Týden 11.-17.6.

Tento týden jsem měl plánovaný jako odpočinkový po HIM Grafilitman a jelikož mi ironman napsal, abych se nebál odpočívat, projevil jsem skutečně velikou statečnost a zařadil týden s tak nízkými objemy, jako snad letos ještě ne. Ovšem nižší výkon v tréninku jsem zejména o víkendu kompenzoval nutričně:-).
Pondělí: opravdu velmi lehké kolo do práce a zpět. Dalo se jet, ale cítil jsem značný útlum.
Úterý: celodenní služebka, v tomto počasí skutečně vražedná záležitost, je-li člověk nucen opustit klimatizované budovy.
Středa: lehké kolo do práce a zpět s poledním vyplaváním v bazénu. Nějakých 1500m blbnutí spíše s pomůckami, abych nemusel doopravdy plavat.
Čtvrtek: proklatě dlouhý den, dokopal jsem se aspoň do večerního klusu. Délka dne byla způsobena zejména balením k pátečnímu odjezdu, přípravou na páteční předání dětí kompetentním zástupcům a těšením se na víkend v Belianských Tatrách.
Pátek: ráno jsem si ještě ráno zaběhl zaplavat aspoň dva kiláčky, abych neproflákal celé tři dny, nakoupil čerstvé pečivo abychom naposledy před rozdělením posnídali společně. Zavedl jsem Majdu do školy, sbalili jsme věci dětí a Matýska samotného i s Bibinem/Biboušem (morče zakoupené jako mládě samičky pokřtěné Bibinka, bohužel se mu zničeho nic vyvinuly kulky. Proto to srandovní jméno) a všechny předali do kompetentních rukou náhradního dozoru u švagrů.
A po předávce hurrá směr Tatranská Javorina hotel Kolowrat. Tytn s navigačním softwarem tomtom nás spolehlivě vedl celou cestu a upozornil nás i na jediný bod zájmu na trase, kterým je steakhouse HarleyDavidson ve Vrútkách. Zde proběhla první část nutriční superkompenzace a to bílkovinná ve formě farmsteaku maxi 500g. (po objednávce se obsluha obrátila na manželku se slovy "maxi? Ale to nezje!", žena se mne naštěstí zastala, že sním, prý jenom nevypadám;-)).
A v Harley opět nezklamali. Skvělá argentinská svíčková, pěkně medium i v krásně vysokém kousku, k ní grilovaný kukuřičný klas, anglická zeleninka, syrová zeleninka, opečené brambory, pikantní fazole a jako perlička malá miska s tenoučkými opečenými slaninovými pásky. K dokonalosti tomu chyběla jen možnost těžšího červeného vína. Musel jsem se spokojit s Radegastem Birell ;-).
Později odpoledne jsme dorazili do hotelu, ubytovali se a vydali se zjišťovat co a jak. Při té příležitosti jsme objevili hotelovou restauraci a už v ní zůstali na večeři, beztak bylo šest.
Šel jsem už jenom do salátku a k tomu konečně bílé vínko. Začala tedy druhá část nutriční superkompenzace, tentokrát zaměřená na antioxidanty;-). Volba padla na zajímavé chardonnay do pánů Mrvy a Stanka v pozdním sběru z roku 2005. Navzdory tvrzení ze zadní etikety, že lahvové zralosti dosahuje víno již po dvou letech, překvapila láhev kromě výrazné medové ovocnosti zejména v buketu i výraznou kyselinkou, na tuto odrůdu nezvyklou. Dali jsme si s chutí a vydali se na procházku.
Po vycházce jsme se vrátili na hotel a tentokrát se vydali prověřit kavárnu. Naštěstí měla stejný vinný lístek, jako restaurace. Abychom dosáhli antioxidační progrese, zaměřil se náš výběr tentokrát na vína červená. Volba padla na frankovku z Vinařských závodů Topolčianky, jakostka, ročník 2000 v provedení barrique. Vínu malinko ublížilo, že ve čtyřhvězdičkovém hotelu bohužel neznají pojem dekantace. První sklenka tedy nebyla zcela optimální. Nicméně jde o víno velmi dobré, zpočátku se vyznačující charakteristickou frankovkovou třešňovitostí, která ovšem s postupujícím otevíráním se vína přechází až v zemitý buket koriandru. Chuť rovněž plná, ovocnozemitá nicméně postrádající tradiční tříslovinu. Celkový dojem velmi dobrý, za 420,- sk v hotelové vinárně bych řekl i skvělá cena. Jelikož začala zrovna diskotéka, nezůstalo u jediné lahve a žena navrhal, že si dáme ještě jednou tu samou. Protože si však musela odskočit, nechal jsem si kvapně přinést vinný lístek a rychle vybral něco jiného, byl by hřích nezkoušet nové u nás nepříliš dosažitelné věci. Volba padla opět na barrique a frankovku, tentokrát ovšem modrou, ročník rovněž 2000, v pozdním sběru a od společnosti Víno Nitra. Přestože původně rozladěna za nedodržení pokynu, nakonec mne žena za výběr pochválila. Jestli byl totiž první vzorek velmi dobrý, neváhám druhý označit jako vynikající. Vynikající buket s typickou třešní doplněný velmi jemnou "barikovou" vanilkou s jemnými tóny kouře. V chuti plnost, ovocnost, lehká kořenitost a, sláva, typická tříslovina. Cena 500,- sk na hotelu mi rovněž příjde přiznivá. Jelikož je toto víno stále v nabídce, hned zítra budu zjišťovat, za kolik je k mání u výrobce. Tím skončila páteční nutriční jednotka.
Sobota: pohodlné vyspání, kdy vás nebudí děti. Šťastní rodič jistě vědí, o čem píšu. Protože počasí nakonec vypadá lépe než předpověď, rozhodujeme se nechat být Vitální svět saun a podobných hejblat v hotelu být a vyrazit na výlet. Stihli jsme se svézt lanovkou na skalnaté pleso, trošku pochodit, vrátit se lanovkou zpět do Tatranské Lomnice a na zpáteční cestě prohlídku Belianských jeskyní. Těmi jsem byl vyloženě unesen. Nejsa žádný speleologický milovník, znám takovou tu klasiku": Javoříčko, Teplikce, Koněprusy, Punkevní jeskyně.....Belianské jsou proti nim prostě obrovské. Délka trasy hrubě přes kilometr (já bych tipl 2-3, udávaná délka 1300m). Začátek prohlídky v 891m n. mořem, nejvyšší bod prohlídky 1080m n. mořem. Velmi dlouhý a strmý výstup, následně i sestup. Famózní dómy s výškami i přes 50m, prostě úchvatné.
K večeři se v Kolowraru rozhodně nevytáhli. Tradiční plněná bramborová placka byla mrňavá, složením i chutí nevalná, navíc nebylo točené pivo! Plánovaná kůra vitamíny skupiny B se tedy omezila na 3 třetinkové bažanty. Nu, alespoň jsme se pokochali výhledem z restaurace na Vysoké Tatry z netradiční východní strany. Večer jsem si vyrazil na alespoň krátký výklus v zakázané oblasti TaNaPu. Když jsem se vrátil, manželka již rozhodla o časném uložení se do postele, takže program ji dále nepokračoval;-).
Neděle: po bohaté snídani jsme vyrazili směrem k domovu s polední přestávkou opět v HarleyDavidson steakhousu. Tentokrát ovšem došlo jenom na lehkou tortillu, protože jako poslední nutriční kapitolku jsem si vezl 1,5 litru čerstvé žinčice;-).

Nakonec tedy tabulka vypadá následovně:

	Km	Čas
Plavání	3,5	1:11
Běh	14,5	1:29
Kolo	128	4:50
		7:40

Myslím, že odpočinku jsem skutečně nelekl, ale postavil se mu čelem;-).
V závěru si ještě dovolím malé zhodnocení hotelu Kolowrat, kdyby se tam náhodou někdou chystal. Jde o dobře zrekonstruovaný hotel na nádherném místě s výhledem na východní štíty Vysokých Tater, který ale trpí věcí typickou pro většinu služeb v Tatrách a tou je nekompetence a často i neochota s nezájmem personálu. Rozhodně mne překvapí, když v hotelu s cenou noclehu přesahující 60 EUR bez snídaně musím žádat o předem zaplacené nadstandardní služby, místo aby byly tyto aktivně nabídnuty i s nějakým časovým plánem. Liknavost personálu restaurace nebudu raději ani rozebírat. Třešničkou na dortu bylo placení účtu, kdy recepční, sama bojující s programem, zaučovala další nešťastnici. Samotné vystavení účtu trvalo dobře 25 minut, které byly zpestřeny maďarem reklamujícím nefunkčnost internetu. Na jeho "internet have no connection" ani jedna z recepčních prostě nereagovaly. Po třech pokusech to zabalil a teprve po mém upozornění, že mu nejede internet v inet místnosti, pravila zaučenější "jáj, ďakujem, ja neviem po maďarsky" a šla mu to opravit. Poslední joke byl, když po mém upozornění, že při platbě kartou je nutné ověřit podpisový vzor na rubu karty proti podpisu na účtu, se účetní podivila na tím, že na druhé straně platební karty vůbec něco jako podpis je.
Na příští víkend v této lokalitě si tutově vyberu jiný hotel.