Specialized Roubaix Pro

Modely Roubaix od Specialized mi hlodají v mozku už asi 3 roky. Konkrétně od Mamut Tour, na které mi v samotném závěru ujel na kostkách kolega, se kterým jsem odjel celý závod, ale na kostkách se vytřepal sleduje, jak jeho karbonové Colnago žehlí povrch a on mi ujíždí.
Né že by se na cyborgovi jezdilo špatně, ale jednak je fakt dost tuhý a druhak se mi na něj nedařilo pořádně poskládat. Asi mám na rám velikosti 58 krátké tělo a dlouhé nohy, což je problém hlavně při snaze poskládat se pohodlně do hrazdy.
No a jak jsem skoro měsíc nemohl nic dělat, aspoň jsem vymýšlel blbiny. Jedna z nich byla, že mám příští rok v červnu 40 let, ke kterým jsem si slíbil kolo a že teď je ten správný čas dárek pořídit, abych trochu ušetřil ve slevách. V soutěži o to, kdo bude mít tu čest mne vybavit kolem nakonec zvítězil brněnský Šírer, kam jsem si původně jel jenom vyzkoušet a odvézt rám, nicméně pan prodejce se projevil jako zdatný obchodník, kde bylo potřeba čaroval s cenou, BG Fit měření za dobrou cenu nabídl, prostě jsme se domluvili na kompletaci celého kola. Nechal jsem si jenom sedlo a Zippy.
Rám je tedy Roubaix pro velikost 56. Jde o ojedinělý koncept rámu, který částečně vychází ze závodního Tarmacu, v klíčových partiích (přední, zadní vidlice, sedlovka) obohacený o "útvary" s vloženými elastomery zertz, jež se mají starat o komfortní tlumení otřesů. Sadu jsem zvolil Campagnolo Chorus model 2011, představec ITM Draco, řídítka ITM Phaton no a jako třešínku na dortu pedály Look kéo blade spolu s tretrama Specialized S-works.
Celá ta krása o hmotnosti jenom malinko převyšující 7kg vypadá takto:

No a protože je zatím ještě celkem světlo, zkusil jsem ho hned chvilku protáhnout. A dojmy? Asi to ani jinak být nemůže, ale jsem prostě nadšený! Určitě v tom hraje roli přesné nastavení posedu, protože o zádech ani zadku jsem navzdory měsíční pauze vůbec nevěděl. Svůj velký díl jistě mají i správně nastavené kufry či tretry se správnými vložkami. Řazení chodí bezvadně, jen si budu muset zvyknout na malinko jiný krok přehazovačky, než měl můj centaur.
Řídítka jsou fajn, zalomený povrch umožňuje 2 pohodlné polohy rukou při horním úchopu, nové páky campy jsou (kromě toho, že nádherné:-) rovněž pohodlnější než stará verze ergopowerů.
Pohled pilota:

Co se týče tuhosti, mám dokonce pocit, že je "rubéčko" v záběru snad ještě tužší než cyborg a jede fakt parádně. Z testovacích důvodů jsem se rozhodl zařadit úsek na kostkách, přesně těch samých zmíněných v úvodu. No a to je prostě nářez. Jak bylo kolo nádherně klidné v místech, kde vím, že cyborg vibroval, tak na kostkách to bylo znát kolosálně. Se mnou jel Pavel, který má rovněž cyborga. Jenom letmý pohled na jeho ruce ukazoval, že kmity jsou několikanásobně výraznější než moje a zadek o kostkách věděl ještě podstatně méně než ruce. Jelikož mám sedlo jako jediné stejné, jde práce jednoznačně na vrub zertzům v zadní vidli a sedlovce. Fakt paráda, vyloženě se těším, až se pustím na nějakou delší vyjížďku, kde si snad těchto vychytávek užiju víc.
A co nestihnu letos, zvládnu příští rok, který bude nejspíš majoritně ve znamení cyklistiky, když je doma tak prima kolo.