Osecký triatlon je zase o rok starší

No ano, první prázdninová sobota za námi a to také znamená, že je za námi také další ročník Oseckého triatlonu, nástupce staršího Bečvomana a v této kontinuitě jednoho z nejstarších pravidelných triatlonů u nás. Poprvé jsem se ho zúčastnil v roce 1997, kdy jsem skončil celkově 10. a v kategorii 7., což je výsledek, jemuž se od té doby pouze vzdaluji :-).
Letos ale začnu jinak, malou pohádkou o slábnoucích duševních schopnostech. To se vám tak jednou závodník x trošku namaže na výroční schůzi přerovského vinařského kroužku, v neděli pomáhá s dopíjením toho, co zbylo, takže když mu večer zavolá kamarád, že jiný kamarád potřebuje do Klagenfurtu půjčit vysoká kola, je závodník samá ochota, že teda týden na horáku vydrží a půjčí svoje zippy. No ještě v neděli večer se taškařice provedla, kola půjčená a kamarádi v úterý ráno vyrazili směr Klagen. No a závodník se tak v úterý večer vrací posledním pendolinem z Prahy a někde u Červenky si uvědomí: dyť on se přihlásil do Oseka a ten se jede tento týden a on nemá závodní kola! No teda, to je ale trouba, nakonec musí zkompletovat kola záložní a pojede na nich, žádné švitoření vysokého karbonu. Pán bůh má však chudé duchem rád, ale k tomu se ještě dostaneme později:-).

S oddílovým kolegou Vítkem ladíme taktiku :-)

Nebudu pitvat úvodní společenskou část, která byla náročná, protože jsem dlouho nikde nebyl, takže jsem se se všemi viděl po hrozně dlouhém čase, vrhněme se na plavání. Na to jsem se netěšil. Naposledy jsem byl ve vodě v únoru, forma z kempů dávno v čoudu, tak to nebude žádná hitparáda. Zase na druhou stranu jsem se nijak nestresoval, nešel se mlátit do středu a stoupl si v klidu na kraj.

Trouba si neumí nazout tretry

Tradičně přesně ve 13:00 to Márty (starosta Oseka) odstartoval. Chtěl jsem plavat Jardovi Zdráhalovi v nohách, ale nějak se mi ztratil, tak jsem si zase plaval sám. Docela to šlo, než jsem se podíval, kolik lidí leze na výběhu v polovině plavání přede mnou. Fakt je to slabší:-). Výběh mě jako tradičně rozhodí a než znova chytím tempo, je pomalu konec plavání. Druhý výlez z vody mě rozhodí taky, ale to už nevadí, protože už zůstáváme na suchu. Záznam z plavání
Tam ovšem čeká další veselá chvilka. Jsa sledován manželkou, jež trvá na brilantních depech (jediná část závodu po plavání, kterou vidí celou :-), mám kolo vzorně připraveno s tretrami v pedálech pověšenými na gumičkách jen nazout a vyrazit vpřed.

první sjezd do Sušic

Jéénže, já se samozřejmě trefil do tretry jenom pravou nohou a než jsem tam dostal levou, musel jsem prošlápnout, gumička se utrhla a tretra se sklopila dolů. Následoval marný pokus ji na narovnat a nazout, abych nakonec musel slézt, k velkému pobavení diváků levou tretru rukou vypnout, obout a znovu nasednout na kolo. Jestli se ptáte, jaký má smysl stresovat se s plavání, když to pak poserete takovouto blbinou, vězte, že na to se ptám taky:-). Při laborování mě předjede Alda s Čuřou, ještě je vidím, když konečně nasedám na kolo, ale nedokážu je na rovině sjet a do kopce už je to v háji, protože sebou proti loňsku vezu pár kilo navíc.

podruhé nahoře a hurrá stíhat blechy :-)

Kolo mám sice horší než loni (časově), ale hrozně mě bavilo, fakt. Použil jsem úplně stejnou taktiku jako loni: do kopce se nepřepínat a valit tam, kde nevadí váha, ale projeví se absolutní síla očištěná od wattů na kilo:-). Stoupání z Hlinska se jede 2x a jsem hned na začátku nepříjemně překvapený, kolik lidí mě dává už v prvním stoupání, to jsou ty nešťastné tretry. Ale to nevadí, nahoře si to vynahradím. A taky jo. Cvaknu pár jednotlivců a potom dojedu skupinu asi 10 lidí, kterou plynule předjedu a utrhnu, zůstane se mnou jenom Jirka Kuča. Fouká šílený vítr a jsem docela rád, že nevezu zippy, protože to by byl v bočáku tanec svatého Víta. Takto se nemusím bát ani ve sjezdu do Sušic, v jehož závěru mě Jirka předjel. Přece jenom je jako lyžař v těch zatáčkách mnohem jistější. Potom čeká stoupání z Hlinska ještě jednou a historie se opakuje. Znova mě předjíždí i Vítek, kterého jsem nahoře poprvé taky utrhl, jsem předjížděn dalšími a nahoře to z velké části sjíždím zpět. Potom už jenom znovu sjezd do Sušic, kde tentokrát neodbočujeme a hurrá k Jadranu do depa a na běh. Cítím se na kole fakt dobře a ještě na rovině před Osekem dojíždím předjíždím několik závodníků. Záznam z kola je tady, jediné, co mne mrzí, jsou chybějící watty, protože wattmetr mám na zippech. S ohledem na aktuální váhu a rychlost to musela být zajímavá čísla.

pravá tkanička už je rozvázaná, jenom
se před fotografkou schovala za Vítka:-)

Pověsím kolo v depu, přezuju se na běh a jdu na to. Rozbíhám se fakt fajn, doběhne mě Vítek, to jsem tak nějak čekal a chvíli běžíme spolu. Cítím se dobře a říkám si, že mu zkusím odskočit, s čím nesouhlasila pravá tkanička, jež svůj nesouhlas vyjádřila rozvázáním se. No tak zastavuji a znova zavazuji a říkám si, že do příště, když už neumím nazouvat tretry na kole, musím zamakat na tkaničkách, nebo aspoň koupit gumové oranžové, abych nemusel vázat vůbec:-)

Protivnej chlápek mi pokazil finish foto.
Ještěže to na cílovou čáru nestihl a má o sekundu
horší čas než já:-)

 Po zavázání se znova rozběhnu dobře. První 2 kiláky jsou po asfaltu a jdu je v tempu kolem 5:05, což je nad očekáváním, perfekt, předbíhám i Vítka a blížím se dalším závodníkům přede mnou. Nechápu. Nevydrží to ale dlouho, jak se seběhne do terénu, jde tempo dolů. Přesto předbíhám skoro stejně lidí, jako předbíhá mě. Na otočce vidím před sebou Aldamana. Po laborování s kolenem je pro něj asi asfalt taky lepší, takže se k němu blížím hrozně pomalu. Najednou mě někdo kopne do paty, málem hodím "držku". Otočím se a za mnou borec TTC Olomouc a říká sorry. Říkám si ok, ale za minutu znova, to už se otáčím fakt naštvaně a nějaké omluvy typu, že už má fakt dost mě moc neuklidňují. Nechám ho raději jít přede mě, protože spadnout se mi nechce. Pomalu se blíží závěr, poslední skoro kilák je zase po polní cestě, tak si říkám, že bych toho Aldu mohl po letech dát. On ale nějak ožil a je jasné, že to nezvládnu. Těsně před cílem cítím, jak se za mnou někdo žene. Tak se ještě trochu zmobilizuju, ale stejně mám pocit, že jsem to nestihl. Podle výsledků ale ano a z toho mám radost. Chlapíka z fotky jsem totiž slyšel po závodě zvýšeným hlasem krmit nějakou dívku teorií, jak je to šílený závod, že ve vodě přišel kvůli nějaké kolizi o snad 3 minuty, kolo nebylo spravedlivé a v běhu už svůj cíl 1:35 dohnat nemohl (finišoval o vteřinu později než já:-D). To je celkem normální stav, ale aby ji poslal doslovně do pr....e, v reakci na její zpochybnění 3 minut ve vodě, protože kolizi viděla, to už fakt nemám rád.
Rád mám ale svoji ženu, tak jsem se rychle umyl, převlékl a utíkal ji vyzvednout Malhotickou klobásu, která byla v ceně startovného :-)
Závod se mi celkově povedl. Na to, jak letos spíš "trénuju" než trénuju, jsem prodal nejspíš maximum možného a o tom to tak nějak je.

Lázně 2

Když jsem před nedávnem psal tento článek, vůbec jsem si nebyl jistý, jestli si to v dohledné době zase zopakuji. Když ale Jarda vypsal mikulášský termín lázeňského pobytu, řekl jsem si, že by bylo škoda nejít, ostatně máme to u baráku, tak by byla škoda nezaplavat.
Jedinou kaňkou v plánování (ono jich bylo víc, ale ty malé nemá cenu řešit) byl termín závěrečné tanečních v sobotu, tedy téměř přesně uprostřed kempu. Posledně jsem se v neděli na prodloužené trápil, tentokrát jsem si říkal, že v sobotu nebudu tak grogy (což se nepotvrdilo) a že jsem posledně šel po krůtě taky celkem pozdě spát a moc se to neprojevilo (což se taky nepotvrdilo:-).
Podmínkou vycházky na kemp pochopitelně byla účast na plese pokud možno bez vlivu únavy, musel jsem tedy oželet krůtu (fakt mě to mrzlo, bylo málo lidí, určitě by šlo pokecat lépe než posledně, kdy salóněk praskal ve švech) a doufat, že se z plesu vrátíme nějak rozumně.
Akce se rozjela vlastně už v pátek po páté hodině, kdy jsem po dlouhé cestě z Prahy rovnou pokračoval na taneční sál pilovat tango, které se nám v poslední taneční lekci moc nedařilo. Máme tam nějaké nové rychlé sekvence a těžko se do nich trefujeme. Když jsem v půl sedmé a pět minut dorazil na bazén doufaje v podobný průběh jako posledně, byl jsem "nemile" překvapen. Všichni normál plavali a protože bylo málo lidí, očekávaný rozřazovací závod se nekonal, takže místo koupání a pomlouvání aktuálně plavajících se normál trénovalo a prvních lehce přes 3 kiláky bylo v rukách.
Ráno mi bylo docela fajn, vstát se dalo, nic nebolelo, navíc na bazéně se plave na šíř. No paráda. Jenomže chyba lávky, žádná relativní pohoda, jako posledně.
Lozí se z vody, po každém bazéně 3 kliky, plave se pod vodou, delfínem se úplně nešetří no a když po hodině až čtvrt nepřichází očekávané vyplavání, dochází mi strašná realita: je nás vlastně málo, nejsou 2 skupiny, ale jenom jedna, není tedy důvod, aby se trénink musel vejít do 1,5 hodiny. A taky ne.
Počet šířek se mi zastavuje na neskutečných 306, což při šířce Přerovského bazénu 16,7m dává 5100m. Pff, tolik jsem v životě v jednom tréninku neuplaval.
Po plavání už teda ruce cítím hodně. Skočím do auta a jedu vyzvednout Matýska na šachy. Dojedu do Vinar a Mates nikde. No jo, trenér šachů nějak neposlouchal, kde bydlíme a dojel pro něj na špatnou adresu. Otočil jsem se a mazal domů. Mladého naštěstí neúčast na 1. partii v plném čase proti mužům z Citova až tak nemrzela. Po obědě jsem hned vezl Marušku do Majetína na Mikulášskou jízdu na koni a po návratu se stihl na chvilku natáhnout a také si nachystat věci na večer.
Ve čtyři šup zpět na bazén. Po ohlášení hlavního motivu 13x300 jsem málem po....l. Samozřejmě byl okořeněn packami, šnorchlem a v neposlední řadě se samozřejmě čtvrtina motivu plavala delfínem. Budujeme přeci sílu že :-D. Vzdálenost 5km za trénink byla opět překonána.
Poprvé v životě jsem chytal křeče do tricepsů a že to byly křečice samice:-). S packama jsem vůbec nemohl plavat, musel jsem tedy potupně plavat bez nich a to jenom tak šmrdlat vodu, protože silou zabrat nešlo.
Musím bohužel vynechat krůtu, valím tedy domů, oblek, vázanka, do tašky lakýrky a láhev Chardonay ve výběru z cibéb mistra Jakubíka, abych se moc neopil a načerpal pořádně energie na neděli.
Ples se standardně povedl. Mistr nás poslechl, nepozval živou hudbu, tančilo se na reprodukovanou. To, upřímně řečeno, s ohledem na kvalitu řady ansáblů, považuji za vůbec nejlepší variantu pro taneční. Nehrozí, že se to zvrhne v diskotéku, nestane se, že by kapela nehrála walz no a v neposlední řadě, nejsou nutné přestávky mezi sériemi:-).
Tož zatančili jsme si pořádně, z parketu šli poslední, pomohli Šrámkovým (tanečním mistrům) poklidit a už ve dvě jsem lezl do postel. Nevím, má-li smysl se šířit o tom, jak se těžko vede s gumovými rameni, tak se na tomto místě jenom pochválím, že jsme nechali ukecat a zatančili sambu v ukázkách pokročilých. Dokonce nám i tleskali:-)
V neděli to už z betle moc nešlo. Přesto jsem se dopajdal na bazén už v 7:45 a těšil se, jak si pozevluji kolem, než vlezu do vody. Ale chyba lávky. Už ve sprchách se dalo slyšet, že hladina bazénu není tichá, ale že se snad plave. Jak jsem prázdnou šatnu přisuzoval svému brzkému příchodu, bylo to přesně naopak. Na krůtě se domluvil dřívější začátek, aby se stihl Jardův motiv "variace na štvero Jardovo patnácitostovek".
Teda byla to soda. Prvních 1500 se plavalo stylem 1. bazén 15 temp delfínem, doplavat 100m, kraulem, další 14 a doplavat a tak dál. Druhá patnáctka byla stejná, jenom se plavala s výchem pár sekund mezi stovkami. Zbývající 2 byly totéž, ale jenom kraulem. Fakt jsem si myslel, že se z toho po...u.
S krátkým vyplaváním to dalo 6300 metrů, no masakr, další překonané maximum. Naštěstí se plave bez pacek, protože kousance křečí v rukou ještě stále cítím. Končíme v deset a začíná se v jednu. Moc času na odpočinek není, silné povahy ale jdou stejně jako včera i dnes běhat. Na to nemám ani morál, ani síly, mám ale výmluvu, musím totiž zavézt Marušku na koně:-).
Po rychlém obědě a logistice hurrá znovu na bazén, tentokrát již s nemalými obavami, jež se potvrdily. Hlavní motiv 4x 500 kraul, 10x50 kraul s packama. Hned u 4. mě tak kousnou ruce, že jsem zralý na ukončení tréninku. Mám ale samozřejmě zaplaceno, tak packy odložím a došmrdlám to bez nich. Pětistovkou plavu s ploutvemi a šnorchlem, abych trochu pošetřil ruce a tak se nějak zvolan šinu k cíli. Nakonce to celé neodjedu. Přední hoňáci mi dali pár délek, takže s krátkým vyplaváním mi to dalo odpoledne3900m. Celkem za neděli rovněž lehce přes 10 jako včera a s pátkem skoro 24km.
Co dodat závěrem. Prostě masakr. Kdo nepřijel, zaváhal. I sám Jarda přiznal, že taková nálož se u něj na kempu ještě neplavala a to je co říct :-)
Každopádně díky Jardovu realizačnímu týmu (v tomto případě asi jenom Elišce:-) a všem, se kterými jsem si skvěle zaplaval. Příště jistě vyjde i pokecat, protože potřetí už to přeci musí proběhnout bez kolize:-).
Odvážím si 2 tréninky přes 5km, jeden přes 6 a jeden každý z nich byl zdrojem opravdu silných (byť netvrdím, že vždy nutně pozitivních :-)) zážitků.
Doufám, že se mi Jarda s únorovým termínem trefí do kalendáře.

Dá se za víkend zněkolikanásobit roční naplavaná kilometráž?

Hned v úvodu si řekněme, že při zachování určitých podmínek ano. První podmínkou je (asi nikoli překvapivě:-) to s plaváním v průběhu roku nijak nepřehánět a tou druhou je přihláška na welness pobyt do Přerova k proslulému lázeňskému mistrovi Jardovi Hýzlovi s asistenty Tomášem a Eliškou.
Pobyt není možné a ani nikdy nebylo realizovat přes zdravotní pojišťovnu, asi proto lázeňství v Přerově kvete navzdory krizi v jiných známých lázeňských centrech a vítá dokonce zahraniční účastníky včetně mého švagra, který posílil skupinu slovensky hovořících pacientů.

Vrchní lázeňský koučuje družstvo 1

Lázeňské procedury započaly v pátek večer rozdělením relaxacechtivých do družstev, aby bylo při procedurách dost času na individuální přístup.
První začala v pátek večer úderem půl sedmé. Chvíli před tím jsme se potkali ve vestibulu přerovského bazénu, vyfasovali čipy ke skříňkám a vydali se směrem k vodním hrátkám. Nejprve se jenom tak očvachtat
a potom využít k rozřazení do družstev vodní masáž. Tu si každý zařídil sám překonáním vzdálenosti 200m v co nejlepším čase. Já jsem byl po rozvážném

Tomáš koučuje družstvo 2, ten u nohou jsem já :-)

výkonu za čas 3:02 zařazen do družstva číslo 2 (z celkem 4) pod vedením Tomáše.
Pátek jsme tak nějak doplavali v napjatém očekávání rána, kdy se už měla péče o nás rozjet naplno.
V 8 ráno nás ovšem čekalo překvapení v podobě plavání na šířku. Na šířku se dá pěkně vyblbnout s plaváním pod vodou, technickými cvičeními ale i intenzivní bublinkovou koupelí, kterou si každý sám tvoří při maximálním sprintu:-).

Pohoda, člověk se ani moc nepotí, lázeňskej poradí,
cvičitelka předvede...

Na konci tréninku proběhlo natáčení techniky, která byla detailně rozebrána v následném volnu. Technika naneštěstí nechala Jardu ve štychu, takže 2. skupina neměla k dispoci většinu videí. SD karta, na které byla videa uložena, se totiž vzepřela tolika atletickým tělům a drze si nechala porušit filesystem. Dokonce ani mně:-) se nepodařilo zachránit víc, než 12 souborů.
Po rozboru plynule navazuje další sraz v jednu u tělocvičny, kde se pro změnu budou konat kratochvíle na souši. No a že to byly kratochvíle
, to vám teda garantuju. Byli jsme předhozeni ženě (považte) za účelem provozování speciální lázeňské procedury jménem kruhový trénink. Po tělocvičně se válely ruzné věci, švihadla, půlkulaté ošklivé věci, pro které nemám jména, gumy, na ribstolech visely ošklivé provazy a málem bych zapoměl na lavičky:-)

Úsměvy nechápajících :-)

A začaly se dít věci! Ke každému nářadí se mrskla skupina 5-ti rekreantů, která měla dané cvičení vykonávat 50s, potom 10s pauza a znovu totéž. Potom posun na další stanoviště.
Čas pochopitelně měřil Jarda, takže se velmi často
stávalo, že v záchvatu povzbuzování cvičenců zapomněl sledovat čas a za účelem provozování pozitivní motivace potem zbrocených pacientů místo měření pronášel hesla "hlavně radostně", "kdo nemůže ten se přemůže", "cvičím radostně, tvářím se radostně" moudře se přitom vyhýbaje stanovištím s gumami či švihadly, kde by mohl dojít úhony:-) Za sebe musím říct, že ruce toho měly už po dvou plaváních celkem dost a tady jsem se dostával do stavů, které jsem ještě nerealizoval.
Po dojetí celého kola nenastal kýžený odpočinek, ale za vybízení k poklusu, abychom nechládli, nám byl vysvětlen

Já už ten klik asi fakt nedám, ani radostně

dalšího okruh, kdy už bylo každé stanoviště absolvováno pouze jednou (opět v poměru 50+10), o to ovšem byla jednotlivá stanoviště výživnější. No ale nějak jsme to přežili a když už jsme si mysleli, že máme vyhráno, proběhla poslední pětimininutovka pod přímým vedením trenérky, která byla hrozná a moc popsat ji nemůžu, protože už jsem byl trochu v mentální mlze:-).
Zasloužený konec je lehce zkalen tím, že družstva 1 a 2 (jo, jsem ve dvojce) se rovnou přesouvají na bazén, kde už se plave na délku a nekoná se žádná kratochvíle s natáčením nebo tak něco. No teda, ruce mám až někde, ramena bolí jak nebolelal, ale nějak to přežiju, před námi je totiž krůta na Labuti a ta mi vždycky pomůže:-). Ke krůtě kromě dobré zábavy volím Kerner ve výběru z bobulí od pana Peřiny, protože energie bude ráno potřeba jako sůl:-). Večírek opouštíme s Pavlem a Jitkou jako poslední, což mě sice nepřekvapuje, ale vůbec nechápu, jak je možné, že končím dycky poslední.

Plavu :-)

Nadějný mladý pár :-)

Ráno mám dost problém vylézt z postele, protože se nemůžu moc opírat o ruce. Jsem vyloženě zadřený, ale na bazén dojdu a sklízím plody správně zvoleného regeneračního nápoje:-). Přes bolavé ruce mi to jezdí, pod vodou dávám bez problémů a navzdory bolavým ramenům i delfínové úseky probíhají dobře. Po plavání krátká pauza a nástup zpět do tělocvičny na cvičení pod vedení fyzioterapeutky Věry. Jarda trpí jako zvíře, pokynem cvičení totiž je "hlavně pohodlně", nic na sílu, jenom se tak povalujeme na zemi a to ho, chudáka, drásá. Jak se lidi nekoupou ať v potu, nebo pod jeho vedením v lajně v bazéně, má pocit, že trenérsky selhává:-D.
Trochu se bojím poslední tréninkové jednotky. Naštěstí je jenom hodinová, tak ji s bolavýma rukama pod Tomášovým vedením statečně všichni absolvujeme.
No a tady by mohl být pohádky konec. Vyfasovali jsme perníčky tvaru loga ironmana a bohovský absolventský certifikát, pěkně se rozloučili a davaj domů.
Já ale domů rychle převléct do společenského a směr prodloužená taneční školy Šrámkovi, kde mě čekaly 4 hodiny tance bez
jakékoli omluvenky, protože to byla podmínka mé milované ženy pro přidělení propustky na plavání. Nikdy v životě mi standardní tance nepřišly tak náročné, jako minulou neděli, přesněji tedy správné postavení s pažemi v předpisové výši. Ale taky jsem to vydržel, byť jsem byl v neděli večer tak groggy, že jsem nemohl usnout a raději datloval tento blog, který zveřejňuji opožděně, abyste nebyli ochuzeni o fotky, které se, myslím, paní fotografce fakt povedly a zveřejňuji je s Jardovým svolením.
Jinak za veliké štěstí považuji fakt, že jsem nemusel tančit v pondělí, to jsem na ruce fakt imobilní, ale to je už opravdu jiná pohádka.
Jo když se necháte ošetřit v lázních Přerov a potom si ještě skočíte prodlouženou, tak se nedivte:-)

Morkovské chlap 2013, spravedlivý závod

Páni, ony už to budou 3 roky, co jsem byl v Morkovicích naposledy. Asi i díky tomu jsem si po docela povedeném Oseku říkal, že třeba to kolo nebude až taková tragédie, což se ovšem nepotvrdilo :-).
Na Morkovském chlapovi se závodí opravdu lidově, takže plavání 200m v 50m bazénu, 20km fakt náročného kola nahoru dolů a běh, kde by člověk rovinu taky těžko hledal.
Vlastně jsem tady ani letos neměl být, protože jsme měli odjíždět na dovolenou, nakonec se to ovšem na poslední chvíli vykulilo tak, že jedeme až v neděli, v sobotu tedy hurrá na jih.
V Morkovicích tedy lidí jako máku, počet startujících atakoval 300, rozplavby tedy po 21 lidech, v bazéně opravdu husto. Pro naši početnou výpravu Zapro AD týmu jsme měli domluveno zařazení do 6. rozplavby, nakonec jsme v ní ale všichni neplavali, protože opozdilci už k nám nemohli být zařazeni.
Mám plavání rád, takže kratičké mi nevyhovuje, když ale vidím některé závodníky bojující o život i na 50-tce, je asi potřeba i takového závody dělat, vždyť je hlavně zábava.
Takže bum a plavem. O dvoustovce se toho až tolik napsat nedá, takže lezu druhý za nějakým dlouhánem, tretry mám na gumičkách, což značí velmi, velmi rychlé depo:-).
Kolo začíná překvapivě do kopce, kde se přese mne valí jeden z mé rozplavby za druhým. Alda, prezident Peca, nějací nezapráci, prostě klasika jako vždycky. Po prvním kopečku následuje sjezd a další kopeček, předjíždí mě Čufa, Mira, já dojíždím první z předchozí rozplavby na bikách a pomalu se to začíná zvedat k Litenčicím. Lehce se blížím k čahounovi, co přede mnou lezl z vody, a je to asi jediný soupeř pro mne, protože za chvíli mne ještě předjede Bad s menší skupinkou a do kopce jedou tempo, které nejsem schopen udržet. A už je tu Litenčická stojka, kde to místy dává až 14% a ten můj necelý metrák se tam urychluje dost náročně. Dojíždím další a další bikery ze závodu a na vrcholu dám konečně dlouhána, který se trápil ještě o chlup víc než já. Prostě tam je váha limitující, ale je to spravedlivé, všichni to mají stejné a hákovat se stejně moc nedá.
Potom už je trať převážně dolů, takže valím, co to dá, sem tam překulím menší brdek a už jsou tu Morkovice. Před odbočkou k plovárně vyzuju nohy z treter a trochu vytočím nohy. Před sjezdem na plovku seskočím z kola, ale prý se může jet až dolů. No to mi říkají brzo.
Místo mám hned na kraji depa po příjezdu a jak jsem v laufu, tak depo neproběhnu a neoběhnu venkem, ale zkrátím si cestu rovnou výběhem. Proběhnutí mi z pořadatelů nikdo nepřipomněl a obávám se, že ani nezaznamenal. Mně to došlo až na trati, když jsem viděl, jak je Bad blízko přede mnou, což neodpovídalo náskoku na kole. Zkouším to rozbalit, z kopce, tak se začíná, to celkem jde, ale i běh je nahoru dolů a nahoru mi to nejde. Jak jsem se Badovi před otočkou trochu přiblížil, za ní už mi utíká.
Díky velmi širokému spektru výkonností závodníků, zejména tedy široké i směrem dolů:-), předbíhám víc, než jsem předbíhám a hodně zatažený dobíhám ke koupališti. Tady už mě ovšem zase pořadatelé málem strhávají, když jdu místo do cílové rovinky oběhnout depo, abych neměl unfair výhodu.
V cíli mám fakt dost. Je to sice kratičký závod, ale dával jsem si mnohem víc než v Oseku. Jako zásadní chybu vidím to, že jsem si včera nedal žádného slaďáka. Veřím, že po mistrovi nebo nějakém sauternes by to dneska bylo mnohem lepší, protože hroznovým cukrem nalité buňky by se nohám velice hodily.
Pak už jenom birell, gulášek, zaplavat s děckama a davaj domů balit.
Tož se tady mějte, my jedem stanovat :-)

P.S. teď se dívám, že podle výsledků z roku 2010 jsem se letos zlepšíl skoro o více než 6 minut z 1:16:46 na 1:10:18. Jestli byla stejná trať, což, jestli si dobře pamatuju, byla, tak je to vlastně super :-).

Po roce na místě činu

Vim vim, zanedbávám blog mírou nevídanou. Chybí poznámky o tréninku, o ambicích a vůbec standardní bloggerský obsah. Nemá asi smysl plodit slohové cvičení na téma, jak je všechno špatně: počasí, data, závody, optimální naladění a prostě standardní řečí závodníků, mezi které nepatřím :-).
Takže letos jinak, stejně jako hodně dalších věcí. Podzimní události mne donutili přehodnotit priority, letošek pěkně bez nervů :-). Nic dlouhého, nic náročného. Vozit se, klusat a z toho třeba nějaký TT. Pozorný čtenář zaznamenal absenci plavání. Tak to je. Poslední vlez do vody mám v únoru, ale asi to neva :-). S plaváním je to vůbec otazník, přestěhovali jsme se totiž v rámci pracoviště daleko od bazénu, případná polední plavání se tedy stávají časově nemožnými. Do zimy, kdy bude možná potřeba plavčo řešit, ale ještě času dost.
Tož jak dneska. Všechno složité, narozen 4.6. nestihl jsem oslavit narozeniny, ofiko termín akce s rodinou tedy dnes. Bohužel tím nezapařím s velikou partou oddílových kolegů, jež je po sloučení s AD cyklo fakt pořádná :-).
Nespěchejme ale do cíle a pojďme hezky od začátku.

ven z vody

Po týdenní slotě se počasí konečně umoudřilo. Je krásně, ale ne vedro, skoro nefouká. Na počasí se letos nemá kdo vymluvit. Voda krásně teplá. Jo Jo, mnozí pláčou kvůlivá neoprenům, ale je fakt jako kafe, pěkně tedy bez gum. Plave se s výběhem a dnes jasně chybí elitní plavci. Nejsa připraven, plavu dost na pohodu. Přede mnou o kousíček Jarda Zdráhal, Lipánek a pár dalších lidí. Přeběh mi jako obvykle nepasuje, ztrácím na Jaryna i na Libora. Z vody lezu tak 15. nevím přesně.
Do depa pospíchám, kousek za mnou Aldaman, Peca, slyším, že Klika. ten musel depo proletět, protože jsem ho vůbec neviděl. Já se ustrojím, vyrazím na kolo a kousek se za mnou veze prezident i Alda. Netrvá to  ovšem dlouho. Kopeček v Hlinsku a tam mi všichni ujíždí a po chvilce se kolem přežene i oddílový titulární sponzor Medek. Na to ovšem kašlu, podobný průběh jsem očekával a moje strategie je jasná: Do kopce se pošetřím a nahoře to rozjedu. I tak ovšem předjedu Jardu, který je ovšem jednak po Otrokovicích, ale hlavně má problémy s řazením. Skupiny mě nebaví. Nikde nevisím, když mě nějaká (a že jich bylo:-) dojede, klidně tahám a nejde-li to, nechám je v ujet. Jediná skupinka, kde se dalo fungovat, byla ta Ladi Gočaltovského, kde jsme se chviličku točili spolu. Když jsem ale postřehl Laďovy neoholené nohy nad kompresními podkolenkami, utrpěl jsem takový estetický šok, že jsem musel zůstat na špici a pak je už za Hlinskem ve druhém kole nechal ujet:-)
Kolo se jede po nové trati. Je delší, ale luxusní nový asfalt. Původně jsem brblal, že se kolo natáhlo z původních 25km skoro o 10, nakonec se ovšem musím pořadatelům omluvit. Asi nejhezčí trasa, co jsem na TT zažil. Trať navíc (bohužel pro mne:-) fakticky spravedlivá, kopec za Hlinskem (jel se 2x) řádně prověřil připravenost závodníků. Můj průměr na konci kola skoro 33 je s ohledem na profil daleko před očekáváním a svištíme na běh.

Výběh na běh :-)

Jako botky volím minimusy od NB a jsem nadšený. Po kiláku se sbíhá na trávu, kde naštěstí není podmáčeno a i tam to fakt jde. Dokonce jsem předběhl Jirku Urbana, snad první předběhnutí na TT v životě. potom dobíhám nějakého fešáka, trvá to dlouho, ale dám ho, on se za mne ovšem pověsí, před cílem zrychlí a porazí mne. Naštěstí jde o bratrance taneční mistrové, tak dělám, že jsem mu to pustil :-). I tak jsem ovšem trať lehce přes 6km zaběhl lehce pod 30 minut, v což jsem před závodem vůbec nedoufal.
No a je tu cíl za 1:46. Jsem nadmíru spokojen. Plavání překvapivě dobře, chyběli ovšem plavci.
Kolo již otázne. Do kopce špatenka, rovnější úseky dobré, důležité ale je, že jsem podle svého nejlepšího svědomí zajel, na co aktuálně mám.
No a potom běh. Ten teda šel, tempo pod 5:00 je úplně mimo očekávání, protože letos běhám jenom vyloženě pomalu.
Celkově jsem tedy moc spokojen a závod jsem si vyloženě užil. Zatím nevím umístění. Ne, že by na tom nějak záleželo, ale závodníků bylo přes 100 a když už jsem v cíli zase začal vnímat, dobíhal teprve padesátý, byl jsem tedy v 1. polovině a to je fajn. Porazil jsem asi prvně na krátkém Jardu Zdráhala, taky všechny kolegy z kanceláře.
Už se těším 20.7. do Morkovic :-)
Aktualizace: výsledky jsou zde a fotky zde, odkud jsem si také 2 do článku vypůjčil.

Lehké zbilancování roku 2012

Poslední dobou blog zanedbávám. Není to ani tak nedostatkem témat, jako ochabující chutí spisovat. Nesbírám inspirativní zážitky jako 12 Honza, opakovaných tréninkových záznamů už mám rovněž odepsáno mraky a upřímně řečeno, psát třeba recenzi na techniku se mi taky moc nechce. Byť na Galaxy Note, nebo možná ještě spíše na Asus Transformer dojde :-).
Ročních bilancování jsem ale zase až tolik nenapsal, ono když mám blog od roku 2006 nebo tak nějak, stereotyp zatím nehrozí :-)
Pojďme ale k roku 2012. Sportovní cíl byl jasný: najet 10 000km na kole a ujet dlouhého mamuta. A hned na úvod si řekněme, cíl splněn nebyl ani jeden. Přestože šlo o 1. rok, kdy jsem jezdil skutečně celoročně, tak to prostě nevyšlo, o mamutovi jsem i napsal článek. Taky jsem chtěl přidat v běhu a naběhat aspoň 1000km, což jsem rovněž nestihl, možná i trochu plavat a když bude chuť, i třeba někde závodit. Trošku i plavat i trošku závodit se splnit skoro podařilo :-))).
Celým sportovním rokem se totiž letos prohnaly zdravotní problémy jako bouře předcházená vánkem, kterým byly červnové hemoroidy. Na těch jsem si poprvé vyzkoušel, že i věci, které člověk jako "prvouživatel" prožívá pomalu podobně s úmrtím v rodině, jsou už spoustou dalších lidí dávno prožity, přestáty a vlastně o nic moc nejde. No ale stejně, skoro měsíc cyklistické pauzy v nejlepším období....., ale co, přece mě jenom tak něco nepoloží, to stihnu dojet. A ono to tak skutečně vypadalo, prázdniny se celkem povedly, dokonce cyklisticky proti předchozím nadmíru a to i přesto, že jsme stali chataři a většinu srpna jsme už strávili mimo byt.

Potom krásné září, ucházející říjen a listopadový crash.

Nebudu se pouštět do sáhodlouhých rozebírání rekonvalescence a jejího urychlování či průběhu léčby. Několikrát jsem se totiž v diskusi se známými přistihl, že žvaníme o nemocech jako penzisti a i tento odstavec dávám až na třetí pokus místo sáhodlouhé litanie, jak se o mne v Přerovské nemocnici nestarají :-D. Navíc jsem skutečně šokován, kolik i mladších lidí má podobnou příhodu za sebou, raději nemyslet....

Proto pojďme hbitě k syrovým číslům:

běh: 759 km za 77,5 h (loni 228 za 24,9h)

plavání: 63,7km za 21 h (loni 14,4km za 4,8h)

kolo: 9412km za 365h (loni 9516km za 371h)

chůze: 83km za 21h (loni 35km za 4,8)

tanečky (je v tom posilka ale té bylo zanedbatelně): 173h (loni 119)

celkem tedy 10342km za 656,9h oproti loňským 9794km za 524 hodin.

Viděno touto optikou je dost dobře možné, že jsem prostě přetáhl péro, protože jde o celkový skoro 20% nárůst času a to reálně do konce října a už i ten byl takový vlažnější.

Řikat nějaká hesla pro rok 2013, když tento odstavec rovněž přepisuji už asi po páté a hele, on už je začátek března, je vyloženě kravina. Nemluvě o tom, že letos mám v zásadě jediný cíl: úspěšně se doléčit a dát dobrý základ sezóně 2014 :-D.

Zdravím všechny kdo sem zabloudili k 1. postu v roce 2013!

Reklama proniká na prestižní weby :-)))

Mám moc dobrého kamaráda. Teda nemám jenom jednoho dobrého kamaráda, ale jenom jednoho dobrého kamaráda, který je machr na ohňostroje, pyrotechniku a tak.
Protože jsem od něj viděl už několik opravdu velkých ohňostrojů a pár sestav na domácí odpálení i koupil. můžu ho doporučit s naprosto klidným svědomím. Kdybyste tedy uvažovali o nějakých pořádných rachejtlích nebo dokonce profi parádě s hudebním doprovodem, mrkněte k němu: http://www.pyro-novak.cz/main

A to vůbec neřeším, že jako prvoironman loni vyšil Regensburg hluboko pod 11 hodin. Prostě fakt střelec.
Ahoj Pavle ;-)

Pauzička

Když jsem tady skuhral, jak se mi špatně běželo s bolestí kolem žeber, vůbec jsem netušil, k čemu se reálně schyluje. Bolesti po pár dnech odezněly, já se vrátil do normálu a pohoda jazz, 2x denně kolo, hromada práce, 2 prodloužené za víkend, jenom ať se kolečka pořádně točí.
Když už jsem na problémy v podstatě zapomněl, ozvaly se minulou středu v noci znova. Říkal jsem si "šlo to rozběhat, půjdou i rozjezdit" a odjel do práce. Celkem to šlo, sice se mi nedýchalo úplně komfortně, ale tak nějaká natažená žebra nás nezastaví, že ano.
V práci to stálo za starou bačkoru a cesta zpět byla hrozná. Kromě bolesti při dýchání začalo pršet a jak jsem nemohl pořádně šlapat, trápil jsem se domů hodinu a půl. Bylo mi tak blbě, že jsem se rozhodl jít v pátek k doktorovi, považte :-).
Do rána mi trochu odlehlo, jenom v leže na zádech jsem od píchání v zádech nemohl vydržet, vzal jsem si sick day a šel k doktorovi. Z důvodu odlehnutí jsem asi nebyl dost přesvědčivý a nechal se poslat domů s tím, že to skoro určitě bude od zad a jestli to do pondělí nepřejde, ať dorazím znova.
Do pondělí to trochu přešlo, ale úplně ne a já se na naléhání manželky vypravil do ordinace znova. V pondělí se ordinuje až odpoledne, takže vyšetření až na ráno.
Ráno všechno hezky odsýpá, na 7 krev, v 7:20 už mám i natočené EKG a v 8:00 rentgen plic a páteře. Tak šup zpět k praktikovi. Dlouhé čtení, fakt dlouhé čtení a následně informace: "je to nejspíš od těch zad, ale raději vás pošlu na doplňkové vyšetření do nemocnice".
V nemocnici na interní ambulanci rozhovor s doktorem, informace o zádech zopakována nicméně na rentgenu je poznámka o možné plicní embolii. Jsem tedy uložen na lehátko a z leže už se nezvednu až do dneška. Následuje krev, CT, ultrazvuk nohou a diagnóza je potvrzena: plicní embolie, trombotické ložisko v levém bérci.
No ty vole, doteď jsem z toho měl v podstatě srandu, ale tady končí. Hospitalizace, ředění krve a absolutní klid na lůžku, režim 3, což značí, že nesmím ani spustit nohy z postele, prý to může trvat i 7 dní!
Tak naštěstí netrvalo:-). Včera už jsem mohlo spustit nohy z postele, dnes už můžu popocházet po pokoji. Jaké štěstí může být dojití na WC a sprcha:-).
Když všechno dobře půjde, o víkendu mě pustí domů.
Důvody vzniku trombu zatím neznám. Genetika bude hotová až za 3 týdny, poúrazový stav to není, mám tedy nad čím přemýšlet.
Další díl bude nejspíš na téma, jak se žije a sportuje při varfarinové kůře:-)
P.S.: jestli máte pocit, že jsem k problému od začátku přistupoval lehkovážně, máte pravdu. V úterý mě to prásklo jak Thorovo kladivo.

Grymovská 10, když to opravdu, ale opravdu dře

Grymovská desítka je legendární přerovský závod bývalých, současných a (možná) i budoucích členů přerovského vodního póla, jejich rodinných příslušníků, přátel a tak. Je to legenda dobře utajená, takže moc lidí zase nezná a díky tomu nás běhá celkem rozumný počet, abychom se večer i s protějšky vešli do salónku na Labuť.
Hned v úvodu musím připomenout, že jsem závod běžel naposledy v roce 2009, kdy jsem byl nadmíru spokojen. Následující roky jsem vynechal. 2010 kvůli kolizi s jinou akci a loni kvůli vypuštění běhu z programu tréninku. A tam se vlastně zrodilo dnešní trápení. Když jsem viděl, jak dobíhají někteří netrénující kamarádi v časech přes hodinu, zastyděl jsem se. Já si nenaběháno prakticky nic, ale najeto tou dobou k 7000km dělám časomíru a fotografa. Tak jsem se zařekl, že letos běžím, kdybych měl zdechat.
Jak známo se závaznými sliby zejména sobě by měl být člověk opatrný. Vysvětlím: letos fakt trénuju, resp. hýbu se, protože kašlu na systém a dělám, na co je zrovna chuť a čas. Když se mrknu do deníku, tak vidím,, že už teď mám odtrénováno o 50 hodin více než loni za celý rok. Asi je to moc a zejména předzávodní ladění se vůbec nepovedlo.
V pondělí dvousměrka (Honza promine zapůjčení, doufám:-) na kole a polední běh, v úterý repete. Ve středu tanečky večer, kdy už jsem cítil, že to není ono. Hádali jsme se víc než obvykle, Naďa se mi zdála nějaká těžká a vůbec. Čtvrtek pátek jsem naplánoval volno, max lehký klus. Jenomže.... s 10k to vypadalo bledě a teď to chvíli začalo vypadat, že by mohla klapnout. Tož jaký odpočinek, hup na kolo a do práce. Cestou z ničeho nic mě začalo píchat v pod žebry. Říkám si no co, asi kapustičky k večeři něco vyváději a dojedu. V práci jsem brzo a nějaký čertík mi šeptá "no ale místo oběda pětečku ještě by to chtělo klusnout ne?". Povaha slabá podlehne. Dopadlo to samozřejmě k plné nespokojenosti. Cestou domů jsem se ale nějak rozjel a zdálo se mi být fajn. Jenomže jak lezu ze sprchy, zimnice jak sviňa, tak to je špatné, to je příznak potíží, ať jedna noc, nebo bacil. Panáčka meruňky do mě musí nalít žena, jak se mi třepou ruce. V noci nemůžu spát, potím se, dýchá se mi jak se zlomenými žebry a přidá se rameno na pravé (tedy stejné) straně. Ráno vstávám hotový a s teplotou. Beru si sick day (děkuji šéfe:-) a poctivě se válím, ani nádobí z myčky jsem neuklidil. Večer je teplota pryč, ale problém pod žebry i s ramenem trvá. Noc opět na houby, ráno zjišťuji, že i otřesy při chůzi jsou nepříjemné. Uvažuji o neúčasti na běhu, ale už jsem pronesl příliš mnoho silných slov, tak rozhodnutí oddaluji. Nakonec po půl třetí sedám do auta a jedu. Zkusím rozklusat a uvidím. Rozklus bolí, kašlu nato, buď se rozběhnu v závodě, nebo se připojím k časomíře. Dojdu tedy pěšky, pozdravím se, zvážím (100,2 oblečený obutý), odfotíme a start.
Žádná střela, klušu na konci, bolí to jako prase. Dávám si limit 1km, když to nepovolí kašlu na to. Cupkám a po 300m povoluje rameno, jupí! Po dalším cca 300 zeslábne píchání pod žebry, hm dobrý, zkusím přidat, ale nemůžu zvýšit kadenci, četnější otřesy bolí mnohem víc. Zhruba kolem 80 se dá fungovat. Tak protáhnem krok. Za mnou je jenom Laďa (ročník 1944!), pinožím se s Jirkou, jakmile se oklepu, uteču mu a přede mnou Milan, Tomáš a jeden mlaďoch, asi Jirkův nebo Milanův kluk, resp. jednoho z nich určitě :-). Říkám si, že bych je mohl cvaknout, tempo lehce pod 5:00 sice daleko za plánem, ale co. Jenomže jak se tepy přilíži 170, konečná. Totálně zahlcený, nohy v klidu a pajšl úpí. To jsem zatím nezažil. Zpomaluju, až k mostu je asfalt, to celkem jde, mladého předbíhám, Tomáš s Milanem už jsou nedosažitelně daleko. Navíc já určitě nepřidám. V zásadě až po most je to dobré jakž takž. Běžím zhruba na 160-165 tepech, což je normálně celkem komfortní, dneska je to hrana. Za mostem terén a tam už je problém, tempo dolů, tepy na horu, píchání se z podžeber stěhuje pod hrudní kost. Trápím se druhou půlku do cíle. Přede mnou daleko nikdo, za mnou daleko nikdo, já nakonec dokončuji za necelých 57, nohy v klidu, ale je mi blbě, sotva zastavím, je píchání pod žebry tam, kde na začátku, jenom se mi navíc točí hlava a je mi na blití. Prostě lahůdka.
Nebudu nijak bilancovat, kde se staly chyby asi vím, že jsem přetaženej vím taky, že jsem dokončil jsem rád úplně nejvíc.
Teď kašlu na psaní a jdu zkusit špatný fyzický stav rozehnat na Labuť s krůtou a kamarády. Hezký večer:-)
P.S.: koho by to zajímalo, tak trápení je zdokumentováno zde.

Letní škola tance 2012 Chvalčov

Po nějaké době se hlásím na blogu. Červencové bilancování vypouštím, protože o závodech jsem psal  a do dovolené nikomu nic není:-), tedy kromě toho, že jsem donutil děti k turistice v Jeseníkách a překvapivě se jim to docela líbilo, byť skoro třicítka přes Praděd jim vzala dost sil:-).

Zajímavá akce se ovšem uskutečnila v srpnu, kdy stejně jako loni proběhla Letní škola tance manželů Šrámkových a to opět na Chvalčově. Její průběh dokonce ovlivnil i můj blog. Chtěl jsem tuto věc nechat až dál do článku, ale já to prostě nevydržím. Školy se totiž zúčastnily i 2 manželské páry z Čech, o kterých nikdo nevěděl, kde se vlastně k přihlášce dostaly. Na společné grilovačce otázka padla a odpověď mi vzala dech. Vilda je čtenářem mého blogu a loňské líčení tanečních radostí z Chvalčova ho i s kamarádem Dušanem a manželkami přivedlo až na stovky kilometrů vzdálený Chvalčov. Vůbec jsem netušil, jaký má můj blog marketingový potenciál :-).

Ale zpět věci. Na základě naléhání se Libor s Evou rozhodli soustředění o den prodloužit a začít již ve středu v podvečer. Výtečná záminka vzít si dovolenou již ve středu a nestresovat se, jestli bude možno vypadnout dost brzy z práce a dojet na čas. Zejména za okolností, kdy pokročilí (ano ano, od loňska jsme ze začátečníků postoupili :-) nemají řazen valčík a začátečníci jím ve středu začínají již před pátou. Tam přece nemůžeme chybět. 

Ráno jsem se ještě hezky projel na kole, v klidu jsme se pobalili, odevzdali děti do péče rodičům a vyrazili směr Hostýnské vrchy, konkrétně hotel Říka, kde jsme bydleli už loni. Sice ještě mírně komunisticky reliktní bydlení, ale domácká kuchyně a přeochotný personál. Po kvapném ubytování jsme vyrazili na valčík. Odehrával se (stejně jako všechny ostatní lekce) v kulturním domě s tanečním sálem. Překvapivě, kromě začátečníků dorazili na lekci i mnozí pokročilí, takže jsme se ve víru valčíku pěkně zahřáli.
Hned slowfox ale přinesl ochlazení, protože to je tedy rytmicky fakt mazec tanec, minimálně samozřejmě pro nás. Zkoušíme ho (no ho, základní krok:-)) asi 2 měsíce a žádná sláva, spíš bída. Takže když vám do toho přidají sekvenci na asi 15 taktů, optimismu vám to nepřidá. A ještě jsme končili až někdy k půl deváté, protože jak už to mají Šrámkovi ve zvyku, na čas se prostě nikdy nezačíná a už vůbec nikdy nekončí ;-).
Večeři na hotelu jsme stihli tak tak, poslední objednávky do kuchyně se přijímají v devět, uff.
Druhý den ráno přichází zásadní benefit naší roční snahy. Zatímco začátečníci začínají v devět, pokročilí nastupují až po nich v půl jedenácté. Po snídani tedy šup ještě na chvíli s knížkou do pelechu, paráda! Odpočinek se samozřejmě hodil, dopolední blok totiž sestával z nácviku waltzu a quick stepu. Waltz s rychlými pivotovými otáčkami byl zážitek, ale proti rumba crossu v quick stepu to byla procházka růžovým sadem, ten prostě nějak nedávám.
Končíme tradičně později, na oběd zbývá hodina a půl, polední klid před odpoledními practise je tedy žalostně krátký, nicméně po sladkých vínech jako zdroji energie odhaluji další potenciální "bombu", jíž je rakvička se šlehačkou. Nějak jsem na ni dostal chuť ke kávě a celé odpoledne zvládám veselé mysli, neutlumen a plný energie. Procvičíme vyučované (záměrně nepíši naučené, protože to bude tak nejdřív v září:-) a po "praktikáblech", jak je přezdil Rosťa zůstáváme na sále se začátečníky pokračovat v individuálním procvičení dopolední výuky a na tango. Po odchodu začátečníků nás čeká vlastní lekce opakování a výuky nových věcí do tanga (to jsem překvapivě celkem pobral a moc s manželkou necvičil :-). Odpolední blok končíme solidně unaveni po více než 4 hodinách.
Večeře je zasloužená, navíc nás v pátek čeká dopolední turistika. My se s Davidem domlouváme na trhnutí se od ostatních, kteří jdou pěšky na Hostýn a plánujeme dopolední kolo. Přidá se k nám ještě můj čtenář Vilda, protože jejich skupina dorazila rovněž s koly.

tančilo se pochopitelně i s kávou v ruce po večeři

Dáme tedy pěkný výlet po Hostýnských vrších ve třech. Dílem lesní asfaltky, dílem terén, kde na červené ve sjezdu David jede a my s Vildou vedeme kola a i s tím kvůli prudkosti svahu máme problémy. Holt technika není zrovna moje silná stránka:-). I tak ale pěkných nastoupaných 1200m na necelých 50 km, bezva.
No a odpoledne hodina praktikáblů, hodina a půl samby se začátečníky s navazující hodinou a půl passa doble pro nás. Jak mám sambu rád, tak nemám rád passo. Zatím jsem ještě nevyzkoumal, jestli mě ten tanec štve, protože mi nejde, nebo mi nejde, protože mě štve. Až na to přijdu, přijmu opatření a zvládnem ho. Zatím je to spíš utrpení zde trochu umocněné nastupující lehkou až střední únavičkou. Při zpětném bilancování zjišťuji, že by příčinou mohla být i zapomenutá rakvička k obědu a následně nutně chybějící energie u passa:-).

Libor podával u kytary znatelně vlažnější výkon.....

...než Vilda na mandolínu ;-)

Večer nás čeká společná grilovačka v restauraci penzionu Rondo. Co napsat o grilovačce, grilovalo se, jedlo, pilo, velmi pozitivním momentem bylo víno, kdy nám lahev modré rulandy ze Znovína ve výběru z hroznů přinesli nikoli v ceníkovém ročníku 2009, který je slušný, ale v ročníku 2006, který je výrazně lepší a hlavně už není k sehnání. Zřejmě chybou obsluhy, na kterou jsem upozornil s poukazem na pravděpodobně výrazně vyšší cenu předloženého a byl odbyt slovy "máme jenom jeden regál s rulandou za jednu cenu, tak chcete nebo ne?", jsem měl zážitek umocněn o pocit z opravdu dobré koupě:-)
Druhým silným momentem byla chvíle, kdy Vilda přinesl mandolínu (pro sebe) a kytaru (pro Libora) a začala hudební produkce, jejímž vrcholem byl song typu:
/: Supi ča.., supi ča… :/, supi často létají:/
/: Město jí..., město jí.....:/, a vesnice hladoví :/
.....
Celkem Vilda odkroutil slok aspoň dvacítku:-) navíc s nepravidelně řazeným refrénem:
Zatracená ještěřice /: ta nás mohla kousnout :/,
kdybychom se jí nebáli, /: mohli jsme si zazpívat :/
nebo také zazpívat:/
Zejména ideální na noční jízdu na kole zpět na Říku, byť žena mým halekáním zrovna potěšena nebyla. Ještěže jsem ji prozíravě dobře naladil vínem:-))
V sobotu ráno nás od půl jedenácté čekala rumba a chacha, po obědě potom practise a závěrečné brutální doražení lýtek u samby a jive jak se začátečníky, tak i s pokročilými. Jsa poučen, zakončil jsem oběd rakvičkou a sil bylo proti pátku požehnaně.

Trenérská únava: přetvářka trenéra chovajícího trenérčiny nohy:-)

Na večer domluvené posezení s bilancováním na Říce je potom jak personálně oslabeno (3 páry odjely už po odpoledním bloku, jsou šikovní, nedělní opáčko jim netřeba:-) tak i výrazně poznamenáno únavou účastníků. Ale aspoň jdeme brzy spát.
V neděli nás totiž ráno ještě čeká opakování, na které jdeme solidárně už na 9:00 se začátečníky, ať toho uložíme co nejvíc a zazvonil konec, letní taneční školy je konec.
Ještě poslední oběd na Říce, bilancování pobytu, loučení se s těmi, kteří vydrželi i na oběd a tradá domů. Děti, chata, sekačka i pracovní povinnosti již netrpělivě čekají ;-).
Úplně na závěr nezbývá než poděkovat Liborovi s Evou za trpělivost, snahu i velmi neformální přístup a popřát jim zejména v jejich boji s časem hodně sil i úspěchů :-D

Hulmen 2012: radost závodit

Dnes přišel den vyzkoušet, jestli taškařice v Oseku byla jenom úletem zoufalce, co mu to nejede, nebo jestli v normálních disciplínách něco málo zůstalo.

Alda pózuje, barvičky trošku nevyladěné, ale zase ta lýtka...

No a nebudu vás natahovat, užil jsem si parádní den se vším všudy. Počasí sice hrozilo deštěm a ráno bylo popršeno, nevyměkl jsem však a ráno vyrazil směr Holešov. Letos sám, protože na koupačku pro ženu a děti fakt nebylo. Dojel jsem mezi prvními, registrace tedy velmi rychlá a krásné startovní číslo 8. Byl jsem totiž zaregistrován mezi prvními, což v Hulíně platí, kdo dřív regne, ten dřív plave.
Plavání se totiž odehrává v bazéně a letos jsem poprvé zažil novinku, kdy 1. rozplavba začala spolu, ale další závodník šel do vody hned po doplavání prvního. V každé dráze tedy stále někdo plaval. Je to sice méně přehledné, ale zase se závod významně zrychlí, jelikož se nemusí čekat vždy na nejpomalejšího závodníka před začátkem další rozplavby.

Téčko taky s Duratecem a hubó od ucha k uchu :-)

Teď se ovšem ještě neplave, protože teprve tahám kolo z auta a potkávám zajímavou chásku. Aldamana, Baldu a světe div se, Téčka. No toho jsem viděl naposledy snad předloni právě v Hulíně, jestli vůbec, bývalí kolegové z TTS, jediný kolega ze Zapra Čufa, veselo bylo před startem. Nebudu vás natahovat, protože začátek závodu byl pro mne opravdu zážitkem. Ještě před tím ale společná fotečka mého kola (lighning strike má nového "hostitele") s mým bývalým kolem, na kterém Alda decentně přelepil logo "MartinH" :-)

Teď už ale opravdu do vody:-). Systém jsem popsal, díky nízkému startovnímu číslu jsem v 1. rozplavbě, z čehož mám radost (zbytečnou) kvůli možnosti kontaktu s dalšími plavci. Lup a jedem. Rozjíždím to zvolna, nemaje jistotu počasí, raději jsem v pátek ještě trénoval a to i bazéně, ruce tedy nejsou úplně v pohodě. Závodník s číslem 11 je jediný, který trochu plave, po druhé stovce ale buď on vadne, nebo já přidávám a dál už plavu špici a lezu z vody 1., považte, úplně první z vody a to jsem se moc nekousal! Záznam je zde, garmina trošku zblblo mé přepnutí aktivity až u kola, to je asi ten znak:-)

řízeček zvící hektaru, lahůdka!!!

A na kolo taky, přestože si obouvám ponožky:-). V čele jedu cca 3-4 kiláky, než mě sjedou dva bušáci ve stejných kombinézách, kteří vzorně spolupracují. Přidám se tedy k nim, byť vím, že jakmile se to zvedne, utrhnou mě. To se taky stalo kousek za Holešovem, kde se trasa poprvé malinko zvedla. Ne že by šlo o kopcovité kolo, nicméně převýšení 250m na 30km není úplná rovina. Po odjetí dvojice jsem až do cíle čekal, kdy se někdo přiřítí zezadu, což se k mému velkému překvapení nestalo. Jeli mi to ale, kromě kopců pochopitelně, velmi dobře. Většinou jsem valil kolem 40km/h a navzdory převážně sólo jízdě jsem ho dal podle ofiko časomíry za 51:47, což je jenom o 40s horší než Alda a dokonce o 15s lepší než Čufa, tož toho jsem překonal na kole snad poprvé v životě. Fakt skvělý zážitek, dlouho jsem tak dobře nejel. Záznam z kola z connectu.
Po kole, jak už to v triatlonu bývá, následuje běh. Chvíli jsem v depu zmatkoval a hledal bágl se zátěží, ale rychle toho nechal :-))) a vyrazil bez zátěže. Zodpovědně můžu tedy prohlásit, že bez 10kg krámu na hřbetě se běží fakt podstatně lépe. I přes to jsem měl z běhu vítr, protože skoro neběhám, byť teď pomalu zase začínám. Na moje poměry se mi běželo výborně, snažil jsem se o nějakou kadenci, na které teď trošku pracuju, průměrné tempo 5:08 je asi maximum mého možného. I s během tedy velká spokojenost, byť tam je největší rezerva Záznam zde. Tři minutky na běhu by nemusely být nereálné a v tomto případě by znamenaly posun skoro o 20 míst vzhůru. I tak považuji 51. flek ze 154 startujících za výsledek nad očekávání i bez ohledu na něj jsem si ale parádně zazávodil, viděl kamarády, jež jsem dlouho neměl to potěšení a vyhrál dokonce balíček s aloe vera v tombole. Finále grande ovšem byl tradiční hulmenský řízek, fakt měl snad hektar i tvar čtverce:-)), výšku na fotografii nezachycenou a to masíčko.... Jenom okurčičky na fotce chybí, protože jsem je zblajzl, než jsem si vzpomněl na fotku.
Jako výsledkový bonus se zpožděním zjišťuji, že v kategorii Veteráni 1 (považte!!!) jsem se startovním číslem 8 obsadil 8. místo :-).
Z Hulína jsem odjížděl skvěle naladěn. Závod na jedničku s hvězdičkou, pořadatelé všude, kde měli být, registrace odsýpala, organizačně náročné plavání taky a končilo výrazně dříve, než rozplavbové, nová trasa kola rovněž velmi příjemná, tož jsem si k tomu pustil svoji nejoblíbenější sambu a měl trochu problémy udržet vůz na silnici. Slow and slow, slow and slow, bouncing, bouncing :-))

P.S.: než napíšu, že do Hulína je třeba příští rok a ať si to nenecháte ujít, jeden tip na pozávodní kompenzaci. Jelikož jsem cca týden majitel chaty na pozemku osázeném okrasnými dřevinami, 2 roky ovšem neudržovanými a v době závodu tam manželka zbrusu novými nůžkami a kleštěmi dělala pořádek, na mne zbyl úklid. Pozemek je ve svahu a vede na něj 38 dosti vysokých schodů. Při likvidaci biologického odpadu jsem je absolvoval přesně 42x a tento článek píšu na notebooku položeném na stehnech konzistence žuly:-) Jak říkal Jára Cimrman, mistr slepých uliček, tudy ne přátelé, jenom blbec po závodě 3 hodiny lítá po schodech a tahá haldy pichlavého proutí :-))
Ježiš a málem bych zapomněl, příští rok dojeďte do Hulína, ten závod za to stojí a bude-li počasí jako dnes, lehce po mrakem ale bez deště, 21 C a nijak dramatický vítr, užijete si plavání v bazénu, skvěle zorganizovaný závod, dobrou trasu kola a ještě večer posedíte u pečeného prasátka, což já letos nedal, ale příští léto už bude chata zabydlená a vycházka prodloužená.
P.P.S.: a samozřejmě výsledky, ty jsou tady.

Červen více méně (doslova) v p****i

Červen letos opravdu nemohu zařadit mezi povedené měsíce. Zahájil jsem ho volným pátkem, sobotní oslavou vlastních jedenačtyřicátých narozenin, nedělní rekonvalescencí a následnou 14-ti denní bežecko-cyklistickou pauzou, kterou měl na svědomí hemoroid zvědavec. Dneska už je naštěstí všechno ok a jak jsem tak měl možnost tuto lapálii konzultovat s kamarády, průběh jsem měl ještě dosti pohodový, byť nezastírám, že prvních několik dní jsem byl úplně na prášky :-).
V zásadě jsem tedy poměrně slušnou květnovou formu hodil téměř doslova do záchodu a v polovině června byl znova na začátku.
Jediným pozitivem je, že jsem aspoň něco uplaval, protože to jsem si troufl provozovat skoro hned.
Jaká jsou tedy čísla?
Uběhl jsem necelých 18km za necelé dvě hodiny, v čemž je započítána i "běžecká" taškařice z Oseckého triatlonu.
Odplaval jsem 14,7km za necelých 5 hodin, což je letošní jasné měsíční maximum.
S tanečkama jsem měl celkem smůlu (nebo štěstí? :-)). Přestože jsem prvních několik dní pociťoval značný nekomfort i jen při chůzi, žena byla zcela neoblomná a nebylo mi umožněno vynechat ani jeden trénink, což nakonec hodilo 12 hodin.
No a kolo, to je reálně největší zklamání, protože jsem měl v plánu dojet na hranici 7000 km a mít tak do druhého pololetí pěknou rezervu na zvládnutí 10k km za rok. Od poloviny měsíce jsem stihl jenom 513 km za 17,5 hodiny. Celkem jsem byl tedy za 1. půlrok na cca 5500km, což s ohledem na náročný prázdninový program nezahrnující většinou cyklistiku nedává moc naděje na stihnutí desítky. No ale už jsem si poplakal, psychoterapeuta navštívil, a snad se s tím nějak srovnám i když to nedám. V nejhorším případě budu drtit poslední kiláky ještě na Silvestra :-))). Stejně jsem si před měsícem myslel, že tak brzo to na kolo nepůjde a budu začínat teprvá teď. Je to tedy vlastně gut.
Tolik k červnu a hurrá na prázdniny. Ty mám moc rád, jsem totiž doma jediný, kdo ráno vstává do práce ;-).

Aldaman má nový blog

Kdyby náhodou někomu tato skutečnost unikla, tak svoji činnost ukončil server bloguje.cz, na kterém mimo jiné bloguje můj kamarád Aldaman, kterému tímto dělám malou propagandu :-)
http://www.alesskrecek.blogspot.cz/

Osecký triatlon, návrat ztraceného závodníka v poněkud netradičním pojetí

Hledal jsem hledal poslední záznam o nějaké mé účasti na triatlonu a ke svému úžasu (sklerotikovi se to stává často) zjistil, že poslední závod jsem absolvoval v roce 2010 Morkovského chlapa a od té doby ani prd.
No a tak jsem byl letos zase v Oseku. Je to moje srdeční záležitost, protože jsem tam jel svůj vůbec první triatlon už v roce 1997 a vynechal asi jenom loni, kdy jsem nezávodil vůbec a pauza mi vyloženě prospěla, protože jsem se fakt dost těšil. A to ještě nevíte to nejlepší:-).
Provedl jsem totiž v práci agitaci, u některých ani nebylo moc potřeba, a chodba před kanceláří připomíná kolárnu :-). Dva kolegové jsou už dnes dokonce i mí oddíloví kolegové, nejen pracovní, takže nápad zkusit multisport tak nějak visel ve vzduchu. Postupně jsme přesvědčovali další a nakonec došlo i na kolegu Petra, který na závodě předloni byl, dokončil jako zcela vyčerpaný mezi posledními a prohlásil "už nikdy víc". Letos ale začal trochu běhat, nastoupil jsem tedy i na něj a došlo na standardní hecovačku, jež vyvrcholila jeho památnou větou: "já bych jel, leda kdybys plaval znaka, jel na horákovi a běžel s deseti kilama zátěže". No a co byste řekli, plácli jsme si s tím, že když ho porazím, platí všem z kanclu pozávodní útratu :-).
No a můžeme jít na věc, že ano.

Tak to je šelmostroj a batůžek s kolečkama od činek

Nejdřívě přišla pochopitelně na řadu otázka techniky. Rohlík byl ložený, tak jsem aspoň vymýšlet, čím ho zdokonalit. Obul jsem tedy luxusní úzké silniční Continental GP 4000 šíře 25, které je možno hustit na 8 atmosfér. Těch se ovšem kolega tak strašlivě lekl, až začal vymýšlet, kterak horské kolo dělají pláště a další blbosti, no prostě mu lepilo :-).
Tak co, nebudu se hádat, dám ho i na tlustých, že jo a tak jsem aspoň nasadil časovkářský nástavec. Musím říct, že v kombinaci s vypuštěnou přední vidlicí byl z rohlíka totální šelmostroj, na němž se dalo valit po rovině relativně v pohodě přes 30km/h. Člověk sice vypadá trochu srandovně, ale s tím dá žít, že:-).

předstartovní koncentrace

Na běh to bylo s vymýšlením jednodušší. Původně jsem uvažoval o vodním vaku, ale to prostě moc nefunguje, nakonec tedy padla volba batoh a kolečka z činek. Nacpal jsem je do kapsy na zádech, kde nebyl prostor pro pohyb a ještě je obalil ručníky, aby byly fakt fest.
Nebudu ale zdržovat řečma a pojďme závodit :-). Cestu jsem původně plánoval s rodinou, Maruška ale měla celodenní koně, Naďa nějaký zdravotní problém a Matýskovi se taky moc nechtělo, navíc odpoledne byla oslava u švagrů, tak jsem jel nakonec sám a to na těžko včetně batůžku s kolečkama:-).
Počasí bylo přímo báječné, možná dokonce až moc, teploučko, voda jako kávička (do té se v neoprenech nesmí :-)), skoro nefoukalo, no paráda.
Všude kolem spousta známých, no idylka, prezentace a lup, je po idylce. Zadní guma prázdná. No tak sundat, zalepit nafoukat, minuta a lup, znova prázdno. Takže zase znova, sundat, vyhodit duši, nasadit novou, nafoukat a doufat, že závod bude bez defektu, což se naštěstí podařilo:-).
Takže s umytýma rukama uložit stroj (budil zasloužený zájem, zejména blatníky fakt bavily) a ostatní věci do depa.

znakař, to se často nevidí :-)

Naaranžovat batůžek, podkolenky, přece jenom jsem měl strach, co budou říkat lýtka na běh s báglem, botičky, šiltovku, ručník a vůbec, jak se to tak v depu dělává. Tím se čas do startu nemilosrdně zkrátil, takže pěkně do vodičky, rozplavat na chystat se. Znak v otevřené vodě, to bude asi trochu oříšek:-)

z vody jsem se tentokrát těšil

Tož bum, a jdem na start. No je to mazec, fakt a to jsem se ani necpal dopředu. Dost lidí jsem asi naštval, protože žádná velká sláva se směrem se tedy nekonala.
V dalším průběhu se ale pole plavců (bylo jich 158) natáhlo a šlo to lépe. Záznam vypadá docela rozumně, nicméně podle očitých svědků jsem pěkně kličkoval.

Nasedám na šelmostroj

už to sviští blatníky neblatníky

Kdyby to někoho zajímalo, tak znaka na delší tratě fakt nedoporučuju. Je to zbytečný kouř na nohy, protože když chce mít člověk trochu hlavu nahoře, aby se mohl dívat aspoň zpět, musí víc kopat, aby udržel nohy v rozumné poloze. No lezl jsem ven dost ztuha a do depa se ledva ploužil. S časem 11:55 jsem byl ale spokojen..
Natáhl jsem podkolenky, obul botky, nasadil brýle helmu a hurrá na kolo. Na to jsem byl fakt zvědavý a upřímně řečno, nezklamal jsem se.

a je po kole.....

...tak pěkně na kobereček :-)

Byl jsem si trať projet den předem a rozhodl se pro taktiku nemrhat za každou cenu silama do kopce, kde stejně ztrácím, ale fakt se žvýknout na rovinkách (těch moc není, v zásadě jenom po startu a v závěru) a ve sjezdech, kde se na tlustých gumách ničeho nebojím:-). No a jedem na to. Soupeř Petr by měl být někde kousek přede mnou, na kole mu musím naložit, protože na běhu to asi nepude:-). Rovinka do Týna je v pohodě, mastím to kolem 35km/h a dobré, předjíždím i silničáře. Stoupání do Lhotky ukazuje realitu, kil dole je pořád málo a přeze mne jde jeden závodník za druhým, byť mám tedy pocit, že to mohl být horší. Se slovy "to se nám ale udělalo hezky, že Martine" mě předjíždí koleda David, který jede taky na biku a v kopcích mu to jde, chvíli před ním mě předjel Vítek, ale to se tak nějak čekalo. Spíš se divím, že nedojíždím Petra, který není brilantním cyklistou :-). Nahoře přichází moje chvíle. Hup do rodel a jedem na to. Hukot gum ve 40km/h je impozantní, někteří lidé se lekají:-). Než se to zvedne do Bezuchova, sjedu si dobře polovinu lidí, co mi ujeli na Lhotu včetně Davida. V Bezuchově zase ztratím, do Šišmy doženu, v Šišmě ztratím, v Pavlovicích mě znova předjede David a z Pavlovic už jenom sjezd a rovina do cíle. Nejdřív sjedu Davida, potom Jardu a Pavla z Draků, kteří mě cvakli v Pavlovicích na silničkách a kousek za Oldřichovem i Vítka. A jsme v depu. Kolo za nějakých 52 minut je jenom o minutu horší, než můj nejlepší čas na této trati z roku 2009, který byl ovšem na silničce. Odložit kolo, helma dolů, čepička nahoru a zlatý běžecký hřeb, batůžek kulaté váhy 10kg, no lahůdka.
Zpočátku se to zdá dost v pohodě, tak asi třeba první 2 minuty. Potom už "dobíhám" na úvodní občerstvovačku, kde se v klidu zastavím, dám si melouna, napiju se ionťáčku a drobnými krůčky pokračuji vpřed.

podpora se hodí

jedna pro média

Jsem relativně v klidu. Petra jsem nesjel, takže buď běží přede mnou a já ho nedoženu, nebo byl za mnou už po plavání, takže by mě neměl dohnat. Přesto se ovšem snažím aspoň formálně běžet. Potkávám čelo závodu, Jirku Klímu, který už to na 1. místě s jistotou kontroluje, Aleše Veličku, na čtvrtém pátém místě spolu Martin Navařík s Pecou prezidentem a další. Pěkně běží i Ondra, kousek za ním Alda. Batoh začíná hezky dřít už tak od druhého kilometru, kdy zase já začínám chvilkama popocházet. Běží se totiž úsek po trávě, kde mám strach o kotníky, takže raději volněji, než nejistý došlap. Začínají mi pěkně tuhnout stehna načatá už znakem, ale furt se nějak pinožím. Na 3. km je občerstvovačka, napiju se vody a hurrá na druhou půlku běhu. Trapézy už necítím, resp. cítím pořádně, naštěstí mi ale naproti přijíždí podpora, kamarád Pavel, který neváhal spolu s manželkou (svého času mediální hvězda etriatlonu) a dalším kamarádem Tomášem rovněž s manželkou dojet do Oseka zafandit.

v cíli už je vždycky dobře :-)

V samotném závěru jsem se dokonce i nějak trochu rozběhl, takže jsem byl cca 500m před cílem dokonce schopnen i zamávat na fotografku a tvářit se optimisticky:-).
V cíli jsem náramně spokojen. Chtěl jsem čas pod 1:55, garmin mi dokonce napsal 1:47, což ovšem bylo způsobeno nevypnutím autostopu, platí ten čas, co je vidět na fotce na časomíře, jenom asi o sekundu nižší.
V cíli už jenom standardní klasika, pivko, pokecání s kdekým, konečně taky s Aldamanem, se kterým jsme se potkávali svého času i několikrát týdně, ovšem co zironovatěl, už to nevychází. Tak aspoň tady, zdar Aldo ;-). Kolega Petr nakonec dorazil s velikým zpožděním, bylo mu blbě už ve vodě a dokončil s velkým sebezapřením. Neprohlašoval ovšem "už nikdy víc", ale "příští rok to musí být lepší":-). Chvíli jsem s ním vydržel, abych mu udělal škodu aspoň za pár piv, pokecal s ostatními kolegy (všichni spokojeni, což je nejdůležitější) a musel se pakovat zase zpět směr Přerov.
Co napsat závěrem. Závod se tradičně povedl, na trati jsem se cítil fakt výborně. Jediné, co mne trochu mrzí, je právě vyhraná sázka, protože nevsadit se a jet normálně, mohlo dopadnout celkem dobře. Takto jsem vyjel 129. místo ze 158. Pozitivní je, že mě to fakt bavilo a už se těším do Morkovic a do Hulína, kde už pojedu bez handicapů. A přemýšlím o něčem delším, asi fakt blbnu.
No a samozřejmě musím poděkovat fotografkám Verunce a Monče, které marnili čas i focením lidí jako já :-)

Všem ve spolek přeji prima prázdniny, třeba u nás je kromě mne mají všichni.

zleva: Standa, Ječmínek, Čufa, Tomáš, Verunka, Peca, Zdeňa a David

A úplně na konec týmové foto, v tak silné sestavě letos poprvé.

Květen

Nějak mě na květen nenapadla žádná jednoduchá říkanka do názvu článku, tak prostě květen a to vůbec nemluvím o tom, že v současném stavu se mi ho vlastně ani moc nechtělo psát, byť byl ještě v pohodě.
Navzdory nepříznivým předpovědím plným deště, přeháněk  a vůbec počasí na pytel se z května vyklubal extrémně suchý měsíc trápící vodohospodáře a těšící (například:-) cyklisty a podobnou havěť. Na začátku května proběhl Mamut, což byl v měsíci jediný den, kdy počasí opravdu stálo za pendrek a byla i pěkná zima. Ostatně popsal jsem to asi dostatečně tady.
Kromě tréninku se dály i jiné věci. Například mi odešel Edge 800. Jednu chvíli ještě šel (když jsem přijel ráno do práce) a druhou chvíli už byl odejit (když jsem odpoledne odjížděl). Normálně se mrcha zapnul a zůstal svítit v bootovací obrazovce. Nešlo s ním udělat prostě nic, žádný trojhmat, reset vyjmutí karty či jakákoli jiná finta za léta s garminy nastřádaná nepomohla.
Tak holt ještě před Mamutem putoval na reklamaci a možná je tomu tak dobře, na závody jsem totiž musel vzít zcela vodotěsnou 910XT, které déšť vadí méně než Edge s IPX7:-).
Odehrála se navíc ještě jedna věc zcela nesportovního charakteru a totiž ta, že jsme s manželkou dokončili vleklý dialog zůstat v bytě/koupit barák (manželka áčko já béčko) kompromisem pořídit chatu a dokonce i narazili na objekt odpovídající našim představám. Někdy v 1. polovině července se tak stanu chatařem-začátečníkem. Když jsme to oznámili dětem, mohli se zjevit radostí zejména po informaci, že podkroví bude celé jejich. Tak snad jsme zvolili a vybrali dobře. Až to bude naše a trochu vypadat, určitě se tady objeví i nějaká fotečka.
No a teď teda ke sportu.
Proti dubnu jsem téměř zdvojnásobil plavecký objem na impozantních 5,2km. Četnost tréninků dosáhla 1x za 10 dní, no super :-).
Běžecky tomu zase chloupek chyběl do stovky. Celkem 93km s tím, že poslední květnový víkend jsem to chtěl dotáhnout, potom i v týdnu, ale prostě jednou jsem byl línej (fakt paráda si občas dopřát:-) a jinak dával přednost kolu.
Tanečky už se před během drží jenom tak tak s 11 hodinami. Upřímně řečeno, těším se na prázdninovou pauzu. Jak je po večer už dost teplo, jsou zejména středeční tančírny dost na morál a chudák Naďa je ode mne celá mokrá. Tvrdí ovšem, že jí to nevadí, abych se nemohl vymlouvat:-)
No a kolo na konec. Jak už to tak bývá, to nejlepší:-). Loni jsem v květnu ujel přes 1300km, měl jsem tedy za to, že květen bude letos 1. měsíc, kdy nenajedu více než loni. Nakonec díky opravdu příznivému počasí i relativně nízkému počtu služebních cest klaplo 1588km, což značí moji dosavadní rekordní kilometráž a již ke konci května mám najeto lehce přes 5000km.
Celkem jsem v květnu odpohyboval skoro 81 hodin, což je rovněž rekord a vypadalo by to jako celkem dobrý příslib do triatlonové sezóny, kdyby...
Kdyby se v předvečer mých jedenačtyřicátých narozenin můj zadek nerozhodl, že už toho kola a asi i ledačeho jiného bylo dost a neobdařil mne luxusním vnějším hemoroidem. Tak to nějak vydýchávám, pomalu se to (snad) lepší, ale kolo vidím při současném vývoji tak na půlku července, kdy už ovšem odjíždíme na dovolenou. Desítka se tedy asi trochu kymácí, ale nebudem ještě házet flintu do žita. Zase třeba něco trochu odplavu.
Tož přeji všem čtenářům hodně zdaru a zejména stabilní a silnou stěnu žilní :-)