Baldatlon 2008 a Conconiho test

Po dalším týdnu prakticky bez tréninku přichází další, tentokrát již třetí v pořadí, závodní sobota. No závodní, akce se jmenuje Baldatlon a hlavním programem je spíše část společenská než sportovní. Vždyť tratě 200m-15km-3,5 km jsou spíše symbolické, jediným zákeřným místem na trati je otočka běhu, kde je obvykle možno získat bonifikační minuty za zkonzumované panáky. Loni mi tyto minuty ovšem započteny nebyly, takže jsem letos s panáky neexperimentoval a chyba, kategorie byla vyhlášena :-).

Změnou oproti loňsku byl přesun z dopoledních do odpoledních hodin, což umožnilo zůstat po akci v přerovské loděnici, kde se akce konala, bez odchodu na oběd s následným návratem. Tato skutečnost měla velmi pozitivní vliv na počet setrvajících. Závodníků se na start postavilo okolo dvacítky, řada známých tváří ovšem chyběla a to i z oddílu TTS, jehož je hlavní pořadatel Balda rovněž členem. První prázdninový týden asi tráví dovolenou v nějaké atraktivnější lokalitě než je Přerov.

Příjemnou záležitostí byla možnost výběru čísla, kdy se konečně dostalo na mnou požadovaných 9999.

První, koho jsem v místě pořádání zaznamenal, byl Aldaman, machroval s ortézou a točil pivo. Točení mu celkem odsýpalo, jsou poznat léta praxe, takže jsem si jedno před závodem na stabilizaci žaludečních kyselin dal a sledoval dvojici na loďce umísťující do řeky bójku na otočku plavání. Její vzdálenost vyvolala mezi některými účastníky zděšení, takže byl přitažena blíže :-).

Voda v Bečvě má příjemných 17C a vzhledem k délce trati nejsou povoleny neopreny:-D. Stejně je málo vody a protože mne nebaví skákat a pobíhat, celou dobu plavu. Následkem toho končí plavání přede mnou závodníci, kterým se to doposud nepodařilo a doufám, že do příštího Baldatlonu ani nepodaří:-).

Do řad fanoušků se zařadila i manželka, je tedy jasné, že musím mít rychlé depo, na to si potrpí. A taky jo, tretry připravené do pedálů, jenom brýle, helma, chytit kolo a valím vstříc cyklistické tratičce. O co bylo rychlejší depo, o to byla větší frustrace po nasednutí. Já pitomec si nechal zapnuté suché zipy na tretrách a než jsem je rozepl a dostal dovnitř nohy, předjeli mne oddíloví kolegové Márty a Balda (kurnik ten kdyby mi dal, tak to asi nevydýchám). Konečně obutý se můžu rozjet a vidím, že kolegové na mne čekají. Jdu do čela asi po 2km mne střídá Márty, pak střídá Balda. Jede ale pomalu, takže v jediném velmi mírném stoupání jdu dopředu a v zatáčce v Prosenicích zjišťuji, že jsem je oba utrhl. Však oni si mne cvaknou, říkám si, zkusím zatím sjet Jardu, kterého mám na dohled. Ale kdepak, po Oseckém to vypadá na další porážku od něj. Jede taky sám, ale stáhnu jenom malinký kousek, pokud vůbec nějaký.

A po kolečku je tady běžíček (jak mu říct při té délce jinak, že). Kousek za mnou jde z depa Márty, míjím při mém výběhu a jeho dojezdu, Baldu naštěstí někde ztratil. Běží se mi celkem fajn, jenom tempo těsně pod 5:00 je prostě na závody pomalé. Sbíhá mne Márty a těsně před koncem i trošku vzdálenější bratránek Ondra. V cíli fasuji medaili s hologramem :-), dávám si pivo, nějaké slivovice (zase Jarda neřád), sprchu. Nedodržuji slib časného návratu domů a vesele pařím, za což mne stihl oprávněný trest v podobě celkem dost naštvané manželky, která sotva vychladla od Oseka. V průběhu neděle jsem ji naštěsí výletem na kole udobřil:-)

Už nějaký čas nezveřejňuji své tréninkové týdny. Jednak mne je přestalo bavit psát a druhak v poslední době není moc o čem, protože tomu moc nedávám. Např. tento týden mám děti u rodičů, takže s manželkou absolvujeme nějakou kulturu i nějaké jiné aktivity, jež jsou s dětmi komplikované, nebo nemožné. Ve středu 9.7. ale žena vyrazila na nákupy do Brna, já byl doma dříve než ona, takže jsem vyrazil snad po 14-ti dnech na řádný běžecký trénink. A protože mám v plánu se začít trošku připravovat na tradiční Grymovskou desítku, v rámci čehož jsem se rozhodl znovu si osvěžit teorii běžecké přípravy z literatury, rozhoduji vyzkoušet si Conconiho test. Představte si, vždyť já neznám svůj anaerobní práh, takový malér :-). Conconiho test spočívá v postupném zvyšování rychlosti o konstantní hodnotu s tím, že při dosažení ANP se změní lom lineárního průběhu křivky průměrného tepu na úseku v závislosti na tempu. Např. Harald Hudák ve své běžecké kuchařce doporučuje minimálně 10 úseků zvyšující se rychlostí, přičemž doporučuje zvyšovat rychlost od 10kmph po 20kmph na úsecích po 1km. Tato metoda mi příjde dost drsná, zejména s ohledem na to, že mám problémy běhat 1km úseky v tempu 4:30:-D. Upravil jsem si tedy test tak, že začnu s tempem 6:00 a po půl kilometru přidám na 5:45, po dalším 5:30 atd. I tak mi ovšem poslední naprogramované úseky (no jo, udělal jsem si prográmek do garmina:-)) vycházejí v tempu tuším 3:15-3:30, což je naprosto mimo realitu, ale třeba někdy... Běžím kolem Bečvy, kde je víceméně rovinka. Z testu se vyklube pěkně náročný trénink, protože už na 4-tém úseku při tempu 5:00 si začínám pěkně mrskat, 4:45 ještě přežívám, 4:30 je tak na hraně a při 4:15 test po asi 200m ukončuji, protože už prostě rychleji nemůžu a průměrné tempo mám jenom 4:20.

Doma jsem hodil výsledky do grafu a musím říci, že mne výsledek poměrně příjemně překvapil. Je pravda, že mi chabá trénovanost organismu neumožnila získat více hodnot za lomem grafu, ale i tak mi příjde výsledek zřetelný a snad i validní, byť se mi hodnota zdá dost vysoká. Zkusím z toho při plánování vycházet a uvidíme;-).