Když mi v pátek v předvečer závodu zavolal Honza, že mu volal Martin Kupec s informací o nekonání se Bečvomana, myslel jsem jsi nejdříve něco o debilních vtipech. Protože to ale není Honzův styl, zavolal jsem přímo Martinovi, abych věc ověřil. Byl evidentně zďablej, nechtělo se mu moc bavit, ale ifno potvrdil.
Aktivně jsem tedy zavolal Ondrovi a Aldamanovi, se kterým jsme dohodli operativně ranní výběh. A protože to jakž takž běželo, dorazili jsme až k Jadranu. Tam už seděli kluci z Oseckého TTS klubu a domlouvali truc závod. Rovněž se řešili důvody nekonání, ale v tom bych se nerad pitval, dokun nebudu znát Martinovu verzi.
Trucu se bohužel nezúčastním, protože po necelé třicítce běhu se mi tam jednak nechce a druhak, jak se již stalo dobrým zvykem, zítra odjíždíme na dovolenou a Matýsek je s horečkama. Ach jo.
Musím říct, že za Bečvomanem cítím silnou nostalgii. V roce 1997 jsem ho absolvoval jako svůj vůbec první triatlon v životě a za celých 10 let vynechal jenom jednou kvůli nemoci. Na stejných tratích jsem mohl sledovat řadu let svoje chátrání a loni se tak naštvat, že jsem konečně začal od zimy trochu koncepčně něco dělat.
Letos jsem se těšil na zlepšení a také na celou Martinovu sérii Bečvomania, protože po loňském, dle mého názoru úspěšném, pokusu na tratích half ironmana, se letos Martin rozhodl pro sérii krátký na začátku prázdnin, HIM v polovině a IM na konci. Můj závodní kalednář utrpěl citelnou ránu, kterou teprve budu rozmýšlet, jak nějak kompenzovat. Nikam extra daleko se mi totiž za závody štrachat nechce.
Bude se mi opravdu stýskat. Navzdory masovce (poslední roky přes 200 účastníků), atmosféra vždy téměř rodinná, organizace za ty roky vychytaná. Třeba někdo příští rok zvedne prapor a zavedená tradice bude po přerušení pokračovat. Je otázkou, jestli se závod může z takové rány během krátké doby vzpamatovat, ale bylo by to skvělé. Lokalita Jadranu je pro triatlony optimální, relativně rozlehlá a čistá voda, většinu sezóny navíc i dostatečně teplá, terény kolem pro cyklistiku skvělé a i trasy pro běh jsou fajn.
Uvidíme, třeba se příští rok něco nového objeví.
sobota 30. června 2007
středa 27. června 2007
Týden 18. - 24.6.
Původně jsem ho sem ani nechtěl psát, páč toho na psaní zas tolik není, ale nakonec by chyběl, tak šup sem s ním.
Pondělí: z víkendu přeložené naordinované delší kolo. Po rovinkách, v klidu, pěnkě od půl páté ráno, abych to stihl i do práce;-).
Úterý: služebka s večerním návratem, takže nic
Středa: původně plánovaný test zapůjčeného neoprenu se z důvodů organizačních komplikací nekonal, ale Naďa s Matýskem stejně na Jadran vyjeli, tak jsem se tam za nimi cestou z práce stavil a dal si asi 500m on open water ;-)
Čtvrtek: nic. Původně plánovaný klus se nekonal. Ráno jsem ho přeložil na večer a tak zatměl v práci, že už nebylo sil, takže jsem se raději věnoval doplňování sacharidů.
Pátek: měl jsem takovou předstartovní horečku, že jsem nebyl schopen žádné kloudné aktivity. Celé odpoledne a večer jsem si rovnal věci, kontroloval, co jsem zapomněl a pak razil na prezenci Moraviamana
Sobota: Moraviaman
Neděle: volno. Sice jsem si říkal cosi o aktivním odpočinku, ale nakonec jsem se věnoval aktivitám rodinným statečně po všech dojídaje slavnostní oběd za účelem doplnění ztracené energie (hlavně ty smažáky po dětech mne fakt nakoply;-) a konečně si dal i nějaké to zasloužené vícestupňové pivko. Desítka v Otrokovicích byla skutečně jenom stabilizační a navíc jsem byl tak utahaný, že mi ani moc nejela.
Suma sumárum sice nevypadá tabulka zle (plavecky dokonce myslím rekordní týden), ale není to tréninkem, anóbrž, s prominutím, kurevskou délkou závodu :-D.
Na závěr jenom malou poznámku k diskusi na webu moraviamana, do které jsem se taky lehce zapojil.
Je to asi takový český syndrom, že v žádné diskusi se nedá rozumně argumentovat a vyvarovat se emocí. Přestože jsem pořadatelům za uspořádání závodu vděčný a líbil se mi, nemám kvůli tomu pocit, že je nepřípustné poukázat na nedostatky. Konec konců ať si vykládá o neziskovosti pořadatelství kdo chce co chce, tisícovka startovného není až tak málo, aby si člověk neměl nárok aspoň postěžovat. A to v diskusi nejsou žádní brutální kverulanti, pouze poukazují na chybějící občerstvení pro pomalejší cyklisty (byl jsem mezi nimi), nehlídání hákování (což je pravda) a chladnou atmosféru v cíli (což je taky pravda, s výjimkou úplného konce, ale za to nemohou pořadatelé, to je v první řadě několegialita těch rychlejších).
Reakce na tyto příspěvky se místy nedají nazvat jinak hysterickými. Je to nějaký náš pitomý národní zvyk číst ve větě "Banánů mohly být taky větší kousky. Pořadatelé ochotně dávali více, ale do čeho ty kousky dávat.." něco ve smyslu, že pořadatelé jsou úplní pitomci. Tak to přece není. Kritika, je-li smysluplná a konstruktivní, nás přece posouvá kupředu, pomáhá nám se zlepšovat. Argumentace vůbec je přece tříbení mysli, k čemu hned invektivy.
No nic, týden byl tréninkově chudý, tak jsem si aspoň vylil srdíčko;-) a hurrá směr Hanácký pohár.
Pondělí: z víkendu přeložené naordinované delší kolo. Po rovinkách, v klidu, pěnkě od půl páté ráno, abych to stihl i do práce;-).
Úterý: služebka s večerním návratem, takže nic
Středa: původně plánovaný test zapůjčeného neoprenu se z důvodů organizačních komplikací nekonal, ale Naďa s Matýskem stejně na Jadran vyjeli, tak jsem se tam za nimi cestou z práce stavil a dal si asi 500m on open water ;-)
Čtvrtek: nic. Původně plánovaný klus se nekonal. Ráno jsem ho přeložil na večer a tak zatměl v práci, že už nebylo sil, takže jsem se raději věnoval doplňování sacharidů.
Pátek: měl jsem takovou předstartovní horečku, že jsem nebyl schopen žádné kloudné aktivity. Celé odpoledne a večer jsem si rovnal věci, kontroloval, co jsem zapomněl a pak razil na prezenci Moraviamana
Sobota: Moraviaman
Neděle: volno. Sice jsem si říkal cosi o aktivním odpočinku, ale nakonec jsem se věnoval aktivitám rodinným statečně po všech dojídaje slavnostní oběd za účelem doplnění ztracené energie (hlavně ty smažáky po dětech mne fakt nakoply;-) a konečně si dal i nějaké to zasloužené vícestupňové pivko. Desítka v Otrokovicích byla skutečně jenom stabilizační a navíc jsem byl tak utahaný, že mi ani moc nejela.
Km | Čas | |
Plavání | 4,3 | 1:19 |
Běh | 42 | 4:55 |
Kolo | 312 | 11:32 |
17:26 |
Suma sumárum sice nevypadá tabulka zle (plavecky dokonce myslím rekordní týden), ale není to tréninkem, anóbrž, s prominutím, kurevskou délkou závodu :-D.
Na závěr jenom malou poznámku k diskusi na webu moraviamana, do které jsem se taky lehce zapojil.
Je to asi takový český syndrom, že v žádné diskusi se nedá rozumně argumentovat a vyvarovat se emocí. Přestože jsem pořadatelům za uspořádání závodu vděčný a líbil se mi, nemám kvůli tomu pocit, že je nepřípustné poukázat na nedostatky. Konec konců ať si vykládá o neziskovosti pořadatelství kdo chce co chce, tisícovka startovného není až tak málo, aby si člověk neměl nárok aspoň postěžovat. A to v diskusi nejsou žádní brutální kverulanti, pouze poukazují na chybějící občerstvení pro pomalejší cyklisty (byl jsem mezi nimi), nehlídání hákování (což je pravda) a chladnou atmosféru v cíli (což je taky pravda, s výjimkou úplného konce, ale za to nemohou pořadatelé, to je v první řadě několegialita těch rychlejších).
Reakce na tyto příspěvky se místy nedají nazvat jinak hysterickými. Je to nějaký náš pitomý národní zvyk číst ve větě "Banánů mohly být taky větší kousky. Pořadatelé ochotně dávali více, ale do čeho ty kousky dávat.." něco ve smyslu, že pořadatelé jsou úplní pitomci. Tak to přece není. Kritika, je-li smysluplná a konstruktivní, nás přece posouvá kupředu, pomáhá nám se zlepšovat. Argumentace vůbec je přece tříbení mysli, k čemu hned invektivy.
No nic, týden byl tréninkově chudý, tak jsem si aspoň vylil srdíčko;-) a hurrá směr Hanácký pohár.
neděle 24. června 2007
Moraviaman 2007, ironman no. 1
Několikahodinové váhání po Grafilit HIM skončilo přihláškou na Moraviamana 2007. Jak se mi po přihlášení ulevilo, už od pondělí v týdnu před 23.6. jsem trpěl startovní horečkou, která se stále stupňovala. Naštěstí jsem byl natolik pracovně vytížen, že jsem na nějaké veliké sebeanalyzování neměl moc času. Odvrácenou stranou bylo, že jsem regenerační trénink nezvládl tak, jak bych si představoval a týden prakticky odflákal. Na úvod předesílám, že jdu do závodu s cílem plavání 1:15, kolo 7:30 a maraton asi 6:00, takže výsledný čas kolem 15 hodin, tajně ovšem doufám v čas kolem 14:00
Původně jsem do Otrokovic uvažoval o noclehu, nakonec to ale dopadlo bez něj. Ondra jel štafetu a nabídl, že cestu po závodě odřídí, protože bude v solidním stavu. Mně bylo jasné, že řídit nebudu schopen. V pátek večer jsme se tedy vypravili na registraci a rozpravu. Registrace v klidu, nafasované věci dost na pytel (tlustá šiltovka - nakonec je zní ale Matýsek nadšen, takže gut, tričko nevalné kvality, plavací čepka s číslem a startovní číslo bez gumky i dírek z obyčejného papíru, což s ohledem na probíhající déšť dávalo tušit problémy s trvanlivostí). Kdybychom neslyšeli rozpravu, nic se až tak neděje. Jedinou důležitou informací byl zákaz neoprenu. Řada účastníků z toho byla dost vedle a nějaký Ital dokonce požadoval protokol, na kolika místech a v jaké hloubce byla měření prováděna. Takové obavy z plavání bez gumy ;-). Ale aspoň jsem se seznámil s Forestem, pozdravil s Vl001 a zakoupil čepičku ironman s logem moraviamana i gumu na startovní číslo.
Cesta domů probíhala v silném lijáku, který začal už v průběhu rozpravy a příliš optimismu na zítřek nedával.
Večer jsem se sbalil, a provedl důkladné přípravy pro případ deště, tzn. nabalil 2 pláštěnky, 2 deštníky, dvoje plavky a polepil startovní číslo z obou stran průhlednou izolepou. Jedině těmto protidešťovým přípravám můžou, myslím, pořadatelé děkovat za nakonec optimální počasí bez vedra, vichru i deště ;-).
Navzdory domácímu noclehu mne čekala náročná noc, kdy jsem nemohl usnout a už ve 4 byl na nohou. Pojedl jsem rizoto, odnosil věci do auta a o půl šesté vyzvedával Ondrou s Kristýnou.
Nabrali jsme Ondrovo kolo, zbytek věcí a tradá směr Štěrkoviště. Copak před startem, to ještě byla legrace. Uložit věci do depa (při té příležitosti jsem zjistil, že Vl001 má stání přímo naproti mě), naskládat je do igelitek pro případ deště (další pojistka dobrého počasí ;-), sníst a vypít poslední výkřiky chemickopotravinářského průmyslu. Najednou je 6:45 a už se svolává na začátek plavání. Takže rychle do plavek, "civil" ukládám do auta a valím na start. Lidí jsou tam fakt mraky tun. Udělám dvě tempa ve vodě teplé jako kafe (nevím, ale plavat v tom v neoprenu musí být na uvaření) a už jsme vyháněni z vody, protože start je ze břehu. Sotva vylezu, vidím, že ne všichni jsou venku. Nějací frajeři sedí ve vodě, jako by se nechumelilo. Než se stihnu rozčílit, uvědomím si, že startují i postižení sportovci a z duše se zastydím. Co pak tito muži předváděli na trati, jsou výkony hodné nejvyššího obdivu!!
Start! Tak jo Marťo, jdeme na to. Dneska asi plavání nevyhraju, takže se držím celkem v klidu a uvažuji o "dvoutaktním dýchání". Mlýn je ovšem dost hustý ještě i za poměrně blízkou první bójkou a v něm dýchám na každou levou, tak už tak zústávám. Navíc 2 bójka je fakt daleko a časté sledování cíle (někdy jsem opravdu vděčný za svoji nepříliš úspěšnou vodnopólovou kariéru. Sledovat věc před sebou s minimálním zvedáním hlavy je jeden za získaných návyků) se hodí. První balík plave hrozně šišatě, takže si jedu svoje. Na pohodu, žádná hoňka.
První výběh (plave se ve třech okruzích se dvěma výběhy) a znovu si ověřuji, že toto mi nesedí. Po návratu do vody mi trvá 200m než chytím kloudně rytmus. To už registruji, že jsem poměrně vpředu. Přede mnou je jedna skupina a před ní pár nějakých drťoplavců. Skupinku nechávám být asi 20m před sebou, jenom sem tam předplavu některého z odpadlíků. Výběh do třetího kola a jdeme do vody naposledy. Plavání mě začíná opravdu bavit, takže přemýšlím, že se na TT vykašlu a zkusím uplavat 10km. Nakonec ale zůstávám pro dnešek triatlonistou a jenom zkusím docvaknout vedoucí skupinu. Celkem v klidu jsem je sjel před cílem hlavně proto, že plavali šišatě zatímco já poměrně optimálně rovně. 
Potkali jsme se tedy u schodků z vody, kde těsně přede mnou vybíhal Vl001 do třetího okruhu plavání. Tipoval jsem ho na dobrý čas. Sebe jsem odhadoval kolem hodiny, tím by mu výsledné plavání vycházelo kolem 1:40 a bylo by to proti loňsku pěkné zlepšení. Následoval výběh do prvního depa, kdy jsem přebíral od Kristýny Garmina.
Přestože jsem byl po plavání hodně v pohodě, vydalo to podle výsledků na 15-tý čas (1:09:05). Počítám, že plavat se v neoprenech, který nemám, tak dobře by to v pořadí nevyšlo. Tento výsledek má ovšem i svoji stinnou stránku, o které se zmíním za chvíli.
V depu se mi neobyčejně dařilo. Sotva jsem se vyslvékl z plavek (skutečně do naha), podařilo se mi lehkým opřením o své kolo shodit obě kola sousední (jednom patřilo i Vl001). Chvilku jsem se snažil postavit je jen tak v rouše Adamově, nakonec jsem ale zaznamenal nějaké poznámky z publika, takže jsem nechal kola na zemi a nejprve si natáhl alespoň cyklistické kraťasy. Postavení nakonec nebylo vůbec snadné, protože mezírky na zasunutí kola byly sakra úzké a já nechtěl poškodit kolegům kola. Díky tomu jsem nakonec strávil v depu skoro 10 minut. Nakonec to ale dobře dopadlo a já vyrazil na cyklistickou trať.
Pevně rozhodnut, že nezopakuji chybu z grafilit HIM a nepřepálím kolo, začínám velice rozvážně a držím tepy hodně pod 130bpm (průměr prvního ze šesti kol 126bpm). Zhruba 20m přede mnou jede Šárka Kolbová. Vím, že to umí pod 12, takže svoji rychlost koriguji podle ní. V polovině druhého kola mi příjde, že jí to nějak nejede, takže jí ujedu. Jedu tak 3 kola a cítím, že pomalinku nastupuje únava. Ve čtvrtém kole se tedy rozhoduji shodit na malou placku a vytočit nohy. I díky tomu, že celou dobu poctivě jím a piji, se mi to daří a po 120-ti km se cítím výborně a kolo mne začíná bavit. Jednou z daní za dobrý pitný režim jsou ovšem i tři čůrpauzy;-). Ale není všechno dokonalé, protože mi malinko otíkají prsty a začínají mne tlačit tretry. Tlačí hlavně, když za to trochu vezmu, takže se můžu řídit i podle nich místo sporttesteru. Vidím to tak, že stařičké diadory poletí brzy do popelnice. Nebýt toho, že si chci jet za každou cenu svoje, bylo by pro mne kolo velmi frustrující zážitek. Jelikož mám plavání výrazně lepší než kolo (na kole celkově 91. čas 6:46:24), dává mi jeden závodník za druhým a jelikož přede mnou lezli z vody samí hoňáci, můžu předjet někoho až případně o kolo. Jenom nějak nepotkávám rivalskou dvojici Foresta a Vl001. Až v posledním kole registruji Foresta za sebou odhadem kolem 15-ti minut. Jsem překvapen, počítal jsem s tím, že mne oba už na kole sjedou
a tak začínám koketovat s myšlenkou, že bych jim mohl vypálit rybník. No nic, kolo končím ve výrazně lepším stavu než poloviční kolo po Grafilitu (průměrný tep v Otrokovicích 132 proti 152 na HIM. Asi za to může i rovinatější trať v Otrokovicích, kopce mi zatím při 90-ti kilech nedělají dobře. Váha musí ještě dolů) a jsem zvědavý na běh. A jo, sakra jde to, což tuším už v depu, kde se převlékám a vytahuji svoji tajnou zbraň: ponožky od senzorů s nápisem speed guaranteed;-). Zapínám GPS v Garminovi (kolo jsem musel jet bez ní, aby mi vydržely baterky. Bohužel, hned po přepnutí na cyklistiku mi naskočilo 4292 km a kromě okamžité rychlosti, tepu a času garmin neukazoval nic. Nevím, jestli je to problém cadence senzoru, okamžitá indispozice zařízení, nebo bug v softwaru. Nejdřív mne to rozhodilo, ale protože jsem chtěl jet na tepy, absence průměrné rychlosti mi možná spíš pomohla) a razím na běh. Sákryš, jde to fakt dobře! Tepy pod 150 a daří se mi běžet až skoro na 20-tý km, kdy mi pomalu dochází, přestože poctivě piju a baštím. V době, kdy jsem ještě celkem mohl, se Ondrovi podařila fotka jak z nějakého běžeckého žurnálu a dokonce se mnou;-)
Na zažehnání krize použiji ampuli speed8, po které se vzpamatuji a rozhoduji se ještě malinko zvolnit. Zvolnění spočívá v tom, že se rozhoduji do kopce chodit pěšky. Začínám věřit, že to zvládnu pod třináct hodin a zmocňuje se mne nadšení. Navíc Vl001 je daleko za mnou (nicméně povzbuzuje mne při každém potkání, díky) a Forest je pořád celkem daleko, navíc při nástupu do třetího kola ho vidím kolo docházet. Třetí kolo je asi nejkrušnější. Tahám sebou pořád flašku mattonky, doplňuji gel nicméně to není ono a musím hodně chodit. Stejně si ale začínám myslet, že už mne Forest nedožene. 
Při nástupu do čtvrtého kola, kdy je mi tak ouvej, že si nechám podat dvě kofeinové tablety (za každou "škraňu" jednu) a přepíjím je mattonkou nafasovanou na otočce, vidím Foresta, jak končí kolo a vypadá výrazně lépe, než o kolo dříve. Pomalu začínám svoje vyhlídky na jeho skalp vidět bledě. Nebalím to ovšem a pokračuji na poslední desítku. Do kopce mi to opravdu nejde, ale už se ani neohlížím. Buď mi dá, nebo ho uvidím na poslední otočce. Vidím ho až na poslední otočce. Je za mnou nějakých 300m. Rozhoduji se, že to zkusím a běžím. Vynechávám obě poslední občerstvovačky. Ondra, který jede vedle mne na kole hlásí odstup, který se stále zkracuje a nědky na 2,5km před cílem už Foresta slyším. Vzápětí jde přede mne. Nemám sílu jít s ním, ale protože kousek před sebou vidím Jardu Zdráhalu, nebalím to a Jardu ještě cvaknu. Užívám si časté Forestovo otáčení, bojí se mne;-). Nicméně já už nemám z čeho a kilák před cílem nuceně 50m jdu. Pak už to dotáhnu do cíle a konec si opravdu užívám, navzdory praktickému nezájmu okolí. Na tomto místě bych rád poznamenal, že nekolegialita řady závodníků i jejich doprovodu je tristní. Když jsem byl schovávat věci do auta, bylo kolem mne apoň deset nakládaných aut. Pouze já jsem ale finišujím zatleskal. Škoda toho....
No nic, já právě vbíhám do cílové brány a je to moje!!!
V čase 12:51:27. Čas, o kterém jsem ani nesnil. První maraton v rámci IM pod pět (přesně 4:55:57). Kdyby mi toto někdo tvrdil ráno, směji se mu z plných plic. 
Nedokážu se ubránit spokojenosti se sebou samým při přijímání finisherské medaile. Když volám ženě, mám slzy na krajíčku, ale jako správný tvrďák to ňák udýchám;-).
Přestože mne čas naplňuje obrovskou pýchou a cítím ho i jako výzvu do dalších závodů (rozhodně se totiž na dlouhým TT vrátím a to ne jednou), nemůžu se ve většině pozitvních hodnocení vyvarovat i negativních postřehů. Například vydávání chipů, kdy zdarma je prašivka pásek ze suchého zipu a za stovku je prodáván neoprenový, který prodává přímo "vydavatel" čipu. Na otočce kole často pochybělo jídlo, které jsem zrovna chtěl a o vlažné atmosféře při konci později dobíhajících jsem se již zmínil. Těstoviny po doběhu se dávaly do nejmenších plastových misek, které snad vůbec existují a smetanová omáčka s měkkým salámem taky není to pravé ořechové. No a úplně nejvíc mne naštvalo, že jsem v tombole nevyhrál neopren ;-).
Jinak jsem ovšem akcí nadšen. Příští rok znovu, ale to už budu spát v místě a půjdu to mnohem blíže 12-ti hodinám;-).
Jo a výsledky jsou třeba tady
Původně jsem do Otrokovic uvažoval o noclehu, nakonec to ale dopadlo bez něj. Ondra jel štafetu a nabídl, že cestu po závodě odřídí, protože bude v solidním stavu. Mně bylo jasné, že řídit nebudu schopen. V pátek večer jsme se tedy vypravili na registraci a rozpravu. Registrace v klidu, nafasované věci dost na pytel (tlustá šiltovka - nakonec je zní ale Matýsek nadšen, takže gut, tričko nevalné kvality, plavací čepka s číslem a startovní číslo bez gumky i dírek z obyčejného papíru, což s ohledem na probíhající déšť dávalo tušit problémy s trvanlivostí). Kdybychom neslyšeli rozpravu, nic se až tak neděje. Jedinou důležitou informací byl zákaz neoprenu. Řada účastníků z toho byla dost vedle a nějaký Ital dokonce požadoval protokol, na kolika místech a v jaké hloubce byla měření prováděna. Takové obavy z plavání bez gumy ;-). Ale aspoň jsem se seznámil s Forestem, pozdravil s Vl001 a zakoupil čepičku ironman s logem moraviamana i gumu na startovní číslo.
Cesta domů probíhala v silném lijáku, který začal už v průběhu rozpravy a příliš optimismu na zítřek nedával.
Večer jsem se sbalil, a provedl důkladné přípravy pro případ deště, tzn. nabalil 2 pláštěnky, 2 deštníky, dvoje plavky a polepil startovní číslo z obou stran průhlednou izolepou. Jedině těmto protidešťovým přípravám můžou, myslím, pořadatelé děkovat za nakonec optimální počasí bez vedra, vichru i deště ;-).
Navzdory domácímu noclehu mne čekala náročná noc, kdy jsem nemohl usnout a už ve 4 byl na nohou. Pojedl jsem rizoto, odnosil věci do auta a o půl šesté vyzvedával Ondrou s Kristýnou.
Nabrali jsme Ondrovo kolo, zbytek věcí a tradá směr Štěrkoviště. Copak před startem, to ještě byla legrace. Uložit věci do depa (při té příležitosti jsem zjistil, že Vl001 má stání přímo naproti mě), naskládat je do igelitek pro případ deště (další pojistka dobrého počasí ;-), sníst a vypít poslední výkřiky chemickopotravinářského průmyslu. Najednou je 6:45 a už se svolává na začátek plavání. Takže rychle do plavek, "civil" ukládám do auta a valím na start. Lidí jsou tam fakt mraky tun. Udělám dvě tempa ve vodě teplé jako kafe (nevím, ale plavat v tom v neoprenu musí být na uvaření) a už jsme vyháněni z vody, protože start je ze břehu. Sotva vylezu, vidím, že ne všichni jsou venku. Nějací frajeři sedí ve vodě, jako by se nechumelilo. Než se stihnu rozčílit, uvědomím si, že startují i postižení sportovci a z duše se zastydím. Co pak tito muži předváděli na trati, jsou výkony hodné nejvyššího obdivu!!Start! Tak jo Marťo, jdeme na to. Dneska asi plavání nevyhraju, takže se držím celkem v klidu a uvažuji o "dvoutaktním dýchání". Mlýn je ovšem dost hustý ještě i za poměrně blízkou první bójkou a v něm dýchám na každou levou, tak už tak zústávám. Navíc 2 bójka je fakt daleko a časté sledování cíle (někdy jsem opravdu vděčný za svoji nepříliš úspěšnou vodnopólovou kariéru. Sledovat věc před sebou s minimálním zvedáním hlavy je jeden za získaných návyků) se hodí. První balík plave hrozně šišatě, takže si jedu svoje. Na pohodu, žádná hoňka.
První výběh (plave se ve třech okruzích se dvěma výběhy) a znovu si ověřuji, že toto mi nesedí. Po návratu do vody mi trvá 200m než chytím kloudně rytmus. To už registruji, že jsem poměrně vpředu. Přede mnou je jedna skupina a před ní pár nějakých drťoplavců. Skupinku nechávám být asi 20m před sebou, jenom sem tam předplavu některého z odpadlíků. Výběh do třetího kola a jdeme do vody naposledy. Plavání mě začíná opravdu bavit, takže přemýšlím, že se na TT vykašlu a zkusím uplavat 10km. Nakonec ale zůstávám pro dnešek triatlonistou a jenom zkusím docvaknout vedoucí skupinu. Celkem v klidu jsem je sjel před cílem hlavně proto, že plavali šišatě zatímco já poměrně optimálně rovně. 
Potkali jsme se tedy u schodků z vody, kde těsně přede mnou vybíhal Vl001 do třetího okruhu plavání. Tipoval jsem ho na dobrý čas. Sebe jsem odhadoval kolem hodiny, tím by mu výsledné plavání vycházelo kolem 1:40 a bylo by to proti loňsku pěkné zlepšení. Následoval výběh do prvního depa, kdy jsem přebíral od Kristýny Garmina.Přestože jsem byl po plavání hodně v pohodě, vydalo to podle výsledků na 15-tý čas (1:09:05). Počítám, že plavat se v neoprenech, který nemám, tak dobře by to v pořadí nevyšlo. Tento výsledek má ovšem i svoji stinnou stránku, o které se zmíním za chvíli.
V depu se mi neobyčejně dařilo. Sotva jsem se vyslvékl z plavek (skutečně do naha), podařilo se mi lehkým opřením o své kolo shodit obě kola sousední (jednom patřilo i Vl001). Chvilku jsem se snažil postavit je jen tak v rouše Adamově, nakonec jsem ale zaznamenal nějaké poznámky z publika, takže jsem nechal kola na zemi a nejprve si natáhl alespoň cyklistické kraťasy. Postavení nakonec nebylo vůbec snadné, protože mezírky na zasunutí kola byly sakra úzké a já nechtěl poškodit kolegům kola. Díky tomu jsem nakonec strávil v depu skoro 10 minut. Nakonec to ale dobře dopadlo a já vyrazil na cyklistickou trať.
Pevně rozhodnut, že nezopakuji chybu z grafilit HIM a nepřepálím kolo, začínám velice rozvážně a držím tepy hodně pod 130bpm (průměr prvního ze šesti kol 126bpm). Zhruba 20m přede mnou jede Šárka Kolbová. Vím, že to umí pod 12, takže svoji rychlost koriguji podle ní. V polovině druhého kola mi příjde, že jí to nějak nejede, takže jí ujedu. Jedu tak 3 kola a cítím, že pomalinku nastupuje únava. Ve čtvrtém kole se tedy rozhoduji shodit na malou placku a vytočit nohy. I díky tomu, že celou dobu poctivě jím a piji, se mi to daří a po 120-ti km se cítím výborně a kolo mne začíná bavit. Jednou z daní za dobrý pitný režim jsou ovšem i tři čůrpauzy;-). Ale není všechno dokonalé, protože mi malinko otíkají prsty a začínají mne tlačit tretry. Tlačí hlavně, když za to trochu vezmu, takže se můžu řídit i podle nich místo sporttesteru. Vidím to tak, že stařičké diadory poletí brzy do popelnice. Nebýt toho, že si chci jet za každou cenu svoje, bylo by pro mne kolo velmi frustrující zážitek. Jelikož mám plavání výrazně lepší než kolo (na kole celkově 91. čas 6:46:24), dává mi jeden závodník za druhým a jelikož přede mnou lezli z vody samí hoňáci, můžu předjet někoho až případně o kolo. Jenom nějak nepotkávám rivalskou dvojici Foresta a Vl001. Až v posledním kole registruji Foresta za sebou odhadem kolem 15-ti minut. Jsem překvapen, počítal jsem s tím, že mne oba už na kole sjedou
a tak začínám koketovat s myšlenkou, že bych jim mohl vypálit rybník. No nic, kolo končím ve výrazně lepším stavu než poloviční kolo po Grafilitu (průměrný tep v Otrokovicích 132 proti 152 na HIM. Asi za to může i rovinatější trať v Otrokovicích, kopce mi zatím při 90-ti kilech nedělají dobře. Váha musí ještě dolů) a jsem zvědavý na běh. A jo, sakra jde to, což tuším už v depu, kde se převlékám a vytahuji svoji tajnou zbraň: ponožky od senzorů s nápisem speed guaranteed;-). Zapínám GPS v Garminovi (kolo jsem musel jet bez ní, aby mi vydržely baterky. Bohužel, hned po přepnutí na cyklistiku mi naskočilo 4292 km a kromě okamžité rychlosti, tepu a času garmin neukazoval nic. Nevím, jestli je to problém cadence senzoru, okamžitá indispozice zařízení, nebo bug v softwaru. Nejdřív mne to rozhodilo, ale protože jsem chtěl jet na tepy, absence průměrné rychlosti mi možná spíš pomohla) a razím na běh. Sákryš, jde to fakt dobře! Tepy pod 150 a daří se mi běžet až skoro na 20-tý km, kdy mi pomalu dochází, přestože poctivě piju a baštím. V době, kdy jsem ještě celkem mohl, se Ondrovi podařila fotka jak z nějakého běžeckého žurnálu a dokonce se mnou;-)
Na zažehnání krize použiji ampuli speed8, po které se vzpamatuji a rozhoduji se ještě malinko zvolnit. Zvolnění spočívá v tom, že se rozhoduji do kopce chodit pěšky. Začínám věřit, že to zvládnu pod třináct hodin a zmocňuje se mne nadšení. Navíc Vl001 je daleko za mnou (nicméně povzbuzuje mne při každém potkání, díky) a Forest je pořád celkem daleko, navíc při nástupu do třetího kola ho vidím kolo docházet. Třetí kolo je asi nejkrušnější. Tahám sebou pořád flašku mattonky, doplňuji gel nicméně to není ono a musím hodně chodit. Stejně si ale začínám myslet, že už mne Forest nedožene. 
Při nástupu do čtvrtého kola, kdy je mi tak ouvej, že si nechám podat dvě kofeinové tablety (za každou "škraňu" jednu) a přepíjím je mattonkou nafasovanou na otočce, vidím Foresta, jak končí kolo a vypadá výrazně lépe, než o kolo dříve. Pomalu začínám svoje vyhlídky na jeho skalp vidět bledě. Nebalím to ovšem a pokračuji na poslední desítku. Do kopce mi to opravdu nejde, ale už se ani neohlížím. Buď mi dá, nebo ho uvidím na poslední otočce. Vidím ho až na poslední otočce. Je za mnou nějakých 300m. Rozhoduji se, že to zkusím a běžím. Vynechávám obě poslední občerstvovačky. Ondra, který jede vedle mne na kole hlásí odstup, který se stále zkracuje a nědky na 2,5km před cílem už Foresta slyším. Vzápětí jde přede mne. Nemám sílu jít s ním, ale protože kousek před sebou vidím Jardu Zdráhalu, nebalím to a Jardu ještě cvaknu. Užívám si časté Forestovo otáčení, bojí se mne;-). Nicméně já už nemám z čeho a kilák před cílem nuceně 50m jdu. Pak už to dotáhnu do cíle a konec si opravdu užívám, navzdory praktickému nezájmu okolí. Na tomto místě bych rád poznamenal, že nekolegialita řady závodníků i jejich doprovodu je tristní. Když jsem byl schovávat věci do auta, bylo kolem mne apoň deset nakládaných aut. Pouze já jsem ale finišujím zatleskal. Škoda toho....No nic, já právě vbíhám do cílové brány a je to moje!!!
V čase 12:51:27. Čas, o kterém jsem ani nesnil. První maraton v rámci IM pod pět (přesně 4:55:57). Kdyby mi toto někdo tvrdil ráno, směji se mu z plných plic. 
Nedokážu se ubránit spokojenosti se sebou samým při přijímání finisherské medaile. Když volám ženě, mám slzy na krajíčku, ale jako správný tvrďák to ňák udýchám;-).Přestože mne čas naplňuje obrovskou pýchou a cítím ho i jako výzvu do dalších závodů (rozhodně se totiž na dlouhým TT vrátím a to ne jednou), nemůžu se ve většině pozitvních hodnocení vyvarovat i negativních postřehů. Například vydávání chipů, kdy zdarma je prašivka pásek ze suchého zipu a za stovku je prodáván neoprenový, který prodává přímo "vydavatel" čipu. Na otočce kole často pochybělo jídlo, které jsem zrovna chtěl a o vlažné atmosféře při konci později dobíhajících jsem se již zmínil. Těstoviny po doběhu se dávaly do nejmenších plastových misek, které snad vůbec existují a smetanová omáčka s měkkým salámem taky není to pravé ořechové. No a úplně nejvíc mne naštvalo, že jsem v tombole nevyhrál neopren ;-).
Jinak jsem ovšem akcí nadšen. Příští rok znovu, ale to už budu spát v místě a půjdu to mnohem blíže 12-ti hodinám;-).
Jo a výsledky jsou třeba tady
pátek 22. června 2007
Povedené odpoledne
Sice jsem měl na včerejšek původně naplánovaný volný den před moraviamanem, ale protože mi těch volných dní z pracovních důvodů vyšlo nějak víc, uvažoval jsem aspoň o výklusu. Déšť to ovšem viděl jinak, takže jsem se vypravil ke kamarádovi Pavlovi rozchodit mu domácí wi-fi síťku, s níž se na mne obrátil. A protože se řadí do velmi úzké skupiny lidí, kterým jsem ještě ochoten IT podporu ve svém volnu dávat, vypravil jsem se v podvečer k nim (abychom udělali pořádnou škodu, vzal jsem sebou Naďu i Matěje, Maruška je bohužel ještě ve škole v přírodě ;-).
A všechno se úspěšně s...o hned od začátku. Pavlik samozřejmě ještě navzdory domluvě nebyl doma a dovolat se mu šlo jenom velmi obtížně, BTSky 02 měly pozitivně v Přerově s bouřkou veliké problémy. Nakonec jsme ale čekali jenom pár minut, než se rodinka přihnala domů.
K instalaci byl připraven wi-fi router od edimaxu, wifi modul do domácího PC gigabyte a přenosná vypalovačka DVD.
Vybalili jsme pěkně router, vrazili do zásuvky, power se rozsvítil, prostě pohodka. Následně jsem si vzal do parády Pavlova notebooka, který se sice tvářil jako vybavený wi-fi, nicméně chipset chyběl. Ok, vrazíme tam gibyta a k PC se dokoupí další. Ale ouha, Pavel nemá administrátorská práva, takže nenainstalujeme ani ovladače. Tak zavoláme jeho ajťákovi. To se ukazuje jako neřešitelná záležitost, protože ani jeden ze 4 O2 telefonů se prostě nedovolá nikam. No nic, tak vytáhnu notebook já, že edimaxa nakonfiguruji z něj. Boot a bing ho, windows/system32/config is corrupted. Instalačku xpček sebou nemám, takže jsem dokukal. Ok, nakonfigurujeme přes ethernet z Pavlova noťasu. Sáhnu po edimaxu a ejhle, nic nesvítí. V průběhu laborování na něčem zcela jiném se fungl nový router pokazil. Vyslechl jsem si krátkou přednášku na téma pyšných IT lidí, kteří jsou ale závislí na počasí okolnostech a vůbec, kdyby raději používali papír a tužku, nic by je nemohlo překvapit. Ach jo.
Tak jsem aspoň na jeho domáci PC nainstalovat přenosnou paličku, aby byl aspoň nějaký úspěch. Obsluha Nera se ovšem ukázala nad Pavlovy síly, takže jsem to musel předvést jeho ženě, která si dělala poznámky;-).
Když jsme již byli na odchodu, přinesl kurýr Pavlovi novou Nokii 6230i místo jeho rozbité 6230 bez íčka. Tak když už tam měl experta (mne), co ho nepožádat, zda by mu nepřehodil simku, v životě to totiž nedělal. Tak jo, přehodíme simku, mmc kartu, zapneme nový phonek a ejhle, kdepak jsou kontakty? S prominutím v prdeli, moudře si je totiž přehrál ze simky do telefonu a na simce smazal. Tak co teď, jediná cesta, stáhnout data ze staré nokie. Njn, ale bez admin práv si nepustí ani prašivku nokia PC suite. Docházejí mi síly, vracíme tedy simku i mmcčko do 6230 bez íčka a až Pavel vyreklamuje edimaxe a dostane admin práva, provedeme druhé kolo akce.
Frustrovaný odcházím, žena, která si pěkně pokecala s ženou Pavlovou, i Matýsek, který si zase pohrál s Jituškou, mne svojí dobrou náladou tak štvou, až mne nakazí a ještě pozveme švagry na krátkou večerní návštěvu.
A to mám, prosím pěkně, tento týden zakázaný alkohol. (normálně by místo této věty stálo "a pak se divíte, že piju", zákaz je ovšem zákaz)
A všechno se úspěšně s...o hned od začátku. Pavlik samozřejmě ještě navzdory domluvě nebyl doma a dovolat se mu šlo jenom velmi obtížně, BTSky 02 měly pozitivně v Přerově s bouřkou veliké problémy. Nakonec jsme ale čekali jenom pár minut, než se rodinka přihnala domů.
K instalaci byl připraven wi-fi router od edimaxu, wifi modul do domácího PC gigabyte a přenosná vypalovačka DVD.
Vybalili jsme pěkně router, vrazili do zásuvky, power se rozsvítil, prostě pohodka. Následně jsem si vzal do parády Pavlova notebooka, který se sice tvářil jako vybavený wi-fi, nicméně chipset chyběl. Ok, vrazíme tam gibyta a k PC se dokoupí další. Ale ouha, Pavel nemá administrátorská práva, takže nenainstalujeme ani ovladače. Tak zavoláme jeho ajťákovi. To se ukazuje jako neřešitelná záležitost, protože ani jeden ze 4 O2 telefonů se prostě nedovolá nikam. No nic, tak vytáhnu notebook já, že edimaxa nakonfiguruji z něj. Boot a bing ho, windows/system32/config is corrupted. Instalačku xpček sebou nemám, takže jsem dokukal. Ok, nakonfigurujeme přes ethernet z Pavlova noťasu. Sáhnu po edimaxu a ejhle, nic nesvítí. V průběhu laborování na něčem zcela jiném se fungl nový router pokazil. Vyslechl jsem si krátkou přednášku na téma pyšných IT lidí, kteří jsou ale závislí na počasí okolnostech a vůbec, kdyby raději používali papír a tužku, nic by je nemohlo překvapit. Ach jo.
Tak jsem aspoň na jeho domáci PC nainstalovat přenosnou paličku, aby byl aspoň nějaký úspěch. Obsluha Nera se ovšem ukázala nad Pavlovy síly, takže jsem to musel předvést jeho ženě, která si dělala poznámky;-).
Když jsme již byli na odchodu, přinesl kurýr Pavlovi novou Nokii 6230i místo jeho rozbité 6230 bez íčka. Tak když už tam měl experta (mne), co ho nepožádat, zda by mu nepřehodil simku, v životě to totiž nedělal. Tak jo, přehodíme simku, mmc kartu, zapneme nový phonek a ejhle, kdepak jsou kontakty? S prominutím v prdeli, moudře si je totiž přehrál ze simky do telefonu a na simce smazal. Tak co teď, jediná cesta, stáhnout data ze staré nokie. Njn, ale bez admin práv si nepustí ani prašivku nokia PC suite. Docházejí mi síly, vracíme tedy simku i mmcčko do 6230 bez íčka a až Pavel vyreklamuje edimaxe a dostane admin práva, provedeme druhé kolo akce.
Frustrovaný odcházím, žena, která si pěkně pokecala s ženou Pavlovou, i Matýsek, který si zase pohrál s Jituškou, mne svojí dobrou náladou tak štvou, až mne nakazí a ještě pozveme švagry na krátkou večerní návštěvu.
A to mám, prosím pěkně, tento týden zakázaný alkohol. (normálně by místo této věty stálo "a pak se divíte, že piju", zákaz je ovšem zákaz)
neděle 17. června 2007
Týden 11.-17.6.
Tento týden jsem měl plánovaný jako odpočinkový po HIM Grafilitman a jelikož mi ironman napsal, abych se nebál odpočívat, projevil jsem skutečně velikou statečnost a zařadil týden s tak nízkými objemy, jako snad letos ještě ne. Ovšem nižší výkon v tréninku jsem zejména o víkendu kompenzoval nutričně:-).
Pondělí: opravdu velmi lehké kolo do práce a zpět. Dalo se jet, ale cítil jsem značný útlum.
Úterý: celodenní služebka, v tomto počasí skutečně vražedná záležitost, je-li člověk nucen opustit klimatizované budovy.
Středa: lehké kolo do práce a zpět s poledním vyplaváním v bazénu. Nějakých 1500m blbnutí spíše s pomůckami, abych nemusel doopravdy plavat.
Čtvrtek: proklatě dlouhý den, dokopal jsem se aspoň do večerního klusu. Délka dne byla způsobena zejména balením k pátečnímu odjezdu, přípravou na páteční předání dětí kompetentním zástupcům a těšením se na víkend v Belianských Tatrách.
Pátek: ráno jsem si ještě ráno zaběhl zaplavat aspoň dva kiláčky, abych neproflákal celé tři dny, nakoupil čerstvé pečivo abychom naposledy před rozdělením posnídali společně. Zavedl jsem Majdu do školy, sbalili jsme věci dětí a Matýska samotného i s Bibinem/Biboušem (morče zakoupené jako mládě samičky pokřtěné Bibinka, bohužel se mu zničeho nic vyvinuly kulky. Proto to srandovní jméno) a všechny předali do kompetentních rukou náhradního dozoru u švagrů.
A po předávce hurrá směr Tatranská Javorina hotel Kolowrat. Tytn s navigačním softwarem tomtom nás spolehlivě vedl celou cestu a upozornil nás i na jediný bod zájmu na trase, kterým je steakhouse HarleyDavidson ve Vrútkách. Zde proběhla první část nutriční superkompenzace a to bílkovinná ve formě farmsteaku maxi 500g. (po objednávce se obsluha obrátila na manželku se slovy "maxi? Ale to nezje!", žena se mne naštěstí zastala, že sním, prý jenom nevypadám;-)).
A v Harley opět nezklamali. Skvělá argentinská svíčková, pěkně medium i v krásně vysokém kousku, k ní grilovaný kukuřičný klas, anglická zeleninka, syrová zeleninka, opečené brambory, pikantní fazole a jako perlička malá miska s tenoučkými opečenými slaninovými pásky. K dokonalosti tomu chyběla jen možnost těžšího červeného vína. Musel jsem se spokojit s Radegastem Birell ;-).
Později odpoledne jsme dorazili do hotelu, ubytovali se a vydali se zjišťovat co a jak. Při té příležitosti jsme objevili hotelovou restauraci a už v ní zůstali na večeři, beztak bylo šest.
Šel jsem už jenom do salátku a k tomu konečně bílé vínko. Začala tedy druhá část nutriční superkompenzace, tentokrát zaměřená na antioxidanty;-). Volba padla na zajímavé chardonnay do pánů Mrvy a Stanka v pozdním sběru z roku 2005. Navzdory tvrzení ze zadní etikety, že lahvové zralosti dosahuje víno již po dvou letech, překvapila láhev kromě výrazné medové ovocnosti zejména v buketu i výraznou kyselinkou, na tuto odrůdu nezvyklou. Dali jsme si s chutí a vydali se na procházku.
Po vycházce jsme se vrátili na hotel a tentokrát se vydali prověřit kavárnu. Naštěstí měla stejný vinný lístek, jako restaurace. Abychom dosáhli antioxidační progrese, zaměřil se náš výběr tentokrát na vína červená. Volba padla na frankovku z Vinařských závodů Topolčianky, jakostka, ročník 2000 v provedení barrique. Vínu malinko ublížilo, že ve čtyřhvězdičkovém hotelu bohužel neznají pojem dekantace. První sklenka tedy nebyla zcela optimální. Nicméně jde o víno velmi dobré, zpočátku se vyznačující charakteristickou frankovkovou třešňovitostí, která ovšem s postupujícím otevíráním se vína přechází až v zemitý buket koriandru. Chuť rovněž plná, ovocnozemitá nicméně postrádající tradiční tříslovinu. Celkový dojem velmi dobrý, za 420,- sk v hotelové vinárně bych řekl i skvělá cena. Jelikož začala zrovna diskotéka, nezůstalo u jediné lahve a žena navrhal, že si dáme ještě jednou tu samou. Protože si však musela odskočit, nechal jsem si kvapně přinést vinný lístek a rychle vybral něco jiného, byl by hřích nezkoušet nové u nás nepříliš dosažitelné věci. Volba padla opět na barrique a frankovku, tentokrát ovšem modrou, ročník rovněž 2000, v pozdním sběru a od společnosti Víno Nitra. Přestože původně rozladěna za nedodržení pokynu, nakonec mne žena za výběr pochválila. Jestli byl totiž první vzorek velmi dobrý, neváhám druhý označit jako vynikající. Vynikající buket s typickou třešní doplněný velmi jemnou "barikovou" vanilkou s jemnými tóny kouře. V chuti plnost, ovocnost, lehká kořenitost a, sláva, typická tříslovina. Cena 500,- sk na hotelu mi rovněž příjde přiznivá. Jelikož je toto víno stále v nabídce, hned zítra budu zjišťovat, za kolik je k mání u výrobce. Tím skončila páteční nutriční jednotka.
Sobota: pohodlné vyspání, kdy vás nebudí děti. Šťastní rodič jistě vědí, o čem píšu. Protože počasí nakonec vypadá lépe než předpověď, rozhodujeme se nechat být Vitální svět saun a podobných hejblat v hotelu být a vyrazit na výlet. Stihli jsme se svézt lanovkou na skalnaté pleso, trošku pochodit, vrátit se lanovkou zpět do Tatranské Lomnice a na zpáteční cestě prohlídku Belianských jeskyní. Těmi jsem byl vyloženě unesen. Nejsa žádný speleologický milovník, znám takovou tu klasiku": Javoříčko, Teplikce, Koněprusy, Punkevní jeskyně.....Belianské jsou proti nim prostě obrovské. Délka trasy hrubě přes kilometr (já bych tipl 2-3, udávaná délka 1300m). Začátek prohlídky v 891m n. mořem, nejvyšší bod prohlídky 1080m n. mořem. Velmi dlouhý a strmý výstup, následně i sestup. Famózní dómy s výškami i přes 50m, prostě úchvatné.
K večeři se v Kolowraru rozhodně nevytáhli. Tradiční plněná bramborová placka byla mrňavá, složením i chutí nevalná, navíc nebylo točené pivo! Plánovaná kůra vitamíny skupiny B se tedy omezila na 3 třetinkové bažanty. Nu, alespoň jsme se pokochali výhledem z restaurace na Vysoké Tatry z netradiční východní strany. Večer jsem si vyrazil na alespoň krátký výklus v zakázané oblasti TaNaPu. Když jsem se vrátil, manželka již rozhodla o časném uložení se do postele, takže program ji dále nepokračoval;-).
Neděle: po bohaté snídani jsme vyrazili směrem k domovu s polední přestávkou opět v HarleyDavidson steakhousu. Tentokrát ovšem došlo jenom na lehkou tortillu, protože jako poslední nutriční kapitolku jsem si vezl 1,5 litru čerstvé žinčice;-).
Nakonec tedy tabulka vypadá následovně:
Myslím, že odpočinku jsem skutečně nelekl, ale postavil se mu čelem;-).
V závěru si ještě dovolím malé zhodnocení hotelu Kolowrat, kdyby se tam náhodou někdou chystal. Jde o dobře zrekonstruovaný hotel na nádherném místě s výhledem na východní štíty Vysokých Tater, který ale trpí věcí typickou pro většinu služeb v Tatrách a tou je nekompetence a často i neochota s nezájmem personálu. Rozhodně mne překvapí, když v hotelu s cenou noclehu přesahující 60 EUR bez snídaně musím žádat o předem zaplacené nadstandardní služby, místo aby byly tyto aktivně nabídnuty i s nějakým časovým plánem. Liknavost personálu restaurace nebudu raději ani rozebírat. Třešničkou na dortu bylo placení účtu, kdy recepční, sama bojující s programem, zaučovala další nešťastnici. Samotné vystavení účtu trvalo dobře 25 minut, které byly zpestřeny maďarem reklamujícím nefunkčnost internetu. Na jeho "internet have no connection" ani jedna z recepčních prostě nereagovaly. Po třech pokusech to zabalil a teprve po mém upozornění, že mu nejede internet v inet místnosti, pravila zaučenější "jáj, ďakujem, ja neviem po maďarsky" a šla mu to opravit. Poslední joke byl, když po mém upozornění, že při platbě kartou je nutné ověřit podpisový vzor na rubu karty proti podpisu na účtu, se účetní podivila na tím, že na druhé straně platební karty vůbec něco jako podpis je.
Na příští víkend v této lokalitě si tutově vyberu jiný hotel.
Pondělí: opravdu velmi lehké kolo do práce a zpět. Dalo se jet, ale cítil jsem značný útlum.
Úterý: celodenní služebka, v tomto počasí skutečně vražedná záležitost, je-li člověk nucen opustit klimatizované budovy.
Středa: lehké kolo do práce a zpět s poledním vyplaváním v bazénu. Nějakých 1500m blbnutí spíše s pomůckami, abych nemusel doopravdy plavat.
Čtvrtek: proklatě dlouhý den, dokopal jsem se aspoň do večerního klusu. Délka dne byla způsobena zejména balením k pátečnímu odjezdu, přípravou na páteční předání dětí kompetentním zástupcům a těšením se na víkend v Belianských Tatrách.
Pátek: ráno jsem si ještě ráno zaběhl zaplavat aspoň dva kiláčky, abych neproflákal celé tři dny, nakoupil čerstvé pečivo abychom naposledy před rozdělením posnídali společně. Zavedl jsem Majdu do školy, sbalili jsme věci dětí a Matýska samotného i s Bibinem/Biboušem (morče zakoupené jako mládě samičky pokřtěné Bibinka, bohužel se mu zničeho nic vyvinuly kulky. Proto to srandovní jméno) a všechny předali do kompetentních rukou náhradního dozoru u švagrů.
A po předávce hurrá směr Tatranská Javorina hotel Kolowrat. Tytn s navigačním softwarem tomtom nás spolehlivě vedl celou cestu a upozornil nás i na jediný bod zájmu na trase, kterým je steakhouse HarleyDavidson ve Vrútkách. Zde proběhla první část nutriční superkompenzace a to bílkovinná ve formě farmsteaku maxi 500g. (po objednávce se obsluha obrátila na manželku se slovy "maxi? Ale to nezje!", žena se mne naštěstí zastala, že sním, prý jenom nevypadám;-)).
A v Harley opět nezklamali. Skvělá argentinská svíčková, pěkně medium i v krásně vysokém kousku, k ní grilovaný kukuřičný klas, anglická zeleninka, syrová zeleninka, opečené brambory, pikantní fazole a jako perlička malá miska s tenoučkými opečenými slaninovými pásky. K dokonalosti tomu chyběla jen možnost těžšího červeného vína. Musel jsem se spokojit s Radegastem Birell ;-).
Později odpoledne jsme dorazili do hotelu, ubytovali se a vydali se zjišťovat co a jak. Při té příležitosti jsme objevili hotelovou restauraci a už v ní zůstali na večeři, beztak bylo šest.
Šel jsem už jenom do salátku a k tomu konečně bílé vínko. Začala tedy druhá část nutriční superkompenzace, tentokrát zaměřená na antioxidanty;-). Volba padla na zajímavé chardonnay do pánů Mrvy a Stanka v pozdním sběru z roku 2005. Navzdory tvrzení ze zadní etikety, že lahvové zralosti dosahuje víno již po dvou letech, překvapila láhev kromě výrazné medové ovocnosti zejména v buketu i výraznou kyselinkou, na tuto odrůdu nezvyklou. Dali jsme si s chutí a vydali se na procházku.
Po vycházce jsme se vrátili na hotel a tentokrát se vydali prověřit kavárnu. Naštěstí měla stejný vinný lístek, jako restaurace. Abychom dosáhli antioxidační progrese, zaměřil se náš výběr tentokrát na vína červená. Volba padla na frankovku z Vinařských závodů Topolčianky, jakostka, ročník 2000 v provedení barrique. Vínu malinko ublížilo, že ve čtyřhvězdičkovém hotelu bohužel neznají pojem dekantace. První sklenka tedy nebyla zcela optimální. Nicméně jde o víno velmi dobré, zpočátku se vyznačující charakteristickou frankovkovou třešňovitostí, která ovšem s postupujícím otevíráním se vína přechází až v zemitý buket koriandru. Chuť rovněž plná, ovocnozemitá nicméně postrádající tradiční tříslovinu. Celkový dojem velmi dobrý, za 420,- sk v hotelové vinárně bych řekl i skvělá cena. Jelikož začala zrovna diskotéka, nezůstalo u jediné lahve a žena navrhal, že si dáme ještě jednou tu samou. Protože si však musela odskočit, nechal jsem si kvapně přinést vinný lístek a rychle vybral něco jiného, byl by hřích nezkoušet nové u nás nepříliš dosažitelné věci. Volba padla opět na barrique a frankovku, tentokrát ovšem modrou, ročník rovněž 2000, v pozdním sběru a od společnosti Víno Nitra. Přestože původně rozladěna za nedodržení pokynu, nakonec mne žena za výběr pochválila. Jestli byl totiž první vzorek velmi dobrý, neváhám druhý označit jako vynikající. Vynikající buket s typickou třešní doplněný velmi jemnou "barikovou" vanilkou s jemnými tóny kouře. V chuti plnost, ovocnost, lehká kořenitost a, sláva, typická tříslovina. Cena 500,- sk na hotelu mi rovněž příjde přiznivá. Jelikož je toto víno stále v nabídce, hned zítra budu zjišťovat, za kolik je k mání u výrobce. Tím skončila páteční nutriční jednotka.
Sobota: pohodlné vyspání, kdy vás nebudí děti. Šťastní rodič jistě vědí, o čem píšu. Protože počasí nakonec vypadá lépe než předpověď, rozhodujeme se nechat být Vitální svět saun a podobných hejblat v hotelu být a vyrazit na výlet. Stihli jsme se svézt lanovkou na skalnaté pleso, trošku pochodit, vrátit se lanovkou zpět do Tatranské Lomnice a na zpáteční cestě prohlídku Belianských jeskyní. Těmi jsem byl vyloženě unesen. Nejsa žádný speleologický milovník, znám takovou tu klasiku": Javoříčko, Teplikce, Koněprusy, Punkevní jeskyně.....Belianské jsou proti nim prostě obrovské. Délka trasy hrubě přes kilometr (já bych tipl 2-3, udávaná délka 1300m). Začátek prohlídky v 891m n. mořem, nejvyšší bod prohlídky 1080m n. mořem. Velmi dlouhý a strmý výstup, následně i sestup. Famózní dómy s výškami i přes 50m, prostě úchvatné.
K večeři se v Kolowraru rozhodně nevytáhli. Tradiční plněná bramborová placka byla mrňavá, složením i chutí nevalná, navíc nebylo točené pivo! Plánovaná kůra vitamíny skupiny B se tedy omezila na 3 třetinkové bažanty. Nu, alespoň jsme se pokochali výhledem z restaurace na Vysoké Tatry z netradiční východní strany. Večer jsem si vyrazil na alespoň krátký výklus v zakázané oblasti TaNaPu. Když jsem se vrátil, manželka již rozhodla o časném uložení se do postele, takže program ji dále nepokračoval;-).
Neděle: po bohaté snídani jsme vyrazili směrem k domovu s polední přestávkou opět v HarleyDavidson steakhousu. Tentokrát ovšem došlo jenom na lehkou tortillu, protože jako poslední nutriční kapitolku jsem si vezl 1,5 litru čerstvé žinčice;-).
Nakonec tedy tabulka vypadá následovně:
Km | Čas | |
Plavání | 3,5 | 1:11 |
Běh | 14,5 | 1:29 |
Kolo | 128 | 4:50 |
7:40 |
Myslím, že odpočinku jsem skutečně nelekl, ale postavil se mu čelem;-).
V závěru si ještě dovolím malé zhodnocení hotelu Kolowrat, kdyby se tam náhodou někdou chystal. Jde o dobře zrekonstruovaný hotel na nádherném místě s výhledem na východní štíty Vysokých Tater, který ale trpí věcí typickou pro většinu služeb v Tatrách a tou je nekompetence a často i neochota s nezájmem personálu. Rozhodně mne překvapí, když v hotelu s cenou noclehu přesahující 60 EUR bez snídaně musím žádat o předem zaplacené nadstandardní služby, místo aby byly tyto aktivně nabídnuty i s nějakým časovým plánem. Liknavost personálu restaurace nebudu raději ani rozebírat. Třešničkou na dortu bylo placení účtu, kdy recepční, sama bojující s programem, zaučovala další nešťastnici. Samotné vystavení účtu trvalo dobře 25 minut, které byly zpestřeny maďarem reklamujícím nefunkčnost internetu. Na jeho "internet have no connection" ani jedna z recepčních prostě nereagovaly. Po třech pokusech to zabalil a teprve po mém upozornění, že mu nejede internet v inet místnosti, pravila zaučenější "jáj, ďakujem, ja neviem po maďarsky" a šla mu to opravit. Poslední joke byl, když po mém upozornění, že při platbě kartou je nutné ověřit podpisový vzor na rubu karty proti podpisu na účtu, se účetní podivila na tím, že na druhé straně platební karty vůbec něco jako podpis je.
Na příští víkend v této lokalitě si tutově vyberu jiný hotel.
středa 13. června 2007
Týden 4.-10.6
Tento týden byl naplánován jako vylaďovací, resp. odpočinkový, protože k ladění toho zatím moc není :-) Nakonec jsem odpočíval ještě více než jsem chtěl, ale nějak mám prostě porád moc práce.
Pondělí: jenom do práce a zpět na kole
Úterý: služebně v Praze a byl jsem tak marný z vlaku, že se mi ani nechtělo spát, takže jsem ještě večer klusl šestečku
Středa: v poledne zaplavání, resp. odplácání 1500 a v podvečer klus 6km
Čtvrtek: plánované volno
Pátek: neplánované volno, zatměl jsem v práci a večet už se mi nic před sobotou nechtělo
Sobota: Grafilit HIM
Neděle: stavili jsme se u našich zkontrolovat bazén a při té příležitosti zůstali na oběd;-). Děcka z vody prakticky nešlo odpárat. Já si místo rege běhu (věci jsem měl sebou) dal 3 regenerační Hoegaardeny a taky mi nebylo marně, dokonce bych řekl že mi bylo přímo příjemně.
Tabulka nakonec díky sobotnímu závodu nevypadá tak tragicky.
Pondělí: jenom do práce a zpět na kole
Úterý: služebně v Praze a byl jsem tak marný z vlaku, že se mi ani nechtělo spát, takže jsem ještě večer klusl šestečku
Středa: v poledne zaplavání, resp. odplácání 1500 a v podvečer klus 6km
Čtvrtek: plánované volno
Pátek: neplánované volno, zatměl jsem v práci a večet už se mi nic před sobotou nechtělo
Sobota: Grafilit HIM
Neděle: stavili jsme se u našich zkontrolovat bazén a při té příležitosti zůstali na oběd;-). Děcka z vody prakticky nešlo odpárat. Já si místo rege běhu (věci jsem měl sebou) dal 3 regenerační Hoegaardeny a taky mi nebylo marně, dokonce bych řekl že mi bylo přímo příjemně.
Tabulka nakonec díky sobotnímu závodu nevypadá tak tragicky.
Km | Čas | |
Plavání | 3,4 | 1:02 |
Běh | 31,2 | 3:36 |
Kolo | 151 | 5:09 |
9:46 |
pondělí 11. června 2007
Jedu do Otrokovic!
Po sobotním rozhodnutí že ne, nedělních silných pochybách a pondělním dopoledním lehkém váhání, jsem nakonec vyplnil přihlášku a poslal startovné. Sice jsem si říkal, že to ještě nezveřejním, kdybych se náhodou zalekl, ale ironman už to přátelsky vykecal v komentářích ke Grafilitu ;-).
Teď už tedy nemám prostor pro případnou omluvenku, protože moje jméno se vyskytuje zde.
Přepálený závod jsem si vyzkoušel teď, čili snad nastoupím poučenější a obezřetnější. Třeba i ještě zvládnu sundat nějaké kilo a nakonec se do cíle dovalím.
Těším se na ty, se kterými nám nevyšlo setkání na Grafilitovi, i na všechny ostatní!
Teď už tedy nemám prostor pro případnou omluvenku, protože moje jméno se vyskytuje zde.
Přepálený závod jsem si vyzkoušel teď, čili snad nastoupím poučenější a obezřetnější. Třeba i ještě zvládnu sundat nějaké kilo a nakonec se do cíle dovalím.
Těším se na ty, se kterými nám nevyšlo setkání na Grafilitovi, i na všechny ostatní!
sobota 9. června 2007
Grafilit Half Ironman 2007
Tak natěšený jsem snad zatím nikdy na žádném závodě nebyl. Všude jsem rozhlásil, že když dám čas pod 6:15 přihlásím se do Otrokovic a tajně jsem doufal v čas pod 6 hodin. Navíc jsem se těšil, že se potkám s vl001 a Děvčetem z fóra na behej.com. Dá se říci, že vlastně všechno se podařilo, ale přesto jsem stále na pochybách. Vezměme to ale pěkně popořádku.
Na prezenci jsem přijel jako zcela první, což možná trošku mrzelo můj technický doprovod (neteř s přítelem), který by mohl déle spát. Přestože to zprvu vypadalo, že jsme u lomu zcela sami, po vystoupání k depu se ukázal stan, ve kterém ležel na zádech Martin Kupec a něco ladil v notebooku. Nejdříve jsem si říkal, co to tam lemruje,až pak jsem si ovšem všiml, že ve stanu není ani židle, ani stůl, pouze hromady čipů z jeho sady. Po nakouknutí za stan jsem objevil nějaké tři sympatické dívky/ženy, které na dotaz, zda jsou pořadatelky odpověděly kladně a navzdory provizorním podmínkám mne regli a dostal jsem startovní číslo 1, tý Brďo ;-). Protože Ondra (neteřin přítel) se ochotně chopil focení, bude dnešní čtení dokonce s obrázky.
Ještě před startem to bylo celkem v pohodě, chystal jsem si garmina a těšil se na svoji nejlepší disciplínu, kterou je plavání. Proběhla rozprava pod vedením ředitele závodu Dušana Kyjanky a dokonce se mi podařilo ukořistit i jedno foto vl001 s jeho modrým Duratecem. Nádherný rám, nemůžu si pomoci ;-)
Chvíli jsme potom ještě lelkovali před startem, věci již uložené v depu a běžecké pomůcky předané pořadatelům v pytlích, ve kterých se měly převážet do Litovle, kde bylo druhé depo, cíl kola, a start i cíl běhu.
Po ukončení lelkování jsem se vydal rozplavat, nicméně sotva jsem se odrazil že kousek poplavu, ozvalo se upozornění na start za 2 minuty. Věru jsem tedy rozplavání moc nedal.
Plavání bylo naplánováno na tři okruhy kolem 4 bójí umístěných do čtverce a s oběhem běček, tvořících startovní bránu.
Je start a jako jeden z mála lidí bez neoprenu se pouštím do vody. Startujících je kolem třiceti, takže žádný extra mlý s kopáním si do ksichtu a tak. Držím se relativně vpředu a zdá se mi, že hoňáci se odchylují od optimální trasy na druhou bójku, první totiž není od startu v ideální přímce. Pravidla ovšem říkají obeplavat zprava o vzdálenosti nehovoře. Zničeho nic se ocitám v čele závodu, protože vedoucí skupinka uhnula vpravo už u první bójky. Plave se mi dobře, takže se rozhoduji, že si vedení chvíli užiji, nechci to nicméně přehánět. Ovšem na první obrátce lezu z vody na prvním místě.
Páni, co je to tady za plavce, že po nějakých 650m vede tlouštík bez neoprenu i pouštím se do druhého kola. Oběh sudů stojí moc sil a chvíli trvá, než se dostanu do tempa. Chvíli mám pocit, že mi někdo plave na nohách, ale jsou to jenom víry od mých silných temp ;-).
Co čert nechtěl, i druhé kolo končím jako startovní číslo 1 na prvním místě a za mnou kurnik nikdo.
To už začínám koketovat s myšlenkou, že vyhraju plavání. Po rozhození z výběhu se opět vracím do dvoukopového rytmu a jedu jak motorová myš ;-). Hurrá, z vody lezu první. Tak něco takého jsem ještě nezažil.
No a tím v podstatě optimistické spisování končí. Při výběhu jsem si od Ondry převzal garmina i s hrudním pásem a vyslechl, že čas plavání byl nějakých 29:00 min., což ve mně vyvolává pocit kratší trasy než avízovaných 1900m. Nejsem totiž přesvědčen, že toto jsem schopen reálně zaplavat.
Doběhl jsem do depa a zjistil, že jak jsem si všechno nachystal, tak ručník jsem si do přepravky s tretrami a přílbou nedal. No nic, vyrazil jsem tedy s ponožkami plnými trávy, nakonec jsem v nich i běžel a nijak to nevadilo. Na kole probíhal standarní scénář, kdy mi dával jeden zezadu přijíždějící za druhým. Zůstával jsem v klidu, navíc hoňáci jako Robert Fojt, nebo Martin Kňáva mě předjížděli, zatímco normálně bych je po vylezení z vody ani neviděl;-) První kolo nebylo tak zlé. poctivě jsem jedl a pil, první kopec solidně převalil a na otáčce potkal kousek za sebou Děvče. Když jsem viděl, jak tomu dává, bylo mi jasné, že mně spíše dříve než později sjede, což mě potěšilo a začal jsem se těšit na motivující zadek přede mnou:-). 
Překvapivě mne nedojela před nájezdem do druhého kola, nicméně o silný zážitek s postraly kostky na otáčce v Litovli a ty mi tedy dobře neudělaly.
Pořád jsem čekal, kdy mne Děvče cvakne, ale podařilo se mu to ve stoupání směrem od Litovle, což mělo za následek, že vysoký estetický zážitek trval pouze kratinkou chvíli, páč se kolem mne do kopce přehnala brutálním tempem. Až v cíli jsem potom zjistil, že cca 30km kola a 21km běhu jí stačilo k nadělení mi skoro hodiny. Na tomto místě bych rovněž rád poznamenal, že pokud někdo tvrdí, jak vytrvalostní sporty kazí ženským postavu, měl by se rozhodně vypravit do Záměle pro vyvedení z omylu. Nebýt ženatý a Děvče s přítelem, okamžitě bych zapínal osobní kouzlo číslo 7 :-D
Kolo jsem nakonec zvládl těsně přes tři hodiny v průměru blížícím se 30kmph. Nedržel jsem se ovšem pokynů ironmana, abych to rozjížděl pomalu, ale stržen první pozicí jsem se na kole moc nepošetřil. Do depa jsem dojel na nějaké 17-té pozici. Aspoň tak mi to hlásila neteřinka.
Když jsem dojel na náměstí, sděloval ředitel závodu právě nepříliš zaplněnému náměstí můj limit pro přihlášku do Otrokovic a zacházel do tak značných technických detailů, až i prozradil, kolik jsem od začátku roku zhubl. Čort znájet, odkud tyto informace získal.
Sotva jsem se zvedl ze židle, na níž jsem se přezouval, už byl u mne s mikrofonem a otázkou, jak jsem spokojen s výkonem. Na moje konstatování, že toho mám po kole plné zuby sdělil náměstí, že jsem spokojen ;-).
Začátek běhu mi přišel jako z Jiříkova vidění. běžel jsem kolem 5:40 na km a cítil se skvěle, než jsem si všiml tepů. Na 165-ti asi dvacka běžet nejde. Ubrat nějak nešlo, takže jsem to nechal být s tím, že snad chvíli vydržím a skutečně, nějakou chvíli jsem vydržel. Skoro 7km, které mne ovšem od začátku píchalo v boku, dlouho jsem někco takového nezažil, ale ňák to přešlo. Poctivě jsem zastavoval na občerstvovačkách, pil (vodu a nealko pivo), baštil gel, ale pozitivní zážitek z běhu se prostě nedostavil. Musím říct, že od něj jsem si právě sliboval opravdu hodně, protože proti loňsku jsem letos naběhal dost a dost, váha o 15kg níž a z náměstí jsem vybíhal v čase 3:33, což mi dávalo naději na čas hrubě pod 6 hodin.
Bohužel, zaběhl jsem skoro stejně špatně jako na Bečvomanu++ a jenom se díval, jak jde přeze mne vl001 krásně lehoučkým krokem, pronese několik velmi pozitivních vět typu, že pod 6:15 už to i dojdu a nadělí mi na 4,5 km 10 minut. Chvilku před Vláďou mi ovšem nadělil kolo Martin Kňáva, který v závodě zvítězil. Kolo mi nadělil i Robert Fojt jistící druhou pozici. To už jsem tušil, že pokoření 6-ti hodin bude možná, pokud vůbec, tak o chlup. Poslední 2 kiláky jsem opravdu bojoval a podle mých hodinek končil v čase 5:58:40.
Nemá cenu líčit, jak blbě mi po doběhu bylo, protože jsem skutečně šel ze zcela posledního, dokonce si myslím, že jsem to poslední obešel a čerpal z něčeho mimo rezervy.
Doběhl jsem a uvízl v předklonu, abych nepadl na dlažbu. Mumláním vulgárních slov jsem se přesvědčoval, abych nezemřel. Dušan Kyjanka správně usoudil, že citovat mne nelze a do mikrofonu sdělil, že průběh závodu hodnotím pozitivně ;-).
Dorazil mne ovšem Martin Kupec, který mi přišel říct, že jsem pěkná sračka, která se nezmobilizovala k prolomení šestihodinové hranice. Oficiální stopky se totiž zastavily na čase 6:00:14. Kuva, nápadně mi to připomíná čas loňského Bečvomana++ 7:00:09.
Kdyby to z obrázku nebylo zřejmé, tak člověk zády ke mně je Martin a já omdlévám pod tíhou jeho sdělení.
V cíli jsem si dal 3 litovelské desítky, což mne uvedlo do stavu použitelnosti, takže jsem se vydal do sprchy, kterou Litovelská radnice uvolnila k použití. Ven už vycházel jiný člověk;-)
Nafasoval jsem certifikát o absolutoriu (s ofiko časem, ne mým, kruciš), vzal ho i pro vloo1, který mezitím odjel (Vláďo, písni mi, prosím, Tvoji adresu, pošlu Ti ho poštou)
A aby byla fotogalerie úplná, v cíli Ondra vyfotil i Děvče, které famózním způsobem vyhrálo mezi ženskými obsadilo absolutně šesté místo , v družném rozhovoru s ředitelem závodu.
Nyní si dovolím několik slov k organizaci a obecnému průběhu akce. Jak jsem očekával, závod byl skvěle připraven. Převoz pytlů, odevzdání kol...prostě no problem. Regulovčici všude, kde měli být (s výjimkou městského policajta na 1. kruháči ve 2. okruhu, který místo aby hlídal závodníky, buzeroval nějakého nešťastníka ve felicii). Občerstvovaček bylo dosta a byly skvěle zásobeny a holky na občerstvovačkách při běhu byly prostě fantastické. Popobíhaly závodníkům naproti, aby zjistily co si tito dají, což následně hlásily zpět, případně samy ještě přinesly. Trasa kola byla fajn, až na předem avízovaný "apendix" na mizerné silnici, kde mi dvakrát upadla pumpička, což mne pravděpodobně stálo ofiko čas po 6 hodin.
Trasa běhu byla prostě fantastická. Po úzké asfaltce ze 2/3 lužním lesem, tedy ve vedru ve stínu, prostě paráda. Jediným rušivým momentem byli ovádi, kteří mne žrali tak, že jsem je ani nepleskal. Domů jsem si dovezl totálně červená záda, požraná i pod kombinézou, kousanec na kousanci.
Celková bilance by tedy mohla být vesrkze pozitivní. Lidi, které jsem se těšil potkat, jsem potkal, svůj časový limit dodržel, nicméně výkon v běhu mne skutečně rozkolísal v rozhodnutí vyrazit do Otrokovic. Vláďa mne sice ujišťoval, že první start nutně znamená při běhu chůzi (zajímavý obrat, co?) a Dušan Kyjanka zase, že říkat hodinu po ukončeném závodě "do Otrokovic nejedu" je kravina a mám počkat den dva (čas je do 14.6. kdy končí přihlášky). Ach jo. Před závodem jsem to viděl jednoduše: splním, hlásím se. Teď, přestože limit byl překonán o čtvrt hodiny jsem plný pochyb. No nic, zkonzultuji to ironmanem a uvidím.
Na prezenci jsem přijel jako zcela první, což možná trošku mrzelo můj technický doprovod (neteř s přítelem), který by mohl déle spát. Přestože to zprvu vypadalo, že jsme u lomu zcela sami, po vystoupání k depu se ukázal stan, ve kterém ležel na zádech Martin Kupec a něco ladil v notebooku. Nejdříve jsem si říkal, co to tam lemruje,až pak jsem si ovšem všiml, že ve stanu není ani židle, ani stůl, pouze hromady čipů z jeho sady. Po nakouknutí za stan jsem objevil nějaké tři sympatické dívky/ženy, které na dotaz, zda jsou pořadatelky odpověděly kladně a navzdory provizorním podmínkám mne regli a dostal jsem startovní číslo 1, tý Brďo ;-). Protože Ondra (neteřin přítel) se ochotně chopil focení, bude dnešní čtení dokonce s obrázky.
Ještě před startem to bylo celkem v pohodě, chystal jsem si garmina a těšil se na svoji nejlepší disciplínu, kterou je plavání. Proběhla rozprava pod vedením ředitele závodu Dušana Kyjanky a dokonce se mi podařilo ukořistit i jedno foto vl001 s jeho modrým Duratecem. Nádherný rám, nemůžu si pomoci ;-)
Chvíli jsme potom ještě lelkovali před startem, věci již uložené v depu a běžecké pomůcky předané pořadatelům v pytlích, ve kterých se měly převážet do Litovle, kde bylo druhé depo, cíl kola, a start i cíl běhu.Po ukončení lelkování jsem se vydal rozplavat, nicméně sotva jsem se odrazil že kousek poplavu, ozvalo se upozornění na start za 2 minuty. Věru jsem tedy rozplavání moc nedal.
Plavání bylo naplánováno na tři okruhy kolem 4 bójí umístěných do čtverce a s oběhem běček, tvořících startovní bránu.
Je start a jako jeden z mála lidí bez neoprenu se pouštím do vody. Startujících je kolem třiceti, takže žádný extra mlý s kopáním si do ksichtu a tak. Držím se relativně vpředu a zdá se mi, že hoňáci se odchylují od optimální trasy na druhou bójku, první totiž není od startu v ideální přímce. Pravidla ovšem říkají obeplavat zprava o vzdálenosti nehovoře. Zničeho nic se ocitám v čele závodu, protože vedoucí skupinka uhnula vpravo už u první bójky. Plave se mi dobře, takže se rozhoduji, že si vedení chvíli užiji, nechci to nicméně přehánět. Ovšem na první obrátce lezu z vody na prvním místě.
Páni, co je to tady za plavce, že po nějakých 650m vede tlouštík bez neoprenu i pouštím se do druhého kola. Oběh sudů stojí moc sil a chvíli trvá, než se dostanu do tempa. Chvíli mám pocit, že mi někdo plave na nohách, ale jsou to jenom víry od mých silných temp ;-).Co čert nechtěl, i druhé kolo končím jako startovní číslo 1 na prvním místě a za mnou kurnik nikdo.
To už začínám koketovat s myšlenkou, že vyhraju plavání. Po rozhození z výběhu se opět vracím do dvoukopového rytmu a jedu jak motorová myš ;-). Hurrá, z vody lezu první. Tak něco takého jsem ještě nezažil.
No a tím v podstatě optimistické spisování končí. Při výběhu jsem si od Ondry převzal garmina i s hrudním pásem a vyslechl, že čas plavání byl nějakých 29:00 min., což ve mně vyvolává pocit kratší trasy než avízovaných 1900m. Nejsem totiž přesvědčen, že toto jsem schopen reálně zaplavat.
Doběhl jsem do depa a zjistil, že jak jsem si všechno nachystal, tak ručník jsem si do přepravky s tretrami a přílbou nedal. No nic, vyrazil jsem tedy s ponožkami plnými trávy, nakonec jsem v nich i běžel a nijak to nevadilo. Na kole probíhal standarní scénář, kdy mi dával jeden zezadu přijíždějící za druhým. Zůstával jsem v klidu, navíc hoňáci jako Robert Fojt, nebo Martin Kňáva mě předjížděli, zatímco normálně bych je po vylezení z vody ani neviděl;-) První kolo nebylo tak zlé. poctivě jsem jedl a pil, první kopec solidně převalil a na otáčce potkal kousek za sebou Děvče. Když jsem viděl, jak tomu dává, bylo mi jasné, že mně spíše dříve než později sjede, což mě potěšilo a začal jsem se těšit na motivující zadek přede mnou:-). 
Překvapivě mne nedojela před nájezdem do druhého kola, nicméně o silný zážitek s postraly kostky na otáčce v Litovli a ty mi tedy dobře neudělaly.Pořád jsem čekal, kdy mne Děvče cvakne, ale podařilo se mu to ve stoupání směrem od Litovle, což mělo za následek, že vysoký estetický zážitek trval pouze kratinkou chvíli, páč se kolem mne do kopce přehnala brutálním tempem. Až v cíli jsem potom zjistil, že cca 30km kola a 21km běhu jí stačilo k nadělení mi skoro hodiny. Na tomto místě bych rovněž rád poznamenal, že pokud někdo tvrdí, jak vytrvalostní sporty kazí ženským postavu, měl by se rozhodně vypravit do Záměle pro vyvedení z omylu. Nebýt ženatý a Děvče s přítelem, okamžitě bych zapínal osobní kouzlo číslo 7 :-D
Kolo jsem nakonec zvládl těsně přes tři hodiny v průměru blížícím se 30kmph. Nedržel jsem se ovšem pokynů ironmana, abych to rozjížděl pomalu, ale stržen první pozicí jsem se na kole moc nepošetřil. Do depa jsem dojel na nějaké 17-té pozici. Aspoň tak mi to hlásila neteřinka.
Když jsem dojel na náměstí, sděloval ředitel závodu právě nepříliš zaplněnému náměstí můj limit pro přihlášku do Otrokovic a zacházel do tak značných technických detailů, až i prozradil, kolik jsem od začátku roku zhubl. Čort znájet, odkud tyto informace získal.Sotva jsem se zvedl ze židle, na níž jsem se přezouval, už byl u mne s mikrofonem a otázkou, jak jsem spokojen s výkonem. Na moje konstatování, že toho mám po kole plné zuby sdělil náměstí, že jsem spokojen ;-).
Začátek běhu mi přišel jako z Jiříkova vidění. běžel jsem kolem 5:40 na km a cítil se skvěle, než jsem si všiml tepů. Na 165-ti asi dvacka běžet nejde. Ubrat nějak nešlo, takže jsem to nechal být s tím, že snad chvíli vydržím a skutečně, nějakou chvíli jsem vydržel. Skoro 7km, které mne ovšem od začátku píchalo v boku, dlouho jsem někco takového nezažil, ale ňák to přešlo. Poctivě jsem zastavoval na občerstvovačkách, pil (vodu a nealko pivo), baštil gel, ale pozitivní zážitek z běhu se prostě nedostavil. Musím říct, že od něj jsem si právě sliboval opravdu hodně, protože proti loňsku jsem letos naběhal dost a dost, váha o 15kg níž a z náměstí jsem vybíhal v čase 3:33, což mi dávalo naději na čas hrubě pod 6 hodin.
Bohužel, zaběhl jsem skoro stejně špatně jako na Bečvomanu++ a jenom se díval, jak jde přeze mne vl001 krásně lehoučkým krokem, pronese několik velmi pozitivních vět typu, že pod 6:15 už to i dojdu a nadělí mi na 4,5 km 10 minut. Chvilku před Vláďou mi ovšem nadělil kolo Martin Kňáva, který v závodě zvítězil. Kolo mi nadělil i Robert Fojt jistící druhou pozici. To už jsem tušil, že pokoření 6-ti hodin bude možná, pokud vůbec, tak o chlup. Poslední 2 kiláky jsem opravdu bojoval a podle mých hodinek končil v čase 5:58:40.Nemá cenu líčit, jak blbě mi po doběhu bylo, protože jsem skutečně šel ze zcela posledního, dokonce si myslím, že jsem to poslední obešel a čerpal z něčeho mimo rezervy.
Doběhl jsem a uvízl v předklonu, abych nepadl na dlažbu. Mumláním vulgárních slov jsem se přesvědčoval, abych nezemřel. Dušan Kyjanka správně usoudil, že citovat mne nelze a do mikrofonu sdělil, že průběh závodu hodnotím pozitivně ;-).
Dorazil mne ovšem Martin Kupec, který mi přišel říct, že jsem pěkná sračka, která se nezmobilizovala k prolomení šestihodinové hranice. Oficiální stopky se totiž zastavily na čase 6:00:14. Kuva, nápadně mi to připomíná čas loňského Bečvomana++ 7:00:09.Kdyby to z obrázku nebylo zřejmé, tak člověk zády ke mně je Martin a já omdlévám pod tíhou jeho sdělení.
V cíli jsem si dal 3 litovelské desítky, což mne uvedlo do stavu použitelnosti, takže jsem se vydal do sprchy, kterou Litovelská radnice uvolnila k použití. Ven už vycházel jiný člověk;-)
Nafasoval jsem certifikát o absolutoriu (s ofiko časem, ne mým, kruciš), vzal ho i pro vloo1, který mezitím odjel (Vláďo, písni mi, prosím, Tvoji adresu, pošlu Ti ho poštou)
A aby byla fotogalerie úplná, v cíli Ondra vyfotil i Děvče, které famózním způsobem vyhrálo mezi ženskými obsadilo absolutně šesté místo , v družném rozhovoru s ředitelem závodu.
Nyní si dovolím několik slov k organizaci a obecnému průběhu akce. Jak jsem očekával, závod byl skvěle připraven. Převoz pytlů, odevzdání kol...prostě no problem. Regulovčici všude, kde měli být (s výjimkou městského policajta na 1. kruháči ve 2. okruhu, který místo aby hlídal závodníky, buzeroval nějakého nešťastníka ve felicii). Občerstvovaček bylo dosta a byly skvěle zásobeny a holky na občerstvovačkách při běhu byly prostě fantastické. Popobíhaly závodníkům naproti, aby zjistily co si tito dají, což následně hlásily zpět, případně samy ještě přinesly. Trasa kola byla fajn, až na předem avízovaný "apendix" na mizerné silnici, kde mi dvakrát upadla pumpička, což mne pravděpodobně stálo ofiko čas po 6 hodin.
Trasa běhu byla prostě fantastická. Po úzké asfaltce ze 2/3 lužním lesem, tedy ve vedru ve stínu, prostě paráda. Jediným rušivým momentem byli ovádi, kteří mne žrali tak, že jsem je ani nepleskal. Domů jsem si dovezl totálně červená záda, požraná i pod kombinézou, kousanec na kousanci.
Celková bilance by tedy mohla být vesrkze pozitivní. Lidi, které jsem se těšil potkat, jsem potkal, svůj časový limit dodržel, nicméně výkon v běhu mne skutečně rozkolísal v rozhodnutí vyrazit do Otrokovic. Vláďa mne sice ujišťoval, že první start nutně znamená při běhu chůzi (zajímavý obrat, co?) a Dušan Kyjanka zase, že říkat hodinu po ukončeném závodě "do Otrokovic nejedu" je kravina a mám počkat den dva (čas je do 14.6. kdy končí přihlášky). Ach jo. Před závodem jsem to viděl jednoduše: splním, hlásím se. Teď, přestože limit byl překonán o čtvrt hodiny jsem plný pochyb. No nic, zkonzultuji to ironmanem a uvidím.
neděle 3. června 2007
Týden 28.5. - 3.6.
cyklisticky nejslabší týden od vytažení kola. Může za to jednak dvoudenní školení na začátku týdne, kam jsem se po delším váhání rozhodl kolo netahat a potom pokažené počasí v závěru týdne. Zase jsem ale byl 3x plavat;-).
Pondělí: nástup na dvoudenní školení v Jindřichově Hradci. Jelikož šlo o poslední běh zhruba dvouletého cyklu školení manažerských dovedností, dala se předpokládat i nějaká prodloužená večerka, což se potvrdilo. Po ukončení oficiálního programu jsem vyběhl a dal si pěknou dvacítku po silnicích s prakticky nulovým provozem. Jelikož v ceně ubytování byla v hotelu i vířivka, pěkně jsem se v ní ještě před nástupem do hospody vyválel a na chvíli si vlezl do bazénu s mořskou vodou. Večírek s grilovanou vepřovou kýtou probíhal výborně a po dopití veškeré 7-mi hvězdové metaxy (měli jí trestuhodně málo) jsme se pustili do koňaku. Jako obvykle u dobrého pití se nám s Pepou přihodilo to, že jsme z restaurace byli vymeteni až spolu s vajgly a jiným nepořádkem někdy po jedné ráno.
Úterý: díky kvalitnímu alkoholu se nevstávalo až tak příšerně, jak by počtu vypitých Budvarů a posléze panáků odpovídalo, nicméně běh jsem stihl jenom kratičký, abych se po něm mohl ještě na chvíli naložit mezi bubliny a spodní proudy a nezmeškat začátek, což se mi jako jednomu z mála podařilo.
Středa: v již standardním pracovním procesu, takže na kole do práce a polední zaplavání nějakých 1700m (400 rozplav všemi styly, 1100k stupňovaně, 300 vyplav.)
Čtvrtek: kolo do práce a zpět. Definitivně jsem si potvrdil, že chybějící kilometry při importu dat do sporttracks oproti training center jsou způsobeny kadenčním čidlem. Dokud není přesně zaměřena GPS, měří garmin vzdálenost z obvodu kola, což jsou údaje, se kterými ani sporttracks a ani motionbased.com pracovat. Navíc mám pocit, že čidlo má vliv na rychlost zaměřování gps. Nejspíš zkusím sundat magnet ze špice.
Pátek: opět kolo do práce s dojezdem v mírném dešti, ale to až v samotném závěru. V poledne jsem zvládl skočit na bazén a dal si malý testík na 2km. Jelikož bylo málo času, šel jsem bez rozplavání a začínal pomalu s tím, že jak mne pomalé plavání přestalo bavit, trochu jsem přidal. 2km za 35:17 s poměrně velkou rezervou. Dobré, myslím, na to, co mám letos odplaváno ;-)
Sobota: konečně po dlouhé době výběh s Aldamanem. Už se mi po našich běžeckých sobotách stýskalo a zase nějaký čas bude, páč v červnu se asi při běhu nepotkáme, máme nějak nekompatibilní kalendáře. Nejspíš si to rozdáme až na Bečvomanovi Classic. Na běh Aldaman přivedl ještě jednoho kolegu, taky neřáda fotbalistu, se kterým v době, kdy jsem po otočce na mostě zkusil zrychlit na tempo 5:00 na km, vesele pindal, zatímco já s bídou lapal po dechu. Ještě prostě musím trochu potrénovat.
Večer proběhla oslava narozenin a už druhá akce v týdnu způsobila, že z hubnoucí stagnace jsem se posunul o nějaké to kilo nežádoucím směrem vzhůru. Budu muset malinko přitvrdit.
Neděle: ráno to vypadalo vyloženě na pytel. Poprchalo, obloha se jevila, že žádná změna v průběhu dne nehrozí, takže venkovní aktivity budou vyloučeny a za takových podmínek je i Přerovský bazén k tréninku nepoužitelný, jelikož je narvaný lidmi, převážně neplavci a natažení lajny pro plavce je i v jedenadvacátém století pro personál věc zcela neznámá.
Kolem poledne nicméně déšť ustal, ale počasí stále vypadalo natolik nejistě, že na dlouhé kolo jsem si netroufl a ani odpolední program nedával prostor pro vícehodinový výlet. Takže jsem nakonec vytáhl horáka a vydal se na Osecký Jadran testnout kombinézu. Bazén jsem měl pro sebě sám;-), batoh mi ochotně uschovala obsluha bistra a já si ve volné vodě odplaval trasu loňského plusplusího bečvomana, tedy nějaké 2km. Subjektivně bych řekl, že kombinéza mne vůbec nezpomaluje, jelikož jsem ale neměl odvahu vzít garmina do vody, nevím přesný čas plavání. Celkem jsem tedy za cca 2 hodiny stihl 30km na biku a to plavání.
Tabulka tedy vypadá takto:
Příští týden bude objemově výrazně méně vydatný, protože mne čeká odpočinek a vyladění před Half Ironmanem v Nové Vsi, který jsem se rozhodl pojmout jako kvalifikační závod na Moravianmana v Otrokovicích.
Pondělí: nástup na dvoudenní školení v Jindřichově Hradci. Jelikož šlo o poslední běh zhruba dvouletého cyklu školení manažerských dovedností, dala se předpokládat i nějaká prodloužená večerka, což se potvrdilo. Po ukončení oficiálního programu jsem vyběhl a dal si pěknou dvacítku po silnicích s prakticky nulovým provozem. Jelikož v ceně ubytování byla v hotelu i vířivka, pěkně jsem se v ní ještě před nástupem do hospody vyválel a na chvíli si vlezl do bazénu s mořskou vodou. Večírek s grilovanou vepřovou kýtou probíhal výborně a po dopití veškeré 7-mi hvězdové metaxy (měli jí trestuhodně málo) jsme se pustili do koňaku. Jako obvykle u dobrého pití se nám s Pepou přihodilo to, že jsme z restaurace byli vymeteni až spolu s vajgly a jiným nepořádkem někdy po jedné ráno.
Úterý: díky kvalitnímu alkoholu se nevstávalo až tak příšerně, jak by počtu vypitých Budvarů a posléze panáků odpovídalo, nicméně běh jsem stihl jenom kratičký, abych se po něm mohl ještě na chvíli naložit mezi bubliny a spodní proudy a nezmeškat začátek, což se mi jako jednomu z mála podařilo.
Středa: v již standardním pracovním procesu, takže na kole do práce a polední zaplavání nějakých 1700m (400 rozplav všemi styly, 1100k stupňovaně, 300 vyplav.)
Čtvrtek: kolo do práce a zpět. Definitivně jsem si potvrdil, že chybějící kilometry při importu dat do sporttracks oproti training center jsou způsobeny kadenčním čidlem. Dokud není přesně zaměřena GPS, měří garmin vzdálenost z obvodu kola, což jsou údaje, se kterými ani sporttracks a ani motionbased.com pracovat. Navíc mám pocit, že čidlo má vliv na rychlost zaměřování gps. Nejspíš zkusím sundat magnet ze špice.
Pátek: opět kolo do práce s dojezdem v mírném dešti, ale to až v samotném závěru. V poledne jsem zvládl skočit na bazén a dal si malý testík na 2km. Jelikož bylo málo času, šel jsem bez rozplavání a začínal pomalu s tím, že jak mne pomalé plavání přestalo bavit, trochu jsem přidal. 2km za 35:17 s poměrně velkou rezervou. Dobré, myslím, na to, co mám letos odplaváno ;-)
Sobota: konečně po dlouhé době výběh s Aldamanem. Už se mi po našich běžeckých sobotách stýskalo a zase nějaký čas bude, páč v červnu se asi při běhu nepotkáme, máme nějak nekompatibilní kalendáře. Nejspíš si to rozdáme až na Bečvomanovi Classic. Na běh Aldaman přivedl ještě jednoho kolegu, taky neřáda fotbalistu, se kterým v době, kdy jsem po otočce na mostě zkusil zrychlit na tempo 5:00 na km, vesele pindal, zatímco já s bídou lapal po dechu. Ještě prostě musím trochu potrénovat.
Večer proběhla oslava narozenin a už druhá akce v týdnu způsobila, že z hubnoucí stagnace jsem se posunul o nějaké to kilo nežádoucím směrem vzhůru. Budu muset malinko přitvrdit.
Neděle: ráno to vypadalo vyloženě na pytel. Poprchalo, obloha se jevila, že žádná změna v průběhu dne nehrozí, takže venkovní aktivity budou vyloučeny a za takových podmínek je i Přerovský bazén k tréninku nepoužitelný, jelikož je narvaný lidmi, převážně neplavci a natažení lajny pro plavce je i v jedenadvacátém století pro personál věc zcela neznámá.
Kolem poledne nicméně déšť ustal, ale počasí stále vypadalo natolik nejistě, že na dlouhé kolo jsem si netroufl a ani odpolední program nedával prostor pro vícehodinový výlet. Takže jsem nakonec vytáhl horáka a vydal se na Osecký Jadran testnout kombinézu. Bazén jsem měl pro sebě sám;-), batoh mi ochotně uschovala obsluha bistra a já si ve volné vodě odplaval trasu loňského plusplusího bečvomana, tedy nějaké 2km. Subjektivně bych řekl, že kombinéza mne vůbec nezpomaluje, jelikož jsem ale neměl odvahu vzít garmina do vody, nevím přesný čas plavání. Celkem jsem tedy za cca 2 hodiny stihl 30km na biku a to plavání.
Tabulka tedy vypadá takto:
Km | Čas | |
Plavání | 5,8 | 1:51 |
Běh | 41,75 | 4:06 |
Kolo | 218 | 7:42 |
13:40 |
Příští týden bude objemově výrazně méně vydatný, protože mne čeká odpočinek a vyladění před Half Ironmanem v Nové Vsi, který jsem se rozhodl pojmout jako kvalifikační závod na Moravianmana v Otrokovicích.
pátek 1. června 2007
Měsíční bilance květen 2007
Týdenní bilanci dělají mnozí, jejichž blogy mne inpirovali, nicméně měsíčních jsem zatím moc neviděl, takže ji sem fouknu a zároveň poprvé použiji s laskavým svolením Vl001 tabulku okopírovanou z jeho blogu ;-).
Tréninkově to byl, myslím, až na plavání, celkem solidní měsíc. Co asi proti letošku příští rok změním, bude množství závodů, kterých se asi budu snažit obrazit víc. Třeba už nebudu vymetat úplné konce.
V terminologii mého vynikajícího trenéra, kterého chválím, aby nemusel sám v komentářích ;-) značí duben zasolit, květen vyladit a červen závodit, pokud jsem tedy dával pozor a pamatuji si to správně. Tak snad mám poladěno.
Celkem jsem za květen ladil takto:
Jsem spokojen zejména s během, protože se jedná o můj rekordní běžecký měsíc. Doposud jsem nejvíce naběhal v březnu, kdy to dalo 201km, ale prakticky jsem nejezdil na kole.
Musím se trochu dokopat do plavání. Bohužel zde ovšem velmi vázne motivace. Jako bývalý vodní pólista plavu bez tréninku o třídu lépe, než jakou mám výkonnost na suchu. Zatím to vidím tak, že seriózní plaveckou přípravu začnu až přes zimu a odstartuji ji na některém z plaveckých kempů etriatlonu
Tréninkově to byl, myslím, až na plavání, celkem solidní měsíc. Co asi proti letošku příští rok změním, bude množství závodů, kterých se asi budu snažit obrazit víc. Třeba už nebudu vymetat úplné konce.
V terminologii mého vynikajícího trenéra, kterého chválím, aby nemusel sám v komentářích ;-) značí duben zasolit, květen vyladit a červen závodit, pokud jsem tedy dával pozor a pamatuji si to správně. Tak snad mám poladěno.
Celkem jsem za květen ladil takto:
Km | Čas | |
Plavání | 13,4 | 4:20 |
Běh | 213 | 21:26 |
Kolo | 1100 | 40:00 |
65:46 |
Jsem spokojen zejména s během, protože se jedná o můj rekordní běžecký měsíc. Doposud jsem nejvíce naběhal v březnu, kdy to dalo 201km, ale prakticky jsem nejezdil na kole.
Musím se trochu dokopat do plavání. Bohužel zde ovšem velmi vázne motivace. Jako bývalý vodní pólista plavu bez tréninku o třídu lépe, než jakou mám výkonnost na suchu. Zatím to vidím tak, že seriózní plaveckou přípravu začnu až přes zimu a odstartuji ji na některém z plaveckých kempů etriatlonu
čtvrtek 31. května 2007
Pomalu, ale jistě, se blíží Grafilit Half Ironman
Jeden z mých vrcholů sezóny Grafilit Half Ironman se přiblížil na vzdálenost pár dnů, dnes je jich přesně 8 zbývajících a já pomalu začínám pociťovat předstartovní horečku;-). Původně jsem si říkal, že si nebudu dávat žádné konkrétní cíle, ale spokojím se vágním "výrazným zlepšením" oproti loňskému Bečvomanu++, abych nebyl zbytečně zklamaný, přemotivovaný nebo prostě postižený nějakým jiným přívlastkem připomínajícím výmluvu.
Nicméně asi pod vlivem všelijakých manažerských školení jsem rozhodl pro cíl měřitelný a vysoce motivační. Jelikož moje úsilí směřuje absolvování celého ironmana, nikoli k zaparkování se na nějaké "půlce";-) nastavil jsem si to následovně:
- základní cíl je čas pod 6 hodin. Na Mamut Tour jsem se zlepšil proti loňsku o více než hodinu a to šlo o výkon v délce 6 loňských a 5 letošních hodin. Bečvomana++ jsem loni dal těsně nad 7 hodin, takže výkon je delší a teoreticky by tedy zlepšení mohlo být také větší i když uznávám, že se asi pouštím na tenký led odvážné matematiky. Ta je ovšem podložená tím, že kolo jsem od loňska objektivně zlepšil skutečně v míře odpovídající mamutovi a běh, myslím, ještě možná výrazně více. Nemám zde ovšem, bohužel, srovnatelné rok staré výsledky. Plavání předpokládám více méně stejné, možná malinko lepší, páč voda v lomu určitě nebude tak studená, jako loni 2.9. v Jadranu. Ironman odhaduje můj čas na 5:57 a jelikož jde o člověka se zkušenostmi, musím mu věřit.
- sekundární cíl je ten, že pokud se vejdu do 6:15 a budu v aspoň trochu rozumném stavu, přihlásím se, na moravianmana do Otrokovic ještě letos. Přihlášky berou do 14.6. což stihnu.
Včera mi dorazila kombinéza od Atexu, tak doufám, že ji stihnu vyzkoušet, abych si byl jist, že v ní závod zvládnu absolvovat. NB846 už jsou po cca 150-ti km také solidně prošláplé a žádné další speciální pomůcky nechystám, bohužel to bude zase hlavně o nohách;-)
Nicméně asi pod vlivem všelijakých manažerských školení jsem rozhodl pro cíl měřitelný a vysoce motivační. Jelikož moje úsilí směřuje absolvování celého ironmana, nikoli k zaparkování se na nějaké "půlce";-) nastavil jsem si to následovně:
- základní cíl je čas pod 6 hodin. Na Mamut Tour jsem se zlepšil proti loňsku o více než hodinu a to šlo o výkon v délce 6 loňských a 5 letošních hodin. Bečvomana++ jsem loni dal těsně nad 7 hodin, takže výkon je delší a teoreticky by tedy zlepšení mohlo být také větší i když uznávám, že se asi pouštím na tenký led odvážné matematiky. Ta je ovšem podložená tím, že kolo jsem od loňska objektivně zlepšil skutečně v míře odpovídající mamutovi a běh, myslím, ještě možná výrazně více. Nemám zde ovšem, bohužel, srovnatelné rok staré výsledky. Plavání předpokládám více méně stejné, možná malinko lepší, páč voda v lomu určitě nebude tak studená, jako loni 2.9. v Jadranu. Ironman odhaduje můj čas na 5:57 a jelikož jde o člověka se zkušenostmi, musím mu věřit.
- sekundární cíl je ten, že pokud se vejdu do 6:15 a budu v aspoň trochu rozumném stavu, přihlásím se, na moravianmana do Otrokovic ještě letos. Přihlášky berou do 14.6. což stihnu.
Včera mi dorazila kombinéza od Atexu, tak doufám, že ji stihnu vyzkoušet, abych si byl jist, že v ní závod zvládnu absolvovat. NB846 už jsou po cca 150-ti km také solidně prošláplé a žádné další speciální pomůcky nechystám, bohužel to bude zase hlavně o nohách;-)
sobota 26. května 2007
Týden 21.-27.5.
Týden, který zpočátku vypadal na jeden z rekordních, ale nakonec se zarekordit nepodařilo.
Pondělí: jenom na kole práce a zpět. Dost jsem cítil nedělní únavné kolo a moc mi to nejelo.
Úterý: Jelikož na odpoledne byla nepříznívá předpověď počasí, rozhodl jsem se do práce běžet. Naplánoval jsem trasu na mapmyrun a ráno se na ni vydal. Nejprve přes Rokytnici, Císařov a Citov směrem na Věrovany po silnici a po doběhu k Moravě podél ní do Olomouce. V Kožušanech jsem se stavil i u Honzy na ionťák (běžet do práce se mnou odmíl:-) a doběhl desítku do práce přes Nemilany.
V poledne pak ještě 1500m volného plavání za půl hoďky.
Středa: myšlena jako volnější. 1700m plavání (500 rozplav všemi styly, 400,300,200,100k, 200 vyplav. Bohužel jsem si zapomněl hodinky ve skříňce, takže bez měření) večer cca 6,5km klus.
Čtvrtek: dost tuhé kolo, hlavně z práce. Foukalo mi ráno i odpoledne, páč se vítr otočil.
Pátek: ještě tužší než ne čtvrtek, nicméně na zpáteční cestě jsem byl hrubě motivován ochutnávkou Pálavy.
Sobota: užil jsem si volný den
Neděle: díky volnému dni jsem se na dnešní kolo vyloženě těšil. Navíc jsem byl domluven s Ondrou, že dáme na pohodu rovinatou trasu, takže jsme o půl osmé ráno vyrazili. Navzdory na neděli časné hodině již řádně fučelo a cestu do Bystřice jsme si užívali s protivětrem. Navíc mně se zdálo, že Ondra jede na pohodu, tak jsem navzdory vysokému tepu nic neříkal a až v Bystřici se mně zeptal, jestli neženem, že už toho má plné zuby. Já jsem se mu totiž zdál nějak v pohodě ;-).
Sotva jsme v Bystřici uhnuli na Holešov, začal foukat vítr zboku a mírně zezadu. Pěkně jsme švihali až do Holešova a vesele diskutovali o rozdílech pláště (jezdím já) vs galusky (jezdí Ondra). Jako argument pro uvedl např. to, že za dobu co jezdí (x let) utrpěl teprve dva defekty. Podle Murphyho zákonů samozřejmě hned v Holešově spáchal rychlý defekt (říznutí ve fungl nové galusce 5mm) a jako správný mladý nadějný závodník neměl náhradní. Takže jsem ho nechal čekat na tatínka, až pro něj přijede a vydal se na trasu sám. A dály se věci nečekané. Nějak se mi pořád zdálo, že mi fouká do zad. Od Bystřice až do Tážal. Při pohledu na trasu, musí být jasné, že vítr se pravděpodobně nějak optimálně stáčel a protivítr jsem si řádně užil až posledních 15 km cesty domů.
Přestože jsem se celou dobu snažil celkem držet klidné tempo (až na závěrečný protivítr, to bych stál), dosáhl jsem na trase 105km pěkného rychlostního průměru 29,2kmph. Takto zajet na na Grafilit Halfironmanu, jsem vysmátý muž.
Po obědě jsme ještě se ženou a dětmi vyrazili na kratší výlet na Jadran (na kolech, jinak to sem nepíšu), kde jsem si dokonce chvíli zaplaval ve vodě neskutečně příjemné teploty.
Celkem tento týden hodnotím malinko schizofrenně. Odplaváno 3,2km (1:05hod), odběhnuto 35,5km (3:36hod) a odjeto 302km (10:23hod). Nebýt vypuštěné soboty, tak dá běh něco přes 50, což jsem chtěl a tiše plánoval rekordní 60-ti kilometrový běžecký týden. Díky nenaplněným běžeckým km a volné sobotě jsem si ovšem skutečně užil nedělní kolo. Jsem zvědav, co na to ironman. Za 14 dní mě čeká Grafilit Half Ironman, kde si prvně naostro vyzkouším, jak na tom letos jsem.
Pondělí: jenom na kole práce a zpět. Dost jsem cítil nedělní únavné kolo a moc mi to nejelo.
Úterý: Jelikož na odpoledne byla nepříznívá předpověď počasí, rozhodl jsem se do práce běžet. Naplánoval jsem trasu na mapmyrun a ráno se na ni vydal. Nejprve přes Rokytnici, Císařov a Citov směrem na Věrovany po silnici a po doběhu k Moravě podél ní do Olomouce. V Kožušanech jsem se stavil i u Honzy na ionťák (běžet do práce se mnou odmíl:-) a doběhl desítku do práce přes Nemilany.
V poledne pak ještě 1500m volného plavání za půl hoďky.
Středa: myšlena jako volnější. 1700m plavání (500 rozplav všemi styly, 400,300,200,100k, 200 vyplav. Bohužel jsem si zapomněl hodinky ve skříňce, takže bez měření) večer cca 6,5km klus.
Čtvrtek: dost tuhé kolo, hlavně z práce. Foukalo mi ráno i odpoledne, páč se vítr otočil.
Pátek: ještě tužší než ne čtvrtek, nicméně na zpáteční cestě jsem byl hrubě motivován ochutnávkou Pálavy.
Sobota: užil jsem si volný den
Neděle: díky volnému dni jsem se na dnešní kolo vyloženě těšil. Navíc jsem byl domluven s Ondrou, že dáme na pohodu rovinatou trasu, takže jsme o půl osmé ráno vyrazili. Navzdory na neděli časné hodině již řádně fučelo a cestu do Bystřice jsme si užívali s protivětrem. Navíc mně se zdálo, že Ondra jede na pohodu, tak jsem navzdory vysokému tepu nic neříkal a až v Bystřici se mně zeptal, jestli neženem, že už toho má plné zuby. Já jsem se mu totiž zdál nějak v pohodě ;-).
Sotva jsme v Bystřici uhnuli na Holešov, začal foukat vítr zboku a mírně zezadu. Pěkně jsme švihali až do Holešova a vesele diskutovali o rozdílech pláště (jezdím já) vs galusky (jezdí Ondra). Jako argument pro uvedl např. to, že za dobu co jezdí (x let) utrpěl teprve dva defekty. Podle Murphyho zákonů samozřejmě hned v Holešově spáchal rychlý defekt (říznutí ve fungl nové galusce 5mm) a jako správný mladý nadějný závodník neměl náhradní. Takže jsem ho nechal čekat na tatínka, až pro něj přijede a vydal se na trasu sám. A dály se věci nečekané. Nějak se mi pořád zdálo, že mi fouká do zad. Od Bystřice až do Tážal. Při pohledu na trasu, musí být jasné, že vítr se pravděpodobně nějak optimálně stáčel a protivítr jsem si řádně užil až posledních 15 km cesty domů.
Přestože jsem se celou dobu snažil celkem držet klidné tempo (až na závěrečný protivítr, to bych stál), dosáhl jsem na trase 105km pěkného rychlostního průměru 29,2kmph. Takto zajet na na Grafilit Halfironmanu, jsem vysmátý muž.
Po obědě jsme ještě se ženou a dětmi vyrazili na kratší výlet na Jadran (na kolech, jinak to sem nepíšu), kde jsem si dokonce chvíli zaplaval ve vodě neskutečně příjemné teploty.
Celkem tento týden hodnotím malinko schizofrenně. Odplaváno 3,2km (1:05hod), odběhnuto 35,5km (3:36hod) a odjeto 302km (10:23hod). Nebýt vypuštěné soboty, tak dá běh něco přes 50, což jsem chtěl a tiše plánoval rekordní 60-ti kilometrový běžecký týden. Díky nenaplněným běžeckým km a volné sobotě jsem si ovšem skutečně užil nedělní kolo. Jsem zvědav, co na to ironman. Za 14 dní mě čeká Grafilit Half Ironman, kde si prvně naostro vyzkouším, jak na tom letos jsem.
Volný den
Dívám se tak do tréninkového deníku a zjišťuji, že dnes mám první volný den po cca 3 měsících, který si beru bez nějakých nutných okolností pouze proto, že už jsem opravdu utahaný jako pes. Řekl bych, že se to vleče od Mamut tour, kdy jsem pravděpodobně dostatečně nezregeneroval a kromě služební cesty neměl skutečně volný den.
Už minulou neděli se mi to zdálo na pendrek, nicméně s ohledem na nepříznivou předpověď počasí od úterý jsem v pondělí odjel kolo a v úterý běžel do práce. To byl asi hřebíček do rakvičky únavy. Samotný běh mi připadal super, solidní rychlost, nízký tep prostě fajn dlouhý běh. Ještě v polední pauze rege plavání a večer jsem se cítil jako král. Ovšem už ve čtvrtek jsem se na kole trápil a v pátek cestou z práce proti větru jsem se už vyloženě nebavil. Jelikož byla plánována ochutnávka pálavy, na kterou jsem rovnou z práce jel, domluvil jsem se s Alešem, že zrušíme sobotní ranní běh (cítil jsem potřebu spánku) a přesunu ho na podvečer. Ochutnávka dopadla výborně, o půlnoci jsem byl doma a celkem si i pospal skoro do sedmi ráno. S ohledem na počasí jsme se vypravili s dětmi do ZOO na Sv. Kopeček a strávili spolu se švagry hezký den. Na večer jsme se rozhodli vykompenzovat celodenní nedostatek tekutin v RedZeru a já si plánoval, že večer vyběhnu. Postupně se ale začalo zatahovat a mně se stále více líbila představa celodenního odpočinku.
Na konec jsem se deště dočkal a večerní běh vypustil. Není to špatné si neplánovaně polenošit. Sice to proti původním předpokladům nebude super běžecký týden, ale už teď večer se těším na zítřejší kolo.
Lenošení zdar.
Už minulou neděli se mi to zdálo na pendrek, nicméně s ohledem na nepříznivou předpověď počasí od úterý jsem v pondělí odjel kolo a v úterý běžel do práce. To byl asi hřebíček do rakvičky únavy. Samotný běh mi připadal super, solidní rychlost, nízký tep prostě fajn dlouhý běh. Ještě v polední pauze rege plavání a večer jsem se cítil jako král. Ovšem už ve čtvrtek jsem se na kole trápil a v pátek cestou z práce proti větru jsem se už vyloženě nebavil. Jelikož byla plánována ochutnávka pálavy, na kterou jsem rovnou z práce jel, domluvil jsem se s Alešem, že zrušíme sobotní ranní běh (cítil jsem potřebu spánku) a přesunu ho na podvečer. Ochutnávka dopadla výborně, o půlnoci jsem byl doma a celkem si i pospal skoro do sedmi ráno. S ohledem na počasí jsme se vypravili s dětmi do ZOO na Sv. Kopeček a strávili spolu se švagry hezký den. Na večer jsme se rozhodli vykompenzovat celodenní nedostatek tekutin v RedZeru a já si plánoval, že večer vyběhnu. Postupně se ale začalo zatahovat a mně se stále více líbila představa celodenního odpočinku.
Na konec jsem se deště dočkal a večerní běh vypustil. Není to špatné si neplánovaně polenošit. Sice to proti původním předpokladům nebude super běžecký týden, ale už teď večer se těším na zítřejší kolo.
Lenošení zdar.
pondělí 21. května 2007
Týden 14.-20.5.
Tento týden byl zpočátku velmi náročný. Jak jsem si v neděli myslel, že jsem krásně zregeneroval nedělním klusem a výletem s dětmi, v pondělí ráno cestou na kole do práce mne to už přecházelo a cestou zpět jsem málem bídně zahynul;-).
Pondělí: kolo do práce, zpět přes Tovačov. Chtěl jsem pár kilometrů navíc, protože předpověď byla cyklistice na další dny nepříznivá a už v Tovačově mne to sakra mrzelo. Nicméně domů jsem dojet musel.
Úterý: služebka, takže volno a díky bohu za ně, měl jsem dost.
Středa: předpovězen celodenní déšť s tím, že ráno by pršet nemělo. Jelikož v pět jenom lehce mrholilo, vyběhl jsem ke Grymovskému mostu a cestou zpět překvapivě zatraceně zmokl v propuknuvším intenzívním dešti. Navíc jsem si ověřil, že Kayana s vyklubaným palcem nejsou ty správné botky na běh, čímž jsem je vyřadil z active equipments ve sporttracks.
Přes poledne jsem si dal plavání, 600 rozplav. 5x200k ve 3:30 a 400 vyplav. Trénink trval 38 minut a 2 kiláčky. Solidní, myslím.
Čtvrtek: opět ráno běh Grymovský most a zpět, tentokrát naštěstí bez deště a v New Balance M901. Lehké a sákra rychlé boty, alespoň pocitově. Na plánované plavání bohužel nedošlo, protože v práci byla taková hoňka, že jsem byl rád za snězenou pizzu na objednávku.
Pátek: kolo do práce a zpět. Neřádi od silnic zavřeli cestu mezi Brodkem a Dubem, takže mám ráno cestu o 4 kiláky delší, hurrá;-). Plavání opět nestíhačka a večer jedna kolaudace bytu kamaráda končící ve 4 ráno.
Sobota: strávená od dopoledne na zemědělské výstavě s dětmi. Po třech hodinách spánku jsme si to s milostivou paní vyloženě užívali ;-). Steak, klobása na grilu, grilovaná šunka, bramboráček, pivečko a další pochoutky, kterých konzumací jsem podpořil naše zemědělce a přidružené podnikavce mne dokonale utlumily, nicméně večer jsem dokopal do běhu.
Neděle: sobotní běh a nevyspání si vybral daň při nedělním kole kole. Jel jsem podle slibu objet kolečko na bečvoman++, aby mohl Martin Kupec hodit na web převýšení (dokonce mne zmínil v textu jako chytrého kluka :-D) a měl jsem co dělat, abych vůbec 100km ujel. Nemít to od ironmana aspoň jednou týdně nařízeno, tak to u Jadranu otočím rovnou domů.
Týden dal nakonec 2km plavání (38 minut), 55km běhu (5:35 hod.) a nějakých 230km na kole (8:15 hod). V hodnocení označeno Michalem jako "dobrý", takže jsem se upřímně pochválil;-).
Uvidíme, co přinese následující týden, rád bych testl ranní běh do práce.
Pondělí: kolo do práce, zpět přes Tovačov. Chtěl jsem pár kilometrů navíc, protože předpověď byla cyklistice na další dny nepříznivá a už v Tovačově mne to sakra mrzelo. Nicméně domů jsem dojet musel.
Úterý: služebka, takže volno a díky bohu za ně, měl jsem dost.
Středa: předpovězen celodenní déšť s tím, že ráno by pršet nemělo. Jelikož v pět jenom lehce mrholilo, vyběhl jsem ke Grymovskému mostu a cestou zpět překvapivě zatraceně zmokl v propuknuvším intenzívním dešti. Navíc jsem si ověřil, že Kayana s vyklubaným palcem nejsou ty správné botky na běh, čímž jsem je vyřadil z active equipments ve sporttracks.
Přes poledne jsem si dal plavání, 600 rozplav. 5x200k ve 3:30 a 400 vyplav. Trénink trval 38 minut a 2 kiláčky. Solidní, myslím.
Čtvrtek: opět ráno běh Grymovský most a zpět, tentokrát naštěstí bez deště a v New Balance M901. Lehké a sákra rychlé boty, alespoň pocitově. Na plánované plavání bohužel nedošlo, protože v práci byla taková hoňka, že jsem byl rád za snězenou pizzu na objednávku.
Pátek: kolo do práce a zpět. Neřádi od silnic zavřeli cestu mezi Brodkem a Dubem, takže mám ráno cestu o 4 kiláky delší, hurrá;-). Plavání opět nestíhačka a večer jedna kolaudace bytu kamaráda končící ve 4 ráno.
Sobota: strávená od dopoledne na zemědělské výstavě s dětmi. Po třech hodinách spánku jsme si to s milostivou paní vyloženě užívali ;-). Steak, klobása na grilu, grilovaná šunka, bramboráček, pivečko a další pochoutky, kterých konzumací jsem podpořil naše zemědělce a přidružené podnikavce mne dokonale utlumily, nicméně večer jsem dokopal do běhu.
Neděle: sobotní běh a nevyspání si vybral daň při nedělním kole kole. Jel jsem podle slibu objet kolečko na bečvoman++, aby mohl Martin Kupec hodit na web převýšení (dokonce mne zmínil v textu jako chytrého kluka :-D) a měl jsem co dělat, abych vůbec 100km ujel. Nemít to od ironmana aspoň jednou týdně nařízeno, tak to u Jadranu otočím rovnou domů.
Týden dal nakonec 2km plavání (38 minut), 55km běhu (5:35 hod.) a nějakých 230km na kole (8:15 hod). V hodnocení označeno Michalem jako "dobrý", takže jsem se upřímně pochválil;-).
Uvidíme, co přinese následující týden, rád bych testl ranní běh do práce.
čtvrtek 17. května 2007
Týden 7.-13.5.
rozhodl jsem se, že zařadím týdenní tréninkové sumáře. Je to teď velice módní záležitost, tak co by ne;-). Stejně posílám každý týden bilanci ironmnovi ke komentáři, takže až tolik práce nepřibyde.
Tento týden byl vyloženě v závodním duchu. 2 závody v jednom týdnu jsem doposud v životě neabsolvoval, takže začínám rovnou novou zkušeností.
Pondělí: utěšená pohodová stovečka s Ondrou po rovinkách, samozřejmě na kole. Krásné počasí, paráda.
Úterý: 1. čuhácký běh, o tom píšu tady a na nic dalšího nedošlo.
Středa: ranních 24km běhu z důvou obav z počasí a zhruba půlhoďka plavání nějakých 1600m vyloženě flákačka. Na běhu se mi po závodě nějak solidně běželo, takž jsem si testo půlmaraton a dostal se pod dvě hodiny. Na lačno dobré.
Čtvrtek: kolo do práce a zpět plus 40 minut posilky přes poledne. Poska byla vyloženě trápení. 3 týdny jsem nebyl a tlaky v leže s 30kg těžkými jednoručkami mi málem utrhly ruce. Vytrvalostní trénink skutečně absolutní sílu likviduje velmi svižně.
Pátek: ráno 9km klus pace 6:25, rege před mamuttour. Před během jsem si všiml, že mám na celkem zánovních (září 2006) Asics gel Kayano malou dírku u špice pravé boty. Než jsem se vrátil, byla z ní díra jako hrom, jsem dost otrávený. Nejsem vůbec přesvědčen, že má cenu roztržený svršek reklamovat. Ještě to zvážím.
Sobota: mamuttour, co dodat.
Neděle: tak ta byla opravdu vychytaná. Ráno na svátek matek jsem klusal koupit kytku a popřát mamince. Maruška jela se mnou na kole a celou cestu loudila, abychom odpoledne jeli na nějaký delší výlet. Celkem ten výklus vydal na 10km za 1:07. Je fakt, že jsem se sotva ploužil, ale aspoň jsem vyzkoušel, že fungl nové NB 901 ze shopsportu jsou v pohodě. No a protože jsem se nechal ukecat, vyrazili jsme odpoledne s dětmí na výlet na kole. Kolem Bečvy na Jadran, kde dala děcka nanuka, kofolu a vařenou kukuřici, čímž jsem stal nejlepším otcem na světě :-D. Tam a zpět nějakých 27km. Maruška na kole, já rovněž a Mates na sedačce za mnou. Takže Maruška v neděli dala skoro 40 cyklistických km. Solidní výkon na prvňáčka, byť jí v závěru docházely síly a ožila teprve po příslibu návštěvy zahrádky u RedZera a palačinky k večeři. Upřímně přiznávám, že ne nejslabší příčinou slibu byla i moje nehorázná chuť na jednu dvě plzně.
Celkově to tedy vyšlo na nějakých 1,6km plavání, 301km na kole a 55km běhu za celkových rekordních 19:58 hodin. Až se naučím na bloggeru dělat tabulky, tak ty sumáře zadám nějak pěkněji, přehledněji a kompletněji.
Tento týden byl vyloženě v závodním duchu. 2 závody v jednom týdnu jsem doposud v životě neabsolvoval, takže začínám rovnou novou zkušeností.
Pondělí: utěšená pohodová stovečka s Ondrou po rovinkách, samozřejmě na kole. Krásné počasí, paráda.
Úterý: 1. čuhácký běh, o tom píšu tady a na nic dalšího nedošlo.
Středa: ranních 24km běhu z důvou obav z počasí a zhruba půlhoďka plavání nějakých 1600m vyloženě flákačka. Na běhu se mi po závodě nějak solidně běželo, takž jsem si testo půlmaraton a dostal se pod dvě hodiny. Na lačno dobré.
Čtvrtek: kolo do práce a zpět plus 40 minut posilky přes poledne. Poska byla vyloženě trápení. 3 týdny jsem nebyl a tlaky v leže s 30kg těžkými jednoručkami mi málem utrhly ruce. Vytrvalostní trénink skutečně absolutní sílu likviduje velmi svižně.
Pátek: ráno 9km klus pace 6:25, rege před mamuttour. Před během jsem si všiml, že mám na celkem zánovních (září 2006) Asics gel Kayano malou dírku u špice pravé boty. Než jsem se vrátil, byla z ní díra jako hrom, jsem dost otrávený. Nejsem vůbec přesvědčen, že má cenu roztržený svršek reklamovat. Ještě to zvážím.
Sobota: mamuttour, co dodat.
Neděle: tak ta byla opravdu vychytaná. Ráno na svátek matek jsem klusal koupit kytku a popřát mamince. Maruška jela se mnou na kole a celou cestu loudila, abychom odpoledne jeli na nějaký delší výlet. Celkem ten výklus vydal na 10km za 1:07. Je fakt, že jsem se sotva ploužil, ale aspoň jsem vyzkoušel, že fungl nové NB 901 ze shopsportu jsou v pohodě. No a protože jsem se nechal ukecat, vyrazili jsme odpoledne s dětmí na výlet na kole. Kolem Bečvy na Jadran, kde dala děcka nanuka, kofolu a vařenou kukuřici, čímž jsem stal nejlepším otcem na světě :-D. Tam a zpět nějakých 27km. Maruška na kole, já rovněž a Mates na sedačce za mnou. Takže Maruška v neděli dala skoro 40 cyklistických km. Solidní výkon na prvňáčka, byť jí v závěru docházely síly a ožila teprve po příslibu návštěvy zahrádky u RedZera a palačinky k večeři. Upřímně přiznávám, že ne nejslabší příčinou slibu byla i moje nehorázná chuť na jednu dvě plzně.
Celkově to tedy vyšlo na nějakých 1,6km plavání, 301km na kole a 55km běhu za celkových rekordních 19:58 hodin. Až se naučím na bloggeru dělat tabulky, tak ty sumáře zadám nějak pěkněji, přehledněji a kompletněji.
neděle 13. května 2007
Mamut Tour 2007
Letos jsem se počtvrté vypravil na střední trasu Mamut Tour (tradiční závod pořádaný již několik let v Přerově), přičemž podruhé to bylo na trati dlouhé 135km. První dvě účasti před pár lety byly ještě na 180km.
Musím říci, že po poctivém tréninku od začátku roku jsem se nemohl ubránit napjatému očekávání. Loni jsem po protrápeném výkonu s aktuální hmotností 110kg končil 114. ze 119 klasifikovaných, přičemž jsem skoro celý závod odjel s p. Zahradníkem (ročník narození 1938), který mi nakonec na kostkách v Radslavicích ujel. Je ovšem fakt, že jsem od poloviny závodu trpěl a dojel jsem na sílu za nějakých 6:08:39.
Letos jsem tedy startoval s výrazně nižší váhou (ráno 92,5) a krásným novým kolem
(o tom taky časem napíšu). A asi nejdůležitější je, že k datu závodu jsem měl letos naběháno 750km, na rotopedu najeto 770km a na kole 2000km.
Registrace jsem se nemohl dočkat, stejně jako zaplacení startovného už před pár týdny, takže jsem se registroval jako jeden z prvních a na pokladní doklad s číslem 1 (platil jsem totiž úplně první ;-) jsem vyfasoval startovní číslo 3. Jednička sice ležela na stole taky, ale nejspíše byla určena pro někoho vyvoleného.
Ráno jsem měl klasickou předstartovní horečku a přestože jsem vstával se značným předstíhem, na startu jsem byl nakonec nějakých 5 minut před výstřelem. Stejně neumím jezdit v balíku, takže jsem si tradičně stoupl až zcela na konec, abych se vyhnul strkanicím při výjezdu z náměsti TGM do zatáčky a potom přes kruháče směrem na Předmostí a Čekyni. Někdy na mostě si uvědomuji, že jsem manželce neřekl o průjezdu Předmostím, sákryš. Maruška mohla zafandit s transparentem. Hned od podjezdu do Předmostí se přestávám na kole vézt a začínám jet. Oproti loňsku cítím ještě bolavé nohy od čuháckého běhu, ale to se snad rozjede. A přichází první kopeček, Čekyňák. Předjíždím asi 5 lidí, ale dost možná to budou účastníci nejkratšího závodu na 56km. Trasa se asi 30km vlní, než dojedeme do Loučky, kde se začíná stoupání na 1. horskou prémii Slavkov. Kopec je dlouhý cca 7km a jeho značná část je výživná "dvanáctka". V místech, kde jsem loni ztrácel kontakt už prakticky se všemi, jsem letos předjel asi 10 lidí a překvapivě se cítil výborně. Možná i díky lehčím převodů a vyšší kadenci. Prakticky jsem nešel pod 65 otáček, pravda ovšem, jel jsem i převod 36x25. Ze Slavkovského kopce následuje mírně se svažující kus asfaletem pokryté panelovky, která už ale zase začíná praskat, takže zatím není úplně v háji, ale rychle tam směřuje. Z něj se odbočuje v Potštátě na opravenou asfaltku na Hranice. Jde o jeden ze dvou opravdu luxusních sjezdů tratě. Nová cesta, nepříliš strmé klesání a nijak ostré zatáčky. Dá se šlapat kolem padesátky i v poměrně silně začínajícím protivětru. Těsně před Potštátem jsem jsel solidně vypadajího staršího chlapíka, který, jak jsem zjistil o 10km později, se za mne pověsil. To už sjez končil v Olšovci, kde byla první občerstvovačka. Dal jsem si toaletku, banán, ionťák a když jsem opouštěl občerstvovačku, byl závodník původně se mnou již kus v kopci (občerstvovačka totiž sedí na úpatí druhého ze tří větších stoupání). Při dopíjení dorazí teprve větší skupinka, kterou jsem utrhl ve stoupání na Slavkov. Po cca kilometru dojíždím znovu solidně vypadajícího pána a dáváme se do řeči. Trochu se mi uleví, když zjistím, že mu není 69, ale jenom 62 ;-). Jmenuje se Janko a původně chtěl jet dlouhou (215km), ale spáchal defekt, stratil kontakt, takže se rozhodl dát jenom 135. Vystoupáme přes Partutovice zpět na hřeben nad Odrami. V průběhu stoupání si vyměníme základní nacionále, takže kromě věku 62 se dozvím, že kolega se jmenuje Janko, je půl roku na penzi, kromě kola v zimě lyžuje, je z Čadce, má 3 děti a 5 vnoučat. Po dojezdu na kopec se vracíme na hlavní, ze které jsme v Potštátu odbočili a čeká nás druhý luxusní sjezd do Oder. Opět nepříliš prudké, většinou šlapavé klesání bez ostrých zatáček. Loni mi v Odrách došlo a už jsem se do konce trápil, tak uvidím, co letos. Ve sjezdu cvaknem dva závodníky, ani nás neuvisí. Nejspíš proto, že jsem si Jankův pokyn "potahej starého ogare" vzal k srdci;-). Krize se zatím nedostavila, jenom při tahání gelu z brašničky na rámu ztrácím obě zbývající tyčinky. Janko má naštěstí dost potravy na 215km, obdaruval mne tedy jednou powerbarkou. Po sjezdu do Oder následuje poslední větší kopec, protivné serpentýny, velmi krátké úseky mezi zatáčkami, ostré zatáčky....., no sláva, že je nejedeme dolů. V kopci dojíždíme a trháme dalších asi 5 lidí. Poslední část stoupání už není moc prudká, ale vede odkrytým terénem a stejně jako loni fouká "do držky". Letos se ale pořád cítím skvěle! A jsem skutečně rád, že jsem nesundal triatlonovou hrazdu z řídítek, protože proti větru se opravdu hodí. Následuje vlnitá posáž zpět do Olšovce. Kousek za vrcholem kopce vidím na kraji silnice nešťastníka s píchlým kolem. Třetí defekt a měl jenom dvě duše na závod. Velkoryse mu jednu věnuji a mám ze sebe výborný pocit. Naštěstí měl montpáky i pumpu, takže nepotřebuje pomoc a já vyrážím stíhat Janka. Po asi 4 km ho mám. Pokračujeme vesele dál, až do Loučky. Cesta se houpe nahoru dolů a já opouštím koketování s myšlenkou na trasu 215, kteréžto dělení se pomalu blíží. Přece jenom se začíná hlásit únava. Na konci loučky (105km) čeká druhý bufet, kde mají i pivko. Dám si banán a dvě deci přerovské desítky, kterou normálně pohrdám. Za současných okolností mne ale i teplá skvěle vzpruží. Hurrá do cíle! Poslední stoupání za Týnem nad Bečvou (za ním se děli 215 a 135 trať) a následně vlnitý profil až do Pavlovic. Fouká proti nám jako hrom, znovu jsem rád za hrazdu a tak jako jsem tahal Janka celou dobu, pokračuji v tom až do cíle, jenom těch pár sjetých lidí už většinou nesetřeseme, ale řadí se za nás. Ke střídání se nikdo nemá, což mi ale nevadí. Doteď jsem jel za sebe, tak už to dojedu. Táhnu "pole" až do Přerova a od Prosenic se s tím už vůbec nemažu a jedu co to jde. U dojezdu ovšem šok: do cíle na výstaviště se jede zadem, takže ostrá zatáčka, kus odporné panelky s hrby kolem 10-ti cm, kde se i blbě běží, nájezd na škváru a ostrá zatáčka do zadní brány výstaviště. Po asi 100m další ostrá zatáčka do cíle. A na panelech ti, co se 20km vezli začínají závodit. Tak na to už kašlu, asi jediný vím, jak to vypadá, protože skoro všichni měli v zatáčce na škváře problémy. No a jsem v cíli, na hodinách 5:01:nějaké drobné. Zlepšení proti loňsku o více než hodinu, průměr 27 na sólovou jízdu pro mne skvělý. Upřímně se chválím ;-).
Nemůžu moc piva, páč mám odpoledne řídit, takže jedno s Drakama z Dřevohostic a jedu domů. Navíc tak, jak po celou dobu závodu bylo krásně, zdá se, jakoby se sbíraly mraky. A taky ano. Dorazím domů, sklidím zasloužený obdiv manželky za zlepšení a než se seberu do sprchy, venku začíná boží dopuštění. Ještěže jsem si nedal druhé pivo, zmoknutí by za to nestálo.
Celkově jsem se závodem spokojen, zejména díky svému zásadnímu zlepšení. Jelikož jsem se ještě jiného silničního závodu neúčastnil, nemám moc možností srovnávat. Jde o velkou akci, počítám, že jenom silničářů bylo přes 300 a to se jely i bajky. Na začátku závodu zavřené silnice ve městě, na kritických křižovatkách regulovčici, solidní značení na trati, fajn vybavené občerstvovačky (pivko na druhé paráda). Slosovatelná čísla (na tombolu jsem nečekal), jedno pivo a jídlo v cíli. K jídlu jediná poznámka: bylo připraveno ve školní jídelně cca 800m od výstaviště. Nevím, kolik lidí se tam šlo najíst, ale z těch, se kterými jsem mluvil, nikdo. Ani věnovat svoji nevyužitou poukázku na jídlo se mi nepodařilo. Gáblík by to zkrátka chtělo v místě cíle. Ale jinak bez připomínek, dokonce výčepních stánků bylo proti loňsku tolik, že u žádného nestála fronta a kdo chtěl pivo (nebo limo), měl ho prakticky hned.
Takže příští rok znovu na mamutovi a už nejspíš na delší trase.
Aktuálně doplňuji oficiální výsledky. Čas 5:03:43, umístění 104. ze 137-mi závodníků (měřeno 132, zbytek DNF), ztráta na vítěze 1:11:01. Pro porovnání ročník 2006: čas 6:08:40, umístění 114 ze 123 (měřeno 119), ztráta na vítěze 2:17:07. Udržím-li tempo růstu výkonnosti, budu příští rok útočit na medaile ;-)))
Musím říci, že po poctivém tréninku od začátku roku jsem se nemohl ubránit napjatému očekávání. Loni jsem po protrápeném výkonu s aktuální hmotností 110kg končil 114. ze 119 klasifikovaných, přičemž jsem skoro celý závod odjel s p. Zahradníkem (ročník narození 1938), který mi nakonec na kostkách v Radslavicích ujel. Je ovšem fakt, že jsem od poloviny závodu trpěl a dojel jsem na sílu za nějakých 6:08:39.
Letos jsem tedy startoval s výrazně nižší váhou (ráno 92,5) a krásným novým kolem
(o tom taky časem napíšu). A asi nejdůležitější je, že k datu závodu jsem měl letos naběháno 750km, na rotopedu najeto 770km a na kole 2000km.Registrace jsem se nemohl dočkat, stejně jako zaplacení startovného už před pár týdny, takže jsem se registroval jako jeden z prvních a na pokladní doklad s číslem 1 (platil jsem totiž úplně první ;-) jsem vyfasoval startovní číslo 3. Jednička sice ležela na stole taky, ale nejspíše byla určena pro někoho vyvoleného.
Ráno jsem měl klasickou předstartovní horečku a přestože jsem vstával se značným předstíhem, na startu jsem byl nakonec nějakých 5 minut před výstřelem. Stejně neumím jezdit v balíku, takže jsem si tradičně stoupl až zcela na konec, abych se vyhnul strkanicím při výjezdu z náměsti TGM do zatáčky a potom přes kruháče směrem na Předmostí a Čekyni. Někdy na mostě si uvědomuji, že jsem manželce neřekl o průjezdu Předmostím, sákryš. Maruška mohla zafandit s transparentem. Hned od podjezdu do Předmostí se přestávám na kole vézt a začínám jet. Oproti loňsku cítím ještě bolavé nohy od čuháckého běhu, ale to se snad rozjede. A přichází první kopeček, Čekyňák. Předjíždím asi 5 lidí, ale dost možná to budou účastníci nejkratšího závodu na 56km. Trasa se asi 30km vlní, než dojedeme do Loučky, kde se začíná stoupání na 1. horskou prémii Slavkov. Kopec je dlouhý cca 7km a jeho značná část je výživná "dvanáctka". V místech, kde jsem loni ztrácel kontakt už prakticky se všemi, jsem letos předjel asi 10 lidí a překvapivě se cítil výborně. Možná i díky lehčím převodů a vyšší kadenci. Prakticky jsem nešel pod 65 otáček, pravda ovšem, jel jsem i převod 36x25. Ze Slavkovského kopce následuje mírně se svažující kus asfaletem pokryté panelovky, která už ale zase začíná praskat, takže zatím není úplně v háji, ale rychle tam směřuje. Z něj se odbočuje v Potštátě na opravenou asfaltku na Hranice. Jde o jeden ze dvou opravdu luxusních sjezdů tratě. Nová cesta, nepříliš strmé klesání a nijak ostré zatáčky. Dá se šlapat kolem padesátky i v poměrně silně začínajícím protivětru. Těsně před Potštátem jsem jsel solidně vypadajího staršího chlapíka, který, jak jsem zjistil o 10km později, se za mne pověsil. To už sjez končil v Olšovci, kde byla první občerstvovačka. Dal jsem si toaletku, banán, ionťák a když jsem opouštěl občerstvovačku, byl závodník původně se mnou již kus v kopci (občerstvovačka totiž sedí na úpatí druhého ze tří větších stoupání). Při dopíjení dorazí teprve větší skupinka, kterou jsem utrhl ve stoupání na Slavkov. Po cca kilometru dojíždím znovu solidně vypadajícího pána a dáváme se do řeči. Trochu se mi uleví, když zjistím, že mu není 69, ale jenom 62 ;-). Jmenuje se Janko a původně chtěl jet dlouhou (215km), ale spáchal defekt, stratil kontakt, takže se rozhodl dát jenom 135. Vystoupáme přes Partutovice zpět na hřeben nad Odrami. V průběhu stoupání si vyměníme základní nacionále, takže kromě věku 62 se dozvím, že kolega se jmenuje Janko, je půl roku na penzi, kromě kola v zimě lyžuje, je z Čadce, má 3 děti a 5 vnoučat. Po dojezdu na kopec se vracíme na hlavní, ze které jsme v Potštátu odbočili a čeká nás druhý luxusní sjezd do Oder. Opět nepříliš prudké, většinou šlapavé klesání bez ostrých zatáček. Loni mi v Odrách došlo a už jsem se do konce trápil, tak uvidím, co letos. Ve sjezdu cvaknem dva závodníky, ani nás neuvisí. Nejspíš proto, že jsem si Jankův pokyn "potahej starého ogare" vzal k srdci;-). Krize se zatím nedostavila, jenom při tahání gelu z brašničky na rámu ztrácím obě zbývající tyčinky. Janko má naštěstí dost potravy na 215km, obdaruval mne tedy jednou powerbarkou. Po sjezdu do Oder následuje poslední větší kopec, protivné serpentýny, velmi krátké úseky mezi zatáčkami, ostré zatáčky....., no sláva, že je nejedeme dolů. V kopci dojíždíme a trháme dalších asi 5 lidí. Poslední část stoupání už není moc prudká, ale vede odkrytým terénem a stejně jako loni fouká "do držky". Letos se ale pořád cítím skvěle! A jsem skutečně rád, že jsem nesundal triatlonovou hrazdu z řídítek, protože proti větru se opravdu hodí. Následuje vlnitá posáž zpět do Olšovce. Kousek za vrcholem kopce vidím na kraji silnice nešťastníka s píchlým kolem. Třetí defekt a měl jenom dvě duše na závod. Velkoryse mu jednu věnuji a mám ze sebe výborný pocit. Naštěstí měl montpáky i pumpu, takže nepotřebuje pomoc a já vyrážím stíhat Janka. Po asi 4 km ho mám. Pokračujeme vesele dál, až do Loučky. Cesta se houpe nahoru dolů a já opouštím koketování s myšlenkou na trasu 215, kteréžto dělení se pomalu blíží. Přece jenom se začíná hlásit únava. Na konci loučky (105km) čeká druhý bufet, kde mají i pivko. Dám si banán a dvě deci přerovské desítky, kterou normálně pohrdám. Za současných okolností mne ale i teplá skvěle vzpruží. Hurrá do cíle! Poslední stoupání za Týnem nad Bečvou (za ním se děli 215 a 135 trať) a následně vlnitý profil až do Pavlovic. Fouká proti nám jako hrom, znovu jsem rád za hrazdu a tak jako jsem tahal Janka celou dobu, pokračuji v tom až do cíle, jenom těch pár sjetých lidí už většinou nesetřeseme, ale řadí se za nás. Ke střídání se nikdo nemá, což mi ale nevadí. Doteď jsem jel za sebe, tak už to dojedu. Táhnu "pole" až do Přerova a od Prosenic se s tím už vůbec nemažu a jedu co to jde. U dojezdu ovšem šok: do cíle na výstaviště se jede zadem, takže ostrá zatáčka, kus odporné panelky s hrby kolem 10-ti cm, kde se i blbě běží, nájezd na škváru a ostrá zatáčka do zadní brány výstaviště. Po asi 100m další ostrá zatáčka do cíle. A na panelech ti, co se 20km vezli začínají závodit. Tak na to už kašlu, asi jediný vím, jak to vypadá, protože skoro všichni měli v zatáčce na škváře problémy. No a jsem v cíli, na hodinách 5:01:nějaké drobné. Zlepšení proti loňsku o více než hodinu, průměr 27 na sólovou jízdu pro mne skvělý. Upřímně se chválím ;-).
Nemůžu moc piva, páč mám odpoledne řídit, takže jedno s Drakama z Dřevohostic a jedu domů. Navíc tak, jak po celou dobu závodu bylo krásně, zdá se, jakoby se sbíraly mraky. A taky ano. Dorazím domů, sklidím zasloužený obdiv manželky za zlepšení a než se seberu do sprchy, venku začíná boží dopuštění. Ještěže jsem si nedal druhé pivo, zmoknutí by za to nestálo.
Celkově jsem se závodem spokojen, zejména díky svému zásadnímu zlepšení. Jelikož jsem se ještě jiného silničního závodu neúčastnil, nemám moc možností srovnávat. Jde o velkou akci, počítám, že jenom silničářů bylo přes 300 a to se jely i bajky. Na začátku závodu zavřené silnice ve městě, na kritických křižovatkách regulovčici, solidní značení na trati, fajn vybavené občerstvovačky (pivko na druhé paráda). Slosovatelná čísla (na tombolu jsem nečekal), jedno pivo a jídlo v cíli. K jídlu jediná poznámka: bylo připraveno ve školní jídelně cca 800m od výstaviště. Nevím, kolik lidí se tam šlo najíst, ale z těch, se kterými jsem mluvil, nikdo. Ani věnovat svoji nevyužitou poukázku na jídlo se mi nepodařilo. Gáblík by to zkrátka chtělo v místě cíle. Ale jinak bez připomínek, dokonce výčepních stánků bylo proti loňsku tolik, že u žádného nestála fronta a kdo chtěl pivo (nebo limo), měl ho prakticky hned.
Takže příští rok znovu na mamutovi a už nejspíš na delší trase.
Aktuálně doplňuji oficiální výsledky. Čas 5:03:43, umístění 104. ze 137-mi závodníků (měřeno 132, zbytek DNF), ztráta na vítěze 1:11:01. Pro porovnání ročník 2006: čas 6:08:40, umístění 114 ze 123 (měřeno 119), ztráta na vítěze 2:17:07. Udržím-li tempo růstu výkonnosti, budu příští rok útočit na medaile ;-)))
úterý 8. května 2007
První čuhácký štafetový běh
Někdy v sobotu 5.5. se mi ozval smskou neteřin přítel, jestli bych nechtěl běžet štafetový závod na 2x10km ve Velkém Týnci. Prý to půjdem tréninkově a aspoň solidně potrénujeme. Termín úterý 8.5.. Byli jsme domluveni na neděli na kolo, že doladíme detaily. V duchu jsem koketoval s myšlenkou na pokus dát desítku po x letech zase pod 50 minut.
Neděle bohužel propršela, čímž na delší kolo nebyla nálada a s ohledem na solidní předpověď jsme kolo přesunuli na pondělí. Teprvá při jízdě na kole z Ondry vylezlo, že má jít o poměrně náročný kros s nezanedbatelným převýšením. Hm, říkal jsem si, pohubl's Martine, tak to beztak zkusíš, zas takové kopce přece kolem Týnce nejsou.
Prezenci zvládl Ondra, páč jeli ráno dřív a i díky tomu jsem nafasoval hrníček s logem určený prvním třiceti prvním zaregistrovaným štafetám (také jsem díky tomu ušetřil za startovné, které Ondra při registraci zacvakl za oba a odmítl si vzít půlku :-)). Fandit jeli i švagři, takže jsem jako další podporu sebou vzal Matýska, kterého ovšem závod nebavil a převážnou většinu času strávil ve švagrově autě hraním si na popeláře, kde mu zdatně asistovala švagrová a stíhala i sledovat jeho pitný i stravovací režim, zatímco tatínek sportoval ;-)
Zázemí závodu bylo kousíček od vlastního startu v budově místní školy a nemělo chybu. Zejména dostatečně dimenzované toalety bez front před startem neměly chybu.
Pohoda na startu byla umocněna i tím, že vlastně startovala jenom polovina lidí. Zajímavostí je, že závodili i oba hlavní pořadatelé a úroveň tím nikterak neutrpěla.
Nevěda, jaký nás čeká profil (ty rovinky na začátku a konci jsou převážně rozklusání a vyklusání, jelikož garmin mi to zaznamenal celé, abych nebyl ochuzen o kilometráž :-), bylo nám ještě těsně před startem celkem do smíchu, dokonce i mně, startujícímu první. Jako výkonostně výrazně slabší část štafety jsem chtěl Ondrovi zprostředkovat pro něj nezvyklý zážitek, kdy vidí před sebou hodně zad ;-D.Přišel start a poměrně solidní začátek. Kratinký kousek skoro rovinky, kdy poprvé a naposledy udržuji plánované tempo 4:45 na km. Seběh uzounkou stezečkou v oranisku mi přišel drsný, nicméně bezprostředně po něm začal výběh, který už po pár metrech dal zapomenout na nějaké oranisko. Celkem se v kuse stoupalo 1350m (psal garmin) a když už si člověk myslel, že to má z krku, po pármetrové rovince kopec za zatáčkou neočekávaně ještě pokračoval. Následoval kousek pobíhání nahoru dolů a poté brutální seběh, ve kterém mi sjel pás pulsmetru až kolem pasu. Opravil jsem ho ale až pod kopcem, přestat dávat pozor na cestu by nespíš znamenalo pád a zastavovat jsem nechtěl. Uff, první kolo skoro za mnou a to teprve na jeho konci potkávám v protisměru čelo závodu. Jsem tím potěšen, nicméně po závodě jsem se od Martina Kňávy dozvěděl, že za to vzali až v kole druhém. Vyškrábat se hore podruhé už znamenalo tep hrubě přes 170, místy i přes 180 a řádně tuhé nohy. Při seběhu jsem potkal čelo závodu podruhé, ale to už se skládalo z
jediného závodníka Aleše Dedka, který nakonec přiběhl jako první i do cíle s významným náskokem. Mně ovšem teprve čekala předávka Ondrovi a na pitomém oranisku, které se mi špatně sbíhalo, jsem při výběhu myslel, že končím. Naštěstí konec byl skoro celou dobu mírně z kopce, takže jsem v cíli vypadal skoro, jako bych běžel. Garmin mi napsal délku 9,3km a čas 51:09, který by mi před závodem rozhodně nestačil, ale po něm jsem byl rád. Ondra za to samozřejmě vzal, tak jak to umí, cvakl x lidí, nicméně ani čas 40:02 nestačil na dotažení čela, to by musel mít v teamu jiného parťáka. Ve druhé polovině svého závodu už byl navíc na trati osamocen (což o to, to já taky, nicméně on na to není zvyklý). Celkově hodnotím závod velmi pozitivně, fajn "rodinná" atmosféra umocněná speciálními nízkotučnými laskominami na občerstvení po závodě. Jednalo se převážně o tlačenku, škvarky a další ;-) a navíc jsem za Ondrou zaostal jenom o nějakých 11 minut, což je o 4 méně než na Rohálovské desítce. Asi ho dotahuju, ještě pár let.......:-D. Příští rok se do Velkého Týnce tutově vrátím, samozřejmě bude-li s kým běžet.Ondrovu doběhovou fotku nemám, jelikož jsem podcenil přípravu foťáku a v brašně jsem měl náhradní baterie vybité. Takže poslední šťávu z akumulátorů jsem vyplácal na nějaké cizí chlápky a ženskou. Pikoškou závodu byl chlapík z nějaké církve, který dal jeden okruh jako příchozí v polobotkách, tesilkách a bílé košili s vázankou. A neběžel zle, akorát ten dres.....Na jedné z fotek jsou vidět v pozadí jeho kámoši, kteří ovšem pouze chodili.
pondělí 7. května 2007
Garmin Forerunner 305
Při psaní o Edge 705 jsem zjistil, že mi v draftech leží článeček o mém nejmilejším tréninkovém společníkovi. Se zpožděním cca rok toto opomenutí napravuji:-).
Dneska jsem se rozhodl podělit se o zkušenosti s jednou ze svých nejoblíbenějších hraček. Když jsem se loni na podzim rozhodl trochu vážněji trénovat, byl pulsmetr jedna z věcí, které jsem vyhodnotil jako nezbytnou záležitost k sofistikovanému vedení tréninku. Deníky jsem vedl už nějaký čas formou zápisů v excelu, na každém sheetu aktivita a ve sloupečcích důležité údaje. Měřením tepu jsem byl odhodlám posunout tyto záznamy i plánování na jinou úroveň.
Prvním pokusem byl nákup pulsmetru Elko z nabídky Shell katalogu za smart body. Upřímně řečeno, takový krám jsem od té doby snad už neviděl. Nastavit šel pouze věk, podle kterého se nejtupějším vzorečkem spočítala TFmax (220-věk) mohlo se nastavit jedno pásmo. Stopky bez aktivního pásu nešly pustit, zresetovat taky nešly, musel se sundat pás a počkat. Paměť vůbec neměly, takže hodnoty jako průměrná tepovka, maximální tepovka a tak zkrátka nebyly k disposici. A když se k tomu přihodí praktická nefunkčnosti při běhu, páč při otřesech prostě pás neměřil, ať byl vlhčený a utažený jak chtěl. Po pár dnech používání jsem byl tak strašlivě zklamaný, že jsem ten krám hodil do skříně a už se na něj ani nepodíval. Nicméně jsem si ujasnil, co by se mi líbilo mít. Jednak mi bylo jasné, že import dat do PC bude nutnou podmínkou, rovněž možnost programování tréninků, protože se hodně zalíbily intervalové tréninky. Od toho byl jenom krok k požadavku na schopnost měření vzdálenosti, protože poletování s GPS modulem a TyTNem (o tom někdy jindy) se sice dá vydržet, ale Navio (gps soft do telefonu) se občas kousalo a vůbec, něco tomu chybělo.
A pak jsem při browsení po sportovních webech narazil na modely garminu a navzdory podzimní ceně (v ČR v říjnu 12000) jsem byl v podstatě hned chycen. Garmin Forerunner 305 se stal mým favoritem. Jenom cena byla trošku otravně vysoká a překračovala mnou stanovenou horní akceptovatelnou hranici (10 000). A pak jsem ho objevil nový na Amazonu za 250 usd včetně poštovného a bylo vymalováno a bezprostředně na to objednáno.
Jako slušný člověk jsem dokonce přiznal doma, což mělo za následek klasifikaci "vánoční dárek" a skoro měsíční otálení strojku mezí dárky pod stromeček. Tuto újmu vydýchávám ještě nyní ;-).
Na Štědrý večer se potom odehrála komická scéna, kdy přes protesty šokovaných rodičů jsem na sebe nahodil fungl nove oblečení illumite a vyrazil i s garminem asi o půl desáté večer na testík;-). Sice jsem byl ve stavu prakticky nemocných, ale pětečku, abych si měl s čím hrát (myšlena data) jsem si dal.
Tolik k historce o nabytí, a teď tedy něco reálných informací:
Garmin forerunner 305 je sporttester vybavený chipsetem SiRF Star III, což je v současné době prakticky to nejlepší, co pro GPS existuje (neuvažuji alternativní čipy MTK disponující 32 kanály oproti 20-ti kanálům SiRF Star III, jelikož žádný zásadní rozdíl v citlivosti ani spotřebě se v testech neprojevil). Poskytuje tedy podobnou šíři funkcí jako třeba mnohem známější Suunto T6 s dokoupeným GPS podem, nicméně není potřeba bazmeček na paži.
Přístroj má, dle mého názoru, prakticky všechny vymoženosti, které je možno po moderním sporttesteru chtít. Jediné, čím nedisponuje, jsou různé automatické výpočty indexů fyzické výkonnost a podobných ptákovin. Nevadí to, protože věci jako chodecký test, conconiho test, test TFmax......... se dají snadno naprogramovat, absolvovat a následně v PC vyhodnotit.
Komunikace s periferiemi se děje po protokolu ANT, který je digitální a kódovaný, takže nehrozí kolize zařízení nacházejících se v blízkosti a je zaručena i solidní výdrž na baterie u příslušenství. Uživatelská výměna baterií ve všem příslušenství včetně hrudního pásu je samozřejmostí. Když už jsem u baterie, tak to je největší a dle mého názoru prakticky jediná skutečná slabina strojku. Z důvodu vysoké spotřeby GPS chipsetu, vydrží garmin max 10 hodin. Tuto hodnotu udává výrobce a dá se jí věřit. Vypnutí GPS čas výdrže výrazně prodlužuje (a uživatel možnost vypnutí má), nicméně používat forerunnera místo hodinek je pro mne vyloučeno. Po delším bádání, jak to pořešit na případném Ironmanu, jsem dospěl k závěru, že vlastně na kole nemusím mít GPS aktivní, protože rychlost a vzdálenost půjde sledovat se senzorem kadence, který naštěstí vlastním.
Co tedy přístroj umí:
- podporuje přímo 3 sporty, cyklistiku, běh a other (mám americký model, takže někdy budu používat české ekvivalenty, někdy anglické a to jak mě napadne). Pro každý sport umožňuje naprogramování speciálního screenu. Screeny jsou v základním režimu 2 společné, přičemž na každém je možno zobrazovat jeden až čtyři údaje současně. Mezi screeny se přepíná tlačítky šipek. První dva jsou společné pro všechny sporty s tím, že relevantní veličiny(tzn. u cyklistiky je měřenou veličinou rychlost - speed, zatímco u běhu čas na kilometr - pace) se přepínají automaticky podle aktuálně nastaveného sportu, takže pokud si člověk před začátkem výkonu zapomene přepnout, vidí na kole místo rychlosti pace, což je otravné. Je dobré mít tuto věc na paměti.
Třetí screen je specifický pro každý ze tří sportů a zobrazuje se pouze pro aktuálně používaný sport. Při provozování např. course (k tomu se dostaneme později) se počet obrazovek zvyšuje o tréninkového partnera (taky později) a jeden screen rozdílových parametrů.
Pomocí dvou stisků šipek tedy můžeme sledovat celkem max 12 parametrů, což není tak málo.
Rovněž si pro každý ze sportů můžete modifikovat profil, kde nastavíte váhu přislušenství atp.
Sledovat se dá celá řada údajů: rychlost (průměrná, průměrná v kole, aktuální maximální), tepovka (aktuální, minimální, maximální, průměr to každé i zvlášť pro aktuální kolo), časy všeho možného, s příslušenstvím všechny možné hodnoty kolem kadence, samozřejmě aktuální hodiny, převýšení.........seznam veličin, které si člověk může pro každou položku screenu vybrat je opravdu dlouhý;-)
- obsahuje samozřejmě spoustu funkcí spojených s přítomnou gpskou. Je tedy možno definovat waypointy, nechat se k nim navádět, umí zobrazit kompas. Je rovněž možno zapnout funkci autostop, kdy se automaticky zastaví timer, zastaví-li se pohyb. Tato funkce je potlačena trénujeme-li podle workoutu. Jednou za zajímavých věcí jsou tzv. courses. V zásadě jde o to, že absolvovaný trénink uložím jako course, který potom mohu spustit a dát ho znovu. Kouzlo je v tom, že s aktivovaným tréninkovým partnerem můžu pěkně graficky sledovat, jestli se naháním, nebo ne. Případně tak mohu na dálku závodit s nějakým kolegou, nebo se sebou. Zejména při testech je pohled na postavičky daleko názornější, než sledování mezičasů.
Vynikající vychytávkou je možnost vytvářet courses na www.mapmyrun.com. Například tuto trasu si přes menu save může kdokoli uložit jako garmin course s tím, že si zadá třeba průměrnou rychlost, nahrát do forerunnera a potom soutěžit s partnerem, který se pohybuje definovanou rychlostí. Na 30km dlouhém běhu do práce jsem si partnerem i povídal ;-).
U courses je skvělé, že člověk může sledovat průběh "závodu" s partnerem dvěma způsoby: prvním jsou dva panáčci pod sebou s udávanou hodnotou vzdálenosti mezi nimi, druhým jsou "tečky" pohybující se v aktuálním profilu s dynamicky proměnným měřítkem podle vzdálenosti aktuální polohy mojí a partnera. Malou vadou na kráse je nemožnost sledovat současně s partnerem nějaké další parametry, např. TF, což by se hodilo. Zde má výhodu cyklistický model edge 305, který má 2x větší rozlišení displeje a umožňuje zobrazit až 8 screenů, čili kromě partnera je možno sledovat ještě až 4 parametry. S nastavenými alarmy je ale člověk pomocí zvukových signálů a objevujících se pop-up okének informován, kde přešvihává.
Nemá cenu psát o všech možnostech nastavení, takže se vrhneme k další zásadní vychytávce a tou je spolupráce s
aplikacemi na PC:
- training centre (TC) je aplikace dodávaná s garminem. Obsahuje jednoduchou mapu, umí importovat tréninky z forerunnera a do této mapy je zobrazovat, ukazovat grafy převýšení, TF, rychlosti, časy na kola atd. Denník má ovšem jednu zásadní vadu a tou je nemožnost zadávat tréninky, které nebyly absolvovány s hodinkami. Takže třeba plavecké tréninky si do tohoto denníku nezapíšete. Co je ovšem famózní, je možnost sestavování tréninků a jejich export do hodinek. Pro jejich tvorbu obsahuje TC jednoduchý grafický nástroj. Pouhými stisky tlačítek je možno přidávat do posloupnosti tréninku položky a tyto každou pomocí dropdown menu parametrizovat. Rozhraní umožňuje i zadávání jednoduchých cyklů, takže tvorba intervalových tréninků je hračkou. V každé položce je možno nastavit jeden parametr určující její konec (stisk tlačítka, uběhnutí času, vzdálenosti, pokles TF.......) a jeden parametr, který se má hlídat (pásmo TF, cadence, rychlost.............). Každý krok se definuje zvlášt, takže při střídavých úsecích mohu v jednom nastavit trvání 1km a hlídat čas na km 4:00 a následný krok bude 2minuty s hlídáním TF pod 135. Tyto dva kroky je možno opakovat kolikrát si nastavím, případně jich může být v jednom cyklu libovolný počet. To je přesně to, co jsem si představoval. Z pohledu konfigurace forerunnera je TC k nezaplacení, ovšem jako denník je mnohom lepší
- freeware sporttracks. Jde o téměř dokonalý tréninkový denník s možností ručního zadávání tréninku, sledování fyzických parametrů atleta a, což je pro majitele garminů nejdůležitější, s možností přímo stahovat data forerunnera, vytvářet na jejich základě položky v denníku a rovnou k nim z googlemaps stahovat mapy, čímž se denník stává i graficky velmi hodnotným;-).
Psát o sporttracks by bylo na dlouho, lepší je, aby si jej každý zájemce rovnou vyzkoušel, cena je velmi příjemná....
Jediné, na co bych výslovně upozornil, je možnost nadefinovat si equipments a tyto přiřazovat k tréninkům. Typicky je tedy možno si zadat běžeckou obuv a pro každý model zvlášť sledovat absolvovanou v něm kilometráž.
Data z garmina je kromě vlastního sledování i sdílet prostřednictvím webu www.motionbased.com (MB). Pěkný denník je k vidění třeba zde. Omezující faktorem je to, co u TC, nelze zadávat aktivity ručně, ba dokonce nejdou ani uploadnout indoor aktivity, které neobsahují GPS data. Přesto je tato služba skvělá, bez pokročilých (a pro mne zbytečných) funkcí zdarma a kam se na ni hrabe nějaký Nike+. Konec konců, co může výrobce rybářských doplňků vědět o sportu:-D
Výhody a slabiny:
Výhody jsou myslím nasnadě. Jde o prakticky univerzální sporttester se všemi myslitelnými funkcemi s možností dokoupení příslušenství pro cyklistiku (kadence seznor, který umožňuje i funkci cyclocomputeru při vypntuté GPS, třeba na trenažéru, nebo kvůli úspoře baterie) i běh ("botosonda" umožňující měření kadence kroku a měření vzdálenosti bez gps, tedy podobně jako u cyklosenzoru). Možnosti programování tréninků jsou prakticky neomezené včetně snadné tvorby i diagnostických testů (conconiho test), možnosti tvorby courses na mapmyrun zase do značné míry suplují absenci navigace. Bezproblémové spojení s PC také není standardem mezi sporttestery (byť u vyšších tříd už ano)
Jako dvě skutečné slabiny vidím absenci vodotěsnosti (o story se zmiňovaným kusem jsem psal loni v létě a tato jediná vada mne opravdu mrzí) a akumulátor, který vydrží cca 10 hodin provozu s aktivní GPS, což je v podstatě limit použitelnosti. V zásadě mi to nevadí, protože takto dlouhé aktivity s výjimkou ironmanských závodů neprovozuji a na IM mám možnost pro cyklistiku vypnout GPS, čímž ušetřím baterii a stroj potom celý závod vydrží (ověřeno). Pro někoho může být slabinou design, protože jde o dosti velkou "televizi", nicméně oproti aktuálnímu "hodinkovatějšímu" forerunneru 405 má o 2 roky starší 305-tka lepší displej a umožňuje zobrazit až 4 datová pole ne jedné obrazovce, což 405-tka neumí a nepřinesla ani vodotěsnost, její třída je stejná jako u 305-tky tedy IPC 7. Navíc mám sporttester na trénink, používat ho jako hodinky nehodlám, vzhled tedy moc neřeším:-)
Pro mne je i dnes, s odstupem více než roku od napsání převážné většiny tohoto textu, stále forerunner 305 jasnou volbou, navíc při dnešních cenách i poměrně výrazně dostupnější.
Dneska jsem se rozhodl podělit se o zkušenosti s jednou ze svých nejoblíbenějších hraček. Když jsem se loni na podzim rozhodl trochu vážněji trénovat, byl pulsmetr jedna z věcí, které jsem vyhodnotil jako nezbytnou záležitost k sofistikovanému vedení tréninku. Deníky jsem vedl už nějaký čas formou zápisů v excelu, na každém sheetu aktivita a ve sloupečcích důležité údaje. Měřením tepu jsem byl odhodlám posunout tyto záznamy i plánování na jinou úroveň.
Prvním pokusem byl nákup pulsmetru Elko z nabídky Shell katalogu za smart body. Upřímně řečeno, takový krám jsem od té doby snad už neviděl. Nastavit šel pouze věk, podle kterého se nejtupějším vzorečkem spočítala TFmax (220-věk) mohlo se nastavit jedno pásmo. Stopky bez aktivního pásu nešly pustit, zresetovat taky nešly, musel se sundat pás a počkat. Paměť vůbec neměly, takže hodnoty jako průměrná tepovka, maximální tepovka a tak zkrátka nebyly k disposici. A když se k tomu přihodí praktická nefunkčnosti při běhu, páč při otřesech prostě pás neměřil, ať byl vlhčený a utažený jak chtěl. Po pár dnech používání jsem byl tak strašlivě zklamaný, že jsem ten krám hodil do skříně a už se na něj ani nepodíval. Nicméně jsem si ujasnil, co by se mi líbilo mít. Jednak mi bylo jasné, že import dat do PC bude nutnou podmínkou, rovněž možnost programování tréninků, protože se hodně zalíbily intervalové tréninky. Od toho byl jenom krok k požadavku na schopnost měření vzdálenosti, protože poletování s GPS modulem a TyTNem (o tom někdy jindy) se sice dá vydržet, ale Navio (gps soft do telefonu) se občas kousalo a vůbec, něco tomu chybělo.
A pak jsem při browsení po sportovních webech narazil na modely garminu a navzdory podzimní ceně (v ČR v říjnu 12000) jsem byl v podstatě hned chycen. Garmin Forerunner 305 se stal mým favoritem. Jenom cena byla trošku otravně vysoká a překračovala mnou stanovenou horní akceptovatelnou hranici (10 000). A pak jsem ho objevil nový na Amazonu za 250 usd včetně poštovného a bylo vymalováno a bezprostředně na to objednáno.
Jako slušný člověk jsem dokonce přiznal doma, což mělo za následek klasifikaci "vánoční dárek" a skoro měsíční otálení strojku mezí dárky pod stromeček. Tuto újmu vydýchávám ještě nyní ;-).
Na Štědrý večer se potom odehrála komická scéna, kdy přes protesty šokovaných rodičů jsem na sebe nahodil fungl nove oblečení illumite a vyrazil i s garminem asi o půl desáté večer na testík;-). Sice jsem byl ve stavu prakticky nemocných, ale pětečku, abych si měl s čím hrát (myšlena data) jsem si dal.
Tolik k historce o nabytí, a teď tedy něco reálných informací:
Garmin forerunner 305 je sporttester vybavený chipsetem SiRF Star III, což je v současné době prakticky to nejlepší, co pro GPS existuje (neuvažuji alternativní čipy MTK disponující 32 kanály oproti 20-ti kanálům SiRF Star III, jelikož žádný zásadní rozdíl v citlivosti ani spotřebě se v testech neprojevil). Poskytuje tedy podobnou šíři funkcí jako třeba mnohem známější Suunto T6 s dokoupeným GPS podem, nicméně není potřeba bazmeček na paži.
Přístroj má, dle mého názoru, prakticky všechny vymoženosti, které je možno po moderním sporttesteru chtít. Jediné, čím nedisponuje, jsou různé automatické výpočty indexů fyzické výkonnost a podobných ptákovin. Nevadí to, protože věci jako chodecký test, conconiho test, test TFmax......... se dají snadno naprogramovat, absolvovat a následně v PC vyhodnotit.
Komunikace s periferiemi se děje po protokolu ANT, který je digitální a kódovaný, takže nehrozí kolize zařízení nacházejících se v blízkosti a je zaručena i solidní výdrž na baterie u příslušenství. Uživatelská výměna baterií ve všem příslušenství včetně hrudního pásu je samozřejmostí. Když už jsem u baterie, tak to je největší a dle mého názoru prakticky jediná skutečná slabina strojku. Z důvodu vysoké spotřeby GPS chipsetu, vydrží garmin max 10 hodin. Tuto hodnotu udává výrobce a dá se jí věřit. Vypnutí GPS čas výdrže výrazně prodlužuje (a uživatel možnost vypnutí má), nicméně používat forerunnera místo hodinek je pro mne vyloučeno. Po delším bádání, jak to pořešit na případném Ironmanu, jsem dospěl k závěru, že vlastně na kole nemusím mít GPS aktivní, protože rychlost a vzdálenost půjde sledovat se senzorem kadence, který naštěstí vlastním.
Co tedy přístroj umí:
- podporuje přímo 3 sporty, cyklistiku, běh a other (mám americký model, takže někdy budu používat české ekvivalenty, někdy anglické a to jak mě napadne). Pro každý sport umožňuje naprogramování speciálního screenu. Screeny jsou v základním režimu 2 společné, přičemž na každém je možno zobrazovat jeden až čtyři údaje současně. Mezi screeny se přepíná tlačítky šipek. První dva jsou společné pro všechny sporty s tím, že relevantní veličiny(tzn. u cyklistiky je měřenou veličinou rychlost - speed, zatímco u běhu čas na kilometr - pace) se přepínají automaticky podle aktuálně nastaveného sportu, takže pokud si člověk před začátkem výkonu zapomene přepnout, vidí na kole místo rychlosti pace, což je otravné. Je dobré mít tuto věc na paměti.
Třetí screen je specifický pro každý ze tří sportů a zobrazuje se pouze pro aktuálně používaný sport. Při provozování např. course (k tomu se dostaneme později) se počet obrazovek zvyšuje o tréninkového partnera (taky později) a jeden screen rozdílových parametrů.
Pomocí dvou stisků šipek tedy můžeme sledovat celkem max 12 parametrů, což není tak málo.
Rovněž si pro každý ze sportů můžete modifikovat profil, kde nastavíte váhu přislušenství atp.
Sledovat se dá celá řada údajů: rychlost (průměrná, průměrná v kole, aktuální maximální), tepovka (aktuální, minimální, maximální, průměr to každé i zvlášť pro aktuální kolo), časy všeho možného, s příslušenstvím všechny možné hodnoty kolem kadence, samozřejmě aktuální hodiny, převýšení.........seznam veličin, které si člověk může pro každou položku screenu vybrat je opravdu dlouhý;-)
- obsahuje samozřejmě spoustu funkcí spojených s přítomnou gpskou. Je tedy možno definovat waypointy, nechat se k nim navádět, umí zobrazit kompas. Je rovněž možno zapnout funkci autostop, kdy se automaticky zastaví timer, zastaví-li se pohyb. Tato funkce je potlačena trénujeme-li podle workoutu. Jednou za zajímavých věcí jsou tzv. courses. V zásadě jde o to, že absolvovaný trénink uložím jako course, který potom mohu spustit a dát ho znovu. Kouzlo je v tom, že s aktivovaným tréninkovým partnerem můžu pěkně graficky sledovat, jestli se naháním, nebo ne. Případně tak mohu na dálku závodit s nějakým kolegou, nebo se sebou. Zejména při testech je pohled na postavičky daleko názornější, než sledování mezičasů.
Vynikající vychytávkou je možnost vytvářet courses na www.mapmyrun.com. Například tuto trasu si přes menu save může kdokoli uložit jako garmin course s tím, že si zadá třeba průměrnou rychlost, nahrát do forerunnera a potom soutěžit s partnerem, který se pohybuje definovanou rychlostí. Na 30km dlouhém běhu do práce jsem si partnerem i povídal ;-).
U courses je skvělé, že člověk může sledovat průběh "závodu" s partnerem dvěma způsoby: prvním jsou dva panáčci pod sebou s udávanou hodnotou vzdálenosti mezi nimi, druhým jsou "tečky" pohybující se v aktuálním profilu s dynamicky proměnným měřítkem podle vzdálenosti aktuální polohy mojí a partnera. Malou vadou na kráse je nemožnost sledovat současně s partnerem nějaké další parametry, např. TF, což by se hodilo. Zde má výhodu cyklistický model edge 305, který má 2x větší rozlišení displeje a umožňuje zobrazit až 8 screenů, čili kromě partnera je možno sledovat ještě až 4 parametry. S nastavenými alarmy je ale člověk pomocí zvukových signálů a objevujících se pop-up okének informován, kde přešvihává.
Nemá cenu psát o všech možnostech nastavení, takže se vrhneme k další zásadní vychytávce a tou je spolupráce s
aplikacemi na PC:
- training centre (TC) je aplikace dodávaná s garminem. Obsahuje jednoduchou mapu, umí importovat tréninky z forerunnera a do této mapy je zobrazovat, ukazovat grafy převýšení, TF, rychlosti, časy na kola atd. Denník má ovšem jednu zásadní vadu a tou je nemožnost zadávat tréninky, které nebyly absolvovány s hodinkami. Takže třeba plavecké tréninky si do tohoto denníku nezapíšete. Co je ovšem famózní, je možnost sestavování tréninků a jejich export do hodinek. Pro jejich tvorbu obsahuje TC jednoduchý grafický nástroj. Pouhými stisky tlačítek je možno přidávat do posloupnosti tréninku položky a tyto každou pomocí dropdown menu parametrizovat. Rozhraní umožňuje i zadávání jednoduchých cyklů, takže tvorba intervalových tréninků je hračkou. V každé položce je možno nastavit jeden parametr určující její konec (stisk tlačítka, uběhnutí času, vzdálenosti, pokles TF.......) a jeden parametr, který se má hlídat (pásmo TF, cadence, rychlost.............). Každý krok se definuje zvlášt, takže při střídavých úsecích mohu v jednom nastavit trvání 1km a hlídat čas na km 4:00 a následný krok bude 2minuty s hlídáním TF pod 135. Tyto dva kroky je možno opakovat kolikrát si nastavím, případně jich může být v jednom cyklu libovolný počet. To je přesně to, co jsem si představoval. Z pohledu konfigurace forerunnera je TC k nezaplacení, ovšem jako denník je mnohom lepší
- freeware sporttracks. Jde o téměř dokonalý tréninkový denník s možností ručního zadávání tréninku, sledování fyzických parametrů atleta a, což je pro majitele garminů nejdůležitější, s možností přímo stahovat data forerunnera, vytvářet na jejich základě položky v denníku a rovnou k nim z googlemaps stahovat mapy, čímž se denník stává i graficky velmi hodnotným;-).
Psát o sporttracks by bylo na dlouho, lepší je, aby si jej každý zájemce rovnou vyzkoušel, cena je velmi příjemná....
Jediné, na co bych výslovně upozornil, je možnost nadefinovat si equipments a tyto přiřazovat k tréninkům. Typicky je tedy možno si zadat běžeckou obuv a pro každý model zvlášť sledovat absolvovanou v něm kilometráž.
Data z garmina je kromě vlastního sledování i sdílet prostřednictvím webu www.motionbased.com (MB). Pěkný denník je k vidění třeba zde. Omezující faktorem je to, co u TC, nelze zadávat aktivity ručně, ba dokonce nejdou ani uploadnout indoor aktivity, které neobsahují GPS data. Přesto je tato služba skvělá, bez pokročilých (a pro mne zbytečných) funkcí zdarma a kam se na ni hrabe nějaký Nike+. Konec konců, co může výrobce rybářských doplňků vědět o sportu:-D
Výhody a slabiny:
Výhody jsou myslím nasnadě. Jde o prakticky univerzální sporttester se všemi myslitelnými funkcemi s možností dokoupení příslušenství pro cyklistiku (kadence seznor, který umožňuje i funkci cyclocomputeru při vypntuté GPS, třeba na trenažéru, nebo kvůli úspoře baterie) i běh ("botosonda" umožňující měření kadence kroku a měření vzdálenosti bez gps, tedy podobně jako u cyklosenzoru). Možnosti programování tréninků jsou prakticky neomezené včetně snadné tvorby i diagnostických testů (conconiho test), možnosti tvorby courses na mapmyrun zase do značné míry suplují absenci navigace. Bezproblémové spojení s PC také není standardem mezi sporttestery (byť u vyšších tříd už ano)
Jako dvě skutečné slabiny vidím absenci vodotěsnosti (o story se zmiňovaným kusem jsem psal loni v létě a tato jediná vada mne opravdu mrzí) a akumulátor, který vydrží cca 10 hodin provozu s aktivní GPS, což je v podstatě limit použitelnosti. V zásadě mi to nevadí, protože takto dlouhé aktivity s výjimkou ironmanských závodů neprovozuji a na IM mám možnost pro cyklistiku vypnout GPS, čímž ušetřím baterii a stroj potom celý závod vydrží (ověřeno). Pro někoho může být slabinou design, protože jde o dosti velkou "televizi", nicméně oproti aktuálnímu "hodinkovatějšímu" forerunneru 405 má o 2 roky starší 305-tka lepší displej a umožňuje zobrazit až 4 datová pole ne jedné obrazovce, což 405-tka neumí a nepřinesla ani vodotěsnost, její třída je stejná jako u 305-tky tedy IPC 7. Navíc mám sporttester na trénink, používat ho jako hodinky nehodlám, vzhled tedy moc neřeším:-)
Pro mne je i dnes, s odstupem více než roku od napsání převážné většiny tohoto textu, stále forerunner 305 jasnou volbou, navíc při dnešních cenách i poměrně výrazně dostupnější.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)