Hulmen 2012: radost závodit

Dnes přišel den vyzkoušet, jestli taškařice v Oseku byla jenom úletem zoufalce, co mu to nejede, nebo jestli v normálních disciplínách něco málo zůstalo.

Alda pózuje, barvičky trošku nevyladěné, ale zase ta lýtka...

No a nebudu vás natahovat, užil jsem si parádní den se vším všudy. Počasí sice hrozilo deštěm a ráno bylo popršeno, nevyměkl jsem však a ráno vyrazil směr Holešov. Letos sám, protože na koupačku pro ženu a děti fakt nebylo. Dojel jsem mezi prvními, registrace tedy velmi rychlá a krásné startovní číslo 8. Byl jsem totiž zaregistrován mezi prvními, což v Hulíně platí, kdo dřív regne, ten dřív plave.
Plavání se totiž odehrává v bazéně a letos jsem poprvé zažil novinku, kdy 1. rozplavba začala spolu, ale další závodník šel do vody hned po doplavání prvního. V každé dráze tedy stále někdo plaval. Je to sice méně přehledné, ale zase se závod významně zrychlí, jelikož se nemusí čekat vždy na nejpomalejšího závodníka před začátkem další rozplavby.

Téčko taky s Duratecem a hubó od ucha k uchu :-)

Teď se ovšem ještě neplave, protože teprve tahám kolo z auta a potkávám zajímavou chásku. Aldamana, Baldu a světe div se, Téčka. No toho jsem viděl naposledy snad předloni právě v Hulíně, jestli vůbec, bývalí kolegové z TTS, jediný kolega ze Zapra Čufa, veselo bylo před startem. Nebudu vás natahovat, protože začátek závodu byl pro mne opravdu zážitkem. Ještě před tím ale společná fotečka mého kola (lighning strike má nového "hostitele") s mým bývalým kolem, na kterém Alda decentně přelepil logo "MartinH" :-)

Teď už ale opravdu do vody:-). Systém jsem popsal, díky nízkému startovnímu číslu jsem v 1. rozplavbě, z čehož mám radost (zbytečnou) kvůli možnosti kontaktu s dalšími plavci. Lup a jedem. Rozjíždím to zvolna, nemaje jistotu počasí, raději jsem v pátek ještě trénoval a to i bazéně, ruce tedy nejsou úplně v pohodě. Závodník s číslem 11 je jediný, který trochu plave, po druhé stovce ale buď on vadne, nebo já přidávám a dál už plavu špici a lezu z vody 1., považte, úplně první z vody a to jsem se moc nekousal! Záznam je zde, garmina trošku zblblo mé přepnutí aktivity až u kola, to je asi ten znak:-)

řízeček zvící hektaru, lahůdka!!!

A na kolo taky, přestože si obouvám ponožky:-). V čele jedu cca 3-4 kiláky, než mě sjedou dva bušáci ve stejných kombinézách, kteří vzorně spolupracují. Přidám se tedy k nim, byť vím, že jakmile se to zvedne, utrhnou mě. To se taky stalo kousek za Holešovem, kde se trasa poprvé malinko zvedla. Ne že by šlo o kopcovité kolo, nicméně převýšení 250m na 30km není úplná rovina. Po odjetí dvojice jsem až do cíle čekal, kdy se někdo přiřítí zezadu, což se k mému velkému překvapení nestalo. Jeli mi to ale, kromě kopců pochopitelně, velmi dobře. Většinou jsem valil kolem 40km/h a navzdory převážně sólo jízdě jsem ho dal podle ofiko časomíry za 51:47, což je jenom o 40s horší než Alda a dokonce o 15s lepší než Čufa, tož toho jsem překonal na kole snad poprvé v životě. Fakt skvělý zážitek, dlouho jsem tak dobře nejel. Záznam z kola z connectu.
Po kole, jak už to v triatlonu bývá, následuje běh. Chvíli jsem v depu zmatkoval a hledal bágl se zátěží, ale rychle toho nechal :-))) a vyrazil bez zátěže. Zodpovědně můžu tedy prohlásit, že bez 10kg krámu na hřbetě se běží fakt podstatně lépe. I přes to jsem měl z běhu vítr, protože skoro neběhám, byť teď pomalu zase začínám. Na moje poměry se mi běželo výborně, snažil jsem se o nějakou kadenci, na které teď trošku pracuju, průměrné tempo 5:08 je asi maximum mého možného. I s během tedy velká spokojenost, byť tam je největší rezerva Záznam zde. Tři minutky na běhu by nemusely být nereálné a v tomto případě by znamenaly posun skoro o 20 míst vzhůru. I tak považuji 51. flek ze 154 startujících za výsledek nad očekávání i bez ohledu na něj jsem si ale parádně zazávodil, viděl kamarády, jež jsem dlouho neměl to potěšení a vyhrál dokonce balíček s aloe vera v tombole. Finále grande ovšem byl tradiční hulmenský řízek, fakt měl snad hektar i tvar čtverce:-)), výšku na fotografii nezachycenou a to masíčko.... Jenom okurčičky na fotce chybí, protože jsem je zblajzl, než jsem si vzpomněl na fotku.
Jako výsledkový bonus se zpožděním zjišťuji, že v kategorii Veteráni 1 (považte!!!) jsem se startovním číslem 8 obsadil 8. místo :-).
Z Hulína jsem odjížděl skvěle naladěn. Závod na jedničku s hvězdičkou, pořadatelé všude, kde měli být, registrace odsýpala, organizačně náročné plavání taky a končilo výrazně dříve, než rozplavbové, nová trasa kola rovněž velmi příjemná, tož jsem si k tomu pustil svoji nejoblíbenější sambu a měl trochu problémy udržet vůz na silnici. Slow and slow, slow and slow, bouncing, bouncing :-))

P.S.: než napíšu, že do Hulína je třeba příští rok a ať si to nenecháte ujít, jeden tip na pozávodní kompenzaci. Jelikož jsem cca týden majitel chaty na pozemku osázeném okrasnými dřevinami, 2 roky ovšem neudržovanými a v době závodu tam manželka zbrusu novými nůžkami a kleštěmi dělala pořádek, na mne zbyl úklid. Pozemek je ve svahu a vede na něj 38 dosti vysokých schodů. Při likvidaci biologického odpadu jsem je absolvoval přesně 42x a tento článek píšu na notebooku položeném na stehnech konzistence žuly:-) Jak říkal Jára Cimrman, mistr slepých uliček, tudy ne přátelé, jenom blbec po závodě 3 hodiny lítá po schodech a tahá haldy pichlavého proutí :-))
Ježiš a málem bych zapomněl, příští rok dojeďte do Hulína, ten závod za to stojí a bude-li počasí jako dnes, lehce po mrakem ale bez deště, 21 C a nijak dramatický vítr, užijete si plavání v bazénu, skvěle zorganizovaný závod, dobrou trasu kola a ještě večer posedíte u pečeného prasátka, což já letos nedal, ale příští léto už bude chata zabydlená a vycházka prodloužená.
P.P.S.: a samozřejmě výsledky, ty jsou tady.

Červen více méně (doslova) v p****i

Červen letos opravdu nemohu zařadit mezi povedené měsíce. Zahájil jsem ho volným pátkem, sobotní oslavou vlastních jedenačtyřicátých narozenin, nedělní rekonvalescencí a následnou 14-ti denní bežecko-cyklistickou pauzou, kterou měl na svědomí hemoroid zvědavec. Dneska už je naštěstí všechno ok a jak jsem tak měl možnost tuto lapálii konzultovat s kamarády, průběh jsem měl ještě dosti pohodový, byť nezastírám, že prvních několik dní jsem byl úplně na prášky :-).
V zásadě jsem tedy poměrně slušnou květnovou formu hodil téměř doslova do záchodu a v polovině června byl znova na začátku.
Jediným pozitivem je, že jsem aspoň něco uplaval, protože to jsem si troufl provozovat skoro hned.
Jaká jsou tedy čísla?
Uběhl jsem necelých 18km za necelé dvě hodiny, v čemž je započítána i "běžecká" taškařice z Oseckého triatlonu.
Odplaval jsem 14,7km za necelých 5 hodin, což je letošní jasné měsíční maximum.
S tanečkama jsem měl celkem smůlu (nebo štěstí? :-)). Přestože jsem prvních několik dní pociťoval značný nekomfort i jen při chůzi, žena byla zcela neoblomná a nebylo mi umožněno vynechat ani jeden trénink, což nakonec hodilo 12 hodin.
No a kolo, to je reálně největší zklamání, protože jsem měl v plánu dojet na hranici 7000 km a mít tak do druhého pololetí pěknou rezervu na zvládnutí 10k km za rok. Od poloviny měsíce jsem stihl jenom 513 km za 17,5 hodiny. Celkem jsem byl tedy za 1. půlrok na cca 5500km, což s ohledem na náročný prázdninový program nezahrnující většinou cyklistiku nedává moc naděje na stihnutí desítky. No ale už jsem si poplakal, psychoterapeuta navštívil, a snad se s tím nějak srovnám i když to nedám. V nejhorším případě budu drtit poslední kiláky ještě na Silvestra :-))). Stejně jsem si před měsícem myslel, že tak brzo to na kolo nepůjde a budu začínat teprvá teď. Je to tedy vlastně gut.
Tolik k červnu a hurrá na prázdniny. Ty mám moc rád, jsem totiž doma jediný, kdo ráno vstává do práce ;-).

Aldaman má nový blog

Kdyby náhodou někomu tato skutečnost unikla, tak svoji činnost ukončil server bloguje.cz, na kterém mimo jiné bloguje můj kamarád Aldaman, kterému tímto dělám malou propagandu :-)
http://www.alesskrecek.blogspot.cz/

Osecký triatlon, návrat ztraceného závodníka v poněkud netradičním pojetí

Hledal jsem hledal poslední záznam o nějaké mé účasti na triatlonu a ke svému úžasu (sklerotikovi se to stává často) zjistil, že poslední závod jsem absolvoval v roce 2010 Morkovského chlapa a od té doby ani prd.
No a tak jsem byl letos zase v Oseku. Je to moje srdeční záležitost, protože jsem tam jel svůj vůbec první triatlon už v roce 1997 a vynechal asi jenom loni, kdy jsem nezávodil vůbec a pauza mi vyloženě prospěla, protože jsem se fakt dost těšil. A to ještě nevíte to nejlepší:-).
Provedl jsem totiž v práci agitaci, u některých ani nebylo moc potřeba, a chodba před kanceláří připomíná kolárnu :-). Dva kolegové jsou už dnes dokonce i mí oddíloví kolegové, nejen pracovní, takže nápad zkusit multisport tak nějak visel ve vzduchu. Postupně jsme přesvědčovali další a nakonec došlo i na kolegu Petra, který na závodě předloni byl, dokončil jako zcela vyčerpaný mezi posledními a prohlásil "už nikdy víc". Letos ale začal trochu běhat, nastoupil jsem tedy i na něj a došlo na standardní hecovačku, jež vyvrcholila jeho památnou větou: "já bych jel, leda kdybys plaval znaka, jel na horákovi a běžel s deseti kilama zátěže". No a co byste řekli, plácli jsme si s tím, že když ho porazím, platí všem z kanclu pozávodní útratu :-).
No a můžeme jít na věc, že ano.

Tak to je šelmostroj a batůžek s kolečkama od činek

Nejdřívě přišla pochopitelně na řadu otázka techniky. Rohlík byl ložený, tak jsem aspoň vymýšlet, čím ho zdokonalit. Obul jsem tedy luxusní úzké silniční Continental GP 4000 šíře 25, které je možno hustit na 8 atmosfér. Těch se ovšem kolega tak strašlivě lekl, až začal vymýšlet, kterak horské kolo dělají pláště a další blbosti, no prostě mu lepilo :-).
Tak co, nebudu se hádat, dám ho i na tlustých, že jo a tak jsem aspoň nasadil časovkářský nástavec. Musím říct, že v kombinaci s vypuštěnou přední vidlicí byl z rohlíka totální šelmostroj, na němž se dalo valit po rovině relativně v pohodě přes 30km/h. Člověk sice vypadá trochu srandovně, ale s tím dá žít, že:-).

předstartovní koncentrace

Na běh to bylo s vymýšlením jednodušší. Původně jsem uvažoval o vodním vaku, ale to prostě moc nefunguje, nakonec tedy padla volba batoh a kolečka z činek. Nacpal jsem je do kapsy na zádech, kde nebyl prostor pro pohyb a ještě je obalil ručníky, aby byly fakt fest.
Nebudu ale zdržovat řečma a pojďme závodit :-). Cestu jsem původně plánoval s rodinou, Maruška ale měla celodenní koně, Naďa nějaký zdravotní problém a Matýskovi se taky moc nechtělo, navíc odpoledne byla oslava u švagrů, tak jsem jel nakonec sám a to na těžko včetně batůžku s kolečkama:-).
Počasí bylo přímo báječné, možná dokonce až moc, teploučko, voda jako kávička (do té se v neoprenech nesmí :-)), skoro nefoukalo, no paráda.
Všude kolem spousta známých, no idylka, prezentace a lup, je po idylce. Zadní guma prázdná. No tak sundat, zalepit nafoukat, minuta a lup, znova prázdno. Takže zase znova, sundat, vyhodit duši, nasadit novou, nafoukat a doufat, že závod bude bez defektu, což se naštěstí podařilo:-).
Takže s umytýma rukama uložit stroj (budil zasloužený zájem, zejména blatníky fakt bavily) a ostatní věci do depa.

znakař, to se často nevidí :-)

Naaranžovat batůžek, podkolenky, přece jenom jsem měl strach, co budou říkat lýtka na běh s báglem, botičky, šiltovku, ručník a vůbec, jak se to tak v depu dělává. Tím se čas do startu nemilosrdně zkrátil, takže pěkně do vodičky, rozplavat na chystat se. Znak v otevřené vodě, to bude asi trochu oříšek:-)

z vody jsem se tentokrát těšil

Tož bum, a jdem na start. No je to mazec, fakt a to jsem se ani necpal dopředu. Dost lidí jsem asi naštval, protože žádná velká sláva se směrem se tedy nekonala.
V dalším průběhu se ale pole plavců (bylo jich 158) natáhlo a šlo to lépe. Záznam vypadá docela rozumně, nicméně podle očitých svědků jsem pěkně kličkoval.

Nasedám na šelmostroj

už to sviští blatníky neblatníky

Kdyby to někoho zajímalo, tak znaka na delší tratě fakt nedoporučuju. Je to zbytečný kouř na nohy, protože když chce mít člověk trochu hlavu nahoře, aby se mohl dívat aspoň zpět, musí víc kopat, aby udržel nohy v rozumné poloze. No lezl jsem ven dost ztuha a do depa se ledva ploužil. S časem 11:55 jsem byl ale spokojen..
Natáhl jsem podkolenky, obul botky, nasadil brýle helmu a hurrá na kolo. Na to jsem byl fakt zvědavý a upřímně řečno, nezklamal jsem se.

a je po kole.....

...tak pěkně na kobereček :-)

Byl jsem si trať projet den předem a rozhodl se pro taktiku nemrhat za každou cenu silama do kopce, kde stejně ztrácím, ale fakt se žvýknout na rovinkách (těch moc není, v zásadě jenom po startu a v závěru) a ve sjezdech, kde se na tlustých gumách ničeho nebojím:-). No a jedem na to. Soupeř Petr by měl být někde kousek přede mnou, na kole mu musím naložit, protože na běhu to asi nepude:-). Rovinka do Týna je v pohodě, mastím to kolem 35km/h a dobré, předjíždím i silničáře. Stoupání do Lhotky ukazuje realitu, kil dole je pořád málo a přeze mne jde jeden závodník za druhým, byť mám tedy pocit, že to mohl být horší. Se slovy "to se nám ale udělalo hezky, že Martine" mě předjíždí koleda David, který jede taky na biku a v kopcích mu to jde, chvíli před ním mě předjel Vítek, ale to se tak nějak čekalo. Spíš se divím, že nedojíždím Petra, který není brilantním cyklistou :-). Nahoře přichází moje chvíle. Hup do rodel a jedem na to. Hukot gum ve 40km/h je impozantní, někteří lidé se lekají:-). Než se to zvedne do Bezuchova, sjedu si dobře polovinu lidí, co mi ujeli na Lhotu včetně Davida. V Bezuchově zase ztratím, do Šišmy doženu, v Šišmě ztratím, v Pavlovicích mě znova předjede David a z Pavlovic už jenom sjezd a rovina do cíle. Nejdřív sjedu Davida, potom Jardu a Pavla z Draků, kteří mě cvakli v Pavlovicích na silničkách a kousek za Oldřichovem i Vítka. A jsme v depu. Kolo za nějakých 52 minut je jenom o minutu horší, než můj nejlepší čas na této trati z roku 2009, který byl ovšem na silničce. Odložit kolo, helma dolů, čepička nahoru a zlatý běžecký hřeb, batůžek kulaté váhy 10kg, no lahůdka.
Zpočátku se to zdá dost v pohodě, tak asi třeba první 2 minuty. Potom už "dobíhám" na úvodní občerstvovačku, kde se v klidu zastavím, dám si melouna, napiju se ionťáčku a drobnými krůčky pokračuji vpřed.

podpora se hodí

jedna pro média

Jsem relativně v klidu. Petra jsem nesjel, takže buď běží přede mnou a já ho nedoženu, nebo byl za mnou už po plavání, takže by mě neměl dohnat. Přesto se ovšem snažím aspoň formálně běžet. Potkávám čelo závodu, Jirku Klímu, který už to na 1. místě s jistotou kontroluje, Aleše Veličku, na čtvrtém pátém místě spolu Martin Navařík s Pecou prezidentem a další. Pěkně běží i Ondra, kousek za ním Alda. Batoh začíná hezky dřít už tak od druhého kilometru, kdy zase já začínám chvilkama popocházet. Běží se totiž úsek po trávě, kde mám strach o kotníky, takže raději volněji, než nejistý došlap. Začínají mi pěkně tuhnout stehna načatá už znakem, ale furt se nějak pinožím. Na 3. km je občerstvovačka, napiju se vody a hurrá na druhou půlku běhu. Trapézy už necítím, resp. cítím pořádně, naštěstí mi ale naproti přijíždí podpora, kamarád Pavel, který neváhal spolu s manželkou (svého času mediální hvězda etriatlonu) a dalším kamarádem Tomášem rovněž s manželkou dojet do Oseka zafandit.

v cíli už je vždycky dobře :-)

V samotném závěru jsem se dokonce i nějak trochu rozběhl, takže jsem byl cca 500m před cílem dokonce schopnen i zamávat na fotografku a tvářit se optimisticky:-).
V cíli jsem náramně spokojen. Chtěl jsem čas pod 1:55, garmin mi dokonce napsal 1:47, což ovšem bylo způsobeno nevypnutím autostopu, platí ten čas, co je vidět na fotce na časomíře, jenom asi o sekundu nižší.
V cíli už jenom standardní klasika, pivko, pokecání s kdekým, konečně taky s Aldamanem, se kterým jsme se potkávali svého času i několikrát týdně, ovšem co zironovatěl, už to nevychází. Tak aspoň tady, zdar Aldo ;-). Kolega Petr nakonec dorazil s velikým zpožděním, bylo mu blbě už ve vodě a dokončil s velkým sebezapřením. Neprohlašoval ovšem "už nikdy víc", ale "příští rok to musí být lepší":-). Chvíli jsem s ním vydržel, abych mu udělal škodu aspoň za pár piv, pokecal s ostatními kolegy (všichni spokojeni, což je nejdůležitější) a musel se pakovat zase zpět směr Přerov.
Co napsat závěrem. Závod se tradičně povedl, na trati jsem se cítil fakt výborně. Jediné, co mne trochu mrzí, je právě vyhraná sázka, protože nevsadit se a jet normálně, mohlo dopadnout celkem dobře. Takto jsem vyjel 129. místo ze 158. Pozitivní je, že mě to fakt bavilo a už se těším do Morkovic a do Hulína, kde už pojedu bez handicapů. A přemýšlím o něčem delším, asi fakt blbnu.
No a samozřejmě musím poděkovat fotografkám Verunce a Monče, které marnili čas i focením lidí jako já :-)

Všem ve spolek přeji prima prázdniny, třeba u nás je kromě mne mají všichni.

zleva: Standa, Ječmínek, Čufa, Tomáš, Verunka, Peca, Zdeňa a David

A úplně na konec týmové foto, v tak silné sestavě letos poprvé.

Květen

Nějak mě na květen nenapadla žádná jednoduchá říkanka do názvu článku, tak prostě květen a to vůbec nemluvím o tom, že v současném stavu se mi ho vlastně ani moc nechtělo psát, byť byl ještě v pohodě.
Navzdory nepříznivým předpovědím plným deště, přeháněk  a vůbec počasí na pytel se z května vyklubal extrémně suchý měsíc trápící vodohospodáře a těšící (například:-) cyklisty a podobnou havěť. Na začátku května proběhl Mamut, což byl v měsíci jediný den, kdy počasí opravdu stálo za pendrek a byla i pěkná zima. Ostatně popsal jsem to asi dostatečně tady.
Kromě tréninku se dály i jiné věci. Například mi odešel Edge 800. Jednu chvíli ještě šel (když jsem přijel ráno do práce) a druhou chvíli už byl odejit (když jsem odpoledne odjížděl). Normálně se mrcha zapnul a zůstal svítit v bootovací obrazovce. Nešlo s ním udělat prostě nic, žádný trojhmat, reset vyjmutí karty či jakákoli jiná finta za léta s garminy nastřádaná nepomohla.
Tak holt ještě před Mamutem putoval na reklamaci a možná je tomu tak dobře, na závody jsem totiž musel vzít zcela vodotěsnou 910XT, které déšť vadí méně než Edge s IPX7:-).
Odehrála se navíc ještě jedna věc zcela nesportovního charakteru a totiž ta, že jsme s manželkou dokončili vleklý dialog zůstat v bytě/koupit barák (manželka áčko já béčko) kompromisem pořídit chatu a dokonce i narazili na objekt odpovídající našim představám. Někdy v 1. polovině července se tak stanu chatařem-začátečníkem. Když jsme to oznámili dětem, mohli se zjevit radostí zejména po informaci, že podkroví bude celé jejich. Tak snad jsme zvolili a vybrali dobře. Až to bude naše a trochu vypadat, určitě se tady objeví i nějaká fotečka.
No a teď teda ke sportu.
Proti dubnu jsem téměř zdvojnásobil plavecký objem na impozantních 5,2km. Četnost tréninků dosáhla 1x za 10 dní, no super :-).
Běžecky tomu zase chloupek chyběl do stovky. Celkem 93km s tím, že poslední květnový víkend jsem to chtěl dotáhnout, potom i v týdnu, ale prostě jednou jsem byl línej (fakt paráda si občas dopřát:-) a jinak dával přednost kolu.
Tanečky už se před během drží jenom tak tak s 11 hodinami. Upřímně řečeno, těším se na prázdninovou pauzu. Jak je po večer už dost teplo, jsou zejména středeční tančírny dost na morál a chudák Naďa je ode mne celá mokrá. Tvrdí ovšem, že jí to nevadí, abych se nemohl vymlouvat:-)
No a kolo na konec. Jak už to tak bývá, to nejlepší:-). Loni jsem v květnu ujel přes 1300km, měl jsem tedy za to, že květen bude letos 1. měsíc, kdy nenajedu více než loni. Nakonec díky opravdu příznivému počasí i relativně nízkému počtu služebních cest klaplo 1588km, což značí moji dosavadní rekordní kilometráž a již ke konci května mám najeto lehce přes 5000km.
Celkem jsem v květnu odpohyboval skoro 81 hodin, což je rovněž rekord a vypadalo by to jako celkem dobrý příslib do triatlonové sezóny, kdyby...
Kdyby se v předvečer mých jedenačtyřicátých narozenin můj zadek nerozhodl, že už toho kola a asi i ledačeho jiného bylo dost a neobdařil mne luxusním vnějším hemoroidem. Tak to nějak vydýchávám, pomalu se to (snad) lepší, ale kolo vidím při současném vývoji tak na půlku července, kdy už ovšem odjíždíme na dovolenou. Desítka se tedy asi trochu kymácí, ale nebudem ještě házet flintu do žita. Zase třeba něco trochu odplavu.
Tož přeji všem čtenářům hodně zdaru a zejména stabilní a silnou stěnu žilní :-)

Mamuťátko i na potřetí, letos ovšem škoda

První letošní závod jsem letos opravdu bral vážně. Na dlouho jsem přihlášený už předchozí 2 ročníky a pokaždé nakonec trasu zkrátil. Důvody byly v zásadě 2. 1. prostě jsem na to neměl (což je ten důležitější) a 2. vždycky jsem jel většinu trasy sólo jízdu, čímž ubývaly rychleji už tak nedostatečné síly. No a nemůžu zapomenout na váhu, která na těžké kopcovité trati limituje zásadním způsobem.
Tentokrát to ovšem bylo jinak. Po 3 letech méně kil než 100, najeto rekordní množství kilometrů (přes 4000 před startem) a hlavně, domluvený skvělý parťák Pavel. Všechno tedy skvěle připraveno pro lov velkého tlustokožce.
Jenom předpověď počasí vypadal vachrlatě, což je ale stav předchozích x let a vždycky to dopadlo celkem dobře, věřil jsem tomu tedy i letos a všem škarohlídům se posmíval. No tak letos změna.
Každopádně od rána to vypadalo skvěle. 17C, ažůro, jako rozcvička hodinka a půl valčíčku v pátek večer. Navíc jsem se rozhodl pro dietní změnu. Žádné lehké sacharidy, rýži a podobné blbosti, pěkně míchaná vajíčka na cibulce, čerstvý celozrnný chlebík a hurrá na start.
Dokonce se podařilo i jedno oddílové foto:

zleva Tomáš, David, prezident Petr a já. Chybí Čufa, ten už nedočkavě zahříval startovní pozici.

Na startu se k nám přidal ještě jeden Pavel (ostatně rovněž čtenář zdejšího blogu) a Riccardo z Mani, který nás ale z důvodu bouchnutí sazí opustil krátce po startu směrem kupředu.

Zleva od zadku:-) Riccardo, já, Pavel z blogu, Pavel N. (předem domluvený kamarád). Věnujte pozornost borci v bílém dresu Phonak v pozadí. Když Balda zjistil, že do startu zbývá ještě 6 minut, vytáhl a zapálil předstartovní startku:-)))

S mírným zpožděním jsme tedy vyrazili. Strategie byla jasná, rozvážnou jízdou se nenechat vyprovokovat a dojet dlouhou. Čtyřčlenný tým dával slušnou naději na úspěch, hlavně se nenechat shodit hned zpočátku. Výjezd z města byl totiž veden po novém mostě a rozbourané cestě kolem Bečvy kvůli opravovanému mostu v Grymově, měl jsem z něj opravdu značné obavy, jež se naštěstí nepotvrdily.
V klidu jsme tedy vyjeli ven a začali hledat Riccarda. Ten už byl ale v trapu, jak se později přiznal:-). V klidu jsme tedy jeli až pod Tesák. Jediným zajímavým momentem byl dojetý závodník a závodnice kousek za Pavlovicemi, ze kterých se vyklubali Vl001 s dcerou, mimochodem velmi šikovnou, jelikož si dojela pro vítězství v kategorii na krátké, gratuluji!
A je tady 1. kopec, Tesák. Od Bystřice je to celkem pohoda a už tady cítím, že nohy dobré, že to půjde. Sjedeme dolů a znovu nahoru na Troják, kde je 1. občerstvovačka. Mají chleba se škvarkama, paráda. Zapiju ho ionťákem a valíme dál. Kolem Držkové probíhá nějaká automobilová rallye, problém ale nejsou závodníci, spíše pár pitomců v doprovodných vozech. Pozitivně musím hodnotit práci policie ČR. Byli všude a dopravu umravňovali velmi dobře.
Za Držkovou následuje Kašava a protivné sice krátké, ale dost prudké stoupání, kde sjedeme dalšího "áčkaře" s číslem 24  a jsme zase 4. Pěkně to švihá až to Fryštáku, za kterým začíná pršet. Je ale celkem teplo, za mraky směrem na západ se zdá jasnit, tak jedem zvesela. Stoupání na Hadovnu potvrzuje: nohy dobrý. Kluci jsou samo v kopcích lepší, ale neženou a já je ve sjezdech docvakávám. Do Rusavy sjíždíme už skoro do sucha. Dost dobrý, už bude určitě lépe.
No lépe, razíme na Grapy, asi nejtěžší stoupání dne s místy až 20% převýšení, takže žádná kávička cigárko:-). Loni jsem slezl, letos se nic takového nekoná. Jsem o něco lehčí, o něco trénovanější, takže jedu a nemusím se ani totálně zahltit (byť moc nechybí:-)), abych se udržel v sedle. Nahoře končí legrace. Prší, ochladilo se a z Hostýna sjíždíme v hustém i řádně studeném dešti, Pavlovo Edge ukazuje 7C! Počasí se nelepší a za Slavkovem se domlouváme, že uhneme na střední. Je fakt kosa, fučí a Pavel má za měsíc Regensburg. Nemá cenu riskovat zdravotní problémy. V Prusínovicích rychle zopakujeme chleba se sádlem a s ohledem na zimu, rozhodnutí zkrátit trasu a dostatek sil, posledních cca 40 km jedeme celkem svižně a ještě pár lidí před námi sjíždíme. Podle startovních čísel dlouhou zkrátilo dost závodníků.
Na tomto místě musím zmínit závodníka číslo 24. Ten na dělení uhnul na dlouhou a ačkoli jel sám, dokončil ji. Klobouk dolů přede všemi, kteří ji včera dali, ale před tímhle mužem smekám 2x, dokončil v čase 9:45.
My jsme ve svižném tempu dorazili do cíle, kde jsme moc nelelkovali, rozloučili se a valili se domů umýt a zahřát.
Škoda počasí, letos na ujetí síly fakt byly, ani lepší parťáky bych si nemohl přát. Díky moc chlapi, byl to fakt super výlet, škoda počasí. No ale zase jsme si nechali něco na příští rok, nebo třeba na Beskyd Tour. Uvidíme, teď každopádně převažuje spokojenost, zklamání jenom sem tam vystrkuje růžek, který vždycky zastrčí vědomí, že na ujetí prostě bylo.
Tož příjemné prožití zbytku ledových mužů všem!

Duben, kde asi budem?

Samozřejmě na tréninku:-). Tento měsíc byl ovšem organizačně dost náročný a v jeho samotném závěru pochyběl i morál, resp. možná trochu přebylo pohodlnosti.
Zahájil jsem pěkně volnou nedělí pro taneční závěrečné, kdy opravdu nebylo chuti na Apríla ještě někde bušit. No co, vzal čert prvního, že jo:-)
Další týdny se celkem hodně podobaly. V týdnu jsem celkem trénoval, dalo se jezdit do práce, i nějaké ty běhy přes poledne klaply, tancovalo se středa pátek, leč víkendy prostě nějak nešly.
Hned ten 1. to hodilo za celý víkend jenom 15km běhu, přednost dostal celodenní výlet a školní turnaj v člověče nezlob se dvojic rodič-dítě, který jsme s Matýskem slavně vyhráli:-)). I tak to dalo 36 km běhu a 250km na kole.
Další týden týden byl dost podobný. O víkendu jenom 20 běhu a 50 na kole, celkem ale 34km běhu a 290 kola. Navíc prémiový 1km plavání v hranickém aquaparku mezi tobogány a vířivkou:-)).
Týden od 16.4. to byla vyloženě špatenka. Dvoudenní služebka na trase Teplice Praha a v sobotu Matýskův 1. šachový turnaj, který jsem s ním absolvoval jako doprovod. Ušmudlaných 16km běhu a 240km kola. Za největší úspěch tak lze hodnotit výsledek v šachách, kde Matěj jako neregistrovaný v nejmladší kategorii ve své vůbec 1. soutěži (poprvé v životě hrál i proti hodinám) osadil pěkné 4. místo ze 14 se 4 výhrami, jednou (zbytečnou a medaili stojící) remízou a dvěma prohrami. V této kategorii bude soutěžit ještě příští rok, navíc jsme se dohodli na členství v šachovém klubu Vinary, takže je naděje na nějaká zlepšení, protože já už ho nemám co naučit:-). Upřímně řečeno, klepal jsem se víc než on, ale byl šťastný jak blecha, navíc o něm psali i na internetu, považte! :-). Mne to stálo hromadu nervů a prakticky celou sobotu. Až v neděli jsem se dostal na prima kolo. Do Olomouce totiž zavítal majkp, který projevil přání trochu obhlédnout místní okolí ze sedla bicyklu. Protože je nabušenej z Mallorcy, jenom se tak při společné jízdě poflakoval, zatímco já si dal docela kopce:-))
Poslední květnový týden byl jasně ložený víkend, musel jsem tedy v týdnu bušit, co se do sádla vejde. Docela bych řekl, že jsem to i dodržel. Za 5 dní jsem zvládl 4x 3 fáze, najel 360km na kole, pravda jenom 7km uběhl a 1,5km odplaval, ale zase 3 hodiny odtančil převážně v rytmu samby (zdravím lýtka:-)). Víkend musím trošku přiblížit, protože tak propracované výmluvy k netrénování jsem dlouho neměl. V sobotu na 8 měnit kola na letní (vím, není to nejdřív, ale co už), na 9:00 do Grygova na krajský pohár družstev mladších žáků, kam nás pozval budoucí oddíl SK Vinary, kterému pochyběl hráč. Hrály ročníky narození 2000 a mladší, o Matýska (2003) jsem měl tedy oprávněné obavy, protože nebyl nasazen jako supermladší, v týmu byla ještě jedna mladší holčička, a hrál tak proti i o 3 roky starším soupeřům. Zvládl celkem 4 partie, po třetí smolné prohře v řadě to chudák obrečel a musel jsem použít všechny motivační finty z repertoáru, abych ho trochu rozptýlil před posledním utkáním. Naštěstí ho vyhrál, byť oddílu se celkově nedařilo a dokončil poslední. I o tomto je článek na internetu(pozn. na druhém snímku je náš Matěj, ty červené kraťasy za ním jsou moje:-)).
Po turnaji jsme pospíšili domů, nabalit věci, předat děti švagrům a hurrá směr Brno a pečená kolena od Alči. Co tak napsat o kolenou. K jezeru se tedy nepřblížila, leč k dokonalosti rozhodně ano:

příbor je standardní steakový, zkuste odhadnout velikost kolínka :-)

Pěkně jsme se najedli, popili s kamarády (některé jsme pěkně dlouho neviděli) a vůbec se dobře poměli. Dopoledne po dosti rozvláčné snídani následoval návrat do Přerova, rychle vyzvednout děti, ještě rychleji poobědvat a razíme tentokrát směr sever, konkrétně Karlov pod Pradědem, do apartmánů Praděd, kde jsme dokončili prodloužený víkend.

ten prostřední kluk je jenom půjčený od Jirky, jejich vlčáka jsem ovšem sebou odmítl.

Nádherné počasí, luxusní turistika, byť do Velkého Kotle a na Praděd se ještě kvůli sněhu nedalo, strana na Mravencovku a dál byla ovšem v pořádku, navíc se místy nacházela i místa se sněhem, který obsahoval tak maximálně 30% příměsí (bahno, jehličí a další složky vhodně zpestřující koulování:-)).
Na 1. máje navíc na Karlově probíhá retro prvomájový průvod a musím říct, že některé kreace v průvodu kromě veselí vyvolávaly (asi druhoplánově) mírné mrazení v zátylku "co kdyby zase....". Legrace naštěstí zvítězila:-). Průvod byl docela dlouhý, já přidám jenom obrázek ze začátku, byl opravdu půvabný:

Tím posledním odstavcem jsem se vlastně jenom volně přepnul do května, což samozřejmě nebylo účelem, zpět tedy k měsíčnímu bilancování.
Hodilo to impozantní 2,5km plavání za 50 minut. Tady můžu jenom zopakovat, že mě to fakt v bazéně nebere.
Následuje 95km běhu za 9:20, což je slušné, leč stovka nepadla. Záměr byl, běžecké botky na Karlově sebou také, chyběl jenom kousíček kousilínek: aspoň jednou se vykopat ven:-). Pozitivní je ovšem fakt, že celkové průměrné tempo se letos dostalo pod 6min na kilák.
Tanečky. Tento měsíc jich bylo méně. Odpadl jeden pátek, jeden jsme nemohli a šup, usmolených 10:40. Je ovšem pravda, že jsme úspěšně (teda zdaleka ještě ne dokonale, leč protančili konečně na hudbu) zvládli simple spin v jive, se kterou bojujeme od ledna, takže rovněž pokrok:-).
Kolo. Celkem spokojenost, najeto 1133,44 za 42,2hod (to se bude razdva Honzovi líbit:-). Je to skoro o 200 více než loni a podařilo se mi zatím udržet trend, kdy každý měsíc ujedu kousek více než loni. Celkem za první 4 měsíce letoška mám tedy najeto 3520km, statisticky by to tedy do desítky za rok zatím mělo vyjít.

Hodinově byl duben o 10 hodin slabší než březen, jehož 73 hodin asi hned tak nezopakuju i tak jsem ovšem spokojen, zejména když uvážím, že je duben o den kratší, že jo. Nejpozitivnější je ovšem na dubnu (doufám) definitivní prolomení metrákové hranice a návrat mezi lidi s dvoucifernou váhou, tzv. docenty:-)). Zde je důkaz místo slibů:
Tož vzhůru do května, to už se závoďákům třesou nedočkavostí kolena, mně ovšem jenom postačí, když se květnová předpověď počasí nepotvrdí a nebude porád škaredě:-)

Březen, na ..... vlezem

Původně mělo v názvu stát ...na trénink..., ale já vlastně netrénuju, takže na kolo lezu jenom tak, ne kvůli trénování:-)
Nicméně i tak by se dal březen hodnotit jako skoro tréninkový :-). Kromě toho to byl taky první měsíc, ve kterém jsem používal Forerunnera 910XT, a v neposlední řadě je to také měsíc, kdy jsme dojeli zlaté taneční a v sobotu 31.3. závěrečnou ukončili oficiálně plesovou sezónu. Je to taky první měsíc po 14-ti letech, který jsme prožili bez Růženky. Doufám, že jsou na ni v psíčím nebi hodní, zaslouží si to.
Vezmeme to tedy popořádku, zase od nejmenšího.
Plavání bylo rekordní, celých 8 kilometrů za 2,6 hodiny. Absolutně nejlepší plavecký měsíc za poslední léta:-).
V běhu došlo ke slušnému posunu, ani ne tak výkonnostnímu (nic neočekávaného:-), ale aspoň objemovému a to na 86km za cca osm a půl hodiny. Fakt jsem tento měsíc chtěl stovku uběhnout, v sobotu 31.3. tomu objektivně nebránilo nic kromě naprostého kopru, který však vyrostl na poli pohnojeném v pátek rožněným jehnětem a k němu vhodným vínem, čímž získal dopoledne pro mne nepřekonatelnou sílu a odpoledne už jsem na to neměl morálně. Moje milovaná žena totiž vydala na večerní ples striktní zákaz jakéhokoli náznaku únavy či bolavých nohou v průběhu plesu. Je přeci poslední, že ano, tak nemůžeme vynechat ani oddychový (hahahaha) walz, natož její milovanou sambu. A v neděli už holt bylo apríla:-)
Tím plynule přecházíme k tanci. Řeknu vám, docela se mi ulevilo, že "zlaťáci" končí, protože quick stepové a jive nové kombinace fakt nedávám. Teda v quick stepu už jsme skoro v polovině "sestavy", v jive ovšem sotva ve čtvrtině a i středeční tančírny jsou u těchto tanců pro mne očistcem.
Úleva ovšem trvala jenom několik dní, než jsme se dozvěděli, že ostatní frekventanti jsou zvyklí i po ukončení kurzu pokračovat, kromě středy se tedy budeme kulturně zdokonalovat ještě v pátek večer. Tak jsem zvědav, jak to mistři pojmou. Doufám, že lehce volněji :-). Tento měsíc už bylo tanečků méně, sotva 14 hodin.
No a jsme u kola, kde se mi dokonce podařilo najet o pár kilometrů více než loni a to celých 1252km za 47,5 hodiny s (konečně) jasnou převahou kilometrů na spešlíkovi.
Provedu-li tedy sumář, vidím, že březen umožnil stihnout skoro 73 hodin pohybových aktivit a k mé velké radosti dokopat váhu na hranici 100kg. Váha dokonce několikrát pár deka pod metrák ukázal, leč pokaždé po tréninku a před napitím, kterýmžto vážením si sice dělám radost, ale nepíšu ho do tabulky. Tam jsou jenom údaje z ranního měření:-).
No a to je za březen asi všechno, třeba se duben povede podobně, byť počasí zatím nevypadá :-).
Veselé Velikonoce všem čtenářům.

Vítání jara

Pravidelné tréninkové týdenní sumáře jsem sice zrušil, těžko mi to ovšem zabránit v troše pochlubení se, když se náhodou nějaký ten týden docela povede. A 1. jarní stál fakt zato.
Sice jsem aktuálně docela utahaný, ale příští týden bude sportovně malinko volnější, daleko pracovnější, vše je tedy v pořádku a rovnováze :-).
V pondělí jsem se moc těšil na hezky slunečný začínající týden. Ráno sice poprchalo, než jsem dojel do Olomouce, bylo ale po dešti a já před deštěm ujížděl, zbyl tedy čas na rychlé přezutí a krátký klus v parku. Po osmé už jsem bušil do stroje :-) a v podvečer se hezky projel při zapadajícím sluníčku.
Úterý se slunko ukecávat nenechalo a svítilo od rána, byť do mrazu, proti únoru ovšem takovému letnímu mrazíku.... Hezky třicítka ráno, přes poledne 2 kiláky v bazénu a večer malinko natažené kolo.
Ve středu jsem odjel jenom kolo do práce a zpět. Protože jsem ale ráno vstal a pohl, mohl jsem odpoledne před tanečkama stihnout 50km. Dobrý, sice už jsem večer sotva pletl nohama, ale samby, chachy, walzy a další radosti byly odkrouženy převážně k manželčině spokojenosti.
Čtvrteční ráno jsem se hodně pošetřil s tím, že bude trochu volnější jízda, takže pohoda. Mimo plán mě ale ukecal kolega na krátký polední klus, no jo no, když mě je tak lehké ovlivnit :-), cesta zpět už potom tak v pohodě nebyla. Ono 4 dny po třech fázích jsou pro nesportovce trochu náročné.
V pátek jsem měl řešit nějaké domácí záležitosti a zařídil si tedy půlden dovolené. Záležitosti se nakonec vyřešily samy a já se rozhodl půl den volna ponechat s pokořením první letošní stovky na kole. No krásně jsem se projel. Sice trochu foukalo, ale přejel jsem Sv. Kopeček i Kozlov, cesty po zimě utrpěly menší šrámy, než jsem se obával, velká spokojenost i únava.
Na sobotu jsem po pátečním delším kole zařadil volno. Vyjeli jsme s dětmi autobusem do Tršic a vrátili se zpět přes les pěšky na hodně, ale fakt hodně pozdní oběd s pár kiláky v nohách.
V neděli byli po kratší noci taneční operativně zařazeny již na 8. ráno (i již podle letního času) a protože quick stepové novoty pořád nějak neprotančujeme, lekce se natáhla na 2,5 hodiny.
Naše "koňařka" Maruška má odpoledne jezdecký kroužek v Majetíně, tak jsem jí naordinoval cestu tam i zpět na kole s tím, že jsem tam dojel s ní, vrátil se domů a lehkou oklikou tam dojel i pro ni a domů.
Celková čísla jsou ovšem zajímavá. Za týden jsem odplaval 2km za 38 minut, uběhl 14km za 1:20, protančil nějaké 4 hodiny a na kole objel 444km za 16:48.
 Z kola mám fakt radost, dokonce mám chvílemi pocit, jakoby to i malinko jelo. Do kopce zatím moc ne, ale ještě musí spadnout i nějaké to kilo, aby mělo smysl se bavit o kopích :-).
Tož ať jsme zdraví!

Garmin Forerunner 910XT

Opravdu moc a moc jsem se snažil tenhle budík nechtít, vždyť neumí nic moc navíc oproti 310XT (samozřejmě kromě těch blbinek kolem plavání a barometrického výškoměru:-), není vůbec vesele barevný, ba přímo naopak smutně černý.... Ještě na podzim mi to šlo fakt výborně, jenomže potom mi přišla zpráva, že únorový termín prodeje nakonec v ČR klapne a byl jsem zase v háji.
No když ještě vezmete v potaz, že pošta nechala balíček o den déle ležet kdesi po cestě a přivezli ho místo v pátek ráno v pondělí odpoledne, je jasné, že jsem měřák z krabičky tahal notně natěšený.
A musím říct, při vybalování jsem rozhodně zklamán nebyl ani barvou.
Co vlastně 910XT je? Jde o aktuálně jednoznačně nejvybavenější sportovní hodinky na trhu. Garmin sám podobné modely označuje jako multisportovní a modelem 910XT dostává slovo multisportovní nový rozměr. Jak už je u Garminů léta zvykem, model je vybaven GPS čipem, dokáže tedy měřit všechny možné venkovní aktivity, nově je vybaven i barometrickým výškoměrem, kromě standardních údajů jako rychlost, vzdálenost, tepy a čas tedy konečně změří dobře i převýšení, což 310XT bez výškoměru moc neumí ( V textu hodně srovnávám 310XT a 910XT. Koho by zajímala recenze 310XT, je k nalezení tady.). Je opět vybaven komunikačním protokolem ANT+, lze tedy využít dat jak z originálního Garmin příslušenství (kadenční čidlo, tepáky všech generací, krokoměr nebo nové pedály s měřením výkonu Vector), tak i ze zařízení jiných výrobců (třeba novější verze měřičů výkonu PowerTap a SRM, měl by fungovat i měřák Sramu, protože jde o zařízení získané akvizicí Quarq). Úplnou novinkou je vybavení hodinek gravity senzorem a jeho využitím pro měření parametrů plaveckých tréninků, což bylo zatím doménou jednoúčelových zařízení typu Swimsense. Zkrátka multisportovec triatlet by měl být s vybavením (papírovým) spokojen:-).
Než se podíváme na samotné hodinky, jenom krátce k balení. Objednával jsem samotné hodinky. Všechno příslušenství je díky propojení protokolem ANT+ zpětně kompatibilní a já už od jiných zařízení vlastním jak tepák, tak i kadence senzor. Kromě mé varianty je možno zakoupit balení právě s tepákem, případně s tepákem i kadence senzorem.
Všechny varianty potom mají v balení USB stick pro bezdrátovou výměnu dat s hodinkami (drátová není k disposici už od 310XT, stick je stejný jako u staršího modelu), nabíječku (shodnou s nabíječkou 310XT) se třemi typy konektoru zapojení do zásuvky (evropská mezi nimi nechybí), nastavovací řemínek k hodinkám (trochu divný, oproti staré verzi nemá nahradit kratší část s přezkou, ale asi ji jenom nadstavit), český manuál a instalační CD s mapami TOPO Czech 2011. Aktivační kód map je umístěn na samolepce vespod víka krabičky, doporučuji tedy s vyhozením balení až tak nepospíchat :-). Nic dalšího v krabičce není, můžeme se tedy vrátit zpět k samotným hodinkám.
Černá 910XT vyloženě sluší a tímto modelem (doufám definitivně) ztratili multisportovní garminí hodinky sice neotřelý, leč lehce "rusky" působící vzhled. Vím, "líbení se" je hodně subjektivní věc, ryze subjektivně tedy říkám, že 910XT se mi na pohled hodně líbí. Konec konců, stačí se podívat na společné fotografie.

fešáci vedle sebe

pravá strana, šipky fakt blízko u sebe

hliníková záda

levá strana, mode/power lépe odděleny

Ano, v neprospěch 310XT se počítá i použitý bike mount zvyšující tloušťku hodinek, který je ovšem na druhou stranu nesmírně praktický, protože samotné tělo lze otočením demontovat a umístit do držáku na řídítka dalším otočením. Budu se ale hodně rozmýšlet, pořídím-li si něco podobného i na 910XT.
Pojďme se tedy podívat té nádheře trochu na zoubek.

1. Vzhled, provedení a ovládání
 Už jsem psal v úvodu: hodinky se na můj vkus opravdu designově povedly, pokrok je velmi výrazný, snad ještě výraznější než mezi F305 a F310XT. Hodinky jsou tenčí, lépe tvarované na zápěstí, navíc záda jsou celokovová, což vyvolává dojem solidnosti a pevnosti.Celokovová plocha je narušena pouze dvěma důlky s elektrodami pro připojení "kolíčku" nabíječky. Příjemný tvar je doplněn velmi pohodlným páskem. 310XT seděly na ruce dobře, nový model je ale výrazně pohodlnější. Pásek je širší, měkčí i pružnější, poutko pro uchycení konce pásku sice neobsahuje kovový člen, pásek se pod ně ovšem uchytí snáze než pod kovový trn 310XT. Bude-li mít pásek navíc podobnou výdrž jako jeho předchůdce (v mém případě po téměř 3 letech používání žádné výrazné opotřebení, třepení, praskliny), neumím si moc představit, jak ho ještě vylepšit.
Rozmístění ovládacích prvků je stejné už od modelu 305. Na čelní straně tlačítka start a lap, vlevo mode a power, vpravo enter a 2 tlačítka ovládacích šipek. S ohledem na mírně změněný tvar těla jsou tlačítka umístěna jakoby v rozích a jdou dost ztuha, šipky jsou navíc dost blízkou sebe, jejich ovládání třeba v rukavicích tedy nebude zrovna snadné. I tlačítka lap a start jsou více zapuštěná to těla hodinek a zdají se mi tužší. Není to sice úplně pohodlné, zase by ale mělo být o něco komplikovanější nechtěné odmáčknutí funkce či zastavení stopek.
Displej je prakticky stejný jako u staršího modelu, stejné zůstalo i modré podsvícení, stejná zůstala i struktura menu, která je velmi podobná u všech sportovních modelů Garmin, ovládání tedy nebude činit problém nikomu, kdo už někdy nějaké hodinky této značky měl. Celé ovládání je rovněž možno přepnout do češtiny, čímž se uživatelská přívětivost může ještě zvýšit. 

2. V akci na běhu
Nekoná se žádné překvapení. GPSka funguje výborně. Funkce jsou jsou stejné, jako u 310XT, jsou podporované stejné periferie, lze použít předprogramované tréninky pro jiná zařízení. Co mi zatím přijde skvělé, je fix satelitů. Na kole používám 910XT spolu s Edge 805 kvůli porovnání dat výškoměru a oba přístroje jsou připraveny téměř stejně rychle, což považuji u náramkového stroje za vynikající. Edge se mi totiž chytá rychleji i než automobilová navigace Nuvi 3790.
Dalším zásadním pokrokem je tedy (stejně jako pro kolo) přítomnost již zmíněného výškoměru, který zásadně zpřesňuje data týkající se převýšení. Při tréninku souběžně s 310XT se vzdálenosti prakticky nelišily, převýšení však velmi výrazně. Není to ovšem možno prezentovat na Garmin Connect, kde funkce korekce převýšení funguje až příliš dobře :-).
Co mi subjektivně přijde zvláštní, tak zobrazování příliš pomalého aktuálního tempa. Všiml jsem si toho náhodou a potom i trošku systematičtěji sledoval a třeba u tohoto běhu:http://connect.garmin.com/activity/153907292  jsem prakticky celou dobu viděl tempo 6:30 - 7:15. Je celkem jasné, že okamžité hodnoty tempa u běhu kolísají, klidně +-30 sekund, to mi dělaly všechny přístroje, obvykle ale oscilují kolem správné hodnoty. Tady mi přijde, že zobrazení aktuálního tempa bylo výrazně níže. S ohledem na fakt, že aktuální firmware 2.4 má mezi opravami z verze 2.3 i opravu nadměrně vysokých hodnot zobrazení aktuálního tempa, je možná varianta přílišné opravy a nápravy v nějakém dalším updatu, kterých asi bude zpočátku povícero:-)

3. V akci na kole
Hodně podobná kapitola jako předchozí. Nic nového pod sluncem. Měření výborné, možnost několika profilů kola zůstala stejně jako podpora všech periferií. Zásadní výhodou je tedy opět pouze barometrický výškoměr.
Projel jsem pár tras s aktivním Edgem 805 i Forerunnerem 910XT s překvapivým zjištěním: naměřené hodnoty se prakticky neliší (největší rozdíl jsem zaznamenal 9 metrů na 30km trase) u vzdálenosti, malinko se liší hodnoty převýšení, což může být dáno odlišným způsobem kalibrace, případně tím, že aktuálně mám hodinky pod rukavicemi, což může mít na funkci výškoměru vliv.
Jako pozitivní věc, nesouvisející ovšem v 910XT jsem při testování zaregistroval, že jak Connect, tak GTC konečně podporují programování tréninků na PC i podle výkonu. Po x letech podpory ANT měřičů výkonu jde o opravdu "včasný" pokrok. 

4. V akci v bazéně
To nejnovější a nejhračkovější jsem si samozřejmě nechal na konec:-) V hodinkách k profilům běh, kolo a ostatní přibylo plavání, přičemž je ještě rozlišováno plavání v otevřené vodě a v bazénu. V případě plavání v bazénu je nutné nastavit jeho délku kvůli správnému počítání uplavané vzdálenosti. Na výběr je několik pevně stanovených délek, ale je možno nastavit i nestandardní délku s jediným limitem: nejnižší hodnota, již lze nastavit je 20m. V Přerově na šířku tedy máme s měřením smůlu. Lehce nestandardních 6 drah totiž znamená šířku nějakých 16,7 metru.
No a s nastavenou délku bazénu se můžeme vrhnout do vody.
Překvapení 1.: fakt to funguje:-). Bazény se načítají, vzdálenosti taky, co je tak trochu mimo mé chápání, dost dobře funguje i rozpoznávání stylu u odplavaného bazénu.
Překvapení 2: není to ale úplně přesné:-). Z toho, co jsem zatím vypozoroval, považuji za potvrzené: nejsou měřeny délky (rozuměj bazény), kdy nejsou prováděna tempa rukou s měřákem. Načítá se čas, nepřipočítávají se ale uplavané bazény a tím pádem ani délka celková. Typicky kraulové nohy prostě nemáte v záznamu, právě tak třeba plavání "střídačku" levou pravou, bazény pravačkou prostě nejsou započítány. S tím se asi holt nedá nic dělat. Další občas objevený zdroj nepřesností jsem zaznamenal při přechodu mezi styly, kdy jeden z nich jsou prsa.
Příklady jsou zde, plaváno v Olomouckém bazéně na šíř, tzn. jedna délka nastavena na 20m:
http://connect.garmin.com/activity/153386590,  konkrétně hned délka č.2, kde nebyl zaznamenán přechod znak/prsa v polohovce, délka 65, kdy jde o 2 délky, 1. z nich ještě znak, a délka 69, kdy nebyly rozděleny 2 délky prsou.
http://connect.garmin.com/activity/154117940 s chybou opět hned v úvodní polohovce délka 17, kde je spojen delfín s prsama. Zajímavé je, že jsem u poslední série přehodil znak a prsa, abych si po delfínu odpočinul a budíka tím zmátl:-). Délky 74 až 77 jsou potom bazény plavané pravá-levá-pravá-levá-dobíhaně-dobíhaně, celkem tedy 6 bazénů, které garmin spočítal na 4 a ještě z jedné kreativně vytvořil znaka, což je ovšem kromě několika (asi i celkem pochopitelných) záměn delfín/kraul jedna z velmi mála "stylových" chyb. Zajímavé je, že v obou uvedených případech jsem byl ochuzen o přesně 3 bazény.
http://connect.garmin.com/splits/155144022 tady je pro změnu trénink z 50m bazénu (přepnout na detailní zobrazení se dá tlačítky vpravo nad tabulkou), kde mám pro změnu 3 bazény navíc. V intervalu 3 je to druhá a třetí délka, která má být jenom jedna. Chyba je způsobena srážkou, po které jsem bazén doplaval kraulem.
Další chyba jsou 3 délky 5,6,7, které rozdělilo zastavení, vynadání neřádovi vozícímu se po lajně a lezoucímu mi do cesty s následným dokončením bazénu.
Celkem tedy s měřeními v bazéně spokojenost, škoda absence detekce bazénů bez temp rukama, asi je ovšem oříšek odlišit obrátku od třeba bouchání rukou do okraje bazénu.
Co je pro mne ale nepochopitelný kix a hrozně mi vadí, je úplná nepodpora tréninkových funkcí. Tzn. není možné si předem naprogramovat trénink, jak už jsem kdysi psal v samostatném článku. Garmin tedy, jak je jeho dobrým zvykem, zase hodil bobek na dotažení softwaru ještě před uvedením výrobku na trh. U plavání nejenže nejde předem naprogramovat trénink a nechat si tak třeba odpípávat začátky intervalů, není dokonce ani možné nastavit autolap, aby člověk získával mezičasy na předem zvolených úsecích. Zejména programování tréninků mě nesmírně štve, protože jsem ho byl celkem zvyklý používat. Vím, že chci plavat třeba 10x100 v 1:50, nastavím si tedy trénink a hodinky mi ve vodě pár sekund před startem začnou odpočítávat. Jasně, můžu si takový trénink udělat třeba jako běžecký nebo other, potom ovšem zase nebudu moct použít měřící plavecké funkce.
Doufám, že tuto "debilitu" pánové z vývoje co nejdříve odstraní.
Plavání není ani aktuálně podporováno v aplikaci Garmin Training Center, takže plavecké tréninky je možno pouze poslat do webové aplikace Garmin Connect. Plavání si dokonce ani přes Garmin Communicator plugin (GCP) nestáhnete do aplikací třetích stran (Sporttracks, WKO+ či třeba přímý upload na runningfreeonline.com). Vtip je v tom, že ANT agent aktivity z hodinek stáhne do adresáře c:\user\"username"\appdata\roaming\garmin\devices\"device number"\activities, kde je uloží ve formátu .fit. Následně aktivity (kromě plavání) zkonvertuje do formátu .tcx a zkopíruje do adresáře \"username"\appdata\roaming\garmin\devices\"device number"\history, odkud je další aplikace berou.
Přitom Sporttracks "plavací" data z 910XT podporuje a .fit soubory s plaváním bez problémů naimportuje. Jenom je potřeba ve Sporttracks importovat nikoli přes přes GCP, ale přímým importem souborů z uvedeného adresáře.

Drobné vychytávečky
- je nově zpracovaná obrazovka chytání satelitů. Je udělána jako pop-up okno, stroje neotravuje dotazem na indoor ani při dlouhém nechycení satelitů. Dialog indoor/outdoor dostaneme po stisku tlačítka enter. Přijde mi to velmi šikovné.
- zůstalo zachováno vibrační upozorňování na události (konec okruhu, překročení parametru tréninku etc.)
- po upgrade firmwaru mi zůstalo nastavení. Jde-li o vlastnost nebo náhodu, nevím, ale potěšilo.
- před upgradem fungovalo zapnutí podsvícení poklepem na hodinky v levém horním rohu, po upgrade nefunguje. Je možné, že se po nějakém dalším opět objeví:-)

Drobné nevychytávečky
- moc nerozumím, proč u přístroje s ambicí výdrže kolem 20 hodin navíc s grafickým displejem funguje indikátor stavu baterie se 4 čárkami. To i Nokia 5110 jich měla tuším 7. To samé na obrovské ikoně baterie zobrazené při vypínání. Přitom elektronika umí zobrazovat i jednotky procent, jak se můžeme přesvědčit při každém nabíjení
- u baterky mám pocit, přičemž nevím, jestli to není vlastnost jenom mého kusu, lehce nižší výdrže, než už 310XT. K úplnému vybití baterie stačilo nějakých 40 hodin provozu, z čehož zhruba 5 hodin byla aktivní GPS, něco bylo plavání a zbytek "indoor" režim běhu. Co je rovněž divné, že i vypnuté hodinky jdou jakoby zapnout, pípnou, zavrčí vibrační baterie a šmytec. Tento postup jde zopakovat x-krát. Po zapojení hodinek k napájení se indikátor nabíjení začne dobíjet od 11%. Uvidíme, třeba se po pár nabitích a vybitích stav upraví, nebo je na vině firmware. V opačném případě změřím přesně a případně vyreklamuji.
- vypínací tlačítko je umístěno přímo proti šipkám pro pohyb v menu. S ohledem na tuhý chod tlačítek se mi párkrát stalo, že jsem si při mačkání šipek pomohl "oporou" palce a hodinky si vypnul.


Malé připomenutí "co se může hodit, když nečtu manuál"
- mezi jednotlivými sporty je možno se přepnout podržením tlačítka mode
- položky na displeji se nastavují pro každý sport zvlášť
- podsvícení se aktivuje krátkým stiskem "power". Jemně se dá nastavit šipkami vlevo, opakovaným stiskem power se zapne na poloviční jas, dalším na plný jas a dalším opět vypne.
- při vytuhnutí hodinek může pomoci buď softreset (současné podržení mode a lap), nebo hardreset (současné podržení mode a power), který má ale na svědomí kompletní smazání historie i uživatelských nastavení
- GPS se dá za chodu vypnout z menu: GPS/GPS Status a zvolit operational "NO"

Vyhodnocovací software
Jak jsou hodinky výborné, tak mi přijde, že obslužný software je vyloženě u Garminů popelkou. Těžky klient Garmin Training Center (GTC) se za 6 let, co ho znám, prakticky nezměnil a už tenkrát mi přišel jako mastodont z dob Windows 3.1. Šílenost. O nemožnosti stahovat do něj plavecké tréninky a vůbec o absenci sekce plavání jsem už psal.
Garmin Connect je přece jenom o něco lepší. Grafika vypadá lépe, tréninky jdou stahovat všechny, analýza plavání tam funguje, prostě prima. Co mi citelně chybí, je možnost rychle pojmenovávat aktivity při uploadu v nějakém režimu rychlé editace nových aktivit. Aby se v tom pak člověk vrtal a hrál si s tím, na to nemám chuť. Ani GC, stejně jako GTC, nepodporuje sledování využití tréninkových pomůcek, což mi také citelně chybí, ani žádné pokročilejší vychytávky typu training load (počítání ATL, CTL, TRIMP), což většina konkurentů umí. I proto ani jeden z garminích deníků nepoužívám a upřímně řečeno, nevidím moc naději, že by se v rozumně dohledné době mohlo něco změnit.
Jako těžkého klienta tedy používám již zmíněné sporttracks, jako webového runningfreeonline.com (dříve runsaturday.com). O obojím jsem už na blogu psal a pořád mi to vychází jako nejlepší kombinace, i když už sporttracks není freeware.
Zkoušel jsem si hrát třeba i s WKO+ a trainingpeaks.com, na chuť jim ale nepřišel. Jsem už asi rozmazlený ze Sporttracks, které umí automaticky rozpoznat aktivitu, přiřadit jí použité pomůcky a na jeden klik exportnout na runningfreeonline.com.

Závěr
Má tedy cenu 910XT "za ty prachy" pořídit? Rozhodně ano. Cena sice vypadá vysoká, je za ni ovšem opravdu hromada muziky. Plavecké funkce nemají přes drobné blešky naprosto konkurenci. Výjimkou jsou hodinky Swimsense, jež jsou ale jednoúčelovým plaveckým zařízením. Z multisportovních konkurentů padá v úvahu třeba Polar RS800 s GPS, který vychází dráž než 910XT a komunikuje přes infrák!!, případně nová řada RCX5, která sice už objevila komunikaci via USB, nicméně displej připomíná nejvíce Nokii 2110, grafika je prostě příšerná a cena o chlup vyšší než u forerunnera. Pro někoho je výhodou separátní GPS modul, díky čemuž vydrží samotné hodinky na baterii několik měsíců, pro mne jde o krám navíc a tudíž nevýhodu. Triatlonový pack od Suunta GPS-ku neobsahuje, jenom foot pod a set na kolo, přičemž v řadě T6 stojí celá legrace výrazně více než 910XT i kdyby ji vzal člověk s kadence čidlem a krokoměrem. Viděno touto optikou je Garmin spíše na spodní cenové hranici top modelů, přičemž nabízí jednoznačně nejvíc funkčností. Softwarová výbava je sice lehce (a to jsem na Garmin až moc hodný) slabší, zařízení jsou ale podporována prakticky všemi jenom trochu rozšířenými tréninkovými softy ať už těžkými klienty, nebo weby.
Naprosto zásadní výhodou je ale podpora periferií bezdrátovým protokolem ANT+. Nejsme tím totiž odkázáni na příslušenství samotného výrobce, ale i na rostoucí množství periferií výrobců jiných (zmiňovaní CycleOps či SRM). Zajímavou informací v této souvislosti je, že nové modely řady chytrých mobilů Xperia od SonyEricssonu ANT+ nativně podporují, dá se tedy očekávat, že budou přibývat i alternativní tepáky či krokoměry, což je velmi dobře.
Má cenu upgradovat z 310XT? No to už je na trochu přemýšlení. Protože je ale 910XT o tolik hezčí, zůstává i poměrně široký prostor pro emoce, o což garminím designerům jistojistě nešlo až v poslední řadě :-). Ano, má cenu přejít, ale kdyby mi na 310XT nezačalo blbnout dobíjení, počkal bych, až Garmini trochu dodělají plavecké funkce. Takto jsou fajn, ale třeba nemožnost programovat si předem tréninky mě fakt štve. Pokud jste ovšem do těchto garminích hejblat jenom trochu fanda, není vůbec co řešit, must have záležitost :-)

Únor, vydrž až do jara

Jako školák jsem míval hodně rád knížku Vitalije Biankiho Lesní noviny. Stále si pamatuji strhující souboje smrkového a březového porostu, kdy smrky měly větve-pracky a břízy větve-ruce a jednou snad dokonce ty břízky i vyhrály a místo temné smrčiny vyrostl veselý březový háj plný radostně se pasoucích lesních sudokopytníků.
O tom ovšem únorové bilancování být nemůže, když jsem tak jako trochu sportovní blogger;-). Já si na Biankiho v únoru často vzpomněl z jiného důvodu. V Lesních novinách měl totiž každý měsíc nějaké motto. S ohledem na realitu sibiřských lesů, kterých se knížka týká, bylo motto února "vydrž až do jara" a já si ho dnes bezostyšně vypůjčil.
I na žírné Hané totiž únor mrazil jako už dlouho ne. Nebudu zbytečně plýtvat formulacemi, že takovou zimu nepamatuji, protože už toho pamatuji tolik, že si vlastně správně nepamatuji nic:-), ale pár únorových dní byla kosa jaxviňa a já chtěl vydržet jezdit na kole až do jara. Tolik tedy k Biankimu.
Podobně jako minulý měsíc začneme od nejslabšího, kterým je, podobně jako minulý měsíc:-), plavání.
To má ovšem díky žhavé novince Garmin Forerunner 910XT zcela nový rozměr a dá se očekávat, že březnová plavecká čísla budou rekordní s očekávaným atakem možná až 10 km za měsíc :-D.
Na 910XT připravuji recenzi pro etriatlon, dávám si na ní tedy velice záležet a potřebuji nutně i data z plavání.... Jako malý předkrm nabízím odkaz na svůj úplně 1. plavecký trénink s novými hodinkami.Tento trénink je rovněž celé moje únorové plavání. Tzn. 1700m za 35 minut.
Druhou trochu popelkou je běh. Novoroční předsevzetí jsem si dal aspoň 100km měsíčně, leč únor je měsíc plesů a při víkendovém trojboji pátek ples, sobota ples, neděle prodloužená už zamýšlené delší běhy prostě nedávám a i tak jsem v pondělí marnější než v pondělí po moraviamanovi :-)
Celkem jsem tedy odběhal něco přes 62 km a zabil tím něco málo přes 6,5 hodiny. Oproti lednu se tedy nepatrně blížím průměrnému tempu 6 na kilák ;-P
Plánovaně nejnabitější sportovní aktivitou bylo asi nepřekvapivě kolo. V únoru jsem natočil 585 kiláků za nějakých 25,5 hodiny, čímž jsem dokonce o 30km překonal leden, který má navíc o 2 dny více než letošní únor ;-). Pozornějšímu počtáři již také vyšlo, že jsem v únoru dohrkal první letošní cyklistickou tisícovku. Jak se hrkalo, píšu trochu v detailu tady, zde jenom trochu pyšně poznamenám, že tam není ani jeden trenažérový kilák, všechno poctivý bike venku.
No a na konec jsem si nechal už nikoli sportovní ale jen pohybovou aktivitu (že Michale:-), kterou je společenský tanec. Doběhl nám sice v lednu kurs salsy, zase jsme ale absolvovali 2 prodloužené, jež v podání Šrámkových představují 4 hodiny nonstop taneční hudby a poraď si s tím, jak chceš, celková taneční "hodináž" je tedy opět slušných 21,3 hodiny.
Abych téma náročnosti tance trochu objektivizoval (a samozřejmě také zkusil vyvolat nějaký flame), dal jsem pár tančíren vybaven nejen tepákem, ale i krokoměrem. Data jsou to, myslím, docela zajímavá a komu se třeba takovýto taneční trénink zdá neaktivní, nechť vezme alespoň v potaz, že tento konkrétní byl ve dni 4. fáze.
Tož tolik asi k únoru (málem bych zapomněl na součet sportovních a pohybově aktivních hodin, kterých to hodilo 53) a hurrá na březen. Loni už jsem ve 3. měsíci najel přes 1200km, uvidíme tedy, jak se bude v honu na 10k zkraje jara dařit.
Provázej nás síla  :-)

Několik postřehů k zimnímu ježdění

Vypadá to, že zima je pomalu ale jistě ve své největší síle u konce. Chvíli sice dělala dojem úplné absence, ale nakonec v únoru zvádla všechny teplotní průměry dohnat :-).
No a na těch pár dní v únoru, kdy ranní teploty padaly ke 20C, denní sotva přelézaly 15C a podvečerní se zase rády blížily ranním, vyšlo tedy vlastně celé moje zimní ježdění. Sice jsem si to v lednu nemyslel, ale jízda v lednu byla spíše "zimní" než zimní, protože -2-3C jsou fakt sranda. Hodnoceno ovšem z pohledu zkušenosti s -20C, v lednu jsem si připadal drsně až až i při teplotách lehce nad nulou:-)
Jaké zkušenosti jsem si tedy odnesl? Tady jsou v mírně chaotickém pořadí:

1) v mraze může jezdit jenom člověk veselé mysli. Slzy totiž na řasách mrznou a stačí chvíle, aby led lepil víčka k sobě a smutný muž/žena ztratil kontrolu na strojem:-)

2) střepy na silnici zůstávají většinou po pitomcích, v mrazech ale po megapitomcích. Řešit defekt je opravdu náročné, ve finále až bolestivé.

3) máte-li na MTB galuskové ventilky, pravděpodobně se vám do otvoru v ráfku nevejde autoventilek. Ověřeno při získávání bodu 2 :-P

4) základ jsou boty (kotníkové merelly, 2x vlněné podkolenky), rukavice (lyžařské goretexové), kukla a čepice (ve větru s windstopem). Stehna pálící od chladu se dají vydržet, případně trochu rozehnat vyšší kadencí, se zmrzlými prsty se nedá dělat nic, než dojet rychle do tepla a příště vzít pořádné rukavice. Botky to samé, hlava je o dutiny. Jinak i v -20 mi na vršek stačil tenký nátělník od moiry, tenký rolák od craftu, triko od devolda a nahoru tenká softshellka zase od craftu. Na nohy spoďáry progress a čapáky s neprofukem Kalas.

5) je potřeba dýchat nosem. Jako všechno nové to chce trochu cviku, přičemž mráz na kole je ideální příležitost, jinak bych si asi spálil pajšl. S tím souvisí i držet rozumně nízkou intenzitu, aby se člověk moc nerozpotil. Blbý je, že jsem se v dýchání nosem tak zdokonalil, až jsem udýchal krátkodobě 160 tepů, takže se párkrát s intenzitou zapomněl:-).
Nezanedbatelnou výhodou dýchání nosem je rovněž výrazně nižší zamlžení brýlí při zastavení. 

6) s vysokou pravděpodobností v silných mrazech opravdu roste hustota oleje v rohlíkovi, čímž se zvyšuje odpor planetové převodovky v rohlíkovi. V rámci objektivity musím poznamenat možnost varianty výrazného zhoršení výkonnosti vlivem chladu na organismus a tedy menší vliv tuhého rohlíka, případně možnost jistého zlepšení. Po odeznění mrazů mám totiž pocit (podložený o 2-3km vyššími průměry při stejných tepech na stejných tratích), že mi to jezdí podstatně lépe.

7) je dost dobře možné, že pohyb v chladu opravdu posiluje imunitu. Letos po hrozně dlouhé době jsem přestál období říjen - únor bez jakéhokoli zdravotního problému, dokonce i bez rýmičky či kašlíčku. To fakt nepamatuji.

Tolik asi k exaktním zkušenostem. O těch neexaktních typu romantika průjezdu lesíkem "Království" v hluboké tmě, kde jenom ledky předních světel pableskují v očích lesní zvěře se šířit nemohu, nemaje dostatečně romantické literární střevo. No protože "jediné, v čom sa vyznám je rock, poviem to jednoducho ako viem":-)), jízda v mraze po tmě je opravdu zážitek. Chce to vhodně volit trasu, tempo, vybavení ale stojí to za to. Tož hezký večer.

P.S.: příště se potkáme asi u únorového bilancování, ale přespříště už bude skoro jistě hotová recenze Garmina 910XT, zítra by měl být v poště!

2012 leden, kurňa konečně trochu kosa na kole

Máme tady první letošní měsíční bilancování. A je docela co, přestože rozjezd po výrazně prohýřeném Silvestru nevypadal moc novoročně entuziasticky a ani zahájení plesové sezóny mi moc do noty nehrálo.
Do Nového roku jsem si řekl, že bych měl zatím jezdit aspoň 500km měsíčně (venku), odběhnout aspoň stovečku, něco odposilovat, když bude aspoň trochu morál i trochu odplavat no a tančit až do roztrhání střevíců :-).
Ten poslední bod byl asi nejlehčí, protože už nám začaly začaly zlaté kurzy taneční školy Šrámkových a navíc ještě dojížděly kursy salsy, kterou jsme zařadili na podzim po ukončení kursů stříbrných, ale nějak organizačně nevyšlo dojet lekce do konce roku a 3 tak zbyly do ledna. Tím pádem nám v lednu vykvetly 3 neděle, kdy jsme ráno 10-12 tančily v tanečních a 15-17 drtili latinské rytmy. Zejména kombinace 2 + 2 ráno samba a odpo salsa dala nožkám pěkně pokouřit. Asi i díky tomu jsem na parketu (a to nepočítám plesy:-) odkroužil téměř 20 hodin.
Pro remcaly, že tanec je houby, jsem si pořídil garminí čidlo kroků a jednu tančírnu změřil. Docela zajímavé, řekl bych.
Pak tady máme běh. Klaplo jenom 94km, dneska jsem dojel z kola tak zmrzlej, že už prostě nebyl morál ještě jednou do té kosy vyrazit. Jelikož jsem teď totální pomalík, trvalo mi to skoro 10 a půl hodiny.
Dalším důvodem/výmluvou je taky to, že jsem předminulý čtvrtek hodil na zamrzlé kaluži záda jak blázen a narazil si jak hrudní páteř, tak i obě zápěstí, což mě limitovalo asi týden v běhu a skoro 14 dní při cvičení. Ale přežil jsem, zápěstí už gut, záda cítím, ale už to taky ustupuje.
Posilovna je další kapitolka pro zimní radovánky, v souvislosti s výše uvedeným ale už skoro 14 dní neposiluju. Z toho plyne víceméně srandovní 3,5 hodiny.
Zase jsem ale vlezl do vody, kde jsem zvládl neuvěřitelné 2 hodiny a 6,5km, což je více než třetina mého loňského objemu za celý rok :-P.
A jsme u kola, protože to nejlepší na konec, že jo:-). Kromě hromady dní, kdy jsem musel "Prahovat" nebo řešit nákupy cestou z práce, mám 100% dojíždění do práce na kole. Za leden to hodilo 553km za skoro přesně 25 hodin. Kdybych nelaboroval s defektama (krásný tmavěhnědý střep, který jsem našel až na potřetí, kdy jsem mimo jiné zjistil, že třeba duše s autoventilkem nejde do každého ráfku, zejména pokud člověk používá duše ventilky galuskovými:-).
No samolibě musím říct, že poslední 2 výlety tento týden v teplotách po -10C jsou opravdovým zážitkem. Zejména dnešní pachtění proti větru v -13C cestou z práce mě stálo fakt hromadu sil. Ale rozmrzání je fajn, mám ho rád :-).
Na konec jenom shrnutí: kdo pilně počítal vyšlo mu, že jsem pohybovými aktivitami strávil lehce přes 60 hodin.  Takže celkem spokojenost.
Uvidíme, jak to půjde v únoru.

1500 km s rohlíkem

Dneska (sobota 21.1.) jsem završil 1500 ujetých kilometrů na "zimáku". Pokud někoho zajímá, jak se jezdí na Duratecu Torain s pohonem Gates Carbon drive a řazením Rohloff, teď se o tom může něco dozvědět, zejména tedy s ohledem na jízdu v nepříznivých podmínkách.

Tady je vidět nastrojené v plné nádheře. Blatníky dovoz z USA, u nás dlouhé prostě nejsou.

Nějaký šikula dokonce k blatníkům přidal hliníkové redukce, aby u zadního kola nepřekážely šrouby uchycení kotoučovek

Kdyby někoho zajímalo, kde vzít pořádné blatníky na 29-era, tak tady jedny jsou. Je to ale drahota. 44USD, 35USD poštovné, přátelských 360 si vezme stát za daň no a 180 kaček je manipulační poplatek za proclení. Fakt nechápu, proč to někdo nevozí k nám.
Pojďme ale k věci.
1. samotné řazení
Dá se o něm asi psát dlouho, nicméně skoro všechno už bylo napsáno. Za mne bych řekl, že je řazení opravdu pohodlné, možnost zařadit v klidu je super zejména na křižovatkách, při rozjezdech do kopce, když se člověk musí vyčůrat nebo zvednout telefon atp.
Pro zařazení nesmí být náboj v tahu, čili je třeba povolit ve šlapání. Dá se to naučit, ale v prudkém kopci je to už trochu problém a pro rychlé řazení třeba v závodě to asi není "pravé ořechové", na moje ježdění určitě nevadí.
Demontáž zadního kola je překvapivě jednoduchá. Uchycení řadících lanek je v samostatném segmentu, který je k vlastní nábě přichycen na dvou trnech jedním šroubem s velkou hlavou. Ten po povolení pouhou rukou umožní segment sejmout a kolo vyndat. Operace na pár sekund. To už mám potom větší problém se trefit kotoučovkou do mezery těla brzdy :-).
Co bych viděl jako asi jedinou nevýhodu, tak trochu větší hlučnost na lehčích převodech, konkrétně od rychlosti 7, kdy "sedmička", dělá fakt kravál, pak se to trochu lepší, ale pořád je dost slyšet. Jde ovšem jenom o hukot, žádné mlácení nebo tak něco, čili zvyknout se dá.
2. řemen
Je opravdu na samotnou kapitolu. Oproti řetězu naprosto tichý, nemůže se do něj chytit případná nohavice a protože se nemusí moc mazat, jenom trochu na vnitřní straně, vůbec nešpiní černým neřádem.
Naprosto mu nevadí vlhkost, což je u zimáka paráda, žádná rez či tak něco.
Ještě o něco parádnější věc je ale klecová konstrukce převodníku, díky které má řemen neuvěřitelnou samočistící schopnost. Sebevětší neřád během pár protočení klikama opadá a jedém. Super!
Nedávno jsem narazil na článek, který se vyjadřuje k životnosti řemenu velmi optimisticky. Doufám v podobnou zkušenost.
3. postřehy k ježdění v chladnu
Základem podle mé zkušenosti není ani bunda, ani čapáky, ale pořádné botky, rukavice a čepice. Všechno ostatní se dá nějaký čas vydržet v relativním nepohodlí chladu, ale "periferie" prostě ne. Při teplotách pod nulou (letos jich zatím u nás moc nebylo) se mi skvěle osvědčila kukla pod přílbu.
Boty jsem nakonec zvolil "normální" polokotníkové goretexové pohorky a klasické pedály. Jednak mi na kluzku přijdou bezpečnější, druhak se mi nechtěly kupovat zimní tretry ;-).
Nerozlučným společníkem chladu je také tma. Té čelím následujícím způsobem:
- přední světlo poháněné dynamem, konkrétně SON Edelux. Má úzký kužel, takže svítí pěkně daleko. Na jízdu po asfaltu naprosto dostačující. Jako druhé vozím bateriové (battery pack je v taštičce za představcem) se svítivostí 900 lumenů, tedy ještě výrazně výnnější než SONa, které používám v terénu nebo za horších podmínek.
- vzadu vozím Sigmu Cuberider (svítí i do stran) a Sigmu Tail Blazer. Kromě toho vozím v tašce ještě jednu od Force, kdyby se cokoli stalo, ať nejsem beze světla.
Z pasivních prvků vozím reflexní válečky na špicích (jsou vidět na fotce), reflexní pásky nasazované na ruce a reflexní obal na batoh. Celkově bych řekl, že svítím jak vánoční stromeček :-) a stejně jezdím po prakticky nepoužívaných cestách.
Co se týče pocitů, nejsou asi úplně adekvátní, protože na Hané jaxi zima letos ještě vlastně kromě asi 3 hodin nebyla, každopádně jsem ale nadšen. Jízda v chladu nutí do nízkých intenzit, člověk by neměl moc do kopců, aby se nepřehříval a potom nechládl, hlavně ovšem šetřím životní prostředí, poněvadž nejezdím do práce autem.
Zimní cyklistice zdar!

Takové nějaké bilancování jakoby na konci roku 2011

Byl to takový podivný rok, ledacos se povedlo, cosi se taky nepovedlo a závěr roku se zejména pracovně totálně podělal. Protože zde ale není to správné místo pro realizování stížností na profesní život, nebudu s tím víc otravovat.
Začátek byl vyloženě zážitkový: výron v kotníku v samém závěru roku 2010 a jeho repete již v roce 2011. Zkusit se prý má všechno, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to platí hlavně pro objevitele slepých uliček, kteří po vzoru cimrmanovského "vypouštěním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne", ukazují "tudy ne přátelé" zjišťují, že "opakovaným výronem v levém kotníku běžecké výkonnosti nepomůžete" :-).
K výše uvedenému je ovšem nutno poznamenat, že opakovaný výron může mít celkem pozitivní vliv na přístup k cyklistice. Ono totiž kolo kotníku vadí daleko méně než běh a když se k tomu připojí velmi mírný konec zimy, může pacient dojít k totálnímu přehodnocení ježdní v chladnějším počasí, byť na starém křápu. Toto přehodnocení mělo 3 důsledky, ke kterým se ještě dostaneme.
Začal jsem tedy jezdit venku celkem brzo, zvýšil odolnost vůči počasí a hle, jarní naježděné kilometry začaly vypadat celkem utešeně. Bohužel, očekávaný úbytek váhy se nedostavil, protože ročník 1971, kromě toho že je i můj, je i velmi silně zastoupen mezi mými kamarády, takže tak propařený druhý kvartál jsem ještě v žádném roce svého života asi nezažil :-). Pro ty pomalejší jenom připomínám, že zmíněný ročník slavil v roce 2011 kulaté 40. narozeniny.
Taky jsme s manželkou začali tancovat, což je možná úplně nejpozitivnější věc roku 2011 s celkem jasným přesahem do let následujících. Tedy minimálně do roku 2012, kde aktuálně zrovna končíme běh salsy a 15. ledna začínáme zlatý kurz, kde se asi pár let zdržíme, nic vyššího totiž zatím Šrámkovi v nabídce nemají :-).
Z důvodu bachratosti jsem neujel ani dlouhého mamuta, který tak zůstává do letošního roku, ovšem podmínkou nutnou pro absolutorium je váha pod 95 kilo, jinak to nemá cenu ani zkoušet. 105 prostě přes ty krpály v požadovaném čase převalit nedokážu a je možné, že ani 95. Tož uvidíme.
Jinak se ovšem žádné dramatické cíle nekonaly, ony se vlastně nekonaly žádné sportovní cíle. Že nebudu běhat jsem dodržel, že nebudu plavat jsem taky dodržel, vlastně dobrý rok :-).
Tím se dostáváme k výše zmíněným 3 důsledkům výronu a jeho vlivu na cyklistickou výkonnost.
1. změna přístupu k zimnímu ježdění a to tak totální, že jsem prodal Elita Real Axioma a indoor ježdění definitivně zavrhl.
2. pořídil jsem si fakt slušného zimáka:-)
3. najel jsem absolutně nejvyšší roční kilometráž v životě
Posuneme se tedy do kategorie čísel. Odplaval jsem imozantních 14,4 km za 4:48. Víte o někom se sportovním deníkem evidujícím plaváním a majícím méně? Podobně impozantní je běh, nevypadá jako plavání jenom proto, že už jsem to prostě v závěru roku nevydržel. Celkem 228km  za 24:50. Jak běh tak kolo jsou do níže za posledních 6 let rovněž rekordní :-P.
Lepší už to byla s tanečkama, kde jsme parket brousili slušných 119 hodin. Opět rekord, byť trochu laciný, neb jde o 1. rok.
No a nejlepší na konec. Krásných 9516km za 371:12. Tu desítku už jsem prostě nestihl a né že bych se nesnažil, za listopad prosinec jsem tam natlačil přes 1100km. Tož letos, kurňa!
Celkem to tedy hodilo necelých 520 hodin, což je pro mne překvapivě hodně. 
Na závěr se asi mrknem na tzv. "sportovní cíle":
1) nezranit se, hlavně nějak přeskákat ten kotník mrchu
2) zkusit dlouhého mamuta s váhovou podmínkou
3) z jakýchsi pochybných důvodů jsem se přihlásil do Mělic, tak uvidím, jestli mě to do jara nepřejde
4) rozhodně pojedu Osecký triatlon, mám tam prima sázku, takže musím. Bude to prima taškařice
5) jsou i nějaké běžecké cíle, takže možná zkusím Rohálovku, to uvidím, jak na tom budu, ale Grymovskou s pólistama si rozhodně nenechám ujít
6) jo a samozřejmě najet těch 10k na kole. Technika na to je, tož s chutí do toho!

V roce 2012 přeji všem čtenářům hlavně hodně spokojenosti a zdraví, všechno ostatní už nějak zařídíte sami ;-).