Sobota 9.4. začala skutečně výborně: dostal jsem vycházku na kolo:-). Bohužel, bývalí kamarádi dali přednost běhu na Hranické dvacítce, do větrného počasí jsem tedy musel vyrazit sám. Naplánoval jsem poměrně ambiciózní trasu s pěkným převýšením včetně stoupání na Foncky. Nakonec to ale dopadlo lehce jinak.
Vítr fučel opravdu hrozný. Po sedmé ráno, když jsem vyjížděl, to ještě šlo, navíc jsem se dopustil školácké chyby začátkem po větru. S ohledem na záměr projet Hostýnkama to ale stejnak jinak nešlo.
Pod Fonckama už jsem věděl, že z Tesáku přes Holešov to do oběda nestihnu, což jsem slíbil, ale zase jsem chtěl dneska tu stovku dát, no co s tím? Když jsem to rychle spočítal, rozhodl jsem se nezahnout na Tesák, ale projet Rajnochovicemi a v sedle mezi Trojákem a Tesákem uhnout na Tesák, což jsem udělal. Už stoupání nahoru bylo předzvěstí, co se bude dít cestou domů: pořádný fukar do xichtu. A stál teda řádně zato. V místech, kde člověk v klidu sjíždí padesátkou bez šlapání, jsem to "hrnul" třickou a šlapal jak o život. Zkrátka cestu domů jsem si opravdu užil, nemluvě o 98,5km, které mi psal tachometr po příjezdu před barák. Marja pano, tož tak to přece nemůžu nechat. Tak to ještě otočím a objedu sídliště, ať mám na displeji kýžené. Vyšlo to:-). Mírně frustrující je, že edge napsal převýšení 1116 metrů, stejně jako garmin connect, sporttracks spočetl 936 a runningfreeonline 783, celkem divné, řekl bych, ale botky si kvůli tomu kousat nebudu a budu věřit garminu:-)).
Celkem pozitivní je průměr, protože vylezl na 25kmph, což dává celkem naděje stihnout dlouhého mamuta v limitu, snad teda stihnu ještě něco najet, hlavně pár takových či delších výletů.
Všiml jsem si docela zajímavé věci. Už minulý týden při trochu delším kole jsem zaregistroval, že nějak nemám na kole hlad, jako jsem míval loni. Na 3:20 trvajícím švihu jsem vydržel na jednom carbonexu a jedné tyčince a se zastávkou na pivu. Jo, říkal jsem si, asi je to tím pivkem. Dneska jsem ale vyjížděl sice po snídani, nicméně na 4 hodiny a že by to byla úplná zívačka bych ani neřekl. A odjel jsem to bez nějakých problémů na jeden carbonex a cca půl litru vody. Nechápu, jak je to možné, dřív bych na takové jízdě zdlábil 2-3 housky se sýrem, 2-3 tyčinky, vypil 1,5 litru a stejně bych dojížděl hladný a s pocitem žízně. Že bych se vytrvalostně zlepšil? Že bych zúročoval 2 roky přípravy s endurainingem? Nevím, kdyby k tomu měl někdo zkušenější nějakou interpretaci, zlobit se nebudu.
Druhou fází byla zavěrečná tanečních, taková lehká 6-ti hodinová tancovačka. Naštěstí oproti prodloužené nehrála reprodukovaná ale živá hudba, což mělo dva šetřící (fyzicky) efekty.
1. živí hudebníci potřebují pauzy, DJ Šrámek nikoli:-)
2. skladba muziky mi absolutně nevyhovovala. Za celý večer 2 quickstepy, 4 walzy, 2 tanga, 1 chacha, 3 jive (pak ještě párkrát s hodně přimnouřenýma očima na nějaké pitomé disco), 2x rumba. Sambu ještě neumíme, doženem až na podzim a na zhovadilosti ála Michal David v kroužku křepčit odmítám. Většinu účastníků to ale bavilo, takže problém bude u mne. Naštěstí jsou manželka i kamarádi podobně porouchaní, víno ušlo, takže neprotančený čas měl rovněž vysokou společenskou úroveň.
V neděli jsem ovšem zařadil neplánovaně volno. Po výrazně kratším než ideálně dlouhém spánku a delší přesobědové vycházce zůstali děti s manželkou u švagrů a já šel domů na chvíli vyjet na kolo. Nikdo z bývalých kamarádů zase nešel a já si jenom tak na chvíli sedl, pak lehl a potom se na to vykašlal. No to vám byla pohodička! Holt dokud se člověk pořádně neunaví, vůbec si toho poleženíčka neváží :-)
pondělí 11. dubna 2011
neděle 27. března 2011
Garmin Edge 800
Nový specializovaný cyklistický přístroj ohlásil Garmin, jak je jeho dobrým zvykem, již před drahným časem. Dlouhatánská prodleva mezi ohlášením a uvedením na český trh tak dala většině zájemců celkem dlouhý prostor pro rozmýšlení, zda má smysl takový přístroj pořizovat (tady vidím celkem jasnou kladnou odpověď), či upgradovat, je-li již člověk majitelem celkem povedeného edge 705.
Protože jsem člověk dobře vychovaný a spořivý, tak ačkoli se mi osmistovka docela líbila hned od začátku, hned od začátku jsem si taky říkal, že si ji nekoupím. Drželo mě to až do té doby, než se sešly 2 okolnosti:
- při náhodném rozhovoru s Petrem Valešem z etriatlonu slovo dalo slovo a za příslib recenze mi nabídl docela zajímavou slevu, jakožto partner Garminu.
- při nějaké jízdě na kole jsem v diskusi s Doomem zmínil úvahy o osmistovce a on okamžitě projevil zájem 705-tku.
A všechna dobrá předsevzetí byla rázem v háji, rozdíl mezi prodejní cenou po slevě a částkou za odprodej staršího strojku už byl tak nízký, že můj hračkami postižený mozek vyslal signály rukám píšícím objednávku:-).
Netrvalo dlouho a computer ležel na stole. Asi se nebudu dlouze rozepisovat o příslušenství. Jelikož jde o českou distribuci, je součástí slušná mapa TOPO Czech 2010 a nový pohodlný hrudní pás, ještě malinko lepší, než ten od 310XT. Bral jsem balení premium HR bez kadence senzoru, protože kadenci i rychlost umí měřit i powertap, resp. údaje z čidla GSC10 při funkčním powertapu Edge stejně nebere nemluvě o tom, že čidlo je pořád stejné už asi 6 let.
Nový vzhled je ovšem nový vzhled:
Na první pohled ďábelská kombinace policejních barev (ten vtip určitě znáte, ptá se policajt: "je černá barva?" "Jo." "A je bílá barva?" "Jo." "Tak nevim, co žena blbne, dyť máme barevnou televizi"), která mi náramně ladí ke kolu, nemluvě o na obrázku hůře viditelném černém rámečku, který je v reálu karbonový.
Nový edge je oproti tatínkovi celkově menší, tenčí, má ovšem větší displej 6,6 cm vs 5,6, byť s nevalným (a to se krotím) rozlišením 160x240 vs 176x220 pixelů. Z pohledu navigace, kde mne zajímá nejvíce to, co je přede mnou více pixelů na délku vítám (navíc přibyla 2 datová pole pro zobrazení na základním displeji, ale o tom později), nicméně v době, kdy od uvedení třeba HTC Diamond, který měl na stejné úhlopříčce VGA zobrazení, uplynuly už více než 2 roky, to je skutečně jenom vrabčí skůček kupředu.
Co vidím z konstrukčního hlediska jako zásadní pokrok, je změna upínacího mechanismu na stejný, jenž se osvědčil u modelu Edge 500. Tedy jednoduché nacvaknutí otočením na jednoduchý chyt připevněný gumovými kroužky. Budí ve mně daleko větší důvěru, než upínání 705-tky. Vzpomínku na pád na dlažbu mám stále živou:-).
Celkově se tedy dá říci, že po nemapovém Edge 500 vykročil designem do 21. století i model mapový. Pojďme se tedy podívat, co přináší osmistovka oproti semdsetpětce nového (co přinesla 705-tka možno přečíst třeba zde), kromě tedy již diskutovaného designu:
V první řadě přináší nový chipset. Garmin pravděpodobně opouští produkty firmy SiRF a její aktuální chip SiRF Star III, který je ještě v 705-tce. Nově byl použit chip společnosti STMicroelectronics ST2062. Reakce na tuto změnu jsou rozporuplné a protože já nelovím cache, čímž nejsem žádný přesnostní maniak, je mi to celkem jedno, takže moje hodnocení je hodně (možná:-)) povrchní: tady je mapka z cesty do práce uložená v 705-tce a tady stejná trasa uložená do osmistovky. Rozdíly jsou naprosto marginální a stejné se najdou i mezi dvěma stejnými trasami na 2x změřenými týmž přístrojem. Za mne tedy k přesnosti naprosto žádná výhrada, navíc nový chip by měl být schopen přijímat signály připravované evropské sítě Galileo. Ono sice než Galileo pojede (pojede-li vůbec) uteče asi ještě hodně času a Garmin představí ještě 1-2 cyklistické modely, ale člověk je aspoň připraven :-).
Přímo ďábelsky rychlé a citlivé mi přijde zachytávání satelitů. Svižná se mi zdála už 705-tka, ovšem 800-vka je ještě někde jinde (SMT používá technologii hotfix oproti instant fixu u SiRFu). V souvislosti s GPS přibyla zajímavá funkce doplňující autostop (automatické zastavení stopek při zastavení kola, aby se člověku nekazil průměr;-), kterou je movement detection. Konkrétně jde o to, že po rozjetí a zapomenutí odmáčknutí stopek budík sám zařve "dal jsi se do pohybu, chceš zapnout stopky?" a zobrazení z displeje nezmizí, dokud buď stopky nezapnu, nebo hlášku nezruším. Blbé je, že tlačítka "start" a "cancel" této volby jsou tak blízko u sebe, že třeba v rukavicích je správná trefa trochu oříšek:-) i tak jde ale o šikovnou věc.
Druhou věcí související s GPS (a samozřejmě i barometrickým výškoměrem) je měření sklonu (grade). Při stoupání si pánové z Garmina troufli udávat stoupání s přesností na desetiny procenta. Vypadá to efektně, ale moc tomu nevěřím. Nemluvě o tom, že ve sjezdech, kde je sklon záporný, se kvůli minus desetinná část nezobrazuje....
Druhou a na první pohled nejviditelnější změnou je větší a hlavně dotykový displej, což může teoreticky být pro někoho i nevýhoda, já to ovšem vidím jako spíše výhodu, byť dotykové ovládání není ještě pro jízdu na kole přivedeno k dokonalosti. Displej není kapacitní, ale poněkud anachronicky rezistivní. Důvod je prostý: k telefonování si člověk rukavici sundá, v mraze na kole ovšem již hůře. Kvůli dotykovému ovládání se změnilo zásadně zobrazení menu. Na hlavní obrazovce "menu" jsou 4 velká tlačítka "where to", "course", "workout", "history" a 2 malá tlačítka: jedno s křížkem pro vyskočení z menu, druhé s montážním klíčem pro aktivaci menu nastavení. Principy nastavování se nijak zásadně neliší od předchozího přístroje a člověk si zvykne jednadvě.
Pro pohyb v menu je nutno používat právě dotykového displeje, protože joystick ze 705-tky už na přístroji nenajdeme. Chvíli jsem si myslel, že napíšu, jak je to dobře, ale ono je to asi jedno.
Joystick se za jízdy ovládal blbě, dotykáč se taky neovládá nic moc, byť za sebe bych řekl, že trochu lépe ano. A v klidu se dá používat obojí. Pro nošení v kapse při použití místo turistické navigace je ale absence joysticku samozřejmě výhodou. Další výhodou je, že kromě dotykových šipek na displeji podporuje Edge také (byť velmi rekreačně) gesta. Tzn. mezi obrazovkami je možno se přepínat nejen ťukáním na mrňavé šipky v dolních rozích, ale i gesty. Tzn. šmrncnutím prstem buď zleva doprava, nebo opačně. Funguje to dobře a podobně funguje i pohyb v menu, jež se nevejdou na jednu obrazovku. V těch se člověk buď pohybuje opět pomocí šipek, nebo tahem prstu tentokráte ovšem pro změnu shora dolů a opačně.
Navzdory možnosti ovládat pohyb i gesty, je součástí zobrazení na displeji i tlačítko menu s šipkami pro pohyb vlevo a vpravo. Je to trošku nedomyšlené. Osmistovka má na výšku o 20 pixelů více než 705-tka a díky tomu si výrobce troufl nacpat na jednu obrazovku až 10 údajů. Tak od oka by člověk řekl paráda. Když se ale podívá i druhým okem, zjistí nemilou věc: díky místu zabranému šipkami a tlačítkem menu, se prostor pro zobrazení měřených veličin zmenšil a i čísla jsou tím pádem menší, než na 705-tce. S ohledem na vyšší počet polí menší čísla přehlednosti nepřispívají. Zvyknout se samozřejmě dá, jenom si říkám, proč těch 10 polí nenacpat s novým firmware i do 705-tky... A ještě jedna věc: kromě vyššího počtu zobrazených polí přibyla nově i třetí standardní obrazovka, celkem tedy může člověk za jízdy zobrazovat až 30 různých údajů. Blbý je, že aby si je pořádně prohlédl, musí zastavit:-) Jeden řádek navíc oproti 705-tce pro měřené údaje je možno přidat i pro screeny course, workout a map.
Displej je dále samozřejmě barevný, což je i ten na 705-tce, nově jsou však nabízeny "motivy", kdy si člověk může vybrat i pozadí pro menu (třeba články řetězu nebo pastorky:-) a dokonce i věc známou z autonavigací, jíž jsou denní a noční barvy. No a jelikož strojek umí ukazovat i východ a západ slunce, dokáže i tyto režimy používat automaticky. Než jsem to našel v nastavení, myslel jsem, že mne šálí zrak, když se mi zobrazení času přeplo z normálního (tedy tmavá čísla na světlém pozadí) na inverzní (světlá čísla na tmavém).Šikovné řekl bych, byť po tmě toho asi moc nenajezdím.
Ona se vůbec grafika celkem změnila. Jednak kvůli dotykovému ovládání, kdy menu musí být větší a musí místy zobrazovat i nějaká ta tlačítka, druhak si asi někdo uvědomil, že je blbost udělat barevný displej kvůli navigaci, ale všechna menu nechat v podstatě monochromatická, jako tomu je u 705-tky. Výrazného zlepšení dosáhl také tréninkový partner, který je jednak větší, ale hlavně má nový a barevnější dres vyvedený ve žluté. Velmi motivační.... Sadu ani rám při aktuálním rozlišení nedokážu rozpoznat, ale vypadá to na nějakou časovkářskou lahůdku:-)
Poslední novinkou týkající se přímo displeje je podpora pořízení screenshotu (otisku obrazovky zařízení). Stačí v menu tuto funkci aktivovat, propracovat se na místo, kde chceme otisk získat a krátce stisknout tlačítko power. Obrázek potom najdeme v interní paměti přístroje. Třeba v recenzi takové obrázky nevypadají špatně že? :-)
Zachována zůstala podpora ANT a ANT+ periferií, je tedy možno používat všechny garminí tepáky či kadenční čidlo GSC10, jež jsem vozil jž s Forerunnerem 305-tkou před 4-mi lety.
Úplnou novinkou ve výbavě cyklistických přístrojů od Garmina je čidlo teploty a možnost jejího zobrazení na displeji. Sice vůbec netuším, k čemu je to na kole dobré, když se člověk stejně obléká ještě před vytažením kola s tachometrem před barák, ale když už tam ten teploměr je a na jednu obrazovku se vejde 10 hodnot, tak ho tam taky sleduju:-)
Novinek se dočkala i datová část zařízení a dvě ze tří mne teda nenadchly. Tou první je zcela nepochopitelné zmenšení interní paměti přístroje. Tomu tedy vůbec nerozumím, v době gigabytových flashek za pár korun se Garmin vydal cestou zmenšení ze 700MB interní paměti v 705-tce na přibližně desetinu! v osmistovce. No to je fakt na ránu. Sice k přístroji přibalí i 2GB microSDčko, ale to je malá náplast na to, že do interní paměti přístroje prostě mapu neuložíte:-(. Pravděpodobně v souvislosti se zmenšenou interní pamětí se rovněž změnil formát souborů s historií aktivit. Dobře zpracovatelný textový formát tcx byl nahrazen binárním formátem .fit, který je výrazně ekonomičtější, co se týče velikosti, v případě porušení ale asi nepůjde tak snadno opravit, jako svého času porušená tcx-ka v 705-tce. Snad nebude osmistovka chcípat tak, jako její předchůdce s prvními verzemi firmwaru. Naštěstí je tento formát podporován ve sporttracks od verze 3, takže aspoň jedna pakárna, které jsem se trochu bál, nenastala.
Co naopak, ale rovněž bohužel, naprosto nezaznamenalo vývoj, je aplikace Garmin Training Center. Pořád stejný krám se stejnými nedostatky, nemožností přípravy courses i při instalaci map, no darmo mluvit. Garmin se očividně vrhl do webové aplikace garmin connect, která po příšerných začátcích celkem dospěla, pořád ale neumožňuje plánování tréninků s následným odesláním do budíků, takže pokud se člověk nechce babrat v budíku, musí GTC instalovat. Nemožnost tvořit na PC tréninky s řízením podle výkonu po 3 letech podpory powertapů a dalších ANT+ zařízení považuji od Garminu za normální lumpárnu. Ještěže jsem už systematický trénink ukončil, jinak by mě to štvalo o hodně víc:-)
Druhým restem, který v mých očích Garmin naprosto neřeší, je nemožnost zálohovat uživatelské nastavení budíku, případně ho moci přímo provádět v PC. Nastavovat 30 položek standardních obrazovek, další v obrazovkách workout, course, maps a další položky v settings už fakt zavání otravností a přitom by pomohla nějaká mrňavá aplikace nebo udělátko do GTC. Škoda.
Další věcí, kterou Garmin naprosto neřeší, je existence microUSB konektorů. V době, kdy je konečně podařilo v mobilní oblasti dosáhnout nějaké standardizace, všechny nové telefonu už tento konektor mají, čtečky knížek a další spousta periferií, takže už asi každá rodina doma nějaké nabíječky s microUSB má, garmin pořád vesele cpe do strojů miniUSB. Naštěstí jsem ještě všechny staré kabely nevyhodil. Ono v krabičce totiž najdete nabíječku s USB výstupem a opět jeden jediný kabel USB - miniUSB o impozantní délce cca 25cm. Tady prostě "katování kostů" zdaleka nemělo optimální dopad. Dovolit takto hanebné halířové úspory u zařízení za 500USD už mi připomíná přehánění.
Jo a co se týče vydrže, zatím bych řekl, že je tak plus mínus stejná, jako u Edge 705, čili kolem 14-ti hodin s navigací. Údaj zpřesním po nějakých delších výletech.
Zůstává i vodělodolnost podle normy IPX7, zakrytí karty a konektoru silikonovou gumou snad chrání, pohodlně se ale zejména často používané miniUSB nezakrývá.
Podtrženo sečteno:
Edge 800 je vynikající zařízení a jak je to v této kategorii zatím bohužel zvykem, jedinými skutečnými konkurenty jsou jiná zařízení od Garmina. Ať už cyklisticky specializované Edge 705, 605 či 500, případně outdoor modely s podporou ANT+ periferií jako Dakota nebo Oregon.
K dokonalosti mu ovšem pár věcí chybí. Přímo v přístroji nějaká ta paměť či mikroUSB, lepší rozlišení disleje a možná propracovanější dotykové ovládání. Garmin by rovněž mohl přestat na svých sportovních fanoušcích lakotit a konečně trochu pohnout s aplikací GTC či dodávat delší kabely.
Objektivně řečeno, nenapadá mne žádná "killer option", která by byla oním rozhodujícím důvodem pro upgrade ze 705-tky, tedy pokud není člověk fanda do novinek pro novinky:-). Při koupi nového přístroje je to ovšem jiná, protože cena 705-tky je stále poměrně vysoká, to bych s klidným svědomím doporučil právě osmistovku. Větší displej, více dat, rychlejší překreslování mapy, prostě modernější stroj. Nemluvě o tom, že je výrazně hezčí. Škoda blešek, nemůžu se ubránit pocitu, že je tam Garmin nechává schválně.
Protože jsem člověk dobře vychovaný a spořivý, tak ačkoli se mi osmistovka docela líbila hned od začátku, hned od začátku jsem si taky říkal, že si ji nekoupím. Drželo mě to až do té doby, než se sešly 2 okolnosti:
- při náhodném rozhovoru s Petrem Valešem z etriatlonu slovo dalo slovo a za příslib recenze mi nabídl docela zajímavou slevu, jakožto partner Garminu.
- při nějaké jízdě na kole jsem v diskusi s Doomem zmínil úvahy o osmistovce a on okamžitě projevil zájem 705-tku.
A všechna dobrá předsevzetí byla rázem v háji, rozdíl mezi prodejní cenou po slevě a částkou za odprodej staršího strojku už byl tak nízký, že můj hračkami postižený mozek vyslal signály rukám píšícím objednávku:-).Netrvalo dlouho a computer ležel na stole. Asi se nebudu dlouze rozepisovat o příslušenství. Jelikož jde o českou distribuci, je součástí slušná mapa TOPO Czech 2010 a nový pohodlný hrudní pás, ještě malinko lepší, než ten od 310XT. Bral jsem balení premium HR bez kadence senzoru, protože kadenci i rychlost umí měřit i powertap, resp. údaje z čidla GSC10 při funkčním powertapu Edge stejně nebere nemluvě o tom, že čidlo je pořád stejné už asi 6 let.
Na první pohled je zřejmý rozdíl oproti 705-tce:
Je pozoruhodné, jak přístroj, který jsem vítal před třemi lety s naprostým nadšením jako výkřik moderní techniky, působí dnes skoro bych řekl až "rusky". Přitom pořád výborně slouží a po porodních firmwarových bolestech mu není v zásadě co vytknout.Nový vzhled je ovšem nový vzhled:
Na první pohled ďábelská kombinace policejních barev (ten vtip určitě znáte, ptá se policajt: "je černá barva?" "Jo." "A je bílá barva?" "Jo." "Tak nevim, co žena blbne, dyť máme barevnou televizi"), která mi náramně ladí ke kolu, nemluvě o na obrázku hůře viditelném černém rámečku, který je v reálu karbonový. Nový edge je oproti tatínkovi celkově menší, tenčí, má ovšem větší displej 6,6 cm vs 5,6, byť s nevalným (a to se krotím) rozlišením 160x240 vs 176x220 pixelů. Z pohledu navigace, kde mne zajímá nejvíce to, co je přede mnou více pixelů na délku vítám (navíc přibyla 2 datová pole pro zobrazení na základním displeji, ale o tom později), nicméně v době, kdy od uvedení třeba HTC Diamond, který měl na stejné úhlopříčce VGA zobrazení, uplynuly už více než 2 roky, to je skutečně jenom vrabčí skůček kupředu.
Co vidím z konstrukčního hlediska jako zásadní pokrok, je změna upínacího mechanismu na stejný, jenž se osvědčil u modelu Edge 500. Tedy jednoduché nacvaknutí otočením na jednoduchý chyt připevněný gumovými kroužky. Budí ve mně daleko větší důvěru, než upínání 705-tky. Vzpomínku na pád na dlažbu mám stále živou:-).Celkově se tedy dá říci, že po nemapovém Edge 500 vykročil designem do 21. století i model mapový. Pojďme se tedy podívat, co přináší osmistovka oproti semdsetpětce nového (co přinesla 705-tka možno přečíst třeba zde), kromě tedy již diskutovaného designu:
V první řadě přináší nový chipset. Garmin pravděpodobně opouští produkty firmy SiRF a její aktuální chip SiRF Star III, který je ještě v 705-tce. Nově byl použit chip společnosti STMicroelectronics ST2062. Reakce na tuto změnu jsou rozporuplné a protože já nelovím cache, čímž nejsem žádný přesnostní maniak, je mi to celkem jedno, takže moje hodnocení je hodně (možná:-)) povrchní: tady je mapka z cesty do práce uložená v 705-tce a tady stejná trasa uložená do osmistovky. Rozdíly jsou naprosto marginální a stejné se najdou i mezi dvěma stejnými trasami na 2x změřenými týmž přístrojem. Za mne tedy k přesnosti naprosto žádná výhrada, navíc nový chip by měl být schopen přijímat signály připravované evropské sítě Galileo. Ono sice než Galileo pojede (pojede-li vůbec) uteče asi ještě hodně času a Garmin představí ještě 1-2 cyklistické modely, ale člověk je aspoň připraven :-).
Přímo ďábelsky rychlé a citlivé mi přijde zachytávání satelitů. Svižná se mi zdála už 705-tka, ovšem 800-vka je ještě někde jinde (SMT používá technologii hotfix oproti instant fixu u SiRFu). V souvislosti s GPS přibyla zajímavá funkce doplňující autostop (automatické zastavení stopek při zastavení kola, aby se člověku nekazil průměr;-), kterou je movement detection. Konkrétně jde o to, že po rozjetí a zapomenutí odmáčknutí stopek budík sám zařve "dal jsi se do pohybu, chceš zapnout stopky?" a zobrazení z displeje nezmizí, dokud buď stopky nezapnu, nebo hlášku nezruším. Blbé je, že tlačítka "start" a "cancel" této volby jsou tak blízko u sebe, že třeba v rukavicích je správná trefa trochu oříšek:-) i tak jde ale o šikovnou věc.
Druhou věcí související s GPS (a samozřejmě i barometrickým výškoměrem) je měření sklonu (grade). Při stoupání si pánové z Garmina troufli udávat stoupání s přesností na desetiny procenta. Vypadá to efektně, ale moc tomu nevěřím. Nemluvě o tom, že ve sjezdech, kde je sklon záporný, se kvůli minus desetinná část nezobrazuje....Druhou a na první pohled nejviditelnější změnou je větší a hlavně dotykový displej, což může teoreticky být pro někoho i nevýhoda, já to ovšem vidím jako spíše výhodu, byť dotykové ovládání není ještě pro jízdu na kole přivedeno k dokonalosti. Displej není kapacitní, ale poněkud anachronicky rezistivní. Důvod je prostý: k telefonování si člověk rukavici sundá, v mraze na kole ovšem již hůře. Kvůli dotykovému ovládání se změnilo zásadně zobrazení menu. Na hlavní obrazovce "menu" jsou 4 velká tlačítka "where to", "course", "workout", "history" a 2 malá tlačítka: jedno s křížkem pro vyskočení z menu, druhé s montážním klíčem pro aktivaci menu nastavení. Principy nastavování se nijak zásadně neliší od předchozího přístroje a člověk si zvykne jednadvě.Pro pohyb v menu je nutno používat právě dotykového displeje, protože joystick ze 705-tky už na přístroji nenajdeme. Chvíli jsem si myslel, že napíšu, jak je to dobře, ale ono je to asi jedno.
Joystick se za jízdy ovládal blbě, dotykáč se taky neovládá nic moc, byť za sebe bych řekl, že trochu lépe ano. A v klidu se dá používat obojí. Pro nošení v kapse při použití místo turistické navigace je ale absence joysticku samozřejmě výhodou. Další výhodou je, že kromě dotykových šipek na displeji podporuje Edge také (byť velmi rekreačně) gesta. Tzn. mezi obrazovkami je možno se přepínat nejen ťukáním na mrňavé šipky v dolních rozích, ale i gesty. Tzn. šmrncnutím prstem buď zleva doprava, nebo opačně. Funguje to dobře a podobně funguje i pohyb v menu, jež se nevejdou na jednu obrazovku. V těch se člověk buď pohybuje opět pomocí šipek, nebo tahem prstu tentokráte ovšem pro změnu shora dolů a opačně.
Navzdory možnosti ovládat pohyb i gesty, je součástí zobrazení na displeji i tlačítko menu s šipkami pro pohyb vlevo a vpravo. Je to trošku nedomyšlené. Osmistovka má na výšku o 20 pixelů více než 705-tka a díky tomu si výrobce troufl nacpat na jednu obrazovku až 10 údajů. Tak od oka by člověk řekl paráda. Když se ale podívá i druhým okem, zjistí nemilou věc: díky místu zabranému šipkami a tlačítkem menu, se prostor pro zobrazení měřených veličin zmenšil a i čísla jsou tím pádem menší, než na 705-tce. S ohledem na vyšší počet polí menší čísla přehlednosti nepřispívají. Zvyknout se samozřejmě dá, jenom si říkám, proč těch 10 polí nenacpat s novým firmware i do 705-tky... A ještě jedna věc: kromě vyššího počtu zobrazených polí přibyla nově i třetí standardní obrazovka, celkem tedy může člověk za jízdy zobrazovat až 30 různých údajů. Blbý je, že aby si je pořádně prohlédl, musí zastavit:-) Jeden řádek navíc oproti 705-tce pro měřené údaje je možno přidat i pro screeny course, workout a map.Displej je dále samozřejmě barevný, což je i ten na 705-tce, nově jsou však nabízeny "motivy", kdy si člověk může vybrat i pozadí pro menu (třeba články řetězu nebo pastorky:-) a dokonce i věc známou z autonavigací, jíž jsou denní a noční barvy. No a jelikož strojek umí ukazovat i východ a západ slunce, dokáže i tyto režimy používat automaticky. Než jsem to našel v nastavení, myslel jsem, že mne šálí zrak, když se mi zobrazení času přeplo z normálního (tedy tmavá čísla na světlém pozadí) na inverzní (světlá čísla na tmavém).Šikovné řekl bych, byť po tmě toho asi moc nenajezdím.Ona se vůbec grafika celkem změnila. Jednak kvůli dotykovému ovládání, kdy menu musí být větší a musí místy zobrazovat i nějaká ta tlačítka, druhak si asi někdo uvědomil, že je blbost udělat barevný displej kvůli navigaci, ale všechna menu nechat v podstatě monochromatická, jako tomu je u 705-tky. Výrazného zlepšení dosáhl také tréninkový partner, který je jednak větší, ale hlavně má nový a barevnější dres vyvedený ve žluté. Velmi motivační.... Sadu ani rám při aktuálním rozlišení nedokážu rozpoznat, ale vypadá to na nějakou časovkářskou lahůdku:-)
Poslední novinkou týkající se přímo displeje je podpora pořízení screenshotu (otisku obrazovky zařízení). Stačí v menu tuto funkci aktivovat, propracovat se na místo, kde chceme otisk získat a krátce stisknout tlačítko power. Obrázek potom najdeme v interní paměti přístroje. Třeba v recenzi takové obrázky nevypadají špatně že? :-)Zachována zůstala podpora ANT a ANT+ periferií, je tedy možno používat všechny garminí tepáky či kadenční čidlo GSC10, jež jsem vozil jž s Forerunnerem 305-tkou před 4-mi lety.
Úplnou novinkou ve výbavě cyklistických přístrojů od Garmina je čidlo teploty a možnost jejího zobrazení na displeji. Sice vůbec netuším, k čemu je to na kole dobré, když se člověk stejně obléká ještě před vytažením kola s tachometrem před barák, ale když už tam ten teploměr je a na jednu obrazovku se vejde 10 hodnot, tak ho tam taky sleduju:-)
Novinek se dočkala i datová část zařízení a dvě ze tří mne teda nenadchly. Tou první je zcela nepochopitelné zmenšení interní paměti přístroje. Tomu tedy vůbec nerozumím, v době gigabytových flashek za pár korun se Garmin vydal cestou zmenšení ze 700MB interní paměti v 705-tce na přibližně desetinu! v osmistovce. No to je fakt na ránu. Sice k přístroji přibalí i 2GB microSDčko, ale to je malá náplast na to, že do interní paměti přístroje prostě mapu neuložíte:-(. Pravděpodobně v souvislosti se zmenšenou interní pamětí se rovněž změnil formát souborů s historií aktivit. Dobře zpracovatelný textový formát tcx byl nahrazen binárním formátem .fit, který je výrazně ekonomičtější, co se týče velikosti, v případě porušení ale asi nepůjde tak snadno opravit, jako svého času porušená tcx-ka v 705-tce. Snad nebude osmistovka chcípat tak, jako její předchůdce s prvními verzemi firmwaru. Naštěstí je tento formát podporován ve sporttracks od verze 3, takže aspoň jedna pakárna, které jsem se trochu bál, nenastala.
Co naopak, ale rovněž bohužel, naprosto nezaznamenalo vývoj, je aplikace Garmin Training Center. Pořád stejný krám se stejnými nedostatky, nemožností přípravy courses i při instalaci map, no darmo mluvit. Garmin se očividně vrhl do webové aplikace garmin connect, která po příšerných začátcích celkem dospěla, pořád ale neumožňuje plánování tréninků s následným odesláním do budíků, takže pokud se člověk nechce babrat v budíku, musí GTC instalovat. Nemožnost tvořit na PC tréninky s řízením podle výkonu po 3 letech podpory powertapů a dalších ANT+ zařízení považuji od Garminu za normální lumpárnu. Ještěže jsem už systematický trénink ukončil, jinak by mě to štvalo o hodně víc:-)
Druhým restem, který v mých očích Garmin naprosto neřeší, je nemožnost zálohovat uživatelské nastavení budíku, případně ho moci přímo provádět v PC. Nastavovat 30 položek standardních obrazovek, další v obrazovkách workout, course, maps a další položky v settings už fakt zavání otravností a přitom by pomohla nějaká mrňavá aplikace nebo udělátko do GTC. Škoda.
Další věcí, kterou Garmin naprosto neřeší, je existence microUSB konektorů. V době, kdy je konečně podařilo v mobilní oblasti dosáhnout nějaké standardizace, všechny nové telefonu už tento konektor mají, čtečky knížek a další spousta periferií, takže už asi každá rodina doma nějaké nabíječky s microUSB má, garmin pořád vesele cpe do strojů miniUSB. Naštěstí jsem ještě všechny staré kabely nevyhodil. Ono v krabičce totiž najdete nabíječku s USB výstupem a opět jeden jediný kabel USB - miniUSB o impozantní délce cca 25cm. Tady prostě "katování kostů" zdaleka nemělo optimální dopad. Dovolit takto hanebné halířové úspory u zařízení za 500USD už mi připomíná přehánění.
Jo a co se týče vydrže, zatím bych řekl, že je tak plus mínus stejná, jako u Edge 705, čili kolem 14-ti hodin s navigací. Údaj zpřesním po nějakých delších výletech.
Zůstává i vodělodolnost podle normy IPX7, zakrytí karty a konektoru silikonovou gumou snad chrání, pohodlně se ale zejména často používané miniUSB nezakrývá.
Podtrženo sečteno:
Edge 800 je vynikající zařízení a jak je to v této kategorii zatím bohužel zvykem, jedinými skutečnými konkurenty jsou jiná zařízení od Garmina. Ať už cyklisticky specializované Edge 705, 605 či 500, případně outdoor modely s podporou ANT+ periferií jako Dakota nebo Oregon.
K dokonalosti mu ovšem pár věcí chybí. Přímo v přístroji nějaká ta paměť či mikroUSB, lepší rozlišení disleje a možná propracovanější dotykové ovládání. Garmin by rovněž mohl přestat na svých sportovních fanoušcích lakotit a konečně trochu pohnout s aplikací GTC či dodávat delší kabely.
Objektivně řečeno, nenapadá mne žádná "killer option", která by byla oním rozhodujícím důvodem pro upgrade ze 705-tky, tedy pokud není člověk fanda do novinek pro novinky:-). Při koupi nového přístroje je to ovšem jiná, protože cena 705-tky je stále poměrně vysoká, to bych s klidným svědomím doporučil právě osmistovku. Větší displej, více dat, rychlejší překreslování mapy, prostě modernější stroj. Nemluvě o tom, že je výrazně hezčí. Škoda blešek, nemůžu se ubránit pocitu, že je tam Garmin nechává schválně.
pondělí 21. března 2011
Odpočinek dělá mistry :-)
Proto je potřeba se mu taky trochu aktivně věnovat že jo. Do toho týdne jsem vstupoval už celkem dost unavený. 2 týdny po sobě přes 15 hodin pohybových aktivit (není to trénink, tak tomu tak nebudu říkat) už pro staršího lehce otylého člověka představují slušnou zátěž.
V tušení nadcházejícího pokaženého počasí jsem se ještě s nohama utahanýma minulým týdnem vydal v pondělí a úterý do práce s tím, že zpáteční cestu jsem drobátko natáhl.
Ve středu jsem organizačně musel zůstat doma hlídat nemocnou Marušku, ale hoďku kolem poledne doma vydržela, aby tatínek využil na pár dní posledního slunka. Sice jenom třicítka, ale už jsem fakt cítil předchozích 14 dní a v nich najetých více než 700km, takže stačilo.
Večer navíc ještě tanečky a na ty nemůžu jít zrasovanej, aby se milostivá paní nezlobila. Docela jsme potančili, dorazili totiž jenom 3 páry a místa tím pádem bylo luxusně, zažil jsem si nové prvky z minulého pátku, takže velká spokojenost.
Ve čtvrtek volno. Venku se žení čerti, já jsem jak praštěný palicí a ještě k tomu dost náročný pracovní den. O volném dni jsem si dal předsevzetí zařadit nějaký ten pořádný strečink, místo toho jsem ale nakonec zvolil jinou uvolňovací techniku a otevřeli jsme si se ženou sekt. Taky dobrý:-)
Co bylo ovšem skutečně důležité je fakt, že mi na stole přistála novinka do rodinky elektronický hraček, tentokráte Garmin Edge 800, který nahradí starší Edge 705. O zařízení napíšu samostatnou recenzi, zde jenom zmíním, že stačí, aby si člověk pořídil pěknou hračku pro měření venkovních aktivit a počasí jde do háje.
V pátek jsem měl opravdu velmi silné cukání vzít aspoň bajka a jet na něm do práce za účelem ozkoušení Edge, nicméně ranní vydatný déšť mne za záměru vyléčil. A dobře udělal, včerejší útlum pokračoval, ještě bych se kole někde naboural. V autě je člověk přece jenom bezpečnější. Po návratu domů mne ale přepadlo černé svědomí zahálky a jelikož jsem byl doma sám (žen odvedla děti na hlídání přes noc a šla na "lepší"), dal jsem si před tanečními hodinku posilování. Musím říct, že několikatýdenní pauza se sakra projevila a všechno mě hezky bolelo. V tanečních, kde jsme měli s manželkou sraz, to tentokrát bylo velmi krotké. Většina frekventantů byla totálně v háji, pletli kroky a zbytečně moc času jsme mařili opakování věcí z prvních lekcí. Řekl bych, že situací byli zaskočeni i tancmistři. Snad to příště bude lepší. Bude to ovšem, bohužel, už náš poslední kurz v rámci běhu "bronzové úrovně" a pokračovat už budou jenom taneční středy, kdy neprobíhá výuka. Každopádně už jsme přihlášeni na prázdninové čtyřdenní soustředění a od září hezky šup do "stříbrňáků":-).
V sobotu jsem chtěl po obědě na kolo, plány se ale změnily. Jednak počasí až tak luxusně nevypadalo, druhak děti jsou konečně zdravé a jelikož už dlouho loudily kino, dali jsme odporně konzumní den. Nejdřív nákup v nákupním centru, následně oběd a film Rango v Cinestaru. Abych řekl pravdu, tak Rango mě ani manželku nenadchl, ale děti ano, čímž byl účel návštěvy splněn. Návrat po páté hodině předznamenal další volný den v týdnu, prostě pohodička:-).
V neděli to ráno vypadalo, že slibované sluníčko je jenom marketingový trik hydrometeorologického ústavu za účelem zvýšení dotací, po obědě ale vykouklo, tak jsem stihl větrných 60 km, čímž se týdenní kilometráž dostala přes 200km a aktivní čas přes 13 hodin. Při troše snahy to vypadá, že by za březen mohlo klapnout 60 hodin.
Jsem zvědav hlavně na to mistrovství, když jsem tak hezky odpočal :-)
V tušení nadcházejícího pokaženého počasí jsem se ještě s nohama utahanýma minulým týdnem vydal v pondělí a úterý do práce s tím, že zpáteční cestu jsem drobátko natáhl.
Ve středu jsem organizačně musel zůstat doma hlídat nemocnou Marušku, ale hoďku kolem poledne doma vydržela, aby tatínek využil na pár dní posledního slunka. Sice jenom třicítka, ale už jsem fakt cítil předchozích 14 dní a v nich najetých více než 700km, takže stačilo.
Večer navíc ještě tanečky a na ty nemůžu jít zrasovanej, aby se milostivá paní nezlobila. Docela jsme potančili, dorazili totiž jenom 3 páry a místa tím pádem bylo luxusně, zažil jsem si nové prvky z minulého pátku, takže velká spokojenost.
Ve čtvrtek volno. Venku se žení čerti, já jsem jak praštěný palicí a ještě k tomu dost náročný pracovní den. O volném dni jsem si dal předsevzetí zařadit nějaký ten pořádný strečink, místo toho jsem ale nakonec zvolil jinou uvolňovací techniku a otevřeli jsme si se ženou sekt. Taky dobrý:-)
Co bylo ovšem skutečně důležité je fakt, že mi na stole přistála novinka do rodinky elektronický hraček, tentokráte Garmin Edge 800, který nahradí starší Edge 705. O zařízení napíšu samostatnou recenzi, zde jenom zmíním, že stačí, aby si člověk pořídil pěknou hračku pro měření venkovních aktivit a počasí jde do háje.
V pátek jsem měl opravdu velmi silné cukání vzít aspoň bajka a jet na něm do práce za účelem ozkoušení Edge, nicméně ranní vydatný déšť mne za záměru vyléčil. A dobře udělal, včerejší útlum pokračoval, ještě bych se kole někde naboural. V autě je člověk přece jenom bezpečnější. Po návratu domů mne ale přepadlo černé svědomí zahálky a jelikož jsem byl doma sám (žen odvedla děti na hlídání přes noc a šla na "lepší"), dal jsem si před tanečními hodinku posilování. Musím říct, že několikatýdenní pauza se sakra projevila a všechno mě hezky bolelo. V tanečních, kde jsme měli s manželkou sraz, to tentokrát bylo velmi krotké. Většina frekventantů byla totálně v háji, pletli kroky a zbytečně moc času jsme mařili opakování věcí z prvních lekcí. Řekl bych, že situací byli zaskočeni i tancmistři. Snad to příště bude lepší. Bude to ovšem, bohužel, už náš poslední kurz v rámci běhu "bronzové úrovně" a pokračovat už budou jenom taneční středy, kdy neprobíhá výuka. Každopádně už jsme přihlášeni na prázdninové čtyřdenní soustředění a od září hezky šup do "stříbrňáků":-).
V sobotu jsem chtěl po obědě na kolo, plány se ale změnily. Jednak počasí až tak luxusně nevypadalo, druhak děti jsou konečně zdravé a jelikož už dlouho loudily kino, dali jsme odporně konzumní den. Nejdřív nákup v nákupním centru, následně oběd a film Rango v Cinestaru. Abych řekl pravdu, tak Rango mě ani manželku nenadchl, ale děti ano, čímž byl účel návštěvy splněn. Návrat po páté hodině předznamenal další volný den v týdnu, prostě pohodička:-).
V neděli to ráno vypadalo, že slibované sluníčko je jenom marketingový trik hydrometeorologického ústavu za účelem zvýšení dotací, po obědě ale vykouklo, tak jsem stihl větrných 60 km, čímž se týdenní kilometráž dostala přes 200km a aktivní čas přes 13 hodin. Při troše snahy to vypadá, že by za březen mohlo klapnout 60 hodin.
Jsem zvědav hlavně na to mistrovství, když jsem tak hezky odpočal :-)
neděle 13. března 2011
Chcete něco zažít? Kašlete na padák, vezměte do pořádného větru vysoké ráfky:-)
Já normálně nevím. Mám takový pocit, že abych mohl aspoň trochu jezdit, musím prostě přestat trénovat. Dívám se dneska do sporttracks a oči přecházejí. Se započítáním tanečků (3,5 hodiny) to dalo tento týden lehce přes 17 hodin. Kdo nevěří, může se podívat do grafu.
Rozhodně se asi dá říci, že doporučení ohledně 10-ti procentního nárůstu nijak úzkostlivě nedodržuji:-).
Přestože o týdnech nepíšu, pár zajímavých poznámek k právě proběhlému bych měl.
V pondělí jsem nuceně vynechal. Sice bylo hezky, ale povinnosti před i po práci mi znemožnily zařadit kolo.
Zato v úterý jsem si trošku vynahradil a lehce to cestou domů s Doomem natáhl. Foukalo nám pěkně do xichtu, Martin si to prostě umí zařídit, aby se mu cestou zpět domů jelo hezky.
Tradiční středeční Prágl je už standardně lehce zkrácen, abych stíhal středeční tančírnu. Tančila se hlavně latina a musím říct, že i navzdory nepříznivé předpovědi počasí, jsem se při pohledech do zrcadla na fešáka s uvolněnými kyčlemi a doprovodnými tkáněmi, rozhodl jet na horáku.
Taková čtvrteční biková premiéra při cestě do práce. No a byla zážitková! Ráno jsem vstal, mrkl z okna (bez brýlí, 4,25D každé oko:-)) a řekl si: trochu vlhko, toho se na kole s blatníky neleknu. Oblekl se, vysmál se výstražným poznámkám manželky, vytáhl kolo ze sklepa a hurrá na cestu. Už u baráku jsem si říkal: "kurnik nula, mrholí, nevrátit se pro auto?", ale už jenom představa "já jsem Ti to říkala" mě hnala dál:-). Už v Rokytnici ovšem legrace dávno končila. Protivítr jak prase, v něm přemrzlý déšt a cca 2cm téhož na silnici. Místy rozsolený, místy ne, no lahůdka všech lahůdek. Tento luxusní povrch jsem si užíval až do práce s tím, že jak byly boty stále mokřejší a nohy prochladlejší, stával se zážitek hlubším. Cítil jsem ale drsnej jak šmirgl 30-tka :-).
Na zpáteční cestu jsem se domluvil opět s Martinem (Doomem), což byla chyba, protože už sice cesty celkem oschly, ale dotlamní vítr fučel vysoce intenzívní.
V pátek se počasí umoudřilo, šlo tedy vytáhnout Rubéčko a pěkně jsem se projel. Doom odpoledne nemohl a vida, když cestou do práce vítr proti, cestou z práce do zad. No paráda. Dojel jsem v totální euforii plný endorfinů. Sprška, večeře a autem pro babičku na hlídání, když rodiče tančí. Sedl jsem do auta a hele, na řadě byla tahle písnička.
Je to přesně moje krevní skupina a v kombinaci s endorfiny jsem byl takovém rauši, že jsem si ve spolupráci s Ericem i pořádně zahulákal. Maminka myslela, že jsem přijel ožralej :-))) Je teda pravda, že u rumby jsem ten pocit měl o 2 hodiny později navzdory naprosté střízlivosti i já.
V sobotu se měl ozvat Alda, ale jel kamsi s hokejem, takže jsem vyrazil sám. V tomto počasí musím konstatovat, že není většího dobrodružství než svižné sjezdíky v odkrytých serpentýnách, kde chvíli fouká zleva a chvíli zprava. Prima adrenalin, kam se hrabou padáky, teréňáky, bungee-jumping..... Byl jsem jednou opravdu rád za váhu převyšující metrák, protože mít 60 kilo, plachtím na 404-kách kolem Helfštýna ještě dneska. Závěrečný úsek z Holešova byl ovšem za odměnu, švihačka hrubě přes 40 kmph, po sjezdu na hlavní dokonce 50kmph. No paráda!
V neděli to bylo podobné, ale už jsem byl psychicky připraven i trochu unaven po náročném týdnu, takže kratší než v sobotu, ale taky dobrý.
Za týden lehce přes 350km, spokojenost. Jenom počasí se má nějak pokazit, což by byla škoda, ale zase: co s tím můžeme tak asi dělat, že jo.
Rozhodně se asi dá říci, že doporučení ohledně 10-ti procentního nárůstu nijak úzkostlivě nedodržuji:-).
Přestože o týdnech nepíšu, pár zajímavých poznámek k právě proběhlému bych měl.
V pondělí jsem nuceně vynechal. Sice bylo hezky, ale povinnosti před i po práci mi znemožnily zařadit kolo.
Zato v úterý jsem si trošku vynahradil a lehce to cestou domů s Doomem natáhl. Foukalo nám pěkně do xichtu, Martin si to prostě umí zařídit, aby se mu cestou zpět domů jelo hezky.
Tradiční středeční Prágl je už standardně lehce zkrácen, abych stíhal středeční tančírnu. Tančila se hlavně latina a musím říct, že i navzdory nepříznivé předpovědi počasí, jsem se při pohledech do zrcadla na fešáka s uvolněnými kyčlemi a doprovodnými tkáněmi, rozhodl jet na horáku.
Taková čtvrteční biková premiéra při cestě do práce. No a byla zážitková! Ráno jsem vstal, mrkl z okna (bez brýlí, 4,25D každé oko:-)) a řekl si: trochu vlhko, toho se na kole s blatníky neleknu. Oblekl se, vysmál se výstražným poznámkám manželky, vytáhl kolo ze sklepa a hurrá na cestu. Už u baráku jsem si říkal: "kurnik nula, mrholí, nevrátit se pro auto?", ale už jenom představa "já jsem Ti to říkala" mě hnala dál:-). Už v Rokytnici ovšem legrace dávno končila. Protivítr jak prase, v něm přemrzlý déšt a cca 2cm téhož na silnici. Místy rozsolený, místy ne, no lahůdka všech lahůdek. Tento luxusní povrch jsem si užíval až do práce s tím, že jak byly boty stále mokřejší a nohy prochladlejší, stával se zážitek hlubším. Cítil jsem ale drsnej jak šmirgl 30-tka :-).
Na zpáteční cestu jsem se domluvil opět s Martinem (Doomem), což byla chyba, protože už sice cesty celkem oschly, ale dotlamní vítr fučel vysoce intenzívní.
V pátek se počasí umoudřilo, šlo tedy vytáhnout Rubéčko a pěkně jsem se projel. Doom odpoledne nemohl a vida, když cestou do práce vítr proti, cestou z práce do zad. No paráda. Dojel jsem v totální euforii plný endorfinů. Sprška, večeře a autem pro babičku na hlídání, když rodiče tančí. Sedl jsem do auta a hele, na řadě byla tahle písnička.
Je to přesně moje krevní skupina a v kombinaci s endorfiny jsem byl takovém rauši, že jsem si ve spolupráci s Ericem i pořádně zahulákal. Maminka myslela, že jsem přijel ožralej :-))) Je teda pravda, že u rumby jsem ten pocit měl o 2 hodiny později navzdory naprosté střízlivosti i já.
V sobotu se měl ozvat Alda, ale jel kamsi s hokejem, takže jsem vyrazil sám. V tomto počasí musím konstatovat, že není většího dobrodružství než svižné sjezdíky v odkrytých serpentýnách, kde chvíli fouká zleva a chvíli zprava. Prima adrenalin, kam se hrabou padáky, teréňáky, bungee-jumping..... Byl jsem jednou opravdu rád za váhu převyšující metrák, protože mít 60 kilo, plachtím na 404-kách kolem Helfštýna ještě dneska. Závěrečný úsek z Holešova byl ovšem za odměnu, švihačka hrubě přes 40 kmph, po sjezdu na hlavní dokonce 50kmph. No paráda!
V neděli to bylo podobné, ale už jsem byl psychicky připraven i trochu unaven po náročném týdnu, takže kratší než v sobotu, ale taky dobrý.
Za týden lehce přes 350km, spokojenost. Jenom počasí se má nějak pokazit, což by byla škoda, ale zase: co s tím můžeme tak asi dělat, že jo.
sobota 12. března 2011
Kindle 3
Konečně jsem se dostal po hodně nestandardním úvodníku:-) k psaní skutečně o kindlu. Chvíli jsem i přemýšlel o tom, že článek vůbec psát nebudu. Penetrace zařízením je už v populaci poměrně značná, což mi došlo před 14 dni v pendolinu, kde jsme u stolku pro 4 četli na kindlovi 3. A to ještě věřím, že ten 4. nečetl jenom proto, že dal přednost spánku:-).
O co tedy jde: Kindel 3 je třetí generace elektronických čteček knih prodávaných přímo knižním gigantem Amazon. Jenom lehce odbočím právě k Amazonu. Je to jedna z mála dotcomových firem, která přežila splasknutí internetové bubliny a i když to s nimi vypadalo chvíli dost nahnutě, nakonec přežili, dnes žijí, řekl bych, celkem dobře a kromě internetového prodeje knih, s ním začínali, jsou i jedním z průkopníků prodeje eknih, hudby a dnes i celkem univerzálním prodejním portálem místy podobným třeba ebayi.
O co u takové čtečky vlastně jde? V současné době se obvykle jedná o zařízení se 6-ti palcovým displejem e-ink s rozlišením 600x800 pixelů zobrazujícím 16 odstínů šedi. Displej je dokonale pasívní, dokonce tak pasívní, že spotřebovává energii pouze při překreslování, při samotném zobrazení již napájení není potřeba. Docela veselá historka byla, když jsem stroj vybalil z přepravního balení a začal hledat, kdepak bych odlepil fólii s hezkým obrázkem čtenáře pod stromem. Nějakou chvíli (dost nervózní) trvalo, než mi došlo, že obrázek je zobrazen přímo displejem a žádná folie nikde nalepená není:-). Koupit se dají i čtečky s větším displejem i vyšším rozlišením (např. Kindle DX), které ovšem postrádají výhodu malého formátu A5 i nízké váhy.
O kvalitách displejů e-ink toho bylo napsáno už hodně. K všeobecné chvále se připojuji. Pasívní elektronický papír namáhá oči stejně jako normální kniha (vyžaduje samozřejmě osvětlení) a na rozdíl od podsvícených displejů třeba iPadů, s intenzitou světla roste jeho kontrastnost. Bez problémů tedy lze číst např. i na slunci, jak je vtipně ukázáno třeba zde:
To se prostě třeba s displejem ani HD2 nedá naprosto srovnávat. Dalším zásadním aspektem je skutečně famózní výdrž na baterie. Díky nutnosti napájení pouze ve chvíli překreslení, je množství stránek, jež lze přečíst na jediné nabití, přímo famózní. Na 1 nabití např. všechny 3 díly "Pána Prstenů". Slušné, řekl bych! K nabíjení ještě dodejme, že se mu tak děje přes standardní micro-USB konektor, jehož zavedení povinným standardem pro nabíjení mobilů v EU si cením jako jednoho z mála smysluplných unijních rozhodnutí.
Tím se dostáváme k obsahu, který je potřeba do Kindla dostat, aby bylo co číst, že jo. Knížky je možno nahrát několika způsoby:
- uložit je přímo z PC připojením čtečky přes USB, kdy Kindle podporuje USB mass storage profil a jeví se tedy jako další disk.
- zakoupit je na Amazonu, kdy to můžeme provést buď z PC, nebo přímo z Kindle
- poslat si je mailem do schránky, kterou si může každý vytvořit při registraci zařízení ve formátu ctenaruvnick@kindle.com. Knížky se potom stáhnou rovnou do čtečky, jenom záleží na typu, který si člověk koupil. Levnější varianta totiž obsahuje pouze WiFi a ke stažení knížky je potřeba být v dosahu nějakého hotspotu, dražší varianta obsahuje i 3G modul, s nímž k připojení stačí dosah signálu. Komunikace tímto kanálem je, překvapivě, bezplatnou službou!
Kindle podporuje několik formátů souboruů, z těch zajímavých .doc, .rtf, .html, .pdf či .mobi. S ohledem na rozlišení displeje se může (a také často stane), že dokumenty se zobrazují "divně" zformátované. Pomoci se tomu dá snadno. Odesláním na mailovou adresu na kindle.com, kde amazoní server sám podporované dokumenty zformátuje pro rozlišení čtečky. Funguje to velmi dobře.
Chce-li si člověk pohrát sám, může sáhnout po famózním freeware jménem calibri. Jeho velkou výhodou je výrazně větší podpora formátů (např. .pdb, v němž mám spoustu knížek a Kindle ho neumí) s následnou konverzí do formátu i podoby dobře čitelné v Kindle.
Tak, víme, jak knížky konvertovat, jak je do Kindle nahrát, ale zbývá poslední velká otázka, kde brát herdek knížky. A tady jsou, bohužel, legální možnosti pro českého čtenáře čtoucího v češtině dosti mizerné, až bych řekl katastrofální. A když jsem si přečetl vyjádření pana šéfa knižní sítě Kanzelsberger, že poptávka po eknihách u nás neexistuje, ani se nejspíš v dohledné době nezlepší. Čtenáři čtoucí v angličtině jsou na tom nepoměrně lépe. Prakticky všechny nové beletristické, technické i odborné tituly vycházejí i v elektronické podobně a jejich nákup není nijak složitý. Jediným problémem je ovšem jako obvykle DRM, který není standardizován a 2 největší hráči provozují vzájemně nekompatibilní formáty. Čili co si koupíte pro nooka, nepřečtete na Kindlovi a obráceně. Ach jo. Naštěstí je nabídka amazonu dost velká a dnes si už majitelé kindlů mohou knihy zakoupené na amazonu i půjčovat, wow. Třešínkou pro anglické čtenáře je schopnost čtečky předčítat anglicky napsaný text. Funguje to opravdu dobře. Ke čtení českého textu nepoužitelné, leč pro pobavení přátel dost dobré:-).
Česky čtoucí čtenář ovšem v zásadě legální možnost pořízení nemá. Jediný obchod, který bere eknihy vážně jsou palmknihy, nabídka je ovšem, mírně řečeno, slabší. Kde tedy knihy vzít? Nebudu tady uvádět linky, protože odkazy na ne zcela "čistý" obsah jsou vždycky problémem, ale navést trošku můžu. Svého času existoval projekt "Robova stránka o knihách", který už před drahnou dobou umožňoval výměnu digitalizovaných textů určených pro automatický předčítání zrakově postiženým. Nějakou dobu jsem pro pracoval jako editor. Stránky i databáze knih nakonec byly právě kvůli legislativním důvodů staženy, Robova stránka v jiné podobě ale existuje, bohužel řada odkazů je už neaktivních.
Lepší zdrojem je legendární warforum. Dá se toho tady najít hodně, bohužel, i zde kvůli zastaralosti linků na externí zdroje (rapidshare a spol.) dost věcí vyexpirovalo a je v háji. Dají se ale poptat a často taková poptávka uspěje.
Nejlepším čtenářským fórem u nás je ebookforum. Musím říct, že když jsem jeho stránky prolézal, říkal jsem si, proč se sem nejde podívat pan Kanzelsberger. Jsou tady stovky lidí, kteří knihy digitalizují, další stovky až tisíce, které se věnují korekcí OCR výstupů a dávají tomu obrovské množství času. Tady že není trh pro eknihy? Pche!
Koho by zajímalo více technických detailů, či konfigurační vychytávky, tomu doporučím web Radka Hulána. Sice mi jeho styl často vyleženě nesedí, ale kindla má očividně rád a opisovat jím shromážděné informace vidím jako zbytečné. Link na jeho kindle sekci včetně obrázků je zde. V začátcích používání to byl velmi cenný zdroj informací.
Závěrem už jenom zbývá konstatování, že kindle je výborný společník na cesty i na doma a doba e-knih je tady. Škoda jenom, že do Čech oficiálně doba eknihová dorazí se zpožděním. Kdo by o něm uvažoval, měl by pohnout. WiFi verze (ta levnější) jež je k mání za 129 USD a i s poštovným se vejde do 150-ti eur bude od dubna výrazně méně cenově zajímavá. Náš milovaný stát nám totiž připravil novinku: věci zakoupené mimo EU, jež se doposud danily o DPH až od ceny 150 EUR, se od 1.4.2011 budou danit již od 20-ti EUR. Takže spořivý čtenáři, moc času už není :-(.
O co tedy jde: Kindel 3 je třetí generace elektronických čteček knih prodávaných přímo knižním gigantem Amazon. Jenom lehce odbočím právě k Amazonu. Je to jedna z mála dotcomových firem, která přežila splasknutí internetové bubliny a i když to s nimi vypadalo chvíli dost nahnutě, nakonec přežili, dnes žijí, řekl bych, celkem dobře a kromě internetového prodeje knih, s ním začínali, jsou i jedním z průkopníků prodeje eknih, hudby a dnes i celkem univerzálním prodejním portálem místy podobným třeba ebayi.
O co u takové čtečky vlastně jde? V současné době se obvykle jedná o zařízení se 6-ti palcovým displejem e-ink s rozlišením 600x800 pixelů zobrazujícím 16 odstínů šedi. Displej je dokonale pasívní, dokonce tak pasívní, že spotřebovává energii pouze při překreslování, při samotném zobrazení již napájení není potřeba. Docela veselá historka byla, když jsem stroj vybalil z přepravního balení a začal hledat, kdepak bych odlepil fólii s hezkým obrázkem čtenáře pod stromem. Nějakou chvíli (dost nervózní) trvalo, než mi došlo, že obrázek je zobrazen přímo displejem a žádná folie nikde nalepená není:-). Koupit se dají i čtečky s větším displejem i vyšším rozlišením (např. Kindle DX), které ovšem postrádají výhodu malého formátu A5 i nízké váhy.
O kvalitách displejů e-ink toho bylo napsáno už hodně. K všeobecné chvále se připojuji. Pasívní elektronický papír namáhá oči stejně jako normální kniha (vyžaduje samozřejmě osvětlení) a na rozdíl od podsvícených displejů třeba iPadů, s intenzitou světla roste jeho kontrastnost. Bez problémů tedy lze číst např. i na slunci, jak je vtipně ukázáno třeba zde:
To se prostě třeba s displejem ani HD2 nedá naprosto srovnávat. Dalším zásadním aspektem je skutečně famózní výdrž na baterie. Díky nutnosti napájení pouze ve chvíli překreslení, je množství stránek, jež lze přečíst na jediné nabití, přímo famózní. Na 1 nabití např. všechny 3 díly "Pána Prstenů". Slušné, řekl bych! K nabíjení ještě dodejme, že se mu tak děje přes standardní micro-USB konektor, jehož zavedení povinným standardem pro nabíjení mobilů v EU si cením jako jednoho z mála smysluplných unijních rozhodnutí.
Tím se dostáváme k obsahu, který je potřeba do Kindla dostat, aby bylo co číst, že jo. Knížky je možno nahrát několika způsoby:
- uložit je přímo z PC připojením čtečky přes USB, kdy Kindle podporuje USB mass storage profil a jeví se tedy jako další disk.
- zakoupit je na Amazonu, kdy to můžeme provést buď z PC, nebo přímo z Kindle
- poslat si je mailem do schránky, kterou si může každý vytvořit při registraci zařízení ve formátu ctenaruvnick@kindle.com. Knížky se potom stáhnou rovnou do čtečky, jenom záleží na typu, který si člověk koupil. Levnější varianta totiž obsahuje pouze WiFi a ke stažení knížky je potřeba být v dosahu nějakého hotspotu, dražší varianta obsahuje i 3G modul, s nímž k připojení stačí dosah signálu. Komunikace tímto kanálem je, překvapivě, bezplatnou službou!
Kindle podporuje několik formátů souboruů, z těch zajímavých .doc, .rtf, .html, .pdf či .mobi. S ohledem na rozlišení displeje se může (a také často stane), že dokumenty se zobrazují "divně" zformátované. Pomoci se tomu dá snadno. Odesláním na mailovou adresu na kindle.com, kde amazoní server sám podporované dokumenty zformátuje pro rozlišení čtečky. Funguje to velmi dobře.
Chce-li si člověk pohrát sám, může sáhnout po famózním freeware jménem calibri. Jeho velkou výhodou je výrazně větší podpora formátů (např. .pdb, v němž mám spoustu knížek a Kindle ho neumí) s následnou konverzí do formátu i podoby dobře čitelné v Kindle.
Tak, víme, jak knížky konvertovat, jak je do Kindle nahrát, ale zbývá poslední velká otázka, kde brát herdek knížky. A tady jsou, bohužel, legální možnosti pro českého čtenáře čtoucího v češtině dosti mizerné, až bych řekl katastrofální. A když jsem si přečetl vyjádření pana šéfa knižní sítě Kanzelsberger, že poptávka po eknihách u nás neexistuje, ani se nejspíš v dohledné době nezlepší. Čtenáři čtoucí v angličtině jsou na tom nepoměrně lépe. Prakticky všechny nové beletristické, technické i odborné tituly vycházejí i v elektronické podobně a jejich nákup není nijak složitý. Jediným problémem je ovšem jako obvykle DRM, který není standardizován a 2 největší hráči provozují vzájemně nekompatibilní formáty. Čili co si koupíte pro nooka, nepřečtete na Kindlovi a obráceně. Ach jo. Naštěstí je nabídka amazonu dost velká a dnes si už majitelé kindlů mohou knihy zakoupené na amazonu i půjčovat, wow. Třešínkou pro anglické čtenáře je schopnost čtečky předčítat anglicky napsaný text. Funguje to opravdu dobře. Ke čtení českého textu nepoužitelné, leč pro pobavení přátel dost dobré:-).
Česky čtoucí čtenář ovšem v zásadě legální možnost pořízení nemá. Jediný obchod, který bere eknihy vážně jsou palmknihy, nabídka je ovšem, mírně řečeno, slabší. Kde tedy knihy vzít? Nebudu tady uvádět linky, protože odkazy na ne zcela "čistý" obsah jsou vždycky problémem, ale navést trošku můžu. Svého času existoval projekt "Robova stránka o knihách", který už před drahnou dobou umožňoval výměnu digitalizovaných textů určených pro automatický předčítání zrakově postiženým. Nějakou dobu jsem pro pracoval jako editor. Stránky i databáze knih nakonec byly právě kvůli legislativním důvodů staženy, Robova stránka v jiné podobě ale existuje, bohužel řada odkazů je už neaktivních.
Lepší zdrojem je legendární warforum. Dá se toho tady najít hodně, bohužel, i zde kvůli zastaralosti linků na externí zdroje (rapidshare a spol.) dost věcí vyexpirovalo a je v háji. Dají se ale poptat a často taková poptávka uspěje.
Nejlepším čtenářským fórem u nás je ebookforum. Musím říct, že když jsem jeho stránky prolézal, říkal jsem si, proč se sem nejde podívat pan Kanzelsberger. Jsou tady stovky lidí, kteří knihy digitalizují, další stovky až tisíce, které se věnují korekcí OCR výstupů a dávají tomu obrovské množství času. Tady že není trh pro eknihy? Pche!
Koho by zajímalo více technických detailů, či konfigurační vychytávky, tomu doporučím web Radka Hulána. Sice mi jeho styl často vyleženě nesedí, ale kindla má očividně rád a opisovat jím shromážděné informace vidím jako zbytečné. Link na jeho kindle sekci včetně obrázků je zde. V začátcích používání to byl velmi cenný zdroj informací.
Závěrem už jenom zbývá konstatování, že kindle je výborný společník na cesty i na doma a doba e-knih je tady. Škoda jenom, že do Čech oficiálně doba eknihová dorazí se zpožděním. Kdo by o něm uvažoval, měl by pohnout. WiFi verze (ta levnější) jež je k mání za 129 USD a i s poštovným se vejde do 150-ti eur bude od dubna výrazně méně cenově zajímavá. Náš milovaný stát nám totiž připravil novinku: věci zakoupené mimo EU, jež se doposud danily o DPH až od ceny 150 EUR, se od 1.4.2011 budou danit již od 20-ti EUR. Takže spořivý čtenáři, moc času už není :-(.
neděle 6. března 2011
Sice už netrénuju, ale.....
přesto zjišťuji, že v posledních týdnech se mi hodiny nějakého pohybu jaksi kumulují. A to, prosím pěkně, zatím stále neběhám.
Jednak se nám ňák udělalo hezky že? Normálně jsem navzdory x letům striktního odmítání oprášil stařičkého horáka superior, kterého jsem coby chudý student pořídil za výnos odprodeje akcií z 2. vlny kupónové privatizace (pane jo, ono už to bude nějakých snad 14-15 let) a nad čím i mně zůstává rozum stát, 28.2. jsem vytáhl dokonce své překrásné rubéčko.
Minulý týden mi to normálně dalo celkem 12 hodin. Sice to nejsou strašlivý Aldamanovo dávky, ale na mne dost dobrý. Navíc to byl týden vyloženě v tanečním duchu.
Ve středu hodinka a půl tančírny, v pátek dvě hoďky "normálních" tanečních, kde se před prodlouženou opakovalo, takže žádné extra pauzičky, no a v sobotu prodloužená, přes 4 hodiny muziky bez pauzy, uff. Navíc švagr, který tam byl s námi, netančí, pauzy vybírané s milostivou paní jsem tedy zhusta vyplňoval tancem se sestrou. Jinak ovšem vynikající záležitost. Velký sál klubu Teplo bez stolů, ty byly komplet v malém, čili moře místa, hudba reprodukovaná přičemž dýdžejové byli sami Šrámkovi, naši taneční mistři, skladba muziky tedy přesně odpovídala výuce. S ohledem na to, že jsem ještě v sobotu po obědě trochu protáhl kolo, po půlnoci, kdy akce končila, jsem už nohy řádně cítil. Hlavní ale je, že mezi páry, které prováděly ukázky tanců (frekventanti nejvyšších, zlatých, kurzů) byl jeden, který začal v bronzových loni v lednu jako my letos a letos již předtančoval, čímž jsem tedy nabral poměrně silnou motivaci!. Postup je tedy jasný: dokončíme bronzové, v létě soustředění, na podzim stříbrní, v lednu 2012 zlatí a předtančujem:-))).
Tento týden byl výrazně méně taneční (jenom středa a pátek), počasí ovšem bylo tak famózní, že jsem neodolal a zahájil pondělím dojíždění do práce na kole. Je to sice zatím ráno zpočátku a večer ke konci na blikačku, ale kromě středy (Praha) jsem jel každý den.
A protože jsem se slušně choval, bylo mi povoleno kolo na chvíli i o víkendu. Celkem jsem se dostal lehce přes 300 km za týden a strávil na kole k pro mne k tomuto datu neuvěřitelných 13 hodin a celkem tedy přes 16 hodin aktivit! S trochou lítosti myslím na to, jak by asi vypadal loňský rok, kdybych s Milošovým vedením mohl už touto dobou jezdit venku, navíc s příznivou předpovědí na celý březen. Ovšem co je pryč, je pryč a letos už je to jenom takové popojíždění bez systému, taky dobrý.
Našel jsem ovšem novou zajímavou motivaci k hubnutí, kterou je skleněná stěna v tanečním sále. Jestli máme za necelý rok předtančovat, měl bych vypadat trochu elegantněji než dnes. Vono tahat váhu navíc na kole je jedna věc, ale vidět nadskakující neopren třeba při svižnějším jive, to už je jiná káva.
Od zítřka tedy "stay hungry" Marťo! :-)
Příští týden zatím vypadá výrazně prahovatější a vůbec organizačně složitější, čili nebude tak výživný, ale něco z něj třeba vytlučem.
Jednak se nám ňák udělalo hezky že? Normálně jsem navzdory x letům striktního odmítání oprášil stařičkého horáka superior, kterého jsem coby chudý student pořídil za výnos odprodeje akcií z 2. vlny kupónové privatizace (pane jo, ono už to bude nějakých snad 14-15 let) a nad čím i mně zůstává rozum stát, 28.2. jsem vytáhl dokonce své překrásné rubéčko.
Ve středu hodinka a půl tančírny, v pátek dvě hoďky "normálních" tanečních, kde se před prodlouženou opakovalo, takže žádné extra pauzičky, no a v sobotu prodloužená, přes 4 hodiny muziky bez pauzy, uff. Navíc švagr, který tam byl s námi, netančí, pauzy vybírané s milostivou paní jsem tedy zhusta vyplňoval tancem se sestrou. Jinak ovšem vynikající záležitost. Velký sál klubu Teplo bez stolů, ty byly komplet v malém, čili moře místa, hudba reprodukovaná přičemž dýdžejové byli sami Šrámkovi, naši taneční mistři, skladba muziky tedy přesně odpovídala výuce. S ohledem na to, že jsem ještě v sobotu po obědě trochu protáhl kolo, po půlnoci, kdy akce končila, jsem už nohy řádně cítil. Hlavní ale je, že mezi páry, které prováděly ukázky tanců (frekventanti nejvyšších, zlatých, kurzů) byl jeden, který začal v bronzových loni v lednu jako my letos a letos již předtančoval, čímž jsem tedy nabral poměrně silnou motivaci!. Postup je tedy jasný: dokončíme bronzové, v létě soustředění, na podzim stříbrní, v lednu 2012 zlatí a předtančujem:-))).
Tento týden byl výrazně méně taneční (jenom středa a pátek), počasí ovšem bylo tak famózní, že jsem neodolal a zahájil pondělím dojíždění do práce na kole. Je to sice zatím ráno zpočátku a večer ke konci na blikačku, ale kromě středy (Praha) jsem jel každý den.
A protože jsem se slušně choval, bylo mi povoleno kolo na chvíli i o víkendu. Celkem jsem se dostal lehce přes 300 km za týden a strávil na kole k pro mne k tomuto datu neuvěřitelných 13 hodin a celkem tedy přes 16 hodin aktivit! S trochou lítosti myslím na to, jak by asi vypadal loňský rok, kdybych s Milošovým vedením mohl už touto dobou jezdit venku, navíc s příznivou předpovědí na celý březen. Ovšem co je pryč, je pryč a letos už je to jenom takové popojíždění bez systému, taky dobrý.
Našel jsem ovšem novou zajímavou motivaci k hubnutí, kterou je skleněná stěna v tanečním sále. Jestli máme za necelý rok předtančovat, měl bych vypadat trochu elegantněji než dnes. Vono tahat váhu navíc na kole je jedna věc, ale vidět nadskakující neopren třeba při svižnějším jive, to už je jiná káva.
Od zítřka tedy "stay hungry" Marťo! :-)
Příští týden zatím vypadá výrazně prahovatější a vůbec organizačně složitější, čili nebude tak výživný, ale něco z něj třeba vytlučem.
sobota 19. února 2011
Kindle 3, vlastně předmluva :-)
S ohledem na havarijní stav kotníku a blížící se březen měsíc knihy se dneska podíváme na věc, která už sice dávno není žhavou novinkou, ale přesto z ní mám pořád velkou radost a stal se z ní v posledních měsících nerozlučný společník.
Jde o čtečku elektronických knih Kindle 3 od Amazonu. Jsa náruživým čtenářem a dlouholetým průkopníkem čtení elektronických knih, uvažoval jsem nad nějakou čtečkou už delší dobu. Do současné doby jsem knížky vždycky četl na zařízení z aktivním (rozumněj podsvíceným) displejem už od dob pořízení Palma Tungsten T, který byl mým vůbec prvním PDA a je to už drahně let (řekl bych tak 10, sákryš). Začal jsem na něm číst, protože miminko tenkrát lampa budila, ale podsvícený displej nikoli. Tak nějak jsem si na čtení tímto stylem zvykl a displej PDA či posléze smartphonu byl pro mne jedním z klíčových parametrů výběru právě i pro pohodlné čtení. Když nad tím tak přemýšlím, byla to celkem dlouhá řada zařízení, na která většinou vzpomínám rád. První byl vysouvací Palm Tungsten T, který byl předposledním barevným palmem se dedikovanou ploškou pro grafitti (rozpoznávání písma psaného dotykovým perem, kde jsou ty časy). Druhý byl Palm Tungsten T3, jedno ze zařízení, které mi fakt hodně přirostlo k srdci a dodnes mě mrzí, že jsem ho prodal. Na svou dobu luxusní displej s HiRes rozlišením (320x480) o kterém se konkurenci ani nezdálo docel velké úhlopříčky. Četlo se na něm opravdu báječně. Navíc vysouvací kovová konstrukce, no mazel, že?
Jenomže potom jsem pořídil Nokii 6230 a Palm pro tento model odmítl vyvinout ovladač pro bluetooth modem. No tak šla Nokia ženě, Palm do světa a já si pořídil 1. smartphone, který byl vůbec ze všech mých dosavadních zařízení ten nejlepší stroj a kdyby podporoval moderní komunikační technologie, vyhovuje mi koncept dodnes. Výdrž, oddělený chipset pro PDA část a zvlášť pro telefon, takže i když člověk zabil PDA nějakou zběsilou aplikací, pořád telefonoval. Ach jo, kde jsou ty časy, krasavec, že? Qwerty klávesnice na flipu, pětisměrný jogdial pro ovládání menu........ Displej byl sice výrazně menší než Tungstení, ale za všechny ty ostatní báječné vlastnosti jsem to rád odpustil.
Jenomže léta plynula (skoro dvě:-) a objevila se mobilní wokna verze 5 a s nimi legendární Qtek 9100 s vysouvací klávesnicí. Zpočátku totální zoufalství, neodladěný firmware, tuhnutí telefonu, výdrž slaboučká proti P910i, ale pak se to zlepšilo a měl jsem strojek docela rád. Taky pěknej že:
Slabinou zařízení byl ale zejména procesor, kterému ani firmware či přetaktování moc nepomáhalo. Proto byl posléze nahrazen následovníkem, modelem HTC TyTN, který byl totálním omylem. Nový procesor od Samsungu byl sice taktován na 400MHz, oproti 196MHz Omapu od TI z Qteka ale rozdíl prakticky nerozpoznatelný.
Byl jsem jím tak frustrován, že jsem se zkusil vrátit k Sonyericssonu a jeho modelu P1i, ale UIQ3 mne fakt nenadchlo a po dvouměsíčním pachtění jsem snahu zvyknout si vzdal. Významný je pouze tím, že v době pořízení už jsem provozoval blog a napsal o něm článek:-).
Navíc se objevil HTC TyTN II s integrovanou GPS a chipsetem od Quallcomu, který jsem prostě musel mít. Báječný stroj a poslední v řadě strojů s QVGA rozlišením, na kterých jsem četl. Zejména z
z GPS-ky jsem měl velikou radost. Spolu s 9100 a TyTNem měla zařízení stejně velký displej 2,8 palce a QVGA rozlišení. Tenkrát mi přišlo fajn, ale když se objevilo HTC Diamond, první zařízení s VGA displejem, byl jsem po prvním shlédnutí ztracen. Maličký krásný stroj, proti TyTN II a spol naprosto báječný displej, bohužel s mizernou výdrží na baterky (dodává se s 900mAh baterkou, což fakt nechápu!). Měl jsem ho tak krátce, že jsem o něm ani nestihl napsat. Krátce po jeho pořízení totiž HTC představilo model Touch HD a přes všechna dobrá předsevzetí jsem displeji 3,5 palce s WVGA rozlišením neodolal.
Skoro přesně po roce, to už se psal rok 2009, HTC představilo model HD2. 4,2 palce kapacitního displeje. Pořádná plachta, na čtení už téměř bez kompromisů (myslel jsem). Ten mi vlastně vydržel až do včerejšího dne, kdy jsem po více než 10-ti letech opustil na nějaký čas dotykové přístroje, ale to už je jiná pohádka.
Jak se tak dívám, rozepsal jsem článek o Kindlovi, ale vyšla z toho vzpomínka na strojky, které mi prošly rukama a aspoň chvíli jsem na nich četl. Tak z toho uděláme Kindle předmluvu a o čtečce doopravdy zase příště :-)
Jde o čtečku elektronických knih Kindle 3 od Amazonu. Jsa náruživým čtenářem a dlouholetým průkopníkem čtení elektronických knih, uvažoval jsem nad nějakou čtečkou už delší dobu. Do současné doby jsem knížky vždycky četl na zařízení z aktivním (rozumněj podsvíceným) displejem už od dob pořízení Palma Tungsten T, který byl mým vůbec prvním PDA a je to už drahně let (řekl bych tak 10, sákryš). Začal jsem na něm číst, protože miminko tenkrát lampa budila, ale podsvícený displej nikoli. Tak nějak jsem si na čtení tímto stylem zvykl a displej PDA či posléze smartphonu byl pro mne jedním z klíčových parametrů výběru právě i pro pohodlné čtení. Když nad tím tak přemýšlím, byla to celkem dlouhá řada zařízení, na která většinou vzpomínám rád. První byl vysouvací Palm Tungsten T, který byl předposledním barevným palmem se dedikovanou ploškou pro grafitti (rozpoznávání písma psaného dotykovým perem, kde jsou ty časy). Druhý byl Palm Tungsten T3, jedno ze zařízení, které mi fakt hodně přirostlo k srdci a dodnes mě mrzí, že jsem ho prodal. Na svou dobu luxusní displej s HiRes rozlišením (320x480) o kterém se konkurenci ani nezdálo docel velké úhlopříčky. Četlo se na něm opravdu báječně. Navíc vysouvací kovová konstrukce, no mazel, že?
Jenomže potom jsem pořídil Nokii 6230 a Palm pro tento model odmítl vyvinout ovladač pro bluetooth modem. No tak šla Nokia ženě, Palm do světa a já si pořídil 1. smartphone, který byl vůbec ze všech mých dosavadních zařízení ten nejlepší stroj a kdyby podporoval moderní komunikační technologie, vyhovuje mi koncept dodnes. Výdrž, oddělený chipset pro PDA část a zvlášť pro telefon, takže i když člověk zabil PDA nějakou zběsilou aplikací, pořád telefonoval. Ach jo, kde jsou ty časy, krasavec, že? Qwerty klávesnice na flipu, pětisměrný jogdial pro ovládání menu........ Displej byl sice výrazně menší než Tungstení, ale za všechny ty ostatní báječné vlastnosti jsem to rád odpustil.
Jenomže léta plynula (skoro dvě:-) a objevila se mobilní wokna verze 5 a s nimi legendární Qtek 9100 s vysouvací klávesnicí. Zpočátku totální zoufalství, neodladěný firmware, tuhnutí telefonu, výdrž slaboučká proti P910i, ale pak se to zlepšilo a měl jsem strojek docela rád. Taky pěknej že:
Byl jsem jím tak frustrován, že jsem se zkusil vrátit k Sonyericssonu a jeho modelu P1i, ale UIQ3 mne fakt nenadchlo a po dvouměsíčním pachtění jsem snahu zvyknout si vzdal. Významný je pouze tím, že v době pořízení už jsem provozoval blog a napsal o něm článek:-).
Navíc se objevil HTC TyTN II s integrovanou GPS a chipsetem od Quallcomu, který jsem prostě musel mít. Báječný stroj a poslední v řadě strojů s QVGA rozlišením, na kterých jsem četl. Zejména z
z GPS-ky jsem měl velikou radost. Spolu s 9100 a TyTNem měla zařízení stejně velký displej 2,8 palce a QVGA rozlišení. Tenkrát mi přišlo fajn, ale když se objevilo HTC Diamond, první zařízení s VGA displejem, byl jsem po prvním shlédnutí ztracen. Maličký krásný stroj, proti TyTN II a spol naprosto báječný displej, bohužel s mizernou výdrží na baterky (dodává se s 900mAh baterkou, což fakt nechápu!). Měl jsem ho tak krátce, že jsem o něm ani nestihl napsat. Krátce po jeho pořízení totiž HTC představilo model Touch HD a přes všechna dobrá předsevzetí jsem displeji 3,5 palce s WVGA rozlišením neodolal.
Skoro přesně po roce, to už se psal rok 2009, HTC představilo model HD2. 4,2 palce kapacitního displeje. Pořádná plachta, na čtení už téměř bez kompromisů (myslel jsem). Ten mi vlastně vydržel až do včerejšího dne, kdy jsem po více než 10-ti letech opustil na nějaký čas dotykové přístroje, ale to už je jiná pohádka.
Jak se tak dívám, rozepsal jsem článek o Kindlovi, ale vyšla z toho vzpomínka na strojky, které mi prošly rukama a aspoň chvíli jsem na nich četl. Tak z toho uděláme Kindle předmluvu a o čtečce doopravdy zase příště :-)
pátek 11. února 2011
Změna při únoru
Úplně původně jsem chtěl tento blog zcela vypnout. Blogspot to ale neumožňuje, buď lze vše smazat, nebo maximálně omezit přístupy. Dal jsem si tedy nějaký čas na rozmyšlenou a zavřel přístupy. Co mne opravdu překvapilo, bylo množství dotazů, co je s blogem, proč jsem ho zavřel a že je to škoda. Ať už proto, že sem tam někoho (i nového) zajímá nějaká z pár zdejších recenzí, nebo proto, že sem zabrousí prostě zavzpomínat na nějaký závod. Skutečností rovněž je, že jsem psaní věnoval docela dost času a asi by fakt byla škoda to všechno na dva kliky poslat do háje.
Blog tak nakonec zůstane s tím, že zatím zvažuji, jakým způsobem ho budu používat. Určitě už nezůstane ryze sportovním deníčkem, protože přístup ke sportu jsem poměrně zásadně přehodnotil a přeřadil ho na nižší prioritu. Proto jsem i ukončil spolupráci s Milošem a Endurainingem, která byla velmi zajímavou etapou, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že to není můj šálek kávy, stejně jako jím není závodění.
Sport tedy dostane místo pouhého koníčku bez toho, aby se kolem organizace tréninku točilo veškeré moje pánování toho mála volného času, který mám. Do toho navíc přibyla velmi zajímavá nová aktivita, zatím tedy hodně v plenkách, kterou je společenský tanec. Manželka se pro původně jednou týdně konanou aktivitu nadchla, takže kromě základního kurzu docházíme ještě navíc na "tančírnu", kde mimo standardního pátku ještě ve středu večer pilujeme styl :-).
Po měsíci jsem se dostal už tak daleko, že jsem pořídil stejné taneční botky značky Supadance, jaké má Richard Gere ve filmu Shall we Dance, který jsem byl z přípravných důvodů přinucen shlédnout:-D.
Na závěr bych chtěl skutečně poděkovat všem, kteří mi napsali milé maily na téma, jak sem rádi chodí. Kvůli vám tedy budu i nadále své grafomanské záchvaty řešit zde. Díky.
JM
Blog tak nakonec zůstane s tím, že zatím zvažuji, jakým způsobem ho budu používat. Určitě už nezůstane ryze sportovním deníčkem, protože přístup ke sportu jsem poměrně zásadně přehodnotil a přeřadil ho na nižší prioritu. Proto jsem i ukončil spolupráci s Milošem a Endurainingem, která byla velmi zajímavou etapou, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že to není můj šálek kávy, stejně jako jím není závodění.
Sport tedy dostane místo pouhého koníčku bez toho, aby se kolem organizace tréninku točilo veškeré moje pánování toho mála volného času, který mám. Do toho navíc přibyla velmi zajímavá nová aktivita, zatím tedy hodně v plenkách, kterou je společenský tanec. Manželka se pro původně jednou týdně konanou aktivitu nadchla, takže kromě základního kurzu docházíme ještě navíc na "tančírnu", kde mimo standardního pátku ještě ve středu večer pilujeme styl :-).
Po měsíci jsem se dostal už tak daleko, že jsem pořídil stejné taneční botky značky Supadance, jaké má Richard Gere ve filmu Shall we Dance, který jsem byl z přípravných důvodů přinucen shlédnout:-D.
Na závěr bych chtěl skutečně poděkovat všem, kteří mi napsali milé maily na téma, jak sem rádi chodí. Kvůli vám tedy budu i nadále své grafomanské záchvaty řešit zde. Díky.
JM
sobota 22. ledna 2011
Provozní odstávka
Znáte ten ukrutný vtip, jak vede jednooký slepého bráchu lesem k babičce a cestou mu větvička vypíchne oko? "Tak jsme došli brácho", povídá a brácha: "jé prima, ahój babi"....
Tak nějak podobně jsem se cítil dneska ráno. Hezky přimrzlo, tak jsem si vyrazil trošku provětrat organismus na lehký klus. Ve sluchátkách Manowar, venku to vypadalo, že možná vyleze sluníčko, no prostě paráda. Uběhl jsem asi půl kilometru a při seběhu do "myší díry" pod kolejemi na úplně rovné cestě lup, špatný došlap a levá gramlonožka opět podvrtnuta. Sice tentokrát bez pádu, ani to nebyla taková škuba jako posledně, nicméně kotník opět nádherně otéká a počítám, že nejpozději pozítří bude hrát všemi barvami jako papoušek. Zkrátka hezký výronek.
Co z toho plyne?
- hrábl jsem do starších věcí a začal poslouchat toto:
fakt parádní muzika, vůbec nechápu, jak jsem bez ní mohl tak dlouho existovat.
- pravděpodobně jsem běžecký návrat uspěchal. To už podruhé neudělám, takže pauza od klusu minimálně do konce února možná déle. Tím také padají jakékoli úvahy o jarních běžeckých závodech
- asi se budu věnovat víc kolu, ale v tuto chvíli fakt nevím, jsem dost otrávený a zklamaný.
- bez běhu pro mne plavání ztrácí totálně význam, protože o nějakých výsledcích na TT v létě s ohledem na reálně více než dvouměsíční zimní běžecký výpadek nelze pomýšlet. Bez plánů v TT budu motivaci k plavání hledat jenom opravdu velice obtížně.
- naprosto vážně přemýšlím, že se vykašlu na jakýkoli systém zavánějící tréninkem a budu se věnovat společenskému tanci, zdokonalování v cizích jazycích, šachům, dámě a tak. Do toho se podle chuti občas projedu na kole.
No a finálně z toho plyne fakt, že si dávám pauzu od psaní blogu. Zejména tedy proto, aby se nestal příliš plačtivým, případně nesportovním, když toho sportu ubude. Pozitivní je, že jsem si nedal jako loni žádné závodní cíle, čímž mi reálně výpadek zase až tolik nevadí, protože všechny závodní abmice zůstávají stejné a to nulové:-).
Takže ať se vám všem zranění vyhýbají, ať si můžu aspoň přečíst, jak se dobře sportuje jiným:-)
Zdar.
Tak nějak podobně jsem se cítil dneska ráno. Hezky přimrzlo, tak jsem si vyrazil trošku provětrat organismus na lehký klus. Ve sluchátkách Manowar, venku to vypadalo, že možná vyleze sluníčko, no prostě paráda. Uběhl jsem asi půl kilometru a při seběhu do "myší díry" pod kolejemi na úplně rovné cestě lup, špatný došlap a levá gramlonožka opět podvrtnuta. Sice tentokrát bez pádu, ani to nebyla taková škuba jako posledně, nicméně kotník opět nádherně otéká a počítám, že nejpozději pozítří bude hrát všemi barvami jako papoušek. Zkrátka hezký výronek.
Co z toho plyne?
- hrábl jsem do starších věcí a začal poslouchat toto:
fakt parádní muzika, vůbec nechápu, jak jsem bez ní mohl tak dlouho existovat.
- pravděpodobně jsem běžecký návrat uspěchal. To už podruhé neudělám, takže pauza od klusu minimálně do konce února možná déle. Tím také padají jakékoli úvahy o jarních běžeckých závodech
- asi se budu věnovat víc kolu, ale v tuto chvíli fakt nevím, jsem dost otrávený a zklamaný.
- bez běhu pro mne plavání ztrácí totálně význam, protože o nějakých výsledcích na TT v létě s ohledem na reálně více než dvouměsíční zimní běžecký výpadek nelze pomýšlet. Bez plánů v TT budu motivaci k plavání hledat jenom opravdu velice obtížně.
- naprosto vážně přemýšlím, že se vykašlu na jakýkoli systém zavánějící tréninkem a budu se věnovat společenskému tanci, zdokonalování v cizích jazycích, šachům, dámě a tak. Do toho se podle chuti občas projedu na kole.
No a finálně z toho plyne fakt, že si dávám pauzu od psaní blogu. Zejména tedy proto, aby se nestal příliš plačtivým, případně nesportovním, když toho sportu ubude. Pozitivní je, že jsem si nedal jako loni žádné závodní cíle, čímž mi reálně výpadek zase až tolik nevadí, protože všechny závodní abmice zůstávají stejné a to nulové:-).
Takže ať se vám všem zranění vyhýbají, ať si můžu aspoň přečíst, jak se dobře sportuje jiným:-)
Zdar.
neděle 16. ledna 2011
Týden s novinkami
Sice týdenní přehledy psát nebudu, ale když bude o čem, tak občas jo. Teď to ve světle minulého týdne vypadá na nějakou pravidelnost, ale nenechte se mýlit.
Tento týden začal, řekl bych, skoro standardně.
V pondělí jsem chtěl ráno vstát, ale nevstal, chtěl jít v poledne plavat, ale nešel a chtěl to dohnat aspoň večer na trenažéru, ale po třičtvrtě hodině to zabalil. Prostě start na pohodu.
Úterní ráno už bylo ve znamení populárního hesla "leden, měsíc síly" a z toho plynoucího povinného vstávání ráno na posilování. Pevné rozhodnutí vstát v pět jsem přehodnotil ve 4:55 a přetočil budíka na 6:30. Vono věděl jsem, že budu vstávat ve středu po čtvrté ráno kvůli nekřesťanskému termínu 1. schůzky v Práglu, iniciativa mne tedy přešla. Bez posilky, s pevným rozhodnutím v poledne plavat, jsem plavání vypustil. Holt člověk míní a operativa mění. Odpoledne jsem tedy musel doma slušně poprosit, odposilovat a potom ještě odvrtět trenažér. Řeknu vám, sebe bych doma nechtěl:-)
Středoprágl a s tím klasicky volný den. Tedy spíš "volný", protože každý den začínající ve 4:00 je nadměrně dlouhý, když se člověk dostane do betle až po půlnoci.
Ve čtvrtek jsem byl fakt pevně, ale pevně rozhodnutý pro 3 fáze. Leden měsíc síly pokračuje a kdy dohnat plavání když ne ve čtvrtek, že? Od samého rána se to vyvíjelo skvěle. Zkuste vstát po 20-ti hodinovém dni v pět. No Alda by asi na bazén vstal, ale mně prostě 3,5 hodiny spánku přijde zoufale málo. Ostatně to i hodin 5, ale přece jenom je to vlastně o polovinu delší noc, než 3,5. Přes poledne se mi tam nasáčkovala nějaká call conference, do vody jsem tedy lezl ve 13:30, když už jsem myslel, že budu zase bez plavání. Nakonec jsem se pěkně zrasoval delfínem na pouhých 1,6km.
Odpoledne nebylo kam utéct, zase poska a kolo v jedné mírně dělené odpolední fázi. Při dřepech jsem si jako bonus pitomě natáhl zboku pravé stehno a bolí jak čert. Na kole jsem ho sice trochu rozjel, nicméně uvidíme co dál. Do postele jsem lezl pěkně prošitý, fakt dost dobrej čtvrtek.
Těžko se po něm divit pátku bez ranní fáze. Tím jsem tento týden dosáhl mimořádné, 100%-tní neúspěšnosti ve vstávání. Kdy jsem naposledy dosáhl na 100% v čemkoli už ani nepamatuju:-) V poledne jsem ale stihl zaplavat, 1,9 km s packama na zrasování ručiček a zejména ramen postačilo. Zásadně jsem to ovšem zúročil večer.
Tady přichází 1. novinka tohoto týdne a, řekl bych, naprosto revoluční tréninkový motiv. Začal jsem totiž s milostivou paní navštěvovat taneční kurzy manželů Šrámkových, kde mne čeká 9 standardních dvouhodinových lekcí, prodloužená a ples. Prostě o pátky vystaráno až do konce března. Obsadili jsme ve třech párech přesnou čtvrtinu kurzu a byla to fakt legrace. Šrámkovi jsou velice sympatičtí a jednotka utekla jako nic. Tréninkově zatím méně přínosné, vždyť úvodní blues je dosti nenáročný a pomalý tanec s klíčovým parametrem nízko uložených rukou. ovšem následný foxtrot se již jednak odehrává ve svižnějším tempu, hlavně však vyžaduje standardní držení páru se zvednutýma rukama. Ramena plakala celou druhou hodinu:-). Těším se na další lekce po pátečním "packování".
V sobotu jsem se vstát nesnažil. Kurz končí v deset, do postele člověk leze pozdě a ráno jsme jeli vyzvednout děti k rodičům (obětavě hlídajícím zabávájícím se rodičům), kteří nás navíc velkoryse pozvali na oběd. Odpoledne se nějak natáhlo, dostavil se totální kopr a jediné, k čemu jsem dokopal své tlusté líné tělo, byla hoďka trenažérování. Jakoby ZDV, ale příliš krátko.
Neděli jsem plánoval jako začátek běžeckého tréninku. Od výronu jsem neběhal, nejdřív to nešlo kvůli bolesti, pak bylo kluzko a na konec jsem se propracoval ke standardnímu "asi to moc nepůjde, tak se mi vlastně nechce". No ale dneska počasí vypadalo podle předpovědi nadějně, tak půjde dopoledne. Jénomže, týdení spánkové resty se promítly do lezení z pelechu kolem devítky, čímž se dopoledne muže aspoň občas pomáhajícího doma výrazně zkracuje. Venku bylo beztak divně, není tedy nic snažšího než přeložit trénink na odpoledne.
Odpoledne vykouklo sluníčko, čímž se sešlo několik faktorů: slušné počasí, nějaká střední nechuť jít běhat a Milošovo dotazy, jestli už jsem vytáhl horáka (neprozřetelně jsem mu existenci svého pravěkého majetku zmínil). Výsledkem byla cesta do sklepa, nafoukání gum, lehké namazání a výjezd v lednu. Poprvé po asi 10-ti letech, možná déle. Odjel jsem hezkých 40km za necelé dvě hoďky a fakt se mi to líbilo, což je druhá novinka tento týden. Napadá mne u toho lehká asociace. Když jsem v roce 2007 začal spekulovat o IM a trénoval podle Michala, vedli jsme debaty o zimní cyklistice. Michal striktní nepřítel indoor aktivit, já striktní nepřítel škaredého počasí a zimního kola vůbec. No a letos? Michal si koupil trenažér a já vyrazil v lednu ven.
A to by stačilo.
Tento týden začal, řekl bych, skoro standardně.
V pondělí jsem chtěl ráno vstát, ale nevstal, chtěl jít v poledne plavat, ale nešel a chtěl to dohnat aspoň večer na trenažéru, ale po třičtvrtě hodině to zabalil. Prostě start na pohodu.
Úterní ráno už bylo ve znamení populárního hesla "leden, měsíc síly" a z toho plynoucího povinného vstávání ráno na posilování. Pevné rozhodnutí vstát v pět jsem přehodnotil ve 4:55 a přetočil budíka na 6:30. Vono věděl jsem, že budu vstávat ve středu po čtvrté ráno kvůli nekřesťanskému termínu 1. schůzky v Práglu, iniciativa mne tedy přešla. Bez posilky, s pevným rozhodnutím v poledne plavat, jsem plavání vypustil. Holt člověk míní a operativa mění. Odpoledne jsem tedy musel doma slušně poprosit, odposilovat a potom ještě odvrtět trenažér. Řeknu vám, sebe bych doma nechtěl:-)
Středoprágl a s tím klasicky volný den. Tedy spíš "volný", protože každý den začínající ve 4:00 je nadměrně dlouhý, když se člověk dostane do betle až po půlnoci.
Ve čtvrtek jsem byl fakt pevně, ale pevně rozhodnutý pro 3 fáze. Leden měsíc síly pokračuje a kdy dohnat plavání když ne ve čtvrtek, že? Od samého rána se to vyvíjelo skvěle. Zkuste vstát po 20-ti hodinovém dni v pět. No Alda by asi na bazén vstal, ale mně prostě 3,5 hodiny spánku přijde zoufale málo. Ostatně to i hodin 5, ale přece jenom je to vlastně o polovinu delší noc, než 3,5. Přes poledne se mi tam nasáčkovala nějaká call conference, do vody jsem tedy lezl ve 13:30, když už jsem myslel, že budu zase bez plavání. Nakonec jsem se pěkně zrasoval delfínem na pouhých 1,6km.
Odpoledne nebylo kam utéct, zase poska a kolo v jedné mírně dělené odpolední fázi. Při dřepech jsem si jako bonus pitomě natáhl zboku pravé stehno a bolí jak čert. Na kole jsem ho sice trochu rozjel, nicméně uvidíme co dál. Do postele jsem lezl pěkně prošitý, fakt dost dobrej čtvrtek.
Těžko se po něm divit pátku bez ranní fáze. Tím jsem tento týden dosáhl mimořádné, 100%-tní neúspěšnosti ve vstávání. Kdy jsem naposledy dosáhl na 100% v čemkoli už ani nepamatuju:-) V poledne jsem ale stihl zaplavat, 1,9 km s packama na zrasování ručiček a zejména ramen postačilo. Zásadně jsem to ovšem zúročil večer.
Tady přichází 1. novinka tohoto týdne a, řekl bych, naprosto revoluční tréninkový motiv. Začal jsem totiž s milostivou paní navštěvovat taneční kurzy manželů Šrámkových, kde mne čeká 9 standardních dvouhodinových lekcí, prodloužená a ples. Prostě o pátky vystaráno až do konce března. Obsadili jsme ve třech párech přesnou čtvrtinu kurzu a byla to fakt legrace. Šrámkovi jsou velice sympatičtí a jednotka utekla jako nic. Tréninkově zatím méně přínosné, vždyť úvodní blues je dosti nenáročný a pomalý tanec s klíčovým parametrem nízko uložených rukou. ovšem následný foxtrot se již jednak odehrává ve svižnějším tempu, hlavně však vyžaduje standardní držení páru se zvednutýma rukama. Ramena plakala celou druhou hodinu:-). Těším se na další lekce po pátečním "packování".
V sobotu jsem se vstát nesnažil. Kurz končí v deset, do postele člověk leze pozdě a ráno jsme jeli vyzvednout děti k rodičům (obětavě hlídajícím zabávájícím se rodičům), kteří nás navíc velkoryse pozvali na oběd. Odpoledne se nějak natáhlo, dostavil se totální kopr a jediné, k čemu jsem dokopal své tlusté líné tělo, byla hoďka trenažérování. Jakoby ZDV, ale příliš krátko.
Neděli jsem plánoval jako začátek běžeckého tréninku. Od výronu jsem neběhal, nejdřív to nešlo kvůli bolesti, pak bylo kluzko a na konec jsem se propracoval ke standardnímu "asi to moc nepůjde, tak se mi vlastně nechce". No ale dneska počasí vypadalo podle předpovědi nadějně, tak půjde dopoledne. Jénomže, týdení spánkové resty se promítly do lezení z pelechu kolem devítky, čímž se dopoledne muže aspoň občas pomáhajícího doma výrazně zkracuje. Venku bylo beztak divně, není tedy nic snažšího než přeložit trénink na odpoledne.
Odpoledne vykouklo sluníčko, čímž se sešlo několik faktorů: slušné počasí, nějaká střední nechuť jít běhat a Milošovo dotazy, jestli už jsem vytáhl horáka (neprozřetelně jsem mu existenci svého pravěkého majetku zmínil). Výsledkem byla cesta do sklepa, nafoukání gum, lehké namazání a výjezd v lednu. Poprvé po asi 10-ti letech, možná déle. Odjel jsem hezkých 40km za necelé dvě hoďky a fakt se mi to líbilo, což je druhá novinka tento týden. Napadá mne u toho lehká asociace. Když jsem v roce 2007 začal spekulovat o IM a trénoval podle Michala, vedli jsme debaty o zimní cyklistice. Michal striktní nepřítel indoor aktivit, já striktní nepřítel škaredého počasí a zimního kola vůbec. No a letos? Michal si koupil trenažér a já vyrazil v lednu ven.
A to by stačilo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)