neděle 30. května 2010

Jezdit na ochutnávku vína na kole nemusí být ten nejlepší nápad :-)

Tuto sobotu jsem měl v plánu dlouho očekávanou akci: ochutnávku červených vín mistra Jakubíka ze Zlechova, tentokrát z poslední dekády. Jela standardní silná sestava Přerovského vinařského spolku. Nocleh tentokrát v Buchlovicích a protože počasí na bídu posledních dní vypadalo jakžtakž, rozhodl jsem se jet na kole s tím, že cestu tam trochu natáhnu.
Původně jsem byl domluvený, že mi kluci vezmou věci autem, ale nakonec jsem je vezl v batohu na zádech, kdybych náhodou přijel dřív, ať se mám do čeho převléct. Cesta od začátku moc neodsýpala, protože foukalo do ksichtu a vyjet na Tesák bylo navíc s batohem na zádech celkem náročné. Naštěstí od Zlína fouklo spíše zboku a to už nebyl takový boj. Boj začal až někde u Napajedel, kde se projevilo ošizené jídlo a začalo mi hezky docházet. Protože mne navíc začínal tlačit čas, musel jsem jet a moc se neflákat. V Uherském Hradišti se mi nějak zbláznil Edge a asi by mě trochu prohnal, potahal mě hezky po městě. Nakonec jsem ho vypl a z města vymotal pomocí navigace v mobilu, ještě ji mám:-). Poslední chuťovka po cestě se mi přihodila při sjezdu do samotných Buchlovic. Sjezd totiž probíhá na kostkách a v poslední části kostek najednou rána a bum, Garmin se válí po zemi. Ulomily se plastové packy v držáku. Musím říct, že na přístroj za 10k je držák dost fórová a odfláklá záležitost.
Každopádně jsem konečně dorazil do Buchlovic a začal dostih rychlá sprcha, dost se napít, něco pojíst a šup na autobus do Zlechova. Konečně na místě. Mistr je očividně v dobré náladě a připravil pro nás překvapení. Bez ohledu na objednaný formát ochutnávky a tomu odpovídající cenu, nám za stejné peníze připravil řez časem celou svojí výrobou od roku 1971! Starší víno jsem dosud v puse neměl.
Pan Jakubík pro nás připravil nesmírně náročný maraton ochutnávky 66-ti! vzorků. A že to byly vzorky!
Pro úplnost přikládám svůj seznam vzorků s poznámkami.

4 poslední kusy jsou ještě z druhé strany. Kdo zdejší vína neochutnal, jenom těžko uvěří, co se na ochátnávkách odehrává. Pan Jakubík používá vlastní metodiku výroby, kterou střeží a nenaleznete ji nikde jinde. Už od nejstarších sklizní (první vína má z roku 1967) se zaměřoval na výrazně vyzrálé hrozny a vína svým charakterem přívlastková. Vína ledová vyráběl dávno před tím, než se jejich výroba u nás datuje oficiálně. Veškerá jeho produkce jsou samotoky, tedy nelisované hrozny, nefiltruje a posledních 10 let ani chemicky nečíří. Nebojí se ani experimentů s novými či nezvyklými odrůdami.
S ohledem na vysoký počet ochutnávaných věcí a tím celkem nezanedbatelnou pravděpodobnost "potíží" koštujících v závěru, bylo pořadí otočeno proti obvyklému "od nejmladších". Získali jsme tím mimo možnosti ochutnat nejstarší věci v nejlepší formě i příležitost udělat si i představu o tom, jak se v čase měnily jednotlivé ročníky i panem Jakubíkem používané technologie.
Nemá smysl a ani není možné napsat něco o každé ochutnané lahvi, přestože by si to každá zasloužila, zmíním se tedy jenom o některých.
Frankovka 1971: nejstarší víno, jaké jsem doposud ochutnal, navíc ročník mého narození. V podání p. Jakubíka se nejedná o žádnou stařinu či zlomené víno. Frankovka má stále charakter, pikantnost, tělo, určitě bych vínu nehádal 40 let.
Frankovka 1973: mimořádné víno, stáří 38 let a přitom stále vynikající ovocitost do švestek a medu s nádherným povidlovým buketem.
Rulandské modré 1982: první mistrův vítěz ve Francii pokoutně pašovaný do soutěže. Skutečně báječná komplexni modrá rulanda s vyváženou chutí, barvou, vůní, nádherné víno.
Rulandské modré 1995 výběr. První rok nového vinařského zákona upravujícího přívlastková vína. Výborná rulanda s čokoládovými tóny.
Frankovka 2005 výběr z cibéb: podle mé chuti nejlepší víno večera. Skvělé plné víno s vanilkovými a až borůvkovými tóny s neuvěřitelnou barvou a extraktem. Nemám lepší slovo než "boží":-)
Přestože jsem vypích jen několik věcí, musím podotknout, že veškeré ochutnané věci byly vynikající a jenom konkurence vlastních vín je paradoxně mírně "poškozuje".
A maraton 66-ti vzorků je navíc náramně náročná věc. Sklípek jsme opouštěli spokojení, ale unavení. |Mistr s námi vydržel až do půlnoci.
Následoval přesun zpět do Buchlovic, kde byl ještě otevřen hotel. Ha mám hlad a nejen já. K uzavřené společnosti dovnitř nejsme vpuštěni, ale jsme obslouženi venku. Tataráček a plzeň je ideální závěr večera. Tedy byl by, kdyby plzně nepadly 3 (někteří ještě pokračovali ve víně) a než jsme se vypoklonkovali a dorazili na penzion, byl zase hlad. Co s tím, no vybalila se sekaná, klobásy, papričky, okurky, zkrátka všechny zásoby na snidani a ještě v časných ranních hodinách jsme se na spánek řádně posilnili snídaní :-).
No a v 8:00 už jsem byl na cestě domů, na kole. Teda řeknu vám, čekal jsem něco malinko jiného. Po sladkém víně mi to obvykle lítá, bohužel, proti očekávání mají zejména starší vína p. Jakubíka alkoholy kolem 13-ti procent, takže už po ochutnávce bylo i přes velmi malá degustovaná množství, pěkně naváto:-)). První půlhoďka tedy byla dost krušná. Pak se ale vinné cukry konečně dostaly ke slovu a navzdory mírnému protivětru jsem to z Buchlovic dobojoval domů lehce pod 2 hodiny a průměrem mírně přes 30kmph, ještěže aspoň ten batoh jsem si nechal vzít zpět autem. Myslím ovšem, že tento zážitek napříště vyhledávat spíše nebudu, byť víno mistra Jakubíka naopak vyhledávat systematicky budu:-))
Doma už jenom následovaly řízečky k obědu, a malinko šampíčka na počest neteře, která na mistrovství světa v kuželkách obsadila v družstvech a v individuálním závodě shodně 4-té místo. Gratuluji. Trochu jsem také ovšem slavil na počest pana Paroubka, že už táhl konečně a zaslouženě do prdele!

neděle 23. května 2010

Sezóna 2010 týden 25. (17.5.-23.5.), méně náročný, než byl plán

Na tento týden mi Miloš připravil opravdu lahůdkový program, který měl v součtu dát za týden vice než 20 hodin. Bohužel se to nakonec úplně nepodařilo.

po 17.05. P-KrZV 1:20





fáze 2 C-Komp 1:00





fáze 3 B-ZDV 1:30 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-ZV2I: 0x(1(60+0)+0)



ut 18.05. Volno 0:00





st 19.05. P-KrZV 1:20





fáze 2 C-ZDV 2:00 C-SVR: 0x(2(20+20)+0) C-RVR: 0x(2(5+5)+0)



fáze 3 B-Komp 0:30





ct 20.05. C-Komp 1:00





fáze 2 B-ZDV 1:20 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-Temp I: 0x(2(15+5)+0) Temp až ke konc ..



pa 21.05. C-ZDV 3:00 C-LaR: 0x(3(8+8)+0) C-ZV2I: 0x(1(8+0)+0) SOBOTA-nejdříve ..



fáze 3 B-Komp 0:30





so 22.05. C-ZDV 2:00 C-RVR: 0x(2(30+30)+0)
do 260W, 160 te ..



fáze 2 B-ZDV 1:00

přechod



ne 23.05. C-ZDV 2:00





fáze 2 B-Komp 1:40 B-ZV2I: 0x(1(15+0)+0) B-Temp I: 0x(1(5+0)+0) volně jen na zá ..



fáze 3 P-KrZV 1:00





Hned pondělní 3 fáze neklaply. Sluníčko sice svítilo jak o život, ale shora na mraky nad celou Moravou. Hnus, čili jenom plavání, aspoň ovšem utěšené 4 kiláky.
V úterý volno i bez výletu do Prahy. S ohledem na stav povodňového ohrožení v Přerově a z toho plynoucí organizační komplikace doma, jsem schůzky pozrušoval a co zrušit nešlo, proběhlo formou call conference. Homeworker jak víno. Jak jsem si původně maloval nějaké náhrady za pondělí, počasí bylo zcela proti.
Středeční 3 fáze rovněž neklaply, ráno lilo, na kolo jsem se nedostal. Tak aspoň zaplavat 3 kiláčky a večer se podařilo pěkně proběhnout.
Předpověď na čtvrtek dávala naději na nezmoknutí, tak jo, zkusím odjet do práce na kole. Dobrý, ráno sice vlhko, ale nepršelo. Přes den domlouváme s Milošem, co s plánem. Milošova verze je dát ve čtvrtek středeční program a pak dál s jednodenním zpožděním. Úseky večer po práci byly na kole fakt mazec. Domů jsem dojel totálně prošitej, neměl jsem sebou totiž nic k jídlu ani pití a to není na 2,5h trvající intenzívní trénink nic optimálního. Na klus po kole nebylo ani pomyšlení. Třešínkou na dortu byla sprcha v ledové vodě, protože teplárna měla po zatopení výpadek. Já mrtvej, doma nějakých 19C a sprcha v ledové vodě. Důsledkem bylo cca půlhodinové zcela nekontrolované cvakání zubama a totální zimnice. Definivně mě zachránilo až Matýskovo zahřívací zvířátko z mikrovlnky pod dekou.
V pátek ráno prší, takže žádné kolo, ach jo. Aspoň ve vodě se s tím moc nemažu a nacpu tam 4kiláky s lahůdkovým motivem 5x400, 5x200, 2x100. Večer obrazíme nákup a než se vrátíme, zase chčije, To je fakt na palicu. Musíme to aspoň napravit vínem:-)
V sobotu předpověď slibuje ráno bez deště, tak si přivstanu a jdu na motiv LaR 3x8-8. Opravdová lahůdka. Mám držet výkon kolem 290w, kadenci 85-105 a tepy 169-175. Uff, kadence no problem, ale tepy nahoru nejdou a nejdou i když to rvu jak o život. Nohy bolí ale já se s bídou po 4-ech minutách dostávám ke 169. Snad se Miloš nebude zlobit. Třetí úsek dokonce končím o 2 minuty dřív. Proti mně se vesele předjíždějí kamiony, zůstává mi tak 30cm, do kterých se vejdu, ale jejich "kapsa" mě skoro zastaví a já už to nemám sílu roztočit. Pak už to nějak dovrtím a je z toho letošní první trénink průměrem přes 30kmph okořený slušným lijákem. Vypukl, sotva jsem doma pověsil kolo na hák:-). Běh ve druhé fázi zase nevychází, stavili se švagři, venku se honí bouřky, prostě je to spíš na carmenére, než na běh. Nejúspěšnější je dnes večer ale Růža, která, jenom jsme na chvíličku všichni poodešli z obyváku, za cca 15 sekund sežrala půl talíře uzeného lososa a to jsem na něj měl takovou chuť, potvora jedna :-).
Předpověď na neděli je ještě horší než na sobotu. Vstávám v pět, fujtajxl, abych zvládl odjet, než přijdou deště. Domluvil jsem se s Doomem, že potkáme v Olomouci a kousek popojedem spolu. Vyrazím na prvních 30 minut RVR. Nohy po včerejšku bolí jaxviňa, ale snažím se dodržovat jak kadenci tak i výkon. No žádná legrace. Navíc po dojetí do Tovačova najíždíme na rozježděné bahno a na to fakt trénovat nebudu. Úsek zkracuji asi o 2 minuty. Zpět jedeme stejnou cestou, u Olomouce to Doom otáčí a já si mrskám druhý úsek. U Grygova šraňky skoro přímo před obličejem. Jéžíš, navíc místo stop odmáčknu lap. Úsek tedy dojíždím tak nějak (pokoutně) odhadem v části určené pro kompenzaci. Pak už jenom cesta domů a běh. Ten malinko zkrátím, dyť jsem kolo natáhl:-). Překvapivě se mi i po 90-tce na kole běží dobře a osmičku na tepech 150 zvládnu v tempu 5:36 navzdory skutečně bolícím nohám. Dobrej trénink, mám dost. V mezičase manželka domluvila k nám oběd další švagry, po návratu mne tedy ještě čeká luxování. Zpotil jsem se u něj snad ještě víc než na tréninku:-).
Celkově jsem tedy docela spokojen, byť to mohlo být lepší. Největší radost mám z toho, že jsem tento týden naplaval víc než Aldaman, jenom, prosím, nikde neprozrazujte, že byl v Přerově zavřený bazén:-)))

středa 19. května 2010

Jak se běhá s Deep Purple? Paráda!

Podělanej den, to se tak někdy přihodí. Někdy se i přihodí, že mu podobné dny předcházejí. Do toho si přihoďte několikadenní stav ohrožení povodní v místě bydliště, z důvodu deště nemožnost dodržovat předepsaný tréninkový plán a všeobecný stav mysli na houby, protože furt prší, člověk je z toho ospalej a děcka nervní a celej týden nepoteče teplá voda a netopí se bo byla vyplavená teplárna. Dobrej úvod ne?
No ale pak člověk v podvečer přijede domů a v baráku nehorázná vůně, peče se ražničí, které děti moc bavilo napichovat, proto má každé z pečených cca půl kiláku délky. No lahůdka a navíc přestalo pršet. Sice fučí, je hnusně, mám plný břicho, ale stejnak vyběhnu. Aspoň na chvíli. Po rovině to sice nepůjde, protože všechny cesty po rovině jsou pod vodou, tak směrem na kopce Čekyně a tak.
Rozběh je hroznej, kuřecí je sice lehké, ale když ho máte na na jehle půl kiláku, tlačí stejně. Za chvíli to ale přejde, a než vyběhnu na Čekynák, je břicho ok a začíná mě to bavit. Seběh do Lhotky je lahůdka a do kopce ve Lhotce se přidá druhá:

Na tomhle songu celkem ulétávám. Kopec do Lhotky je docela prudký, ale jde to tak nějak samo. Těsně pod vrcholem se ovšem všechno ještě zlepší. Perfect Stranger totiž vystřídá ještě drsnější kus Gipsy Kiss u kterého si vždycky vzpomenu na kamaráda Mirka, podle kterého kdo neš...l cigánku není chlap:-).


Představte si polní asfaltku nevalné kvality, na hřebeni, mírně z kopce, výhled na Svatý Kopeček a toto ve sluchátkách. Euforie, běží to skoro samo, na mě dokonce docela svižně, neřeším vítr, mrholení, dokonce ani rozježděný hnůj, který se uživatelé "zelené nafty" ani neobtěžují z registrované cyklostezky uklidit. Jindy bych kvůli tomu nadával, dnes se mi to nevadí, dokonce se raduji z kaluží kousek dál, že si tam opláchnu podrážky:-).
Na konci polní cesty se dám vpravo na Penčice, tady se to trochu zvedne a spolu s tím pocítím mírné pnutí ve střevech. Hm, toto domů donést nezvládnu. Lezu do křoví a hele, nad kopcem létá helikoptéra, doufám, že to nejsou ekologičtí aktivisté hlídající čistotu hromady kravského hnoje. Snad mne nechytí:-) Jako na zavolanou přichází Wasted Sunsets


Sice mi nic nebylo, přesto se na cestu vracím výrazně osvěžen. Abych se trošku dostal do tempa, dávám si tento set ještě jednou. Tady musím konstatovat, že iPod nano je krám, kterej nemá jednoduše dostupnou funkci opakovat písničku, případně skupinu písniček. Opakovat umí buď vše, nebo jednu písničku a ještě se k tomu člověk promačkává asi 8-mi vrstvami menu. Nedostat ho zadarmo ....
Ale ani to mi dneska nevadí:-). Seběhnu si do Penčic a otáčím se zpět na Čekyň a domů. Pořád to jde hezky, dobře hrají a mě se běží opravdu dobře. Kdyby kvůli ničemu, tak kvůli tomu, aby člověk občas hezky proběhl, stojí za to trénovat. Bez toho se totiž do podobného stavu nedokážu dostat.
Do posledního kopce z Čekyně mi krásně sedne vypalovačka Hungry Daze:

Z kopce už to znova dokola nepouštím a při poslechu Purpendicular se vracím dlouhým seběhem domů. Fakt parádně jsem proběhl, ještě teď jsem tak plný endorfinů, že jsem musel vypotit tento zbytečný článek:-)

pondělí 17. května 2010

Sezóna 2010 týden 24. (10.5.-16.5.), počasí v háji, práce hodně, to pak trénink vypadá

Plán od Miloše vypadal následovně:

po 10.05. P-KrZV 1:10





ut 11.05. Volno 0:00





st 12.05. B-ZDV 0:40





fáze 2 C-ZDV 2:30





ct 13.05. Volno 0:00





pa 14.05. C-Komp 0:50 C-SVK: 0x(2(3+6)+0) C-RVR: 0x(2(4+6)+0) rozjetí - RVR z ..



so 15.05. Race>180 8:00

Mamut



ne 16.05. C-Komp 1:00





fáze 2 B-ZDV 0:20

přechod



Žádné velké drcení, abych přežil Mamuta se ctí.
V pondělí jsem podle plánu plaval, jenom to trochu zkrátil, protože v pracovní den přes poledne hoďku deset není moc reálné odplavat.
Úterní Praha je už evergreenem.
Na středu mi Miloš naplánova pěkné 2 fáze, ze kterých se nakonec vyklubala jenom jedna. S ohledem na předpověď počasí jsem ráno vyjel a obětoval tréninku hodinu nástupu do práce, abych aspoň něco odjel a dobře jsem udělal, večer prší.
Kvůli středečnímu ubrání jdu o původně volném čtvrtku plavat a večer trošku klusnu.
V dešti nejezdím, takže pátek volno a jenom příprava na závod
Sobotní závod je popsán v předchozím článku
No a neděle prochcala, to se nedá napsat jinak.
Tento týden má být objemový, ale podle počasí tomu tak nebude, spíš se místo tréninku budu modlit, že bydlíme na kopci, protože před 5-ti minutama hlásil veřejný rozhlas stav povodňového ohrožení v Přerově.

sobota 15. května 2010

Mamut Tour 2010: neúprosná realita otylého cyklisty

První neběžecký závod letos. Celkem ambiciózní cíl zkusit ujet dlouhou trasu 210km s nějakými 4km převýšení v časovém limitu. Nesplněno. Asi tolik manažerské shrnutí. Koho to zajímá dál, prosím, tady to je:
Nebudu pitvat pochyby jestli vůbec jet ani počasí, které se nakonec umoudřilo a po celou dobu závodu ani nekáplo, takže až na dost vody místy na cestě super. Foukalo ovšem, což bude kousek dál celkem důležité. V pátek večer chystám všechno k dokonalosti. Na kolo putuje kazeta 12-26 místo 11-25, balím bagetky se šunkou, chystám tyčinky, shlehy, gely, carbonexy, anticrampsy, no prostě skoro průmyslová organizace a chemie. Večer jdu relativně brzo zalehnout, aby se ráno dobře vstávalo. Nevstávalo, lezl jsem stejně blbě jako vždycky :-). K snídani musli a káva, poslední rozvahy nad oblečením. Nakonec beru podkolenky, návleky na kolena, krátké šortky, moirové tílko, craftové triko s dlouhým rukávem a krátký dres. Do kapsy fungl novou pláštěnku od Rogelli, díky které jistě nezaprší (a taky ne:-). Všechno sbalím a ještě fotím naloženého Durateca:

Valím na start. Potkávám Čufu, jede krátkou, Aldaman si to se střední nerozmyslel, Jirka taky ne, nikdo známý dlouho jet nechce. Tajná naděje Pavel vůbec nedorazí na start, protože mu voda vyplavila sklad. To si vždycky člověk uvědomí, že dost věcí, kterým říká problémy, ve světle podobných patálií vůbec problémy nejsou, ach jo, škoda.
Na startu je lidí jako máku, řadím se disciplinovaně na zadní pozice a sleduju, co se bude dít. Zdravím se s Laďou Podivínským, ironmanským nestorem, Romanem, se kterým jsem se seznámil díky tomuto blogu (letos nechce jet dlouhý, ale v Pelhřimově si to třeba rozmyslí), Igorem, kterého jsem neviděl na kole asi 10 let a asi i dalšími, které i teď nevybavím, pardon.
Start je letos prvně na výstavišti navíc uzkým koridorem. Než jím 300 závodníků docuká do brány chvíli trvá. Tady malá odbočka: možná jsem kluk z malého města a je to už dnes standard, ale měření probíhá pomocí jednorázových RFID čipů na samolepce určená na přílbu. Tedy žádná opičárna se zálohou a tak. Možná neekologické, ale skvěle praktické.
Za zatáčkou na hlavní cestu už se tedy trochu jede. Nějak jsem ztratil Jirku a Aldamana, tak jedu trochu vpřed, třeba je doženu. Začátek je po rovině, fouká do zad, dá se jet svižně (první červík pochybnosti o dlouhé: takovej vichr do xichtu na cestě zpět?) občas i někoho předjedu. Přichází první malé stoupání do Pavlovic, pravda malé, ale celkem prudké a následné houpání až do Bystřice. Někde u Sovadiny mě předjíždí v kopečku Aldaman, kousek za ním Jirka. Neakceptuji jejich tempo, šetřím se na dlouhou. Pěkná blbost, jak se za pár hodin ukáže. Celou dobu mi řve garmin, do kterého jsem z mapsource přenesl trasu závodu, abych se jako nevigoval, že jedu blbě, ať se vrátím. Vůbec tomu nerozumím, ale není čas to nějak studovat, akorát to pípání je k vzteku.
Dojedeme do Bystřice, kde se odděluje nejkratší trasa od střední a dlouhé. Krátká pokračuje na Slavkov a dál, obě delší na Tesák, první kopec z pěti na dlouhé plánovaných. Na jeho začátku se Edge definitivně zblázní: při přepočítávání trasy v navigaci vytuhne. Reset za jízdy nedám, zastavit, reset a jedeme dál. Jenže jsem nezastavil navigování a po náběhu šup, znova stejná situace. Další zastávka, další reset a zastavení navigace. Pro změnu se přestane zobrazovat převýšení, poslední reset i zastávka, pravděpodobně koruptlá data, ale na displeji už je apoň vidět, co má a navigace neřve "make U-turn". Stoupání je zpočátku pozvolné přes celý Chvalčov, za mostem na konci Chvalčova začíná stoupat více. Někde u Valašky začíná krátká pauza v mé osamělé jízdě (jo, Miloš mi dával nějaké pokyny koho se držet, ale prostě nejsem jezdech do balíku. Neumím to v něm, ohrožoval bych sebe i ostatní). Dojíždím totiž malou skupinku, ve které poznávám Tamaru, pohlednou ženu, se kterou jsem loni absolvoval kus cesty právě na Mamutovi, kdy mi nakonec ujela někde před Odrama. Letos už její manžel/přítel nezávodí a jedou ještě s kamarádem v malé skupince, ke které se přidám. Celkem dobře a v pohodě vyjíždím Tesák a ve sjezdu skupince poodjedu. Tady musím konstatovat 2 věci: váha a zippy jsou ve sjezdech poznat. Ujíždím ostatním, kteří šlapou i bez šlapání. Přichází Troják a 1. občerstvovačka. Potřebuju čůrat, ale je tam mraky lidí, proto nezastavuju a odjedu dál na toaletu v soukromí :-). Jo abych nezapomněl, poctivě jím a držím Milošových cca 70g sacharidů za hodinu, možná i víc. Do Tesáku jsme si hodil za škraň i carbonex od Nutrendu, se kterým mám velmi dobré zkušenosti. Každou hodinu taky sypu 3 tobolky anticramps.
Za Trojákem pokračuje sjezd, kde si docvaknu skupinku, jež mi ujela při močení a přichází krátké avšak prudké stoupání z Kašavy. Po rychlém šlapavém sjezdu absolvovaném kolem 45kmph je 13-ti procentní stoupání provázeno pocity, jakoby vjel člověk do medu. Najednou nejede, nohy se točí pomálu....Nicméně tady ujedu skupince. Kluci čekají na Tamaru jedoucí pomalejí, mně to z kopce sviští a najednou jsem zase sám a za mnou dalekou nikdo. Ále co, na Hadovně mě doženou nejpozději. Sjedu do Fryštáku a dál na Lukoveček. Fouká proti, někdo mě docvakne a já myslím, že je to "moje" skupinka. Jedu, nikdo nestřídá tak se otočím a vida, nějací neorganizovaní. Střídat nebudou. Na Hadovnu neodbočí, tak je mi to fuk. A tady končí legrace, Hadovna je slušný kopec, což o to, ale dá se celkem rozumně jet a taky se mi to povede, nicméně následuje sjezd velmi úzkou lesní asfaltkou, na které je kromě bince vyplaveného deštěm i bahno navezené lesní technikou. Žádná selanka ve sjezdu tedy. Sjedem do Rusavy a než se člověk naděje, jsou tu Grapy. Asi nejprudší stoupání (Lázy jsou prý horší, ale já na ně nedojel, abych to mohl zhodnotit), místy ke 20%. Předjíždím dokonce jednoho závodníka, který jde, nedá se ovšem říci, že bych kolem nějak svištěl;-).
První část stoupání vede po louce, kde je cesta suchá, v lese je ovšem vody habaděj a jsem pěkně zašvihaný, jenom co zkusím trochu zrychlit. No co už, nezmoknu, tak budu aspoň trochu špinavej. Ve sjezdu z Hostýna taky žádná pohoda. Na silnici je napadané mokré rozježděné listí, s mými schopnostmi důvod k dost pomalé jízdě. Poprvé začínám vážné přemýšlet o reálnosti dojetí v limitu dlouhé. Průměr kolem 24kmph, limi je počítám pro průměr 22,5 a já jedu stále sám. Po odbočce pod Hostýnem na Slavkov následuje lehčí úsek, kde si to tak nějak sumíruju v hlavě a výsledek je, že pokud se v dohledné době sjedu s někým, kdo jede dlouhou, zkusím to, pokud ne, jedu střední. Na 88km za Prusínovicemi je občerstvovačka. Ani jeden ze závodníků na ní dlouhou nejede, ale 3 minuty přede mnou je prý dvojice, která jo. Je to sice proti větru, ale zkusím zabrat  a když je doženu do místa dělení tratí, pojedu dlouhou. Makám jak barevnej a po pár kilometrech je vidím před sebou. Ve chvíli, kdy je uvidím, se mi ale nějak nedaří je stahovat rychle a už je tady křižovatka s dělením a mně schází cca 50m na závodníka jedoucího dlouhou (původní dvojice se rozdělila a jeden z ní jel střední). Zmobilizuju se a před Šišmou závodníka dojíždím. Je Vinohradských šlapek a je rád jako já, že pojedem dva. Jénže, příchází kopeček v Šišmě a s ním dochází mně. Resp. dochází, organismus v pohodě, žádnou zásadní únavu necítím, ale nohy mám jak z hader. Ty vole, s tím mám jet ještě 110km a 2 těžké kopce? No asi jo, říká druhá půlka mozku a co ty křeče, ptá se první. No ty co začínají kousat do noh a fakt. Anticramps neanticramps, vláčet skoro metrákovou nálož asi nohy přestalo bavit. Do toho první půlka přisolí: dáš 2 těžké kopce a pak to máš zpět ještě 50 a celé proti větru, navíc sám, protože tenhle spolujezdec Ti ujede na Fonckách nejpozději. Taky počítej, jsi na stovce za 4,5 hodiny, limit je 9,5. To vůbec nemusíš dát...
Ach jo, nejsem unavenej, poprvé na Mamutovi se i po 100km cítím dobře "metabolicky", nebolí mě žaludek, ale ty nohy prostě nebudí důvěru. Nechci zůstat zakřečovanej někde na Tesáku na na Lázech. Omluvím se kolegovi a šupajdím zpět na střední trasu, což pravidla umožňují. Nějak to přehoupu na Pavlovic a pak už je to až do cíle více-méně z kopce a proti větru. Lehnu do hrazdy a když už nedokončím plánovanou trasu, aspoň potrénuju chvíli v hrazdě. Je konec, na co se s tím moc babrat, že jo. Sjíždím několik lidí a kromě jednoho nikdo ani neuvisí, mám spoustu sil, což je fakt k vzteku. Kdybych jel s Alešem a Jirkou, mohl jsem aspoň zajet lepší čas a neklackovat se na sólojízdě. V samotném závěru si uvědomuju, že mě vlastně nebaví závodit s ostatníma. Fešák, který se několik kilometrů vezl a ani se nepokusil střídat, mi po zatáčce k výstavišti zezadu nastoupil a navzdory hloubi pole poražených a nikoho za námi, dospurtoval do cíle, cca 10 metrů přede mnou dojíždějícím v klidu s jedním místem ve výsledkové listině naprosto na háku.
V cíli jsem nahlásil změnu trasy a lehce překvapil Aleše s Jirkou. Doject o hodinu později, mohl jsem se v klidu vydávat za jednoho z úspěšných 210-tkářů:-). Pozitivem ovšem je, že díky dřívějšímu příjezdu jsem stihl s Alešem a Jirkou vypít pivko a popovídat, potkal jsem se taky s Jardou, známým z loňského srazu cyklodiskuze i oddílovým kolegou Majlanem.
Pak už jenom domů napsat blog, dokud je to v hlavě živé. Byla to pěkná akce, škoda nesplněného cíle. Když se teď tak dívám do sporttracks, on asi ani skutečně splnit nešel. Tento závod bylo moje první letošní kolo přes 100km, trochu delší kopec jsem jel v tréninku letos před závodem jednou a to na 120-tce byly 3 slušné a na 210 kopců 5. Každopádně je to výzva do příštího roku, samozřejmě za podmínky, že nebudu letošní sezónou natolik otrávený, abych přešel na dlouho odkládané gorodky.
No a výmluva na konec: počasí stojí fakt za pendrek. V Čechách pohoda, na Moravě chčije a chčije. Přestane, akorát když přijedou Pražáci na závody. Kdy má potom chudák moravák trénovat? Navíc statisticky nejhezčí dny jsou úterky, kdy jezdím do Práglu, kuva fix, to je život.
Celkový čas jsem měl nakonec 4:55 s tím, že jsem si mohl tak 5-6km zajet směrem na dlouhou a 3x jsem blbnul s garminem. Co je skvělé, výsledek včetně pořadí (135 ze 150) mi bzíkl smskou od pořadatelů cca 3 hodiny po dojetí. Spolu s RFID jednorázovým čipem, funkčností registrace, hladkou prezentací i vybaveností občerstvovaček měto  vede k hodnocení organizace jako vynikající. Jedinou výhradu bych měl k absenci regulovčíka v Prosenicích při cestě zpět, ale to je bleška, nám navíc nic nejelo. Nebýt selhání ná dlouhé, hodnotím akci jako jednoznačně vydařenou.
V Mělicích to snad bude lepčí ;-)

neděle 9. května 2010

Sezóna 2010 týden 23. (3.5.-9.5.), plánovaně odpočinkový, ale jinak pěkně na pytel

Miloš mi na tento týden naplánoval toto:

po 03.05. P-KrZV 0:50




ut 04.05. Volno 0:00




st 05.05. C-ZDV 1:00




fáze 2 C-Komp 1:15




ct 06.05. B-Komp 0:30 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)



fáze 2 P-KrZV 0:40




pa 07.05. Volno 0:00




so 08.05. B-Komp 1:30 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-LaR I: 0x(4(10+8)+0) LaR = vždy prvn ..


ne 09.05. C-ZDV 3:00 C-LaK: 0x(4(10+12)+0)
přestávky i pře ..


Hned pondělí se pěkně vydařilo. Nestihl jsem v poledne zaplavat, mám toho teď v práci nějak moc a když jsem po sedmé večer dorazil domů, pršelo jak o život, takže ani náhradní klus neklapl.
V úterý jsem měl plánované volno, které bylo jako obvykle vyplněno "výletem" do Prahy. No a "výlet" znamená "odpočinek".
Na středu jsem měl plánované 2 fáze kola, jenomže ráno leje. Tak že bych šel v poledne plavat? Prdlačku, není čas. Tak večer zaběhnout? Těžko, cestou domů už na Kokorském kopci leje, ach jo.
No tak že bych jel aspoń ve čtvrtek do práce na kole? Ráno leje, prima, tak aspoň v poledne zaplavu, houby s octem, není čas. Tak aspoň večer vyběhnu. Dojedu pozdě domů, takže vybíhám až o půl sedmé. Mám tam sice kompenzační klus, ale jak mám za sebou stresující den, běžím rychleji a dál, tepy nějak divně lítají nahoru a kousek za otočkou u Grymovského mostu mi dochází a padá na mě depka. Kurnik 3 dny volna a já jsem po hodině běhu hotovej. Přemýšlím, že se letos vykašlu na závody, odhlásím se z endurainingu a přestanu se stresovat kvůli sportu. Je dost organizace času kvůli práci..... Takové a podobné myšlenky se honily hypoglykemickým mozkem a domů jsem dorazil v katastrofálním rozpoložení. Pomoci se mi dostalo ze zcela neočekávané strany, od manželky. Přestože občas brble, kolik času mi trénink bere, jak komplikuje organizaci programu třeba o víkendech normálně mi nadala, co jsem za saláta. Nejdřív jsem byl hrozně naštvanej, ale zopakovala mi to ještě ráno a už jsem to nějak pobral. Prostě moje manželka umí i vynadat ku prospěchu věci:-).
Na pátek to vypadá na jediný den bez deště v týdnu, tak navzdory předepsanému volnu jedu do práce na kole. Tý jo, ráno mi funí do ksichtu, dost neobvyklé v těchto končinách, ale po blbém stavu z předchozího běhu se mi taky pěkně na pytel jede. V poledne již tradičně nemůžu odejít plavat, čímž se plavání tento týden dostává na úctyhodnou kilometráž nula. Cestou zpět překvapivě neotočený vítr foukne do zad, takže domů dojíždím v pohodě. Doma jenom sprška, převléct a pomalu start na večírek, který se opravdu vydařil a končil až po druhé ráno. To asi ráno běhat nepůjdu co?
V sobotu ráno jsem překvapivě skutečně běhat nešel, raději jsme šli s manželkou vyzvednout děti k dědovi s babičkou, kteří měli tu čest je hlídat, když se rodiče baví:-). No a když už jsme tam byli, nechali jsme se pozvat na oběd, řízečky jsou po akci fajn. Protože jsem známy tréninkový drtič, nešel jsem s manželkou a dětmi navštívit švagry, ale vydal se běhat. Musím říct, že s ohledem na včerejší náročný společenský program jsem měl z běhu dost obavy, které se překvapivě vůbec nenaplnily. Naopak, po čtvrteční skepsi ani stopy a všechny 4 úseky 1. km v tempu 5:00 a 2.km ve 4:50 se povedly a bavily mne jak dlouho ne. Závěr mám jediný a to svou teorii o vlivu vysoce sladkých vín na sportovní výkon. Ve druhé polovině pátečního večera jsme se totiž věnovali vínům mistra Jakubíka, konkrétně Frankovce výběru z cibéb ročník 2007 a 2005 a na závěr leďáčku ze Sylvánského zeleného. Naprosto excelentní věci, zejména frankovka 2005 je i na extrémní kvalitu mistrovy produkce skutečně mimořádná. Očividně se po ní navíc i dobře běhá :-))) Na tomto místě ovšem musím podotknout, že jeden z účastníků večírku Pavlik s mou teorií pravděpodobně nesouhlasí, protože v sobotu dost skuhral.
V neděli mne čekal naprosto brutální program, slíbil jsem totiž ženě návštěvu IKEA s tím, že bude-li ráno slušně, vstanu, odjedu a potom vyrazíme a když to ráno nebude vypadat, vyrazíme dřív a to dřív se vrátíme. Ráno bylo lehce popršeno, z postele se mi až tak stejně nechtělo a i model aladin dával naději na odpoledne bez deště. V 8:45 tedy startujeme směr Brno. Hlavním bodem programu jsou nové botníky, stávající již totiž kapacitně nevyhovují, a nová židle k psacímu stolu pro Marušku, které se na krásné dřevěné židli z gazelu podařilo zrušil 2 vruty ze 4, které drží sedák, čímž je židle tak nějak nefunkční i při silném přimhouření obou očí. Na rozdíl od židle se ovšem ukazuje, že mé ženě vyhovující botníky jsou prakticky absolutně úzký profil. Z IKEA tedy odjíždíme s židlí a zhruba půlkubíkem věcí, pro které jsme tam sice nejeli, ale tak nějak naskákaly do tašek. Upřímně řečeno nepamatuju si, že bychom z tohoto obchodu někdy bez tohoto půlkubíku někdy zvládli odejít:-)). Ovšem díky tomu se z návštěvy jednoho kvelbu s nábytkem vyklubal pekelný čtyřboj IKEA, Sconto, Kika, Asco s výsledkem objednat botníky u stolaře ;-). Návrat domů v 16:30 a nohy až v p...i. Jenomže navzdory řečem o pokažení počasí odpoledne valícím se celou cestu z rádia, vylezlo sluníčko, zalezly mraky a já vyrazil na úseky do kopce. Tak nějak jsem tušil, že to moc nepůjde. Nohy mě trochu bolely ještě od včerejša, mnohem více ale z 6-ti hodinového bloncání po obchodech, to mě fakt ničí (ani kompresní podkolenky jsem si ke kraťasům nevzal, aby se mi žena nesmála :-).
Taky jsem zjistil, že Lhotka je na 10-ti minutový úsek moc krátká, takže když jsem to podruhé maximálně natáhl a dalo to nějakých 8 a půl minuty, zkusil jsem to změnit na Helfštýn. Ten je ale zase moc prudký (na mne), takže watty držet šly, ale kadence fuč a na parkovišti už jsem byl gumovej. Asi z laktátu jsem si řekl, že zkusím teda vyjet Kozlov, protože začátek z Loučky je celkem mírný, tak to třeba nějak půjde. Už na výjezdu z Lipníka při krátkém stoupání na přejezd dálnice jsem cítil nohy jak z hader. Tak jsem se na Kozlov vykašlal a jel domů. Stejnak už bylo po sedmé a mně začínala být zima.
Tím tréninkový týden končí. Ten příští bude zakončený Mamutem, kterého letos lovím velkého, teda aspoň to zkusím. Moc optimisticky to ovšem zatím nevidím, vždyť jsem letos ještě nejel kolo přes 100km. Ále co, jak říkal frajer Luke: "frajeřina je nemít na to":-))

pondělí 3. května 2010

Sezóna 2010 týden 22. (26.4.-2.5.), zatím nejnabušenější tréninkový týden sezóny

Na týden mi Miloš naplánoval toto:

po 26.04. P-KrZV 1:10





fáze 2 B-Komp 1:30 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-ZV2I: 0x(1(70+0)+0)



ut 27.04. Volno 0:00





st 28.04. C-ZDV 2:00 C-SVR: 0x(3(20+15)+0) C-ZV2I: 0x(1(8+0)+0)



st 28.04. C-ZDV 1:00





ct 29.04. B-Komp 1:30 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-ZV2I: 0x(1(70+0)+0)



fáze 2 P-KrZV 1:20





pa 30.04. Volno 0:00





so 01.05. C-ZDV 2:30 C-SVK: 0x(5(6+6)+0) C-RVK: 0x(2(6+6)+0) SVK 320W RVK 31 ..



fáze 2 B-ZDV 1:00





ne 02.05. C-ZDV 5:00






Člověk by na první pohled řekl, že dost brutální co? ;-)
Bohužel, rozjezd byl z důvodu problému s achilovkou pomalejší a hned v pondělí jsem raději vynechal běh. Alespoň jsem ale po několika měsících uplaval v jednom tréninku 3 kiláky. Že by mě to ale bavilo, říct nemůžu.
V úterý už tradiční Praha, blbej zvyk. Den v háji a že by byl člověk nějak odpočatý po dni tréninkového volna.....
Když jsem byl ve středu tak pozadu s tréninkem, řekl jsem si, že středu osolím, ať se má tělo čemu divit. Ráno jsem řádně osolil intervaly, 3x20 minut na 300 wattech mi dalo řádně pokouřit a v závěru už jsem řádně tuhl. Pokyn trenéra nicméně byl, když jsem vynechal podnělní běh, trochu natáhnout odpoledne, což jsem dodržel a celkem mi to dalo hezkých skoro 120km v pracovní den i bez půl dne dovolené, že Aleši? ;-)
Když už se tak hezky podařila středa, výhled na víkend byl všelijaký a vůbec jsem se ve čtvrtek ráno cítil dobře, tak jsem po běhu ještě vyrazil do práce na kole a stihl i v poledne zaplavat. Šup, 4 fáze. Kdo z vás to má, pánové ;-).
Ani v pátek ze mne nebyl vzorný chovanec. Počasí vypadalo na víkend na pytel, poslední sluníčko na delší jsem nechtěl promrhat, inspiroval jsem se tedy Aldamanem a sáhl po půldni volna a odjel odpoledne trošínku delší kolo. Prima, pátek a já měl odtrénováno 13,5 hodiny. To by dvacka za týden mohla padnout.
Jenže člověk míní a příroda mění, například v sobotu. Člověk se ráno vzbudí, že odjede úseky do kopce a prd, za oknem prší, to on se raději vrátí do pelíšku. Až na ráno ovšem sobota překvapila. Navzdory předpovědi pršelo jenom brzo ráno, kolem 10:30 už to osychalo. Bohužel, program byl stanoven už těsně po obědě, stihl jsem tedy jenom 15km klus. Ach jo, tak hezky se udělalo a já musel slavit:-). Předpověď na neděli navíc byla pěkně na pytel.
A od rána se pěkně naplňovala, prší, to se to válí v postýlce. Do toho smsky od aldamana, jak to se mnou vypadá na kolo. Do okna hňápou půllitrové kapky, myslím si něco o ..... a vidím to volnou neděli. Nějak před obědem ale přestává pršet a Aleš už zase stresuje, jak to vypadá. Uvažuju, že jestli půjdu, doženy úseky ve Lhotce. V jednu ale jít nemůžu, protože Naďa ještě není zpět z práce. Tak Alda že bude kroužit kolem Přerova a až budu moct, ať se mu ozvu. Pak je už žena doma, ale na mne mezitím padl takovej kopr, až jsem měl problémy dojít na záchod. Nic, bulka v neděli. Jenže člověk míní a Aldaman si pro něj klidně přijede až domů a to i s Baldou. Tak to už jsem teda ven musel. Mrholí, no to bych se normálně vrátil, ale ti dva se tváří neprosto nesmiřitelně: když už na mě tak dlouho čekají, tak prostě musim jít.
Jedem na úseky směr Lipník, ale krápání houstne, volíme tedy směr jízdy podle nejsvětlejší části oblohy, tedy na Holešov. Když už mě vytáhli fešáci ven, ať to stojí za to. Navrhuju Hadovnu a Grapy. Na Hadovně začínají hoši remcat, že Grapy né a tak, ale trvám na nich, tak je dáme. Pro neznalé, Grapy jsou stoupání z Rusavy na Hostýn po lesní asfaltce se stoupáním místy 18%, opravdová lahůdka zejména pro metrákové muže jako já :-).
Z Hostnýna sjedem dolů do Bystřice na zasloužené pivko. Kolegové jsou po opuštění zahrádky nějací vláční, ale mně přerovská 12-tka vlila novou mízu do žil. Tahám skupinu, až do Dřeváků je to z kopce, tak visí, za Dřevákama je najednou utrhnu, otrava. Před Želátovicema počkám, ale nechce se jim už jet, tak jedu sám a natáhnu si to přes Prosenice, pěkně v hrazdě švihám s větrem v zádech přes 45kmph, prostě paráda. Dobrý neplánovaný trénink, který by, nebýt otravnosti Aldamana, ani nebyl. Tímto mu tedy za otravnost děkuji:-).
Nakonec tedy docela dobrý týden, nebýt sobotního výpadku kola, dalo by to přes 400km a to už mi přijde fajn.
Teď bude týden volnější, pak už poladíme na mamuta a tam, děj se vůle boží (nebo Milošova?:-)))

neděle 2. května 2010

Zbrojení na sezónu 2. část

Když jsem neodolal a pořídil karbonová řídítka, bylo celkem jasné, že bude nutno nějakým způsobem vyřešit hrazdu. Dosud používaná Syntace C2 sice sloužila k plné spokojenosti, nicméně montovat ji na karbonová řídítka asi není úplně to pravé. Proto jsem ji poslal do světa a poohlížel se po něčem montovatelném na představec.
Překvapivě, nabídka podobných věcí je poměrně úzká, celkem rychle jsem tedy hledání ukončil u výrobků společnosti Profile Design, konkrétně řady hrazd Lightning Stryke (no už ten název je paráda ne?:-).
S ohledem na nová řídítka s anatomickou ploškou v horní části a svou lenost s čímkoli se pořád dokola babrat (tedy např. sundávat a montovat zpět) jsem zvolil Carbon Stryke Flip Up Pads:
 Důvodem volby je zvednutí loketních opěrek, když člověk neleží v hrazdě, což umožňuje pohodlný a bezproblémový úchop v kterémkoli místě řídítek, což třeba se Syntacem nešlo.
Montáž hrazdy sebou ovšem nese jedno celkem zásadní úskalí: karbonová tyč musí být na pevno dotažená a seřízená v objímce ještě před uchycením objímky na představec, jinak totiž nesedí díry pro vedení šroubů horní a dolní objímky proti sobě. Než jsem na toto příšel, dost jsem se zapotil strachem, že mi po týdnech čekání dorazil zmetek. Návod o této skutečnosti kulantně mlčí:-).
 Druhou skutečností potřebnou vzít do úvahy je (a to já taky neudělal) shodnost úhlu roviny opěrek i samotné tyče s úhlem představce. Kvůli pohodlí jsem totiž pár dní před montáží představec otočil, abych docílil vzpřímenějšího posedu a po prvním pracném namontování hrazdy a otestování ho zase vracel zpět:-).
Důležité jsou také opěrky a tady můžu jenom chválit. Polohu opěrek je možno regulovat jak do stran, tak (mírně) vpřed i vzad, lze dokonce měnit jejich úhel vzhledem k řídící tyči a podložkou i zvýšit o cca 1,5cm jejich polohu vůči řídítkům. Samotný mechanismus zvedání je úplně jednoduchý, opěrky jsou zvedány pružinou, čili jakmile se člověk z hrazdy zvedne, jdou nahoru. Zalehnutí vyžaduje trošku zvyku, ale není problém, zvyk přijde rychle.
Zároveň s hrazdou jsem vyměnil i sedlo. Loni na konci léta mi definitivně po 2 letech odešlo Arione Tri2, se kterým jsem byl velice spokojen a protože aktuálně nikde tento model neměli skladem a rozbitá špice znemožňovala kloudnou jízdu, sáhl jsem po netriatlonovém modelu Arione Carbon. Na podzim už jsem moc nejezdil, přes zimu jenom hodinky na trenažéru, takže mi míra nepohodlí až tak nepřišla. Problémy nastaly teď na jaře, kdy jsem si na nové sedlo prostě nezvykl. Zejména cesta s batohem se měnila v regulérní utrpení. Nevím, v čem může být problém. Tvarově je sedlo shodné s Tri2, jenom je trochu méně polstrované. Každopádně nezbylo, než se podívat po něčem jiném a když jsem na koloasportu objednával hrazdu, zavolal jsem rovnou panu Adamcovi (mailovat si s ním je opravdu vášeň, odpovědi se zpožděním 3-4 dny jsou normál, ale možná jsem jenom postižený já), který z nabízených modelů sedel by mi doporučil. Jeho doporučení byl model, který ještě neměl skladem (taky proto jsem tak dlouho čekal na dodávku, vázla na sedle) jménem Kona:
Sedlo je celkem tvrdé, tvrdší než jsem čekal, nicméně během krátké doby jsem jak našel vhodnou polohu na sedlovce, tak si i na sedlo zvykl a jsem už tedy schopen pár hodin odsedět bez trnutí citlivých partií. Co je velmi důležité, "osezuji" se už i při jízdě v hrazdě, která byla na Arione Carbon utrpením a těch x hodin v Otrokovicích snad nějak přežiju.
 Tím mám tedy kolo "revitalizováno" od štangle nahoru, co je nového pod štanglí si nechám na příště. Největší slabinou stejně zůstávají ty tlusté nohy, co se na něm pokoušejí jezdit. Jejich upgrade se ale řádně vleče:-)