sobota 15. května 2010

Mamut Tour 2010: neúprosná realita otylého cyklisty

První neběžecký závod letos. Celkem ambiciózní cíl zkusit ujet dlouhou trasu 210km s nějakými 4km převýšení v časovém limitu. Nesplněno. Asi tolik manažerské shrnutí. Koho to zajímá dál, prosím, tady to je:
Nebudu pitvat pochyby jestli vůbec jet ani počasí, které se nakonec umoudřilo a po celou dobu závodu ani nekáplo, takže až na dost vody místy na cestě super. Foukalo ovšem, což bude kousek dál celkem důležité. V pátek večer chystám všechno k dokonalosti. Na kolo putuje kazeta 12-26 místo 11-25, balím bagetky se šunkou, chystám tyčinky, shlehy, gely, carbonexy, anticrampsy, no prostě skoro průmyslová organizace a chemie. Večer jdu relativně brzo zalehnout, aby se ráno dobře vstávalo. Nevstávalo, lezl jsem stejně blbě jako vždycky :-). K snídani musli a káva, poslední rozvahy nad oblečením. Nakonec beru podkolenky, návleky na kolena, krátké šortky, moirové tílko, craftové triko s dlouhým rukávem a krátký dres. Do kapsy fungl novou pláštěnku od Rogelli, díky které jistě nezaprší (a taky ne:-). Všechno sbalím a ještě fotím naloženého Durateca:

Valím na start. Potkávám Čufu, jede krátkou, Aldaman si to se střední nerozmyslel, Jirka taky ne, nikdo známý dlouho jet nechce. Tajná naděje Pavel vůbec nedorazí na start, protože mu voda vyplavila sklad. To si vždycky člověk uvědomí, že dost věcí, kterým říká problémy, ve světle podobných patálií vůbec problémy nejsou, ach jo, škoda.
Na startu je lidí jako máku, řadím se disciplinovaně na zadní pozice a sleduju, co se bude dít. Zdravím se s Laďou Podivínským, ironmanským nestorem, Romanem, se kterým jsem se seznámil díky tomuto blogu (letos nechce jet dlouhý, ale v Pelhřimově si to třeba rozmyslí), Igorem, kterého jsem neviděl na kole asi 10 let a asi i dalšími, které i teď nevybavím, pardon.
Start je letos prvně na výstavišti navíc uzkým koridorem. Než jím 300 závodníků docuká do brány chvíli trvá. Tady malá odbočka: možná jsem kluk z malého města a je to už dnes standard, ale měření probíhá pomocí jednorázových RFID čipů na samolepce určená na přílbu. Tedy žádná opičárna se zálohou a tak. Možná neekologické, ale skvěle praktické.
Za zatáčkou na hlavní cestu už se tedy trochu jede. Nějak jsem ztratil Jirku a Aldamana, tak jedu trochu vpřed, třeba je doženu. Začátek je po rovině, fouká do zad, dá se jet svižně (první červík pochybnosti o dlouhé: takovej vichr do xichtu na cestě zpět?) občas i někoho předjedu. Přichází první malé stoupání do Pavlovic, pravda malé, ale celkem prudké a následné houpání až do Bystřice. Někde u Sovadiny mě předjíždí v kopečku Aldaman, kousek za ním Jirka. Neakceptuji jejich tempo, šetřím se na dlouhou. Pěkná blbost, jak se za pár hodin ukáže. Celou dobu mi řve garmin, do kterého jsem z mapsource přenesl trasu závodu, abych se jako nevigoval, že jedu blbě, ať se vrátím. Vůbec tomu nerozumím, ale není čas to nějak studovat, akorát to pípání je k vzteku.
Dojedeme do Bystřice, kde se odděluje nejkratší trasa od střední a dlouhé. Krátká pokračuje na Slavkov a dál, obě delší na Tesák, první kopec z pěti na dlouhé plánovaných. Na jeho začátku se Edge definitivně zblázní: při přepočítávání trasy v navigaci vytuhne. Reset za jízdy nedám, zastavit, reset a jedeme dál. Jenže jsem nezastavil navigování a po náběhu šup, znova stejná situace. Další zastávka, další reset a zastavení navigace. Pro změnu se přestane zobrazovat převýšení, poslední reset i zastávka, pravděpodobně koruptlá data, ale na displeji už je apoň vidět, co má a navigace neřve "make U-turn". Stoupání je zpočátku pozvolné přes celý Chvalčov, za mostem na konci Chvalčova začíná stoupat více. Někde u Valašky začíná krátká pauza v mé osamělé jízdě (jo, Miloš mi dával nějaké pokyny koho se držet, ale prostě nejsem jezdech do balíku. Neumím to v něm, ohrožoval bych sebe i ostatní). Dojíždím totiž malou skupinku, ve které poznávám Tamaru, pohlednou ženu, se kterou jsem loni absolvoval kus cesty právě na Mamutovi, kdy mi nakonec ujela někde před Odrama. Letos už její manžel/přítel nezávodí a jedou ještě s kamarádem v malé skupince, ke které se přidám. Celkem dobře a v pohodě vyjíždím Tesák a ve sjezdu skupince poodjedu. Tady musím konstatovat 2 věci: váha a zippy jsou ve sjezdech poznat. Ujíždím ostatním, kteří šlapou i bez šlapání. Přichází Troják a 1. občerstvovačka. Potřebuju čůrat, ale je tam mraky lidí, proto nezastavuju a odjedu dál na toaletu v soukromí :-). Jo abych nezapomněl, poctivě jím a držím Milošových cca 70g sacharidů za hodinu, možná i víc. Do Tesáku jsme si hodil za škraň i carbonex od Nutrendu, se kterým mám velmi dobré zkušenosti. Každou hodinu taky sypu 3 tobolky anticramps.
Za Trojákem pokračuje sjezd, kde si docvaknu skupinku, jež mi ujela při močení a přichází krátké avšak prudké stoupání z Kašavy. Po rychlém šlapavém sjezdu absolvovaném kolem 45kmph je 13-ti procentní stoupání provázeno pocity, jakoby vjel člověk do medu. Najednou nejede, nohy se točí pomálu....Nicméně tady ujedu skupince. Kluci čekají na Tamaru jedoucí pomalejí, mně to z kopce sviští a najednou jsem zase sám a za mnou dalekou nikdo. Ále co, na Hadovně mě doženou nejpozději. Sjedu do Fryštáku a dál na Lukoveček. Fouká proti, někdo mě docvakne a já myslím, že je to "moje" skupinka. Jedu, nikdo nestřídá tak se otočím a vida, nějací neorganizovaní. Střídat nebudou. Na Hadovnu neodbočí, tak je mi to fuk. A tady končí legrace, Hadovna je slušný kopec, což o to, ale dá se celkem rozumně jet a taky se mi to povede, nicméně následuje sjezd velmi úzkou lesní asfaltkou, na které je kromě bince vyplaveného deštěm i bahno navezené lesní technikou. Žádná selanka ve sjezdu tedy. Sjedem do Rusavy a než se člověk naděje, jsou tu Grapy. Asi nejprudší stoupání (Lázy jsou prý horší, ale já na ně nedojel, abych to mohl zhodnotit), místy ke 20%. Předjíždím dokonce jednoho závodníka, který jde, nedá se ovšem říci, že bych kolem nějak svištěl;-).
První část stoupání vede po louce, kde je cesta suchá, v lese je ovšem vody habaděj a jsem pěkně zašvihaný, jenom co zkusím trochu zrychlit. No co už, nezmoknu, tak budu aspoň trochu špinavej. Ve sjezdu z Hostýna taky žádná pohoda. Na silnici je napadané mokré rozježděné listí, s mými schopnostmi důvod k dost pomalé jízdě. Poprvé začínám vážné přemýšlet o reálnosti dojetí v limitu dlouhé. Průměr kolem 24kmph, limi je počítám pro průměr 22,5 a já jedu stále sám. Po odbočce pod Hostýnem na Slavkov následuje lehčí úsek, kde si to tak nějak sumíruju v hlavě a výsledek je, že pokud se v dohledné době sjedu s někým, kdo jede dlouhou, zkusím to, pokud ne, jedu střední. Na 88km za Prusínovicemi je občerstvovačka. Ani jeden ze závodníků na ní dlouhou nejede, ale 3 minuty přede mnou je prý dvojice, která jo. Je to sice proti větru, ale zkusím zabrat  a když je doženu do místa dělení tratí, pojedu dlouhou. Makám jak barevnej a po pár kilometrech je vidím před sebou. Ve chvíli, kdy je uvidím, se mi ale nějak nedaří je stahovat rychle a už je tady křižovatka s dělením a mně schází cca 50m na závodníka jedoucího dlouhou (původní dvojice se rozdělila a jeden z ní jel střední). Zmobilizuju se a před Šišmou závodníka dojíždím. Je Vinohradských šlapek a je rád jako já, že pojedem dva. Jénže, příchází kopeček v Šišmě a s ním dochází mně. Resp. dochází, organismus v pohodě, žádnou zásadní únavu necítím, ale nohy mám jak z hader. Ty vole, s tím mám jet ještě 110km a 2 těžké kopce? No asi jo, říká druhá půlka mozku a co ty křeče, ptá se první. No ty co začínají kousat do noh a fakt. Anticramps neanticramps, vláčet skoro metrákovou nálož asi nohy přestalo bavit. Do toho první půlka přisolí: dáš 2 těžké kopce a pak to máš zpět ještě 50 a celé proti větru, navíc sám, protože tenhle spolujezdec Ti ujede na Fonckách nejpozději. Taky počítej, jsi na stovce za 4,5 hodiny, limit je 9,5. To vůbec nemusíš dát...
Ach jo, nejsem unavenej, poprvé na Mamutovi se i po 100km cítím dobře "metabolicky", nebolí mě žaludek, ale ty nohy prostě nebudí důvěru. Nechci zůstat zakřečovanej někde na Tesáku na na Lázech. Omluvím se kolegovi a šupajdím zpět na střední trasu, což pravidla umožňují. Nějak to přehoupu na Pavlovic a pak už je to až do cíle více-méně z kopce a proti větru. Lehnu do hrazdy a když už nedokončím plánovanou trasu, aspoň potrénuju chvíli v hrazdě. Je konec, na co se s tím moc babrat, že jo. Sjíždím několik lidí a kromě jednoho nikdo ani neuvisí, mám spoustu sil, což je fakt k vzteku. Kdybych jel s Alešem a Jirkou, mohl jsem aspoň zajet lepší čas a neklackovat se na sólojízdě. V samotném závěru si uvědomuju, že mě vlastně nebaví závodit s ostatníma. Fešák, který se několik kilometrů vezl a ani se nepokusil střídat, mi po zatáčce k výstavišti zezadu nastoupil a navzdory hloubi pole poražených a nikoho za námi, dospurtoval do cíle, cca 10 metrů přede mnou dojíždějícím v klidu s jedním místem ve výsledkové listině naprosto na háku.
V cíli jsem nahlásil změnu trasy a lehce překvapil Aleše s Jirkou. Doject o hodinu později, mohl jsem se v klidu vydávat za jednoho z úspěšných 210-tkářů:-). Pozitivem ovšem je, že díky dřívějšímu příjezdu jsem stihl s Alešem a Jirkou vypít pivko a popovídat, potkal jsem se taky s Jardou, známým z loňského srazu cyklodiskuze i oddílovým kolegou Majlanem.
Pak už jenom domů napsat blog, dokud je to v hlavě živé. Byla to pěkná akce, škoda nesplněného cíle. Když se teď tak dívám do sporttracks, on asi ani skutečně splnit nešel. Tento závod bylo moje první letošní kolo přes 100km, trochu delší kopec jsem jel v tréninku letos před závodem jednou a to na 120-tce byly 3 slušné a na 210 kopců 5. Každopádně je to výzva do příštího roku, samozřejmě za podmínky, že nebudu letošní sezónou natolik otrávený, abych přešel na dlouho odkládané gorodky.
No a výmluva na konec: počasí stojí fakt za pendrek. V Čechách pohoda, na Moravě chčije a chčije. Přestane, akorát když přijedou Pražáci na závody. Kdy má potom chudák moravák trénovat? Navíc statisticky nejhezčí dny jsou úterky, kdy jezdím do Práglu, kuva fix, to je život.
Celkový čas jsem měl nakonec 4:55 s tím, že jsem si mohl tak 5-6km zajet směrem na dlouhou a 3x jsem blbnul s garminem. Co je skvělé, výsledek včetně pořadí (135 ze 150) mi bzíkl smskou od pořadatelů cca 3 hodiny po dojetí. Spolu s RFID jednorázovým čipem, funkčností registrace, hladkou prezentací i vybaveností občerstvovaček měto  vede k hodnocení organizace jako vynikající. Jedinou výhradu bych měl k absenci regulovčíka v Prosenicích při cestě zpět, ale to je bleška, nám navíc nic nejelo. Nebýt selhání ná dlouhé, hodnotím akci jako jednoznačně vydařenou.
V Mělicích to snad bude lepčí ;-)

34 komentářů:

  1. Tak mi vysel tip... Osobne mi prijde zbytecne plytvat silama na dlouhe, maximalne to posili ego :) IM

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš, jakej to byl prvotřídní trénink na Mělice. Ten karbon se holt musí trochu zajet. Každopádně obdivuju všechny cyklisty, co si po dojetí pamatujou trasu a co se kde stalo. Jak překročím při vyjížďce 100km, tak si přestávám pamatovat kudy se jede a co se děje. Asi nedostatek cukru v mozku :-). Tož já taky ještě něco najezdím a v Mělicích zúčtujem spolu :-). Teda jestli spravím to načatý koleno. Ale ono to půjde.

    OdpovědětVymazat
  3. To mi uniklo, že jedeě Mělice, tak tam budeme konečně spolu...

    TomX

    OdpovědětVymazat
  4. ale né, jet dlouhou je dobré Michale, kdybych nebyl tak tlustej a nezrakvil se na Grapech, tak to celkem v klidu dám. Taky si myslím, že zvládnout v tréninku aspoň 2x 150, taky to dnes vypadá jinak. Moravákům ovšem letos počasí nepřeje, vždyť i příští týden předpovídají Morava Slezsko trvalý déšt a Čechy ani přeháňky....
    Ono to souvisí s tím, co píše Renda, jel jsem v klidu, proto si všechno pamatuju, jinak taky zapomenu ;-). Příští rok už nebudu takovej baček a půjde to.

    OdpovědětVymazat
  5. V kontextu tvych prehledu treninku je to nesmysl, zbytecne plytvani silama, dobre zes dojel nakonec kratkou, po rychlejsi regeneraci budes moct drive zacit busit v treninku.

    OdpovědětVymazat
  6. Děláte mi v tom pěkněj bordel, co je krátká, co je střední a co dlouhá? Teda dlouhá je 210, to vím. Ječmeňu, doufám, že se tím nestresuješ, seš prostě frajer. ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Nechápu dvě věci: proč se konečně nepřestěhuješ do Prahy a proč neděláš spíš silový sporty - kulturistiku nebo vzpírání? Nejdeš moc proti svými somatotypu a labilní psychice?
    Honza

    OdpovědětVymazat
  8. Takovejch informaci... Jecminek ma podle me po dobu zavodu zapnutej diktafon a taky skrytou kameru, jinac to neni ani snad mozny... Prestehovat do Praglu? To neee, pak bude furt prset tady! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. 2 šewy: krátká 65, střední 120 a dlouhá 210, zas tak nepřehledné to není :-)
    2 Honza: nechápu, proč bych se měl stěhovat do Prahy. Co se týče doporučení, tak silové sporty jsem zkoušel, dost dlouho mě to i bavilo, i teď přes zimu, nicméně já chci sportovat venku a to co dělám, mě většinou baví, i když mi to moc nejde. A s tou psychikou to není tak zlé, napsané to vypadá hůř, než tomu ve skutečnosti je ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím, že chyba je v ... Mamutovi:-) Rozdělení tras je příliš pozdě a nejednoho odhodlaného cyklistu to svedlo sklouznout se po střední. Patřím k takovým:-) Třeba takový St. Pöllten, ten má dělící bod tras někde kolem 80.km. Zkus ten;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Promiň já to nemyslel zle: prostě se mi zdá, že máš skvělý předpoklady pro silový sporty. Co já bych - silničářskej 60kg rachetik - za to dal! :)
    Tož ať tě to furt baví!
    Ahoj, Honza

    OdpovědětVymazat
  12. v pohodě Honzo, ony ty předpoklady nejsou optimální ani pro silovinu, jenom to tak v té vytrvalostní mizérii vypadá :-).
    2Vl001: to je zajímavá myšlenka, zase na druhou stranu, to pozdější dělení umožní lepší odhat. Ale St Pollten je zajímavá myšlenka, ale nevím, jestli terény pro mne:-)

    OdpovědětVymazat
  13. Trochu si rypnu, ale neni to vyhrozovani zhubnutim takova neverending story? :) Proste to musis rozseknout nebo se budes obrazne receno s tema kilama trapit.

    OdpovědětVymazat
  14. rýpeš správně, nicméně já už asi budu s kilama bojovat věčně. Prostě mi chutná :-)

    OdpovědětVymazat
  15. No jo, jenže když člověk vidí ty vaše muskulatůry tak si říká, že jste prostě předurčený pro sílu.
    Avatar Šewyho s bicepsy 120-140cm po obvodu je toho dobrým důkazem :)
    Tož sezoně zdar! Je radost vidět, jak lidi bojujou a hejbají se. Paráda.
    Honza

    OdpovědětVymazat
  16. Nevadí také jsem nejel 210, to zkusíme příští rok :-). Byl z toho aspoň pěkný trénink a letošní první stovka ne:-).
    Pořád s tou váhou, jak začneš více běhat i kila půjdou dolů :-).

    P.S. A po prvním pivu jsi už tak zklamaný nebyl :-).

    OdpovědětVymazat
  17. jecminku, pro me jsi hero uz tim, ze jsi prezil a dojel. a prezijou jen dobre ziveni :-) hanice

    OdpovědětVymazat
  18. Taky jsem nakonec jel jenom stredni - ale rozhodnul jsem se pro ni uz pred startem - kvuli pocasi. Nakonec jsem byl rad. Na Grapy jsem musel jit kus pesky, jake jsem mel krece. A tak, jak me bolely nohy v cili, me jeste nohy nebolely. ... Ale zavod to byl pekny. Jen me mrzi, ze mi ujela ta pekna holka, se kterou jsem se asi 10 km stridal. Do priste musim jeste potrenovat. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Dík za důvěru, ale na dlouhého se letos opravdu nerozmyslím, pokud stihnu letos ještě něco najet na kole, tak snad GRAFIMAN.
    Čau v Pelhřimově
    Roman

    OdpovědětVymazat
  20. 2 Mond: škoda, že jsme se nepotkali, příště to musíme nějak lépe zorganizovat.
    2 Roman: v Pejru to ještě proberem :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Martine ty pojedes pred Otrokovicema jeste ten Pelhrimov? Tak to je o duvod vic abych se tam prijel podivat ;) Je tu vice lidi co to planujou? Bohuzel ja max. jak divak..

    OdpovědětVymazat
  22. Jasně Honzo, do Pejru jedu. Finisherským hodinkám jsem prostě nedokázal odolat :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj, já jsem ten fešák co tě na konci Mamuta předjel. Jel jsem ho poprvé a na konci jsem už jen tahal nohy. Jak jsi mě předjel tak jsem se za tebe zavěsil, ale i tak jsem nejel úplně v háku a pak (jak neznám Přerov) jsem zjistil, že už jsme u výstaviště, tak se nožky nějak zmobilizovaly - asi radost, že je konec. Přiznávám nebylo správné a za to se omlouvám. Ahoj Petr

    OdpovědětVymazat
  24. v pohodě, já to psal hned po návratu domů, dokud jsem byl plný emocí. Dneska už mi to přijde spíš srandovní, taky jsem byl rád, že je závod za námi.

    OdpovědětVymazat
  25. Ja se snazil ukecat aspon Ivcu, jestli nechce finisersky hodinky, ale nechce se ji moc samotny chodit plavat :))

    OdpovědětVymazat
  26. Tak pánové bacha na mě, obvod přes biceps prej 120cm, sice to nemám ani přes hrudník ani přes stehna, ale tak paže Pepka namořníka, jsou paže Pepka námořníka. Asi si tu fotku budu muset změnit, protože jinak by jsi Honzo psal obvod bez jedničky. :)))

    OdpovědětVymazat
  27. Koukám, že to bylo veselé :) Jel jsem taky dlouhou, cca. na 120km mi děsně seklo, dojela mě ale jedna krásná slečna, co vzdala střední. A světe div se, zapovídali jsme se a na jedné odbočce v lese jsme se hezky občerstvili. Ještě že vozim kraťáky bez šráků a ona je měla taky. Na letošního Mamuta budu vzpomínat ještě hódně dlouho. Sportovně nic moc, ale že při něm absolvuju "sexuální výchovu", to jsem nečekal :)
    Všem přeživším Na Zdar!
    H.

    OdpovědětVymazat
  28. Hmm, to je jak z nějakýho filmu, tomu se ani nechce věřit :-).

    OdpovědětVymazat
  29. Hele, ale víš že mě to ani nepřekvapilo? Ono po 60km volnýho šlapání a povídání to prostě jinak nešlo :) Holka byla věru žádoucí. Zažil jsem loni něco podobnýho na soustředění v Chorvatsku a nebyl jsem v tom sám. Byly s námi ubytovaný slovenský cyklistky, takže regenerace téměř příkladná :)
    Proč čekat na doma, že?

    OdpovědětVymazat
  30. Ha ha, já jel do cíle pro manželku (černý VW): ona - červený dres i kraťasy, bílá Merida na 105ce. Pevně doufám, žes skotačil s jinou dámou :-D
    Michal B.

    OdpovědětVymazat
  31. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  32. Ahoj Ječmínku, prepáč, že čítam tvoj príspevok až tak neskoro. Podľa mňa si dobre urobil, že si si to skrátil, podľa mňa "dokazovanie si" že som chlap s veľkými gulami v hnusnom počasí je blbosť a normálny človek si radšej pekne zajazdí niečo kratšie a s dobrým pocitom môže znova trénovať, ako sa rozšrotovať na šialených viac ako 200km v mime a vetre. Držím palce n Mělicích.
    Mal som tam nejaké chyby tak som to vymazal a napastoval znovu :)

    OdpovědětVymazat
  33. Pepo, nevidím důvod k omluvám, dyť to můžeš číst kdy chceš, nebo klidně nečíst:-) Ono právě počasí bylo na tu hrůzu posledních týdnů naprosto nadstandardní, o to víc mě to mrzí.
    Jinak musím konstatovat, že poslední dobou jsi ve spisování na "tie gule" nějak zatížený :-)

    OdpovědětVymazat
  34. Nejdřív jsem si na našem šlapkovským webu přečetla článek od Strejdy, v kterém se píše "...dojíždí chlap na nádherném Duratecu se Zippami a časovkařským nadstavcem...", pak zase tady čtu, jak si dojel Vinohradskou šlapku. Svět je malej. A gratuluju Ti k zvládnutí těžkýho závodu. Ona podle převýšení ani ta střední nebyla procházka růžovým sadem.
    kámen úrazu

    OdpovědětVymazat