15. - 21.6. spíše závodní týden s endurainingem

Plán na tento týden vypadal následovně:

po 15.06.	P-Vypl	0:40
fáze 2	C-Komp	1:10
ut 16.06.	C-ZDV	1:00	C-RVR: 0x(3(3+4)+0)		u druhého a tře ..
fáze 2	P-KrZV	0:50			v pořadí fází j ..
st 17.06.	Race45-180	1:20
fáze 2	C-Komp	0:20			vyjetí na kole, ..
ct 18.06.	Volno	0:00
pa 19.06.	P-Vypl	0:30			rozplavat
fáze 2	C-ZDV	0:40	C-SVR: 0x(1(3+0)+0)	C-RVR: 0x(2(3+4)+0)	rozjetí - obdob ..
so 20.06.	Race0-45	1:00			Otrokovice plav ..
fáze 2	Race0-45	0:30			kolo
ne 21.06.	C-ZDV	4:00	C-RVK: 0x(5(8+15)+0)		jak ty kopce bu ..

Jak vidno, na to, že to byl můj první závodní týden, padly tam hned 2 akce v jednom týdnu:-) Celý týden se zkomplikoval manželčinou prací, kdy musela zaskakovat hned od rána za nemocnou kolegyni a na mne padlo vypravování dětí, což znamená nemožnost ranních tréninkových jednotek a jejich přesun do odpoledne, což je celkem problematická záležitost.
Hned v pondělí jsem to začal flákat. Cosi jsem odplaval, ale hrozná otrava, protože byl z technických důvodů zavřený venkovní bazén. Kompenzační kolo jsem bulnul, protože odpoledne se naskytl lepší program:-)
V úterý jsem si dal ve vodě testík na kilometr za 16:00, což mne před plavání v Otrokovicích celkem potěšilo a tak trošku jsem si začal brousit zuby na čas pod hodinu. Intervaly na kole jsem musel zvládnout odpoledne, přestože to už mívám strašný kopr.
Ve středu prima závod baseman.
Ve čtvrtek plánované naprosté volno, jež jsem dodržel zcela přesně:-)
Plánované rozplavání a rozjetí v pátek neklaplo, protože v práci byl blázinec a odpoledne lilo jako z konve a do toho prostě nepojedu.
No a v sobotu Otrokovice. Původně jsem o nich chtěl napsat článek zvlášt, ale když jsem to nejel celé, tak jaképak veliké spisování. Hned na začátku musím podotknout, že kromě samotné štafety jsem dělal doprovod Ondrovi, který při IM premiéře (a dle vyjádření po závodě i derniéře:-)) zajel skvělých 10:25.
Má ta neúčast něco do sebe, člověk nemusí v dešti chystat věci do depa (od rána poprchalo), jenom pěkně chodí s deštníkem, cpe se rýží, mudruje a zdraví se se známými. Třeba s Ironjozefem, Téčkem, oddílovými kolegy Jardou a Baldou, rk i Advid mi ráno nějak unikli. Plavání sledujeme spolu s Vl001, který má výhrady ke stylu vedoucího závodníka. S ohledem na jeho čas 46minut bych si z toho na jeho místě těžkou hlavu nedělal:-). Navzdory příjemné teplotě vody (kolem 23C) nastoupili na plavání prakticky samí neplavci v neoprenech. Upřímně řečno, já bych neopreny zakázal. Vždyť co je to za železňáky, kteří se bojí do vody.
Zhruba za hoďku po startu individuálního závodu se chystám do vody i já. Spolu se členy oddílové štafety (kromě mne ještě Peca, Zdeňa, Majlan a na běh hostující Aldaman - to abych nemusel já:-) se nechám popsat a věren svým zásadám (i nemaje neopren:-) jdu v plavkách do vody. Voda je opravdu luxusní a je v ní výrazně tepleji, než venku. Aspoň, že už přestalo pršet. Co k plavání. Výsledný čas 1:02 je lepší loňského o 3 minuty, ale pod hoďku to nevyšlo. Na svou omluvu musím napsat, že jsem plaval celou dobu sám. Hned po startu mi čelo s Mužíčkem a Čelůstkou daleko uplavalo a další zase zůstali daleko za mnou. Na sólové plavání to nebylo zas tak špatné a věřím, že ve skupině bych to pod tu hoďku dal.
Pak už jenom odevzdat chip prvnímu cyklistovy a hurrá sledovat závod na silnici. V zásadě už na konci 1. kola se zformovalo čelo, které se měnilo jen málo. Proti prvnímu kolu jenom Pepa předjel v posledním kole Karola Džalaje, čímž završil svůj famózní cyklistický výkon. Další jsem kromě Ondry moc nesledoval, resp. nestíhal si je pamatovat. Zato jsem ale stihl pokecat s Koyamou, který dával podporu své ultravytrvalecké manželce. Když jsem odjížděl, byla už na běhu s mírným náskokem proti propočtům, věřím tedy, že to nakonec úspěšně zmákla až do konce.
Na mne kromě plavání čekalo ještě jedno kolo kola. Proti basemanu jsem byl upozorněn trenérem, že je potřeba pořádně točit, v zásadě trvale přes 90 rpm, což jsem byl připraven vyzkoušet, také vyzkoušel a dodržel:-). Jenom kopec v Kvasicích úplně nevyšel. Poprvé jsem myslel, že ho dám na velkou, ale nedal a protože se mi nechtělo shazovat na malou, vylámal jsem ho ze sedla. Zpět jsem shodil, ale už to nešlo utočit, takže jsem musel trochu zpomalit. I tam mi ale výsledný průměr vyšel nevzdory větru lehce přes 34kmph. Čili spokojenost, jenom trochu zakalená tím, že řada závodníků na celém závodě absolvovala celou trať vyšším průměrem (i výrazně) než já svých 30km na totální hraně. Holt v cyklistice mám prostě rezervy:-) a nejen tam, ale běžet nemusím, protože jsem manažersky domluvil Aldamana. Tím pádem na běhu už jenom fandím a povzbuzuji. Na tomto místě se nemůžu zdržet komentáře: kolem cesty postává spousta lidí z doprovodů, nikdo nezatleskal, nezavolal, prostě všichni stojí a čučí. Když jsem se potom v závěru závodu přesunul do areálu, bylo to ještě citelnější. Koncentrace lidí kolem trati obrovská, ale povzbuzení závodníků (a mnozí po 12-ti hodinách jdoucí teprve do 2., 3. kola běhu to opravdu potřebovali) se zkrátka nekonalo a k ojedinělým výjimkám se nikdo nepřipojil. Kurnik, my jsme fakt národ sucharů. V cíli krátce pokecám s Pepou, který nakonec obsadil skvělé třetí místo absolutně v čase 9:12 (měl by začít intenzívně přemýšlet o Hawaii) za Karolem Džalajem a vítězným Rudolfem Coganem, který předvedl vynikající maraton, ve kterém strojovým tempem seběhl Pepu a v posledním okruhu běhu i Karola.
Skvělé výkony podali Téčko s Demim, kteří se kolem 11:30 potkali v cílovém prostoru. Zejména Demiho finiš je něco, co si budu dlouho pamatovat.
Na další už jsem nečekal a jel domů. Kromě výborného pocitu ze setkání se spoustou známých bezva lidí, které se ani nebudu snažit všechny vypsat zůstává trochu smutku, že jsem to nejel. Ale to příští rok rozhodně napravím, jen nevím s kým budu závodit, když mí soupeři Demi a Téčko mi utekli proklatě daleko. Asi se budu muset víc snažit:-).
Domů dorážím dost utahaný v 8 večer a ruším ranní domluvené kolo s Aldamanem, nebudu vstávat. Na sedmou noc zakončenou hrubě před šestou ranní prostě nemám morál.
Proto na předepsané nedělní kolo vyrážím až devět. Až doma zjišťuji, že jsem si blbě zapamatoval trénink a nejezdil předepsané intervaly. Resp. vlastně jezdil, protože jsem se snažil a převážně i točil do všech kopců po cestě předepsané intervalové kadence. Domů jsem dojel v celkem silném větru solidně prošitý a fakt mám radost, že už po pozdním obědě nemusím nic dělat.
Tož pojďme předzávodnímu týdnu před Oseckým triatlonem vstříc!

Baseman

O tomto závodě přemýšlím už x let, co registruji, že něco takového existuje. V zásadě jde o úplně neformální akci, její historie je asi baseballová, ale jelikož ji neznám, nebudu nad ní spekulovat. Když jsem si ale na stránkách Hanáckého poháru přečetl ve fóru, že se koná 17.6. v 17:30 odpoledne na Poděbradech u Olomouce, řekl jsem si, proč to nezkusit. Do Otrokovic jedu jenom na štafetu plavat a nějaké to kolo, takže i trenér celkem ochotně souhlasil, ba naopak tvrdil něco o prospěšnosti nácviku závodního tempa a tak. Na Poděbrady mne ochotně doprovodil doom, legendární postava cyklistických diskusních fór, který se jednak chtěl podívat, co tam budem blbnout a velkoryse mi dělal navigátora. Bral jsem sebou totiž jenom forerunnera, edge s navigací zůstal doma:-).
Poděbrady mne překvapily solidní vodou. Sice s řasou, ale pod ní čistý štěrk bez slizu a za celé plavání jsem jsem si na řasu sáhl asi dvakrát, takže pohoda.
Závod je zcela neformální, měří se stopkama, což se i při letošním rekordním počtu závodníků 18 dá stihnout pohodlně:-) I ovšem na startu stáli solidní závodníci jako třeba Vašek Klakurka (který nakonec vyhrál, v sobotu přitom na Českém poháru v xteře vybojoval 5-té místo), Ivoš Vrba (druhý), nestor:-) českého dlouhého TT Robert Fojt a svou triatlonovou premiéru si odbyl známý přerovský ohněstrůjce, vodní pólista a manekýn Pavel Novák, který předvedl vynikající výkon navzdory tomu, že jel poprvé po x letech na silničním kole, jež měl navíc půjčené. Nemůžu ani zapomenout na silnou výpravu mého mateřského oddílu v počtu 5-ti závodníků TTS Osek (i se mnou tedy:-).
Jak se tedy závod z mého pohledu vyvíjel?
Start z vody celkem v poklidu, ono v tomto počtu závodníků ani moc prostoru pro bitky není:-). Nechci se moc zatavit, tak plavu celkem v klidu. Trasa je snadná: na druhou stranu, obeplavat pohlednou slečnu v reflexní vestě a zpět. Na čele plave Vašek s Ivem, za nimi kousek oddílový kolega David se mnou v nohách. Dobře se drží Pavel, toho poznávám podle pólistického kraula:-).
Z vody tedy lezu 4-tý, beru si od Dooma garmina, na kterém jsem si moudře zapomněl vypnout autostop, takže když mi kolega na suchu odmáčkl start, autostop po sekundě stopky zastavil. A to se mi stává furt.
No nic, nebrečím nad tím a valím ke kolu do "depa", přesněji tedy ke stromu, o nejž mám kolo opřené. Depo rychlé, tretry v pedálech, na nohách seno, neberu ponožky a valím. David byl v depu ještě rychlejší, vidím ho kus přede mnou. První půlku rovinaté trasy funí do xichtu. I tak držím průměr přes 30 a Davida sjíždím. Přichází ale první malinké stoupání, kde se naplno ukazuje síla 100kg při tažení dolů. David mi odskakuje, předjíždí mne Libor Mareš (ten za chvíli asi kvůli technickýcm potížím končí), Robert Fojt a ve futuristické přílbě Aleš Dedek. Ten tedy, na to jaký je plavec, musel zaplavat fakt dobře. No vzápětí návrat na rovinu a asi na 7-mém km předjíždím Davida. Kousek před otočkou mne sjíždí Peca, což je prima, že až tak pozdě. Na otočce v Litovli sleduju odstupy a mám z nich radost:-), David je kousek, za ním Martin Minařík, ten mě asi sjede, ale další jsou dost daleko a asi už by mne sjet nemuseli.
Za otočkou také foukne do zad a rychlost se téměř trvale usazuje nad 40km/h. Nějak probraný David mne dojíždí, hákování je zakázáno, takže ho pouštím, zase sjíždím, zase pouštím až nás oba fikne právě Martin a v malinkém kopečku mi uskočí i David do "depa" dorazím za ním se ztrátou cca 50m. Jak jsem jel, můžete vidět na runsaturday. Depo opět rychlé, bez ponožek, jenom nohu z jedné tretry jsem si za jízdy zapomněl vyzout, takže chvilku poskakuju s jednou nohou bosou a druhou v tretře na kole.
Vybíhám a očekávám řadu předběhnutí. Nějak jsem zapomněl, že těch lidí zas tolik nejede:-). Společnost mi dělá Doom, který jede vedle mne na svém bílém supovi. Naštěstí se se mnou nesnaží moc mluvit. První mne předbíhá Majlan, ale nějak mi neutíká a v zásadě celé 1. kolo se držím za ním asi na 10 metrů. Pocitově se mi neběží zle, resp. běží, ale ne tak hrozně, jak bych při současném běžeckém tréninku očekával. Tempo pod 5:30 mne překvapuje. Na začátku druhého kola se mi daří Majlana doběhnout a běžíme bok po boku asi 30 metrů, než mi zase kousek odběhne. Po chvíli ho zase stahuju a dělám zásadní chybu, protože ho povzbuzuju slovy, že běžíme šestku, ne maraton. On následně přidá a já už ho nedoženu:-). Asi kilák před cílem mne předbíhá i oddílový kolega Jirka, čímž se v rámci oddílového pořadí ocitám na tradičním posledním místě, které celkově stačilo na místo 12. z 18-ti účastníků. Běh jsem na runsaturday hodil taky.
Celkové hodnocení je veskrze pozitivní. Příjemná akce v dokonalém počasí a v čase, kdy se to dá po práci stihnout (start v 17:30), která je důkazem toho, že se dá hezky zazávodit i zcela bez zázemí a za 30 kaček, za které sice nebylo občerstvení, ale regulovčik na kruháči v Litovli a pořadatelka u nepřehledné zatáčky na běhu. Navíc prvních 5 mužů obdrželo poháry a vítězná žena rovněž. Ono kdyby žen jelo více než jedna, asi by tolika pohárů na chlapy nezbylo:-))
Několik hezkých obrázku na akci nafotil Doom a jsou k vidění v jeho fotogalerii.

8.-14.6 tréninkový týden s endurainingem

Plán na tento týden vypadal takto:

po 08.06.	P-KrZV	1:00
ut 09.06.	B-ZDV	0:45	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-ZV2I: 0x(4(5+5)+0)	Praha
st 10.06.	P-KrZV	1:20
ct 11.06.	C-ZDV	1:20	C-SVR: 0x(2(20+15)+0)	C-RVR: 0x(1(4+0)+0)
fáze 2	C-ZDV	1:30
pa 12.06.	Volno	0:00
so 13.06.	C-ZDV	2:00	C-SVK: 0x(3(6+5)+0)	C-RVK: 0x(3(6+5)+0)	poslední RVK dá ..
ne 14.06.	C-ZDV	3:00
fáze 2	B-ZDV	0:30	B-ZV2I: 0x(1(20+0)+0)		optimálně hned ..

Tento týden jsem slušně potrénoval. Nedodržel jsem to přesně, ale s jenom rozumnou mírou kreativity:-).
V pondělí jsem dal přes poledne mírně delší plavání, voda ve venkovním bazéně se už ohřála na 19C, takže paráda:-)
V úterý mne čekala služebka do Prahy. Protože jsem měl na večer domluvenou schůzku, musel jsem dát běh ráno před cestou. Naštěstí se podařilo stihnout, takže jsem neměl tréninkovou "bulku":-)
Ve středu jsem si dal klasické ranní plavání v Axe od šesti ráno. Nějak se tam moc nohuje, tak se za hodinu pendrek odplave, ale aspoň něco.
Na čtvrtek jsem měl plánovanou cestu do práce a zpět na kole. S ohledem na nepříznivou předpověď odpoledne jsem přesunul celý trénink do rána a startoval už v 5:05. Měl jsem tam ty intervaly po rovině, takže jsem razil směr Dub, Tovačov a tam. Prasečí mlha, mokro, zima no prostě paráda. Tak jsem si šel přes poledne ještě zaplavat. Neřádi z technických důvodů zavřeli venek, čili na šířku uvnitř. Doufám, že se polepší!
V pátek jsem měl mít volno, ale natlačil jsem tam aspoň 2km plavání.
Na sobotu mi trenér naplánoval úseky v kopcích. Kurnik, šlo mi to! Sice jsem nešel ráno, bo bylo mokro a na to se mi nechce, čili Aldaman, který nečte moje zprávy, vyjel sám, ale jinak jsem vše splnil: dodržel jsem tepy a i ty kadence do kopce jsem oproti minulému týdnu zvládl utočit v předepsaných rozsazích. Spokojený jsem byl, takže jsem se večer při opožděné oslavě narozenin mírně připil.
Ani připití mi ale nezabránilo v neděli vstát, byť sice trochu později a vydat se na kolo. Sice se to v tomto tréninku moc nemá, ale vydal jsem se vyjet Foncky a nebylo to zlé. To točení má asi smysl, jeno musím zvládnout utočit i ten vršek:-).
Domů jsem dojel celkem v pořádku a vydal se na druhou, běžeckou fázi. 20-ti minutový interval blízko ANP už mi dal pěkně pokouřit, ale přežil jsem ho. Nohy mne bolí ještě teď.

Celkově hodnotím tento týden jako velmi povedený. Odplaváno skoro 9km, něco uběhnuto i odjeto, slušně odbouchaný víkend. Prima. Příští týden mám odpočinkový před štafetou v Otrokovicích. Vysvětloval jsem trenérovi, že je to okrajová záležitost, ale on porád cosi povídá o závodech, tak prý budem ladit:-)

1.-7.6. 2009 tréninkový týden s endurainingem

Plána na odpočinkový týden s testy vypadal asi takto:

po 01.06.	U-POS	0:20
fáze 2	C-Komp	0:30			i třeba trenaže ..
ut 02.06.	Volno	0:00			Praha
st 03.06.	C-Komp	1:00
ct 04.06.	C-ZDV	0:30			Testy Mohelnice
pa 05.06.	Volno	0:00
so 06.06.	C-ZDV	3:00	C-RVR: 0x(1(4+0)+0)		test Kozlov pře ..
ne 07.06.	U-Reg	1:00			prostě se jen c ..

Pracovně poměrně na pytel, 2x v týdnu Praha (úterý a pátek), kdy se prostě trénovat nedá, protože při návratu v osm už večer nemám morál cokoli dělat.
Na pondělí jsem měl plánované posilování. To jsem ale nedoržel, protože v poledne jsem stihl plavání a to venku, kde měla voda pěkných 19 stupňů. Nešlo se tedy moc flákat a já si dal za 40minut pěkných 2,3km. No a když večer vykouklo sluníčko, vyrazil jsem na chvíli na kolo. Něco málo přes hoďku a domů jsem dojížděl s deštěm za patami, než jsem vynesl kolo nahoru domů, byla mokrá cesta.
Úterý: volno
Středa: plánované volno, chtěl se jít večer trošku projet před testy v Mohelnici, déšť mi v tom ale zabránil.
Čtvrtek: ráno testy v Mohelnici, v poledne bazén. Po chvíli přemlouvání nás plavčík pustil ven a voda byla fakt studená. V 17-ti stupních jsem zvládl 1800 a raději lezl ven.
V pátek další volno vylepšené Prahou.
Na sobotu ukazoval plán delší kolo, od 11-ti dopoledne platila výstraha hydrometeorologů pro kroupy a přívalové deště, takže jsem si přivstal a před šestou razil na trénink. Kosa, vítr na rozhraní vichrem a mne čekal test na Kozlov. Vytrápil jsem se tam hezky, jak je možno se přesvědčit třeba na runsaturday, naštěstí za Kozlovem jsem si hezky sjel na Potštát a Hranice, což je luxusní sjezd, kde ani protivítr nevadí a z Hranic mi hezky fouklo do zad. To už jsem ale ujížděl před deštěm, takže jsem si pěkně mrskal, ale stihl nezmoknout:-). Tepy jsem ale skoro udržel v mezích. Večer mne čekal sraz z vysoké, ale moc jsem tam nepobyl. Cítil jsem se utahaný a původně se rozhodl, že tam ani nepojedu, nakonec jsem tam ale vypravil autem, čímž jsem se nepil a tudíž se ani neopil:-)
V neděli byla jenom plánovaná regenerační aktivita formy vycházky či kýho čerta. Protože jsou děti konečně chvíli obě bez zánětu v očích, rýmy a dalších radostí, vyrazili jsme po dlouhé době do aquaparku v Hranicích. Skoro 2 hodiny se dětičky vydržely louhovat, tobogánovat, honit se, plavat v protiproudu a tak. Nebyl jsem si jist, jestli se to počítá a hlavně jsem dostal k narozeninám funglo nové běžecké trenky a triko:-), vyrazil jsem v podvečer na kratší klus a jelikož kotník už potřebuje pořádně zocelovat, dal jsem si po drahně dlouhé době lehčí terén. Prima.
Celkem slušný odpočinkový týden, byť jsem toho moc nenaspal a upřímně řečeno, ani moc nedodržoval předepsaný jídelníček. Od příštího týdne už ho ale má i manželka, dneska večer už pěkně vyvařovala, takže to beru tak, že e-jídelníček naplno začnu provozovat až od zítřka:-) A bude to třeba, protože příští týden podle plánu pěkně přituhne. Prima!

Testy laktátové křivky v Mohelnici

Po nějakých dělších diskusích s panem Krejčím z endurainingu jsem se nechal přesvědčit a přihlásil se na testy laktátové křivky k panu doktorovi Pozdíškovi do Mohelnice.
Byl trošku problém vejít se do termínu, protože mají celkem plno, ale nakonec mi i vyhověli v nestandardním čase na 7:00 ráno, aby mi nebyl příliš narušen pracovní den. A co čert nechtěl, termín padl na čtvrtek 4.6., shodou okolností den mých osmatřicátých narozenin. Tož fičák už od rána:-)).
Jak takový test probíhá? Přijedete, pozdravíte (moooc hodná paní mě měřila), dostanete pokyny, převléknete se, nasadíte si pedály na ergometr, nasadíte pulsák a sednete na kolo k rozjetí. Chvíli se rozjedete, napíchnou ucho a vezmou první vzorek. Následně nastaví 1. seriózní zátěž na ergometru (u mne 110W) a 4 minutky se jede. Po nich další píchanec do ucha, 50W nahoru a valíme dál, 4 minuty, krev a 50W. Já jsem to vzdal na 340W (po 310 už jsem vadl, tak jsem dostal přidáno jenom 30W, ale už jsem 4 minuty stejně nevydržel, takže toto měření už v tabulce není. Po ukončení testu se člověk chvilku vyjede, sbalí si krámek, ospruchuje se, rozloučí a jede domů. Odpoledne jsem potom dostal do mailu výsledky.
Protokol s výsledkem si můžete prohlédnout tady.
Jak hodnotím výsledky já? No očekávaně. Na to, že jsem marný na kole, nepotřebuju testy, stačí mi někam vyjet:-). Další věc, kterou jsem si ověřil je, že mnou provedené terénní testy dávají poměrně validní výsledky a naměřená pásma se od těch mnou stanovených liší o 1-2 tepy.
Poslední věcí, kterou jsem si ověřil při testu bylo, že jak trochu přitlačím na pilu, velmi rychle zvadnu. Odborně řečeno, mám velmi nízkou odolnost vůči laktátu, což je ze valné míry dáno geneticky a tréninkem jde změnit jen málo.
Co je ovšem na druhou stranu pozitivní tak závěr, že mám přepoklady pro aerobní sporty, což ironman je a potvrdil mi to i pan doktor Pozdíšek, se kterým jsem si o výsledcích vyměnil pár mailů. Akorát prostě musím přidat v těch watech, ty mám jaxi nízko:-).
Pan Krejčí z endurainingu už naměřeným hodnotám přizpůsobil trénink, takže tepat budeme trochu výš a i trochu víc bušit. Juchů.
Jo a kdybyste si chtěli na testy zajet, tak objednat se dá tady: http://www.sportovnitesty.cz.

25.-31.5.2009 tréninkový týden s endurainingem

Jak jsem slíbil, zveřejňuji první týden s endrurainingem. Není to tedy první týden podle jejich plánu, ale teprve teď jsem se pustil zase do psaní. Budu moc rád, když mi kompetentní průběžně dají vědět, co si myslí o plánovaném a samozřejmě i o provedení:-).
Nebudu tady nijak detailně řešit jídelníček, snad se jen občas zmíním, jestli jde váha nějak uspokojivě dolů.
Takže jak měl vypadat tento týden:

po 25.05.	P-Vypl	0:40
ut 26.05.	Volno	0:00
st 27.05.	C-ZDV	1:10
fáze 2	C-ZDV	1:30	C-SVR: 0x(2(20+15)+0)	C-ZV2I: 0x(1(7+0)+0)
ct 28.05.	B-ZDV	0:40	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-ZV2I: 0x(3(5+5)+0)
fáze 2	P-KrZV	1:00
pa 29.05.	C-Komp	1:00
so 30.05.	C-ZDV	3:00	C-SVK: 0x(4(6+6)+0)	C-RVK: 0x(2(6+6)+0)
ne 31.05.	Volno	0:00

Plnit se mi ho celkem dařilo, tedy až na závěr týdne, kdy počasí poměrně znemožnilo plánovanou cyklistiku. Detaily tréninků je možno sledovat u mého profilu na runsaturday.
Pondělí: plánované plavání jsem dodržel:-)
Úterý: po dohodě a zejména proto, že jsem zrušil plánovanou služební cestu do Prahy, bylo zařazeno kolo. Předpověď na středu totiž byla krajně pesimicstická. V zásadě jsem program dodržel až na to, že delší fázi jsem absolvoval ráno a budu to tak dělat asi vždycky. Přivstat si na delší trénink zvládnu, ale natahovat tréninky po práci se mi nechce, taky se potřebuji vidět s dětmi:-). Motiv C-SVR je silová rychlostní vytrvalost, kdy mám točit 70-75 rpm a držet tepy kousek pod ANP a považuji ho zatím za nejzábavnější vůbec, narozdíl třeba od kadenčních tréninku do kopce, ale o těch jindy:-))
Středa: mělo být úterní volno, ale hodil jsem tam polední plavčo zpestřené policejní vložkou.
Čtvrtek: ráno jsem si dal pěkný běh, který opět potvrdil moji teorii o pozitivním vlivu sladších vín na sportovní výkon. Plánovaný běh, kdy mám běhat na tepech 135-150bpm, přičemž ty pětiminutové intervaly mám přidávat na tepy do 160-ti, jsem zvládl s průměrnými tepy 147 v tempu 5:51. Prostě paráda, fakt mi to šlo a bavilo mě. V poledne jsem dal i plavání, jenom ho musel pokrátit na 40 minut. Už podruhé jsem byl plavat ve venkovní padesátce v Olomouci a musím říct že 3 lidi v bazéně jsou opravdu bezva počet na trénování.
Pátek: na 12:00 jsme byli objednáni na opraci s Růžou kvůli nádoru na mléčné žláze. Bohužel, ve stejném termínu byla objednaná Maruška na jakousi prohlídku, kam s ní musela manželka, takže veterina zůstala opět na mně. Jelikož bylo hnusně a já tam měl volné hodinové kolo, vyměnil jsem zadní kolo a hodil durateca do trenažéru. Nic moc teda, když už člověk jednou začal jezdit venku.
Sobota: plánované delší kolo s úseky. Podle předpovědi bylo jasné, že to nepůjde. Smlouval jsem s trenérem o delší běh, protože ten mi v mrholení nevadí a nakonec to usmlouval na 2 hodiny maximálně s tím, že se večer na sraze moc neopiju a zkusím ty úseky odjet v neděli, umoudří-li se počasí tedy. Domluvený jsem byl s Aldamanem na ráno, musel jsem to ale změnit, protože veterinář jel na nějakou konferenci, takže na kontrolu jsme museli jít už na 6 ráno před jeho odjezdem. Rozladění kvůli komplikaci s ranním během bylo zbytečné, protože celé dopoledne usilovně pršelo. Nakonec ale klapl výběh s Aldamanem po obědě. Dařilo se mi držet tepy hezky nízko při tempu 6:06 průměr 146 bpm. Je ale pravda, že v poslední půlhodině už mi začínalo docházet (po hodině a půl jsem měl průměrné tepy 141bpm, super!!!), přece jenom mi ty delší běhy chybí a budu muset požádat trenéra, abychom tam nějaké přidali. Celkově pěkná upovídaná dvacka, navíc když jsem se po ní zvážil, dalo to 99,2. Je ale pravda, že jsem se trochu zbytečně oblekl, dost potil a napil se až po vážení:-)
Neděle: volno. Prší celý den, navíc mám kocovinu. Už je to trochu lepší, ale pořád nic moc. Ještěže prší:-).
Navzdory dnešnímu volnu jsem odtrénoval pěkných 10 hodin, byť jsem se dostal na kolo jenom jednou a to je velká škoda. Příští týden je předpověď také na pytel a navíc ho mám jako odpočinkový s tím, že ve čtvrtek jedu do Mohelnice na testy laktátové křivky a v sobotu si zkusím jako terénní test časovku na Kozlov. Takže jsem zvědav. Vypadat by to mělo nějak takto:

po 01.06.	U-POS	0:20
ut 02.06.	B-Komp	0:30			Praha
st 03.06.	Volno	0:00			Praha
ct 04.06.	C-ZDV	0:30			Testy Mohelnice
fáze 2	C-Komp	1:20
pa 05.06.	Volno	0:00
so 06.06.	C-ZDV	3:00	C-RVR: 0x(1(4+0)+0)		test Kozlov pře ..
ne 07.06.	U-Reg	1:00			prostě se jen c ..

Enduraining, jak to funguje - trénink

S tréninkem je to dost podobné jako s jídlem. Obecně bych to shrnul do krátké poučky: mám pocit, že obojího by mohlo být víc. Jak jídla (sem tam a zejména třeba chipsíky se v jídelníčku překvapivě vůbec neobjevují, nemluvě o nakládaném hermelínu, grilovaných kolenech a dalších skvělých dobrotách, z nějakých pochybných důvodů nevyhovujích mustru jídelníčků:-))
První týdenní program byl pro mne šok: tak málo a tak nízká intenzita. Ten trenér se snad pomátl. Věren teorii (asi Michalově) o těle, jež snese pouze to, co do něj člověk natlačí a tedy připraven v případě časového okna odtrénovat, co to dá, jsem se ocitl v situaci, kdy mám běhat 135-150 tepů, přičemž jsem byl ještě nedávno přesvědčen, že běžet pod 150bpm znamená stát (teda ne, že by neznamenalo, ale nuceně jsem uvěřil, že toto jakoby stání má smysl:-)).
Kolo je na tom podobně, jízda mne zajímá od 30kmph, ale tam se na tepch 135kmph nedostanu (tedy není-li to z kopce:-). Trenér ovšem tvrdí, že musí brzdit cca 2/3 svěřenců, tak je třeba vysoká intenzita opravdu jedním z mých problémů.
Jak to ovšem po pár týdnech (čtyřech) vypadá, nějaký smysl to má i už po tak krátké době. Třeba dneska ráno jsem zvládl běžet na průměrných tepech 147 v tempu 5:53. Před čtyřmi týdny tepy 145 znamenaly tempo 6:30-6:40. Zajímavé a to prd běhám, tak 2x týdně a ještě žádné dálky. Mám v plánu trenéra požádat, jestli by mi nějaké delší běhy nemohl ordinovat. Jasně, jako prioritu mám zlepšení na kole, na což je jistě lepší jezdit, než běhat, ale nadřízenou prioritou je, že mě to taky musí bavít:-) a překvapivě se mi po těch dvacítkách stýská. Vždyť to je taková paráda, nasadit sluchátka a v 5:30 ráno pěkně sám klusat kolem Bečvy při vycházejícím slunci s vypnutým mozkem.
Co se týče kola, tak tady jsou změny oproti zvyklostem prakticky totální. Jak jsem se zmínil, v zásadě jsem na kole nikdy netrénoval, jenom jezdil. Dnes kromě nízkých tepů řeším i kudy pojedu, aby mi tam předepsané motivy nějak rozumně pasovaly.
Jak to tedy na kole vypadá? Převážně mám jezdit vytrvalost 135-150 tepů, sem tam kompenzační kolo (do 135-ti bpm), což je na palicu, tak se ploužit. Točit mám 85-105rpm, pokud to tedy tepově zvládnu a nebo interval nevelí jinak. Intervalových tréninků jsem zatím moc neměl (jsou tak max 2-3 do týdne a jeden z týdnů byl kvůli škole v přírodě běžecký), takže zatím jsem absolvoval intervaly na vytrvalost ve vysoké kadenci na rovině i silové intervaly (ty mě dost baví), kdy jezdím otáčky 70-75 při vyšších tepech. Největší horror jsou ale intervaly na rychlostní vytrvalost v kopcích, kdy mám cca 6 minut držet do kopce otáčky 80-85. Tý jo, první takový trénink jsem málem chcípl a ověřil si, jaká jsem sračka (nejde označit mírněji). Do kopce prudšího než 5% jsem to prostě nebyl schopen udržet, byť tepy letěly nad ANP. Velmi náročné, nicméně stačily asi 3 takové tréninky na to, abych cítil, že se moje schopnosti lepší. Nevím, má-li to na svědomí rostoucí fyzička, nebo jestli jsem se ve vysokých otáčkách technicky zlepšil, ale už to celkem jde i na 6%. A dokonce mne ty tréninky i začínají bavit. Problémem se občas jeví, kterak vybrat ty správné kopce, aby se dal trénink rozumně realizovat.
Musím říct, že teprve při současném režimu, kdy prakticky každý trénink obsahuje nějaký motiv, či aspoň abecedu atp., plně oceňuji možnosti sporttesterů Garmin. V training centru si nadefinuji, co je třeba, nasázím to do kalendáře a v den tréninku jenom pustím příslušný workout na daný den. Skvělé.
Na bilancování úspěšnosti je zatím velice brzy, příští čtvrtek jedu do Mohelnice na testy laktátové křivky a potom v sobotu mám první terénní test, kopec na Kozlov, tak uvidíme. Docela se těším a jenom doufám, že se počasí umoudří, protože zatím to na víkendová dlouhá kola moc nevypadá.
Od tohoto týdne se také vrátím k týdennímu tréninkovému bilancování na blogu, protože by mne celkem zajímala trošku širší diskuse k tomu, čemu jsem podrobován.

Pomáhat a chránit

V poslední době mi příjde, že je v módě psát, jak nic nefunguje, všechno je špatně a zejména policie jsou výlupci vší špatnosti. Můj oblíbený dfensův web je protipolicejně orientovaných příspěvků plný a kdyby byla jenom polovina pravda, člověk by měl uvažovat o emigraci:-).
Na rozdíl od všech nevinných chudáků řidičů policisty bezohledně šikanovaných kvůli ničemu, jsem se pochybení dopustil. Cestou na bazén v polední pauze jsem zvolil jako dopravní prostředek auto. Je škaredě, tak šup těch 500m pěkně autem. Hodím k plavání peněženku a jedem, mám v ní přece řidičák. Po zabočení k magistrátu šok, staví mne běžná silniční kontrola, jíž jsem vyzván k předložení dokladů. Policista vidí, že by se ve mně krve nedořezal. Vysvětluji mu situaci, že jedu jenom z Karolíny Světlé na bazén a vzal si jenom peněženku s řidičákem bez pouzdra s techničákem. Příslušník je v klidu, vyžádá si tedy řidičák a na můj dotaz, kolik to bude bodíků v klidu odpovídá, že žádné. Ještě se ptá, zda je vůz můj, což potvrzuji a po chvíli se vrací pro občanku. Ta je ovšem v pouzdře s techničákem. A sakra, příslušník je ale stále v pohodě, já ovšem čím dál nervóznější. Vyžádá si tedy ode mne aspoň poslední 4 číslí rodného čísla, které naštěstí znám. Po chvíli se znovu vrací, vrací mi doklady a ptá se, jsem-li ochoten zaplatit pokutu 100,- kč a omlouvá se, že méně dát nemůže. V šoku platím a ptám se, jestli na bazén můžu dojet, nebo se mám vrátit pro doklady. Policista mi tedy na pokutový bloček píše důvod pokuty, kdyby mne náhodou při návratu stavěla jiná hlídka.
Za sebe musím říct, že jsem událostí zpětně hodnoceno nadšen. Lidský přístup policisty, rozumná domluva (je fakt, že jsem nic strašného neprovedl, ale za jízdu bez dokladů může být udělena pokuta až 2000,-kč) a tutově si teď dlouho a dlouho budu dávat pozor na doklady i při těch nejkratších pojížďkách. U mne má za dnešek dopravní policie z Olomouce výrazné plus.

Enduraining, jak to funguje - jídelníček

Pokračování seriálu o mé spolupráci s enduraining.com je tady. V minulém díle jsem popsal, jak jsem se s nimi seznámil, jak se má člověk registrovat i jaké programy jsem si vybral.
Začneme jídelníčkem. Ten má poměrně jasná a striktní pravidla, denně obsahuje 5 jídel čili kromě hlavních i svačiny, které jsou asi největším zásahem do mých "stravovacích návyků". Kromě toho je samozřejmě jídelníček sestavován tak, aby byl naplněn správný obsah živin i vitamínů (kurňa zeleniny jaxviňa:-))) a zohledňuje tréninkovou zátěž. Kromě pravidelných svačin jsem zařadil ještě jeden prvek, který je novinkový a tím je doplnění sacharidů gainerem hned po tréninku. Nevím, jestli je to placebo efekt, nebo to fakt funguje, každopádně mi příjde, že lépe regeneruji (ale to může být i tím, že méně trénuji:-). Jejda, a zapomněl na ten úplně zásadní nový prvek, kterým je nepřežírání se a to zejména na noc, což má rovněž velmi pozitivní vliv na tréninkové a hubnoucí úsilí. Musím se také na tomto místě přiznat, že nejsem totálním otrokem jídelníčku, ono to totiž třeba na služebních cestách nejde přesně dodržet, ale snažím se, když už nemám přesně to, co je v jídelníčku, držet adekvátní kombinace. Čili mám-li rybu s bramborem, která není na jídelníčku, zařadím místo ní kuřecí prsa a hlavu si tím moc nelámu, nebo opačně či podobně. Rovněž jsem si domluvil a dostal povoleny 2dl vína na den, které mohu jistým způsobem přeskupit, rozumněj někdy vynechat, jindy přidat. Dobré s tím se dá žít. Pivo jsem omezil prakticky úplně, dám si tak 1-2 za týden, což proti loňsku ve srovnatelném počasí značí několikasetprocentní snížení konzumace:-), ale stejně tím trošku porušuji.

Trénink s endurainingem, úvod

Letošní rok byl pro mne od začátku plný sportovních zklamání. Slušně rozjetý prosinec zastavila zlomenina kotníku a s ní více než dvouměsíční tréninková pauza, která při mé žravosti znamenala nejen zastavení hubnoucího procesu (do zlomeniny jsem mezi svátky dokonce zhubl a udržel se pod metrákem!), ale jeho totální zvrácení, které někdy v únoru dosáhlo téměř kritických hodnot z před dvou let ve výši 108kg. Asi měsíc a půl od února jsem se trápil a vymýšlel, čím bych sám sebe zpitoměl a pro v zásadě z pohledu cílů ztracenou sezónu našel nějakou novou motivaci pro trénink.

No a jak je zřejmé z nadpisu, vymyslel jsem zakoupení tréninkového programu od nějaké renomované společnosti zabývající se sportovním poradenstvím. Těchto firem je, pro mne překvapivě, na netu mraky a dle většiny prezentací není nic snažšího než vzít excelský sheet a do roka, co do roka, za 2 měsíce, je z vás Mark Allen nebo nějaký jiný v zásadě libovolný sportovní idol. Než jsem všechny tyto možné nabídky přechroupal, ujasnil jsem si, že letošní prioritou (ne absolutní, ale největší) bude pro mne letos kolo. Kotník pořád sem tam trochu zlobí, tak ho ještě chvíli nechám relaxovat (třeba do srpna) a hlavně mám pocit, že na běhu jsem většinou tuhl kvůli přílišnému vydání se na kole, než že by nebylo naběháno. Neméně závažným faktem je to, že na běhu už jsem si pod Michalovým vedením udělal aspoň jakýs takýs obrázek, jak skládat trénink, aby byl pestrý a co do něj dávat, na kole jsem ovšem zatím jenom jezdil a to většinou “co to dá”, což asi není ta nejlepší cesta:-).

Po tomto ujasnění si zadání jsem se směle vrhl na výběr firmy, která bude mít tu čest spolupracovat s tak výraznou postavou jako jsem já :-D. Výběr se mi nakonce scvrkl na váhání mezi dvěma servery a to cyklotrenink.info a enduraining.com. No a jelikož enduraining už nějaký čas sleduji (zejména prostřednictvím jejich textů publikovaných na triatletu), rozhodl jsem se, že se zkusím obrátit na ně.

Neznaje na začátku formu ani úroveň spolupráce, sáhl jsem po nejlevnější variantě e-plán z nabídky v kombinaci s e-jídelníčkem, na kteroužto sestavu je sleva:-).

Jak to následně vypadá: na webu enduraining.com se člověk zaregistruje a obdrží výzvu k uhrazení služby, po jejímž připsání na účet se rozjede spolupráce. V mém případě to proběhlo rychleji, protože ještě týž den, co jsem se regl a byl vyzván k platbě (kterou jsem obratem provedl) už jsem vyplňoval vstupní dotazník a napsal mi pan Miloš Krejčí, který je mým dietologem a trenérem v jedné osobě. Dotazník, který je pro trenéra zásadní vstupní informací, klade řadu otázek překvapivě zejména na sportovní současnost, historii a cíle, stravovací návyky atp. Současně s tím (máte-li zakoupen i e-jídelníček) začínáte psát log toho, co jíte, aby měl konzultant možnost vycházet z vašich návyků a zejména odpozorovat, kolik toho asi sníte a podle toho nastavit jídlo tak, aby člověk hubl, ale měl dost energie do tréninku. Mně to vyšlo tak, že program začínám plnit od května, týden před tím už byl trénink a jídelníček od pondělí 4.5.

O tom, jak se trénuje, diskutuje s trenérem a taky trošku jí :-) zase příště.

Chcete si odpočinout od práce? Vyrazte s dětmi a vezměte jich hodně!

Když se manželka někdy na podzim vrátila po x letech mateřské do pracovního procesu, vůbec jsem netušil, jak zásadní dopady nejen na pravidelní denní režim, ale i na termín a lokaci části mé dovolené tato změna bude mít. Abych to moc nenatahoval, manželka pracuje jako asistentka u postižené holčičky v 1. třídě zaměřené právě na integraci dětí s nějakou potíží. Loni se tam, bohužel, nedodržel rozumný standard držet v podobných třídách nízký počet dětí a ve třídě je 29 kousků, z čehož kromě manželčiny svěřenkyně cca čtvrtina vlastní papír na ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti) a několik je reálných adeptů na zvláštní školu pro omezený intelekt či zanedbanou výchovu.
Škola se navíc rozhodla, že na pobyt v přírodě pojede celý 1. stupeň hromadně, což je 5 tříd, dětí celkem 120. To už je pěkná parta, což? Co si pamatuji, tak existuje něco jako norma, podle které při pobytu přes noc musí být s dětmi na každých 10 dětí jeden dospělý. Podle vedení školy ale na 1. třídu s 29-ti dětmi stačí učitelka a asistent postiženého dítěte, které se rovněž účastní pobytu. Další kapacity škola uvolnit nemůže a externí zdroje nehledá. Protože si manželka v nové práci teprve doplňuje vzdělání a začíná, je z ní pochopitelně nervózní a před školou v přírodě byla opravdu plná obav. Jako správný manžel s manželkou cítím a jako vystudovaný pedagog a ostřílený táborový vedoucí jsem i kompetentní ji podpořit v akci. Obětoval jsem tedy týden dovolené a nabídl, že na školo s prvňáky jako 3-tí do party pojedu. Nebudu se vyjadřovat k organizaci, plánování kapacit jsem popsal a že jsem na akci vyrazil bez platné smlouvy snad dostatečně dokresluje zájem vedení školy na podpoře zdárného průběhu akce.
V zásadě už příjezd na Rusavu mi signalizoval, že to nebude legrace. Ubytování v 5-ti patrovém hotelu (1 část, ostatní byli v asi 100m vzdáleném "přídavném" objektu) značí, že jako jediný muž v teamu vychovatelů a učitelů odtahám prakticky sám cca 60 kufrů a dalších beden s vybavením do pater 2-6 (v 1. patře je totiž restaurace a jídelny, pokoje tedy začínají až v patře druhém), ranní cca 70-ti minutový běh v kombinaci s touto skoro hodinovou legrací značí, že končím totálně propocen a na pokraji smrti hladem v kombinaci s vyčerpáním:-D.
Nebudu se pokoušet líčit všechny zážitky, protože ne každý den, ale každá hodina sebou nesla minimálně několik zaznamenáníhodných miniepizod, na což zde prostě nemám prostor, resp. mám, ale nehodlám ho využít:-)). K čemu hodlám tento prostor využít je (sice skromně čtená,) agitace za učitelské povolání, zejména to "prvostupňové". Během pár dní jsem totiž měl možnost sledovat v koncentrované podobě, jak náročné toto povolání je a jak zásadním způsobem můžou učitelé formovat naše děti. Škola v přírodě je v zásadě esencí všecho, co se může stát ve škole, ještě výrazně umocněnou nepřetržitým kontaktem s dětmi ve dne v noci. V klidu zapomeňte na osmihodinovou pracovní dobu, fungovat začínáte ráno hoďku před dětmi (čili 6:30, pokud jako já nechodíte od 5:15 běhat:-) a jedete celý den. Dohlédnete na řádné vzbuzení, hygienu, spořádanou snídani (v průměru 2 vylité čaje, nějaké rozsypané jídlo, minimálně 2-4 děti nejedící podávanou potravinu...), uklid na pokojíchi a dopolední program, svačinu, další dopolední program, hygienu před obědem, oběd (další maléry, nejedící děti, nemléčná dieta 1ks, bezlepková dieta 1ks, kterým personál v klidu podá mléko či normální oplatek....). Následuje takzvaný odpolední klid, který děti nenávidí, protože ležet můžou doma a vy jej strávíte vyhodnocováním dopoledních aktivit, abyste u večeře mohli rozdat odměny, od kterého vás trvale odvádí uklidňování "odpočívajících" dětí. Následuje odpolední program, svačina, další program, hygiena, večeře v podobném gardu jako oběd, večerní program, večerní hygiena (zkuste byť ve třech sprchovat 27 prvňáků) a vaše šichta nekončí ještě ani kolem 22:00, kdy usínají poslední děti, protože je potřeba dochystat plán na další den (díky absenci vedení pobytu je koordinace mezi třídami prakticky nulová, čili často dochází ke křížení aktivit a problémům s kapacitami sportovišť atp.). Nicméně i tak spíte s otevřenými dveřmi, abyste slyšel co se kde šustne, protože každou noc se jde někdo vyčůrat a dost často bloumá dezorientovaný a polospící po baráku.
To vše za učitelský plat a kecy lidí okolo, jak si užíváte volno s dětmi mimo školu. Já osobně mám po pěti dnech totálně vygumováno. Ještě nikdy jsem na žádné dovolené tak nevymazal z paměti vlastní pracovní záležitosti jako zde. Kvůli kraválu jsem většinou ani neslyšel telefon a na zpětná volání o dovolené kašlu:-), internetové připojení v hotelu Rusava pro hosty rovněž neřeší, což je při nedostupnosti CDMA signálu dost nepříjemné, ale zase se ani nedostanu do firemní pošty:-). Ještě teď, 24 hodin po návratu mi hučí v hlavě, jsem mentálně gumový a do mailu se nepodíval.
Na závěr si dovolím malý apel: spolupracujte s učiteli svých dětí, často mají schopnost ovlivňovat vaše děti více než vy sami. Otevřená a upřímná spolupráce místo shánění potvrzení o dyslexii, disgrafii, hyperaktivitě atp. je to nejlepší, co můžete udělat pro své dítě.

P.S.: provedu malou negativní reklamu hotelu Rusava, protože zejména v oblasti stravování jsem tam zažil věci, které, ač ostřílen desítkami akcí, jsem dosud nepoznal. Asi rekordmanem pobytu je tzv. játrová pomazánka na starém chlebu z úterního rána (ostatně čerstvé pečivo se prakticky nepodávalo), která svou konzistencí i chutí připomínala ze všecho nejvíce žrádlo pro psy (schválně jsem doma po návratl "koštl", abych se ubezpečil, že nekecám). Po čtvrteční odporné omáčce na těstovinách, již jsem nebyl schopen vůbec pozřít, jsem musel vyrazit na večeři do hotelu "pod Čechrem", protože už jsem měl opravdu šílený hlad a nenechám přece vydělat v hospodě podnik, který mi v jídelně podal hnus.
V kontrastu k tomu obsluhující personál byl velice ochotný, nic nebyl problém, ovšem ani super usměvavý číšník šlichtu na talíři nezachrání. Nemluvě o velmi neuspokojivé úrovni sociálních zařízení více než tří čtvrtin pokojů. Čili za mne tento hotel vřele nedoporučuji, byť na rovinu přiznávám, nevím, jak se chovají k "normálním" hostům.

Dá se jet Mamuttour trasa B se 104-mi kily?

Vlastně při rekapitulaci nechápu, proč jsem se na ten závod hlásil. Už v době podávání přihlášky jsem věděl, že to bude utrpení, že jsem o 8 kilo těžší než loni, mám méně najeto i výrazně méně naběháno, ale přece nebudu úplně bez závodů, resp. nezměřím si trochu trochu výkonnost, protože o závodění v mém případě nemůže být ani řeči:-). Ten pravý důvod je asi to, že závod se koná přímo v Přerově a důvody proč nejet se tím pádem hledají blbě.
No ale co už, člověk se někam přihlásí, rychle zaplatí startovné, aby už nemohl couvnout, a jede. Ačkoli si ráno přivstane, stejně nakonec odjíždí na poslední chvíli, protože až 300m od baráku si vzpomene, že doma nechal chip. Čili zpět domů pro chip, při tomto návratu jsem rovněž zjistil, že kromě chipu jsem doma nechal i lístek na pivo a jídlo. Ach ta hlava muže středního věku.
Každopádně po příjezdu na náměstí stihnu chvilku splknout s Téčkem a Vl001, který se jde ale brzy zařadit někam k čelu startovního pole. Tam se s Téčkem nehrneme, nicméně volba konce pole také není optimální, protože druhá brána Coca Cola jde z neznámých důvodů k zemi, takže po startuje potřeba přelézat provazy i s kolem, aby se člověk vůbec dostal do koridoru. Start je klasika, hned tepu 160 a když míjím v Předmostí fandící ženu s dětmi (které Téčko vtipně označil za Ječmínkovu paní a zrníčka:-)), letí ke 180-ti. Klasika Čekyňák, Zábeštní Lhota a další hupky. Někde kolem Veselíčka dojíždíme šikovnou slečnu (posléze se z ní vyklube Tamara), se kterou tak trochu spolupracuji na Kozlov (1. kopec trasy B), ale spolu s borcem v bílem mi před vrcholem ujíždí. Ve sjezdu na Potštát je sjedu a utrhnu, kousek za občerstvovačkou mě (to už je Téčko někde v pikách, naposledy jsem ho viděl pěkně švihat na začátku Kozlova) dojede a libý pohled na její pozadí je mi dopřán ještě cca 10 minut, než mi zmizí z dohledu a setkám se s ní až v cíli, kde už má sebou ale, bohužel, přítele:-)). To borec v bílém je kousek přede mnou a po přejetí partutovického kopce ho ve sjezdu do Oder zase sjedu a utrhnu. V posledním delším stoupání z Oder už mne nedojede, ale ve sjezdu při pauze na tyčinku a pití mne dojede. Terén se dál trochu vlní a mně kolem 90-tého už začíná solidně docházet a ani gel na tom nic zásadního nemění. Nicméně kolegu v bílem neztrácím a celkem jsem ho i potahal až po kopec u Lhoty, kde mi zase ujel. Nicméně za vrcholem jsem ho rychle dojel s tím, že na Pavlovice už to bude pohoda. Proti loňsku se ovšem koná změna a ze Lhoty se nejede rovnou na Pavlovice, ale uhýbá se vlevo spolu s trasou A a z hlavní na Bystřici se uhýbá až na Kladníky. To už jedem s bílým kolegou bok po bohu a já sbírám síly na závěrečnou hoňku v hrazdě a docela se na ni těším. Po návratu na cestě na Pavlovice za to beru jedu co to jde, ať jsme brzo v cíli. 2x jsem bílého utrhl, ale protože mi ho bylo líto, vždycky jsem na něj počkal. Pěkně to švihalo až do Radslavic, kde mi na kostkách došlo a kolega vybaven karbonovým rámem netrpěl tolik a poodjel mi asi o 50m, které jsem ani přes největší úsilí nebyl schopen do cíle stáhnout a že jsem si mrskal, co to šlo. Detailní údaje ke trase jsou k vidění na runsaturday. V cíli už jenom pár piv se známými a Mamuttour 2009 je historií.
A odpověď na otázku z názvu? Jo, jde to, ale proklatě to bolí. A jestli můžu radit, do kopců si místo 20-ti kil nadváhy vezměte raději pár gelů a tyčinek:-) I mizerných 8 totiž (spolu s nižší trénovaností) značí zhoršení z loňských 4:49 hod na 5:24, což je rozdíl cca 35 minut. Nic moc, ovšem asi maximum v současnosti možného. Výsledky jsou tady, ovšem 168 místo ze 180-ti není žádný důvod k chlubení.

Pro příznivce tréninkového deníku sporttracks

Už pár dní řeším problém, jak nějak pokud možno jednoduše publikovat své tréninky na webu. Nechce se mi za to z vrozené lakoty platit, takže padá populární trainingpeaks, kam je možno uploadovat ze zařízení až v profi verzi a vůbec se mi ňáko nelíbí.
Garminí connect mi příjde jako hodně syrová záležitost, která vyloženě prapodivně zpracovává převýšení a ještě ke všemu tam nedopsali podporu pro starší přístroje, nechápu. To je prostě šlendrián.
Jako nejpoužitelnější se mi dlouho jevil web motionbased, který provozuje rovněž Garmin. Ten umožňuje upload ze zařízení, ale kloudně mi funguje jenom u Forerunnera. Z Edge to musím posílat soubor po souboru a to je hrozná opičárna. Na motionbased jsem navíc narazil na několik věcí, které mne rozčilují a nepodařilo se mi vymyslet, jak se jim vyhnout:
- nezobrazuje kadenci u kola, celkem důležitý údaj
- srdeční frekvence se počítá z celkového času aktivity, nikoli z aktivity z pohybu, takže pokud člověk na kole zastaví na pivko, má průměr tepů podle MB dole
- na neplaceném účtu se můžu jako přihlášený podívat pouze na 10 posledních aktivit a nemám přístup k reportům
- dost často trvá zpracování importovaných aktivit hodiny z důvou vytížených serverů
Našel jsem prima web gpsies, kam jdou aktivity ze sporttracks exportovat velmi snadno, bohužel však je web orientován spíše trekově, takže důležité údaje jako tepy a kadenci nějak nezpracovává.
No a nakonec jsem při zběžném náhledu na pluginy pro sporttracks našel plugin pro export dat na web runsaturday. Toho už jsem si všiml dříve, ale nemůžu říct, že by ve mně právě tento web nějak evokoval solidní webový deník. A chyba! Runsaturday je pokročilý deník, který jako jeden z mála nabízí jako sofistikovaný export aktivit ze sporttracks, a umí i aktivity bez gps dat.
Plugin je ke stažení zde. Po stažení pluginu je třeba ho nainstalovat a ve sporttracks nastavit. Ještě před tím je ovšem třeba se zdarma na webu regnout a zadat klíč pro upload. Nastavení ve sporttracks má jako povinnou část zadání uživatelského jména a právě klíče, v nepovinné, ale praktické části, je možno provést mapování aktivit ze sporttracks na aktivity runsaturday tak, aby se při importu rovnou zařadily do správných šuplíků. Aktivitu lze následně poslat na web prostým exportem z menu. Na webu jsou k disposici týdenní přehledy a další reporty, detailní hodnoty k aktivitám, které je možno pomocí twitteru komentovat a bavit se s podobně postiženými jedinci ve fóru. V tuto chvíli jsem náchylný označit runsaturday pro mé potřeby informovat trenéra o tréninku za ideální. Doufám jen, že nenarazím na nějakou blešku ani v budoucnosti:-)

Tréninkový týden? No fakt, už jsem skoro nevěřil:-)

Tento týden jsem odtrénoval neuvěřitelných skoro 14 hodin a mám z toho velikou radost. Navíc dokonce navzdory dvoudennímu pobytu v Praze.
V pondělí jsem musel vynechat pracovní proces. Žena musela na brzy do práce a já řešil Maruščin zánět spojívek. Bohužel infekční, takže musel zůstat doma. Se mnou, nikdo jiný nebyl. Jetěže zvládnu pracovat i z domu. Je toho nějak moc a ten den by mi chyběl. Naštěstí jsem stihl už ráno odběhnout desítku, takže jsem celý den nepropadal panice z netréninku a odpolední kolo po ženině návratu z práce jsem bral jako benefit a hezky se projel.
V úterý jsem razil směr Praha. Naštěstí kolega TomX i tentokrát vzal sebou na běh tlouštíka a ačkoli si drtil jakési intervaly, já vesele (no moc vesele ne:-) obíhal Průhonický park. Poběženíčko je to krásné, luxusní cestičky, jenom mně to tam nějak neběhá. Po 13-ti kilákách jsem byl tak prošitý, že jsem k autu chvílemi ani nemohl klusat a musel jít.
Ve středu jsem se dokopal k rannímu vstávání a šel plavat do Axy s trisportteamem. Je to na Florenci, 300m od metra, takže z Budějovické luxus. Po dvouměsíční pauze nic moc plavčo, ale dobrá snídaně v pekárně naproti bazénu:-).
Ve čtvrtek jsem stihl jenom kratinký běh před manželčiných odchodem do divadla. Díky bohu za něj:-). Na kolo nebylo, ráno pršelo.
V pátek už do práce na kole a ještě jsem šel i plavat, šikulda ten Martin.
V sobotu jsme si dali delší běh s Aldamanem. Ke konci mi už pěkně docházelo, ale ty dvacky se přece musí časem zase podat. Večer jsme prima zapařili se všemi možnými švagry na narozeninách skorošvagrové.
Paření se naštěstí moc neprojevilo na nedělním výletě s lidmi z cyklodiskuze.cz na Hostýn, který jsem si dal z cvičných důvodů 2x. Prima projížďka. Aktivity jsem začal z dokumentárních důvodů zase posílat na motionbase, čili na mé sekci jsou k vidění.
Už to skoro vypadá jako trénink, sláva!

Zbrojení na sezónu 2009

V době, kdy jsem si myslel, že letos budu trénovat jako o život a lámat ironmanské rekordy, jsem si pořídil pár věcí, které mi měly tento nelehký úkol usnadnit. Sice některé asi nepoužiji, ale aspoň je mám do foroty:-).
Začnu od nejmenších. Jelikož používám sedlo od firmy fyzik, mám možnost sáhnout po jejích doplňcích do úchytu I.C.S. Jako první jsem vybral krásnou prťavou blikačku, kterou jenom zacvaknu pod sedlo místo štítku s logem a jedem. S taštičkou topeak ji můžu vozit pořád. Bezva věc, navzdory napájení knoflíkovou baterií svítí velmi dobře. Ostatně podsedlová taštička topeak. Loni na moraviamanu jsem spekuloval s posezem. A protože jsem se nechtěl do závodu vzdát brašničky s náhradními dušemi a nářadím, nemohl jsem posunout sedlo tak dopředu, jak bych si představoval. S podsedlovou brašnou fyzik upevňovanou do stejného úchytu jako světo, tento problém nemusím řešit, protože brašna se nepřichycuje k sedlovce, ale na klipu visí za sedlem. Obojí je vidění na webu progresscycle.
Další věcí, která mi má trochu usnadnit život, je flask holder, což je prostě lahvička, do které člověk namačká gely a přilípne ji na rám. Tím pádem může mít v taštičce s jídlem více jiných dobrot:-). Letos ho asi nepoužiju, ale příští rok, to se fakt těším.
Pro lepší zážitky z běhu, jsem po velmi neuspokojivém ukončení činnosti sluchátek motorola S9 (prostě nejdou zapnout, reklamace neuznána z důvodu přílišného prosolení údajně sportu odolného šasi) musel sáhnout po něčem jiném. Chvilku jsem zkoušel drátová sluchátka, ale to je hrozná otrava, porád to někde plandá, takže jsem se začal opět dívat po bluetooth sluchátkách. Jenomže, světe div se, sportovních modelů je jako šafránu a kromě motoroly taková sluchátka vyrábí snad už jenom Sony a shodou okolností jsem je zachytil na mém oblíbeném webu engatgets:-). Bohužel, sluchátka v prosinci v Čechách nikdo neprodával a jestli se nemýlím, stále zde v nabídce nejsou. Využil jsem tedy kamarádovy nabídky a nechal si je dovést z USA. To mělo za následek potřebu opatřit si nabíječku na české zásuvky, ale to je jediná vada na kráse. Sluchátka mají skvělou výdrž blížící se 8-mi hodinám, s HTC touch HD spolupracují na výbornou, proti motorkám obrovský posun, za dobu používání jsem nezaznamenal jediné samovolné rozpárování ani nic podobného. Zvuk je rozhodně lepší než z motorek a subjektivně i než z drátových Sennheiserů CX300.
Jako pláště jsem pro svoji rekordní tíží zvolil rekordně lehké schwalbe ultremo a subjektivně bych řekl, že jsou rychlé. Ostatně huštění na 10 atmosfér je bezva věc:-).
No a to nejlepší nakonec: můj mateřský oddíl nechal udělat další várku oddílových dresů a tt kombinéz, které jsou skutečně velice povedené. Zejména kombinéza s kapsičkami na přání je super, v Atexu odvedli skvělou práci. Musím být tedy letos ve výběru závodů ostražitý, abych neudělal oddílu ostudu:-).
Na Mamuttour sa hukáže!

Dá se běžet půlmaraton se 107-mi kily? Jasně, zpět na závodní kolbiště!

Když jsme na podzimní schůzi TTS Osek vymýšleli program na letošní rok, padl nápad na nějaký jarní běh. Jelikož jsem měl do letošní sezóny velké plány, tlačil jsem na pilu a ze všech tratí vyhrál můj nejdelší návrh na půlmaraton. Když jsme potom pro závod hledali název, náhodou jsem si vzpomněl, že někdy v březnu, náhodou zrovna 14-tého:-) má narozeniny jeden z nejvýznamnějších teoretických fyziků všech dob Albert Einstein. Letos zrovna stotřicáté, takže závod "Půlmaraton Alberta Einsteina" byl na světě s ambicí stát se tradičním závodem na sklonku zimy.
Podle dlouhodobého plánu jsem měl být už pěkně rozběhaný, pohublý a uvažoval jsem o čase kolem 1:40 s ambicí zkusit to pod. Zlomenina kotníku, několikatýdenní nucená pauza, která dohnala na váze to, co se mi mezi svátky zvýšeným tréninkovým úsilím podařilo nenabrat a trvající slabost v kotníku měly na svědomí, že jsem v pátek vážil nějakých 107kg, za letošní rok měl odběhnuto celkem asi 60km s tím, že můj nejdelší běh činil 10,8 km.
Z deprese, která u mne při přehodnocování plánů vládne, samozřejmě vyplynulo i zrušení tohoto závodu. Čím déle jsem nad tím ale přemýšlel, tím častěji jsem si říkal, kolikrát se, troubo, dostaneš na 1. ročník čehokoli a kolikrát, troubo, pro ten 1. ročník vymyslíš název? Tož ja, poběžím. A rovnou jako inverzní duatlon, dojedu si tam na kole, abych si po závodě mohl dát pivko:-)).
Ráno se pěkně sbalit, baťůžek na kolo, dofoukat gumy na horáku a hurrá na start. Akorát kurňa nějak nestíhám, ještě mi fouká proti, takže si dávám 10km na biku s průměrným tepem 155, dobrá rozcvička:-))
Už při registraci se mi zdá, že je na startu nějak moc bušáků, a asi mi bude vyhrazen konec poloviny startovního pole, přesně té druhé poloviny:-D. Potkávám několik lidí, kteří se se mnou domlouvají, že se mnou poběží na pohodu, pokud nebudu moc hnát. Hm, já fakt nevím, odkud se ti lidé berou, ale hlavněže mi fandí a mají ze mne strach. Dlouho jim nevydrží:-)
Do závodu mám celkem 3 kategorie cílů:
- C povinný, nechci se nechat vzít nikým o kolo. S ohledem na počet kol 2:-), je to takový zajišťovací cíl.
- B zvládnout závod tempem pod 6:00. To už je celkem ambiciózní, protože tak rychlý trénink jsem letos ještě nešel a při tempu 6:12 tepu nad 160 a zdechám po 8-mi kilákách
- A tzv. aspirační, dát to pod 2 hodiny. Tomu skutečně nevěřím
Po startu se rozběhneme na konci s Pavlem D., prohodíme několik vět o potřebě kontrolovat tepy, mrknu na hodinky, vidím 168 a je mi jasné, že debata je u konce a konečně se bezpečně zmocňuji poslední pozice. Nikým zezadu neohrožován držím tempo kolem 5:35, o kterém nedoufám, že ho moc dlouho udržím. Někde kolem 5-tého km předbíhám slečnu s prima pozadím a doufám, že mi to nevrátí. Pavel, Franta a ještě nějaký chlapík (čili závěr pole přede mnou) se mi postupně vzdalují. Za občerstvovačkou na 6-tém km je krátký úsek kolem Bečvy, který je dost nerovný a kotník tam dostává sakra pokouřit. Přemýšlím o tom, že závod po 10-ti km ukončím. Po výběhu na Osecký most se ale nějak vetím, dám si gelík a těším se na jeho zapití v prostoru startu. Zapiju gel a jdu do druhého kola, pričemž první dávám v čase 58:11 Tepy se pomalu ale jistě šplhají ke 170-ti, ale necítím se nijak zle. Cíl B by měl klapnout. Plánuju slupnout u občersvovačky Gutar a po doplnění kofeinu to pořádně nakopnout:-)
Najednou se přede mnou objeví v dohledu Frantovo oranžové triko. Kurňa co je, já ho stahuju, to je nějaká blbost ne? A taky jo, Franta sotva šmatle, křeč v lýtku. No nic, vnutím mu gutar, který mu pomůže po deseti minutách křeč rozklusnout. Já už po kiláku lituju, že jsem mu ho dal, protože mi konečně začíná trochu docházet, zlatá Metallica "Death magnetic" ve sluchátkách, při tom není moc prostoru na zpomalování. Po ionťáku se to trochu zlepší, takže už to asi nějak doběhnu. Před mostem na mne čeká Ladíček, přijel mne navzdory ocelovým kolenům podpořit na kole (rovněž za účelem možnosti konzumace piva:-)), ale ani se s ním nebavím, už to nejde. Mírný výběh na most už mi dost mrtví stehna, ale pokouším se protáhnout krok a začínám věřit, že splním aspirační cíl A. Už jenom oběhnout Jadran, cedule 10km a poslední kousíček k cíli. Výsledný čas 1:56:43. Jsem spokojen. Absolutně sice nic moc, ale ve svém současném stavu tento výkon považuji za maximum možného. Navzdory neběhání se mi podařilo i rozumně rozložit síly a zvládnout půlmaraton jen těsně pod ANP, které mám 175bpm, přičemž v závodě to byl průměr 169. Z obrázku je vidět, jak tepovka lineárně roste:

No a pak už jenom pivko, guláš a vyjet se na kole domů. Dobré dopoledne, poledne i část odpoledne za přítomnosti dlouho nepřítomného sluníčka:-)

2009 týden 2.-8.3, podruhé první tréninkový týden.

Tento týden, jako vůbec letos poprvé, můžu označit se seriózně tréninkový. Sice jsem neplaval, ale i tak jsem se dostal k 9-ti odtrénovaným hodinám za týden. Běh je zatím pěkně na pytel, váha na ještě víc, ale už jsem si i oholil nohy, takže se začínám zase považovat za sportovce:-).
V zásadě jsem drtil trenažér a vyrazil na 3 krátké běhy. Dojem z nich je tragický, letmý pohled do tabulky napoví, že tempo je šíleně nízké, tepy naopak zoufale vysoké. Váha v neděli večer drsných 108kg.
Každopádně mám do léta co dělat.

S letošní sezónou to začíná vypadat opravdu špatně

30.12. zlomený kotník, následuje příznivá prognóza (na diagnózu) 3 týdny ortézy, která se naplnila, nicméně mé časové odhady se nenaplnily. Tak nějak jsem si říkal, že na konci února už budu normálně běhat, ale kdepak, realita je zcela jiná. Po rovném to jde, ale kolik toho rovného ještě před pár dny bylo? Všude ledu, cesty křivé a to mi nožka skutečně nebere. Jezdím trochu více na trenažéru než loni, ale to nějak nestačí. Jednak nejde jezdit každý den (to je opravdu "na palicu"), druhak na to večer není vždycky čas a ráno by mě vyhodili z baráku (a já bych se jim nedivil:-).
Jediné, co šlo pořádně dělat, bylo celkem rychle plavání, ale to mne, přiznávám, nějak letos ne a ne začít bavit.
Jak nad tím tak spekuluju, asi letos na dlouhých nebudu závodit. Podle plánu jsem už měl mít letos naběháno 600km a mám asi 26, což je drobný, sotva třiadvacetinásobný rozdíl a vážit 94kg, kde se také vyskytuje drobný rozdíl cca 13kg ovšem bohužel směrem nahoru. Osecký půlmaraton 14.3. zvládnu asi jako divák, možná pořadatel (budou-li mne kolegové chtít), protože 26 km přípravy za měsíce není zrovna optimální průprava. Himlhergot to je depka, navíc venku prší, syn má zánět spojívek, takže s ním ani nemůžu na bazén, no prostě se to nějak smolí.
Třeba ještě bude na jaře pěkně a zvládnu najezdit podle představ, pak bych možná ještě mohl ty dlouhé přehodnotit, ale i tak bude letošek nejspíše bídný.
Budu se muset zaměřit aspoň na Grymovskou desítku, kde si nejspozději musím spravit chuť.

1. tréninkový týden? Ani moc ne

Tento týden jsem si naplánoval jako první, ve kterém zkusím po zlomenině o víkendu klusnout a když to půjde, budu ho považovat jako první tréninkový. Obávám se ale, že start mi ještě pár dní oddálí propukající chřipka, nicméně týden už za tréninkový považovat budu, byť je spíš "tréninkový".
V pondělí jsem si dal večer trenažér, 70 minut a noha už vůbec neotéká, paráda, můžu i ze sedla a achilovku jenom cítím, nebolí.
V úterý večerní plavání s AD Cyklo. Předplatil jsem si u nich 2x týdně úterý čtvrtek od 18:00. Mají v Přerově pronajatou dráhu a po dobu rekonvalescence mi to manželka schválila. Konečně trochu odplavané, za hodinu 3,1km s hlavním motivem 3x800 s postupných zrychlováním.
Ve středu opět večerní trenažér, tentokrát už i trochu kopce, dobré, šlo to. Na kole už mne noha prakticky neomezuje. Polední plavání bohužel neklaplo, protože jsem musel neplánovaně otočit Prahu.
Ve čtvrtek už jsem jel do Prahy plánovaně. To už jsem cítil první příznaky chřipky, takže mi ani nevadilo, že v hotelu, kde jsme měli večer menší akci, měl plánovaný bazén pouhých 10 metrů a v tom plavat odmítám:-).
V pátek mi bylo celkem mizerně, z menší části v důsledku konzumace 12-ti hvězdičkové metaxy, z větší části bolestí v krku a protivnou rýmou.
Do soboty mi trochu odlehlo a jelikož pohled z okna nabízel výhled na polojasnou oblohu, sluníčko a jen středně silný vítr, dodržel jsem své předsevzetí zkusit, co udělá s nožkou klus. Dal jsem si 8,5km, pomaličku, tepy vysoko, ale noha dobré. Cítil jsem sice nezvyklé pocity slabosti, ale nic bolestivého. Jenom v ostřejších zatáčkách vím o achilovce. Celkově klus hodnotím poměrně optimisticky. Večer jsme měli menší posezení a došlo i na dlouho odkládanou láhev vlašského ryzlinku. Jde o víno, kterého jsem už vypil fůru a, bohužel, už ho moc nevypiji, protože nevím v ČR o jiné lahvi, než je tak schovaná u mých rodičů ve sklepě, kde čeká na mé 40-té narozeniny. A co že jde? Legendární vlašák z Mikrosu, ročník 2000, z Perné, vinice železná, s naprosto brutálním alkoholem 16,2%. Víno neskutečné plnosti, navzdory vysokému alkoholu se slušným zbytkovým cukrem (musely to být neuvěřitelné hrozny!), dlouho příjemnou kyselinkou, ořechovo kouřovým buketem i úžasným tělem. Několik let jsem měl na Labuti problém, dát si jinou láhev, v zásadě jsem tam s ním přestal až po stažení z vinného lístku. Samozřejmě jsem několik lahví zaskladnil, méně však, než bych považoval za správné, protože víno přestalo být dostupné ze dne na den. Jeho vývoj v čase je podobně úžasný, jako vlastní charakteristika. Několik let se prakticky nehl, ještě před třemi lety chutnal prakticky stejně, jako v roce 2001. Teprve poté se u něj začala projevovat mírná petrolejovitost charakteristická pro starší ryzlinky.
S delším časovým odstupem pak musím říci, že dnes sice víno postrádá počáteční svěžest (což těžko překvapí u ročníku 2000:-), nicméně zůstalo tělo obrovské plnosti i nádherný buket, kde je tóny ořechů nahradil právě lehký petrolej. Skvělé. Kdybyste na něj někdo narazili, neváhejte, nehleďte na cenu. A když se vám bude zdát drahé, dejte vědět:-).
V neděli jsem měl v plánu buď klus, nebo trenažér. Deštivé počasí a znovu propuklá silnější bolest v krku mne nasměrovaly k tomu, že kloktám slivovici, stříkám do krku bioparox a doufám, že zítra to bude lepší:-))
Bilance týdne je tedy slabší, než jsem chtěl, díky sobotnímu vínu ho ale nehodnotím jako úplně na pytel:-)

Tak jo, nejvyšší čas začít něco dělat.

V sobotu jsem přežil ples (pravda na polku to nebylo, ale walz, slowfox a "trsání" jsem zvládl:-)), v pondělí 80 minut na trenažéru, přičemž noha neotekla a achilovka skoro nezlobila a dneska jsem po dlouhé době v hodinovém tréninku na bazéně dal přes tři kiláky. Sice teď budu 3 dny práglovat, ale to už budou v deníku vypuštěné dny. No a když se nic neposmolí, zkusím v sobotu klusnout. Jsem velice, velice zvědav a ještě více se těším:-)

Pozvánka: půlmaraton Alberta Einsteina v Oseku 14.3. 2009

Můj mateřský TT oddíl pořádá 14.3. první ročník silničního půlmaratonu. Jako termín jsme vybrali 14. březen, protože to letos není v zásadě kolizní termín s jinou významější akcí a jelikož 14.3. by oslavil 130-té narozeniny jeden z největších géniů 20-tého století Albert Einstein, poběží se pod jeho záštitou:-).
Detailní informace jsou disposici na webu TTS Osek, já doufám, že kotník už dovolí běžet. V opačném případě budu asi vydávat párky:-)
Každopádně se tam těším na viděnou!

Plavu!

Dneska jsem byl dopoledne na kontrolu s tím, že mi už bude umožněno se zbavit ortézy a vrátit se pomalu do stavu oficiálně chodících. Upřímně, já v něm už pár dní byl neoficiálně, protože mi došlapování na ortézu nečinilo problémy, posledních pár dní jsem na berlích jenom odlehčoval a doma je vlastně moc nepoužíval.
Navzdory výhrůžkám manželky i švagrové jsem ale v nemocnici dostal pozitivní rezult, prasklina pěkně srostla a kotník je dokonce překvapivě pohyblivý:-)). Pár dní mám ještě odlehčovat na berlích, což považuji za absolvované:-) a v zásadě můžu dělat všechno, co mi nebude působit bolest. Plavání i kolo s lehkými výhradami hned začít smím. Původně sice sestra ani doktorka moc přesvědčeně nevypadaly, ale zapl jsem osobní kouzlo na forsáž a uspěl:-)
Protože jsem si rehabilitačního významu plavání vědom, přihlásil jsem se do lajny, kterou pronajalo AD Cyklo 2x týdně večer, protože s vycházkami z práce to zatím nepůjde, nezvládnu zatím přesun tak rychle:-) a do Přerova se můžu svézt s Pecou, který už mi poslední 2 týdny vytrhl trn z paty s dopravou do práce.
Mám tedy za sebou první letošní trénink, odkoupaných 2100 za 45 minut, ale je to tam, hurrá!!!

Nesportovní přístroje? I takové se občas doma objeví, třeba domácí pekárna.

Člověk se tak šetří, nesmí moc šlapat na nohu, takže nových zážitků kromě práce je málo, tréninkové nejsou vůbec. Po vánocích navíc výrobci hraček úplně ztratili invenci a snad jediná zajímavá informace ze sportovní techniky je fakt, že měřiče výkonu Power Tap je možno upgradnout na verzi ANT+, ve které umí náboje spolupracovat s Garmin Edge 705. Je to rozhodně jedna z možností na úvahy a měření výkonu v cyklistice mi příjde velice zajímavé, nicméně ceny za podobná hejblátka trochu příliš připomínají, takže sezóná 2009 určitě ve znamení měření cyklovýkonu nebude. Když jsem se díval na modely, které připravuje HTC pro příští rok mezi komunikátory, moc zajímavě se mi to nejeví a snad poprvé v životě nemám na začátku roku cukání po některé z novinek. Notebooky mi už nepříjdou ani příspěvkuhodné, na tomto poli se už fakt děje jenom mírný pokrok v mezích zákona. Byť nějaká 17" mašinka mi trochu straší v mozku.
Ovšem jedno zajímavé hejble doma přibylo a nemůžu říct, že by mi život paicenta pokoušejícího se moc netloustnout zrovna ulehčovalo. Ano, bystrý čtenář dočetl nadpis až do konce a již ví, o čem se bude psát. Pečení chleba. Tato prakticky mystická historická činnost našich babiček mne fascinuje již od mých 8-mi let, kdy jsem poprvé dostal do rukou dětskou příručku pro šprty přes referáty "Už vím proč...", v níž je pečení chleba popisováno. Od mala trpím nezřízenou chutí k jídlu s velkou slabostí pro křupavoučké pečivo. Jelikož jsem vyrůstal v časech totality, pamatuji dobu, kdy dostat se k čerstvému chlebu(a čerstvým myslím opravdu čerstvé, nikoli "dnešní") nebylo tak snadné jako dnes, kdy jsou regály v supermarketech doplňovány teplým zbožím co hodinu, takže když před nedávnem na trh vstoupily domácí pekárny chleba nemohly mne natrvalo míjet. Příchodem modelu s podporou pečení bagetek bylo prakticky rozhodnuto a tento spotřebič obohatil i naši sbírku drobných kuchyňských přístrojů.
Jak taková pícka funguje? Jde ve své podstatě o tak jednoduché zařízení, že je až geniální. V zásadě se skládá z nějaké modifikace fritovacího hrnce, nízkootáčkového dvouosého mixéru a elektricky řízené minutky. V podstatě by asi člověku nemělo nic bránit ve vyrobení těsta a jeho upečení v troubě. S tím je ovšem zoufale moc práce, je to časově náročné a výsledek je stejně nejistý. Moderní technologie ovšem tento postup zjednodušily na maximální možnou míru. Suroviny nasypete do pece včetně zalití vodou. Zavřete pec, na budíku nastavíte v kolik chcete chleba hotový a to je vše. Ve správný čas je těsto promícháno, nahřáto, necháno vykynout, upečeno a po odpípání správného signálu je hotovo. Hlavní kouzlo spočívá v tom, že pec je možno nastavit tak, aby se pípání ozývalo zároveň s budíkem. Člověka tak budí vůně dopečeného chleba a snídá teplou dobrotu. Je možno připravit si libovolné těsto dle vlastní chuti, případně sáhnout po hotové směsi, která může překvapit jak vynikající kvalitou, tak i nekvalitou. V domácích podmínkách je rovněž možno těsto obohatit nějakou oblíbenou přísadou, např. česnekem, sýrem, uzeným masem či pro naprosté gurmány třeba škvarky. Mňam:-).
No nic, zítra jdu na kontrolu s kotníkem, třeba už mi dovolí sundat ortézu, třeba rehabilitovat plaváním a když budu moc hodný, šlápnout si na trenažéru. Pak snad přestanu na 1. místě řešit, co dobrého ještě zbaštit a budu si nadávat, že jsem trochu víc nekrotil.