Radíkovská 15, ohňostroj marnosti

Na letošní první závod jsem se vyloženě těšil. Je to těžký kros, kde jsem doufal trochu prodat práci v posilovně či běžeckém tréninku úseků do kopce. Na Radíkov jsme se vypravili ve třech, ještě se dvěma Pavly. Počasíčko vyloženě chutné: do sněhu nám celý předchozí den pršelo a na cestu nám pěkně chumelilo. Radíkov je od Přerova beze sněhu cca 30km, jenom pár desítek metrů výše, což ale stačí na úplně jiný svět. Sněhu hromady, i dost nového a do toho všechno pěkně rozbředlé teplotami nad nulou, nádhera, několika autům se ani nepodařilo dojet až nahoru a jednoho nešťastníka bylo dokonce potřeba vytlačit:-).
Nevím proč, ale lidí bylo méně než obvykle a bohužel chyběli převážně závodníci, které tak nějak od vidění považuji za své soupeře, asi lekli sněhu:-)
Už rozklus ukázal, že to nebude procházka růžovou zahradou, vedle udupané pěšinky se nožky pěkně bořily a nějaká Milošem předepsaná abeceda se v klidu odporoučela do světa bájí a fantazie. No ale pojďme na závod.
Úvod začíná od věže seběhem, za normálních okolností lesní asfaltkou. Dnes je na ní ale několik desítek cm mokréhu sněhu, do nějž jsou vyjeté hluboké koleje, dá tedy běžet jenom po celkem udusaném středu. Předbíhat tedy moc nejde, ani se moc nesnažím, říkám si, že sil bude potřeba. Ani jsem v tu chvíli netušil, jak moc a jak moc se mi jich bude nedostávat. Seběh pokračuje odbočkou z asfaltky na lesní cestu. Tady je udusaná pěšinka uzoučká, každý úkrok z ní značí zaboření do mokrého sněhu. Uff i seběh bere moře sil. Následuje kousíček asfaltu v Radíkově kde se cesta poprvé trošku zvedne, aby po dalším vběhnutí do lesa opět klesla. Zatím pořád mám pár závodníků na dohled i jeden Pavel je jenom kousíček přede mnou. V následujícím slalomu mezi stromy, kde je cesta vyloženě rozšlapaná a seběh je utrpením, které končí až u potoka. Ten se mi naštěstí podaří přeskočit, aniž bych do něj spadl:-). Následuje brutální výběh lesem, kde dokonce předbíhám 2 holky. Je mi už ale jasné, že to nepůjde. Stehna, která měla být nabušená, vypovídají poslušnost a normálně si tuhnou a začínají pálit. To brzo. Po ostrém výběhu následuje delší část mírně z kopce, kde by si člověk možná i orazil, kdyby se nebořil do hlubokého mokrého sněhu a nešmajdal jak Pinocchio. Nicméně pořád vidím cca 100m před sebou Pavla a dalších pár lidí, dobrý. Nicméně v pořád stejné sračce přichází dlouhé stoupání k rovince do konce 1. kola. Tady už to regulérně nejde, dokonce dělám pár kroků pěšky, ale je mi jasné, že to není naposledy. Tepy lítají jak pitomé a zřetelně mi začíná docházet. Vážně uvažuju, že to po 1. kole zabalím, ale příjde mi líto vzdávat jeden z mála závodů, kde mě vítěz nevezme o kole (běží se totiž jenom 2:-)). Kolo končím v čase 44:15 a je mi jasné, že osobáček nejspíš neklapne:-).
Druhé kolo je regulérní utrpení. V únavě držím balanc na sněhu ještě hůř než předchozím kole, kopec od potoka vycházím a poslední stoupání tragicky popobíhám. Už dávno široko daleko ani přede mnou ani za mnou nikdo a začínám tušit, že dneska budu poslední. A taky jo a taky aby ne s časem 1:38:30 na 15km že. Ani "finiš" už na věci nemůže nic změnit. Na zdvořilý dotaz pořadatelů, jestli jsem poslední, ale pyšně odpovídám, že nevím:-)). Koho by zajímaly detaily trati či výkonu, může se mrknout sem.
Přemýšlel jsem, čím bych svůj chabý výkon omluvil. Tedy omluvil i něčím jiným než jen standardně chabou výkonností. Uvažoval jsem na výmluvama kolem loni zlomeného kotníku, ale sviňa ani nelupl. Nakonec tedy po zvážení všech variant musím s politováním konstatovat, že večer před závodem NEDOPORUČUJI ochutnávku suchých vín (Vavřinec) ani když je provázena konzumací vysoce kvalitních bílkovin (divočina na černém pivu, výběr sýrů s různými plísněmi) či sacharidů (bramborové smaženky s petrželí). Oproti bobulovým výběrům totiž nejenže sil nedodají, dokonce jich dost podstatně vezmou. Svůj vliv možná může mít i průměrných 5,5 hodin spánku v uplynulém týdnu či 2 panáčky vynikajícího třtinového rumu zacapa 23y, který s výjimkou předzávodní aplikace (závěr ochutnávky, tzv schodová:-)) vřele doporučuji.
Tož uvidíme příští sobotu v Prusínovicích na Rohálovské desítce, třebas to bude malounko lepší. Vlastně prd malounko, hodně lepší, jináč fakt nevím ;-).
Úplně na závěr pro kolegy vinaře: vítězem ochutnávky se v těžké konkurenci 18-ti vzorků na stal Vavřinec v pozním sběru z Vinařství u kapličky. Doporučuji.