další bazén už tutově zdechnu, ale nakonec se nezadařilo a manželka bude muset se životní pojistkou ještě počkat:-).
Doplaveme hodinu, rozloučíme se a jedem domů. Cestou zažívám dobrý úlek. Obvykle řídím levou rukou opřenou o opěrku ve dveřích a pravou mám na řadící páce nebo noze (mojí nebo manželky:-)). Někde před Mýtem musím zvednou levou ruku a sakra, ono to nejde. Bolest jak sviňa. Jelikož jde o moje chromé rameno, zastaví se ve mně srdce, co jsem to napáchal. Zkusím teda zvednou pravou ruku a sláva, bolí stejně. Nejsem tedy zraněný, jenom ramena mají prostě dost:-)
Bilance: jednoznačná spokojenost s kempem. Splnil jsem zejména hlavní úkol, neztratit zase brýle:-), ale i sekundární úkoly, jako zlepšení stylu a hlavně schopnost uplavat delfínem aspoň 50m tak, abych ho mohl začít pravidelně zařazovat do tréninku. Navíc byla zase výborná společnost a zábava, takže pokud bude na podzim nějaké prima soustředěníčko, nejspíš se na ně vypravím:-)
Kdyby sem náhodou zavítal někdo z plavajících na behej.com: rozhodně není třeba se delfínového kempu bát, i když někomu vůbec nejde, nebo ho vůbec nezkoušel. Ploutve opravdu hodně pomůžou a za sebe bych řekl, že jejich přínos pro delfína je asi ze všech stylů největší. Navíc výraznou většinu kempu tvoří technická cvičení na techniku vlnění, která jednoznačně přispívají k lepšímu cítění vody a mají tedy smysl i pro člověka plavajícího primárně kraul. No a v neposlední řadě je delfín silově náročný styl, kterážto síla se hodí i kraulerům:-)
pondělí 31. března 2008
2008 týden 13 (24.- 30.3.)
Týden ve znamení prvního výjezdu na kole venku! Ale pěkně popořádku. Michalův rozpis vypadal následovně:
Pon- klus 8km na 145
Ute- volno
Str- 3R, 2x4km za 21´/pauza 5´, 3R
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 3R, 5x1km za za 4:30´(pauza 4´), V3
Ned- vytrvalost 15km na 155
Pondělek jsem s ohledem na velikonoční pondělí viděl dost s otazníkem, ale ozval se Lukáš, tak jsme šli spolu. Vylezla z toho docela docela svižná patnáctka (5:37) při tepu 148. Dobrý, tak jsem sám sebe překvapil, že jsem si večer ještě sedl na hoďku na trenažér.
V úterý jsem dodržel tréninkový plán bezezbytku a nedělal nic:-)
Středečního tréninku jsem se docela obával, ale nakonec dobré, zvládl jsem to dokonce o malinko svižněji. Celkově to i s vyklusáním s rozklusáním dalo jeden z mých nejrychlejších tréninků (5:25) při tepovce 151. Dobré dobré. Začínám přemýšlet o pátečním běhu v Olomouci.
Večer ještě hoďka na trenažéru.
Ve čtvrtek nestíhám bazén, tak aspoň večer trenažér. Celkem jsem si v kopečkách mákl:-)
Celý týden si s Michalem spisujeme o testu na kraulových 1500, v pátek na něj konečně došlo.
Odpoledne pak Běh výstavištěm Flory Olomouc.
V sobotu nemáme děti, takže vyrážíme s milostivou po nějakých nákupech. V gigasportu jsem si koupil pěkné držáky na kliky, tak jsem zvědav, jestli si na nich někdy zacvičím:-). Večer dávám jenom lehkou desítku běhu.
V neděli je nádherně a navíc jsem si domluvil vycházku na kolo. Obouvám nový plášť místo starého zlikvidovaného na trenažéru, nasazuji pumpičku, brašničku a hurrá. Navzdory dopravním uzávěrám vyjíždím na Hostýn. Žádné ďábelské tempo, spíše óda na řazení compact a převod 36x23-25:-)). Pár hodin na trenažéru je ale poznat, protože zadek vůbec netrpěl a hlaďáček jsem si dovezl jenom malinký:-). Po prvním kole pár prvních piv na zahrádce a vyplňování daňového přiznání (přece jenom v pondělí je poslední den:-) mají na svědomí, že na běh už nedošlo. Ále co, jak už je na kolo, přestanu do běhu tak bušit, spíš ho budu jenom tak lehce přikrmovat a přidám, jenom když bude škaredě na kolo.
Následující týden mne navíc čeká v plaveckém duchu, protože se jedu s etriatlonem učit plavat motýlka do Chrudimi.
Ježiš a na tabulku pro Aldamana bych málem zapomněl:-)
Pon- klus 8km na 145
Ute- volno
Str- 3R, 2x4km za 21´/pauza 5´, 3R
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 3R, 5x1km za za 4:30´(pauza 4´), V3
Ned- vytrvalost 15km na 155
Pondělek jsem s ohledem na velikonoční pondělí viděl dost s otazníkem, ale ozval se Lukáš, tak jsme šli spolu. Vylezla z toho docela docela svižná patnáctka (5:37) při tepu 148. Dobrý, tak jsem sám sebe překvapil, že jsem si večer ještě sedl na hoďku na trenažér.
V úterý jsem dodržel tréninkový plán bezezbytku a nedělal nic:-)
Středečního tréninku jsem se docela obával, ale nakonec dobré, zvládl jsem to dokonce o malinko svižněji. Celkově to i s vyklusáním s rozklusáním dalo jeden z mých nejrychlejších tréninků (5:25) při tepovce 151. Dobré dobré. Začínám přemýšlet o pátečním běhu v Olomouci.
Večer ještě hoďka na trenažéru.
Ve čtvrtek nestíhám bazén, tak aspoň večer trenažér. Celkem jsem si v kopečkách mákl:-)
Celý týden si s Michalem spisujeme o testu na kraulových 1500, v pátek na něj konečně došlo.
Odpoledne pak Běh výstavištěm Flory Olomouc.
V sobotu nemáme děti, takže vyrážíme s milostivou po nějakých nákupech. V gigasportu jsem si koupil pěkné držáky na kliky, tak jsem zvědav, jestli si na nich někdy zacvičím:-). Večer dávám jenom lehkou desítku běhu.
V neděli je nádherně a navíc jsem si domluvil vycházku na kolo. Obouvám nový plášť místo starého zlikvidovaného na trenažéru, nasazuji pumpičku, brašničku a hurrá. Navzdory dopravním uzávěrám vyjíždím na Hostýn. Žádné ďábelské tempo, spíše óda na řazení compact a převod 36x23-25:-)). Pár hodin na trenažéru je ale poznat, protože zadek vůbec netrpěl a hlaďáček jsem si dovezl jenom malinký:-). Po prvním kole pár prvních piv na zahrádce a vyplňování daňového přiznání (přece jenom v pondělí je poslední den:-) mají na svědomí, že na běh už nedošlo. Ále co, jak už je na kolo, přestanu do běhu tak bušit, spíš ho budu jenom tak lehce přikrmovat a přidám, jenom když bude škaredě na kolo.
Následující týden mne navíc čeká v plaveckém duchu, protože se jedu s etriatlonem učit plavat motýlka do Chrudimi.
Ježiš a na tabulku pro Aldamana bych málem zapomněl:-)
sobota 29. března 2008
Běh výstavištěm Flory Olomouc
Zcela neplánovaná akce. Ještě v pondělí jsem si myslel, že čtvrtek a pátek strávím ve Slaném na školení, které ovšem bylo pro malý zájem zrušeno a já chudák musel normálně do práce:-). Celý týden mi to docela běhalo, takže jsem šel do závodu dobře naladěn s vysokým očekáváním. V den závodu (pátek 28.3.) jsem si ještě střihl testík na 1500m kraula, o kterém jsme s trenérem diskutovali za 23:03, kterýžto čas mne příjemně překvapil. Co se týče časů to ovšem bylo jediné příjemné překvapení.
Závod se běží od hudebního altánku v Olomouckém parku, proti kterému utěšeně chátrá nádherná historická budova hudební kavárny, celkem tři okruhy, které vlastně nejsou okruhy, ale osmičky. Délka trati je udávána jako 8,8km, garmin naměřil o 100m méně. Na startu byla fůra lidi včetně bývalého paraplegika Martina K., který ale svoji vadu letos docela rozběhal;-). Vytipovávám ve startovním poli lidi, které bych teoreticky mohl porazit. Vybírám si paní s horší celulitidou, než mám já a pána s výrazně větším břichem než já. Nastavuji si závodní tempo na 4:30-4:40 a jde se na to. Paní i pán jsou přede mnou. V první polovině první osmičky předbíhám paní. Držím tempo 4:30 a cítím se docela dobře, což mi vydrží skoro až do konce prvníh osmičky. Při náběhu do druhé začíná moje tempo nezadržitelně klesat. Pán se mi lehce vzdaluje a ve druhé polovině mne předbíhá i paní, která po chvíli vezme i pána nezadržitelně mi zmizí. Tempo klesá a klesá, nejsem schopen přidat. Při náběhu do závěrečné osmy mám průměrné tempo už 4:50, daří se mi ale trochu zmobilizovat a lehce přidat. Sláva, předbíhám aspoň chlapíka v modrých trenkách, kterého si pamatuju z nějakých letních triatlonů. Do cíle dobíhám za nějakých 41:56, což značí průměrné tempo 4:49. Abych řekl pravdu, doufal jsem, že to bude výrazně lepší. Koketoval jsem s časem pod 40, ale jsem fakt mizerný běžec. I tak je ale letos můj nejrychlejší závod. Oproti Rohálovské desítce o 6s na km, nicméně Rohálka je kopcovitá, zatímco Flóra vyloženě rovinka s malinkými vlnkami.
Graf sice rovinatosti tratě moc neodpovídá, ale pod stromy měl garmin problémy s přesným zaměřením, takže 3D přesnost stála za pendrek. Nicméně i tak je vidět, jak mi tempo na kilák padalo po prvních dvou kilometrech celou dobu až na poslední 2km, kdy jsem nějakým zázrakem trochu ožil a ještě se zmobilizoval. Řekl bych, že jsem pozitivně přepálil a pak se trápil. Budu holt muset trochu více závodit, abych se podobným chybám vyvaroval, nebo se k tempu 4:30 prozávodil:-)
I tak jsem se ovšem neváhal za závod odměnit, protože jsme s manželkou vyrazili na večeři při příležitostí udání dětí do péče švagrům:-). Že Robert Mondavi s vínem umí, vím dlouho, nicméně Cabernet Sauvignon 2004 mne natolik překvapil svou plností, že jsem neváhal a dal si v klidu tataráček. I tuto poměrně pikantní potravinu bez problémů utáhl svou mohutnou ovocností. Takové víno u nás prostě vyrůst nemůže. No a na dobrou noc i doplnění cukrů šestiputénkový Tokay, ten můžu:-D
Závod se běží od hudebního altánku v Olomouckém parku, proti kterému utěšeně chátrá nádherná historická budova hudební kavárny, celkem tři okruhy, které vlastně nejsou okruhy, ale osmičky. Délka trati je udávána jako 8,8km, garmin naměřil o 100m méně. Na startu byla fůra lidi včetně bývalého paraplegika Martina K., který ale svoji vadu letos docela rozběhal;-). Vytipovávám ve startovním poli lidi, které bych teoreticky mohl porazit. Vybírám si paní s horší celulitidou, než mám já a pána s výrazně větším břichem než já. Nastavuji si závodní tempo na 4:30-4:40 a jde se na to. Paní i pán jsou přede mnou. V první polovině první osmičky předbíhám paní. Držím tempo 4:30 a cítím se docela dobře, což mi vydrží skoro až do konce prvníh osmičky. Při náběhu do druhé začíná moje tempo nezadržitelně klesat. Pán se mi lehce vzdaluje a ve druhé polovině mne předbíhá i paní, která po chvíli vezme i pána nezadržitelně mi zmizí. Tempo klesá a klesá, nejsem schopen přidat. Při náběhu do závěrečné osmy mám průměrné tempo už 4:50, daří se mi ale trochu zmobilizovat a lehce přidat. Sláva, předbíhám aspoň chlapíka v modrých trenkách, kterého si pamatuju z nějakých letních triatlonů. Do cíle dobíhám za nějakých 41:56, což značí průměrné tempo 4:49. Abych řekl pravdu, doufal jsem, že to bude výrazně lepší. Koketoval jsem s časem pod 40, ale jsem fakt mizerný běžec. I tak je ale letos můj nejrychlejší závod. Oproti Rohálovské desítce o 6s na km, nicméně Rohálka je kopcovitá, zatímco Flóra vyloženě rovinka s malinkými vlnkami.
Graf sice rovinatosti tratě moc neodpovídá, ale pod stromy měl garmin problémy s přesným zaměřením, takže 3D přesnost stála za pendrek. Nicméně i tak je vidět, jak mi tempo na kilák padalo po prvních dvou kilometrech celou dobu až na poslední 2km, kdy jsem nějakým zázrakem trochu ožil a ještě se zmobilizoval. Řekl bych, že jsem pozitivně přepálil a pak se trápil. Budu holt muset trochu více závodit, abych se podobným chybám vyvaroval, nebo se k tempu 4:30 prozávodil:-)I tak jsem se ovšem neváhal za závod odměnit, protože jsme s manželkou vyrazili na večeři při příležitostí udání dětí do péče švagrům:-). Že Robert Mondavi s vínem umí, vím dlouho, nicméně Cabernet Sauvignon 2004 mne natolik překvapil svou plností, že jsem neváhal a dal si v klidu tataráček. I tuto poměrně pikantní potravinu bez problémů utáhl svou mohutnou ovocností. Takové víno u nás prostě vyrůst nemůže. No a na dobrou noc i doplnění cukrů šestiputénkový Tokay, ten můžu:-D
neděle 23. března 2008
2008 týden 12 (17.- 23.3.)
Po poměrně bídných dvou předchozích týdnech by bylo prima napsat, jak se to zlomilo, nabušil jsem 15 hodin a citím se skvěle. Prdlačku. Mizérie pokračuje. Jednak mě to nějak nebaví, druhak jsem porád utahanej jak kotě. Dva celodenní pracovní výlety s návraty hluboko v noci (ó Vysočino milovaná, kdyby tak bratr Zeman místo objímání stromu vyrazil odklízet sníh na D1...) mi nepřidaly, Matýsek i manželka padli se spálovou angínou, takže i nápor na domácí povinnosti je značný. Nechám skuhrání a jak to vypadalo s plněním Michalova plánu? Převzal jsem ho takto:
Pon- 12km na 140
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 4R, 6km souvisle v tempu 5´/km , V2
Ned- 11km po 5:30+7km po 5:20+2km po 5:10
Středa: zůstávám opět s pacienty. Jelikož jsem ještě pořád nevzdal myšlenku na velikonoční časovku v sobotu, zařazuji sobotní běh. Vybíhám odpoledne, nicméně naspané 3 hodiny sakra citím. Do toho se přidá po cca 4km sněhová vánice, která mne ale překvapivě motivuje a připadám si jako megabouchač, že dokončím trénink. Sice mne to stálo hrůzu sil, ale první 2km v tempu 4:53, druhé 2km 4:49 a jednokilák za předepsaných 4:40. To jsem ani nedoufal, zuby toho mám však plné.
Čtvrtek: další Prahovýlet do nočních, čili sportovní volno jako v úterý.
Pátek: jelikož mám auto v servisu, musím do práce autobusem. S bídou jsem našel zastávku:-). Každopádně ráno neběžím. Jdu až večer po osmé. Sice jsem trochu zmokl, vyčištěná hlava za to stojí. Definitivně opouštím myšlenku na start Velikonoční časovky, i když mne s nulou venku najetých kilometrů venku lákal jako výzva.
V sobotu nás čeká menší pařbička. Švagrová má narozeny a navzdory svému pokročilému věku to pořád považuje za důvod k oslavě:-D. Účastníme se i s pacienty, kterým trochu za týden otrnulo. Dal jsem si jen lehký poobědový klus v příjemném počasí. Hm, časovka možná šla jet, co už včíl. Večer se krotím u pár piv a jenom několik málo kousků potravin. Respekt z nedělního tréninku citím značný.
Neděle: na nejdelší a nejtěžší trénink jsem domluven s Aldamanem. Jelikož to chce natáhnout, domlouváme se, že mne vyzvedne doma. Vyhlížím z okna, nikde nikdo, 15 minut od domluveného startu furt nikdo, tak jdu vyvenčit ještě psíka a narážím na totálně zmrzlého Aleše, který dorazil na čas, ale stoupl si tak blbě, že nebyl z okna vidět a zazvonit se bál. S mírným zpožděním razíme. Start v tempu 5:30. Je namrzlo, takže se dáváme u Bečvy terénem. Následkem je tradiční mírné zpomalení v terénu, takže prvních 11km dáváme v tempu 5:33. Jelikož se od 8-ého km pohybuji v tepech kolem 160-ti, tuším, že to nebude jednoduché. Na 5:20 se nicméně zrychlit podaří a jsem moc rád, že se mnou běží Aleš, který drží strojové tempo. Na něj je to pomalé, takže má dost prostoru hledět porád na hodinky:-) Po cca čtyřech km mi začíná pěkně docházet. Držím se ještě tak kilách a zachraňuje mne toaletní pauza. Odložím si v křoví a 7km zvládnu přesně v tempu 5:20. To už ale vím, že mám dost. Stejně to ale zkusím a přidám. V tempu 5:10 zvládnu 500m, pak už jde rychlost dolů a mizí schopnost organismu podávat nějaký intenzívnější výkon. Po necelém kilometru definitivně zastavuji s tím, že už domů nějak doklušu. Ani to není úplně pravda. Na cca 4km domů musím 4x přejít do chůze i při nejpomalejším klusu mi totiž létají tepy přes 165, je mi blbě od žaludku, teče ze mne jako z koně. Doma se svlékám hned ve sprchovém koutě, protože za mnou zůstávají mokré stopy a nechávám si podat pivo, kterým zachraňuji prostředí v žaludku. Zbytek rodiny se chodí do koupelny na zhrouceného tatínka dívat:-)). Asi na mne fakt moc těžký trénink i když zase až tak příliš k úspěšnému absolvování nechybělo.
Mám za sebou čistě běžecký týden. Nedostal jsem se ani do vody a asi se i dneska večer vykašlu na trenažér, který flákám už druhý týden. I tak jsem ovšem naběhal jen o 3 kilometry více, než Vl001 v odpočinkovém týdnu viz. tabulka. Snad to bude stačit:-). Uvidíme, jak se povede příštích 7 dní, už by to chtělo i pomalu vyrazit na kolo, loni touto dobou jsem měl pěkných pár stovek najeto...
Pon- 12km na 140
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 4R, 6km souvisle v tempu 5´/km , V2
Ned- 11km po 5:30+7km po 5:20+2km po 5:10
Pondělí: pracuju z domu. Žena neschopná vylézt z postele, Matýsek totéž, Maruška naštvaná, že jako jediná musí do školy:-). Když přes poledne marodi usnuli, dal jsem si 11km velmi volně. Překvapivě při tepech 138bpm tempo 6:13. Běžecky (nejen) chudý minulý týden se asi projevil lehkou odpočatostí.
Úterý: první prima výlet do Práglu. Večer nasazujeme nové call managery, restík z víkendu. Akce překvapivě proběhne hladce a po deváté razíme směr Olomouc. Díky totální ledovce a absenci fešáku silničářů dorážím domů po druhé ráno. Prima.Středa: zůstávám opět s pacienty. Jelikož jsem ještě pořád nevzdal myšlenku na velikonoční časovku v sobotu, zařazuji sobotní běh. Vybíhám odpoledne, nicméně naspané 3 hodiny sakra citím. Do toho se přidá po cca 4km sněhová vánice, která mne ale překvapivě motivuje a připadám si jako megabouchač, že dokončím trénink. Sice mne to stálo hrůzu sil, ale první 2km v tempu 4:53, druhé 2km 4:49 a jednokilák za předepsaných 4:40. To jsem ani nedoufal, zuby toho mám však plné.
Čtvrtek: další Prahovýlet do nočních, čili sportovní volno jako v úterý.
Pátek: jelikož mám auto v servisu, musím do práce autobusem. S bídou jsem našel zastávku:-). Každopádně ráno neběžím. Jdu až večer po osmé. Sice jsem trochu zmokl, vyčištěná hlava za to stojí. Definitivně opouštím myšlenku na start Velikonoční časovky, i když mne s nulou venku najetých kilometrů venku lákal jako výzva.
V sobotu nás čeká menší pařbička. Švagrová má narozeny a navzdory svému pokročilému věku to pořád považuje za důvod k oslavě:-D. Účastníme se i s pacienty, kterým trochu za týden otrnulo. Dal jsem si jen lehký poobědový klus v příjemném počasí. Hm, časovka možná šla jet, co už včíl. Večer se krotím u pár piv a jenom několik málo kousků potravin. Respekt z nedělního tréninku citím značný.
Neděle: na nejdelší a nejtěžší trénink jsem domluven s Aldamanem. Jelikož to chce natáhnout, domlouváme se, že mne vyzvedne doma. Vyhlížím z okna, nikde nikdo, 15 minut od domluveného startu furt nikdo, tak jdu vyvenčit ještě psíka a narážím na totálně zmrzlého Aleše, který dorazil na čas, ale stoupl si tak blbě, že nebyl z okna vidět a zazvonit se bál. S mírným zpožděním razíme. Start v tempu 5:30. Je namrzlo, takže se dáváme u Bečvy terénem. Následkem je tradiční mírné zpomalení v terénu, takže prvních 11km dáváme v tempu 5:33. Jelikož se od 8-ého km pohybuji v tepech kolem 160-ti, tuším, že to nebude jednoduché. Na 5:20 se nicméně zrychlit podaří a jsem moc rád, že se mnou běží Aleš, který drží strojové tempo. Na něj je to pomalé, takže má dost prostoru hledět porád na hodinky:-) Po cca čtyřech km mi začíná pěkně docházet. Držím se ještě tak kilách a zachraňuje mne toaletní pauza. Odložím si v křoví a 7km zvládnu přesně v tempu 5:20. To už ale vím, že mám dost. Stejně to ale zkusím a přidám. V tempu 5:10 zvládnu 500m, pak už jde rychlost dolů a mizí schopnost organismu podávat nějaký intenzívnější výkon. Po necelém kilometru definitivně zastavuji s tím, že už domů nějak doklušu. Ani to není úplně pravda. Na cca 4km domů musím 4x přejít do chůze i při nejpomalejším klusu mi totiž létají tepy přes 165, je mi blbě od žaludku, teče ze mne jako z koně. Doma se svlékám hned ve sprchovém koutě, protože za mnou zůstávají mokré stopy a nechávám si podat pivo, kterým zachraňuji prostředí v žaludku. Zbytek rodiny se chodí do koupelny na zhrouceného tatínka dívat:-)). Asi na mne fakt moc těžký trénink i když zase až tak příliš k úspěšnému absolvování nechybělo.
Mám za sebou čistě běžecký týden. Nedostal jsem se ani do vody a asi se i dneska večer vykašlu na trenažér, který flákám už druhý týden. I tak jsem ovšem naběhal jen o 3 kilometry více, než Vl001 v odpočinkovém týdnu viz. tabulka. Snad to bude stačit:-). Uvidíme, jak se povede příštích 7 dní, už by to chtělo i pomalu vyrazit na kolo, loni touto dobou jsem měl pěkných pár stovek najeto...
pondělí 17. března 2008
2008 týdny 10 a 11 (3. - 16.3.)
Nějak mi došla psací šťáva. Jelikož ale tento blog používám i jako tréninkový výkaz pro Michala, hodím sem aspoň tabulku desátého i jedenáctého týdne. Nebylo to nic moc. Spousta práce, výlety do Prahy včetně víkendů, prostě zabroušení do technické oblasti zase stálo hodně sil. Asi už si s call managerama hrát nebudu a konečně je komplet předám.
sobota 8. března 2008
Radíkovská 15
Na tento závod jsem se opravdu hodně těšil. Namlsán Rohálovskou desítkou se zlepšením více než 4 minuty, jsem si říkal, že loňský čas 1:25:22 by měl vypadat hodně jinak, každopádně pod 1:20 a rovněž místo v mužích A by mohlo být i jiné, než poslední:-)
Navzdory pesimistické předpovědi počasí vyšel den startu jako malovaný. Ráno byla sice zima, takže jsem si nenabalil krátké elasťáky (chybka), ale velmi rychle se oteplilo. V silné sestavě s Ondrou a Pavlem razíme směr Radíkov. Ondra už na Radíkově jako divák byl, Pavel vůbec nevěděl do čeho jde a měl strach z 15-ti kilometrového závodu. Nakonec se ovšem ukázalo, že neopodstatněný i když při cestě na kopec k rozhledně mu došlo, že moje řeči o mírně zvlněné trati jsou jenom samé lži:-). Dorážíme hoďku před startem, registrace bez fronty, hemzy Lipánka, mudrování borců AD Cyklo Brodek, zdravím kolegy z TTS Osek (jenom Petr Dohlal a Milan Urban) a už je tu start.
Ondra bojuje někdě vpředu, já zůstávám rozvážně vzadu. Na hodinkách mám nastaveno hlídání tempa mezi 4:50 a 5:15, které hned v úvodním seběhu, kterým závod začíná krutě nedodržuji. Nicméně do rychla, takže to neva. Pavel začal se mnou ze strachu aby nepřepálil, nicméně po cca 3km zjistil, že jsem na něj fakt moc pomalý a šel běžet svoje. Dokončil za 1:12:27, čímž z mého líčení vypadává až do cíle. Jak je vidět z obrázku, je profil tratě skutečně velice výživný. Celá první polovina okruhu je prakticky seběh, druhá výběh.
A ve výběhu také končí legrace. Předbíhá mne oddílový president, sice mi moc neuteče, ale nedotahuji ho. Je to jako překročení kouzelného proutku, jenom místo kročení se skáče a místo proutku přes potok. Za ním následuje výběh lesem, který je opravdu drsný a má cca 400m. Předplužuji několil veteránů, v půli se na garminu dostávám do zvoleného tempového pásma, po dalších pár stech metrech už začíná garmin kníkat "speed up", čehož nenechá až do cíle. Na tomto závodě mne váha limituje daleko více než na Rohálovce. Cítím každý gram svého otylého těla a pýcha tutově nejtěžšího účastníka přechází v rozhodnutí, že už s tím opravdu musím něco dělat. Jelikož se mi ale nechce na velkou, nemám možnost nějaké skokové hmotnostní úpravy a musím táhnout bezmála metrák dál vzhůru. Do cíle prvního kola dobíhám za necelých 39 minut a zjišťuji, že závod avízovaných 15,6km nemá, protože okruh měří pouhých 7,3km. V seběhu na začátku 2. kola zjišťuji, že presidenta pořád vidím a zkouším ho stáhnout. Pěkná kravina. Místo, abych si trochu odpočinul, valím jako hrom a skutčně se mu trošku přiblížím. Seběhová půlka ale končí, skok přes potok a už je mi to jasné, jsem to přepálil, blbec. V podstatě už nevnímám křik garmina "speed-up" a pokouším se aspoň udržet v pohybu, což se mi nakonec po celou nejprudší pasáž podaří a vyběhnu až na louku, kde se sklon trochu zlepší. Vidím, že Petr Dohnal dobíhá chlapíka v černém. To jsem netušil, že tím chlapíkem je vyhlášený přerovský ohněstrůjce a můj vodnopólový kamarád Pavel N. Vědět to, možná se ještě o trošinku více zmobilizuji, ale taky možná ne. V posledním stoupání cca 2 km před cílem mi totiž dochází tak, že musím jít. To se mi už dlouho nepřihodilo. Definitivně pohřbívám čas pod 1:20 a těším se do cíle. Dobíhám hnán sporttesterovým pípotem speed up a dá to 1:21:12 a jsem třetí od konce kategorie A, zaplať pánbůh za veterány, aspoň je za mnou více než dva lidé:-). Je mi fakt blbě, tak se aspoň chvíli posmívám komusi, kdo je od bahna více než já a jdu se vyklusat s Pavlem N. Je mu o dost líp než mně, syčákovi:-) Nadělil mi ale jenom 3 minuty, při naší poslední konfrontaci předloni na Grymovském běhu to bylo skoro 10 minut na desítce. Cestou z výklusu jsem taky potkal předního českého triatleta Martina K., který si chce koupit stejný sporttester jako já, resp. uvažuje o 405-tce. Kafrání o báječnosti garminů, výhodách vyššího rozlišení či silnější baterie mi jde výrazně lépe, než běh:-)
Jdu se osprchovat a zjišťuji, že jsem se musel proti loňsku fakt zlepšit, páč loni tekla voda už úplně ledová, zatímco letos měla dobrých 21 stupňů, takže granularita husí kůže nedosahovala ani dvou milimetrů:-D. Po sprše se můj depresívní stav výrazně lepší a definitivně odpluje po prvním pivu (byť je jím mizerná desítka Radegast), jsem totiž neřidič.
Při pomalém pití druhého piva venku na sluníčku se rozhoduji, že sem přece jenom příští rok přijedu zase.
Navzdory pesimistické předpovědi počasí vyšel den startu jako malovaný. Ráno byla sice zima, takže jsem si nenabalil krátké elasťáky (chybka), ale velmi rychle se oteplilo. V silné sestavě s Ondrou a Pavlem razíme směr Radíkov. Ondra už na Radíkově jako divák byl, Pavel vůbec nevěděl do čeho jde a měl strach z 15-ti kilometrového závodu. Nakonec se ovšem ukázalo, že neopodstatněný i když při cestě na kopec k rozhledně mu došlo, že moje řeči o mírně zvlněné trati jsou jenom samé lži:-). Dorážíme hoďku před startem, registrace bez fronty, hemzy Lipánka, mudrování borců AD Cyklo Brodek, zdravím kolegy z TTS Osek (jenom Petr Dohlal a Milan Urban) a už je tu start.
Ondra bojuje někdě vpředu, já zůstávám rozvážně vzadu. Na hodinkách mám nastaveno hlídání tempa mezi 4:50 a 5:15, které hned v úvodním seběhu, kterým závod začíná krutě nedodržuji. Nicméně do rychla, takže to neva. Pavel začal se mnou ze strachu aby nepřepálil, nicméně po cca 3km zjistil, že jsem na něj fakt moc pomalý a šel běžet svoje. Dokončil za 1:12:27, čímž z mého líčení vypadává až do cíle. Jak je vidět z obrázku, je profil tratě skutečně velice výživný. Celá první polovina okruhu je prakticky seběh, druhá výběh.
A ve výběhu také končí legrace. Předbíhá mne oddílový president, sice mi moc neuteče, ale nedotahuji ho. Je to jako překročení kouzelného proutku, jenom místo kročení se skáče a místo proutku přes potok. Za ním následuje výběh lesem, který je opravdu drsný a má cca 400m. Předplužuji několil veteránů, v půli se na garminu dostávám do zvoleného tempového pásma, po dalších pár stech metrech už začíná garmin kníkat "speed up", čehož nenechá až do cíle. Na tomto závodě mne váha limituje daleko více než na Rohálovce. Cítím každý gram svého otylého těla a pýcha tutově nejtěžšího účastníka přechází v rozhodnutí, že už s tím opravdu musím něco dělat. Jelikož se mi ale nechce na velkou, nemám možnost nějaké skokové hmotnostní úpravy a musím táhnout bezmála metrák dál vzhůru. Do cíle prvního kola dobíhám za necelých 39 minut a zjišťuji, že závod avízovaných 15,6km nemá, protože okruh měří pouhých 7,3km. V seběhu na začátku 2. kola zjišťuji, že presidenta pořád vidím a zkouším ho stáhnout. Pěkná kravina. Místo, abych si trochu odpočinul, valím jako hrom a skutčně se mu trošku přiblížím. Seběhová půlka ale končí, skok přes potok a už je mi to jasné, jsem to přepálil, blbec. V podstatě už nevnímám křik garmina "speed-up" a pokouším se aspoň udržet v pohybu, což se mi nakonec po celou nejprudší pasáž podaří a vyběhnu až na louku, kde se sklon trochu zlepší. Vidím, že Petr Dohnal dobíhá chlapíka v černém. To jsem netušil, že tím chlapíkem je vyhlášený přerovský ohněstrůjce a můj vodnopólový kamarád Pavel N. Vědět to, možná se ještě o trošinku více zmobilizuji, ale taky možná ne. V posledním stoupání cca 2 km před cílem mi totiž dochází tak, že musím jít. To se mi už dlouho nepřihodilo. Definitivně pohřbívám čas pod 1:20 a těším se do cíle. Dobíhám hnán sporttesterovým pípotem speed up a dá to 1:21:12 a jsem třetí od konce kategorie A, zaplať pánbůh za veterány, aspoň je za mnou více než dva lidé:-). Je mi fakt blbě, tak se aspoň chvíli posmívám komusi, kdo je od bahna více než já a jdu se vyklusat s Pavlem N. Je mu o dost líp než mně, syčákovi:-) Nadělil mi ale jenom 3 minuty, při naší poslední konfrontaci předloni na Grymovském běhu to bylo skoro 10 minut na desítce. Cestou z výklusu jsem taky potkal předního českého triatleta Martina K., který si chce koupit stejný sporttester jako já, resp. uvažuje o 405-tce. Kafrání o báječnosti garminů, výhodách vyššího rozlišení či silnější baterie mi jde výrazně lépe, než běh:-)Jdu se osprchovat a zjišťuji, že jsem se musel proti loňsku fakt zlepšit, páč loni tekla voda už úplně ledová, zatímco letos měla dobrých 21 stupňů, takže granularita husí kůže nedosahovala ani dvou milimetrů:-D. Po sprše se můj depresívní stav výrazně lepší a definitivně odpluje po prvním pivu (byť je jím mizerná desítka Radegast), jsem totiž neřidič.
Při pomalém pití druhého piva venku na sluníčku se rozhoduji, že sem přece jenom příští rok přijedu zase.
neděle 2. března 2008
2008 týden 9 (25.2.-2.3.)
Protivná celková únava z minulého týdne trochu ustoupila, nicméně pořád se jaksi necítím nikterak skvěle. Pobolívají achillovky a holeně, sice nijak strašlivě, nicméně občas to otravuje. Snad se aspoň nebudou zhoršovat. Rovněž práce nějak přibývá, integrace se blíží do finále, stěhování centrál na spadnutí, do toho rekonstrukce pobočkové sítě, rebranding, nabírání nových lidí a zácvik, nový dealing...... Chvilkami je to fakt na posrání. Nedokopat se občas do tréninku a nemít tak skvělou a tolerantní manželku, asi už jsem to ve firmě zabalil a ani věci, které jsem si stanovil, že dotáhnu, neřeším. Nechci tady svoje pracovní záležitosti pitvat, ale postěžováním jsem si udělal dobře:-)
Michalův běžecký plán vypadal takto:
Pon- volno
Ute- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Str- klus 8km na 145
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 5R, 4x1km za 4:45/ pauza 4´, V3
Ned- 9km po 5:45+6km po 5:30+3km po 5:15
V podnělí mám operativní integrační schůzku v Praze, návrat ve večerních -> volno.
V úterý už jsem ráno vyrazil na motiv 10x100-100 a celkem to ušlo. Děcka se pořád nějak nevypravovala do školy a školky, až jsem se dozvěděl, že mají prázdniny. Provedl jsem tedy několik organizačních změn a zařadil aspoň dva dny dovolené. Když už bylo krásně, nabalili jsme Matýskovi motorou pilu a vyrazili do Hostýnských vrchů trochu kácet. Po náročném kácení se hodil oběd na Říce, kde jsme se domluvili na pokračování dne v ZOO Lešná. Bezva nápad. Krásné počasí, v ZOO skoro nikdo, aktivní zvířata a všechny stánky s blbinama zavřené:-).Večer jsem si ještě sedl na trenažér, odšlapal si hoďku a půl s převýšením 900m a ujel 27km.
Ve středu dovolená pokračovala. Venku lije, žena si dopoledne řeší úřední agendu a doktora ve městě, já hlídám. Děcka jsou nějaká hodná, tak si na hodinku sednu na trenažér a dozoruji je "shora":-).
Po obědě se venku vyčasí, takže dáme krátkou procházku venku a nakonec si i na chvíli vyběhnu.
Ve čtvrtek jsem zvládl plavání přes poledne (jediné tento týden). Zařadil jsem dost motýlka, protože jsem musel přeplánovat plavecký kemp a jako náhradní termín zvolil výcvik delfína. To bude legranda:-). Měl jsem sice mít běžecké volno, ale večer se cítím jaktakž, žena s dětma nejsou při mém návratu z práce ještě doma, domluvím si tedy telefonicky vycházku a vyrážím na sobotní trénink. Sice je tma, ale jelikož je celkem teplo, lenošně si nechávám brýle místo čoček. Chyba. Cca po dvaceti minutách dobíhám kolem Bečvy do mlhy a rychlé kilometry běhám ve tmě, mlze a se zamlženými brýlemi. A ještě mi to moc nejde, přesto proti očekávání zvládnu 4x1km ve 4:45. Domů dobíhám dost hotový. Sprcha, ktrátký pokec se ženou a do postele. Nemůžu zabrat. Tak to v pět ráno balím a jdu rozběhat bolavé nohy.
Při pátku dost blbý nápad. Odploužím 6 kiláků, je mi u toho blbě, nohy nejdou, no prostě krize. Po bezesné noci a pitomém běhu stojí celý den za pendrek. Zlepší se to až v 18:07, kdy přijímám telefonát ze Znovína, že objednaná vína jsou již na cestě a za deset minut budou doručena.
Hned v sobotu se pro ně k našim vypravuji. Brali jsme toho trochu více, protože od 5000,- se ve Znovíně neplatí dopravné. Rozdělování vína mám moc rád, zejména když je hodně mého:-) Na večer je plánována odložená oslava Matýskova svátku, čehož jsem operativně využil a pro návštěvníky připravil malinkou ochutnávku. Ještě před jejich příchodem jsem si odkroutil frekvenční hoďku na trenažéru (průměrná kadence 103, to jde ne?)
O rozjezd ochutnávky se postarali pánové Muller s Thurgauem. Zavíňovací vzorek za velmi příznivou cenu. Zejména v letních horkých měsících bude prima. Po něm přišel jeden z absolutních vrcholů večera, předčasně zařazený Sauvingon. Měl jsem před ním dát Šedou rulandu, jenomže papírově byla polosuchá, tak jsem měl obavy, že bych Savignonu ublížil. Chyba lávky. Jeden z nejlepších Sauvignonů, které jsem v poslední době pil. Bohužel, mezi objednávkou a dodávkou uplynul cca týden, během kterého byla tato lahev doprodána. Škoda škoda, koupil jsem jenom 2 lahve. Šedivka po něm potřebovala chvíli času, aby ji člověk po tak vydatném víně vůbec vychutnal. Tímto se jí omlouvám za špatné pořadí. Na závěr jsem zařadil Pálavu ve výběru z hroznů. Je to taková jistotka, aromatická, slaďoučká dobrůtka na závěr. Ten ale jaksi nenastal. Pravděpodobně ve víře (oprávněné), že se ještě něco nevyzkoušeného ve vinotéce skrývá, společnost neodcházela. A dočkali se:-D. Co po výběru? Jedině jiný výběr z hroznů, třeba Rýňáček. U Hostěradic na Volném poli se Rýnskému Ryzlinku daří, všechna čest. A co po něm, na už definitivní konec? Asi Chardonnay ve výběru z bobulí. Jednu láhev jsem odložil pro trenéra, je na sladká vína a toto ho jistě potěší:-).
Neděle začíná přímo odporně. Prší, je zima, fučí. Co v takovém počasí podniknout s dětmi? Na bazén a na oběd do hospody:-). Matýskovi se pec na pizzu u Madonny moc líbila, taky jsme si sedli hned vedle ní. Vyměním si pár sms s Lukášem, který rovněž vymýšlí s během. Poslední varianta je 13:30 start na Helfštýn a tam dát nějaké kopce. Jsem máslo a nejedu, dokonce přemýšlím, že nedělní běh bulnu a odsedím 2 hoďky večer na trenažéru. Po návratu domů si ze mne manželka dělá srandu, jak poposedávám a popocházím k oknu. Nakonec nevydržím a vyběhnu. Dobře jsem udělal, přestalo mžít, vylezlo sluníčko a jenom megafouká. Asi mi svědčí víno s vysokým zbytkovým cukrem, protože Michalův nedělní trénink i v mohutném větru zvládám celkem v pohodě a i o dost rychleji. Devítka v tempu 5:41, šestka 5:23 a poslední trojka 5:08. Tepy celkem slušně nízko. U výklusu mi sice dochází, ale jinak skvělý trénink.
Nakonec solidní týden. Tabulka je mi svědkem:-). Teď mne čeká celkem flákačka, trenér odjel na soustředění, počítám, že na net moc nepoleze, tak budu trošku "ojebávat":-) Akorát v sobotu máknu na Radíkovské 15-tce, pokud tedy bude méně katastrofální počasí než dnes.
Michalův běžecký plán vypadal takto:
Pon- volno
Ute- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Str- klus 8km na 145
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 5R, 4x1km za 4:45/ pauza 4´, V3
Ned- 9km po 5:45+6km po 5:30+3km po 5:15
V podnělí mám operativní integrační schůzku v Praze, návrat ve večerních -> volno.
V úterý už jsem ráno vyrazil na motiv 10x100-100 a celkem to ušlo. Děcka se pořád nějak nevypravovala do školy a školky, až jsem se dozvěděl, že mají prázdniny. Provedl jsem tedy několik organizačních změn a zařadil aspoň dva dny dovolené. Když už bylo krásně, nabalili jsme Matýskovi motorou pilu a vyrazili do Hostýnských vrchů trochu kácet. Po náročném kácení se hodil oběd na Říce, kde jsme se domluvili na pokračování dne v ZOO Lešná. Bezva nápad. Krásné počasí, v ZOO skoro nikdo, aktivní zvířata a všechny stánky s blbinama zavřené:-).Večer jsem si ještě sedl na trenažér, odšlapal si hoďku a půl s převýšením 900m a ujel 27km.
Ve středu dovolená pokračovala. Venku lije, žena si dopoledne řeší úřední agendu a doktora ve městě, já hlídám. Děcka jsou nějaká hodná, tak si na hodinku sednu na trenažér a dozoruji je "shora":-).
Po obědě se venku vyčasí, takže dáme krátkou procházku venku a nakonec si i na chvíli vyběhnu.
Ve čtvrtek jsem zvládl plavání přes poledne (jediné tento týden). Zařadil jsem dost motýlka, protože jsem musel přeplánovat plavecký kemp a jako náhradní termín zvolil výcvik delfína. To bude legranda:-). Měl jsem sice mít běžecké volno, ale večer se cítím jaktakž, žena s dětma nejsou při mém návratu z práce ještě doma, domluvím si tedy telefonicky vycházku a vyrážím na sobotní trénink. Sice je tma, ale jelikož je celkem teplo, lenošně si nechávám brýle místo čoček. Chyba. Cca po dvaceti minutách dobíhám kolem Bečvy do mlhy a rychlé kilometry běhám ve tmě, mlze a se zamlženými brýlemi. A ještě mi to moc nejde, přesto proti očekávání zvládnu 4x1km ve 4:45. Domů dobíhám dost hotový. Sprcha, ktrátký pokec se ženou a do postele. Nemůžu zabrat. Tak to v pět ráno balím a jdu rozběhat bolavé nohy.
Při pátku dost blbý nápad. Odploužím 6 kiláků, je mi u toho blbě, nohy nejdou, no prostě krize. Po bezesné noci a pitomém běhu stojí celý den za pendrek. Zlepší se to až v 18:07, kdy přijímám telefonát ze Znovína, že objednaná vína jsou již na cestě a za deset minut budou doručena.
Hned v sobotu se pro ně k našim vypravuji. Brali jsme toho trochu více, protože od 5000,- se ve Znovíně neplatí dopravné. Rozdělování vína mám moc rád, zejména když je hodně mého:-) Na večer je plánována odložená oslava Matýskova svátku, čehož jsem operativně využil a pro návštěvníky připravil malinkou ochutnávku. Ještě před jejich příchodem jsem si odkroutil frekvenční hoďku na trenažéru (průměrná kadence 103, to jde ne?)
O rozjezd ochutnávky se postarali pánové Muller s Thurgauem. Zavíňovací vzorek za velmi příznivou cenu. Zejména v letních horkých měsících bude prima. Po něm přišel jeden z absolutních vrcholů večera, předčasně zařazený Sauvingon. Měl jsem před ním dát Šedou rulandu, jenomže papírově byla polosuchá, tak jsem měl obavy, že bych Savignonu ublížil. Chyba lávky. Jeden z nejlepších Sauvignonů, které jsem v poslední době pil. Bohužel, mezi objednávkou a dodávkou uplynul cca týden, během kterého byla tato lahev doprodána. Škoda škoda, koupil jsem jenom 2 lahve. Šedivka po něm potřebovala chvíli času, aby ji člověk po tak vydatném víně vůbec vychutnal. Tímto se jí omlouvám za špatné pořadí. Na závěr jsem zařadil Pálavu ve výběru z hroznů. Je to taková jistotka, aromatická, slaďoučká dobrůtka na závěr. Ten ale jaksi nenastal. Pravděpodobně ve víře (oprávněné), že se ještě něco nevyzkoušeného ve vinotéce skrývá, společnost neodcházela. A dočkali se:-D. Co po výběru? Jedině jiný výběr z hroznů, třeba Rýňáček. U Hostěradic na Volném poli se Rýnskému Ryzlinku daří, všechna čest. A co po něm, na už definitivní konec? Asi Chardonnay ve výběru z bobulí. Jednu láhev jsem odložil pro trenéra, je na sladká vína a toto ho jistě potěší:-).
Neděle začíná přímo odporně. Prší, je zima, fučí. Co v takovém počasí podniknout s dětmi? Na bazén a na oběd do hospody:-). Matýskovi se pec na pizzu u Madonny moc líbila, taky jsme si sedli hned vedle ní. Vyměním si pár sms s Lukášem, který rovněž vymýšlí s během. Poslední varianta je 13:30 start na Helfštýn a tam dát nějaké kopce. Jsem máslo a nejedu, dokonce přemýšlím, že nedělní běh bulnu a odsedím 2 hoďky večer na trenažéru. Po návratu domů si ze mne manželka dělá srandu, jak poposedávám a popocházím k oknu. Nakonec nevydržím a vyběhnu. Dobře jsem udělal, přestalo mžít, vylezlo sluníčko a jenom megafouká. Asi mi svědčí víno s vysokým zbytkovým cukrem, protože Michalův nedělní trénink i v mohutném větru zvládám celkem v pohodě a i o dost rychleji. Devítka v tempu 5:41, šestka 5:23 a poslední trojka 5:08. Tepy celkem slušně nízko. U výklusu mi sice dochází, ale jinak skvělý trénink.
Nakonec solidní týden. Tabulka je mi svědkem:-). Teď mne čeká celkem flákačka, trenér odjel na soustředění, počítám, že na net moc nepoleze, tak budu trošku "ojebávat":-) Akorát v sobotu máknu na Radíkovské 15-tce, pokud tedy bude méně katastrofální počasí než dnes.
pondělí 25. února 2008
2008 týden 8 (18.2.-24.2.)
Tento týden mám plánovaný jako volnější, protože v sobotu mne čeká Rohálovská desítka, což je první veřejný běžecký závod, který jsem kdy běžel a jsem velice zvědav, kolik se mi podaří z času 53:30 ukrojit. Minulý týden byl pro mne navíc dost těžký, takže týden začínám solidně utahaný. A taky to tak vypadá.
Poměrně milosrdný od Michala vypadá následovně:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R,ABC 2x300m svizne, V2
Sob- Prusinovice 10
Ned- delsi klus 14km volne
V pondělí ráno plánovanou osmičku tak tak přežívám v tempu 6:39. Citím proklatě těžkou neděli. V poledne jdu na bazén, původně se vyplavat, ale nějak to jezdí, takže si dám 4x400 docela svižně. Večer se ještě dokopu na trenažér vyjet bolavé nohy, což se mi nepovede, bolí potvory pořád.
V úterý mám volno, hektický prahoden
Ve středu ráno odběhnu oblíbený motiv 10x100 u kterého je mi pěkně blbě. Včerejší hektický den prakticky bez jídla se ozval s plnou silou. Jsem tak marný, že ani nejdu na bazén.
Ve čtvrtek odpachtím ráno ABC a dvě svižné třístovky. No svižné, dávám je v tempu těsně pod 5:00, citím se skoro stejně mizerně jako v pondělí a sobotu vidím stále skeptičtěji. Zejména tedy Michalem doporučený čas 47:00. V poledne se bazénu jenom tak plácám, nebaví mne to, chytám křeče do chodidel, neklamný to u mne příznak únavy. Večer na trenažér už kašlu.
V pátek běžecké volno, jenom v poledne si jdu zaplavat. Zdá se mi, že to nějak jezdí, tak si dám testík na kilometr. Čas 16:14 mi příjde fajn, doufám, že jsem se na těch dvacítkách moc neupočítal.
Sobota je závodní a o ní i proflákané neděli píšu tady.
Celkem tedy hodinově i objemově slabší týden, z týdnů, kdy jsem byl zdravý vůbec letos nejslabší. No co, nemusím se porád jenom honit, že jo. Týden nastávající nejspíš nebude taky žádná sláva, rýsuje se nějak moc prahování už od pondělka. Uvidíme.
neděle 24. února 2008
Víkend lehce nedotažených výzev.
Původně mne ovšem čekala výzva pouze jedna a to Rohálovská desítka. Pokyn od trenéra zněl čas kolem 47:00, což mi ovšem nepřišlo zcela odpovídající realitě. S ohledem na loňský čas 53:33 jsem si stanovil předem jasnou metu pro spokojenost: čas pod 50 minut.
Přestože se závod koná v zapadlé vísce Prusinovicích, jde o jeden z nejlépe obsazených silničních závodů u nás. Startovní pole letos čítalo 306 závodníků v čele s kompletní špičkou AK Asics Kroměříž. Za startovné 50 kč si člověk kromě dojmů ze závodu odnesl i keramický hrníček s logem závodu, poukázku na guláš, nášivku s logem a slevu 100kč na výrobky asics, které byly ve stánku u závodu prodávány. Tak jsem si aspoň koupil pěkné běžecké rukavice, na které jsem ovšem zapomněl slevu aplikovat:-))
Počasí sice zpočátku příliš nadějí nedávalo, ale než se odběhaly závody dětí a mládeže, vykouklo sluníčko a oteplilo se. Na start jsem se tedy vydal jenom v krátkých elasťácích a triku s krátkým rukávem. Zima mi věru nebyla:-))
Na startu jsem se nijak kupředu nehrnul, přesto to přes startovní bránu šlo malinko ztuha. Závod začíná takovou osmičkou po Prusínovicích, aby si závodníků místní pořádně užili. Menší polovina osmičky je prakticky po rovině a jde vlastně o jedinou rovnou část závodu. Druhá smyčka začíná seběhem směr Tučapy, na jehož konci se ale zatím na Tučapy nepokračuje, ale uhne se vlevo do vesnice, vyběhne menší kopeček, seběhne menší kopeček a vyběhne ještě menší kopeček zpět na start, odkud se pokračuje zase dolů směr Tučapy. Rozběhl jsem se podle předpokládaného tempa mezi 4:40-4:55 na km a dokonce se mi dařilo běžet chvíli i svižněji. Bylo to ovšem tím, že převažovaly seběhy:-). Po ukončení osmičky zamíří had závodníků do kopce do Tučap. Ten je opravdu výživný, ale zatím mají všichni včetně mne relativně dost sil. Na vrcholu mám průměrné tempo 4:58 a je mi jasné, že výsledný čas 47 jistojistě nebude.
Následuje seběh do Tučap, což je asi nejluxusnější část trati. Má přes 2 kilometry a daří se mi běžet celkem svižně. Předbíhám prvního přepalovače a cca 20m před sebou vidím oddílového prezidenta předbíhajícího šedovlasého pána v trenkách a silonových punčocháčích. Toho musím udělat. Daří se mi to až v samotných Tučapech, kde končí veškerá legrace. Otočka je totiž na kopci nad dědinou, který je fakt prudký, navíc zhruba v polovině je zatáčka, v níž člověk získá pocit, že už je nahoře. Po pár metrech ale uvidí běžce před sebou ještě sakrá výše, než je sám. Jak jsem pod kopcem punčocháře fikl, do kopce jde zase přeze mne. No neva, pár desítek metrů a definitivně ho předbíhám. Do kopce zkouším pořádně zabrat. Navzdory tloušťce jsem celkem zvyklý kopce běhat a dělají mi evidentně menší problémy než skupince přede mnou. Do otočky je neseběhnu, ale je mi jasné, že při návratu do Prusínovic je udělám všechny. Seběh v Tučapech po otočce je ostrý a po výběhu už stehna pěkně bolí. Ve vsi hraje muzika, plno lidí v oknech i venku, na občerstvovačce čaj a místní před hospodou neváhají nabídnout i vlastní pivko. Mám už krev před očima (ostatně mrkněte na graf závodu. Je tam vidět převýšení, tempo i moje HR, neflákal jsem to:-))
Následuje dlouhý výběh z Tučap. To už je pořádné maso. Jdu, co to dá a daří se mi předbíhat další závodníky. Velkou radost mi udělal fešák v kompletu nike, který, když mne uslyšel za sebou, zrychlil jako srna a utekl mi o 50m. Zopakoval to celkem 5x, než mu došlo tak, že si blinkl. Jako škodolibý člověk jsem ho nelitoval, naopak jsem v duchu posmíval a radoval, že tam nejsem místo něj já (i když zas tolik mi až nechybělo:-)). Nějak jsem se dopajdal na kopec a vydal se do seběhu do Prusínovic. Daří se mi předběhnout ještě dva starší běžce, končí seběh a začíná stoupání do cíle, která má tak 400m. Rvu to, jak to jenom jde, ale mám už jenom hrubou sílu, takže trhám asfalt, ale dopředu to zkrátka moc nejde. Cíl, kuva, sláva, je to za mnou. Čas 49:12 značí zlepšení proti loňsku o více než 4 minuty, v pořadí to značí 230-té místo z 306-ti závodníků (loni 288. ze 313-ti). Čili spkojenost, byť výkon 47 by mi udělal radost větší, třeba za rok.
Sobota pokračovala prima leteckým plesem, ze kterého jsme dorazili domů kolem 4-té ranní. Protože se nám podařilo udat děti až do pondělí, byl před námi celý volný krásný slunečný den a já se těšil na výběh. Vše se zkomplikovalo zcela neplánovanou návštěvou kamarádů z Brna, kteří se ohlásili na 15:00 a návrhem manželky, že si jídlo neobjednáme, ale zajdeme na Labuť, kde, bohužel:-), ještě měli 2 volná místa. Leza s postele kolem 11-té, rozhodli jsme se vynechat snídani a rovnou se vydat na oběd. K Labuti jsme dorazili mírně hypoglykemičtí a strašlivě hladoví. Rozhoduji se tedy čeli jedné z místních specialit zvané Valašský pařez. Jídlo sestává z věnce pečených žeber naplněného pečeným kyselým zelím s pečenými půlkami brambor s česnekem. Porce je doporučována pro dva lidi a zatím se ji nikomu nepodařilo sníst celou. Mně už párkrát moc nechybělo, rozhoduji se tedy pro další pokus, s ohledem na akutní hlad s polévkou.
Do pařezu se pouštím s chutí dávající naději na konečný úspěch. Těsně před finále mi ale docházejí síly. Na talíři zůstávají dvě půlky brambor (z cca 30-ti) a cca 2 polévkové lžíce kyselého zelí. Nejspíše bych to zvládl, ale už bych příliš hranil. Nicméně i tak jsem se odrovnal způsobem, který nedal naději na nějaký dnešní trénink. Ale co, nohy bolí a letos jsem ještě trénink nebulnul, tak dnes poprvé. Kdybyste se někdy stavovali v Přerově u Labutě, pařez vyzkoušejte. No a jestli máte strach, dejte si ho s někým na půl:-))))
Přestože se závod koná v zapadlé vísce Prusinovicích, jde o jeden z nejlépe obsazených silničních závodů u nás. Startovní pole letos čítalo 306 závodníků v čele s kompletní špičkou AK Asics Kroměříž. Za startovné 50 kč si člověk kromě dojmů ze závodu odnesl i keramický hrníček s logem závodu, poukázku na guláš, nášivku s logem a slevu 100kč na výrobky asics, které byly ve stánku u závodu prodávány. Tak jsem si aspoň koupil pěkné běžecké rukavice, na které jsem ovšem zapomněl slevu aplikovat:-))
Počasí sice zpočátku příliš nadějí nedávalo, ale než se odběhaly závody dětí a mládeže, vykouklo sluníčko a oteplilo se. Na start jsem se tedy vydal jenom v krátkých elasťácích a triku s krátkým rukávem. Zima mi věru nebyla:-))
Na startu jsem se nijak kupředu nehrnul, přesto to přes startovní bránu šlo malinko ztuha. Závod začíná takovou osmičkou po Prusínovicích, aby si závodníků místní pořádně užili. Menší polovina osmičky je prakticky po rovině a jde vlastně o jedinou rovnou část závodu. Druhá smyčka začíná seběhem směr Tučapy, na jehož konci se ale zatím na Tučapy nepokračuje, ale uhne se vlevo do vesnice, vyběhne menší kopeček, seběhne menší kopeček a vyběhne ještě menší kopeček zpět na start, odkud se pokračuje zase dolů směr Tučapy. Rozběhl jsem se podle předpokládaného tempa mezi 4:40-4:55 na km a dokonce se mi dařilo běžet chvíli i svižněji. Bylo to ovšem tím, že převažovaly seběhy:-). Po ukončení osmičky zamíří had závodníků do kopce do Tučap. Ten je opravdu výživný, ale zatím mají všichni včetně mne relativně dost sil. Na vrcholu mám průměrné tempo 4:58 a je mi jasné, že výsledný čas 47 jistojistě nebude.
Následuje seběh do Tučap, což je asi nejluxusnější část trati. Má přes 2 kilometry a daří se mi běžet celkem svižně. Předbíhám prvního přepalovače a cca 20m před sebou vidím oddílového prezidenta předbíhajícího šedovlasého pána v trenkách a silonových punčocháčích. Toho musím udělat. Daří se mi to až v samotných Tučapech, kde končí veškerá legrace. Otočka je totiž na kopci nad dědinou, který je fakt prudký, navíc zhruba v polovině je zatáčka, v níž člověk získá pocit, že už je nahoře. Po pár metrech ale uvidí běžce před sebou ještě sakrá výše, než je sám. Jak jsem pod kopcem punčocháře fikl, do kopce jde zase přeze mne. No neva, pár desítek metrů a definitivně ho předbíhám. Do kopce zkouším pořádně zabrat. Navzdory tloušťce jsem celkem zvyklý kopce běhat a dělají mi evidentně menší problémy než skupince přede mnou. Do otočky je neseběhnu, ale je mi jasné, že při návratu do Prusínovic je udělám všechny. Seběh v Tučapech po otočce je ostrý a po výběhu už stehna pěkně bolí. Ve vsi hraje muzika, plno lidí v oknech i venku, na občerstvovačce čaj a místní před hospodou neváhají nabídnout i vlastní pivko. Mám už krev před očima (ostatně mrkněte na graf závodu. Je tam vidět převýšení, tempo i moje HR, neflákal jsem to:-))
Následuje dlouhý výběh z Tučap. To už je pořádné maso. Jdu, co to dá a daří se mi předbíhat další závodníky. Velkou radost mi udělal fešák v kompletu nike, který, když mne uslyšel za sebou, zrychlil jako srna a utekl mi o 50m. Zopakoval to celkem 5x, než mu došlo tak, že si blinkl. Jako škodolibý člověk jsem ho nelitoval, naopak jsem v duchu posmíval a radoval, že tam nejsem místo něj já (i když zas tolik mi až nechybělo:-)). Nějak jsem se dopajdal na kopec a vydal se do seběhu do Prusínovic. Daří se mi předběhnout ještě dva starší běžce, končí seběh a začíná stoupání do cíle, která má tak 400m. Rvu to, jak to jenom jde, ale mám už jenom hrubou sílu, takže trhám asfalt, ale dopředu to zkrátka moc nejde. Cíl, kuva, sláva, je to za mnou. Čas 49:12 značí zlepšení proti loňsku o více než 4 minuty, v pořadí to značí 230-té místo z 306-ti závodníků (loni 288. ze 313-ti). Čili spkojenost, byť výkon 47 by mi udělal radost větší, třeba za rok.Sobota pokračovala prima leteckým plesem, ze kterého jsme dorazili domů kolem 4-té ranní. Protože se nám podařilo udat děti až do pondělí, byl před námi celý volný krásný slunečný den a já se těšil na výběh. Vše se zkomplikovalo zcela neplánovanou návštěvou kamarádů z Brna, kteří se ohlásili na 15:00 a návrhem manželky, že si jídlo neobjednáme, ale zajdeme na Labuť, kde, bohužel:-), ještě měli 2 volná místa. Leza s postele kolem 11-té, rozhodli jsme se vynechat snídani a rovnou se vydat na oběd. K Labuti jsme dorazili mírně hypoglykemičtí a strašlivě hladoví. Rozhoduji se tedy čeli jedné z místních specialit zvané Valašský pařez. Jídlo sestává z věnce pečených žeber naplněného pečeným kyselým zelím s pečenými půlkami brambor s česnekem. Porce je doporučována pro dva lidi a zatím se ji nikomu nepodařilo sníst celou. Mně už párkrát moc nechybělo, rozhoduji se tedy pro další pokus, s ohledem na akutní hlad s polévkou.
Do pařezu se pouštím s chutí dávající naději na konečný úspěch. Těsně před finále mi ale docházejí síly. Na talíři zůstávají dvě půlky brambor (z cca 30-ti) a cca 2 polévkové lžíce kyselého zelí. Nejspíše bych to zvládl, ale už bych příliš hranil. Nicméně i tak jsem se odrovnal způsobem, který nedal naději na nějaký dnešní trénink. Ale co, nohy bolí a letos jsem ještě trénink nebulnul, tak dnes poprvé. Kdybyste se někdy stavovali v Přerově u Labutě, pařez vyzkoušejte. No a jestli máte strach, dejte si ho s někým na půl:-))))
pátek 22. února 2008
Tretry Lake CX310
Tento kousek mi udělal velikou radost. V podstatě se dá říct, že jsem už propadal panice, co se nových cyklistických treter týče. Loni jsem to ještě nějak ošidil se starými diadorami, ale zejména na delších tratích mi vadilo, že je mám vyloženě na fest a tím pádem tlačí. Navíc přezka se na triatlonech pomalu zapíná:-)
Letos jsem se proto rozhodl pro upgrade této části výbavy. Věnoval jsem se tomu už koncem minulého roku a každý můj nález byl provázen skepsí.
Krok první byla varianta TT treter o Shimana. No prima, nějaké dělají, dokonce za rozumné ceny. Bezva. Bohužel, nenašel jsem prodejce, který by je držel skladem a dovozce do ČR vzhledem k nízkým objemům přijímá pouze závazné objednávky (bolest, na kterou jsem narazil vícekrát). Ale kupte botku za 5k bez vyzkoušení, že.
No nic, použijeme google a vida, na bajkshopu mají solidní northwave triball. Zajásal jsem a napsal s dotazem, zda je možno vyzkoušet. Odpověď byla drsná: značku northwave kvůli problémům s reklamacemi stahujeme z nabídky. Hm zatím tam tedy stále straší, ale koupit již nejdou.
Co včil, další kolo google a jsou nalezeny pěkné tretry od time Time RX1. Moc hezké na obrázku a dokonce v nabídce dvou shopů. Ani jeden z nich ovšem nereagoval na můj zdvořilý dotaz. Při bližší zkoumání jsem zjistil, že shopy jsou sice dva, ale firma jenom jedna. No co už, kdo se se mnou nebaví, nezaslouží si moje peníze....
Další na řadě jsou fešáci od Sidi. Model Carbon T 2.6. vypadá moc dobře. Cena sice vyšší, ale co už. Jenže ouha, v shopech nikde. Tak co, mrknu na sidi.cz a napíšu nějakému ofiko dealerovi. Zkusím rovnou 3. Na tři maily jedna odpověď, po 14-ti dnech a stejně na pytel. Tretry nemají skladem a doporučení je napsat přímo dovozci. Tím je firma nassa. Píšu tam, blesková odpověď, ovšem nepříliš optimistická. Do ČR přivezli jeden pár TT treter v devadesátých letech pro Tomáše Kočaře. Holt další smolík.
Ale naděje ještě neumírá. Na kastar.cz jsem objevil tretry adistar tri carbon. Veliká krása, cena sice vyšší, ale trenér jezdí taky ády:-). Kastar je ale bohužel velkoobchod. Botky by objednali, ale pouze závaznou objednávku. Prodejce s nimi v nabídce jsem nenašel.
Jo a málem bych zapoměl na exustary na triexpertu. Ty jsem dokonce vyzkoušel, ale jednak na mne neměli číslo, druhak mi ty botky přišly takové nějaké "ruské". Prostě se mi nelíbili, byť nejsou drahé.
A pak to přišlo, vylil jsem si srdíčko na behej.com a zničeho nic od luckyboye link na nový web Pavla Baběráda, který zařadil do nabídky tretry lake cx210 a 310. Liší se v zásadě pouze tím, že 210 jsou o tisícovku levnější, pročež nemají karbonovou, ale kompozitovou podrážku. Mají ovšem i výhodu: v kompozitové podrážce se našlo místo i pro díry na SPD kufry. CX 310 mají závity pouze pro Looky.
Neváhal jsem, zavolal Pavlu Baběrádovi, domluvil s ním schůzku (má všechny velikosti skladem!!!), dojel, vyzkoušel a zakoupil. Paráda.
Karbonová podrážka, jak je vidět, je poněkud nestandardně bílá. Uvidíme, jak dlouho barva vydrží:-).
Jelikož jde o triatlonový model, řeší jeho zapínání jediný suchý zip zapínaný z druhé strany, než je u cyklotreter obvyklé. Již jsem ovšem byl poučen, že tak to má být, kvůlivá umístění treter v pedálech v depu.
Kvůli rychlému nazouvání nemá bota klasický jazyk a na patě má umístěné poutko. Obouvají se tedy fakt dobře:-).
Dobré obouvání je ovšem spíše třešínka na dortu, než klíčová funkčnost. Já jsem byl hlavně zvědav, jaká bude jízda na karbonové podrážce a musím říci, že rozdíl proti starým diadorám je prostě propastný. Domníval jsem se, že mám docela tuhé tretry, ale prdlačku. Byť je karbonová podrážka tenoučká, ani oběma rukama s ní nehnu, což je při jízdě sákryš znát.
Celkově je botka velice lehká a pohodlná. Přestože jsem tretry koupil malinko větší (akorát jsem měl diadory a na delších tratích tlačily) a zapínání je tvořeno jediným suchým zipem, drží na noze velmi dobře i při jízdě ze sedla. Velmi dobrou vzdušnost ocení i (nebo zejména:-)) člověk šlapající na trenažéru. Uvidím, co přinesou první výjezdy ven, očekávání jsou ovšem po kilometrech na trenažéru oprávněně vysoká. Na závodech asi použiji i gumičky k zachycení bot ve vodorovné poloze :-DDD.
A dvě důležité věci na závěr: design se líbí i manželce, prý mi půjde ke kolu ;-) a kde je možno koupit? Nejlépe tady. Cenu 3 499 považuji za velice příznivou.
Letos jsem se proto rozhodl pro upgrade této části výbavy. Věnoval jsem se tomu už koncem minulého roku a každý můj nález byl provázen skepsí.
Krok první byla varianta TT treter o Shimana. No prima, nějaké dělají, dokonce za rozumné ceny. Bezva. Bohužel, nenašel jsem prodejce, který by je držel skladem a dovozce do ČR vzhledem k nízkým objemům přijímá pouze závazné objednávky (bolest, na kterou jsem narazil vícekrát). Ale kupte botku za 5k bez vyzkoušení, že.
No nic, použijeme google a vida, na bajkshopu mají solidní northwave triball. Zajásal jsem a napsal s dotazem, zda je možno vyzkoušet. Odpověď byla drsná: značku northwave kvůli problémům s reklamacemi stahujeme z nabídky. Hm zatím tam tedy stále straší, ale koupit již nejdou.
Co včil, další kolo google a jsou nalezeny pěkné tretry od time Time RX1. Moc hezké na obrázku a dokonce v nabídce dvou shopů. Ani jeden z nich ovšem nereagoval na můj zdvořilý dotaz. Při bližší zkoumání jsem zjistil, že shopy jsou sice dva, ale firma jenom jedna. No co už, kdo se se mnou nebaví, nezaslouží si moje peníze....
Další na řadě jsou fešáci od Sidi. Model Carbon T 2.6. vypadá moc dobře. Cena sice vyšší, ale co už. Jenže ouha, v shopech nikde. Tak co, mrknu na sidi.cz a napíšu nějakému ofiko dealerovi. Zkusím rovnou 3. Na tři maily jedna odpověď, po 14-ti dnech a stejně na pytel. Tretry nemají skladem a doporučení je napsat přímo dovozci. Tím je firma nassa. Píšu tam, blesková odpověď, ovšem nepříliš optimistická. Do ČR přivezli jeden pár TT treter v devadesátých letech pro Tomáše Kočaře. Holt další smolík.
Ale naděje ještě neumírá. Na kastar.cz jsem objevil tretry adistar tri carbon. Veliká krása, cena sice vyšší, ale trenér jezdí taky ády:-). Kastar je ale bohužel velkoobchod. Botky by objednali, ale pouze závaznou objednávku. Prodejce s nimi v nabídce jsem nenašel.
Jo a málem bych zapoměl na exustary na triexpertu. Ty jsem dokonce vyzkoušel, ale jednak na mne neměli číslo, druhak mi ty botky přišly takové nějaké "ruské". Prostě se mi nelíbili, byť nejsou drahé.
A pak to přišlo, vylil jsem si srdíčko na behej.com a zničeho nic od luckyboye link na nový web Pavla Baběráda, který zařadil do nabídky tretry lake cx210 a 310. Liší se v zásadě pouze tím, že 210 jsou o tisícovku levnější, pročež nemají karbonovou, ale kompozitovou podrážku. Mají ovšem i výhodu: v kompozitové podrážce se našlo místo i pro díry na SPD kufry. CX 310 mají závity pouze pro Looky.
Neváhal jsem, zavolal Pavlu Baběrádovi, domluvil s ním schůzku (má všechny velikosti skladem!!!), dojel, vyzkoušel a zakoupil. Paráda.Karbonová podrážka, jak je vidět, je poněkud nestandardně bílá. Uvidíme, jak dlouho barva vydrží:-).
Jelikož jde o triatlonový model, řeší jeho zapínání jediný suchý zip zapínaný z druhé strany, než je u cyklotreter obvyklé. Již jsem ovšem byl poučen, že tak to má být, kvůlivá umístění treter v pedálech v depu.
Kvůli rychlému nazouvání nemá bota klasický jazyk a na patě má umístěné poutko. Obouvají se tedy fakt dobře:-).Dobré obouvání je ovšem spíše třešínka na dortu, než klíčová funkčnost. Já jsem byl hlavně zvědav, jaká bude jízda na karbonové podrážce a musím říci, že rozdíl proti starým diadorám je prostě propastný. Domníval jsem se, že mám docela tuhé tretry, ale prdlačku. Byť je karbonová podrážka tenoučká, ani oběma rukama s ní nehnu, což je při jízdě sákryš znát.
Celkově je botka velice lehká a pohodlná. Přestože jsem tretry koupil malinko větší (akorát jsem měl diadory a na delších tratích tlačily) a zapínání je tvořeno jediným suchým zipem, drží na noze velmi dobře i při jízdě ze sedla. Velmi dobrou vzdušnost ocení i (nebo zejména:-)) člověk šlapající na trenažéru. Uvidím, co přinesou první výjezdy ven, očekávání jsou ovšem po kilometrech na trenažéru oprávněně vysoká. Na závodech asi použiji i gumičky k zachycení bot ve vodorovné poloze :-DDD.
A dvě důležité věci na závěr: design se líbí i manželce, prý mi půjde ke kolu ;-) a kde je možno koupit? Nejlépe tady. Cenu 3 499 považuji za velice příznivou.
neděle 17. února 2008
2008 týden 7 (11.2.-17.2.)
Jak jsem si minulý týden pochval prospěšnost odpočinku na prima trénování, tak tento týden již pozitivní vliv odpočinku odplul do kytek. Napadá mne lehká paralela s pohádkou o mašince Ludvíkovi, kterou si teď oblíbil Matýsek. Když jede mašinka do kopečka supí uff--uff--uff--uff--so--tva--le--zu--so--tva--le--zu, když jede z kopečka zpívá si užužužužužtomažuužtomažu. Minulý týden jsem se cítl na užtomažu, kdežt tento týden tak na so--tva--le--zu.
Ale pěkně popořádku. Od Michala jsem dostal následující běžecký rozpis:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 2x2km za 10´, 1km za 4:45´/ pauza 3´, V2
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Sob- 3R, 6km za 30´, 3V
Ned- souvisle 12km na 150 + 6km na 155 + 4km na 160
zejména neděle na mne dělala drsný dojem, už ta minulá o 4km na 160-ti bpm kratší mi dala pěkně pokouřit.
V pondělí jsem byl tak hotový z neděle, že jsem zařadil volný běžecký den o den dříve. Abych ho úplně neproflákal, dal jsem si v poledne 2km plavání a večer v době manželčina pilates hoďku a čtvrt točení na trenažéru.
V úterý už jsem vstal a odběhl lehkou devítku v terénu na 146-ti bpm.
Ve středu mne čekaly poměrně náročné úseky a na lačno to opravdu nebyla legrace. V poledne jsem to zkusil vyplavat v bazénu, nicméně trénink připomínal nejvíce bojová cvičení. Navzdory všem drahám volným plavalo 95% účastníků na šíř (a že nebylo lidí v bazénu málo), nicméně já jsem neodolal a šel plavat na délku. Spoustu ran jsem dostal, trochu víc rozdal a nakonec si získal zasloužený respekt:-)
Ve čtvrtek jsem si střihl 800km za volantem (Přerov Teplice a zpět), takže volno. Sportovně úplně plonkovní den to ovšem nebyl, protože jsem se na zpáteční cestě stavil v Brně u Pavla Baběráda a koupil od něj tretry Lake CX310. Udělaly mi velikou radost. Napíšu o nich později, protože mi vypověděl službu trenažér.
V pátek mne čekal oblíbený motiv 10x100-100, měl jsem ale veliký problém se vůbec pohnout trochu rychleji a opravdu jsem se obával víkendových běhů. Tak jsem si aspoň v poledne zaplaval a zařadil dost motýlka. Břicho mne z toho bolí ještě dnes:-)
Sobota a v ní trénink s úsekem 6km v tempu 5:00. Navzdory odpolednímu sluníčku fouká a je zima. První polovina z 6-ti km je proti větru, přesněji řečeno vichru. Držím tempo 5:08 a jsem rád, že žiju. Po otočce se mi tempo podaří zvednou a končím 6km v čase 30:06. Průměrný tep 172 je mi svědkem, že jsem se neflákal:-) 3km výklus vůbec nebyl uvolněný, naopak, trápil jsem se a uvažoval, že si zavolám taxíka..... Večer se u nás zcela neplánovaně sešla menší společnost. Zcela nespolečensky jsem jsem si dal dvě piva, v 11 večer je nechal napospas manželce a šel spát. Měl jsem toho plné zuby a pracovně náročný týden zavinil průměr 6:00 hodin spánku, což je zoufale málo.
V neděli jsem ráno nevyběhl, -12 mne odradilo. Dopoledne jsem byl venku s dětmi a hrál pitomou hru na běhání do kopce a z kpce, přičemž do kopce jsme museli křičet so-tva-le-zu-se-no-ve-zu a z kopce užtomažuužtomažu. To už jsem věděl, že odpoledne budou bolet holeně i achillovky. A taky jo. Protože bylo přimrzlo, dal jsem první polovinu kolem Bečvy terénem. Bolelo všechno a proti předchozím dnům nechtělo přestat. Za Grymovským mostem už to vypadalo, že holeně povolí, nicméně se náhle polňačka změnila v oraniště vytvořené kopyty koní. Začíná se ze mne stávat nepřítel koní. Pominu-li stále častější výskyt jejich výkalů na nejrůznějších místech včetně našeho parkoviště!!!, stále více cest je v době vlhka uvedeno do zoufalého stavu cválajícími lichokopytníky. Na rozbité cestě mne holeně znovu rozbolely. Když už jsem si myslel, že jsem fakt naštvaný, přidal se ke kopyty rozbité cestě i faktor traktoru. No to už bylo úplně v p....i. Zase tam chvíli nepoběžím. Po chvíli už jsem naštěstí přeběhl na asfalt, kde po chvíli bolest odezněla. Ještě 6km na 155-ti bpm docela šlo, ale 4km na 160-ti už mi dalo sakra pokouřit. Doklusání domů mi už jenom dodalo. Jediným světlým bodem byl na zpáteční cestě běh proti zapadajícímu slunci. Škoda že kolem Bečvy nejsou nějaké schody a socha. Mohl jsem si zapózovat v zapadajícím slunci jako jeden známý milovník syntetického testosteronu:-D
Součet za týden není zlý (viz tabulka), nicméně pocity už tak dobré nejsou. V nohách mám podobné pocity jako v září, kdy jsem byl pozitivně přeběhaný a i přesto, že průměrné tempo bylo také v tomto týdnu pod 6:00 na km, výkony byly výrazně horší, než minulý týden. Příští týden vypadá volněji, v sobotu mám v plánu Rohálovskou desítku. Snad se do té doby trochu zkonsoliduju.
Ale pěkně popořádku. Od Michala jsem dostal následující běžecký rozpis:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 2x2km za 10´, 1km za 4:45´/ pauza 3´, V2
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Sob- 3R, 6km za 30´, 3V
Ned- souvisle 12km na 150 + 6km na 155 + 4km na 160
zejména neděle na mne dělala drsný dojem, už ta minulá o 4km na 160-ti bpm kratší mi dala pěkně pokouřit.
V pondělí jsem byl tak hotový z neděle, že jsem zařadil volný běžecký den o den dříve. Abych ho úplně neproflákal, dal jsem si v poledne 2km plavání a večer v době manželčina pilates hoďku a čtvrt točení na trenažéru.
V úterý už jsem vstal a odběhl lehkou devítku v terénu na 146-ti bpm.
Ve středu mne čekaly poměrně náročné úseky a na lačno to opravdu nebyla legrace. V poledne jsem to zkusil vyplavat v bazénu, nicméně trénink připomínal nejvíce bojová cvičení. Navzdory všem drahám volným plavalo 95% účastníků na šíř (a že nebylo lidí v bazénu málo), nicméně já jsem neodolal a šel plavat na délku. Spoustu ran jsem dostal, trochu víc rozdal a nakonec si získal zasloužený respekt:-)
Ve čtvrtek jsem si střihl 800km za volantem (Přerov Teplice a zpět), takže volno. Sportovně úplně plonkovní den to ovšem nebyl, protože jsem se na zpáteční cestě stavil v Brně u Pavla Baběráda a koupil od něj tretry Lake CX310. Udělaly mi velikou radost. Napíšu o nich později, protože mi vypověděl službu trenažér.
V pátek mne čekal oblíbený motiv 10x100-100, měl jsem ale veliký problém se vůbec pohnout trochu rychleji a opravdu jsem se obával víkendových běhů. Tak jsem si aspoň v poledne zaplaval a zařadil dost motýlka. Břicho mne z toho bolí ještě dnes:-)
Sobota a v ní trénink s úsekem 6km v tempu 5:00. Navzdory odpolednímu sluníčku fouká a je zima. První polovina z 6-ti km je proti větru, přesněji řečeno vichru. Držím tempo 5:08 a jsem rád, že žiju. Po otočce se mi tempo podaří zvednou a končím 6km v čase 30:06. Průměrný tep 172 je mi svědkem, že jsem se neflákal:-) 3km výklus vůbec nebyl uvolněný, naopak, trápil jsem se a uvažoval, že si zavolám taxíka..... Večer se u nás zcela neplánovaně sešla menší společnost. Zcela nespolečensky jsem jsem si dal dvě piva, v 11 večer je nechal napospas manželce a šel spát. Měl jsem toho plné zuby a pracovně náročný týden zavinil průměr 6:00 hodin spánku, což je zoufale málo.
V neděli jsem ráno nevyběhl, -12 mne odradilo. Dopoledne jsem byl venku s dětmi a hrál pitomou hru na běhání do kopce a z kpce, přičemž do kopce jsme museli křičet so-tva-le-zu-se-no-ve-zu a z kopce užtomažuužtomažu. To už jsem věděl, že odpoledne budou bolet holeně i achillovky. A taky jo. Protože bylo přimrzlo, dal jsem první polovinu kolem Bečvy terénem. Bolelo všechno a proti předchozím dnům nechtělo přestat. Za Grymovským mostem už to vypadalo, že holeně povolí, nicméně se náhle polňačka změnila v oraniště vytvořené kopyty koní. Začíná se ze mne stávat nepřítel koní. Pominu-li stále častější výskyt jejich výkalů na nejrůznějších místech včetně našeho parkoviště!!!, stále více cest je v době vlhka uvedeno do zoufalého stavu cválajícími lichokopytníky. Na rozbité cestě mne holeně znovu rozbolely. Když už jsem si myslel, že jsem fakt naštvaný, přidal se ke kopyty rozbité cestě i faktor traktoru. No to už bylo úplně v p....i. Zase tam chvíli nepoběžím. Po chvíli už jsem naštěstí přeběhl na asfalt, kde po chvíli bolest odezněla. Ještě 6km na 155-ti bpm docela šlo, ale 4km na 160-ti už mi dalo sakra pokouřit. Doklusání domů mi už jenom dodalo. Jediným světlým bodem byl na zpáteční cestě běh proti zapadajícímu slunci. Škoda že kolem Bečvy nejsou nějaké schody a socha. Mohl jsem si zapózovat v zapadajícím slunci jako jeden známý milovník syntetického testosteronu:-D
Součet za týden není zlý (viz tabulka), nicméně pocity už tak dobré nejsou. V nohách mám podobné pocity jako v září, kdy jsem byl pozitivně přeběhaný a i přesto, že průměrné tempo bylo také v tomto týdnu pod 6:00 na km, výkony byly výrazně horší, než minulý týden. Příští týden vypadá volněji, v sobotu mám v plánu Rohálovskou desítku. Snad se do té doby trochu zkonsoliduju.
pátek 15. února 2008
Italská specialitka
Představte si vychytaný trenažér. Elektronická regulace odporu konfigurovatelná z PC, tichý chod, možnost jízdy v prostředí virtuální reality..... No prostě výkřik moderní techniky.
Teď si představte, jak je to ve finále zrealisováno: motor s brzdou, na jehož ose je pověšen váleček z plastovým povrchem. Tělo motoru i s osou je přišroubováno na litinovém plátu a prostřednictvím dlouhého šroubu se dotláčí na plášť kola.....
A teď to příjde: šroub se dotahuje v součástce připevněné k litinovému držáku motoru. Tou součástkou je NÝT!!!!!!!! se dvěmi otáčkami závitu. Cca před 14 dny se mi nýtek povolil a začal se protáčet. Reklamaci jsem neřešil, nýtek trošku rozklepal a odjel pár tréninků. Dnes jsem ovšem objevil přítomnost právě dvou závitů. Ty se totiž po 14-ti minutách šlapání strhly. A je doježděno. Reklamaci řešti nebudu. Nechám to převrtat a navařit tam pořádnou matku.
Abych řekl pravdu, vždycky jsem choval poměrně silný despekt ke všemu italskému a domníval se, že svět kol je čestnou výjimkou. Kol možná ano, ale trenažérů jistě ne. Jak může na stroji s pořizovací hodnotou skoro 1000 EUR být na nejexponovanějším místě závit v subtilním nýtu se dvěma závity, mi prostě hlava nebere.
Kdybyste náhodou někdy přemýšleli nad trenažérem od Elite, kupte si Tacxe. Měl jsem to udělat taky.
Teď si představte, jak je to ve finále zrealisováno: motor s brzdou, na jehož ose je pověšen váleček z plastovým povrchem. Tělo motoru i s osou je přišroubováno na litinovém plátu a prostřednictvím dlouhého šroubu se dotláčí na plášť kola.....
A teď to příjde: šroub se dotahuje v součástce připevněné k litinovému držáku motoru. Tou součástkou je NÝT!!!!!!!! se dvěmi otáčkami závitu. Cca před 14 dny se mi nýtek povolil a začal se protáčet. Reklamaci jsem neřešil, nýtek trošku rozklepal a odjel pár tréninků. Dnes jsem ovšem objevil přítomnost právě dvou závitů. Ty se totiž po 14-ti minutách šlapání strhly. A je doježděno. Reklamaci řešti nebudu. Nechám to převrtat a navařit tam pořádnou matku.
Abych řekl pravdu, vždycky jsem choval poměrně silný despekt ke všemu italskému a domníval se, že svět kol je čestnou výjimkou. Kol možná ano, ale trenažérů jistě ne. Jak může na stroji s pořizovací hodnotou skoro 1000 EUR být na nejexponovanějším místě závit v subtilním nýtu se dvěma závity, mi prostě hlava nebere.
Kdybyste náhodou někdy přemýšleli nad trenažérem od Elite, kupte si Tacxe. Měl jsem to udělat taky.
neděle 10. února 2008
2008 týden 5 (4.2.-10.2.)
Tento týden sice nebyl nikterak objemově rekordní (zejména asi proto, že se jsem raději po nemoci ještě nelezl do bazénu), nicméně běžecky to pro mne týden neobyčejný, ba přímo mimořádný. Ale pěkně popořádku.
O Michala jsem dostal předepsáno následující:
Pon- klus 10km na 150
Ute- volno
Str- volno
Sob- 3R, 3km za 15´, 1km MK volne, 2km za 9:50, V3
Ned- vytrvalost 10km na 150/´+6km na 155+2km na 160
V pondělí jsem nevstal, takže běh přišel na řadu až večer. Byl jsem docela zvědav, kterák to po nemoci půjde. A kupodivu, celkem to šlo. Průměrné tempo na desítce 5:36. Loni jsem touto dobou na těchto tepech běhal tempa více než o minutu horší, odpočinek při marodění mi nejspíš prospěl:-). Večer jsem se hecl na trenažér a protože mne nebavilo se flákat, celkem jsem si i mákl. Průměrné tepy přes 140 hovoří za vše
V úterý první ze dvou výletů do Práglu. Začátek v 5:00, konec ve 21:15. Prima den :-(
Ve středu jsem zařadil čtvrteční trénink s oblíbeným stovkovým motivem. Navzdory volnému rozklusání i vyklusání, to v součtu dalo desítku s průměrným tempem 5:56 na 146-ti bpm.
Čtvrtek proběhl další výlet do Prahy, začátek stejný, konec, bohužel, ještě o dvě hodiny později než v úterý.
I tak jsem ovšem v pátek ráno vstal a vydal se na desítku s předepsaným tepem 145. A vida i dnes tempo 5:53. Týdenní odpočinek mi zřetelně prospěl:-)
Na sobotu se docela těším. Svižnější úseky jsem dlouho neběhal, tempo 5:00 je prakticky na hranici mých schopností. Byl jsem opravdu zvědav. Upřímně řečeno, realita předčila očekávání. Přispělo k tomu jistě i nádherné počasí, které před polednem panovalo. Dalším důležitým faktorem bylo to, že jsem si připravený trénink zapoměl uploadnout do Garmina, což jsem ale v při výběhu netušil. Uložen mám totiž trénink na 4 + 2 km. Nu což, napadlo mne, když jsem si trénink takto zadal, pamatuju si 3 kiláky špatně:-). Úsek 4km se mi podařilo zaběhnout za 19:56, tedy prakticky přesně v tempu. Na vyklusání před dvojkou jsem se už točil domů a vítr místo proti začal foukat do zad. Dvoječka tím pádem pěkně odsýpala za 9:37, což bylo rovněž rychleji než plánované tempo. Celkové průměrné tempo tréninku činilo 5:27 při průměrném tepu 156. No bezva!
Pravda je, že jsem toho měl po běhu docela dost a s obavami očekával neděli, zejména když se na večer ohlásila návštěva, se kterou se lupal jeden sekt za druhým až do půl jedné ráno. Tím rovněž padla myšlenka časného výběhu, ale protože Aldaman beztak nemohl, nemusel jsem se tím trápit a vyrazil až kolem desáté. Počasí opět senzační. Desítka na 150-ti tepech v tempu 5:49, následující šestka na 155-ti v tempu 5:20 a poslední 2km už jsem měl trochu problém furt nepřidávat, ale stejně mi průměr vylezl na 162bpm pro tempo 5:10. Mám toho sice i po výklusu plné brýle, ale pocity veskrze vynikající. Průměrný tep 153, průměrné tempo 5:38. Kdybych byl takto schopen běžet na Grafilitu, budu spokojenost sama.
Mám za sebou týden, kdy jsem sice neplaval a na trenažér sedl jenom jednou (no toto možná ještě večer updatnu, nicméně zatím mám totální kopr a bolavé nohy z rána) ale všechny tréninky odběhal v tempu pod 6 minut. To se mi od doby, co jsem předloni začal systematicky běhat, doposud nepodařilo. Třeba těch skoro 500 odběhaných km za poslední 2 měsíce mělo smysl:-)
Tabulka pochopitelně chybět nemůže.
O Michala jsem dostal předepsáno následující:
Pon- klus 10km na 150
Ute- volno
Str- volno
Ctv- 3R, 10x100/MK 100, V2
Pat- klus 10km na 145/´Sob- 3R, 3km za 15´, 1km MK volne, 2km za 9:50, V3
Ned- vytrvalost 10km na 150/´+6km na 155+2km na 160
V pondělí jsem nevstal, takže běh přišel na řadu až večer. Byl jsem docela zvědav, kterák to po nemoci půjde. A kupodivu, celkem to šlo. Průměrné tempo na desítce 5:36. Loni jsem touto dobou na těchto tepech běhal tempa více než o minutu horší, odpočinek při marodění mi nejspíš prospěl:-). Večer jsem se hecl na trenažér a protože mne nebavilo se flákat, celkem jsem si i mákl. Průměrné tepy přes 140 hovoří za vše
V úterý první ze dvou výletů do Práglu. Začátek v 5:00, konec ve 21:15. Prima den :-(
Ve středu jsem zařadil čtvrteční trénink s oblíbeným stovkovým motivem. Navzdory volnému rozklusání i vyklusání, to v součtu dalo desítku s průměrným tempem 5:56 na 146-ti bpm.
Čtvrtek proběhl další výlet do Prahy, začátek stejný, konec, bohužel, ještě o dvě hodiny později než v úterý.
I tak jsem ovšem v pátek ráno vstal a vydal se na desítku s předepsaným tepem 145. A vida i dnes tempo 5:53. Týdenní odpočinek mi zřetelně prospěl:-)
Na sobotu se docela těším. Svižnější úseky jsem dlouho neběhal, tempo 5:00 je prakticky na hranici mých schopností. Byl jsem opravdu zvědav. Upřímně řečeno, realita předčila očekávání. Přispělo k tomu jistě i nádherné počasí, které před polednem panovalo. Dalším důležitým faktorem bylo to, že jsem si připravený trénink zapoměl uploadnout do Garmina, což jsem ale v při výběhu netušil. Uložen mám totiž trénink na 4 + 2 km. Nu což, napadlo mne, když jsem si trénink takto zadal, pamatuju si 3 kiláky špatně:-). Úsek 4km se mi podařilo zaběhnout za 19:56, tedy prakticky přesně v tempu. Na vyklusání před dvojkou jsem se už točil domů a vítr místo proti začal foukat do zad. Dvoječka tím pádem pěkně odsýpala za 9:37, což bylo rovněž rychleji než plánované tempo. Celkové průměrné tempo tréninku činilo 5:27 při průměrném tepu 156. No bezva!
Pravda je, že jsem toho měl po běhu docela dost a s obavami očekával neděli, zejména když se na večer ohlásila návštěva, se kterou se lupal jeden sekt za druhým až do půl jedné ráno. Tím rovněž padla myšlenka časného výběhu, ale protože Aldaman beztak nemohl, nemusel jsem se tím trápit a vyrazil až kolem desáté. Počasí opět senzační. Desítka na 150-ti tepech v tempu 5:49, následující šestka na 155-ti v tempu 5:20 a poslední 2km už jsem měl trochu problém furt nepřidávat, ale stejně mi průměr vylezl na 162bpm pro tempo 5:10. Mám toho sice i po výklusu plné brýle, ale pocity veskrze vynikající. Průměrný tep 153, průměrné tempo 5:38. Kdybych byl takto schopen běžet na Grafilitu, budu spokojenost sama.
Mám za sebou týden, kdy jsem sice neplaval a na trenažér sedl jenom jednou (no toto možná ještě večer updatnu, nicméně zatím mám totální kopr a bolavé nohy z rána) ale všechny tréninky odběhal v tempu pod 6 minut. To se mi od doby, co jsem předloni začal systematicky běhat, doposud nepodařilo. Třeba těch skoro 500 odběhaných km za poslední 2 měsíce mělo smysl:-)
Tabulka pochopitelně chybět nemůže.
neděle 3. února 2008
2008 týden 5 (28.1.-3.2.)
Týden poznamenaný nemocí. Vlastně o něm píšu jenom kvůli kompletaci, aby nechyběl:-)
Pondělí: nemůžu ani mluvit, zánět hlasivek. Jsem doma.
Úterý: trochu sípu, je to lepší, jsem taky doma.
Středa: další pokrok, přesto ještě zůstávám doma
Čtvrtek: jdu do práce, na veliké povídání to ještě není, ale některé věci z domova dělat nejdou.
Pátek: ráno si zapomenu vzít biseptol, takže se prohlašuju za zdravého:-)
Sobota: celý den prší, tak nepokouším běh, ale sednu si hoďku a tři čtvrtě na trenažér. 30km s převýšením 910m. Následují 40-tiny na Labuti, obligátní krůtička na rožni a protože o půl deváté razím na večírek rodičů a přátel školy, moc se nemažu s vínem a rovnou si dám Mikrosový vlašský ryzlink ve výběru z hroznů 2000. Bohužel, už to není ten ze Železné, ale ani láhve z Ořechovky toho roku nejsou marné:-). Před odchodem stihneme ještě s milostivou paní stáhnout jeden sedlecký rýňák v bobulovém výběru a utíkáme na večírek. Elektrárenský klub je pořád stejný, jenom úroveň baru jde zoufale dolů. K pití je veltlín katastrofální kvality (nezvládám ani ve střiku), přerovský Zubr Gold, normálně prima pivo, zde ovšem tak přesycené CO2, že je prakticky nepitné. Mezi nabídkou lihovin (rum, zelená, vodka pochybného původu.........) vyčnívá jenom whisky Jameson, kteroužto jako žádnou whisky nepiju, takže večer dojíždím na půl pivu a 6-ti matonkách, základ z Labutě se hodil. Ale aspoň jsme trochu zatančili a abych si trochu spravil náladu, dali jsme si s kamarádem po doutníčku pana Churchilla. Ne že by je v klubu měli, přinesl jsem je prozíravě už z Labutě:-)
Neděle: manželce není dobře, takže ji nechávám spát a přebírám starost o domácnost. Poslední den odpočinku a od zítřka už zase vesele trénuju. Hurrrá!
Tabulku tento týden ani nezveřejňuji, k čemu prázdné buňky....:-DDD
Pondělí: nemůžu ani mluvit, zánět hlasivek. Jsem doma.
Úterý: trochu sípu, je to lepší, jsem taky doma.
Středa: další pokrok, přesto ještě zůstávám doma
Čtvrtek: jdu do práce, na veliké povídání to ještě není, ale některé věci z domova dělat nejdou.
Pátek: ráno si zapomenu vzít biseptol, takže se prohlašuju za zdravého:-)
Sobota: celý den prší, tak nepokouším běh, ale sednu si hoďku a tři čtvrtě na trenažér. 30km s převýšením 910m. Následují 40-tiny na Labuti, obligátní krůtička na rožni a protože o půl deváté razím na večírek rodičů a přátel školy, moc se nemažu s vínem a rovnou si dám Mikrosový vlašský ryzlink ve výběru z hroznů 2000. Bohužel, už to není ten ze Železné, ale ani láhve z Ořechovky toho roku nejsou marné:-). Před odchodem stihneme ještě s milostivou paní stáhnout jeden sedlecký rýňák v bobulovém výběru a utíkáme na večírek. Elektrárenský klub je pořád stejný, jenom úroveň baru jde zoufale dolů. K pití je veltlín katastrofální kvality (nezvládám ani ve střiku), přerovský Zubr Gold, normálně prima pivo, zde ovšem tak přesycené CO2, že je prakticky nepitné. Mezi nabídkou lihovin (rum, zelená, vodka pochybného původu.........) vyčnívá jenom whisky Jameson, kteroužto jako žádnou whisky nepiju, takže večer dojíždím na půl pivu a 6-ti matonkách, základ z Labutě se hodil. Ale aspoň jsme trochu zatančili a abych si trochu spravil náladu, dali jsme si s kamarádem po doutníčku pana Churchilla. Ne že by je v klubu měli, přinesl jsem je prozíravě už z Labutě:-)
Neděle: manželce není dobře, takže ji nechávám spát a přebírám starost o domácnost. Poslední den odpočinku a od zítřka už zase vesele trénuju. Hurrrá!
Tabulku tento týden ani nezveřejňuji, k čemu prázdné buňky....:-DDD
pondělí 28. ledna 2008
Jsem nemocný
a není to tím, že bych jako koucourek Modroočko snědl něco, co by mi náramně vonělo. Mám zánět hlasivek. Signály chodily už minulý týden, v neděli to bylo fakt špatné, ale stav zlepšující se v průběhu dne vyvolával naději, že to bude ok. Nicméně v pondělí ráno prostě nemůžu mluvit. Verdikt doktorky je jasný a antibiotika na to. Jako bývalý pedagog už mám tuto chorobu za sebou čilil vím, že nějaká zkratka z toho není. Minimálně 3 dny uživání biseptolu a první sportovní aktivita nejdřív v sobotu. Ach jo, Vl001 bude mít zase lepší týden, snad aspoň moc neztloustnu;-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)