Grafiman 2009

Do Nové Vsi jsem celkem těšil i navzdory mailové výměně s pořadatelem závodu o mé zmínce o větší vhodnosti jediného depa:-). Tak nějak jsem si říkal, že kdyby všechno šlo, mohl bych si zlepšit osobák, třeba. Oficiální verze ale byla, že jelikož jede Pepa Vrábel tréninkově, porazím ho:-D. V plavání mi asi dá, na kole ho docvaknu a v běhu ho podělám. Nemůžu říct, že by to dokonale klaplo:-D.
Do Litovle jsem dorazil včas a přivezl sebou Aldamana, což je velmi důležitý aspekt, ke kterému se později vrátím. Na parkovišti v lomu vše organizovala městská policie, což bylo dobře, protože už v devět tam bylo aut jako máku. Zaregistroval jsem Ondrovo, který dorazil navzdory silným prohlášením po Moraviamanu o konci s dlouhými:-), konečně si podal ruku se Sokolíkem a kousek vedle něj s Téčkem, kterému jsem nedovezl rizotko a dost ho tím zklamal. Na trati mu ale tyto sacharidy očividně nechyběly. No a potom to přišlo:-), ŠEWY! Kurňa, já si ho z Oseka 2006 vůbec nepamatuji, nicméně naše distanční známost konečně nabrala reálné podoby, za mně musím říct, že to setkání bylo pro mne jedním z vrcholů akce. Navíc sebou měl velice sympatický doprovod, na jehož fotky jsem velice zvědav. V depu jsem taky stihl pozdravit s rk, železným Pepikem a spoustou dalších lidí, které si už člověk pamatuje. Zaregistroval jsem silnou výpravu Aspotu Hulín (těším se na Hulmena:-), která byla letos fakt ve formě, páč mě všichni porazili (byť těch, co mne porazili, byla drtivá většina).
No ale pojďmě k závodu. Pomiňme problematiku dvou dep a pojďme na plavání. Tady měl pořadatel nějaké oblíbence, protože ohlásil, že závodníci schopní plavat kolem 23min budou mít žluté čepice a obsadí první lajnu. Hm, moc jich nebylo, několik z nich jsem porazil, takže moc nechápu, podle čeho se čepičky dávaly, ale vzal to čert. S ohledem na značný počet závodníků (přes 180!) se startovalo z dlouhé lajny, přičemž všichni se cpali doleva, do malé vody, zatímco já si udělal pohodlné místo vpravo, abych mohl hned plavat. Podobnou strategii zvolil také ironmanský matador Petr Horáček, takže byla asi správná.
Start. Přestože je první bójka dost daleko, je i na ní solidní maso. Holt lidí je hodně a plavecká úroveň roste navzdory dominantnímu počtu neplavců v gumách, jež byly povoleny. Na bójce se žduchám s plavcem ve žluté čepce. Nějak se potáváme dlouho. Má problémy s orientací, páč pořád kličkuje, křižuje mne, takže pohnu a dostanu se půl těla před něj, že se zklidní. Chyba lávky, je z toho tlačenka, dostanu pár šťouchanců a chystám se dotyčného usměrnit. Ovšem je tu konec prvního kola, výběh z vody a hele, ona je to ženská, tu mlátit nebudu. Takže snáším loktovky z toho jejího kličkování a říkám si, kde asi soudružka přišla ke žluté čepici. Plave se mi fajn, takže po třetím kole se mi ani moc nechce ven. Jako bych tušil ten očistec na kole. Trať je obrátková, první část v silném protivětru. Kuva to je mazec a do toho točit přes 80 do kopce. Najednou tepu přes 170. I tak přese mne valí jeden závodník za druhým. Zejména tedy v kopcích na trati je to x lig jinde. Jezdím fakt na hovno, to se nedá napsat jinak. V půlce druhého kole mne sjíždí Šewy s nějakýma kecama o kadenci. Kašlu na to, šmrdlám to svoje, poctivě jím, piju a beztak prd jedu. Na konci druhého kola vidím, že se blíží Sokolík a počítám, že je jenom otázkou času, než roztáhne křídla nad umrlým Ječmínkem. Z nějakého důvodu mne sjede až v posledním kopci, stejně jako Marcel Kalíků, který mne asi dneska konečně porazí (2x mne loni sbíhal, ale nestihl:-). Co mne straší, jsou křeče, jež mi brání docvaknout Pepu:-D. Při jednom roztočení mne kouše lýtko, ale hrozně, musím skoro zastavit (to mne zrovna cvakl jediný oddílový kolega Majlan). Navíc celé kolo tepu moc vysoko, ale jinak bych vůbec nejel, až posledním okruhu se mi daří držet tepy trochu pod kontrolou, ale to také znamená definitivní rezignaci na průměr 30kmph.
Dojíždím na náměstí královského města Litovel a diváci věru nikde, no nebudu uštěpačný, krásný závod si to nezaslouží. Beru si igelitku, nahazuji fuelbelt, šiltovku a svoji tajnou zbraň, fungl nové kompresní podkolenky SLS3. Nevím, jestli mi na běhu pomohly, nicméně jejich nasazování rozhodně zdrželo:-). Sokolík mi v depu utekl, byť tvrdil, že se obouvá dlouho a tak už to zůstalo. Ačkoli jsem si myslel, že mne už předjeli skoro všichni, porád zbylo dost běžců, kteří mi dávali brutálním způsobem. A to se mi neběželo nijak špatně, první desítka těsně nad hodinu dávala stále naději na čas lepší loňského, byť mne v jejím úvodu fikl Pepa o kolo, čímž jsem o jeho seběhnutí začal pochybovat a mírně potratil motivaci:-). Sice mi dali i Aldaman s Téčkem, kteří se mi na kole zdáli dost daleko, ale pořád to vypadalo fajn. Jenže pátá hodina znamená pád do ....., podobně jako na MamutTour. Z běhu, který mne celkem bavil (protože to celkem šlo), se stalo tradiční Litovelské utrpení spojené s indiánským během, resp. chůzí, protože mne kousaly křeče jak o život. Jelikož Aldamana nikoli, nějak to na mne musel hodit cestou autem. Už ho nevezu:-). Přitom tepy jsem držel zodpovědně do 160-ti, ale prostě to nešlo. Od 12-tého kilometru zkrátka očistec doprovázený myšlenkami, má-li toto vůbec smysl, i přes to ovšem běh o 10 minut lepší loňského a osobák na půlmaratonu v HIM. Dokazovat si nic nepotřebuju a od olympijského grafilita v roce 2007 jsem nejel závod, abych si nepřidal jako idiot. Do cíle jsem se připloužil v čase kolem 5:47, přesná hodnota bude jistě ve výsledcích. V zásadě jde tedy o zhoršení, dané zejména kolem, protože jsem lépe plaval (to ještě nevím o kolik) a lépe běžel o více než 10 minut. Na kole přibyl jeden kopec, což asi bylo pro mne to klíčové. Jak už se stalo tradicí, bezprostředně po závodě jsem byl přeplněný negativními emocemi, což je asi přirozeným důsledkem stavu, kdy největší radost přináši člověku to, že už je konec. Trocha pokecu s TT postiženými kolegy, pár hnusných nealko piv a tak vůbec ale dokáže zázraky, takže teď už spíše přemýšlím o práci, která mne čeká přes zimu, abych konečně dočkal nějakého zlepšení.
Abych to nějak trochu pozitivně zbilancoval: dobré plavání, jestli nebylo kratší, tak jsem zaplaval na poměry skvěle. Nemůžu říct, že mizerné kolo. Pomalé jo, ale mizerné ne, čeká mne hodně práce v kadenci, ale rok tomu dám a uvidím, prý to pomůže:-). Navzdory kolu a křečím, zlepšení na běhu. Doufal jsem ve větší, tedy zejména po první desítce, ale i tak je 10 minut prima a snad i příslibem. Hérdek, příští rok už kurňa musí zadařit. Tož na Hulmenu zdar, navíc se blíží finále Posledního samuraje, což je kino, které můžu a datlování mi mírně komplikuje sledování.