neděle 7. října 2007

Další téměř neběžecký týden snad s blýskáním na lepší časy

Po zoufalém posledním záříjovém týdnu jsem měl první říjnový ordinován jako odpočinkový. Dokonce i můj drsňák trenér se nade mnou slitoval a naordinoval mi méně než 50km běhu ve čtyřech trénincích doplněných o alespoň 2 návštěvy bazénu.
Přestože první běh byl zařazen na pondělí, neodolal jsem pěknému počasí a vydal se do práce na kole s tím, že klus posunu na úterý. Navíc se mi podařilo zajít přes poledne zaplavat, takže jsem byl se dnem velice spokojen a po večerním protažení se cítil jako znovuzrozený.
Přestože to původně vypadalo ne bezprahový týden, v pondělí se ukázalo, že tomu tak nebude, ba dokonce se Praha protáhne na 2 dny kvůlivá teambuildingové hospodě. Časně ráno jsem si tedy v úterý odběhl pondělní sedmičku a vydal se směr Praha čelit poradě, jednomu výběrovému řízení a hospodě. Ta se konala v zařízení Antal kousek od metra Budějovická. Neplatit to firma, tak tam vydržím max 20 minut a ještě seřvu personál (a to jsem pil pivo:-). S takovou samozřejmostí servírovaná podmírová piva jsem ještě nikde neviděl. Průměr byl malá plzeň v normálním krieglu, když měl člověk kliku a číšník moc cestou nerozbryndal. Bylo-li reklamováno, byl člověk vystaven nezájmu na cca 15 minut, načež dostal zase podmíráka. Za zdaněné peníze tam nikdy nepůjdu :-)), protože ani kuchyně nevyniká kvalitou a zajímavostí.
Na středu jsem měl naplánované jenom schůzky s podřízenými a po poledni cestu domů. Člověk míní, náhoda mění, takže se ze středy vyklubal ultramegagigakripl den, kdy se pokazilo moře věcí a já razil k domovu až kolem šesté odpoledne s návratem kolem desáté. To už na nějaké pohybové aktivity nebylo ani pomyšlení, ale bohemka Préstige demisec do nás s milostivou paní jenom zasyčela:-)
Ve čtvrtek jsem si ráno vyklusl 8km, ale bazén nestihl, proklatě plný den po dvoudenním praholaborování.
V pátek se mi ráno nechtělo vstávat, takže jsem si jenom přes poledne zaplaval nějakých 1600 s hlavním motivem střídání KN a dvoustovky s packama. Celkem jsem se vyblbl a ještě byl plný bazén docela šikovných holek. Litoval jsem nenasazených kontaktních čoček:-)
V sobotu jsem si dal po obědě Michalův oblíbený motiv 5km rozklus 10x 100m svižně + 100 výklus, s výklusem nakonec.
Na neděli jsem se těšil nejvíc. 17km na 155bpm, navíc domluveno, že se potkáme ráno s Aldamanem. Už jsme spolu nevyrazili ani nepamatuji. Když ráno dobíhám k lávce, kde je sraz, vidím Aldamana kousek přede mnou. Jenom si říkám, proč tak pitomně obíhá rybník z druhé strany. V místě srazu zjišťuji, že to není Aldaman, anóbrž Juraman, který se rozhodl jít s námi. Podobnost nicků není čistě náhodná, protože se jedná o dvojčata. Jsou si kluci setsakra podobní a navíc běhají oba líp než já:-), takže mi běh na 155bpm mírně otravují tím, že Aleš jde na 135bpm a Jirka 140bpm. Na desátém kilometru to točím, protože jsem nějak tuhý a jak se mi v sobotu zdálo, že by to mohlo začít zase jít, tak dneska ne. Trápím se a běžím bez radosti, ještěže sám, bráchové to natáhli až k Oseckému mostu. Jako jedna z možných příčin tohoto únavého stavu mne napadly volné radikály. To jsou hrozné potvory, proti kterým je třeba bojovat, takže jsem vytáhl hned na třech frontách. Posnídal jsem po běhu kozí kefírek (krok 1), k němu pomeranč a pětistovku céčka (krok 2), celozrnný chlebíček se šunkou a jako nejtěžší kalibr jsem manželce otevřel pod ragú zákeřně Vavřinečka ze Znovína, 2006 z Hostěradic z mé oblíbené vavřincové a rýňákové vinice Volné pole, který jsme ze zdravotních důvodů k snídani dopili (krok 3, klíčový). To by v tom byl čert, abych s radikály nezacvičil:-D
Uvidíme tedy, co přinese příští týden. Předpověď počasí je optimistická a to i na víkend, kdy by moje podzimní běžecké úsilí mělo vyvrcholit pólistickou desítkou. Tak třeba má Michal v rukávu nějaká ladící kouzla, budou sakra potřeba. Achilovky povolily, holeně i koleno se zdají ok, takže zlobí už jenom kyčel a nárt, který ale u běhu nebolí.
Apropó nárt. Na běhej.com se objevil od VanaXXL zajímavý link na stránky new balance, kterak správně vázat tkaničky. Zkusil jsem nekřížit šňůrky na posledních dvou dírkách a fakt mi to pomohlo, žádný tlak a tak.

2 komentáře:

  1. Můžeš být v klidu taky jsem dobíhal na nějakých 145 bpm. A já neměl vůbec pocit, že by ti to vůbec nešlo, právě naopak. Nesmíš být na sebe zas tak kritický. Vzpomeň si na leden jak ti to běhalo a teď, to je sakra rozdíl. Už se těším, jak budeš psát o svém nejlepším výkoně na "Pólistické Grymovské 10".
    To na Malé Morávce hotel Neptun čepovali Plzničku s přesnou mírou :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Pochopitelně, že to bude nejlepší desítka. No a kdyby náhodou ne, ony nějaké desítky nejsou pro ironmany zase tak důležité:-)

    OdpovědětVymazat