Tak mám za sebou jednu ze snad nejhorších pracovních částí letošního roku (i když srpen má náběh se minimálně vyrovnat), tím pádem taky tréninkově nejslabší, protože jsem od Grafilita zvládl 2 běhy v celkové délce 32km a víc nic. To je panečku dávka u zdravého člověka za 14 dní, co? Bohužel, po pracovním týdnu, kdy je práce mimo domov, pustí člověka spát na 20 hodin celkem za týden, nezbývá moc sil ani o víkendu. To se navíc nedá šidit ani čas dětem, když je přes týden vůbec nevidím.
Hektiku mělo na svědomí stěhování části firemní centrály do nového sídla, které sebou neslo spoustu IT supportu, který ležel na bedrech mých lidí i mne samotného.
Proč je první bodem ekologická likvidace? Protože součástí stěhování byla náhrada stávající pobočkové ústředny Alcatel Omni PCX 4400, která byla jedním z prvních telco serverů, který jsem kdy spravoval. Její administraci jsem přebíral před skoro deseti lety, hodně se toho na ní naučil, asi ještě víc si toho při řešení problémů s ní užil:-) Její aktivní činnost byla ukončena v pátek 13.6. v 16:00, kdy došlo ke switchnutí stávající provolby na toky do nového sytému, odcvaknutí kabelů a jejímu předání dodavateli nového telefonního řešení, který si Alcatel "vytrejdynoval" :-D. Při samotné migraci jsem si hlavně uvědomil, že moje dny experta jsou asi sečteny, protože při velikosti týmu, který mám to potěšení vést, už na to prostě nemám síly. A ještě ke všemu se systém vypínal v pátek třináctého a v tento se opravdu podělalo všechno co mohlo. Symbolické zakončení existence jednoho zasloužilého TDN systému.
Jediný běh v týdnu má svědomí kolega z práce, který byl mezi prvními stěhovanými a přestože se ho dotklo označení trochu lepší a žvanivější ironman, vytáhl mne z práce na běh, kdy mě zavezl až k parku v blízkosti Prahy, tam jsme odkroužili 15km, následně mi umožnil sprchu u něj doma a odvezl mne zpět do práce. V tomto případě se projevil jako lepší běžec a protože mi hodně utekl, nedostal moc prostoru dostát přívlastku druhému :-D (představte si, označil můj blog za plačtivý, neřád jeden:-D). Objektivně ale musím přiznat, že mi společný výběh udělal moc dobře a také jsem zjistil, že opravdu kousíček od Prahy, se dá běhat v luxusním prostředí lesa, přehrádek i zpevněných cest.
Také jsem odpozoroval, že pokud nemůžu systematicky plánovitě trénovat, místo snahy nacpat jednotky, kam to jenom jde provizorně, pociťuji naprostou demotivaci. Možná se na dva - tři klusy ještě dostat dalo, ale nevyspalý a utahaný na to není nálada. Snad se to teď zlepší, byť do Moraviamana snad zítra zvládnu delší kolo, pak už nemá cenu cokoli honit a po závodě to taky nějaký čas moc nepůjde, tak snad pak no;-).
No a třeba dneska jsme pobyli v Rožnově na slavnostech ve skanzenu s návratem kolem osmé večer, to už prostě taky nemám morál, kór když v neděli v pět vstávám na kolo. Ale nevezměte děcka na výlet, když máte týdenní resty :-/.
Chvíli jsem dokonce koketoval s myšlenkou, že ani nepojedu Moraviamana, ale až taková měkkota snad nejsem. Nějak to tam přežiju a pak se rozmyslím, co a jak v tréninku dál, jestli třeba nebudou lepší šachy, mariáš, nebo taroky, ty mi taky kdysi šly. A taky končím s týdenními přehledy, resp. už jsem před třemi týdny tuto činnost ukončil. Už nějaký čas mne je moc nebaví číst a došla mi i chuť je psát. No jo, tak to by pro dnešek asi stačilo, ještě jsem úplně nevydýchal pátek třináctého, tak ať moc nešířím "blbou náladu".
sobota 14. června 2008
sobota 31. května 2008
Grafilit HIM 2008
Chvilku jsem přemýšlel, jak tento příspěvek pojmout. Jedna věc je výsledek a čas, druhá věc je klubová příslušnost v závodě, kde výprava byla silná, třetí věc je pocit nějaké příslušnosti řekněme komunitní. Jednak silná výprava z behej.com, druhak silná účast domácí špičky, o které člověk až na řídké výjimky do dnes jenom četl. Vidět v akci Petra Paseva na kole, pana Vraštila týden po IM Brazil (potkali jsme se u přezouvání a utekl mi:-)) 
nebo Mildu Bayera, to jsou prostě silné zážitky. Oddílově to taky nebylo špatné, dal mi Majlan až před koncem v repete loňského roku, Peca mě nedoběhl, bezva, s tím jsem nepočítal a s Jardou jsem proti očekávání taky nebojoval, ale rovnou mu ujel i utekl:-)). Příjemné překvapení byla squadra z behej.com. Obvykle takovým věcem příliš nepodléhám, protože člověk lidi potkává, po nějaké době je potkávat přestává a potkává jiné, nicméně taková hromada sympaťáků z jediného zdroje je poměrně unikátní záležitost. Silná Brněnská výprava´: Vl001 (nemám co bych dodal se svému inspirátorovi), milan (stejně vysmátej jako na mamut tour) a rk, jehož jsem viděl prvně hned mi držel místo u piva:-). Děvče je prostě děvče a nebýt šťastně ženat, kvůli ní se rozvádím:-)), nabušenej ironpepa, hodně sympático, stejně jako advid (pohlídal mi tašku a vestu:), mladičký Elvard (s tím se potkáme v Otrokovicích), žula z Žulové, kde to mám rád, Tečko s rozumným názorem na víno taky třeba přijede do Otrokovic, a na konec můj sparing z Otrokovic prudeath, kterého jsem v závěru, bohužel, nějak minul a Aldaman, který si projel svoji HIM premiéru a vytrápil se až do konce, což se taky počítá. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jo, potřásl jsem si rukou s náčelníkem TT svazu Olomouckého kraje Robertem Fojtem (v plavání jsem mu házel vlnu, dobře mu tak, má kurňa v gumě plavat rychle a přede mnou:-)) a byl vyfocen vrchním fotografem Martinem K. Tento tajemný závodník pravděpodobně nevydýchal změnu z paraplegické sezóny do běžecké, kdy mu snížení zátěže při otáčení koleček vozíku chybí a vyvolalo mu zánět zápěstních šlášek. Na mačkání spouště to ale stačilo:-)) Tím s nějakýma citečkama končím, i cynici mají svoje slabší hodiny. Herdek, ještě jsem zapomněl na svého spolubydlícího z motýlkového kempu Dušana. Hezky se ostříhal a dobře zajel, byť taky neplaval delfínem:-))
Teď už ale o závodě. Po příjezdu s doprovodem (Ondra s Kikou, díky za ně) jsem šokován frontou, už v 9:00 lidí jak čmeláků. Nakonec to nějak proběhne, pozdravím se s pár starými i novými známými, jaxi se odtlačí kolo do depa, nachystají věci, přežijeme rozpravu (pokyny: na plavání číslo nebrat, na kole číslo na zadečku - dotaz, co lidi, kteří mají místo zadečku prdel nezodpovězen, takže celý závod absolvuji se strachem z diskvalifikace) a na start se hrne 89 lidí, pane jo, lóni 29, to je dynamika. Jo kdybyste to nevěděli, tak otočka plavání u startu probíhá v hloubce pytlíku (říkal Dušan při rozpravě:-))
Zase plavou samí neplavci,
přestože je voda nádherná,teplá a vůbec, skoro všichni se od ní oddělují slupkou neoprenu a mají z ní prdlačku. Krátce po staru jsem fascinován, jak mizerní plavci se na sílu nacpali vpřed. Bez orientace, bez rychlosti, hlavně že je potřeba jít přes ně. Ňák to přežiju, první kolo otrava, druhé kolo lepší, ve třetím mne to jako tradičně začíná bavit tak, že uvažuji o pokračování plavání a nepokračování v triatlonu. A to ve třetím kole splavu Roberta Fojta a prej jsem mu házel vlnu. Mám prostě páru a vodu si holt přizpůsobím:-)).
Plavání pod 28 dává tušit, že délka nebude celých 1,9km, ale gut.
Převezmu garmina a valím na kolo. Hned po startu zjišťuju, že auto multisport v nastavení není to pravé. Při otáčení hodinek na ruce si odmáčknu lap a celá automatika jde do kopru. Chvíli se s tím mažu, než se stopky znovu rozběhnou. Tak snad mám technické problémy z krku. Půlka prvního kola je s větrem, makám a sviští to. I zezadu mi dává jaxi málo lidí a i já sem tam někoho cvaknu. Kolo mi celkem jde. Asi přepaluju a kašlu na to. Najednou svist, rány, kuva, moje špeky na báchoru rozeply gumu s číslem, která mi vletí to zadního kola. Musím zastavit, vymotat ji a hup zpět na kolo. Herdek fix. Otočka prvního kola, Zuzka kousek za mnou, jistě mne brzo cvakne. Valím z druhé strany jediný kopec na trase, nahoře fotí Martin K. stojí mi v cestě a ještě má řeči, doufám, že aspoň fotky budou k něčemu. Děvče furt nikde. Divný. Kua, upadla mi podsedlová brašnička, vyjela z kolejí. Peču na opravy, hodím ji za dres (zůstala viset za sucháč na sedlovce) a předám na otočce v Litovli. Razím do druhého kola a sleduju rozestupy. Majlan relativně blízko, milan dál, Vl001 dost daleko, Dušan daleko a Aldaman tak daleko, že mne to trápí. Hm, druhé kolo taky dobré, poctivě jím, piju, Zuzka mě nedojede ani v Litovli. Supér, zdravím ji, dojíždí, když já vybíhám. To už vím, že jsem kolo asi přepálil, asi jako loni, jenom čas po kole je lepší (3:20 celkový). Jelikož si věřím na běh kolem 2:00, těším se na prima čas. Realita je ovšem jiná. Kolo jsem holt přepálil jako loni a výkon na běhu je v podstatě stejně trapný. Zuzka jde přeze mne hned zkraje běhu, Milan mi dává (po spoustě jiných) ještě v prvním kole běhu (1:04 můj čas první desítky), očistcem skutečným je ale až kolo druhé, to už zdechám, chodím, trpím a vím, že trenérem odhadnutých 5:20 nebude pravda, ani mých optimistických 5:30 nebude pravda. Je to frustrující, na běh jsem si fakt věřil a ještě na 14km jsem z TTS Osek nejlepší. Majlan mi ale, jako loni, na skoro stejném místě uteče. V závěru jde přeze mne jeden běžec za druhým, jsem rozhněván, frustrován, nakonec ale stejně končím šťastně v čase 5:39:20, což ředitel závodu vytroubí náměstí, ale já jsem stejně rozpačitý. Jo, jsem o pět kilo těžší než loni, kulový jsem najel, jenom cosi naběhal a zrovna na tom vyhnil. Ale co už v cíli:-). Zrovna došla bomba u piva, ty vole, tak to je průser. Ondra mi objednává dvě piva v cukrárně, musím tam dojít, nepustí sklo ven. Stojím uvnitř a loudím svá piva. Musím zapnout až osobní kouzlo č. 2, než dostanu prvního podmíráka (na vyžádání) a skoro 2,5 na druhého. Po dvou pivech jsem už skoro použitelný. Nemůžu sice chodit, do smíchu mi taky moc není, ale aspoň se dopotácím do prostor cíle, kde potkávám po různu různé účastníky, kecám s nimi a čekám na Aldamana. Sakra dlouho. Dobíhá až po zavíračce cukrárny a protože v cíli už není nealko pivo, musím pro ně do zavřené cukrárny a s kouzlem číslo 3,2 jedno nealko točené vyloudím (tímto zdravím slečnu z cukrárny, byla fakt hodňoučká), čímž se Aldaman uvede do stavu, že ho můžeme odvézt do lomu pro vůz. Brácha ho vyzvedne, takže ho tam nechávám s klidným svědomím.
Doma pak ještě sklidím velký úspěch s finisherskou vestou v zelené barvně (tu má milostivá ráda:))
Zhodnocení: závod neuvěřitelně vyrostl. Přesto si uchoval svoje kouzlo skvělé organizace, tak jak to prostě Dušan Kyjanka se svým týmem dokáže. V cíli jsem zachytil komentované různé blešky s problémy se zásobováním občerstvovaček, já naštěstí nic takového kromě absence piva v cíli nezaznamenal, takže u mne beze ztráty kytičky. Bezva, těším se do Nové vsi na olympijský.
Co se týče mého výkonu, nevím jak dalece jsem zkrátka sračka a po tak dlouhém kole nejsem schopen běžet, nebo jsem holt přepálil kolo. Nejspíš asi přepálil, ale zase mne bavilo a to se taky počítá. Běh strašný, až budou výsledky, uvidím přesně.
Na samotný závěr heslo z bloku, který byl součástí dárkové igelitky na startu:
" Blok pro triatlonistu:
"víš, proč jsi dostal tento blok?":
1) svobodny nezadaný kreslí své dívce pravidelně srdíčko
2) ženatý, bezdětný - maluje si se svou ženou krásnou budoucnost
3) ženatý s dětmi - není lepší regenerace než malování s dětmi po tréninku
P.S.: doufám, že tento blok jen nestrčíte přítelkyni či příteli, manželce nebo manželovi a dětem, abyste mohli v klidu bušit do pedálů."
A to byl, prosím, borec (Dušan Kyjanka) na konec:-)))
nebo Mildu Bayera, to jsou prostě silné zážitky. Oddílově to taky nebylo špatné, dal mi Majlan až před koncem v repete loňského roku, Peca mě nedoběhl, bezva, s tím jsem nepočítal a s Jardou jsem proti očekávání taky nebojoval, ale rovnou mu ujel i utekl:-)). Příjemné překvapení byla squadra z behej.com. Obvykle takovým věcem příliš nepodléhám, protože člověk lidi potkává, po nějaké době je potkávat přestává a potkává jiné, nicméně taková hromada sympaťáků z jediného zdroje je poměrně unikátní záležitost. Silná Brněnská výprava´: Vl001 (nemám co bych dodal se svému inspirátorovi), milan (stejně vysmátej jako na mamut tour) a rk, jehož jsem viděl prvně hned mi držel místo u piva:-). Děvče je prostě děvče a nebýt šťastně ženat, kvůli ní se rozvádím:-)), nabušenej ironpepa, hodně sympático, stejně jako advid (pohlídal mi tašku a vestu:), mladičký Elvard (s tím se potkáme v Otrokovicích), žula z Žulové, kde to mám rád, Tečko s rozumným názorem na víno taky třeba přijede do Otrokovic, a na konec můj sparing z Otrokovic prudeath, kterého jsem v závěru, bohužel, nějak minul a Aldaman, který si projel svoji HIM premiéru a vytrápil se až do konce, což se taky počítá. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jo, potřásl jsem si rukou s náčelníkem TT svazu Olomouckého kraje Robertem Fojtem (v plavání jsem mu házel vlnu, dobře mu tak, má kurňa v gumě plavat rychle a přede mnou:-)) a byl vyfocen vrchním fotografem Martinem K. Tento tajemný závodník pravděpodobně nevydýchal změnu z paraplegické sezóny do běžecké, kdy mu snížení zátěže při otáčení koleček vozíku chybí a vyvolalo mu zánět zápěstních šlášek. Na mačkání spouště to ale stačilo:-)) Tím s nějakýma citečkama končím, i cynici mají svoje slabší hodiny. Herdek, ještě jsem zapomněl na svého spolubydlícího z motýlkového kempu Dušana. Hezky se ostříhal a dobře zajel, byť taky neplaval delfínem:-))Teď už ale o závodě. Po příjezdu s doprovodem (Ondra s Kikou, díky za ně) jsem šokován frontou, už v 9:00 lidí jak čmeláků. Nakonec to nějak proběhne, pozdravím se s pár starými i novými známými, jaxi se odtlačí kolo do depa, nachystají věci, přežijeme rozpravu (pokyny: na plavání číslo nebrat, na kole číslo na zadečku - dotaz, co lidi, kteří mají místo zadečku prdel nezodpovězen, takže celý závod absolvuji se strachem z diskvalifikace) a na start se hrne 89 lidí, pane jo, lóni 29, to je dynamika. Jo kdybyste to nevěděli, tak otočka plavání u startu probíhá v hloubce pytlíku (říkal Dušan při rozpravě:-))
Zase plavou samí neplavci,
přestože je voda nádherná,teplá a vůbec, skoro všichni se od ní oddělují slupkou neoprenu a mají z ní prdlačku. Krátce po staru jsem fascinován, jak mizerní plavci se na sílu nacpali vpřed. Bez orientace, bez rychlosti, hlavně že je potřeba jít přes ně. Ňák to přežiju, první kolo otrava, druhé kolo lepší, ve třetím mne to jako tradičně začíná bavit tak, že uvažuji o pokračování plavání a nepokračování v triatlonu. A to ve třetím kole splavu Roberta Fojta a prej jsem mu házel vlnu. Mám prostě páru a vodu si holt přizpůsobím:-)).Plavání pod 28 dává tušit, že délka nebude celých 1,9km, ale gut.
Převezmu garmina a valím na kolo. Hned po startu zjišťuju, že auto multisport v nastavení není to pravé. Při otáčení hodinek na ruce si odmáčknu lap a celá automatika jde do kopru. Chvíli se s tím mažu, než se stopky znovu rozběhnou. Tak snad mám technické problémy z krku. Půlka prvního kola je s větrem, makám a sviští to. I zezadu mi dává jaxi málo lidí a i já sem tam někoho cvaknu. Kolo mi celkem jde. Asi přepaluju a kašlu na to. Najednou svist, rány, kuva, moje špeky na báchoru rozeply gumu s číslem, která mi vletí to zadního kola. Musím zastavit, vymotat ji a hup zpět na kolo. Herdek fix. Otočka prvního kola, Zuzka kousek za mnou, jistě mne brzo cvakne. Valím z druhé strany jediný kopec na trase, nahoře fotí Martin K. stojí mi v cestě a ještě má řeči, doufám, že aspoň fotky budou k něčemu. Děvče furt nikde. Divný. Kua, upadla mi podsedlová brašnička, vyjela z kolejí. Peču na opravy, hodím ji za dres (zůstala viset za sucháč na sedlovce) a předám na otočce v Litovli. Razím do druhého kola a sleduju rozestupy. Majlan relativně blízko, milan dál, Vl001 dost daleko, Dušan daleko a Aldaman tak daleko, že mne to trápí. Hm, druhé kolo taky dobré, poctivě jím, piju, Zuzka mě nedojede ani v Litovli. Supér, zdravím ji, dojíždí, když já vybíhám. To už vím, že jsem kolo asi přepálil, asi jako loni, jenom čas po kole je lepší (3:20 celkový). Jelikož si věřím na běh kolem 2:00, těším se na prima čas. Realita je ovšem jiná. Kolo jsem holt přepálil jako loni a výkon na běhu je v podstatě stejně trapný. Zuzka jde přeze mne hned zkraje běhu, Milan mi dává (po spoustě jiných) ještě v prvním kole běhu (1:04 můj čas první desítky), očistcem skutečným je ale až kolo druhé, to už zdechám, chodím, trpím a vím, že trenérem odhadnutých 5:20 nebude pravda, ani mých optimistických 5:30 nebude pravda. Je to frustrující, na běh jsem si fakt věřil a ještě na 14km jsem z TTS Osek nejlepší. Majlan mi ale, jako loni, na skoro stejném místě uteče. V závěru jde přeze mne jeden běžec za druhým, jsem rozhněván, frustrován, nakonec ale stejně končím šťastně v čase 5:39:20, což ředitel závodu vytroubí náměstí, ale já jsem stejně rozpačitý. Jo, jsem o pět kilo těžší než loni, kulový jsem najel, jenom cosi naběhal a zrovna na tom vyhnil. Ale co už v cíli:-). Zrovna došla bomba u piva, ty vole, tak to je průser. Ondra mi objednává dvě piva v cukrárně, musím tam dojít, nepustí sklo ven. Stojím uvnitř a loudím svá piva. Musím zapnout až osobní kouzlo č. 2, než dostanu prvního podmíráka (na vyžádání) a skoro 2,5 na druhého. Po dvou pivech jsem už skoro použitelný. Nemůžu sice chodit, do smíchu mi taky moc není, ale aspoň se dopotácím do prostor cíle, kde potkávám po různu různé účastníky, kecám s nimi a čekám na Aldamana. Sakra dlouho. Dobíhá až po zavíračce cukrárny a protože v cíli už není nealko pivo, musím pro ně do zavřené cukrárny a s kouzlem číslo 3,2 jedno nealko točené vyloudím (tímto zdravím slečnu z cukrárny, byla fakt hodňoučká), čímž se Aldaman uvede do stavu, že ho můžeme odvézt do lomu pro vůz. Brácha ho vyzvedne, takže ho tam nechávám s klidným svědomím.Doma pak ještě sklidím velký úspěch s finisherskou vestou v zelené barvně (tu má milostivá ráda:))
Zhodnocení: závod neuvěřitelně vyrostl. Přesto si uchoval svoje kouzlo skvělé organizace, tak jak to prostě Dušan Kyjanka se svým týmem dokáže. V cíli jsem zachytil komentované různé blešky s problémy se zásobováním občerstvovaček, já naštěstí nic takového kromě absence piva v cíli nezaznamenal, takže u mne beze ztráty kytičky. Bezva, těším se do Nové vsi na olympijský.
Co se týče mého výkonu, nevím jak dalece jsem zkrátka sračka a po tak dlouhém kole nejsem schopen běžet, nebo jsem holt přepálil kolo. Nejspíš asi přepálil, ale zase mne bavilo a to se taky počítá. Běh strašný, až budou výsledky, uvidím přesně.
Na samotný závěr heslo z bloku, který byl součástí dárkové igelitky na startu:
" Blok pro triatlonistu:
"víš, proč jsi dostal tento blok?":
1) svobodny nezadaný kreslí své dívce pravidelně srdíčko
2) ženatý, bezdětný - maluje si se svou ženou krásnou budoucnost
3) ženatý s dětmi - není lepší regenerace než malování s dětmi po tréninku
P.S.: doufám, že tento blok jen nestrčíte přítelkyni či příteli, manželce nebo manželovi a dětem, abyste mohli v klidu bušit do pedálů."
A to byl, prosím, borec (Dušan Kyjanka) na konec:-)))
úterý 27. května 2008
2008 týden 21 (19.5.- 25.5.)
Poslední týden před Grafilitem jsem původně plánoval jinak, ale člověk míní a .....
Pondělí a úterý dvoudenní školení ve Slaném u Prahy. V pondělí večer lehký klus s firemním kolegou, trochu lepším a žvanivějším ironmanem, než jsem já a následně do časných ranních bowling na asi nejpříšernější dráze, jakou jsem kdy viděl. V úterý jenom aquaplanning cestou domů.
Středa: pracovně Praha, časně ráno odjezd, pozdě večer příjezd, tedy tréninková nula. Že bych se ale po dvou "volných" dnech cítil odpočatě, to ani omylem. Nevyspanej, rozlámanej, no na pytel.
Čtvrtek: v poledne plavání, trochu jsem blbnul s motýlkem, večer pokus o úseky 5x1km ve 4:30, ale nevedlo se. Hm, jsem pěkná sračka.
Pátek: do práce a zpět na kole, bazén nestíhám.
Sobota: delší běh. Po delší době se potkáme s Aldamanem a přidal se i Ondra. Chci běžet na Jadran, tak nějak v poklidu a zpět. S delšími běhy je to letos nějak varchlaté, snad ještě pár do Moraviamana zvládnu. Jak je pěkně vidět z obrázku, na 17-tém km to se mnou začalo jít z kopce a domů jsem se vyloženě protrápil.
Odpoledne nás čekal oslava Maruščiných narozenin. Mohutnou bouři nadšení vyvolal zejména mobil, který byl očekáván, ale nebylo očekáváno, že místo starého manželčina dostane fungl nový SE W200i. Strojek za 1750 kaček mne celkem překvapil výbavou, low end jsem nedržel v ruce dobře 5 let:-)
Plánované nedělní kolo jsem nejprve přeložil z rána na odpoledne a odpoledne nakonec odpískal. Manželce bylo tak zle, že nemohla vylézt z postele, musel jsem tedy kromě dětí zaopatřit i ji.
Celkově na pytel týden (tabulka) a bude hůř. Stěhování nám ve firmě padlo do 14-ti dnů před moraviamanem, takže finální příprava bude dost na houby a hlavně nejspíš prakticky bez kola, což je dost průšvih. Váha nám taky nějak stagnuje kolem 97kg, což je u mne jasný důkaz stresu.
Přitom aktuální výkonnost není až tak špatná. Včera jsem po návratu z práce na kole (30km průměr 32,5kmph, 142bpm) zařadil běh a ten střihl 5km v tempu 5:16 na 147bpm úplně na pohodu! Dneska ráno jsem si přivstal na delší kolo a lup, sice většinou rovina, ale 95km průměrem 31,5 (138bpm) bych v Litovli bral všema deseti. Jsem fakt zvědav, jak mi to tam půjde. Tak nějak uvažuju, že bych se pokusil atakovat čas kolem 5:30, což bych asi měl, chci-li zkusit v Otrokovicích prolomit 12h. Uvidíme.
Pondělí a úterý dvoudenní školení ve Slaném u Prahy. V pondělí večer lehký klus s firemním kolegou, trochu lepším a žvanivějším ironmanem, než jsem já a následně do časných ranních bowling na asi nejpříšernější dráze, jakou jsem kdy viděl. V úterý jenom aquaplanning cestou domů.
Středa: pracovně Praha, časně ráno odjezd, pozdě večer příjezd, tedy tréninková nula. Že bych se ale po dvou "volných" dnech cítil odpočatě, to ani omylem. Nevyspanej, rozlámanej, no na pytel.
Čtvrtek: v poledne plavání, trochu jsem blbnul s motýlkem, večer pokus o úseky 5x1km ve 4:30, ale nevedlo se. Hm, jsem pěkná sračka.
Pátek: do práce a zpět na kole, bazén nestíhám.
Sobota: delší běh. Po delší době se potkáme s Aldamanem a přidal se i Ondra. Chci běžet na Jadran, tak nějak v poklidu a zpět. S delšími běhy je to letos nějak varchlaté, snad ještě pár do Moraviamana zvládnu. Jak je pěkně vidět z obrázku, na 17-tém km to se mnou začalo jít z kopce a domů jsem se vyloženě protrápil.
Odpoledne nás čekal oslava Maruščiných narozenin. Mohutnou bouři nadšení vyvolal zejména mobil, který byl očekáván, ale nebylo očekáváno, že místo starého manželčina dostane fungl nový SE W200i. Strojek za 1750 kaček mne celkem překvapil výbavou, low end jsem nedržel v ruce dobře 5 let:-)Plánované nedělní kolo jsem nejprve přeložil z rána na odpoledne a odpoledne nakonec odpískal. Manželce bylo tak zle, že nemohla vylézt z postele, musel jsem tedy kromě dětí zaopatřit i ji.
Celkově na pytel týden (tabulka) a bude hůř. Stěhování nám ve firmě padlo do 14-ti dnů před moraviamanem, takže finální příprava bude dost na houby a hlavně nejspíš prakticky bez kola, což je dost průšvih. Váha nám taky nějak stagnuje kolem 97kg, což je u mne jasný důkaz stresu.
Přitom aktuální výkonnost není až tak špatná. Včera jsem po návratu z práce na kole (30km průměr 32,5kmph, 142bpm) zařadil běh a ten střihl 5km v tempu 5:16 na 147bpm úplně na pohodu! Dneska ráno jsem si přivstal na delší kolo a lup, sice většinou rovina, ale 95km průměrem 31,5 (138bpm) bych v Litovli bral všema deseti. Jsem fakt zvědav, jak mi to tam půjde. Tak nějak uvažuju, že bych se pokusil atakovat čas kolem 5:30, což bych asi měl, chci-li zkusit v Otrokovicích prolomit 12h. Uvidíme.
neděle 18. května 2008
2008 týden 20 (11.5.- 18.5.)
Tento týden s výjimkou běhu tréninkově celkem vyšel. Jinak už to bylo slabší, ale to sem nepatří.
Pondělí: do práce a zpět na kole.
Úterý: vykopal jsem se ráno z betle a odklusl desítku a teprve po ní razil na kole do práce.
Středa: opět na kole v práci a přes poledne bazén. Olomoucký venkovní je už napuštěn, takže navzory relativně studené vodě jsem v něm odplaval 2 kiláčky.
Čtvrtek a pátek z důvodu služebního cestování nic. Odpočinkem bych to nenazval, ale trénovat moc nešlo.
Sobota: mamut tour
Neděle: lehce jsem si ráno vyklusl vytřepat únavu z nohou, ale blbě jsem plánoval. Z důvodu málo běžeckých km v uplynulých dvou týdnech jsem zařadil 15km a udělal chybu. Na dvanáctém mi pěkně došlo a domů jsem se sotva doploužil. Naštěstí jsem to v aquaparku v Hranicích trochu uvolnil.
Konečně týden s kolem 300km, aspoň jedním plaváním a málo během (tabulka). Příští týden bude běžecky výživnější (doufám:-), protože jedu na dva dny na školení, kde se snad bude dát aspoň trochu běhat, ve středu Praha s vynuceným volnem a pak se uvidí, snad půjde i něco najet.
Pondělí: do práce a zpět na kole.
Úterý: vykopal jsem se ráno z betle a odklusl desítku a teprve po ní razil na kole do práce.
Středa: opět na kole v práci a přes poledne bazén. Olomoucký venkovní je už napuštěn, takže navzory relativně studené vodě jsem v něm odplaval 2 kiláčky.
Čtvrtek a pátek z důvodu služebního cestování nic. Odpočinkem bych to nenazval, ale trénovat moc nešlo.
Sobota: mamut tour
Neděle: lehce jsem si ráno vyklusl vytřepat únavu z nohou, ale blbě jsem plánoval. Z důvodu málo běžeckých km v uplynulých dvou týdnech jsem zařadil 15km a udělal chybu. Na dvanáctém mi pěkně došlo a domů jsem se sotva doploužil. Naštěstí jsem to v aquaparku v Hranicích trochu uvolnil.
Konečně týden s kolem 300km, aspoň jedním plaváním a málo během (tabulka). Příští týden bude běžecky výživnější (doufám:-), protože jedu na dva dny na školení, kde se snad bude dát aspoň trochu běhat, ve středu Praha s vynuceným volnem a pak se uvidí, snad půjde i něco najet.
sobota 17. května 2008
Mamut Tour 2008
Nechtěl jsem to jet. Na poslední chvíli jsem opravdu přemýšlel, že nejedu a vymluvím se na počasí, které mne ale zradilo a bylo vynikající:-). V 8:00 jsem tedy byl připraven na náměstí T. G. Masaryka. Předcházela tomu registrace, kde jsem krom sponzorských dárků fásl startovní číslo 2, sice jsem se regl první a první platil, ale jednička je holt rezervovaná.
Rozhlížení po známých tvářích (neúspěšné) ukončil Milan, který mne navzdory přílbě a brýlím bezpečně poznal a přihlásil se. Navíc mne pak ještě upozornil na Vl001, který atakoval startovní pole zboku, zatímco já byl rozvážně vzadu, bo balík není nic pro mne. Taky proto jsem nesundal hrazdu. Sice se po mně dívali divně, nicméně s tím žiju celý život a prdlačku si z toho dělám;-).
Start měl probíhat tak, že se pojede pomalu přes město z náměstí a teprve venku se to odmávne. Doprovodný vůz, který měl jet první, ale vyjel rychlostí přes 40kph, čímž dosáhl totálního prasení hned po startu. Následkem byla hromadná nehoda v Předmostí, která už v době mého dojezu na místo byla naštěstí uklizena. U novinového stánku mi zamávala manželka a já se s tepovkou 165 vydal stíhat skoro 303 borců přede mnou (303 silničářů startovalo, počítám, že pokud jsem nejel zcela z chvostu, moc mi tam nechybělo). Čekyně, Zábeštní Lhota, vlnky a tak až do Loučky, kde začíná první kopec. V jeho polovině mne sjede klučina, se kterým pak strávím skoro 100km. Oproti předchozím letům, kdy jsem absolvoval závod se závodníky staršiho data (2006 pan Rytíř, 69 let, 2007 Honza od Popradu 62 let), jsem letos pokročil a jel s nejmladším účastníkem trati 135 km (ročník narození 1990, herdek, dcera Maruška je mladší než on jen o 10 let). Jelo mu to v kopcích, rovinky a sjezdy jsem ho tahal, takže závod pro mne byl individuální časovkou, což jsem věděl:-)
Překulili jsme Kozlov, následuje opravená cesta ve sjezdu do Potštátu a luxusní sjezd z Potštátu k Hranicím. Šlapavý sjezd tak na průměr 50kmph, naprostý orgasmus, kvůli takovým mám kolo rád. Po sjezdu následuje hned výjezd zpět na hlavní na Odry. Na přání spolujezdce si beru v bufetu banán a stavím, což jsem v plánu neměl. Kopec vyhrneme, ujedeme chlápkovi (divný, nejsem zvyklý předjíždět v kopci) a šviháme do Oder. Cesta je celkem opravená, takže mrskáme svižně, resp. já, kolega se veze. Z Oder jedeme nekonečné serpentýnky. Jsou krátké, tím nepřehledné a vlečou se a vlečou. Kolegáček tvrdí, že nejvyšší bod tratě je právě na konci stoupání a má 800. Rád mu věřím, ale když míjíme kótu, vidím nápis 575m n. m.. Nejde tedy ani o nejvyšší bod a ani o 800m:-). Následují houpačky až do Lipníka. Cvaknem asi 2 muže, jeden nás ve stoupání převalí brutálním způsobem. Tahám to sám, kolega vlaje, ale tvrdí, že je v pohodě. Druhý bufet projíždíme, za tímto účelem věnuji kolegovi tyčinku, bo má hlad a míjíme tam pár stojících. To už jsme na stovce a jsem rozhodnut "prasit" co to půjde. V Týně dojíždíme skupinku složeno z pár dvoustovkářů a zbytek je naše trasa. V kopci nad Týnem nestíháme a já obdivuji absolvetny dlouhé, kteří ve Lhotě uhýbají vlevo. Pak už nás čekají jen vlnky do Pavlovic, sjezd a rovninka do cíle. Někde v těchto místech ztrácím kolegu. Neohlížím se po něm, protože dosud spolehlívě jel, nicméně nad Pavlovicemi už ho nevidím. Sjezd a prasím to do Přerova. V hrazdě sjíždím asi 10 lidí kromě jednoho je všechny utrhnu, nicméně v závěru nespurtuji, ale jedu do cíle normálně v klidu v čase 4:48:18 což je proti loňsku zlepšení o 15 minut. To jde ( i když je trať proti loňsky o cca 4km kratší, ale já jsem zase proti loňsku o 5kg těžší:-))).
Navzdory málo tréninku na kole jsem zaznamenal zlepšení a cítil se dobře (průměr 27,8 při převýšení 1600m a prakticky sólo jízdě, ovšem skoro nefoukalo a vůbec bylo počasí super). Prima. Potkal jsem se s Milanem (překvapil mne vysmátostí a optimismem, z blogu jsem ho řadil spíše mezi přemýšlivce) a v cíli i s Vl001. Ani jeden z nich mi nedal víc než půl hodiny, héj, jezdí prdlačku:-). Počasí bezva, mám opálené proužky na rukou i stehnech:-). Jsem zvědav na HIMa v Litovli, kolo mne příjemně překvapilo a snad i něco zaběhnu, Vl001 bych tedy teoreticky mohl udělat:-D v čase kolem 5:40 třeba.
Rozhlížení po známých tvářích (neúspěšné) ukončil Milan, který mne navzdory přílbě a brýlím bezpečně poznal a přihlásil se. Navíc mne pak ještě upozornil na Vl001, který atakoval startovní pole zboku, zatímco já byl rozvážně vzadu, bo balík není nic pro mne. Taky proto jsem nesundal hrazdu. Sice se po mně dívali divně, nicméně s tím žiju celý život a prdlačku si z toho dělám;-).
Start měl probíhat tak, že se pojede pomalu přes město z náměstí a teprve venku se to odmávne. Doprovodný vůz, který měl jet první, ale vyjel rychlostí přes 40kph, čímž dosáhl totálního prasení hned po startu. Následkem byla hromadná nehoda v Předmostí, která už v době mého dojezu na místo byla naštěstí uklizena. U novinového stánku mi zamávala manželka a já se s tepovkou 165 vydal stíhat skoro 303 borců přede mnou (303 silničářů startovalo, počítám, že pokud jsem nejel zcela z chvostu, moc mi tam nechybělo). Čekyně, Zábeštní Lhota, vlnky a tak až do Loučky, kde začíná první kopec. V jeho polovině mne sjede klučina, se kterým pak strávím skoro 100km. Oproti předchozím letům, kdy jsem absolvoval závod se závodníky staršiho data (2006 pan Rytíř, 69 let, 2007 Honza od Popradu 62 let), jsem letos pokročil a jel s nejmladším účastníkem trati 135 km (ročník narození 1990, herdek, dcera Maruška je mladší než on jen o 10 let). Jelo mu to v kopcích, rovinky a sjezdy jsem ho tahal, takže závod pro mne byl individuální časovkou, což jsem věděl:-)
Překulili jsme Kozlov, následuje opravená cesta ve sjezdu do Potštátu a luxusní sjezd z Potštátu k Hranicím. Šlapavý sjezd tak na průměr 50kmph, naprostý orgasmus, kvůli takovým mám kolo rád. Po sjezdu následuje hned výjezd zpět na hlavní na Odry. Na přání spolujezdce si beru v bufetu banán a stavím, což jsem v plánu neměl. Kopec vyhrneme, ujedeme chlápkovi (divný, nejsem zvyklý předjíždět v kopci) a šviháme do Oder. Cesta je celkem opravená, takže mrskáme svižně, resp. já, kolega se veze. Z Oder jedeme nekonečné serpentýnky. Jsou krátké, tím nepřehledné a vlečou se a vlečou. Kolegáček tvrdí, že nejvyšší bod tratě je právě na konci stoupání a má 800. Rád mu věřím, ale když míjíme kótu, vidím nápis 575m n. m.. Nejde tedy ani o nejvyšší bod a ani o 800m:-). Následují houpačky až do Lipníka. Cvaknem asi 2 muže, jeden nás ve stoupání převalí brutálním způsobem. Tahám to sám, kolega vlaje, ale tvrdí, že je v pohodě. Druhý bufet projíždíme, za tímto účelem věnuji kolegovi tyčinku, bo má hlad a míjíme tam pár stojících. To už jsme na stovce a jsem rozhodnut "prasit" co to půjde. V Týně dojíždíme skupinku složeno z pár dvoustovkářů a zbytek je naše trasa. V kopci nad Týnem nestíháme a já obdivuji absolvetny dlouhé, kteří ve Lhotě uhýbají vlevo. Pak už nás čekají jen vlnky do Pavlovic, sjezd a rovninka do cíle. Někde v těchto místech ztrácím kolegu. Neohlížím se po něm, protože dosud spolehlívě jel, nicméně nad Pavlovicemi už ho nevidím. Sjezd a prasím to do Přerova. V hrazdě sjíždím asi 10 lidí kromě jednoho je všechny utrhnu, nicméně v závěru nespurtuji, ale jedu do cíle normálně v klidu v čase 4:48:18 což je proti loňsku zlepšení o 15 minut. To jde ( i když je trať proti loňsky o cca 4km kratší, ale já jsem zase proti loňsku o 5kg těžší:-))).
Navzdory málo tréninku na kole jsem zaznamenal zlepšení a cítil se dobře (průměr 27,8 při převýšení 1600m a prakticky sólo jízdě, ovšem skoro nefoukalo a vůbec bylo počasí super). Prima. Potkal jsem se s Milanem (překvapil mne vysmátostí a optimismem, z blogu jsem ho řadil spíše mezi přemýšlivce) a v cíli i s Vl001. Ani jeden z nich mi nedal víc než půl hodiny, héj, jezdí prdlačku:-). Počasí bezva, mám opálené proužky na rukou i stehnech:-). Jsem zvědav na HIMa v Litovli, kolo mne příjemně překvapilo a snad i něco zaběhnu, Vl001 bych tedy teoreticky mohl udělat:-D v čase kolem 5:40 třeba.
neděle 11. května 2008
neděle 4. května 2008
2008 týden 18 (28.4.- 4.5.)
První ze dvou krátkých květnových týdnů se dnem volna ve čtvrtek. Michal mi vymyslel toto:
Pon- klus 12km na 145
Ute-5R, 10x100/MK100, V3
Str- volno
Ctv- závod + odpoledne vyjeti 40km kolo volne
Pat- kolo
Sob- kolo
Ned- souvisle 27km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat
Hned v pondělí jsem rozpis nedodržel. Bylo hezky, ráno jsem měl kopr na běh, takže jsem jel do práce na kole.
O úterním dvoufázovém tréninku jsem dokonce napsal sólo článeček.
Ve středu prima Práglovýlet, takže volno.
Čtvrtek = závod
V pátek to risknu a do jedu práce kolmo. Po Ječmínkově běhu mě bolí nohy jako hrom, takže i když je předpověď nějistá, bicykluji. V poledne jsem dokonce zaplaval a odpoledne z práce valil jak o život, protože místy lehce pršelo. Na zmoknutí to nebylo, na totální zašpinění kola jo.
Sobotní program máme nacvakaný, takže běhat vyrážím před šestou ráno a dobře dělám, zbytek dne proprší. Jdu na 27km, první půlka dobrý, na druhé zkusím přidat a na 20. km mi došlo jako hrom. Jedl jsem i pití měl sebou a stejně jsem se domů sotva ploužil. Asi kombinace čtvrtečního závodu a pátečního ostřejšího podvečerního kola.
Pak už čekají jenom samé příjemnosti. K obědu grilování pod širým nebem (resp. širou stříškou, kam jsme se museli uchýlit před deštěm), kuřecí steaky, paprikové klobásy, grilovací klobásy, no prima akce. Ještěže jsem řídil a nemusel to prolívat pivem:-)).
Večer se pro změnu nesl ve znamení křidélek, sýrů s ušlechtilými plísněmi a jak zřejmo, vína. Po delší době se stavil Tomáš s chotí a opět jsme si potvrdili, že Znovín je jako výrobce vína u nás v poměru kvalita/cena. Z konzumovaných vzorků bych vyzvedl vlašáček z Mikrosu v pozdním sběru ročník 2005 (v době, kdy jsem ho kupoval byl za vynikající cenu, ještě i dnes je celkem běžně k mání) a znovínský rýnský ryzlink z řady terroir levure. Ten je doposud v nabídce a jeho vyzkoušení vřele doporučuji. V boxu už jich pár mám:-). Večírek se protáhl, což znám už jenom z vyprávění, protože jsem o půl noci začal klimbat a raději šel spát:-))
Tím pádem jsem měl neděli o něco méně krušnou než milostivá paní, která se s návštěvníky loučila o půl čtvrté ráno. Přestože jsem měl vycházku na kolo na dopoledne a předpověď na odpoledne hrozila přeháňkami, zahnal jsem manželku zpět do postele, postaral se o děti, "navařil" (pochváleny budiž dovážkové služby, tento týden od Madonny:-)) a vzbudil ji až na oběd.
Sice jsem také nebyl úplně svěží, ale po jídle jsem přesto vyrazil na kolo. Mraky se honily, nad Bystřicí vypadalo černo, takže jsem přehodnotil trasu, vyjel si na Helfštýn (šewy už tam na pivu po šele neseděl:-) a protože se mi nechtělo blinkat, sjel jsem a vydal se na Kozlov od Lipníka. Tam už to bylo slabší, ale naštěstí se začalo nějak víc mračit, takže jsem cestu nenatahoval a vyrazil domů pod záminkou nezmoknutí, což se taky podařilo.
Celkem to nebyl špatný týden, jenom aspoň jedno dlouhé kolo tam chybí, tabulka zde. Jak to tak vypadá, první výlet delší 100km bude Mamut Tour. Příští týden bude spíše relaxační, protože pojedeme na prodloužený víkend do Jeseníků a ještě jsem se ani nezeptal, jestli si můžu vzít kolo:-). A kdo napjatě čeká, jak to vypadá s váhou, tak navzdory náročnému víkendu je v neděli na 97,0kg. Chce to malinko ubývací proces urychlit, ale když těch dobrot a akcí je tolik:-))
Pon- klus 12km na 145
Ute-5R, 10x100/MK100, V3
Str- volno
Ctv- závod + odpoledne vyjeti 40km kolo volne
Pat- kolo
Sob- kolo
Ned- souvisle 27km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat
Hned v pondělí jsem rozpis nedodržel. Bylo hezky, ráno jsem měl kopr na běh, takže jsem jel do práce na kole.
O úterním dvoufázovém tréninku jsem dokonce napsal sólo článeček.
Ve středu prima Práglovýlet, takže volno.
Čtvrtek = závod
V pátek to risknu a do jedu práce kolmo. Po Ječmínkově běhu mě bolí nohy jako hrom, takže i když je předpověď nějistá, bicykluji. V poledne jsem dokonce zaplaval a odpoledne z práce valil jak o život, protože místy lehce pršelo. Na zmoknutí to nebylo, na totální zašpinění kola jo.
Sobotní program máme nacvakaný, takže běhat vyrážím před šestou ráno a dobře dělám, zbytek dne proprší. Jdu na 27km, první půlka dobrý, na druhé zkusím přidat a na 20. km mi došlo jako hrom. Jedl jsem i pití měl sebou a stejně jsem se domů sotva ploužil. Asi kombinace čtvrtečního závodu a pátečního ostřejšího podvečerního kola.
Pak už čekají jenom samé příjemnosti. K obědu grilování pod širým nebem (resp. širou stříškou, kam jsme se museli uchýlit před deštěm), kuřecí steaky, paprikové klobásy, grilovací klobásy, no prima akce. Ještěže jsem řídil a nemusel to prolívat pivem:-)).
Večer se pro změnu nesl ve znamení křidélek, sýrů s ušlechtilými plísněmi a jak zřejmo, vína. Po delší době se stavil Tomáš s chotí a opět jsme si potvrdili, že Znovín je jako výrobce vína u nás v poměru kvalita/cena. Z konzumovaných vzorků bych vyzvedl vlašáček z Mikrosu v pozdním sběru ročník 2005 (v době, kdy jsem ho kupoval byl za vynikající cenu, ještě i dnes je celkem běžně k mání) a znovínský rýnský ryzlink z řady terroir levure. Ten je doposud v nabídce a jeho vyzkoušení vřele doporučuji. V boxu už jich pár mám:-). Večírek se protáhl, což znám už jenom z vyprávění, protože jsem o půl noci začal klimbat a raději šel spát:-))
Tím pádem jsem měl neděli o něco méně krušnou než milostivá paní, která se s návštěvníky loučila o půl čtvrté ráno. Přestože jsem měl vycházku na kolo na dopoledne a předpověď na odpoledne hrozila přeháňkami, zahnal jsem manželku zpět do postele, postaral se o děti, "navařil" (pochváleny budiž dovážkové služby, tento týden od Madonny:-)) a vzbudil ji až na oběd.
Sice jsem také nebyl úplně svěží, ale po jídle jsem přesto vyrazil na kolo. Mraky se honily, nad Bystřicí vypadalo černo, takže jsem přehodnotil trasu, vyjel si na Helfštýn (šewy už tam na pivu po šele neseděl:-) a protože se mi nechtělo blinkat, sjel jsem a vydal se na Kozlov od Lipníka. Tam už to bylo slabší, ale naštěstí se začalo nějak víc mračit, takže jsem cestu nenatahoval a vyrazil domů pod záminkou nezmoknutí, což se taky podařilo.
Celkem to nebyl špatný týden, jenom aspoň jedno dlouhé kolo tam chybí, tabulka zde. Jak to tak vypadá, první výlet delší 100km bude Mamut Tour. Příští týden bude spíše relaxační, protože pojedeme na prodloužený víkend do Jeseníků a ještě jsem se ani nezeptal, jestli si můžu vzít kolo:-). A kdo napjatě čeká, jak to vypadá s váhou, tak navzdory náročnému víkendu je v neděli na 97,0kg. Chce to malinko ubývací proces urychlit, ale když těch dobrot a akcí je tolik:-))
čtvrtek 1. května 2008
Ječmínkův běh
Když jsem zjistil, že existuje závod, který se inspiroval mým oblíbeným nickem (kdo by věřil řečem o králi Ječmínkovi:-))), bylo jasné, že nemohu pořadatele zklamat a na podnik musím dorazit. Abych řekl pravdu, od běhu výstavištěm Flóry Olomouc se mi do ničeho moc nechce, myšleno tedy závodit. Pocitově mi to na poměry a možnosti slušně běhá, nicméně v absolutních číslech je to stále totální bída. Trenér sice pořád něco povidá o rychlé silniční desítce, ale já jsem prostě pomalej. Sice dokážu i na 15-tém km běhu zrychlit k 5-ti minutám na km, nicméně rychlost 4:30 a níže je pořád nedosažitelná meta. Teď už to asi nemá cenu, ale na podzim bude potřeba (myslím) přidat nějaké kratší rychlejší úseky. No a taky ta kila že jo:-)Dopoledne mám nějaký kopr. Co si pamatuji, jde o standardní prvomájový stav, ale protože už jsem domluvený s Aldamanem, že mi bude dělat vodiče,
je možnost zrušení účasti nulová. Navíc jedou fandit i děcka s manželkou a Matýsek od rána straší, kdy už pojedem. Když už musím jet, volám aspoň Ondrovi, jestli taky nejde. Představte si, vůbec o závodě nevěděl!! Na co dnes Ti mladí myslí, nevím:-)Nakonec razíme směr Chropyně již v 9:30, protože s děckama doma nešlo vydržet. Dobře, že tak, protože byť jde o obec relativně malou, najít kynologický areál pro mne nebylo zcela triviální:-)
Po příjezdu jsem překvapen, kolik je na startu lidí. Naštěstí už jsou všichni registrovaní, nečekám tedy ve frontě a registruji i Ondru, který nakonec volá, že dojede a poběží. Chviličku po mně doráží na start prezident oddílu TTS Osek s početnou suitou
doprovodu a po další mikrochvilce i Aldaman. Zjišťujeme informace o trati, běží se 5 kol kolem rybníka Hejtman a je to kros. Více než polovina trati vede po trávě, zbytek po polňajdě. Tady to na osobáček nebude, to tuším už při rozklusu. Na startu se postavím, kam patřím, tzn. do zadních řad. Závodu se naštěstí účastní i několik skutečných veteránů, snad to tedy dnes na poslední místo nebude. Rozbíhám se opatrně, tempo těsně pod 5:00/km a běží se mi překvapivě dobře, ani terén tolik nevadí. S Aldamanem ovšem vydržím jenom půl kola, pak se mi škubne, ale celou dobu ho vidím. Žádný zázrak v tom ale není, Aleš si testuje maratonské tempo. Předběhnu nějaké dva chlapíky, z nichž jeden sípe tak, až mám strach aby nezkolaboval. Chvilku mne sípoš zkouší viset, ale naštěstí nevydrží a i za ty 3-4 minuty, co ho slyším, mě berou všichni čerti. Po předběhnutí těchto dvou se dostávám na dohled slečny s nádhernýma nohama. 
No pokoukáníčko skoro na 3 okruhy:-)). Na chvilku mi ho kazí jenom čelo závodu, které jde přes nás o kolo zhruba ve 2. třetině 3. kola.Kochám se výhledem až skoro do jeho konce, ale pak mi nějak dojde, že by nebylo špatné přidat. S těžkým srdcem opouštím krásnou vyhlídku a slečnu předbíhám. Asi 200m přede mnou vidím chlapíka v trenkách, toho už asi nedoženu. Nicméně i ve čtvrtém kole mi to celkem jde a zvládám ho o 3 sekundy rychleji, než kolo 3, bohužel mne na samém jeho konci ještě stihne fiknout Ondra, který už ovšem sviští do cíle a je poslední ze závodníků nadělivších mi kolo. Na začátku posledního okruhu už konečně chápu, že šetřit síly nemá smysl a dávám do něj všechno. Dokonce předběhnu chlápka v trenkách a dostává se mi na dohled jiný maník celý v černém. Stahuju, stahuju, ale cíl je příliš blízko:-), nestihnu to. Čas mám na hodinkách stejný, jako naměřili časoměřiči a to 48:39. Hm, jenom 12 sekund za osobákem z Hulmena a přitom jde o kros (byť tedy nijak profilově náročný). Nemůžu říci, že bych byl časem nadšen, ale nejsem ani otrávený. Nepřepálil jsem začátek a ke konci byl schopen přidat. Nicméně, mrknu-li se na okruhy, tak pocity jsou jedna věc a časy druhá:-) Mezičasy po 2km totiž vypadají následovně (v závorce průměrné tepy v okruhu):2,00km 9:36 (165bpm)
4,01km 9:50 (169bpm)
6,01km 9:48 (171bpm)
8,00km 9:45 (172bpm)
10,00km 9:40 (176bpm)
Pocitově bych ovšem řekl, že poslední kolo jsem dal výrazně rychleji, než první. Garmin ale nelže:-) Zkrátka mám pocit, že jsem celkem pravidelný tempař, když nepřepálím, teď ještě někde vyšašit to pořádné tempo, že jo:-)
úterý 29. dubna 2008
2 běžecké fáze, poprvé v životě
Ještě nedávno by mne vůbec nenapadlo, že se k této metodě profesionálů kdy uchýlím. Dvoufázový trénink pro mne pochopitelně není až takové nóvum. Konec konců, když má člověk v přípravě 3 sporty, trvale s jednofázovým tréninkem asi nevystačí.
Za všechno může, jako ostatně vždy, trenér. V neděli mi poslal přehled tréninku tak pozdě, že už jsem ho nepřečetl a svévolně jsem jel do práce na kole. Po návratu domů jsem chytil takový kopr, že na předepsaný běh už prostě nebyl morál.
Červík ale hlodal, nebude volná dvanáctka chybět? A tak jsem dnes ráno vstal a střihl si ne sice dvanáctku, ale aspoň desítku lehkého krosu. Jelikož jsem včera bulnul i plavání, dneska jsem se do toho lehce opřel a za 41 minut stihl 200 rozplavání, 10x100m kraul v 1:40 a 10x100m kraul v 1:45. Na vyplavání musela stačit stovka.
Přes den jsem se celkem držel s jídlem, nicméně manželka tradičně v takový den připraví něco zákeřného, jako třeba zapečenou brokolici s brambory, nebo jindy vynikající fazolovou polévku, případně, jako dnes, obojí:-). Tím jdou pochopitelně všechna dobrá předsevzetí do kopru. Asi mi ale fakt šibe, protože po kontrolo váhy jsem se lekl, uložil děti a vyrazil na tentokrát dnešní trénink, desítku s motivem 10x100.
Takovej su vzorňák. A jestli mě kurňa nikdo nepochválí, tož sem přestanu psat a basta:-D Jo a po běhu, než jsem se šel napít, to psalo 96kg.
Za všechno může, jako ostatně vždy, trenér. V neděli mi poslal přehled tréninku tak pozdě, že už jsem ho nepřečetl a svévolně jsem jel do práce na kole. Po návratu domů jsem chytil takový kopr, že na předepsaný běh už prostě nebyl morál.
Červík ale hlodal, nebude volná dvanáctka chybět? A tak jsem dnes ráno vstal a střihl si ne sice dvanáctku, ale aspoň desítku lehkého krosu. Jelikož jsem včera bulnul i plavání, dneska jsem se do toho lehce opřel a za 41 minut stihl 200 rozplavání, 10x100m kraul v 1:40 a 10x100m kraul v 1:45. Na vyplavání musela stačit stovka.
Přes den jsem se celkem držel s jídlem, nicméně manželka tradičně v takový den připraví něco zákeřného, jako třeba zapečenou brokolici s brambory, nebo jindy vynikající fazolovou polévku, případně, jako dnes, obojí:-). Tím jdou pochopitelně všechna dobrá předsevzetí do kopru. Asi mi ale fakt šibe, protože po kontrolo váhy jsem se lekl, uložil děti a vyrazil na tentokrát dnešní trénink, desítku s motivem 10x100.
Takovej su vzorňák. A jestli mě kurňa nikdo nepochválí, tož sem přestanu psat a basta:-D Jo a po běhu, než jsem se šel napít, to psalo 96kg.
neděle 27. dubna 2008
2008 týden 17 (21.4..- 27.4.)
Trenér pro mne vyprodukoval následující:
Pon- klus 10km na 145
Ute- kolo
Str- 3R, 2x4km po 5:10/pauza 4´, V2
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 155
Sob- kolo
Ned- souvisle 25km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat
Řekl bych, že jsem s tím popasoval celkem se ctí, byť jsem měl tréninkové úsilí komplikované relativně bohatým doprovodným programem spojeným převážně s nějakou konzumací:-))
V pondělí jsem už skoro tradičně ráno totální lemra. Nevstanu, nicméně dokopu se v poledne cosi zaplavat a klusat jdu večer. Úplně na pohodu, tepy vypadají vysoké, protože mi už slábla baterka v pásu, takže jsem prvních 10minut bojoval s hodnotami kolem 200:-).
Ani úterek, stejně jako den předchozí, nedával příliš nadějí na cestu do práce na kole. Dokonce jsem se ráno vzbudil, vstal a kurnik, venku prší. Co už, šup zpět do pelechu. V poledne zaplavat a běh opět až večer. A asi se opět potvrdilo, že forma (jestli o něčem takovém při mé výkonnosti může být řeč) asi je. Chtěl jsem odběhnou ty 4km úseky původně plánované na středu. Už při rozklusu jsem tušil, že to dneska pude. První 4km jsou proti větru, přesto relativně v klidu držím tempo 5:06, průměrný tep úseku 159. Zpět mi foukne do zad a vida, při stejném tepu tempo 4:57. Pravda, konec už jsem docela tlačil na pilu, abych se s tempem pod 5:00 dostal;-). Dobré, patnáctka za 1:19:17 (je v tom rozklus i výklus) na průměrném tepu 154.
Ve středu konečně do práce na kole!
Na čtvrteční služebku jsem se dokonce celkem těšil, protože už jsem byl utahaný jako kůň.
V pátek opět kolečko do práce a taky opět funí. Ale dnes slavíme narozeniny skorošvagrové, musím domů pořádně tumlovat, takže neřeším nějaké tepy. Na oslavě se celkem šetřím s pitím teda, protože Jitka připravila naprosté žrací orgie. Počítám, že jí připravené potraviny by nasytily hladovějící Afriku na několik dní.
V sobotu totiž celý den hlídám děti a protože žena jede už v 8 ráno, musím pětadvacku odběhnout brzo ráno. A opravdu se mi podařilo vstát ve 4:50 a trénink zvládnout. Zejména vystuňované tempo cestou zpět mne celkem bavilo. Večer jsem se vypravil zocelit organismus na rožnění prasátka. 2 panáky slivovice ještě před prvním pivem dávaly tušit, že dneska to s kontrolou a ovládáním nebude nic moc. No co budu vyprávět, vožral jsem se jako to prase ( které se naštěstí začalo rožnit pozdě, takže jsem se zvádl moc nepřejíst:-)), slivovici ovšem brkám ještě teď, nicméně díky její kvalitě je kocovina dost milosrdná. A jelikož opékajícím oslavencem byl kolega z TTS Osek, rovnou jsem si domluvil nedělní vyjížďku s prezidentem klubu.
V neděli se mi vstávalo fakt blbě a to mne moje milosrdná žena nechala ležet až do 9:30. Posnídal jsem 1,5 litru čerstvé žinčice, zapil ji kvasnicovým ležákem a začal se cítit skoro normálně. Po obědě startuju na kolo a je mi jasné, že dneska to žádná extra divočina nebude, takže lehce vypustíme několik plánovaných kopců:-)) V zásadě jsem překvapen, že mi není nijak zle, takže po 80-ti km příjemné společné vyjížďky nechávám Petra v Oseku a jedu domů, fouká do zad, pohodka. Asi půl kiláku za Osekem, co by kamenem dohodil domů, mi najednou totálně dochází, na 7-mi zbývajících km domů třikrát zastavuju a rozdýchávám blinkací návaly. Domů dojíždím totálně prošitý. Trvá skoro hodinu, než se jakž takž vzpamatuju. Vinu příkládám tomu, že jsme se nestavili na pivo, tím jsem se spravil až doma;-)
Tabulečka je tady a co se týče hubnutí v přímém přenosu, tak dneska to píše 97,5kg což mi příjde bezva zejména s ohledem na absolvovaný program:-))
Jako důležitou skutečnost vidím ještě to, že díky dnešní vyjížďce jsem počtem najetých km (se započtením trenažéru) překonal o pár km kilometry naběhané. Kónečně, doufejme, že počasí už půjde jenom k lepšímu.
Pon- klus 10km na 145
Ute- kolo
Str- 3R, 2x4km po 5:10/pauza 4´, V2
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 155
Sob- kolo
Ned- souvisle 25km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat
Řekl bych, že jsem s tím popasoval celkem se ctí, byť jsem měl tréninkové úsilí komplikované relativně bohatým doprovodným programem spojeným převážně s nějakou konzumací:-))
V pondělí jsem už skoro tradičně ráno totální lemra. Nevstanu, nicméně dokopu se v poledne cosi zaplavat a klusat jdu večer. Úplně na pohodu, tepy vypadají vysoké, protože mi už slábla baterka v pásu, takže jsem prvních 10minut bojoval s hodnotami kolem 200:-).
Ani úterek, stejně jako den předchozí, nedával příliš nadějí na cestu do práce na kole. Dokonce jsem se ráno vzbudil, vstal a kurnik, venku prší. Co už, šup zpět do pelechu. V poledne zaplavat a běh opět až večer. A asi se opět potvrdilo, že forma (jestli o něčem takovém při mé výkonnosti může být řeč) asi je. Chtěl jsem odběhnou ty 4km úseky původně plánované na středu. Už při rozklusu jsem tušil, že to dneska pude. První 4km jsou proti větru, přesto relativně v klidu držím tempo 5:06, průměrný tep úseku 159. Zpět mi foukne do zad a vida, při stejném tepu tempo 4:57. Pravda, konec už jsem docela tlačil na pilu, abych se s tempem pod 5:00 dostal;-). Dobré, patnáctka za 1:19:17 (je v tom rozklus i výklus) na průměrném tepu 154.
Ve středu konečně do práce na kole!
Na čtvrteční služebku jsem se dokonce celkem těšil, protože už jsem byl utahaný jako kůň.
V pátek opět kolečko do práce a taky opět funí. Ale dnes slavíme narozeniny skorošvagrové, musím domů pořádně tumlovat, takže neřeším nějaké tepy. Na oslavě se celkem šetřím s pitím teda, protože Jitka připravila naprosté žrací orgie. Počítám, že jí připravené potraviny by nasytily hladovějící Afriku na několik dní.
V sobotu totiž celý den hlídám děti a protože žena jede už v 8 ráno, musím pětadvacku odběhnout brzo ráno. A opravdu se mi podařilo vstát ve 4:50 a trénink zvládnout. Zejména vystuňované tempo cestou zpět mne celkem bavilo. Večer jsem se vypravil zocelit organismus na rožnění prasátka. 2 panáky slivovice ještě před prvním pivem dávaly tušit, že dneska to s kontrolou a ovládáním nebude nic moc. No co budu vyprávět, vožral jsem se jako to prase ( které se naštěstí začalo rožnit pozdě, takže jsem se zvádl moc nepřejíst:-)), slivovici ovšem brkám ještě teď, nicméně díky její kvalitě je kocovina dost milosrdná. A jelikož opékajícím oslavencem byl kolega z TTS Osek, rovnou jsem si domluvil nedělní vyjížďku s prezidentem klubu.
V neděli se mi vstávalo fakt blbě a to mne moje milosrdná žena nechala ležet až do 9:30. Posnídal jsem 1,5 litru čerstvé žinčice, zapil ji kvasnicovým ležákem a začal se cítit skoro normálně. Po obědě startuju na kolo a je mi jasné, že dneska to žádná extra divočina nebude, takže lehce vypustíme několik plánovaných kopců:-)) V zásadě jsem překvapen, že mi není nijak zle, takže po 80-ti km příjemné společné vyjížďky nechávám Petra v Oseku a jedu domů, fouká do zad, pohodka. Asi půl kiláku za Osekem, co by kamenem dohodil domů, mi najednou totálně dochází, na 7-mi zbývajících km domů třikrát zastavuju a rozdýchávám blinkací návaly. Domů dojíždím totálně prošitý. Trvá skoro hodinu, než se jakž takž vzpamatuju. Vinu příkládám tomu, že jsme se nestavili na pivo, tím jsem se spravil až doma;-)
Tabulečka je tady a co se týče hubnutí v přímém přenosu, tak dneska to píše 97,5kg což mi příjde bezva zejména s ohledem na absolvovaný program:-))
Jako důležitou skutečnost vidím ještě to, že díky dnešní vyjížďce jsem počtem najetých km (se započtením trenažéru) překonal o pár km kilometry naběhané. Kónečně, doufejme, že počasí už půjde jenom k lepšímu.
neděle 20. dubna 2008
2008 týden 16 (14.4..- 20.4.)
Další týden utekl. Přemýšlel jsem nad několika věcmi, některé jsem domyslel, některé zahodil, jiné odsunul na posléze.
1. věc: jsem strašně bachratej. Dokonce více, než loni touto dobou. Je to tím, že nejezdím do práce na kole, furt nějak není počasí. Budu muset trochu ubrat v jídle a jako jedno z dalších opatření budu zveřejňovat svoji nedělní váhu. Za konstatování čtenářů v komentářích, že jsem tlusté prase předem děkuji. O teorie, že to není tak zlé, nestojím, že Aldamane:-))) Tuto neděli jsem na 98kg, kua.
2. věc: chtěl jsem jít na Hanácký půlmaraton. Mrkl jsem ale na loňské časy a přes 1:50 našel jediný čas. Tam nemám co dělat. Nejdu.
3. věc: Mamuttour. Nejspíš nepojedu dlouhou. Prd jezdím a z toho si na těch 210 netroufám. Navíc v souladu s bodem jedna je moje vrchařská forma tristní. Zatím odkládám na posléze.
Další věci nejsou hodny zveřejnění.
Trénink od Michala vypadal takto:
Pon- klus 10km na 145
Ute- 3R, 6km po 5:10´/km, V2
Str- volno
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 145
Sob- kolo
Ned- souvisle 8km na 5:30+8km na 5:20 (nebo rychleji )
V pondělí potřebuju být rozumně v práci a je slušné počasí na kolo. Takže bulnu běh a jedu:-)
V úterý tam mám běh, který ale nedodržím, protože mám tu včerejší bulku, kvůli níž ho natáhnu. Po 3km rozklusu vydržím tempo 5:09 12km místo šesti. Je z toho osobák na 15km 1:18:33 a i na 20km (ten jsem ještě nikdy neměřil:-)) po výklusu 1:47:25. Přes poledne jdu plavat, ale bazén je plný meger z magistrátu, které mají bazén zadara, takže se jenom motají a zabírají místo. Do ženských nekopu, takže to po 1,6 km balím.
Středa a čtvrtek ruply na to, že je prostě občas potřeba taky pracovat
V pátek tam mám klus, který dám, ale malinko delší. Svítí vycházející sluníčko, pěkně se kluše. Přes poledne jdu plavat a protože jsem si už před nějakým časem řekl, že nebudu plavat kratší tréninky než 2km, musím si opravit průměr kvůlivá pondělku a za 41:30 stihnu 2400. Uffff.
V sobotu mám sice předepsané kolo, ale předpověď je na sobotu pesimistická a na neděli optimistická, změna pořadí je tudíž nasnadě. Navíc se podařilo domluvit výběh s Aldamanem, což se podařilo po fakt dlouhé době a stálo to za to:-). Oproti předpisu jsem zařadil rozklus, pak tempo 5:30, ale nikoli 8km nýbrž 10 s tím, že i to svižnější zkusím vydržet, co to dá. Běžíme kolem Bečvy a první část je náročná, protože fouká "do držky", takže z tempa 5:30 je rázem 5:35. Na 5:10 (z nějakého důvodu jsem si spletl 5:20 s 5:10:-)) se dívám s obavami. Ničím nepodloženými, jaxe ukáže. Zpět to rozbíháme na 5:05, s větrem v zádech to jde samo a prvních 5km při tomto tempu dokonce zvládám mluvit (Aldaman samozřejmě pindá furt, tempo je pro něj na pohodu), pak trošku zrychlíme, musím tedy zmlknout. Rozhodnu se držet tempo až po půlmaraton. Ten pak dám za 1:53:11, což je rovněž osobák, bo jsem půlmaraton ještě nikdy neměřil:-D. Nejít to ve dvou, nemám nejspíš morál se s tím větrem prát tak dlouho. Navíc ke konci už jsem za Alešem vyloženě vlál, ale vodič valil, tak já musel taky:-). Díkec strýcu.
V neděli je počasí na pytel. Vůbec mne to letos už nějak nebaví. Původně jsem chtěl jet ráno, pak se vyjasnění přesunulo ze soboty večer na neděli průběh dne. Takže ráno padá, sice jsem si natáhl budíka, že aspoň ráno na chvíli vyběhnu, ale mám totální kopr. Kašlu na to. Počasí se moc nelepší ani po obědě. Sem tam zamrholí, tfuj. O půl čtvrté se odhodlávám vyjet. Nezmoknu, ale není to ono, nebaví mě to, do Kozlova se trápím, je zima i na to stavit se na pivo, tak si odkroutím 60km a jedu domů, musím ještě doučit neteř matiku. Matura je holt potvora:-)
Celkem slušný týden (tabulečka), ale stejně nejsem spokojen. V neděli jsem mohl vstát, zaběhnout, ale hlavně mělo být pěkně a já si měl dát stovečku, na kterou jsem měl domluvenou vycházku:-) Himlgergot, kdy začne konečne být venku i pro cyklisty do pěkného počasí? Toho kola se začínám fakt bát.
1. věc: jsem strašně bachratej. Dokonce více, než loni touto dobou. Je to tím, že nejezdím do práce na kole, furt nějak není počasí. Budu muset trochu ubrat v jídle a jako jedno z dalších opatření budu zveřejňovat svoji nedělní váhu. Za konstatování čtenářů v komentářích, že jsem tlusté prase předem děkuji. O teorie, že to není tak zlé, nestojím, že Aldamane:-))) Tuto neděli jsem na 98kg, kua.
2. věc: chtěl jsem jít na Hanácký půlmaraton. Mrkl jsem ale na loňské časy a přes 1:50 našel jediný čas. Tam nemám co dělat. Nejdu.
3. věc: Mamuttour. Nejspíš nepojedu dlouhou. Prd jezdím a z toho si na těch 210 netroufám. Navíc v souladu s bodem jedna je moje vrchařská forma tristní. Zatím odkládám na posléze.
Další věci nejsou hodny zveřejnění.
Trénink od Michala vypadal takto:
Pon- klus 10km na 145
Ute- 3R, 6km po 5:10´/km, V2
Str- volno
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 145
Sob- kolo
Ned- souvisle 8km na 5:30+8km na 5:20 (nebo rychleji )
V pondělí potřebuju být rozumně v práci a je slušné počasí na kolo. Takže bulnu běh a jedu:-)
V úterý tam mám běh, který ale nedodržím, protože mám tu včerejší bulku, kvůli níž ho natáhnu. Po 3km rozklusu vydržím tempo 5:09 12km místo šesti. Je z toho osobák na 15km 1:18:33 a i na 20km (ten jsem ještě nikdy neměřil:-)) po výklusu 1:47:25. Přes poledne jdu plavat, ale bazén je plný meger z magistrátu, které mají bazén zadara, takže se jenom motají a zabírají místo. Do ženských nekopu, takže to po 1,6 km balím.
Středa a čtvrtek ruply na to, že je prostě občas potřeba taky pracovat
V pátek tam mám klus, který dám, ale malinko delší. Svítí vycházející sluníčko, pěkně se kluše. Přes poledne jdu plavat a protože jsem si už před nějakým časem řekl, že nebudu plavat kratší tréninky než 2km, musím si opravit průměr kvůlivá pondělku a za 41:30 stihnu 2400. Uffff.
V sobotu mám sice předepsané kolo, ale předpověď je na sobotu pesimistická a na neděli optimistická, změna pořadí je tudíž nasnadě. Navíc se podařilo domluvit výběh s Aldamanem, což se podařilo po fakt dlouhé době a stálo to za to:-). Oproti předpisu jsem zařadil rozklus, pak tempo 5:30, ale nikoli 8km nýbrž 10 s tím, že i to svižnější zkusím vydržet, co to dá. Běžíme kolem Bečvy a první část je náročná, protože fouká "do držky", takže z tempa 5:30 je rázem 5:35. Na 5:10 (z nějakého důvodu jsem si spletl 5:20 s 5:10:-)) se dívám s obavami. Ničím nepodloženými, jaxe ukáže. Zpět to rozbíháme na 5:05, s větrem v zádech to jde samo a prvních 5km při tomto tempu dokonce zvládám mluvit (Aldaman samozřejmě pindá furt, tempo je pro něj na pohodu), pak trošku zrychlíme, musím tedy zmlknout. Rozhodnu se držet tempo až po půlmaraton. Ten pak dám za 1:53:11, což je rovněž osobák, bo jsem půlmaraton ještě nikdy neměřil:-D. Nejít to ve dvou, nemám nejspíš morál se s tím větrem prát tak dlouho. Navíc ke konci už jsem za Alešem vyloženě vlál, ale vodič valil, tak já musel taky:-). Díkec strýcu.
V neděli je počasí na pytel. Vůbec mne to letos už nějak nebaví. Původně jsem chtěl jet ráno, pak se vyjasnění přesunulo ze soboty večer na neděli průběh dne. Takže ráno padá, sice jsem si natáhl budíka, že aspoň ráno na chvíli vyběhnu, ale mám totální kopr. Kašlu na to. Počasí se moc nelepší ani po obědě. Sem tam zamrholí, tfuj. O půl čtvrté se odhodlávám vyjet. Nezmoknu, ale není to ono, nebaví mě to, do Kozlova se trápím, je zima i na to stavit se na pivo, tak si odkroutím 60km a jedu domů, musím ještě doučit neteř matiku. Matura je holt potvora:-)
Celkem slušný týden (tabulečka), ale stejně nejsem spokojen. V neděli jsem mohl vstát, zaběhnout, ale hlavně mělo být pěkně a já si měl dát stovečku, na kterou jsem měl domluvenou vycházku:-) Himlgergot, kdy začne konečne být venku i pro cyklisty do pěkného počasí? Toho kola se začínám fakt bát.
neděle 13. dubna 2008
2008 týden 15 (7.4..- 13.4.)
První týden s odtrénovanými 12-ti hodinami. Celkem dost dobré:-) Jelikož Michalovy nechodily maily z mé gmailí schránky (v poslední době s tím trochu bojuju, mám pocit, že seznam.cz i centrum.cz čas od času prostě maily od gmailu ztrácejí), měl pocit, že nereaguji na jeho dotazy k tréninku a žádný jsem tedy neměl. To značí týden plný improvizace:-)
V pondělí jsem si dal pokempové lehké plavání a protože jsem měl černé běžecké svědomí, vyrazil jsem ještě večer po manželčině návratu z pilates na noční devítku. Nechtělo se mi, potmě mne to nebavilo, ale co už.
V úterý Prágl. V pět ráno odjezd, v deset večer návrat. Klasický den na prd.
Ve středu jsem zase nevstal. Kurnik, mám s tím nějaké problémy, zejména když po pozdních návratech domů špatně spím. V poledne jsem si dal výživné plavání s celkem 400m delfína a taky jsem si mákl s novými packami speedo. Jsou velké, pohodlné a ruce z nich bolí fest:-)
Běh tedy zase večer. To se žena vrací ze cvičení o hoďku dříve, takže vybíhám ještě za lehkého šera, jež však nemá dlouhého trvání. Stejně ale zvládnu svižnou 12-tku v tempu 5:19 na 154-ech bpm. Dobrý.
Predpověď na čtvrtek dává tušit, že se letos prvně vypravím do práce na kole. Bezva jsem se projel do práce, zato z práce se pěkně nažral větru. Moravská brána je holt moravská brána.
V pátek jsem vstal, hurrá. Je z toho prima patnáctka kolem Bečvy. Přes poledne plavání, taky fajn.
Na sobotu jsme zase po dlouhé době domluvení s Aldamanem na delší běh. Leč v šest ráno chčije a chčije. V devět to začíná vypadat nadějně, ale protože je v plánu výlet do aquaparku v Hranicích přes poledne, je to na mne už pozdě. Zvládnu tedy jenom svižnou osmičku těsně před odjezdem. V hranickém aquaparku jsem prvně, ale rozhodně ne naposledy. Proti Přerovu v atrakcích pro děti nebe a dudy. Odpoledne razí choť na dámskou jízdu, takže jsem otec na full time a žádné pokračování sportovní přípravy se nekoná.
V neděli se blbě vstává. Udělali jsme si s dětmi spací pelech v obýváku a spali pohromadě, což značí, že se ráno před definitivní likvidací spaní musí odehrát spousta kravin a intenzívní rozhovor, proč takový binec nemůže zůstat v obýváku celý den:-)
Hnán čímsi se přes domluvené popolední kolo vydávám na běh a vida: už při rozbíhání mám nějak lehké nohy. Je z toho pětka v tempu 5:10 a pořád se cítím nějak dobře, tak přidám na 4:50 a zase to jde. U vědomí, že mne za chvíli čeká kolo to nehrotím, po třech km proto zpomaluji a vyklusávám domů.
Ve 12:30 razí z parkoviště před naším domem poměrně silná výprava. Připojil se Ondra, Aldaman a jeho kamarád, v Oseku navíc oddílový prezident Peca, jeho bratr Tomáš a další oddílový člen Milan. Foukalo trochu do zad, tak se do Lipníka pěkně valilo. Výsledkem toho bylo, že se Tomáš odpojil a jel si svoje. První kopeček z Týna "pole" řádně roztrhal a při čekání na kopci pronesl Aldamanův kolega osudnou větu "myslel jsem, že se jede jezdit a ne kecat", která nějak rozhodila zejména mladé a začalo se pěkně divočit. Do Bystřice je to z kopce do kopce, přesto průměr neklesal pod 30kmph. V Blazicích zjišťujeme, že už jsme bez Aldamana a jeho kolegy. Z Bystřice do Holešova se regulérně prasí. Furt přes 40kmph až v Holešově zastavíme na pivo. Zejména Milan po včerejší Chřibské padesátce předvádí pěkný výkon (tedy při jízdě, pivo si dáme s Ondrou sami dva:-)). Osečáci už s námi nechtěji jet na Troubky, takže počkají na vypití rychlého piva a valíme dál, od Staré Vsi už jenom ve dvou. Nefouká nám do zad, ale zboku, což není ono, nicméně domů už to dotlačíme s finálním průměrem 29,8 na 87-mi kilometrech. Na letošní třetí vyjížďku bych řekl dost dobrý, navíc jsem po ranním běhu furt čekal, kdy mi dojde a nic:-D.
Upřímně, jen těžko se bráním uspokojení s tímto týdnem:-). Pouze doufám, že počasí už konečně dovolí trochu více jezdit na kole. Toho mám totiž proti loňsku najeto fakt málo.
V pondělí jsem si dal pokempové lehké plavání a protože jsem měl černé běžecké svědomí, vyrazil jsem ještě večer po manželčině návratu z pilates na noční devítku. Nechtělo se mi, potmě mne to nebavilo, ale co už.
V úterý Prágl. V pět ráno odjezd, v deset večer návrat. Klasický den na prd.
Ve středu jsem zase nevstal. Kurnik, mám s tím nějaké problémy, zejména když po pozdních návratech domů špatně spím. V poledne jsem si dal výživné plavání s celkem 400m delfína a taky jsem si mákl s novými packami speedo. Jsou velké, pohodlné a ruce z nich bolí fest:-)
Běh tedy zase večer. To se žena vrací ze cvičení o hoďku dříve, takže vybíhám ještě za lehkého šera, jež však nemá dlouhého trvání. Stejně ale zvládnu svižnou 12-tku v tempu 5:19 na 154-ech bpm. Dobrý.
Predpověď na čtvrtek dává tušit, že se letos prvně vypravím do práce na kole. Bezva jsem se projel do práce, zato z práce se pěkně nažral větru. Moravská brána je holt moravská brána.
V pátek jsem vstal, hurrá. Je z toho prima patnáctka kolem Bečvy. Přes poledne plavání, taky fajn.
Na sobotu jsme zase po dlouhé době domluvení s Aldamanem na delší běh. Leč v šest ráno chčije a chčije. V devět to začíná vypadat nadějně, ale protože je v plánu výlet do aquaparku v Hranicích přes poledne, je to na mne už pozdě. Zvládnu tedy jenom svižnou osmičku těsně před odjezdem. V hranickém aquaparku jsem prvně, ale rozhodně ne naposledy. Proti Přerovu v atrakcích pro děti nebe a dudy. Odpoledne razí choť na dámskou jízdu, takže jsem otec na full time a žádné pokračování sportovní přípravy se nekoná.
V neděli se blbě vstává. Udělali jsme si s dětmi spací pelech v obýváku a spali pohromadě, což značí, že se ráno před definitivní likvidací spaní musí odehrát spousta kravin a intenzívní rozhovor, proč takový binec nemůže zůstat v obýváku celý den:-)
Hnán čímsi se přes domluvené popolední kolo vydávám na běh a vida: už při rozbíhání mám nějak lehké nohy. Je z toho pětka v tempu 5:10 a pořád se cítím nějak dobře, tak přidám na 4:50 a zase to jde. U vědomí, že mne za chvíli čeká kolo to nehrotím, po třech km proto zpomaluji a vyklusávám domů.
Ve 12:30 razí z parkoviště před naším domem poměrně silná výprava. Připojil se Ondra, Aldaman a jeho kamarád, v Oseku navíc oddílový prezident Peca, jeho bratr Tomáš a další oddílový člen Milan. Foukalo trochu do zad, tak se do Lipníka pěkně valilo. Výsledkem toho bylo, že se Tomáš odpojil a jel si svoje. První kopeček z Týna "pole" řádně roztrhal a při čekání na kopci pronesl Aldamanův kolega osudnou větu "myslel jsem, že se jede jezdit a ne kecat", která nějak rozhodila zejména mladé a začalo se pěkně divočit. Do Bystřice je to z kopce do kopce, přesto průměr neklesal pod 30kmph. V Blazicích zjišťujeme, že už jsme bez Aldamana a jeho kolegy. Z Bystřice do Holešova se regulérně prasí. Furt přes 40kmph až v Holešově zastavíme na pivo. Zejména Milan po včerejší Chřibské padesátce předvádí pěkný výkon (tedy při jízdě, pivo si dáme s Ondrou sami dva:-)). Osečáci už s námi nechtěji jet na Troubky, takže počkají na vypití rychlého piva a valíme dál, od Staré Vsi už jenom ve dvou. Nefouká nám do zad, ale zboku, což není ono, nicméně domů už to dotlačíme s finálním průměrem 29,8 na 87-mi kilometrech. Na letošní třetí vyjížďku bych řekl dost dobrý, navíc jsem po ranním běhu furt čekal, kdy mi dojde a nic:-D.
Upřímně, jen těžko se bráním uspokojení s tímto týdnem:-). Pouze doufám, že počasí už konečně dovolí trochu více jezdit na kole. Toho mám totiž proti loňsku najeto fakt málo.
úterý 8. dubna 2008
2008 týden 14 (31.3..- 6.4.)
Tento týden se ve druhé polovině odehrával ve znamení plaveckého kempu, byl tedy poměrně výživný. :-D
Michalův předepsaný trénink vypadal následovně:
Michalův předepsaný trénink vypadal následovně:
Pon- klus 10km na 145
Ute- klus 8km na 150
Str- 3R, 4x1km za 4:30´/pauza 5´, 3R
Ctv- volno - plavani
Pat- ett
Sob- ett
Ned- ett
V pondělí jsme měl dovolenou. Poslední den na odevzdání daňového přiznání s očekávanou frontou a taky jsem si řekl, že by nebylo špatné si konečně po třech měsících vyzvednout občanku. Sice kartička na houby, ale občas ji chtějí.
Jelikož jsem byl hodný a stihl za dopoledne nejen oba úřady, ale i objednat manželce kolo a složit zálohu, dostal jsem vycházku a vyrazil na silnici. Cítil jsem ještě neděli, takže jsem se nehrnul do kopců a za necelé dvě hodinky se vrátil domů. Venku ale bylo moc krásně, tak jsem se jenom přezul do maratonek a vyrazil na první letošní přechodový trénink a dobrý. Celkem to šlo Čekyňák nečekyňák.
V úterý se mi podařilo přivstat a vyrazit na běh. Rozhodl jsem se zařadit středeční 4x1km ve 4:30. Stala se ale menší chybka a pustil jsem si v garminovi jiný trénink 5x1km s pauzou nikoli 5 anóbrž 4 minuty. Na lačno ty intensity nějako nejsou ono. Nějak jsem se tím ale protrápil, většinou kolem 4:35 a při výklusu a potláčení blinkání si říkal, že desítka za 45 bude ještě stát hodně práce a kil :-D
Středeční expedice Prágl značí volný den.
Ve čtvrtek se mi zoufale nechce z pelechu. Vrátil jsem se pozdě a spánek chybí. Nakonec se dokopu ven, protože tak nějak tuším absence běhu na kempu a v pátek kvůli časnému odjezdu směr Chrudim plánuji hodně časnou cestu do práce. Mám sice hned po rozběhu nějako vysoko tepy, ale zdá se mi běžet dobře. Zkouším tedy zrychlit na 5:00, že dám 4-5 km v tomto tempu.
V pátek se mi stala taková věc. Děti mne ráno chytili ještě doma a nějak se mi nechtělo jim jenom říct zdar a odjet. Tak jsme blbli v posteli, pak u snídaně, pak najednou byla Maruška ve škole, Matýsek ve školce a my se ženou sami doma. Zařazuji tedy v týdnu ještě jeden dovolené za účelem dalšího blbnutí v posteli :-D. Když už máme volný den, nabídnu se, že navařím. Žena souhlasí a příznivě naladěna, čehož jsem využil, objednal gnocci s ořechovoparmazánovou omáčkou od Madonny (doporučuji, kdybyste tam náhodou zavítali. Gnocci jim fakt jdou) a vyrazil na běh využít čas ušetřený vařením :-D.
A dobré docela. Nějak to utíká, prvních 7km v tempu 5:20 a cítím se fajn. Přidám. 5km v tempu 5:00 jde proti včerejšku dobře a po dvoukilometrovém výklusu domů mám nejrychlejší tréninkové tempo všech dob 5:17.
Doma ještě vysvětlím Matýskovi, že výuka motýlka neznamená, že se budu učit plavat i včelku či mouchu :-D a valím směr Chrudim.
Celkem dobrý týden řekl bych. Motýlka jsem zdokonalil, přechodový trénink zařadil, něco málo i uběhl a celkem se odreagoval. A nesmím samozřejmě zapomenout na tabulku pro ironmana a jeho špeha aldamana :-DD.
neděle 6. dubna 2008
Plavecký kemp Chrudim 4.-6.4. aneb motýlková taškařice
Tento kemp jsem původně vůbec neplánoval. Zařadil jsem jej jako náhradu velikonočního soustředění, kam jsem nemohl jet.
Kempu se účastnilo poměrně málo lidí, což bylo prima, páč jinak bychom se v lajnách zbytečně masakrovali:-). Při rozřazovacím závodě jsem docela trnul, jestli se vůbec dostanu do prvního družstva. eTriatlonový tým odvádí evidentně dobrou práci, protože s výjimkou dvou dorostenců závodních plavců, tam byli samí jejich odchovanci a časy na 200 kraul se pohybovaly skoro všechny blízko 3 minut a dost lidí zvládlo 50m kraulových noh pod minutu. Nakonec mi to o chlup vyšlo, byť poslední disciplínu delfínové vlnění jsem měl katastrofální (jako bývalý pólista jakž takž zaplavu kraula, ale motýlek se vždycky plaval s prsovýma nohama a v delfínovém vlnění jsem doposud tragický samouk). Tím, že nás bylo málo, netrvaly závody dlouho a ještě se stihlo celkem zaplavat Převážně technika vlnění a tak. Následoval svižný přesun na ubytování a šupky dupky k Daliborovi na večeři. Dali jsme si pěkně do nosu a v družné atmosféře poseděli cca do 3. Proti poslednímu kempu jsem tedy 1. noc na 5-ti hodinách spánku plus:-DD. Zajímavé, sice úplně jiná sestava než na podzim, ale zase prima lidi, se kterými se dá v klidu zapařit.
Ráno už jsme byli v lajně jenom 4 a začal seriózní delfínový trénink, ještě před ním ovšem rozcvička, zatím plnohodnotná. Spousta cvičení zejména s ploutvemi, které opravdu pomáhají hodně. Je pozoruhodné, jak moc po chvíli pomůžou kompetentí rady člověka ze břehu. Dan toho moc nenamluvil, ale za to vždycky k věci. Už při dopoledním natáčení jsem se cítil při delfínu výrazně lépe než kdykoli před tím a stačilo k tomu něco přes hoďku vedeného tréninku. Natáčelo se tentokrát i pod vodou a na SD kartu, natočené video si zájemci posléze mohli rovnou od Petra Valeše zkopírovat. Paráda, Maruška byla nadšená, že vidí tatínka v televizi plavat :-)
Po dopoledním tréninku následuje zasloužený obídek v pizzerii a pizza jako kolo od voza. Jelikož výjimečně nemám kocovinu jako prase, zvládám jídlo zcela bez problémů a pocitů přesycenosti. Po obědě následuje rozbor videa, kde si kromě stylů všímám, že jsem fakt hezkej chlap, jenom trochu těch špeků někde vytřást..... Po rozboru máme chvíli času, lehnu si tedy na postel, ale okamžitě se mi chce spát, takže se rozhoduji pro lehké proběhnutí, když už mám věci sebou. Dám jenom pětku, neznám to v Chrudimi, nepodařilo se mi vyběhnout nějak kloudně z města (to zvládám jenom v časných ranních a bez brýlí:-DD), takže jsem se vrátil, ospršil, mrkl na web (spolubydlící Dušan se stal šťastným majitelem Forerunneru 305, s chutí jsem mu tedy poreferoval o mých zkušenostech, chválit garmina mě fakt baví:-)) a valil na odpolední trénink. Už při rozcvičce (vyjímečně se ještě protahovaly i nohy:-)) jsem sakra cítil ramena, sice jsme neplavali žádné divočiny, ale i tak je motýlek dost náročný. V tréninku jsou už zařazeny i souvislé padesátky bez ploutví, které mi jdou plavat docela dobře, jsem z toho nadšený a na večeři razím sice utahaný jako kotě, ale zato spokojený jak s průběhem pokroků, tak i s novými plavkami, ironman krátkými elasťáky a packami trochu lepšími, než jsou moje dosavadní prašivky od emme. Dušan si koupil také packy, ještě před odchodem proto laborujeme s navlékáním gumiček na držení. S potěšením konstatuji, že s arenovými gumami je daleko větší pakárna než se speedy, které mám já :-)
Večeře je stejně jako v pátek společná, opět u Dalibora a opět jsem si pochutnal. Vůbec jsem si všiml, že na město velikosti Chrudimi je v centru mraky hospod, které lákají k otestování jídelníčku. A třeba plzeňská s názvem Krmelec působí vyloženě lákavě. Navzdory tomu, že rozjezd je asi pod dojmem delšího včerejšího posezení vlažnější, sedí se opět hrubě přes půlnoc. Zejména historky z Pavlovy veterinární praxe dávají už tak namoženým delfínovým břichům pořádně pokouřit:-) Většina z nich je bohužel nezveřejnitelných ;-), ale aspoň byly tak vydatné, že jsme ani nezařadili kořalku.
Spáneček, snídaně a šup na bazén. Rozcvička pěkně na pytel, vůbec se neprotahují stehna o lýtkách nemluvě. Profík má asi plnou hlavu jedné ladné plavkyně :-D. Ve vodě ovšem zato celkem solidní maso. Vyzvedávám zejména 2x200 m delfín (s ploutvemi) a 6x50m delfín (také s ploutvemi, naštěstí). Fakt dobré, z vody lezu po žebříku.
A, už poměrně stereotypně, hajdy na gáblík do picošky. Volíme s Dušanem oba jídlo na horké pánvičce a nevím jak on, já se o ni škaredě popálil, ale stejně jsem všechno snědl (lososové soté na pánvi s česnekovými bagetkami vřele doporučuji. Škoda, že jsem si nemohl dát víno, dobrá šedá rulanda by k soté šla parádně). Odcházíme a Radek připomíná, ať jsme včas na rozcvičce. Doufám, že se tentokrát aspoň lýtka protáhnou.
Prdlačku, před posledním tréninkem se nerozvičuje vůbec! Místo rozvičky je předcvičovatel manipulován jednou z cvičenek, pěknej šlendrián, že Radku?:-DDD.
Poslední hoďku plaveme v lajně jenom dva. Oba dorostenci jaxi museli odjet dříve. Neva. Podlehnu pýše a zkouším uplavat s ploutvemi 400m delfína. A uplaval jsem. Sice jsem si od stovky myslel, že další bazén už tutově zdechnu, ale nakonec se nezadařilo a manželka bude muset se životní pojistkou ještě počkat:-).
Doplaveme hodinu, rozloučíme se a jedem domů. Cestou zažívám dobrý úlek. Obvykle řídím levou rukou opřenou o opěrku ve dveřích a pravou mám na řadící páce nebo noze (mojí nebo manželky:-)). Někde před Mýtem musím zvednou levou ruku a sakra, ono to nejde. Bolest jak sviňa. Jelikož jde o moje chromé rameno, zastaví se ve mně srdce, co jsem to napáchal. Zkusím teda zvednou pravou ruku a sláva, bolí stejně. Nejsem tedy zraněný, jenom ramena mají prostě dost:-)
Bilance: jednoznačná spokojenost s kempem. Splnil jsem zejména hlavní úkol, neztratit zase brýle:-), ale i sekundární úkoly, jako zlepšení stylu a hlavně schopnost uplavat delfínem aspoň 50m tak, abych ho mohl začít pravidelně zařazovat do tréninku. Navíc byla zase výborná společnost a zábava, takže pokud bude na podzim nějaké prima soustředěníčko, nejspíš se na ně vypravím:-)
Kdyby sem náhodou zavítal někdo z plavajících na behej.com: rozhodně není třeba se delfínového kempu bát, i když někomu vůbec nejde, nebo ho vůbec nezkoušel. Ploutve opravdu hodně pomůžou a za sebe bych řekl, že jejich přínos pro delfína je asi ze všech stylů největší. Navíc výraznou většinu kempu tvoří technická cvičení na techniku vlnění, která jednoznačně přispívají k lepšímu cítění vody a mají tedy smysl i pro člověka plavajícího primárně kraul. No a v neposlední řadě je delfín silově náročný styl, kterážto síla se hodí i kraulerům:-)
Kempu se účastnilo poměrně málo lidí, což bylo prima, páč jinak bychom se v lajnách zbytečně masakrovali:-). Při rozřazovacím závodě jsem docela trnul, jestli se vůbec dostanu do prvního družstva. eTriatlonový tým odvádí evidentně dobrou práci, protože s výjimkou dvou dorostenců závodních plavců, tam byli samí jejich odchovanci a časy na 200 kraul se pohybovaly skoro všechny blízko 3 minut a dost lidí zvládlo 50m kraulových noh pod minutu. Nakonec mi to o chlup vyšlo, byť poslední disciplínu delfínové vlnění jsem měl katastrofální (jako bývalý pólista jakž takž zaplavu kraula, ale motýlek se vždycky plaval s prsovýma nohama a v delfínovém vlnění jsem doposud tragický samouk). Tím, že nás bylo málo, netrvaly závody dlouho a ještě se stihlo celkem zaplavat Převážně technika vlnění a tak. Následoval svižný přesun na ubytování a šupky dupky k Daliborovi na večeři. Dali jsme si pěkně do nosu a v družné atmosféře poseděli cca do 3. Proti poslednímu kempu jsem tedy 1. noc na 5-ti hodinách spánku plus:-DD. Zajímavé, sice úplně jiná sestava než na podzim, ale zase prima lidi, se kterými se dá v klidu zapařit.
Ráno už jsme byli v lajně jenom 4 a začal seriózní delfínový trénink, ještě před ním ovšem rozcvička, zatím plnohodnotná. Spousta cvičení zejména s ploutvemi, které opravdu pomáhají hodně. Je pozoruhodné, jak moc po chvíli pomůžou kompetentí rady člověka ze břehu. Dan toho moc nenamluvil, ale za to vždycky k věci. Už při dopoledním natáčení jsem se cítil při delfínu výrazně lépe než kdykoli před tím a stačilo k tomu něco přes hoďku vedeného tréninku. Natáčelo se tentokrát i pod vodou a na SD kartu, natočené video si zájemci posléze mohli rovnou od Petra Valeše zkopírovat. Paráda, Maruška byla nadšená, že vidí tatínka v televizi plavat :-)
Po dopoledním tréninku následuje zasloužený obídek v pizzerii a pizza jako kolo od voza. Jelikož výjimečně nemám kocovinu jako prase, zvládám jídlo zcela bez problémů a pocitů přesycenosti. Po obědě následuje rozbor videa, kde si kromě stylů všímám, že jsem fakt hezkej chlap, jenom trochu těch špeků někde vytřást..... Po rozboru máme chvíli času, lehnu si tedy na postel, ale okamžitě se mi chce spát, takže se rozhoduji pro lehké proběhnutí, když už mám věci sebou. Dám jenom pětku, neznám to v Chrudimi, nepodařilo se mi vyběhnout nějak kloudně z města (to zvládám jenom v časných ranních a bez brýlí:-DD), takže jsem se vrátil, ospršil, mrkl na web (spolubydlící Dušan se stal šťastným majitelem Forerunneru 305, s chutí jsem mu tedy poreferoval o mých zkušenostech, chválit garmina mě fakt baví:-)) a valil na odpolední trénink. Už při rozcvičce (vyjímečně se ještě protahovaly i nohy:-)) jsem sakra cítil ramena, sice jsme neplavali žádné divočiny, ale i tak je motýlek dost náročný. V tréninku jsou už zařazeny i souvislé padesátky bez ploutví, které mi jdou plavat docela dobře, jsem z toho nadšený a na večeři razím sice utahaný jako kotě, ale zato spokojený jak s průběhem pokroků, tak i s novými plavkami, ironman krátkými elasťáky a packami trochu lepšími, než jsou moje dosavadní prašivky od emme. Dušan si koupil také packy, ještě před odchodem proto laborujeme s navlékáním gumiček na držení. S potěšením konstatuji, že s arenovými gumami je daleko větší pakárna než se speedy, které mám já :-)
Večeře je stejně jako v pátek společná, opět u Dalibora a opět jsem si pochutnal. Vůbec jsem si všiml, že na město velikosti Chrudimi je v centru mraky hospod, které lákají k otestování jídelníčku. A třeba plzeňská s názvem Krmelec působí vyloženě lákavě. Navzdory tomu, že rozjezd je asi pod dojmem delšího včerejšího posezení vlažnější, sedí se opět hrubě přes půlnoc. Zejména historky z Pavlovy veterinární praxe dávají už tak namoženým delfínovým břichům pořádně pokouřit:-) Většina z nich je bohužel nezveřejnitelných ;-), ale aspoň byly tak vydatné, že jsme ani nezařadili kořalku.
Spáneček, snídaně a šup na bazén. Rozcvička pěkně na pytel, vůbec se neprotahují stehna o lýtkách nemluvě. Profík má asi plnou hlavu jedné ladné plavkyně :-D. Ve vodě ovšem zato celkem solidní maso. Vyzvedávám zejména 2x200 m delfín (s ploutvemi) a 6x50m delfín (také s ploutvemi, naštěstí). Fakt dobré, z vody lezu po žebříku.
A, už poměrně stereotypně, hajdy na gáblík do picošky. Volíme s Dušanem oba jídlo na horké pánvičce a nevím jak on, já se o ni škaredě popálil, ale stejně jsem všechno snědl (lososové soté na pánvi s česnekovými bagetkami vřele doporučuji. Škoda, že jsem si nemohl dát víno, dobrá šedá rulanda by k soté šla parádně). Odcházíme a Radek připomíná, ať jsme včas na rozcvičce. Doufám, že se tentokrát aspoň lýtka protáhnou.
Prdlačku, před posledním tréninkem se nerozvičuje vůbec! Místo rozvičky je předcvičovatel manipulován jednou z cvičenek, pěknej šlendrián, že Radku?:-DDD.
Poslední hoďku plaveme v lajně jenom dva. Oba dorostenci jaxi museli odjet dříve. Neva. Podlehnu pýše a zkouším uplavat s ploutvemi 400m delfína. A uplaval jsem. Sice jsem si od stovky myslel, že další bazén už tutově zdechnu, ale nakonec se nezadařilo a manželka bude muset se životní pojistkou ještě počkat:-).
Doplaveme hodinu, rozloučíme se a jedem domů. Cestou zažívám dobrý úlek. Obvykle řídím levou rukou opřenou o opěrku ve dveřích a pravou mám na řadící páce nebo noze (mojí nebo manželky:-)). Někde před Mýtem musím zvednou levou ruku a sakra, ono to nejde. Bolest jak sviňa. Jelikož jde o moje chromé rameno, zastaví se ve mně srdce, co jsem to napáchal. Zkusím teda zvednou pravou ruku a sláva, bolí stejně. Nejsem tedy zraněný, jenom ramena mají prostě dost:-)
Bilance: jednoznačná spokojenost s kempem. Splnil jsem zejména hlavní úkol, neztratit zase brýle:-), ale i sekundární úkoly, jako zlepšení stylu a hlavně schopnost uplavat delfínem aspoň 50m tak, abych ho mohl začít pravidelně zařazovat do tréninku. Navíc byla zase výborná společnost a zábava, takže pokud bude na podzim nějaké prima soustředěníčko, nejspíš se na ně vypravím:-)
Kdyby sem náhodou zavítal někdo z plavajících na behej.com: rozhodně není třeba se delfínového kempu bát, i když někomu vůbec nejde, nebo ho vůbec nezkoušel. Ploutve opravdu hodně pomůžou a za sebe bych řekl, že jejich přínos pro delfína je asi ze všech stylů největší. Navíc výraznou většinu kempu tvoří technická cvičení na techniku vlnění, která jednoznačně přispívají k lepšímu cítění vody a mají tedy smysl i pro člověka plavajícího primárně kraul. No a v neposlední řadě je delfín silově náročný styl, kterážto síla se hodí i kraulerům:-)
pondělí 31. března 2008
2008 týden 13 (24.- 30.3.)
Týden ve znamení prvního výjezdu na kole venku! Ale pěkně popořádku. Michalův rozpis vypadal následovně:
Pon- klus 8km na 145
Ute- volno
Str- 3R, 2x4km za 21´/pauza 5´, 3R
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 3R, 5x1km za za 4:30´(pauza 4´), V3
Ned- vytrvalost 15km na 155
Pondělek jsem s ohledem na velikonoční pondělí viděl dost s otazníkem, ale ozval se Lukáš, tak jsme šli spolu. Vylezla z toho docela docela svižná patnáctka (5:37) při tepu 148. Dobrý, tak jsem sám sebe překvapil, že jsem si večer ještě sedl na hoďku na trenažér.
V úterý jsem dodržel tréninkový plán bezezbytku a nedělal nic:-)
Středečního tréninku jsem se docela obával, ale nakonec dobré, zvládl jsem to dokonce o malinko svižněji. Celkově to i s vyklusáním s rozklusáním dalo jeden z mých nejrychlejších tréninků (5:25) při tepovce 151. Dobré dobré. Začínám přemýšlet o pátečním běhu v Olomouci.
Večer ještě hoďka na trenažéru.
Ve čtvrtek nestíhám bazén, tak aspoň večer trenažér. Celkem jsem si v kopečkách mákl:-)
Celý týden si s Michalem spisujeme o testu na kraulových 1500, v pátek na něj konečně došlo.
Odpoledne pak Běh výstavištěm Flory Olomouc.
V sobotu nemáme děti, takže vyrážíme s milostivou po nějakých nákupech. V gigasportu jsem si koupil pěkné držáky na kliky, tak jsem zvědav, jestli si na nich někdy zacvičím:-). Večer dávám jenom lehkou desítku běhu.
V neděli je nádherně a navíc jsem si domluvil vycházku na kolo. Obouvám nový plášť místo starého zlikvidovaného na trenažéru, nasazuji pumpičku, brašničku a hurrá. Navzdory dopravním uzávěrám vyjíždím na Hostýn. Žádné ďábelské tempo, spíše óda na řazení compact a převod 36x23-25:-)). Pár hodin na trenažéru je ale poznat, protože zadek vůbec netrpěl a hlaďáček jsem si dovezl jenom malinký:-). Po prvním kole pár prvních piv na zahrádce a vyplňování daňového přiznání (přece jenom v pondělí je poslední den:-) mají na svědomí, že na běh už nedošlo. Ále co, jak už je na kolo, přestanu do běhu tak bušit, spíš ho budu jenom tak lehce přikrmovat a přidám, jenom když bude škaredě na kolo.
Následující týden mne navíc čeká v plaveckém duchu, protože se jedu s etriatlonem učit plavat motýlka do Chrudimi.
Ježiš a na tabulku pro Aldamana bych málem zapomněl:-)
Pon- klus 8km na 145
Ute- volno
Str- 3R, 2x4km za 21´/pauza 5´, 3R
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 3R, 5x1km za za 4:30´(pauza 4´), V3
Ned- vytrvalost 15km na 155
Pondělek jsem s ohledem na velikonoční pondělí viděl dost s otazníkem, ale ozval se Lukáš, tak jsme šli spolu. Vylezla z toho docela docela svižná patnáctka (5:37) při tepu 148. Dobrý, tak jsem sám sebe překvapil, že jsem si večer ještě sedl na hoďku na trenažér.
V úterý jsem dodržel tréninkový plán bezezbytku a nedělal nic:-)
Středečního tréninku jsem se docela obával, ale nakonec dobré, zvládl jsem to dokonce o malinko svižněji. Celkově to i s vyklusáním s rozklusáním dalo jeden z mých nejrychlejších tréninků (5:25) při tepovce 151. Dobré dobré. Začínám přemýšlet o pátečním běhu v Olomouci.
Večer ještě hoďka na trenažéru.
Ve čtvrtek nestíhám bazén, tak aspoň večer trenažér. Celkem jsem si v kopečkách mákl:-)
Celý týden si s Michalem spisujeme o testu na kraulových 1500, v pátek na něj konečně došlo.
Odpoledne pak Běh výstavištěm Flory Olomouc.
V sobotu nemáme děti, takže vyrážíme s milostivou po nějakých nákupech. V gigasportu jsem si koupil pěkné držáky na kliky, tak jsem zvědav, jestli si na nich někdy zacvičím:-). Večer dávám jenom lehkou desítku běhu.
V neděli je nádherně a navíc jsem si domluvil vycházku na kolo. Obouvám nový plášť místo starého zlikvidovaného na trenažéru, nasazuji pumpičku, brašničku a hurrá. Navzdory dopravním uzávěrám vyjíždím na Hostýn. Žádné ďábelské tempo, spíše óda na řazení compact a převod 36x23-25:-)). Pár hodin na trenažéru je ale poznat, protože zadek vůbec netrpěl a hlaďáček jsem si dovezl jenom malinký:-). Po prvním kole pár prvních piv na zahrádce a vyplňování daňového přiznání (přece jenom v pondělí je poslední den:-) mají na svědomí, že na běh už nedošlo. Ále co, jak už je na kolo, přestanu do běhu tak bušit, spíš ho budu jenom tak lehce přikrmovat a přidám, jenom když bude škaredě na kolo.
Následující týden mne navíc čeká v plaveckém duchu, protože se jedu s etriatlonem učit plavat motýlka do Chrudimi.
Ježiš a na tabulku pro Aldamana bych málem zapomněl:-)
sobota 29. března 2008
Běh výstavištěm Flory Olomouc
Zcela neplánovaná akce. Ještě v pondělí jsem si myslel, že čtvrtek a pátek strávím ve Slaném na školení, které ovšem bylo pro malý zájem zrušeno a já chudák musel normálně do práce:-). Celý týden mi to docela běhalo, takže jsem šel do závodu dobře naladěn s vysokým očekáváním. V den závodu (pátek 28.3.) jsem si ještě střihl testík na 1500m kraula, o kterém jsme s trenérem diskutovali za 23:03, kterýžto čas mne příjemně překvapil. Co se týče časů to ovšem bylo jediné příjemné překvapení.
Závod se běží od hudebního altánku v Olomouckém parku, proti kterému utěšeně chátrá nádherná historická budova hudební kavárny, celkem tři okruhy, které vlastně nejsou okruhy, ale osmičky. Délka trati je udávána jako 8,8km, garmin naměřil o 100m méně. Na startu byla fůra lidi včetně bývalého paraplegika Martina K., který ale svoji vadu letos docela rozběhal;-). Vytipovávám ve startovním poli lidi, které bych teoreticky mohl porazit. Vybírám si paní s horší celulitidou, než mám já a pána s výrazně větším břichem než já. Nastavuji si závodní tempo na 4:30-4:40 a jde se na to. Paní i pán jsou přede mnou. V první polovině první osmičky předbíhám paní. Držím tempo 4:30 a cítím se docela dobře, což mi vydrží skoro až do konce prvníh osmičky. Při náběhu do druhé začíná moje tempo nezadržitelně klesat. Pán se mi lehce vzdaluje a ve druhé polovině mne předbíhá i paní, která po chvíli vezme i pána nezadržitelně mi zmizí. Tempo klesá a klesá, nejsem schopen přidat. Při náběhu do závěrečné osmy mám průměrné tempo už 4:50, daří se mi ale trochu zmobilizovat a lehce přidat. Sláva, předbíhám aspoň chlapíka v modrých trenkách, kterého si pamatuju z nějakých letních triatlonů. Do cíle dobíhám za nějakých 41:56, což značí průměrné tempo 4:49. Abych řekl pravdu, doufal jsem, že to bude výrazně lepší. Koketoval jsem s časem pod 40, ale jsem fakt mizerný běžec. I tak je ale letos můj nejrychlejší závod. Oproti Rohálovské desítce o 6s na km, nicméně Rohálka je kopcovitá, zatímco Flóra vyloženě rovinka s malinkými vlnkami.
Graf sice rovinatosti tratě moc neodpovídá, ale pod stromy měl garmin problémy s přesným zaměřením, takže 3D přesnost stála za pendrek. Nicméně i tak je vidět, jak mi tempo na kilák padalo po prvních dvou kilometrech celou dobu až na poslední 2km, kdy jsem nějakým zázrakem trochu ožil a ještě se zmobilizoval. Řekl bych, že jsem pozitivně přepálil a pak se trápil. Budu holt muset trochu více závodit, abych se podobným chybám vyvaroval, nebo se k tempu 4:30 prozávodil:-)
I tak jsem se ovšem neváhal za závod odměnit, protože jsme s manželkou vyrazili na večeři při příležitostí udání dětí do péče švagrům:-). Že Robert Mondavi s vínem umí, vím dlouho, nicméně Cabernet Sauvignon 2004 mne natolik překvapil svou plností, že jsem neváhal a dal si v klidu tataráček. I tuto poměrně pikantní potravinu bez problémů utáhl svou mohutnou ovocností. Takové víno u nás prostě vyrůst nemůže. No a na dobrou noc i doplnění cukrů šestiputénkový Tokay, ten můžu:-D
Závod se běží od hudebního altánku v Olomouckém parku, proti kterému utěšeně chátrá nádherná historická budova hudební kavárny, celkem tři okruhy, které vlastně nejsou okruhy, ale osmičky. Délka trati je udávána jako 8,8km, garmin naměřil o 100m méně. Na startu byla fůra lidi včetně bývalého paraplegika Martina K., který ale svoji vadu letos docela rozběhal;-). Vytipovávám ve startovním poli lidi, které bych teoreticky mohl porazit. Vybírám si paní s horší celulitidou, než mám já a pána s výrazně větším břichem než já. Nastavuji si závodní tempo na 4:30-4:40 a jde se na to. Paní i pán jsou přede mnou. V první polovině první osmičky předbíhám paní. Držím tempo 4:30 a cítím se docela dobře, což mi vydrží skoro až do konce prvníh osmičky. Při náběhu do druhé začíná moje tempo nezadržitelně klesat. Pán se mi lehce vzdaluje a ve druhé polovině mne předbíhá i paní, která po chvíli vezme i pána nezadržitelně mi zmizí. Tempo klesá a klesá, nejsem schopen přidat. Při náběhu do závěrečné osmy mám průměrné tempo už 4:50, daří se mi ale trochu zmobilizovat a lehce přidat. Sláva, předbíhám aspoň chlapíka v modrých trenkách, kterého si pamatuju z nějakých letních triatlonů. Do cíle dobíhám za nějakých 41:56, což značí průměrné tempo 4:49. Abych řekl pravdu, doufal jsem, že to bude výrazně lepší. Koketoval jsem s časem pod 40, ale jsem fakt mizerný běžec. I tak je ale letos můj nejrychlejší závod. Oproti Rohálovské desítce o 6s na km, nicméně Rohálka je kopcovitá, zatímco Flóra vyloženě rovinka s malinkými vlnkami.
Graf sice rovinatosti tratě moc neodpovídá, ale pod stromy měl garmin problémy s přesným zaměřením, takže 3D přesnost stála za pendrek. Nicméně i tak je vidět, jak mi tempo na kilák padalo po prvních dvou kilometrech celou dobu až na poslední 2km, kdy jsem nějakým zázrakem trochu ožil a ještě se zmobilizoval. Řekl bych, že jsem pozitivně přepálil a pak se trápil. Budu holt muset trochu více závodit, abych se podobným chybám vyvaroval, nebo se k tempu 4:30 prozávodil:-)I tak jsem se ovšem neváhal za závod odměnit, protože jsme s manželkou vyrazili na večeři při příležitostí udání dětí do péče švagrům:-). Že Robert Mondavi s vínem umí, vím dlouho, nicméně Cabernet Sauvignon 2004 mne natolik překvapil svou plností, že jsem neváhal a dal si v klidu tataráček. I tuto poměrně pikantní potravinu bez problémů utáhl svou mohutnou ovocností. Takové víno u nás prostě vyrůst nemůže. No a na dobrou noc i doplnění cukrů šestiputénkový Tokay, ten můžu:-D
neděle 23. března 2008
2008 týden 12 (17.- 23.3.)
Po poměrně bídných dvou předchozích týdnech by bylo prima napsat, jak se to zlomilo, nabušil jsem 15 hodin a citím se skvěle. Prdlačku. Mizérie pokračuje. Jednak mě to nějak nebaví, druhak jsem porád utahanej jak kotě. Dva celodenní pracovní výlety s návraty hluboko v noci (ó Vysočino milovaná, kdyby tak bratr Zeman místo objímání stromu vyrazil odklízet sníh na D1...) mi nepřidaly, Matýsek i manželka padli se spálovou angínou, takže i nápor na domácí povinnosti je značný. Nechám skuhrání a jak to vypadalo s plněním Michalova plánu? Převzal jsem ho takto:
Pon- 12km na 140
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 4R, 6km souvisle v tempu 5´/km , V2
Ned- 11km po 5:30+7km po 5:20+2km po 5:10
Středa: zůstávám opět s pacienty. Jelikož jsem ještě pořád nevzdal myšlenku na velikonoční časovku v sobotu, zařazuji sobotní běh. Vybíhám odpoledne, nicméně naspané 3 hodiny sakra citím. Do toho se přidá po cca 4km sněhová vánice, která mne ale překvapivě motivuje a připadám si jako megabouchač, že dokončím trénink. Sice mne to stálo hrůzu sil, ale první 2km v tempu 4:53, druhé 2km 4:49 a jednokilák za předepsaných 4:40. To jsem ani nedoufal, zuby toho mám však plné.
Čtvrtek: další Prahovýlet do nočních, čili sportovní volno jako v úterý.
Pátek: jelikož mám auto v servisu, musím do práce autobusem. S bídou jsem našel zastávku:-). Každopádně ráno neběžím. Jdu až večer po osmé. Sice jsem trochu zmokl, vyčištěná hlava za to stojí. Definitivně opouštím myšlenku na start Velikonoční časovky, i když mne s nulou venku najetých kilometrů venku lákal jako výzva.
V sobotu nás čeká menší pařbička. Švagrová má narozeny a navzdory svému pokročilému věku to pořád považuje za důvod k oslavě:-D. Účastníme se i s pacienty, kterým trochu za týden otrnulo. Dal jsem si jen lehký poobědový klus v příjemném počasí. Hm, časovka možná šla jet, co už včíl. Večer se krotím u pár piv a jenom několik málo kousků potravin. Respekt z nedělního tréninku citím značný.
Neděle: na nejdelší a nejtěžší trénink jsem domluven s Aldamanem. Jelikož to chce natáhnout, domlouváme se, že mne vyzvedne doma. Vyhlížím z okna, nikde nikdo, 15 minut od domluveného startu furt nikdo, tak jdu vyvenčit ještě psíka a narážím na totálně zmrzlého Aleše, který dorazil na čas, ale stoupl si tak blbě, že nebyl z okna vidět a zazvonit se bál. S mírným zpožděním razíme. Start v tempu 5:30. Je namrzlo, takže se dáváme u Bečvy terénem. Následkem je tradiční mírné zpomalení v terénu, takže prvních 11km dáváme v tempu 5:33. Jelikož se od 8-ého km pohybuji v tepech kolem 160-ti, tuším, že to nebude jednoduché. Na 5:20 se nicméně zrychlit podaří a jsem moc rád, že se mnou běží Aleš, který drží strojové tempo. Na něj je to pomalé, takže má dost prostoru hledět porád na hodinky:-) Po cca čtyřech km mi začíná pěkně docházet. Držím se ještě tak kilách a zachraňuje mne toaletní pauza. Odložím si v křoví a 7km zvládnu přesně v tempu 5:20. To už ale vím, že mám dost. Stejně to ale zkusím a přidám. V tempu 5:10 zvládnu 500m, pak už jde rychlost dolů a mizí schopnost organismu podávat nějaký intenzívnější výkon. Po necelém kilometru definitivně zastavuji s tím, že už domů nějak doklušu. Ani to není úplně pravda. Na cca 4km domů musím 4x přejít do chůze i při nejpomalejším klusu mi totiž létají tepy přes 165, je mi blbě od žaludku, teče ze mne jako z koně. Doma se svlékám hned ve sprchovém koutě, protože za mnou zůstávají mokré stopy a nechávám si podat pivo, kterým zachraňuji prostředí v žaludku. Zbytek rodiny se chodí do koupelny na zhrouceného tatínka dívat:-)). Asi na mne fakt moc těžký trénink i když zase až tak příliš k úspěšnému absolvování nechybělo.
Mám za sebou čistě běžecký týden. Nedostal jsem se ani do vody a asi se i dneska večer vykašlu na trenažér, který flákám už druhý týden. I tak jsem ovšem naběhal jen o 3 kilometry více, než Vl001 v odpočinkovém týdnu viz. tabulka. Snad to bude stačit:-). Uvidíme, jak se povede příštích 7 dní, už by to chtělo i pomalu vyrazit na kolo, loni touto dobou jsem měl pěkných pár stovek najeto...
Pon- 12km na 140
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 4R, 6km souvisle v tempu 5´/km , V2
Ned- 11km po 5:30+7km po 5:20+2km po 5:10
Pondělí: pracuju z domu. Žena neschopná vylézt z postele, Matýsek totéž, Maruška naštvaná, že jako jediná musí do školy:-). Když přes poledne marodi usnuli, dal jsem si 11km velmi volně. Překvapivě při tepech 138bpm tempo 6:13. Běžecky (nejen) chudý minulý týden se asi projevil lehkou odpočatostí.
Úterý: první prima výlet do Práglu. Večer nasazujeme nové call managery, restík z víkendu. Akce překvapivě proběhne hladce a po deváté razíme směr Olomouc. Díky totální ledovce a absenci fešáku silničářů dorážím domů po druhé ráno. Prima.Středa: zůstávám opět s pacienty. Jelikož jsem ještě pořád nevzdal myšlenku na velikonoční časovku v sobotu, zařazuji sobotní běh. Vybíhám odpoledne, nicméně naspané 3 hodiny sakra citím. Do toho se přidá po cca 4km sněhová vánice, která mne ale překvapivě motivuje a připadám si jako megabouchač, že dokončím trénink. Sice mne to stálo hrůzu sil, ale první 2km v tempu 4:53, druhé 2km 4:49 a jednokilák za předepsaných 4:40. To jsem ani nedoufal, zuby toho mám však plné.
Čtvrtek: další Prahovýlet do nočních, čili sportovní volno jako v úterý.
Pátek: jelikož mám auto v servisu, musím do práce autobusem. S bídou jsem našel zastávku:-). Každopádně ráno neběžím. Jdu až večer po osmé. Sice jsem trochu zmokl, vyčištěná hlava za to stojí. Definitivně opouštím myšlenku na start Velikonoční časovky, i když mne s nulou venku najetých kilometrů venku lákal jako výzva.
V sobotu nás čeká menší pařbička. Švagrová má narozeny a navzdory svému pokročilému věku to pořád považuje za důvod k oslavě:-D. Účastníme se i s pacienty, kterým trochu za týden otrnulo. Dal jsem si jen lehký poobědový klus v příjemném počasí. Hm, časovka možná šla jet, co už včíl. Večer se krotím u pár piv a jenom několik málo kousků potravin. Respekt z nedělního tréninku citím značný.
Neděle: na nejdelší a nejtěžší trénink jsem domluven s Aldamanem. Jelikož to chce natáhnout, domlouváme se, že mne vyzvedne doma. Vyhlížím z okna, nikde nikdo, 15 minut od domluveného startu furt nikdo, tak jdu vyvenčit ještě psíka a narážím na totálně zmrzlého Aleše, který dorazil na čas, ale stoupl si tak blbě, že nebyl z okna vidět a zazvonit se bál. S mírným zpožděním razíme. Start v tempu 5:30. Je namrzlo, takže se dáváme u Bečvy terénem. Následkem je tradiční mírné zpomalení v terénu, takže prvních 11km dáváme v tempu 5:33. Jelikož se od 8-ého km pohybuji v tepech kolem 160-ti, tuším, že to nebude jednoduché. Na 5:20 se nicméně zrychlit podaří a jsem moc rád, že se mnou běží Aleš, který drží strojové tempo. Na něj je to pomalé, takže má dost prostoru hledět porád na hodinky:-) Po cca čtyřech km mi začíná pěkně docházet. Držím se ještě tak kilách a zachraňuje mne toaletní pauza. Odložím si v křoví a 7km zvládnu přesně v tempu 5:20. To už ale vím, že mám dost. Stejně to ale zkusím a přidám. V tempu 5:10 zvládnu 500m, pak už jde rychlost dolů a mizí schopnost organismu podávat nějaký intenzívnější výkon. Po necelém kilometru definitivně zastavuji s tím, že už domů nějak doklušu. Ani to není úplně pravda. Na cca 4km domů musím 4x přejít do chůze i při nejpomalejším klusu mi totiž létají tepy přes 165, je mi blbě od žaludku, teče ze mne jako z koně. Doma se svlékám hned ve sprchovém koutě, protože za mnou zůstávají mokré stopy a nechávám si podat pivo, kterým zachraňuji prostředí v žaludku. Zbytek rodiny se chodí do koupelny na zhrouceného tatínka dívat:-)). Asi na mne fakt moc těžký trénink i když zase až tak příliš k úspěšnému absolvování nechybělo.
Mám za sebou čistě běžecký týden. Nedostal jsem se ani do vody a asi se i dneska večer vykašlu na trenažér, který flákám už druhý týden. I tak jsem ovšem naběhal jen o 3 kilometry více, než Vl001 v odpočinkovém týdnu viz. tabulka. Snad to bude stačit:-). Uvidíme, jak se povede příštích 7 dní, už by to chtělo i pomalu vyrazit na kolo, loni touto dobou jsem měl pěkných pár stovek najeto...
pondělí 17. března 2008
2008 týdny 10 a 11 (3. - 16.3.)
Nějak mi došla psací šťáva. Jelikož ale tento blog používám i jako tréninkový výkaz pro Michala, hodím sem aspoň tabulku desátého i jedenáctého týdne. Nebylo to nic moc. Spousta práce, výlety do Prahy včetně víkendů, prostě zabroušení do technické oblasti zase stálo hodně sil. Asi už si s call managerama hrát nebudu a konečně je komplet předám.
sobota 8. března 2008
Radíkovská 15
Na tento závod jsem se opravdu hodně těšil. Namlsán Rohálovskou desítkou se zlepšením více než 4 minuty, jsem si říkal, že loňský čas 1:25:22 by měl vypadat hodně jinak, každopádně pod 1:20 a rovněž místo v mužích A by mohlo být i jiné, než poslední:-)
Navzdory pesimistické předpovědi počasí vyšel den startu jako malovaný. Ráno byla sice zima, takže jsem si nenabalil krátké elasťáky (chybka), ale velmi rychle se oteplilo. V silné sestavě s Ondrou a Pavlem razíme směr Radíkov. Ondra už na Radíkově jako divák byl, Pavel vůbec nevěděl do čeho jde a měl strach z 15-ti kilometrového závodu. Nakonec se ovšem ukázalo, že neopodstatněný i když při cestě na kopec k rozhledně mu došlo, že moje řeči o mírně zvlněné trati jsou jenom samé lži:-). Dorážíme hoďku před startem, registrace bez fronty, hemzy Lipánka, mudrování borců AD Cyklo Brodek, zdravím kolegy z TTS Osek (jenom Petr Dohlal a Milan Urban) a už je tu start.
Ondra bojuje někdě vpředu, já zůstávám rozvážně vzadu. Na hodinkách mám nastaveno hlídání tempa mezi 4:50 a 5:15, které hned v úvodním seběhu, kterým závod začíná krutě nedodržuji. Nicméně do rychla, takže to neva. Pavel začal se mnou ze strachu aby nepřepálil, nicméně po cca 3km zjistil, že jsem na něj fakt moc pomalý a šel běžet svoje. Dokončil za 1:12:27, čímž z mého líčení vypadává až do cíle. Jak je vidět z obrázku, je profil tratě skutečně velice výživný. Celá první polovina okruhu je prakticky seběh, druhá výběh.
A ve výběhu také končí legrace. Předbíhá mne oddílový president, sice mi moc neuteče, ale nedotahuji ho. Je to jako překročení kouzelného proutku, jenom místo kročení se skáče a místo proutku přes potok. Za ním následuje výběh lesem, který je opravdu drsný a má cca 400m. Předplužuji několil veteránů, v půli se na garminu dostávám do zvoleného tempového pásma, po dalších pár stech metrech už začíná garmin kníkat "speed up", čehož nenechá až do cíle. Na tomto závodě mne váha limituje daleko více než na Rohálovce. Cítím každý gram svého otylého těla a pýcha tutově nejtěžšího účastníka přechází v rozhodnutí, že už s tím opravdu musím něco dělat. Jelikož se mi ale nechce na velkou, nemám možnost nějaké skokové hmotnostní úpravy a musím táhnout bezmála metrák dál vzhůru. Do cíle prvního kola dobíhám za necelých 39 minut a zjišťuji, že závod avízovaných 15,6km nemá, protože okruh měří pouhých 7,3km. V seběhu na začátku 2. kola zjišťuji, že presidenta pořád vidím a zkouším ho stáhnout. Pěkná kravina. Místo, abych si trochu odpočinul, valím jako hrom a skutčně se mu trošku přiblížím. Seběhová půlka ale končí, skok přes potok a už je mi to jasné, jsem to přepálil, blbec. V podstatě už nevnímám křik garmina "speed-up" a pokouším se aspoň udržet v pohybu, což se mi nakonec po celou nejprudší pasáž podaří a vyběhnu až na louku, kde se sklon trochu zlepší. Vidím, že Petr Dohnal dobíhá chlapíka v černém. To jsem netušil, že tím chlapíkem je vyhlášený přerovský ohněstrůjce a můj vodnopólový kamarád Pavel N. Vědět to, možná se ještě o trošinku více zmobilizuji, ale taky možná ne. V posledním stoupání cca 2 km před cílem mi totiž dochází tak, že musím jít. To se mi už dlouho nepřihodilo. Definitivně pohřbívám čas pod 1:20 a těším se do cíle. Dobíhám hnán sporttesterovým pípotem speed up a dá to 1:21:12 a jsem třetí od konce kategorie A, zaplať pánbůh za veterány, aspoň je za mnou více než dva lidé:-). Je mi fakt blbě, tak se aspoň chvíli posmívám komusi, kdo je od bahna více než já a jdu se vyklusat s Pavlem N. Je mu o dost líp než mně, syčákovi:-) Nadělil mi ale jenom 3 minuty, při naší poslední konfrontaci předloni na Grymovském běhu to bylo skoro 10 minut na desítce. Cestou z výklusu jsem taky potkal předního českého triatleta Martina K., který si chce koupit stejný sporttester jako já, resp. uvažuje o 405-tce. Kafrání o báječnosti garminů, výhodách vyššího rozlišení či silnější baterie mi jde výrazně lépe, než běh:-)
Jdu se osprchovat a zjišťuji, že jsem se musel proti loňsku fakt zlepšit, páč loni tekla voda už úplně ledová, zatímco letos měla dobrých 21 stupňů, takže granularita husí kůže nedosahovala ani dvou milimetrů:-D. Po sprše se můj depresívní stav výrazně lepší a definitivně odpluje po prvním pivu (byť je jím mizerná desítka Radegast), jsem totiž neřidič.
Při pomalém pití druhého piva venku na sluníčku se rozhoduji, že sem přece jenom příští rok přijedu zase.
Navzdory pesimistické předpovědi počasí vyšel den startu jako malovaný. Ráno byla sice zima, takže jsem si nenabalil krátké elasťáky (chybka), ale velmi rychle se oteplilo. V silné sestavě s Ondrou a Pavlem razíme směr Radíkov. Ondra už na Radíkově jako divák byl, Pavel vůbec nevěděl do čeho jde a měl strach z 15-ti kilometrového závodu. Nakonec se ovšem ukázalo, že neopodstatněný i když při cestě na kopec k rozhledně mu došlo, že moje řeči o mírně zvlněné trati jsou jenom samé lži:-). Dorážíme hoďku před startem, registrace bez fronty, hemzy Lipánka, mudrování borců AD Cyklo Brodek, zdravím kolegy z TTS Osek (jenom Petr Dohlal a Milan Urban) a už je tu start.
Ondra bojuje někdě vpředu, já zůstávám rozvážně vzadu. Na hodinkách mám nastaveno hlídání tempa mezi 4:50 a 5:15, které hned v úvodním seběhu, kterým závod začíná krutě nedodržuji. Nicméně do rychla, takže to neva. Pavel začal se mnou ze strachu aby nepřepálil, nicméně po cca 3km zjistil, že jsem na něj fakt moc pomalý a šel běžet svoje. Dokončil za 1:12:27, čímž z mého líčení vypadává až do cíle. Jak je vidět z obrázku, je profil tratě skutečně velice výživný. Celá první polovina okruhu je prakticky seběh, druhá výběh.
A ve výběhu také končí legrace. Předbíhá mne oddílový president, sice mi moc neuteče, ale nedotahuji ho. Je to jako překročení kouzelného proutku, jenom místo kročení se skáče a místo proutku přes potok. Za ním následuje výběh lesem, který je opravdu drsný a má cca 400m. Předplužuji několil veteránů, v půli se na garminu dostávám do zvoleného tempového pásma, po dalších pár stech metrech už začíná garmin kníkat "speed up", čehož nenechá až do cíle. Na tomto závodě mne váha limituje daleko více než na Rohálovce. Cítím každý gram svého otylého těla a pýcha tutově nejtěžšího účastníka přechází v rozhodnutí, že už s tím opravdu musím něco dělat. Jelikož se mi ale nechce na velkou, nemám možnost nějaké skokové hmotnostní úpravy a musím táhnout bezmála metrák dál vzhůru. Do cíle prvního kola dobíhám za necelých 39 minut a zjišťuji, že závod avízovaných 15,6km nemá, protože okruh měří pouhých 7,3km. V seběhu na začátku 2. kola zjišťuji, že presidenta pořád vidím a zkouším ho stáhnout. Pěkná kravina. Místo, abych si trochu odpočinul, valím jako hrom a skutčně se mu trošku přiblížím. Seběhová půlka ale končí, skok přes potok a už je mi to jasné, jsem to přepálil, blbec. V podstatě už nevnímám křik garmina "speed-up" a pokouším se aspoň udržet v pohybu, což se mi nakonec po celou nejprudší pasáž podaří a vyběhnu až na louku, kde se sklon trochu zlepší. Vidím, že Petr Dohnal dobíhá chlapíka v černém. To jsem netušil, že tím chlapíkem je vyhlášený přerovský ohněstrůjce a můj vodnopólový kamarád Pavel N. Vědět to, možná se ještě o trošinku více zmobilizuji, ale taky možná ne. V posledním stoupání cca 2 km před cílem mi totiž dochází tak, že musím jít. To se mi už dlouho nepřihodilo. Definitivně pohřbívám čas pod 1:20 a těším se do cíle. Dobíhám hnán sporttesterovým pípotem speed up a dá to 1:21:12 a jsem třetí od konce kategorie A, zaplať pánbůh za veterány, aspoň je za mnou více než dva lidé:-). Je mi fakt blbě, tak se aspoň chvíli posmívám komusi, kdo je od bahna více než já a jdu se vyklusat s Pavlem N. Je mu o dost líp než mně, syčákovi:-) Nadělil mi ale jenom 3 minuty, při naší poslední konfrontaci předloni na Grymovském běhu to bylo skoro 10 minut na desítce. Cestou z výklusu jsem taky potkal předního českého triatleta Martina K., který si chce koupit stejný sporttester jako já, resp. uvažuje o 405-tce. Kafrání o báječnosti garminů, výhodách vyššího rozlišení či silnější baterie mi jde výrazně lépe, než běh:-)Jdu se osprchovat a zjišťuji, že jsem se musel proti loňsku fakt zlepšit, páč loni tekla voda už úplně ledová, zatímco letos měla dobrých 21 stupňů, takže granularita husí kůže nedosahovala ani dvou milimetrů:-D. Po sprše se můj depresívní stav výrazně lepší a definitivně odpluje po prvním pivu (byť je jím mizerná desítka Radegast), jsem totiž neřidič.
Při pomalém pití druhého piva venku na sluníčku se rozhoduji, že sem přece jenom příští rok přijedu zase.
neděle 2. března 2008
2008 týden 9 (25.2.-2.3.)
Protivná celková únava z minulého týdne trochu ustoupila, nicméně pořád se jaksi necítím nikterak skvěle. Pobolívají achillovky a holeně, sice nijak strašlivě, nicméně občas to otravuje. Snad se aspoň nebudou zhoršovat. Rovněž práce nějak přibývá, integrace se blíží do finále, stěhování centrál na spadnutí, do toho rekonstrukce pobočkové sítě, rebranding, nabírání nových lidí a zácvik, nový dealing...... Chvilkami je to fakt na posrání. Nedokopat se občas do tréninku a nemít tak skvělou a tolerantní manželku, asi už jsem to ve firmě zabalil a ani věci, které jsem si stanovil, že dotáhnu, neřeším. Nechci tady svoje pracovní záležitosti pitvat, ale postěžováním jsem si udělal dobře:-)
Michalův běžecký plán vypadal takto:
Pon- volno
Ute- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Str- klus 8km na 145
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 5R, 4x1km za 4:45/ pauza 4´, V3
Ned- 9km po 5:45+6km po 5:30+3km po 5:15
V podnělí mám operativní integrační schůzku v Praze, návrat ve večerních -> volno.
V úterý už jsem ráno vyrazil na motiv 10x100-100 a celkem to ušlo. Děcka se pořád nějak nevypravovala do školy a školky, až jsem se dozvěděl, že mají prázdniny. Provedl jsem tedy několik organizačních změn a zařadil aspoň dva dny dovolené. Když už bylo krásně, nabalili jsme Matýskovi motorou pilu a vyrazili do Hostýnských vrchů trochu kácet. Po náročném kácení se hodil oběd na Říce, kde jsme se domluvili na pokračování dne v ZOO Lešná. Bezva nápad. Krásné počasí, v ZOO skoro nikdo, aktivní zvířata a všechny stánky s blbinama zavřené:-).Večer jsem si ještě sedl na trenažér, odšlapal si hoďku a půl s převýšením 900m a ujel 27km.
Ve středu dovolená pokračovala. Venku lije, žena si dopoledne řeší úřední agendu a doktora ve městě, já hlídám. Děcka jsou nějaká hodná, tak si na hodinku sednu na trenažér a dozoruji je "shora":-).
Po obědě se venku vyčasí, takže dáme krátkou procházku venku a nakonec si i na chvíli vyběhnu.
Ve čtvrtek jsem zvládl plavání přes poledne (jediné tento týden). Zařadil jsem dost motýlka, protože jsem musel přeplánovat plavecký kemp a jako náhradní termín zvolil výcvik delfína. To bude legranda:-). Měl jsem sice mít běžecké volno, ale večer se cítím jaktakž, žena s dětma nejsou při mém návratu z práce ještě doma, domluvím si tedy telefonicky vycházku a vyrážím na sobotní trénink. Sice je tma, ale jelikož je celkem teplo, lenošně si nechávám brýle místo čoček. Chyba. Cca po dvaceti minutách dobíhám kolem Bečvy do mlhy a rychlé kilometry běhám ve tmě, mlze a se zamlženými brýlemi. A ještě mi to moc nejde, přesto proti očekávání zvládnu 4x1km ve 4:45. Domů dobíhám dost hotový. Sprcha, ktrátký pokec se ženou a do postele. Nemůžu zabrat. Tak to v pět ráno balím a jdu rozběhat bolavé nohy.
Při pátku dost blbý nápad. Odploužím 6 kiláků, je mi u toho blbě, nohy nejdou, no prostě krize. Po bezesné noci a pitomém běhu stojí celý den za pendrek. Zlepší se to až v 18:07, kdy přijímám telefonát ze Znovína, že objednaná vína jsou již na cestě a za deset minut budou doručena.
Hned v sobotu se pro ně k našim vypravuji. Brali jsme toho trochu více, protože od 5000,- se ve Znovíně neplatí dopravné. Rozdělování vína mám moc rád, zejména když je hodně mého:-) Na večer je plánována odložená oslava Matýskova svátku, čehož jsem operativně využil a pro návštěvníky připravil malinkou ochutnávku. Ještě před jejich příchodem jsem si odkroutil frekvenční hoďku na trenažéru (průměrná kadence 103, to jde ne?)
O rozjezd ochutnávky se postarali pánové Muller s Thurgauem. Zavíňovací vzorek za velmi příznivou cenu. Zejména v letních horkých měsících bude prima. Po něm přišel jeden z absolutních vrcholů večera, předčasně zařazený Sauvingon. Měl jsem před ním dát Šedou rulandu, jenomže papírově byla polosuchá, tak jsem měl obavy, že bych Savignonu ublížil. Chyba lávky. Jeden z nejlepších Sauvignonů, které jsem v poslední době pil. Bohužel, mezi objednávkou a dodávkou uplynul cca týden, během kterého byla tato lahev doprodána. Škoda škoda, koupil jsem jenom 2 lahve. Šedivka po něm potřebovala chvíli času, aby ji člověk po tak vydatném víně vůbec vychutnal. Tímto se jí omlouvám za špatné pořadí. Na závěr jsem zařadil Pálavu ve výběru z hroznů. Je to taková jistotka, aromatická, slaďoučká dobrůtka na závěr. Ten ale jaksi nenastal. Pravděpodobně ve víře (oprávněné), že se ještě něco nevyzkoušeného ve vinotéce skrývá, společnost neodcházela. A dočkali se:-D. Co po výběru? Jedině jiný výběr z hroznů, třeba Rýňáček. U Hostěradic na Volném poli se Rýnskému Ryzlinku daří, všechna čest. A co po něm, na už definitivní konec? Asi Chardonnay ve výběru z bobulí. Jednu láhev jsem odložil pro trenéra, je na sladká vína a toto ho jistě potěší:-).
Neděle začíná přímo odporně. Prší, je zima, fučí. Co v takovém počasí podniknout s dětmi? Na bazén a na oběd do hospody:-). Matýskovi se pec na pizzu u Madonny moc líbila, taky jsme si sedli hned vedle ní. Vyměním si pár sms s Lukášem, který rovněž vymýšlí s během. Poslední varianta je 13:30 start na Helfštýn a tam dát nějaké kopce. Jsem máslo a nejedu, dokonce přemýšlím, že nedělní běh bulnu a odsedím 2 hoďky večer na trenažéru. Po návratu domů si ze mne manželka dělá srandu, jak poposedávám a popocházím k oknu. Nakonec nevydržím a vyběhnu. Dobře jsem udělal, přestalo mžít, vylezlo sluníčko a jenom megafouká. Asi mi svědčí víno s vysokým zbytkovým cukrem, protože Michalův nedělní trénink i v mohutném větru zvládám celkem v pohodě a i o dost rychleji. Devítka v tempu 5:41, šestka 5:23 a poslední trojka 5:08. Tepy celkem slušně nízko. U výklusu mi sice dochází, ale jinak skvělý trénink.
Nakonec solidní týden. Tabulka je mi svědkem:-). Teď mne čeká celkem flákačka, trenér odjel na soustředění, počítám, že na net moc nepoleze, tak budu trošku "ojebávat":-) Akorát v sobotu máknu na Radíkovské 15-tce, pokud tedy bude méně katastrofální počasí než dnes.
Michalův běžecký plán vypadal takto:
Pon- volno
Ute- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Str- klus 8km na 145
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 5R, 4x1km za 4:45/ pauza 4´, V3
Ned- 9km po 5:45+6km po 5:30+3km po 5:15
V podnělí mám operativní integrační schůzku v Praze, návrat ve večerních -> volno.
V úterý už jsem ráno vyrazil na motiv 10x100-100 a celkem to ušlo. Děcka se pořád nějak nevypravovala do školy a školky, až jsem se dozvěděl, že mají prázdniny. Provedl jsem tedy několik organizačních změn a zařadil aspoň dva dny dovolené. Když už bylo krásně, nabalili jsme Matýskovi motorou pilu a vyrazili do Hostýnských vrchů trochu kácet. Po náročném kácení se hodil oběd na Říce, kde jsme se domluvili na pokračování dne v ZOO Lešná. Bezva nápad. Krásné počasí, v ZOO skoro nikdo, aktivní zvířata a všechny stánky s blbinama zavřené:-).Večer jsem si ještě sedl na trenažér, odšlapal si hoďku a půl s převýšením 900m a ujel 27km.
Ve středu dovolená pokračovala. Venku lije, žena si dopoledne řeší úřední agendu a doktora ve městě, já hlídám. Děcka jsou nějaká hodná, tak si na hodinku sednu na trenažér a dozoruji je "shora":-).
Po obědě se venku vyčasí, takže dáme krátkou procházku venku a nakonec si i na chvíli vyběhnu.
Ve čtvrtek jsem zvládl plavání přes poledne (jediné tento týden). Zařadil jsem dost motýlka, protože jsem musel přeplánovat plavecký kemp a jako náhradní termín zvolil výcvik delfína. To bude legranda:-). Měl jsem sice mít běžecké volno, ale večer se cítím jaktakž, žena s dětma nejsou při mém návratu z práce ještě doma, domluvím si tedy telefonicky vycházku a vyrážím na sobotní trénink. Sice je tma, ale jelikož je celkem teplo, lenošně si nechávám brýle místo čoček. Chyba. Cca po dvaceti minutách dobíhám kolem Bečvy do mlhy a rychlé kilometry běhám ve tmě, mlze a se zamlženými brýlemi. A ještě mi to moc nejde, přesto proti očekávání zvládnu 4x1km ve 4:45. Domů dobíhám dost hotový. Sprcha, ktrátký pokec se ženou a do postele. Nemůžu zabrat. Tak to v pět ráno balím a jdu rozběhat bolavé nohy.
Při pátku dost blbý nápad. Odploužím 6 kiláků, je mi u toho blbě, nohy nejdou, no prostě krize. Po bezesné noci a pitomém běhu stojí celý den za pendrek. Zlepší se to až v 18:07, kdy přijímám telefonát ze Znovína, že objednaná vína jsou již na cestě a za deset minut budou doručena.
Hned v sobotu se pro ně k našim vypravuji. Brali jsme toho trochu více, protože od 5000,- se ve Znovíně neplatí dopravné. Rozdělování vína mám moc rád, zejména když je hodně mého:-) Na večer je plánována odložená oslava Matýskova svátku, čehož jsem operativně využil a pro návštěvníky připravil malinkou ochutnávku. Ještě před jejich příchodem jsem si odkroutil frekvenční hoďku na trenažéru (průměrná kadence 103, to jde ne?)
O rozjezd ochutnávky se postarali pánové Muller s Thurgauem. Zavíňovací vzorek za velmi příznivou cenu. Zejména v letních horkých měsících bude prima. Po něm přišel jeden z absolutních vrcholů večera, předčasně zařazený Sauvingon. Měl jsem před ním dát Šedou rulandu, jenomže papírově byla polosuchá, tak jsem měl obavy, že bych Savignonu ublížil. Chyba lávky. Jeden z nejlepších Sauvignonů, které jsem v poslední době pil. Bohužel, mezi objednávkou a dodávkou uplynul cca týden, během kterého byla tato lahev doprodána. Škoda škoda, koupil jsem jenom 2 lahve. Šedivka po něm potřebovala chvíli času, aby ji člověk po tak vydatném víně vůbec vychutnal. Tímto se jí omlouvám za špatné pořadí. Na závěr jsem zařadil Pálavu ve výběru z hroznů. Je to taková jistotka, aromatická, slaďoučká dobrůtka na závěr. Ten ale jaksi nenastal. Pravděpodobně ve víře (oprávněné), že se ještě něco nevyzkoušeného ve vinotéce skrývá, společnost neodcházela. A dočkali se:-D. Co po výběru? Jedině jiný výběr z hroznů, třeba Rýňáček. U Hostěradic na Volném poli se Rýnskému Ryzlinku daří, všechna čest. A co po něm, na už definitivní konec? Asi Chardonnay ve výběru z bobulí. Jednu láhev jsem odložil pro trenéra, je na sladká vína a toto ho jistě potěší:-).
Neděle začíná přímo odporně. Prší, je zima, fučí. Co v takovém počasí podniknout s dětmi? Na bazén a na oběd do hospody:-). Matýskovi se pec na pizzu u Madonny moc líbila, taky jsme si sedli hned vedle ní. Vyměním si pár sms s Lukášem, který rovněž vymýšlí s během. Poslední varianta je 13:30 start na Helfštýn a tam dát nějaké kopce. Jsem máslo a nejedu, dokonce přemýšlím, že nedělní běh bulnu a odsedím 2 hoďky večer na trenažéru. Po návratu domů si ze mne manželka dělá srandu, jak poposedávám a popocházím k oknu. Nakonec nevydržím a vyběhnu. Dobře jsem udělal, přestalo mžít, vylezlo sluníčko a jenom megafouká. Asi mi svědčí víno s vysokým zbytkovým cukrem, protože Michalův nedělní trénink i v mohutném větru zvládám celkem v pohodě a i o dost rychleji. Devítka v tempu 5:41, šestka 5:23 a poslední trojka 5:08. Tepy celkem slušně nízko. U výklusu mi sice dochází, ale jinak skvělý trénink.
Nakonec solidní týden. Tabulka je mi svědkem:-). Teď mne čeká celkem flákačka, trenér odjel na soustředění, počítám, že na net moc nepoleze, tak budu trošku "ojebávat":-) Akorát v sobotu máknu na Radíkovské 15-tce, pokud tedy bude méně katastrofální počasí než dnes.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)