Osecký triatlon. 1. ročník a konečně kategorie pro pořádné chlapy

Po roční pauze se na Jadranu u Oseka nad Bečvou konečně konal řádný závod. Bečvoman po prapodivných prohlášeních z přelomu roku nakonec definitivně odkráčel do propadliště dějin, když jeho místo první prázdninovou sobotu zaujal 1. ročník Oseckého triatlonu. A je třeba říci, že přestože počet startujících byl zhruba poloviční oproti "bečvomanským" časům, rozhodně to nebyla akce malá. Počet startujících nakonec vyšplhal na zhruba očekávaných 104 a i organizačně vše klaplo na jedničku. Registrace bez front, krásné tričko za stovku, teploučká voda, regulovčíci všude, kde měli stát na staronové trati kola, a prima trasa běhu. V cíli gulášek, pivko, no paráda:-).
Ale pojďmě ke mně. My jsme se vydali na Jadran ve velice silné sestavě s celou naší rodinou, Ondrou s Kikou i švagrovou se švagrem již v ranních hodinách. Jednak se trochu povalovat u vody, ale hlavně obsadit nejlepší místa v depu;-), kolo jsem umístil do stojanu jako vůbec první!

Kolegové z oddílu od časných ranních hodin připravovali závod, takže kolem desáté už bylo vše prakticky v cajku. Dostal jsem nabídku na VIP číslo, ale 9999 neklaplo, musel jsem se tedy spokojit se 199. Počkal jsem na zaplnění depa a skočil do občerstvení koupit bramboráky pro doprovod. Jejich nesení mezi závodníky vyvolávalo nevěřící pohledy:-))S ohledem na krátké plavání (650m) a kávovou vodu (24,5C) byly rozumně zakázány neopreny, takže do vody se vrhalo 104 nezahalených těl. Zaplaval jsem standardních 10:25 a lezl z vody kolem desátého patnáctého místa. Plavání je pro mne prostě příliš krátké, teprve v jeho konci jsem se cítil trochu rozplavaný.

Jsem připraven na rychlé depo, tretry v pedálech, takže jenom helmu na hlavu, brýle a šup na kolo. Před sebou mám závodníka, zkouším ho cvaknout, ale nedaří se. Ještě před Týnem mne předjíždí spolupracující dvojice, ke které se tento závodník přidá a za chvíli mi zmizí. V Týnu přichází první kopec, kterými je trasa 25km kola celkem vybavená. V první třetině mne předjíždí oddílový prezident Peca, toho už potkám až v cíli, a ve druhé třetině Jarda Zdráhal, kterého naopak vidím celé kolo i skoro celý běh před sebou:-). Jarda mi v kopci odjel asi o 300m, na kterých to zůstalo prakticky až do cíle. Za stoupáním do Lhotky ho zkouším sjet, ale zezadu přijede dvojice závodníků, které neuvisím, ale Jarda jo, takže se stahování nekoná. Lítáme z kopce do kopce jako motorové myši a v předposledním stoupání ze Šišmy mne sjíždí další oddílový Majlan s někým v závěsu. Do cíle je mám pořád na dohled včetně Jardy, který odpadl z předchozí skupinky do této. Škoda, že mne necvakli ve sjezdu, protože to bych je už uvisel až do konce. Spolupracují totiž ve třech, ale na mírné rovince do cíle je lehce stahují, místo aby mi ujížděli. Po marnosti v kopcích cítím fakt sílu v nohách, celkem překvapivé po Moraviamanu Úhledný čas kola 47:47 mne celkem potěšil, trať byla opravdu nelehká, nejen profilem, ale místy i dost silným větrem, navíc celá za své.

Depo opět rychlé, tretry zouvám už na kole, nazuji maratonky, šiltovku s svištím na běh.
Jsem tak asi na 25-tém místě. Jarda kousek přede mnou, měl bych ho seběhnout, ale prdlačku. Dneska má den a rozhodně mi oplatí Otrokovice. Nejenže ho nesbíhám, naopak se mi vzdaluje a to i přesto, že se na běhu cítím překvapivě dobře. Začíná se ve směru kola po asfaltu kolem Bečvy, s následným seběhem na pěšinu pod stromy kolem řeky. Následuje návrat na asfalt, občerstvovačka, a u mostu přes náhon seběh z asfaltu na cestu k zadní straně Jadranu, který se obíhá a následně už jen finišuje opět po asfaltu do cíle. 5,8 km mám za 30:16, což je tak na hranici mých současných možností, nicméně ztrácím na něm cca 10 míst v pořadí. Asi bude opravdu potřeba ještě trochu v běhu přitlačit. Překvapivě jsem si také způsobil poměrně značné puchýře (na moraviamanovi ve stejných botách ani náznak jakéhokoli problému). Musím říct, že běžecké trati totální změna prospěla, běh mě fakt bavil. Cílové stopky mi ukázaly celkový čas 1:28:29, což značí 35. místo ze 104 účastníků, případně 8. místo v kategorii z 29-ti závodníků. Výsledky jsou třeba tady.

Zlatý hřeb akce mne ovšem stále teprve čekal! Po vyhlášení vítězů jsem se odebral na pivo, když tu potkávám manželku, která mne upozorňuje, že se vyhlašuje speciální cena pro nejtěžšího závodníka. To si samozřejmě nemohu nechat ujít a stavím se po bok Baldovi a Petrovi. Utkání je opravdu těžké, ale hoši jsou oba menší než já a jejich hmotnost jen o kilo dvě přelézá 90kg, byť profily mají impozantní, můj tlustý zadek dnes nenašel přemožitele:-D.protože ze sebe člověk musí občas udělat pitomce, dávám sem i ten druhý obrázek:-)

A dobře že tak, cenou jsou totiž triatlonové plavky od Asicsu (takové nějaké vozí Petr Vabroušek), které do soutěže věnoval Ondra Němec. Velikost XXL se mu prostě nepodařilo za 2 roky prodat a mně jsou akorát.
Tím by vlastně mohlo vyprávění končit, nicméně musím ještě doplnit fakt, že plzeň a slivovice po závodě zavinily mého značného draka, takže místo cesty domů na kole mne vezl oddílový prezident vlastním vozem, který jsem mu aspoň zvládl nepoblít, za což mu uctivě děkuji;-)