Hulmen 2012: radost závodit

Dnes přišel den vyzkoušet, jestli taškařice v Oseku byla jenom úletem zoufalce, co mu to nejede, nebo jestli v normálních disciplínách něco málo zůstalo.

Alda pózuje, barvičky trošku nevyladěné, ale zase ta lýtka...

No a nebudu vás natahovat, užil jsem si parádní den se vším všudy. Počasí sice hrozilo deštěm a ráno bylo popršeno, nevyměkl jsem však a ráno vyrazil směr Holešov. Letos sám, protože na koupačku pro ženu a děti fakt nebylo. Dojel jsem mezi prvními, registrace tedy velmi rychlá a krásné startovní číslo 8. Byl jsem totiž zaregistrován mezi prvními, což v Hulíně platí, kdo dřív regne, ten dřív plave.
Plavání se totiž odehrává v bazéně a letos jsem poprvé zažil novinku, kdy 1. rozplavba začala spolu, ale další závodník šel do vody hned po doplavání prvního. V každé dráze tedy stále někdo plaval. Je to sice méně přehledné, ale zase se závod významně zrychlí, jelikož se nemusí čekat vždy na nejpomalejšího závodníka před začátkem další rozplavby.

Téčko taky s Duratecem a hubó od ucha k uchu :-)

Teď se ovšem ještě neplave, protože teprve tahám kolo z auta a potkávám zajímavou chásku. Aldamana, Baldu a světe div se, Téčka. No toho jsem viděl naposledy snad předloni právě v Hulíně, jestli vůbec, bývalí kolegové z TTS, jediný kolega ze Zapra Čufa, veselo bylo před startem. Nebudu vás natahovat, protože začátek závodu byl pro mne opravdu zážitkem. Ještě před tím ale společná fotečka mého kola (lighning strike má nového "hostitele") s mým bývalým kolem, na kterém Alda decentně přelepil logo "MartinH" :-)

Teď už ale opravdu do vody:-). Systém jsem popsal, díky nízkému startovnímu číslu jsem v 1. rozplavbě, z čehož mám radost (zbytečnou) kvůli možnosti kontaktu s dalšími plavci. Lup a jedem. Rozjíždím to zvolna, nemaje jistotu počasí, raději jsem v pátek ještě trénoval a to i bazéně, ruce tedy nejsou úplně v pohodě. Závodník s číslem 11 je jediný, který trochu plave, po druhé stovce ale buď on vadne, nebo já přidávám a dál už plavu špici a lezu z vody 1., považte, úplně první z vody a to jsem se moc nekousal! Záznam je zde, garmina trošku zblblo mé přepnutí aktivity až u kola, to je asi ten znak:-)

řízeček zvící hektaru, lahůdka!!!

A na kolo taky, přestože si obouvám ponožky:-). V čele jedu cca 3-4 kiláky, než mě sjedou dva bušáci ve stejných kombinézách, kteří vzorně spolupracují. Přidám se tedy k nim, byť vím, že jakmile se to zvedne, utrhnou mě. To se taky stalo kousek za Holešovem, kde se trasa poprvé malinko zvedla. Ne že by šlo o kopcovité kolo, nicméně převýšení 250m na 30km není úplná rovina. Po odjetí dvojice jsem až do cíle čekal, kdy se někdo přiřítí zezadu, což se k mému velkému překvapení nestalo. Jeli mi to ale, kromě kopců pochopitelně, velmi dobře. Většinou jsem valil kolem 40km/h a navzdory převážně sólo jízdě jsem ho dal podle ofiko časomíry za 51:47, což je jenom o 40s horší než Alda a dokonce o 15s lepší než Čufa, tož toho jsem překonal na kole snad poprvé v životě. Fakt skvělý zážitek, dlouho jsem tak dobře nejel. Záznam z kola z connectu.
Po kole, jak už to v triatlonu bývá, následuje běh. Chvíli jsem v depu zmatkoval a hledal bágl se zátěží, ale rychle toho nechal :-))) a vyrazil bez zátěže. Zodpovědně můžu tedy prohlásit, že bez 10kg krámu na hřbetě se běží fakt podstatně lépe. I přes to jsem měl z běhu vítr, protože skoro neběhám, byť teď pomalu zase začínám. Na moje poměry se mi běželo výborně, snažil jsem se o nějakou kadenci, na které teď trošku pracuju, průměrné tempo 5:08 je asi maximum mého možného. I s během tedy velká spokojenost, byť tam je největší rezerva Záznam zde. Tři minutky na běhu by nemusely být nereálné a v tomto případě by znamenaly posun skoro o 20 míst vzhůru. I tak považuji 51. flek ze 154 startujících za výsledek nad očekávání i bez ohledu na něj jsem si ale parádně zazávodil, viděl kamarády, jež jsem dlouho neměl to potěšení a vyhrál dokonce balíček s aloe vera v tombole. Finále grande ovšem byl tradiční hulmenský řízek, fakt měl snad hektar i tvar čtverce:-)), výšku na fotografii nezachycenou a to masíčko.... Jenom okurčičky na fotce chybí, protože jsem je zblajzl, než jsem si vzpomněl na fotku.
Jako výsledkový bonus se zpožděním zjišťuji, že v kategorii Veteráni 1 (považte!!!) jsem se startovním číslem 8 obsadil 8. místo :-).
Z Hulína jsem odjížděl skvěle naladěn. Závod na jedničku s hvězdičkou, pořadatelé všude, kde měli být, registrace odsýpala, organizačně náročné plavání taky a končilo výrazně dříve, než rozplavbové, nová trasa kola rovněž velmi příjemná, tož jsem si k tomu pustil svoji nejoblíbenější sambu a měl trochu problémy udržet vůz na silnici. Slow and slow, slow and slow, bouncing, bouncing :-))

P.S.: než napíšu, že do Hulína je třeba příští rok a ať si to nenecháte ujít, jeden tip na pozávodní kompenzaci. Jelikož jsem cca týden majitel chaty na pozemku osázeném okrasnými dřevinami, 2 roky ovšem neudržovanými a v době závodu tam manželka zbrusu novými nůžkami a kleštěmi dělala pořádek, na mne zbyl úklid. Pozemek je ve svahu a vede na něj 38 dosti vysokých schodů. Při likvidaci biologického odpadu jsem je absolvoval přesně 42x a tento článek píšu na notebooku položeném na stehnech konzistence žuly:-) Jak říkal Jára Cimrman, mistr slepých uliček, tudy ne přátelé, jenom blbec po závodě 3 hodiny lítá po schodech a tahá haldy pichlavého proutí :-))
Ježiš a málem bych zapomněl, příští rok dojeďte do Hulína, ten závod za to stojí a bude-li počasí jako dnes, lehce po mrakem ale bez deště, 21 C a nijak dramatický vítr, užijete si plavání v bazénu, skvěle zorganizovaný závod, dobrou trasu kola a ještě večer posedíte u pečeného prasátka, což já letos nedal, ale příští léto už bude chata zabydlená a vycházka prodloužená.
P.P.S.: a samozřejmě výsledky, ty jsou tady.