Letní škola tance 2012 Chvalčov

Po nějaké době se hlásím na blogu. Červencové bilancování vypouštím, protože o závodech jsem psal  a do dovolené nikomu nic není:-), tedy kromě toho, že jsem donutil děti k turistice v Jeseníkách a překvapivě se jim to docela líbilo, byť skoro třicítka přes Praděd jim vzala dost sil:-).

Zajímavá akce se ovšem uskutečnila v srpnu, kdy stejně jako loni proběhla Letní škola tance manželů Šrámkových a to opět na Chvalčově. Její průběh dokonce ovlivnil i můj blog. Chtěl jsem tuto věc nechat až dál do článku, ale já to prostě nevydržím. Školy se totiž zúčastnily i 2 manželské páry z Čech, o kterých nikdo nevěděl, kde se vlastně k přihlášce dostaly. Na společné grilovačce otázka padla a odpověď mi vzala dech. Vilda je čtenářem mého blogu a loňské líčení tanečních radostí z Chvalčova ho i s kamarádem Dušanem a manželkami přivedlo až na stovky kilometrů vzdálený Chvalčov. Vůbec jsem netušil, jaký má můj blog marketingový potenciál :-).

Ale zpět věci. Na základě naléhání se Libor s Evou rozhodli soustředění o den prodloužit a začít již ve středu v podvečer. Výtečná záminka vzít si dovolenou již ve středu a nestresovat se, jestli bude možno vypadnout dost brzy z práce a dojet na čas. Zejména za okolností, kdy pokročilí (ano ano, od loňska jsme ze začátečníků postoupili :-) nemají řazen valčík a začátečníci jím ve středu začínají již před pátou. Tam přece nemůžeme chybět. 

Ráno jsem se ještě hezky projel na kole, v klidu jsme se pobalili, odevzdali děti do péče rodičům a vyrazili směr Hostýnské vrchy, konkrétně hotel Říka, kde jsme bydleli už loni. Sice ještě mírně komunisticky reliktní bydlení, ale domácká kuchyně a přeochotný personál. Po kvapném ubytování jsme vyrazili na valčík. Odehrával se (stejně jako všechny ostatní lekce) v kulturním domě s tanečním sálem. Překvapivě, kromě začátečníků dorazili na lekci i mnozí pokročilí, takže jsme se ve víru valčíku pěkně zahřáli.
Hned slowfox ale přinesl ochlazení, protože to je tedy rytmicky fakt mazec tanec, minimálně samozřejmě pro nás. Zkoušíme ho (no ho, základní krok:-)) asi 2 měsíce a žádná sláva, spíš bída. Takže když vám do toho přidají sekvenci na asi 15 taktů, optimismu vám to nepřidá. A ještě jsme končili až někdy k půl deváté, protože jak už to mají Šrámkovi ve zvyku, na čas se prostě nikdy nezačíná a už vůbec nikdy nekončí ;-).
Večeři na hotelu jsme stihli tak tak, poslední objednávky do kuchyně se přijímají v devět, uff.
Druhý den ráno přichází zásadní benefit naší roční snahy. Zatímco začátečníci začínají v devět, pokročilí nastupují až po nich v půl jedenácté. Po snídani tedy šup ještě na chvíli s knížkou do pelechu, paráda! Odpočinek se samozřejmě hodil, dopolední blok totiž sestával z nácviku waltzu a quick stepu. Waltz s rychlými pivotovými otáčkami byl zážitek, ale proti rumba crossu v quick stepu to byla procházka růžovým sadem, ten prostě nějak nedávám.
Končíme tradičně později, na oběd zbývá hodina a půl, polední klid před odpoledními practise je tedy žalostně krátký, nicméně po sladkých vínech jako zdroji energie odhaluji další potenciální "bombu", jíž je rakvička se šlehačkou. Nějak jsem na ni dostal chuť ke kávě a celé odpoledne zvládám veselé mysli, neutlumen a plný energie. Procvičíme vyučované (záměrně nepíši naučené, protože to bude tak nejdřív v září:-) a po "praktikáblech", jak je přezdil Rosťa zůstáváme na sále se začátečníky pokračovat v individuálním procvičení dopolední výuky a na tango. Po odchodu začátečníků nás čeká vlastní lekce opakování a výuky nových věcí do tanga (to jsem překvapivě celkem pobral a moc s manželkou necvičil :-). Odpolední blok končíme solidně unaveni po více než 4 hodinách.
Večeře je zasloužená, navíc nás v pátek čeká dopolední turistika. My se s Davidem domlouváme na trhnutí se od ostatních, kteří jdou pěšky na Hostýn a plánujeme dopolední kolo. Přidá se k nám ještě můj čtenář Vilda, protože jejich skupina dorazila rovněž s koly.

tančilo se pochopitelně i s kávou v ruce po večeři

Dáme tedy pěkný výlet po Hostýnských vrších ve třech. Dílem lesní asfaltky, dílem terén, kde na červené ve sjezdu David jede a my s Vildou vedeme kola a i s tím kvůli prudkosti svahu máme problémy. Holt technika není zrovna moje silná stránka:-). I tak ale pěkných nastoupaných 1200m na necelých 50 km, bezva.
No a odpoledne hodina praktikáblů, hodina a půl samby se začátečníky s navazující hodinou a půl passa doble pro nás. Jak mám sambu rád, tak nemám rád passo. Zatím jsem ještě nevyzkoumal, jestli mě ten tanec štve, protože mi nejde, nebo mi nejde, protože mě štve. Až na to přijdu, přijmu opatření a zvládnem ho. Zatím je to spíš utrpení zde trochu umocněné nastupující lehkou až střední únavičkou. Při zpětném bilancování zjišťuji, že by příčinou mohla být i zapomenutá rakvička k obědu a následně nutně chybějící energie u passa:-).

Libor podával u kytary znatelně vlažnější výkon.....

...než Vilda na mandolínu ;-)

Večer nás čeká společná grilovačka v restauraci penzionu Rondo. Co napsat o grilovačce, grilovalo se, jedlo, pilo, velmi pozitivním momentem bylo víno, kdy nám lahev modré rulandy ze Znovína ve výběru z hroznů přinesli nikoli v ceníkovém ročníku 2009, který je slušný, ale v ročníku 2006, který je výrazně lepší a hlavně už není k sehnání. Zřejmě chybou obsluhy, na kterou jsem upozornil s poukazem na pravděpodobně výrazně vyšší cenu předloženého a byl odbyt slovy "máme jenom jeden regál s rulandou za jednu cenu, tak chcete nebo ne?", jsem měl zážitek umocněn o pocit z opravdu dobré koupě:-)
Druhým silným momentem byla chvíle, kdy Vilda přinesl mandolínu (pro sebe) a kytaru (pro Libora) a začala hudební produkce, jejímž vrcholem byl song typu:
/: Supi ča.., supi ča… :/, supi často létají:/
/: Město jí..., město jí.....:/, a vesnice hladoví :/
.....
Celkem Vilda odkroutil slok aspoň dvacítku:-) navíc s nepravidelně řazeným refrénem:
Zatracená ještěřice /: ta nás mohla kousnout :/,
kdybychom se jí nebáli, /: mohli jsme si zazpívat :/
nebo také zazpívat:/
Zejména ideální na noční jízdu na kole zpět na Říku, byť žena mým halekáním zrovna potěšena nebyla. Ještěže jsem ji prozíravě dobře naladil vínem:-))
V sobotu ráno nás od půl jedenácté čekala rumba a chacha, po obědě potom practise a závěrečné brutální doražení lýtek u samby a jive jak se začátečníky, tak i s pokročilými. Jsa poučen, zakončil jsem oběd rakvičkou a sil bylo proti pátku požehnaně.

Trenérská únava: přetvářka trenéra chovajícího trenérčiny nohy:-)

Na večer domluvené posezení s bilancováním na Říce je potom jak personálně oslabeno (3 páry odjely už po odpoledním bloku, jsou šikovní, nedělní opáčko jim netřeba:-) tak i výrazně poznamenáno únavou účastníků. Ale aspoň jdeme brzy spát.
V neděli nás totiž ráno ještě čeká opakování, na které jdeme solidárně už na 9:00 se začátečníky, ať toho uložíme co nejvíc a zazvonil konec, letní taneční školy je konec.
Ještě poslední oběd na Říce, bilancování pobytu, loučení se s těmi, kteří vydrželi i na oběd a tradá domů. Děti, chata, sekačka i pracovní povinnosti již netrpělivě čekají ;-).
Úplně na závěr nezbývá než poděkovat Liborovi s Evou za trpělivost, snahu i velmi neformální přístup a popřát jim zejména v jejich boji s časem hodně sil i úspěchů :-D