Pauzička

Když jsem tady skuhral, jak se mi špatně běželo s bolestí kolem žeber, vůbec jsem netušil, k čemu se reálně schyluje. Bolesti po pár dnech odezněly, já se vrátil do normálu a pohoda jazz, 2x denně kolo, hromada práce, 2 prodloužené za víkend, jenom ať se kolečka pořádně točí.
Když už jsem na problémy v podstatě zapomněl, ozvaly se minulou středu v noci znova. Říkal jsem si "šlo to rozběhat, půjdou i rozjezdit" a odjel do práce. Celkem to šlo, sice se mi nedýchalo úplně komfortně, ale tak nějaká natažená žebra nás nezastaví, že ano.
V práci to stálo za starou bačkoru a cesta zpět byla hrozná. Kromě bolesti při dýchání začalo pršet a jak jsem nemohl pořádně šlapat, trápil jsem se domů hodinu a půl. Bylo mi tak blbě, že jsem se rozhodl jít v pátek k doktorovi, považte :-).
Do rána mi trochu odlehlo, jenom v leže na zádech jsem od píchání v zádech nemohl vydržet, vzal jsem si sick day a šel k doktorovi. Z důvodu odlehnutí jsem asi nebyl dost přesvědčivý a nechal se poslat domů s tím, že to skoro určitě bude od zad a jestli to do pondělí nepřejde, ať dorazím znova.
Do pondělí to trochu přešlo, ale úplně ne a já se na naléhání manželky vypravil do ordinace znova. V pondělí se ordinuje až odpoledne, takže vyšetření až na ráno.
Ráno všechno hezky odsýpá, na 7 krev, v 7:20 už mám i natočené EKG a v 8:00 rentgen plic a páteře. Tak šup zpět k praktikovi. Dlouhé čtení, fakt dlouhé čtení a následně informace: "je to nejspíš od těch zad, ale raději vás pošlu na doplňkové vyšetření do nemocnice".
V nemocnici na interní ambulanci rozhovor s doktorem, informace o zádech zopakována nicméně na rentgenu je poznámka o možné plicní embolii. Jsem tedy uložen na lehátko a z leže už se nezvednu až do dneška. Následuje krev, CT, ultrazvuk nohou a diagnóza je potvrzena: plicní embolie, trombotické ložisko v levém bérci.
No ty vole, doteď jsem z toho měl v podstatě srandu, ale tady končí. Hospitalizace, ředění krve a absolutní klid na lůžku, režim 3, což značí, že nesmím ani spustit nohy z postele, prý to může trvat i 7 dní!
Tak naštěstí netrvalo:-). Včera už jsem mohlo spustit nohy z postele, dnes už můžu popocházet po pokoji. Jaké štěstí může být dojití na WC a sprcha:-).
Když všechno dobře půjde, o víkendu mě pustí domů.
Důvody vzniku trombu zatím neznám. Genetika bude hotová až za 3 týdny, poúrazový stav to není, mám tedy nad čím přemýšlet.
Další díl bude nejspíš na téma, jak se žije a sportuje při varfarinové kůře:-)
P.S.: jestli máte pocit, že jsem k problému od začátku přistupoval lehkovážně, máte pravdu. V úterý mě to prásklo jak Thorovo kladivo.