Královský triatlon v Majetíně

Úplně původně jsem chtěl sezónu ukončit v Hulíně. Pak jsem si ale v propozicích tohoto závodu přečetl, že se bude grilovat prasátko, makrelky, točí se Svijany a začal jsem váhat. Když se ještě upeklo, že na víkend budeme bez dětí, rozhodl jsem se pro účast.
Předstartovní příprava se úplně nevydařila. Děti jsme totiž udali již v pátek a vydali se s milostivou paní na večeři. Na Labuti měli překvapivě volno, takže tam a ještě se připojili kamarádi. Dvojka vína se zvrhla v několik lahví a návrat domů v jednu ráno se nedá označit za optimální předzávodní přípravu. Ještěže jsem v polovině přesedlal na bobulový výběr bílé ruladny od pana Peřiny. Nemít tyto cukry, tak to dneska asi nedám:-)
Původní plán vydat se na závody na kole a posedět na afterparty s kamarády u piva vzal za své ze dvou důvodů. Jednak se mi nezdálo optimální pít dva dny po sobě a navíc manželka vyjádřila obavy z počasí, takže jsme se vypravili autem.
Přijeli jsme zavčas a přestože chvíli to vypadalo, že jsme dorazili zbytečně brzo, za nedlouho se vytvořila dlouhá fronta a počet účastníků dosáhl poměrně neuvěřitelných 160-ti lidí!
Zázemí závodu je prakticky dokonalé: koupaliště Majetím je zavřeno pro veřejnost, před koupalištěm je zábavový plac, kde je spousta míst k sezení pod stany (to se v horku hodilo), griluje se prase, makrely, prodává pivo a dokonce stojí stan, kde se míchají koktejly, považte!!
Za zázemí tedy musím dát pořadatelům jedničku s hvězdičkou.
Teď už ale k samotnému závodu. Závodníci se sešli skutečně elitní, např. Petr Vabroušek, pánové z pořadatelského oddílu AD cyklo, silná výprava z Rocktechniku atp. Plave se v místní pískovně, bazén je příliš malý. To má za následek nutnost dvou dep. Jedno u pískovny, druhé u koupaliště. V zájmu rychlosti v depu chystám tretry na gumičky a jdu se rozplavat. Pane jo, původně jsou ohlášené dva krátké okruhy kvůli divácké atraktivnosti s výběhem. Jelikož však počet účastníků daleko přesáhl očekávání pořadatelů, bylo rozhodnuto udělat okruh jen jeden se vzdálenějšími bójkami, aby se zamezilo masakrům na malém prostoru. Nicméně ten jeden velký okruh má odhadem tak 250 metrů. Asi nejsem jediný, kdo vede řeči o krátkém plavání, až to Vašek Klakurka nezvládne a nechá jednu bójku posunout. Není to asi ohlášeného půl kiláku, ale aspoň je to více než dvěstě páďo. Plavání zvládám celkem dobře. Už na první bójce jsem mezi prvními dost daleko od největšího pole, takže žádné bitky. Plavu celkem v klidu a z vody lezu tak kolem 6-8-ého místa. Depo nemám, bohužel, tak rychlé, jak jsem chtěl, protože nějací kutilové si před moje kolo postavili 2 kola do áčka, takže vytažení mi trvalo dost dlouho, čímž mi ujelo dost lidí a já začínal sám. Mírně foukalo do zad a přišlo mi, že celkem švihám i tak ovšem předjíždění začalo velmi brzy. Tempo žádné skupiny ani jednotlivce jsem, bohužel, nebyl schopen akceptovat, takže jsem si cyklistiku odmrskal sám. Nějak všichni prostě dobře jezdí. Já dal v ne úplně rovném terénu průměr skoro 33, což jsem nedoufal a přesto si myslím, že jsem zajel jedno z nejhorších kol závodu. Přesto z něj nemám špatný pocit, potřebuju se zlepšit v kopcích, ve sjezdech a na rovinách jsem vůbec neztrácel, spíše stahoval, ale jak se cesta zvedla, špatné. Ale jak půjdou dolů kila, musí se to zlomit.
Do depa jsem dojížděl spokojen a celkem v pořádku na běh, na který jsem se dost těšil. Těšil, ale naprosto zbytečně. Skoro celý běh se totiž odehrává na přírodním povrchu a to mi nedělá vyloženě dobře. Kotník bolí, ani se nemůžu pořádně rozběhnout. Navíc na začátku běhu dostávám pořádný šrapnel. Víte, kdo mi podává vodu? Děvče! Normálně Zuzka se objevila a já si od ní nevzal ani vodu:-). Jak jsem se dozvěděl, konvertuje pomalu k hinduismu, v práci nosí sárí a dojíždí kamsi k Olomouci za chlapem. No prostě pořád nevyzpytatelné Děvče:-). To je ovšem na běhu jediná pozitivní věc. Přírodní terén mi vyloženě nesvědčí. Nedokážu chytit rytmus, navíc se mi začíná dělat zle a když začnu brkat rulandské bílé, je zcela jasné, že večírek se sice v pátek vydařil, ale nebyl v optimálním čase. Nebýt toho, že je to letos s vysokou pravděpodobností můj poslední triatlon, na trase je Děvče a sleduje mě manželka, zabalil bych to na prvním kole běhu. Jelikož to ale nebalím, dotrápím se první, megavytrápím na druhém a na třetím už musím 2x mašírovat, protože je mi fakt ouvej. Do cíle se potácím totálně hotový a šťastný, že to mám za sebou.
Teď už ovšem následují jenom samá pozitiva. Tedy pozitiva, pivo můžu jenom nealko a to není úplně ono, na guláš je fronta jaxviňa, tož co včíl. No u prasete není fronta, valím tam a zjišťuju, že fronta není z důvodu zatím nedopečeného masa:-). Naštěstí hned vedle grilují šikovní pánové makrely a slušný kousek mne zachrání před smrtí hladem. Nějaký čas se válíme u vody, začínám ovšem být nervózní, že už se pomalu začíná kalit, což jsa řidič nemůžu. Velím tedy k odjezdu a jedeme domů. Jsem unavený, ale celkem spokojený, byť výkon nebyl valný. Více ale odevzdat nešlo a já se těším na zasloužené pivo. Jelikož je ovšem unavená i manželka, nejdeme ven, ale dám si doma při psaní tohoto příspěvku.
Letos mám pocit, že se většina pořadatelů nechala zaskočit vysokým počtem závodníků a je pravdou, že třeba Grafiman v Litovli i dnešní Královský triatlon doznaly několikanásobného zvýšení počtu účastníků a s tím asi pořadatel počítat nemůže. Dnes se to podcenění naplno projevilo při měření, kdy např. můj cílový čas nějak unikl zaznamenání (o mezičasech nemůvě). Uvidíme, co oficiální výsledky, možná ještě budu usilovat o nějakou kontumační medaili:-) a pro příští rok tímto inspiruji pořadatele k použití čipů. Není to levné, ale po letošku je asi jasné, že to hodně pomůže:-)