Grafilit Half Ironman 2007

Tak natěšený jsem snad zatím nikdy na žádném závodě nebyl. Všude jsem rozhlásil, že když dám čas pod 6:15 přihlásím se do Otrokovic a tajně jsem doufal v čas pod 6 hodin. Navíc jsem se těšil, že se potkám s vl001 a Děvčetem z fóra na behej.com. Dá se říci, že vlastně všechno se podařilo, ale přesto jsem stále na pochybách. Vezměme to ale pěkně popořádku.
Na prezenci jsem přijel jako zcela první, což možná trošku mrzelo můj technický doprovod (neteř s přítelem), který by mohl déle spát. Přestože to zprvu vypadalo, že jsme u lomu zcela sami, po vystoupání k depu se ukázal stan, ve kterém ležel na zádech Martin Kupec a něco ladil v notebooku. Nejdříve jsem si říkal, co to tam lemruje,až pak jsem si ovšem všiml, že ve stanu není ani židle, ani stůl, pouze hromady čipů z jeho sady. Po nakouknutí za stan jsem objevil nějaké tři sympatické dívky/ženy, které na dotaz, zda jsou pořadatelky odpověděly kladně a navzdory provizorním podmínkám mne regli a dostal jsem startovní číslo 1, tý Brďo ;-). Protože Ondra (neteřin přítel) se ochotně chopil focení, bude dnešní čtení dokonce s obrázky. Ještě před startem to bylo celkem v pohodě, chystal jsem si garmina a těšil se na svoji nejlepší disciplínu, kterou je plavání. Proběhla rozprava pod vedením ředitele závodu Dušana Kyjanky a dokonce se mi podařilo ukořistit i jedno foto vl001 s jeho modrým Duratecem. Nádherný rám, nemůžu si pomoci ;-)
Chvíli jsme potom ještě lelkovali před startem, věci již uložené v depu a běžecké pomůcky předané pořadatelům v pytlích, ve kterých se měly převážet do Litovle, kde bylo druhé depo, cíl kola, a start i cíl běhu.
Po ukončení lelkování jsem se vydal rozplavat, nicméně sotva jsem se odrazil že kousek poplavu, ozvalo se upozornění na start za 2 minuty. Věru jsem tedy rozplavání moc nedal.
Plavání bylo naplánováno na tři okruhy kolem 4 bójí umístěných do čtverce a s oběhem běček, tvořících startovní bránu.
Je start a jako jeden z mála lidí bez neoprenu se pouštím do vody. Startujících je kolem třiceti, takže žádný extra mlý s kopáním si do ksichtu a tak. Držím se relativně vpředu a zdá se mi, že hoňáci se odchylují od optimální trasy na druhou bójku, první totiž není od startu v ideální přímce. Pravidla ovšem říkají obeplavat zprava o vzdálenosti nehovoře. Zničeho nic se ocitám v čele závodu, protože vedoucí skupinka uhnula vpravo už u první bójky. Plave se mi dobře, takže se rozhoduji, že si vedení chvíli užiji, nechci to nicméně přehánět. Ovšem na první obrátce lezu z vody na prvním místě.Páni, co je to tady za plavce, že po nějakých 650m vede tlouštík bez neoprenu i pouštím se do druhého kola. Oběh sudů stojí moc sil a chvíli trvá, než se dostanu do tempa. Chvíli mám pocit, že mi někdo plave na nohách, ale jsou to jenom víry od mých silných temp ;-).
Co čert nechtěl, i druhé kolo končím jako startovní číslo 1 na prvním místě a za mnou kurnik nikdo.To už začínám koketovat s myšlenkou, že vyhraju plavání. Po rozhození z výběhu se opět vracím do dvoukopového rytmu a jedu jak motorová myš ;-). Hurrá, z vody lezu první. Tak něco takého jsem ještě nezažil.No a tím v podstatě optimistické spisování končí. Při výběhu jsem si od Ondry převzal garmina i s hrudním pásem a vyslechl, že čas plavání byl nějakých 29:00 min., což ve mně vyvolává pocit kratší trasy než avízovaných 1900m. Nejsem totiž přesvědčen, že toto jsem schopen reálně zaplavat.
Doběhl jsem do depa a zjistil, že jak jsem si všechno nachystal, tak ručník jsem si do přepravky s tretrami a přílbou nedal. No nic, vyrazil jsem tedy s ponožkami plnými trávy, nakonec jsem v nich i běžel a nijak to nevadilo. Na kole probíhal standarní scénář, kdy mi dával jeden zezadu přijíždějící za druhým. Zůstával jsem v klidu, navíc hoňáci jako Robert Fojt, nebo Martin Kňáva mě předjížděli, zatímco normálně bych je po vylezení z vody ani neviděl;-) První kolo nebylo tak zlé. poctivě jsem jedl a pil, první kopec solidně převalil a na otáčce potkal kousek za sebou Děvče. Když jsem viděl, jak tomu dává, bylo mi jasné, že mně spíše dříve než později sjede, což mě potěšilo a začal jsem se těšit na motivující zadek přede mnou:-). Překvapivě mne nedojela před nájezdem do druhého kola, nicméně o silný zážitek s postraly kostky na otáčce v Litovli a ty mi tedy dobře neudělaly.
Pořád jsem čekal, kdy mne Děvče cvakne, ale podařilo se mu to ve stoupání směrem od Litovle, což mělo za následek, že vysoký estetický zážitek trval pouze kratinkou chvíli, páč se kolem mne do kopce přehnala brutálním tempem. Až v cíli jsem potom zjistil, že cca 30km kola a 21km běhu jí stačilo k nadělení mi skoro hodiny. Na tomto místě bych rovněž rád poznamenal, že pokud někdo tvrdí, jak vytrvalostní sporty kazí ženským postavu, měl by se rozhodně vypravit do Záměle pro vyvedení z omylu. Nebýt ženatý a Děvče s přítelem, okamžitě bych zapínal osobní kouzlo číslo 7 :-D
Kolo jsem nakonec zvládl těsně přes tři hodiny v průměru blížícím se 30kmph. Nedržel jsem se ovšem pokynů ironmana, abych to rozjížděl pomalu, ale stržen první pozicí jsem se na kole moc nepošetřil. Do depa jsem dojel na nějaké 17-té pozici. Aspoň tak mi to hlásila neteřinka.
Když jsem dojel na náměstí, sděloval ředitel závodu právě nepříliš zaplněnému náměstí můj limit pro přihlášku do Otrokovic a zacházel do tak značných technických detailů, až i prozradil, kolik jsem od začátku roku zhubl. Čort znájet, odkud tyto informace získal.
Sotva jsem se zvedl ze židle, na níž jsem se přezouval, už byl u mne s mikrofonem a otázkou, jak jsem spokojen s výkonem. Na moje konstatování, že toho mám po kole plné zuby sdělil náměstí, že jsem spokojen ;-).
Začátek běhu mi přišel jako z Jiříkova vidění. běžel jsem kolem 5:40 na km a cítil se skvěle, než jsem si všiml tepů. Na 165-ti asi dvacka běžet nejde. Ubrat nějak nešlo, takže jsem to nechal být s tím, že snad chvíli vydržím a skutečně, nějakou chvíli jsem vydržel. Skoro 7km, které mne ovšem od začátku píchalo v boku, dlouho jsem někco takového nezažil, ale ňák to přešlo. Poctivě jsem zastavoval na občerstvovačkách, pil (vodu a nealko pivo), baštil gel, ale pozitivní zážitek z běhu se prostě nedostavil. Musím říct, že od něj jsem si právě sliboval opravdu hodně, protože proti loňsku jsem letos naběhal dost a dost, váha o 15kg níž a z náměstí jsem vybíhal v čase 3:33, což mi dávalo naději na čas hrubě pod 6 hodin. Bohužel, zaběhl jsem skoro stejně špatně jako na Bečvomanu++ a jenom se díval, jak jde přeze mne vl001 krásně lehoučkým krokem, pronese několik velmi pozitivních vět typu, že pod 6:15 už to i dojdu a nadělí mi na 4,5 km 10 minut. Chvilku před Vláďou mi ovšem nadělil kolo Martin Kňáva, který v závodě zvítězil. Kolo mi nadělil i Robert Fojt jistící druhou pozici. To už jsem tušil, že pokoření 6-ti hodin bude možná, pokud vůbec, tak o chlup. Poslední 2 kiláky jsem opravdu bojoval a podle mých hodinek končil v čase 5:58:40.
Nemá cenu líčit, jak blbě mi po doběhu bylo, protože jsem skutečně šel ze zcela posledního, dokonce si myslím, že jsem to poslední obešel a čerpal z něčeho mimo rezervy.
Doběhl jsem a uvízl v předklonu, abych nepadl na dlažbu. Mumláním vulgárních slov jsem se přesvědčoval, abych nezemřel. Dušan Kyjanka správně usoudil, že citovat mne nelze a do mikrofonu sdělil, že průběh závodu hodnotím pozitivně ;-). Dorazil mne ovšem Martin Kupec, který mi přišel říct, že jsem pěkná sračka, která se nezmobilizovala k prolomení šestihodinové hranice. Oficiální stopky se totiž zastavily na čase 6:00:14. Kuva, nápadně mi to připomíná čas loňského Bečvomana++ 7:00:09.
Kdyby to z obrázku nebylo zřejmé, tak člověk zády ke mně je Martin a já omdlévám pod tíhou jeho sdělení.
V cíli jsem si dal 3 litovelské desítky, což mne uvedlo do stavu použitelnosti, takže jsem se vydal do sprchy, kterou Litovelská radnice uvolnila k použití. Ven už vycházel jiný člověk;-)
Nafasoval jsem certifikát o absolutoriu (s ofiko časem, ne mým, kruciš), vzal ho i pro vloo1, který mezitím odjel (Vláďo, písni mi, prosím, Tvoji adresu, pošlu Ti ho poštou)
A aby byla fotogalerie úplná, v cíli Ondra vyfotil i Děvče, které famózním způsobem vyhrálo mezi ženskými obsadilo absolutně šesté místo , v družném rozhovoru s ředitelem závodu.

Nyní si dovolím několik slov k organizaci a obecnému průběhu akce. Jak jsem očekával, závod byl skvěle připraven. Převoz pytlů, odevzdání kol...prostě no problem. Regulovčici všude, kde měli být (s výjimkou městského policajta na 1. kruháči ve 2. okruhu, který místo aby hlídal závodníky, buzeroval nějakého nešťastníka ve felicii). Občerstvovaček bylo dosta a byly skvěle zásobeny a holky na občerstvovačkách při běhu byly prostě fantastické. Popobíhaly závodníkům naproti, aby zjistily co si tito dají, což následně hlásily zpět, případně samy ještě přinesly. Trasa kola byla fajn, až na předem avízovaný "apendix" na mizerné silnici, kde mi dvakrát upadla pumpička, což mne pravděpodobně stálo ofiko čas po 6 hodin.
Trasa běhu byla prostě fantastická. Po úzké asfaltce ze 2/3 lužním lesem, tedy ve vedru ve stínu, prostě paráda. Jediným rušivým momentem byli ovádi, kteří mne žrali tak, že jsem je ani nepleskal. Domů jsem si dovezl totálně červená záda, požraná i pod kombinézou, kousanec na kousanci.
Celková bilance by tedy mohla být vesrkze pozitivní. Lidi, které jsem se těšil potkat, jsem potkal, svůj časový limit dodržel, nicméně výkon v běhu mne skutečně rozkolísal v rozhodnutí vyrazit do Otrokovic. Vláďa mne sice ujišťoval, že první start nutně znamená při běhu chůzi (zajímavý obrat, co?) a Dušan Kyjanka zase, že říkat hodinu po ukončeném závodě "do Otrokovic nejedu" je kravina a mám počkat den dva (čas je do 14.6. kdy končí přihlášky). Ach jo. Před závodem jsem to viděl jednoduše: splním, hlásím se. Teď, přestože limit byl překonán o čtvrt hodiny jsem plný pochyb. No nic, zkonzultuji to ironmanem a uvidím.