Grafilit HIM 2008

Chvilku jsem přemýšlel, jak tento příspěvek pojmout. Jedna věc je výsledek a čas, druhá věc je klubová příslušnost v závodě, kde výprava byla silná, třetí věc je pocit nějaké příslušnosti řekněme komunitní. Jednak silná výprava z behej.com, druhak silná účast domácí špičky, o které člověk až na řídké výjimky do dnes jenom četl. Vidět v akci Petra Paseva na kole, pana Vraštila týden po IM Brazil (potkali jsme se u přezouvání a utekl mi:-)) nebo Mildu Bayera, to jsou prostě silné zážitky. Oddílově to taky nebylo špatné, dal mi Majlan až před koncem v repete loňského roku, Peca mě nedoběhl, bezva, s tím jsem nepočítal a s Jardou jsem proti očekávání taky nebojoval, ale rovnou mu ujel i utekl:-)). Příjemné překvapení byla squadra z behej.com. Obvykle takovým věcem příliš nepodléhám, protože člověk lidi potkává, po nějaké době je potkávat přestává a potkává jiné, nicméně taková hromada sympaťáků z jediného zdroje je poměrně unikátní záležitost. Silná Brněnská výprava´: Vl001 (nemám co bych dodal se svému inspirátorovi), milan (stejně vysmátej jako na mamut tour) a rk, jehož jsem viděl prvně hned mi držel místo u piva:-). Děvče je prostě děvče a nebýt šťastně ženat, kvůli ní se rozvádím:-)), nabušenej ironpepa, hodně sympático, stejně jako advid (pohlídal mi tašku a vestu:), mladičký Elvard (s tím se potkáme v Otrokovicích), žula z Žulové, kde to mám rád, Tečko s rozumným názorem na víno taky třeba přijede do Otrokovic, a na konec můj sparing z Otrokovic prudeath, kterého jsem v závěru, bohužel, nějak minul a Aldaman, který si projel svoji HIM premiéru a vytrápil se až do konce, což se taky počítá. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jo, potřásl jsem si rukou s náčelníkem TT svazu Olomouckého kraje Robertem Fojtem (v plavání jsem mu házel vlnu, dobře mu tak, má kurňa v gumě plavat rychle a přede mnou:-)) a byl vyfocen vrchním fotografem Martinem K. Tento tajemný závodník pravděpodobně nevydýchal změnu z paraplegické sezóny do běžecké, kdy mu snížení zátěže při otáčení koleček vozíku chybí a vyvolalo mu zánět zápěstních šlášek. Na mačkání spouště to ale stačilo:-)) Tím s nějakýma citečkama končím, i cynici mají svoje slabší hodiny. Herdek, ještě jsem zapomněl na svého spolubydlícího z motýlkového kempu Dušana. Hezky se ostříhal a dobře zajel, byť taky neplaval delfínem:-))
Teď už ale o závodě. Po příjezdu s doprovodem (Ondra s Kikou, díky za ně) jsem šokován frontou, už v 9:00 lidí jak čmeláků. Nakonec to nějak proběhne, pozdravím se s pár starými i novými známými, jaxi se odtlačí kolo do depa, nachystají věci, přežijeme rozpravu (pokyny: na plavání číslo nebrat, na kole číslo na zadečku - dotaz, co lidi, kteří mají místo zadečku prdel nezodpovězen, takže celý závod absolvuji se strachem z diskvalifikace) a na start se hrne 89 lidí, pane jo, lóni 29, to je dynamika. Jo kdybyste to nevěděli, tak otočka plavání u startu probíhá v hloubce pytlíku (říkal Dušan při rozpravě:-))
Zase plavou samí neplavci, přestože je voda nádherná,teplá a vůbec, skoro všichni se od ní oddělují slupkou neoprenu a mají z ní prdlačku. Krátce po staru jsem fascinován, jak mizerní plavci se na sílu nacpali vpřed. Bez orientace, bez rychlosti, hlavně že je potřeba jít přes ně. Ňák to přežiju, první kolo otrava, druhé kolo lepší, ve třetím mne to jako tradičně začíná bavit tak, že uvažuji o pokračování plavání a nepokračování v triatlonu. A to ve třetím kole splavu Roberta Fojta a prej jsem mu házel vlnu. Mám prostě páru a vodu si holt přizpůsobím:-)).
Plavání pod 28 dává tušit, že délka nebude celých 1,9km, ale gut. Převezmu garmina a valím na kolo. Hned po startu zjišťuju, že auto multisport v nastavení není to pravé. Při otáčení hodinek na ruce si odmáčknu lap a celá automatika jde do kopru. Chvíli se s tím mažu, než se stopky znovu rozběhnou. Tak snad mám technické problémy z krku. Půlka prvního kola je s větrem, makám a sviští to. I zezadu mi dává jaxi málo lidí a i já sem tam někoho cvaknu. Kolo mi celkem jde. Asi přepaluju a kašlu na to. Najednou svist, rány, kuva, moje špeky na báchoru rozeply gumu s číslem, která mi vletí to zadního kola. Musím zastavit, vymotat ji a hup zpět na kolo. Herdek fix. Otočka prvního kola, Zuzka kousek za mnou, jistě mne brzo cvakne. Valím z druhé strany jediný kopec na trase, nahoře fotí Martin K. stojí mi v cestě a ještě má řeči, doufám, že aspoň fotky budou k něčemu. Děvče furt nikde. Divný. Kua, upadla mi podsedlová brašnička, vyjela z kolejí. Peču na opravy, hodím ji za dres (zůstala viset za sucháč na sedlovce) a předám na otočce v Litovli. Razím do druhého kola a sleduju rozestupy. Majlan relativně blízko, milan dál, Vl001 dost daleko, Dušan daleko a Aldaman tak daleko, že mne to trápí. Hm, druhé kolo taky dobré, poctivě jím, piju, Zuzka mě nedojede ani v Litovli. Supér, zdravím ji, dojíždí, když já vybíhám. To už vím, že jsem kolo asi přepálil, asi jako loni, jenom čas po kole je lepší (3:20 celkový). Jelikož si věřím na běh kolem 2:00, těším se na prima čas. Realita je ovšem jiná. Kolo jsem holt přepálil jako loni a výkon na běhu je v podstatě stejně trapný. Zuzka jde přeze mne hned zkraje běhu, Milan mi dává (po spoustě jiných) ještě v prvním kole běhu (1:04 můj čas první desítky), očistcem skutečným je ale až kolo druhé, to už zdechám, chodím, trpím a vím, že trenérem odhadnutých 5:20 nebude pravda, ani mých optimistických 5:30 nebude pravda. Je to frustrující, na běh jsem si fakt věřil a ještě na 14km jsem z TTS Osek nejlepší. Majlan mi ale, jako loni, na skoro stejném místě uteče. V závěru jde přeze mne jeden běžec za druhým, jsem rozhněván, frustrován, nakonec ale stejně končím šťastně v čase 5:39:20, což ředitel závodu vytroubí náměstí, ale já jsem stejně rozpačitý. Jo, jsem o pět kilo těžší než loni, kulový jsem najel, jenom cosi naběhal a zrovna na tom vyhnil. Ale co už v cíli:-). Zrovna došla bomba u piva, ty vole, tak to je průser. Ondra mi objednává dvě piva v cukrárně, musím tam dojít, nepustí sklo ven. Stojím uvnitř a loudím svá piva. Musím zapnout až osobní kouzlo č. 2, než dostanu prvního podmíráka (na vyžádání) a skoro 2,5 na druhého. Po dvou pivech jsem už skoro použitelný. Nemůžu sice chodit, do smíchu mi taky moc není, ale aspoň se dopotácím do prostor cíle, kde potkávám po různu různé účastníky, kecám s nimi a čekám na Aldamana. Sakra dlouho. Dobíhá až po zavíračce cukrárny a protože v cíli už není nealko pivo, musím pro ně do zavřené cukrárny a s kouzlem číslo 3,2 jedno nealko točené vyloudím (tímto zdravím slečnu z cukrárny, byla fakt hodňoučká), čímž se Aldaman uvede do stavu, že ho můžeme odvézt do lomu pro vůz. Brácha ho vyzvedne, takže ho tam nechávám s klidným svědomím.
Doma pak ještě sklidím velký úspěch s finisherskou vestou v zelené barvně (tu má milostivá ráda:))
Zhodnocení: závod neuvěřitelně vyrostl. Přesto si uchoval svoje kouzlo skvělé organizace, tak jak to prostě Dušan Kyjanka se svým týmem dokáže. V cíli jsem zachytil komentované různé blešky s problémy se zásobováním občerstvovaček, já naštěstí nic takového kromě absence piva v cíli nezaznamenal, takže u mne beze ztráty kytičky. Bezva, těším se do Nové vsi na olympijský.
Co se týče mého výkonu, nevím jak dalece jsem zkrátka sračka a po tak dlouhém kole nejsem schopen běžet, nebo jsem holt přepálil kolo. Nejspíš asi přepálil, ale zase mne bavilo a to se taky počítá. Běh strašný, až budou výsledky, uvidím přesně.
Na samotný závěr heslo z bloku, který byl součástí dárkové igelitky na startu:
" Blok pro triatlonistu:
"víš, proč jsi dostal tento blok?":
1) svobodny nezadaný kreslí své dívce pravidelně srdíčko
2) ženatý, bezdětný - maluje si se svou ženou krásnou budoucnost
3) ženatý s dětmi - není lepší regenerace než malování s dětmi po tréninku
P.S.: doufám, že tento blok jen nestrčíte přítelkyni či příteli, manželce nebo manželovi a dětem, abyste mohli v klidu bušit do pedálů."
A to byl, prosím, borec (Dušan Kyjanka) na konec:-)))