11. Společenský ples Vína Jakubík.

Zahájit plesovou sezónu v listopadu? Není to trochu brzo? No kdybyste náhodou někdy dostali příležitost (a tedy hlavně pozvánku) na Společenský ples Vína Jakubík, podobné otázky si neklaďte.
O vínech pana Jakubíka jsem taky už psal x-krát, naposledy třeba o ochutnávce červených, která se velice vydařila, když se tedy objevila možnost zúčastnit se jím už několik let pořádaného plesu, neváhal jsem ani pikosekundu.
Kromě příslibu vynikajících vín, bezchybné organizace či vysoké společenské úrovně jsem se rovněž těšil na setkání se skutečně reprezentativním výběrem Přerovského vinařského kroužku včetně partnerek. Pro letošní rok jsme totiž dostali celý stůl, tzn. 8 míst.
Každopádně nebudeme natahovat úvod a hurrá do Zlechova, tedy nejprve do Uherského Hradiště, kde jsme ubytováni, trochu vysprchovat, doladit kosmetiku, převléct a teprve potom do společenského sálu ve Zlechově.
Je třeba říci, že akce je unikátní i formou vstupného. Kromě obvyklých peněz je totiž součástí vstupného láhev vína na osobu a to nejhůře výběr z hroznů. Nižší přívlastky nejsou povoleny. A to jsou jediné náklady, které člověk s plesem má, vše ostatní se totiž vejde do "paušálu". Po příchodu do sálu tedy jdeme nejprve pozdravit samotného mistra, zaplatit a odevzdat vzorky do chlaďáku.
Pan Jakubík nás vítá opřen o francouzské hole. Někdy koncem léta totiž ve svých 78-mi letech spadl ze žebře při péči o vinohrad a utrpěl velmi nepříjemnou a vážnou zlomeninu pánve. Když jsem se tuto novinu dozveděl, prakticky napevno jsem počítal s tím, že ples se konat nebude. Vinař to ovšem viděl jinak, akci uspořádal a v době, kdy by naprostá většina lidí srovnatelného věku ještě trávila čas vleže prakticky neschopna pohybu, nejenže dal dohromady ples, ale chodil pouze s pomocí francouzských holí a vydržel plesat až do dvou hodin do rána. Myslím, že sklidil zasloužený obdiv všech účastníků.
Krátce po usazení ke stolu je ples zahájen krátkým projevem mistra Jakubíka, který ve stručnosti seznámil nováčky (třeba nás některé) s programem.
Ten byl následující: k tanci i poslechu hrají 2 kapely, cimbálovka a "standardní" plesová, ve středu parketu jsou dva stoly, na kterých jsou mistrova vína po dvou lahvích (průběžně doplňovaná), tedy každá na jednom stole a zhruba po hodině budou otevřeny chlaďáky s víny donesenými. Vše k volné degustaci, čili nic se nenosí ke stolu, ale každý si pěkně přijde se skleničkou pro vínko. Skleničky jsou malé, což je dobře, protože alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství (jak nás poučil Hogo Fogo ve filmu Limonádový Joe:-), navíc může člověk ochutnat všechno celkem bez obav. Dále je k disposici raut a to skutečně famózní. Teplá jídla jsou zvěřinové speciality i klasiky, na výběr je 12! teplých variant (kančí s šípkovou i zelím, dančí medailónky, srnčí na houbách, jelení guláš.......) no a samozřejmě studený raut, jehož úroveň je rovněž skvělá a partnerkami protěžovaný stůl s drobounkým cukrovím, jak ho mají naše polovičky rády. Mohou totiž vyzkoušet více kousků bez dopadu na linii. Všeho dost, ještě ve dvě ráno je nabídka téměř kompletní.
Sestava účastníků je rovněž velmi pestrá, od vyloženě VIP hostů, přes "normální" milovníky pořadatelových vín (třeba PVK, tzn. my:-), až po mistrovy kamarády či partnery.
Kulisy tedy známe, pojďme k průběhu. Hlavní proudy akce jsou 2:
1) Víno
První hodinu se degustují jenom vína pana Jakubíka. Skladba je poměrně pestrá, každý si najde to svoje. Třeba já bez problémů, protože mi chutnalo naprosto vše:-). Nemá asi cenu (a nemám ani šanci si pamatovat) psát o všech ochutnaných vzorcích, nicméně zmínit musím svůj oblíbený KOTČ, výtečné modré rulandy a hlavně slámovou frankovku se zbytkovým cukrem 43g, která je skutečně famózní a přesně mi sedí do chuti.
Přibližně po hodině se otevře chlaďák s donesenými víny a započne konfrontace přineseného s připraveným. Upřímně řečeno, žádné velké překvapení se nekonalo. Až na velmi řídké výjimky nebyly přinesené vzorky v porovnání s víny Vína Jakubík nejen srovnatelné, ale mnohé prakticky nešly pít. Mezi čestné výjimky řadím vynikající merlot (myslím, že VZH, ale jistý si tím nejsem), který ale není tak docela výjimkou, protože jeho výrobcem je mistrův syn:-). Dokonce i mnou donesený vlašský ryzlink ve výběru z hroznů (pro zvídavé ano, byl to legendární Peřinův Mikros 2000 z Perné) mi moc nelezl,  nechal jsem ho ostatním a vrátil k mistrovým věcem. Vlašáků doma ještě pár je, ale Jakubíkovo už nemám doma nic:-(. Tolik tedy asi k vínu, prostě nejlepší vína na zeměkouli. Kdo nevěří, ať běží do Zlechova, lépe ovšem domluvit si ochutnávku předem třeba tady: http://www.vinojakubik.cz/index.html
Bohužel se mi nepodařilo s panem Jakubíkem probrat téma vlivu jeho přírodně sladkých vín na sportovní výkon, kteréžto téma považuji za nesmírně zajímavé a počítám, že ani on tento aspekt svých produktů zatím nezkoumal:-). Byl nicméně natolik společensky zaneprázdněn, že jsem si téma nechal na některou z následujících, z principu komornějších, ochutnávek.
2) Hudba
Kvalitou rozhodně šlapala vínu na paty. Cimbálovka složená z členů několika ansáblů včetně dvou primášů hrála famózně a vydržela až do půl třetí. S postupujícím časem se vůbec nebála vína a improvizace byly čím dál zajímavější a chvílemi připomínaly jejich kousky pozdní jazzové jam sessions:-).
Druhá kapela byla rovněž vynikající, zahráli řez vším možným od rocku po waltz a spol. Dechová sekce neváhala zamířit na plac, kde zahráli vybranému páru "do ouška". Dlouho jsem něco takového u muziky nezažil.

Kapely se vzorně střídaly, navíc vzhledem k rozumnému počtu pozvaných se dalo pohodlně tančit až do dvou hodin do rána, kdy "klasická" zahrála na dobrou noc hostiteli Dayanu, následně ji vystřídal cimbál a ten hrál až do nějakých tří ráno, kdy už jsme si jenom zahalekali s kapelou.
Už jsem zažil leccos, akce monstrózní i komorní, nízkorozpočtové i řádnou "masňárnu", ve výborné společnosti i protrpěné ve spolku imbecilů, včetně různých kombinací uvedeného. Zlechovský ples Vína Jakubík nicméně vyčnívá ze všech krabiček (aspoň těch mých), ani jako věčný kritik a nespokojenec jsem nenašel slabinu a bude-li příležitost, určitě ho příští rok nevynecháme.
Na závěr bych chtěl popřát panu Jakubíkovi brzké úplné vyzdravení, všichni milovníci jeho vín se už těšíme!