Moraviaman 2008, jenom malý krůček vpřed:-)

Rok utekl jako voda a já stojím na startu druhého ironmana, překvapivě opět v Otrokovicích. S pocity hodně smíšenými. Oproti loňsku místo plánovaných 10-15kil dole jsou to 4kg navíc (a nejde o aktivní svalovinu:-) a prakticky celý poslední měsíc bez tréninku. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, že to letos zabalím a nepojedu. Nakonec ale zvítězila vrozená lakota a lítost nad promarněným startovným, čímž jsem opět ocitl zde.
Oproti loňsku první velká změna už při registraci. Loni jsem bloumal mezi neznámými tvářemi, všichni se mi zdáli strašlivě nabouchaní a vůbec. Letos to bylo prima setkání se známými, silná sestava z behej.com, pár známých tváří z plaveckých kempů a dost lidí povědomých už od vidění. A ještě jedna změna proti loňsku: prvních 70 platících dostalo kromě standardní tašky (gumová čepice s číslem, číslo na sedlovku a gumu, rámeček na SPZ logem moraviamana, páteční mladá fronta, triko a jakýsi papíry) pěkný dres bez rukávů. A jako klasický brzoplatič jsem jeho spokojeným majitelem. Po návratu domů už jenom porce rizota, zabalit věci a šup do postele neklidně se převalovat do 4:15, kdy vstávám. Snídaně, kolo a taška do auta, vyzvednout Baldu a hurrá do Otrokovic. Při vjezdu do depa potkávám prvně v životě trenéra, čímž konečně uvěřím, že to není virtuální postava:-) Pozdravy se známými a hle, velký jásot, Jirka Daněk oznamuje teplotu vody 23,5C, což znamená povolení neoprenů. To zas budou neplavci na koni. Startuje se z brány, což slibuje solidní maso, přesto se stavím dopředu, protože nemám chuť se probíjet masou 170-ti lidí až ve vodě. Bez gumy je nás tak 10. Krátce před startem se hrne do vody chlapík v legračním obleku, ze kterého se vyklube farář, který nám krátce požehná, následně (asi ne slepý) houslista odehraje "Kde domov můj" a dem na to. Díky přední pozici není maso ve vodě až tak strašné. Jenom jednou hned zkraje dostávám příležitost ochutat štěrkovišťskou vodu, lehce ji poválet na patře a zhodnotit, že je mi gumařů vlastně líto, protože její jemně perlivá chuť vzadu přímo vyzývá ke koupání na vlastní kůži:-). Vzpomínám si také na pěkné pravidlo z vodního póla, kde rozhodčí před zápasem kontrolují nehty a dlouhonehťáky nepustí do utkání. Někdo mne totiž řádně podrápal, takže toto pravidlo by při kontaktním plavání v triatlonu jistě našlo své opodstatnění. První okruh se nemůžu rozplavat. 3-týdenní plavecká pauza je cítit. Mám pocit, že vedle mne plave Elvard, někde ke konci okruhu zůstává za mnou. Druhé kolo je snad horší než první. Aspoň jsem si na jeho začátku vypláchl brýle, takže už vidím kloudně na bójky a můžu plavat rovně, nikoli klikatě, jako většina ostatních přede mnou. Jaksi ho dokončím s tím, že ve třetím kole za to zkusím pořádně vzít. A jo, trochu jsem se rozjel. Na první bójce předplavávám člověka, který se plave regulérní ouško. Chvíli jsem si myslel, že se vrátil duch Františka Venclovského, ale chlapík je celkem mladý. Pak už naposledy dlouhá rovinka na druhou bójku, druhá dlouhá na třetí bójku a šup, naposledy po schodech ven, ale už ne do vody, anóbrž do depa. (ofiko čas plavání 1:04:11, proti loňsku zlepšení o cca 5 minut)
Podle od Ondry podaných hodinek jsem lezl z vody kolem 1:03, to není zlé, z depa tak 1:07. (než člověk naháže do kapes dresu všechny ty bagety s tuňákem a tak, chvíli to trvá:-). Sotva na sebe natáhnu dres, slyším, že právě vyrazil na trať Michal Jalovecký, nic moc plavání trenére.
Ještě chvíli se motám a razím taky. Těsně za mnou Andrea Derneková, ta mi ale brzo ujede. Nejspíš vinou slabé baterky mi tepák ukazeje bezva hodnoty kolem 220-ti, takže na něj peču a jedu na plánovaných 30km průměr. Dávám si první ze šesti bagetek a celkem to jede. Napjatě čekám, co mi začne psát tepák, až se umoudří. Trvá mu skoro 40 minut, než se umravní, asi bylo potřeba, aby uschla extrémně vodivá voda po plavání:-) Jsem rozhodnutý, že prioritu před tepy musí mít rychlost, ale úplně hrotit to přece jenom nebudu. Je znát, že jedu rychleji než loni, předjíždí mne výrazně méně lidí, ještě ke konci druhého kola držím průměr 31,2 a cítím se fajn. Je bezva potkávat na kole známé, zamávat si, sledovat vývoj. Na kole to mastí v čele Karol Džalaj, za ním Vabroušek s Bednářem, který mi příjde, že dost bezostyšně hákuje a chvíli trvá, než ho Petr utrhne. Dobře jede Pepa, nevím nevím, jestli ho Michal dneska dá. Hned zkraje kola mne předjíždí Elvard, chvíli mi odjíždí, pak ho já sjíždím.... Sleduju Zuzku, pomalu ale jistě mne dotahuje, ale pomaleji, než jsem čekal. Nakonec mne cvakne až kolem 140-tého km. Kromě Pepy Svobody mi příjde na trati nejvysmátější Téčko. V průběhu třetího kola začíná foukat. Kopec za Kvasicemi už nedám na velkou a při shazování na malou shodím i řetěz jako školák. Jsem špinavej jako čuně a průměr padá pod 31. Vítr sílí, únava trochu roste, byť poctivě jím bagety a banány, piju bidon a půl na kolo. Na začátku 4-tého kola si dávám gutar. Celkem mne nakopne, ale projevují se další potíže. Nějak mi otékají nohy a přestože mám výrazně pohodlnější tretry než loni, začínám pociťovat lehký nekomfort, taky mi trochu tuhnou záda i přesto sjíždím oddílového kolegu Jardu, kterého podle všeho chytají křeče. V pátém kole si na prakticky stejném místě zopakuji číslo se spadlým řetězem. Kuva, navíc pasáže proti větru už mi dávají pěkně pokouřit. Přesto se stále neodehrává loňská "Ječmínkova stíhačka", kdy kdo mi nedal kolo byl máslo:-). V pátým kašlu na tepy, v šestém se trochu šetřím a hlavně se těším, až už z kola slezu a vyzuju boty. Dočkal jsem se za utěšených 6:06:01 (zlepšení proti loňsku o 40 minut).
Sundávám totálně propocený dres, jehož červená barva je skryta pod souvislou vrstvou soli, beru triko, šiltovku, přehazku s číslem, fungl nový fuel belt a samozřejmě maratonky:-). Vím, že jsem kolo nakouřil, takže běh bude krušný. Ale že až tak mne nenapadlo. Tajně jsem doufal v zopakování loňského času 4:50, který by mi stačil na vysněný čas pod 12 hodin. Ale kdepak, na to prostě nebylo. Rozbíhám to opatrně s tím, že se zastavím na každé z pěti občerstvovaček, pocitvě napiju a budu se kochat krajinou. Upřímně řečeno, na kochání toho při běhu až tolik není, takže člověk najde jistou malebnost i v buldozerech Caterpillar na hromadách hlíny, aby vůbec mělo oko na čem spočinout:-) První kolo dávám za 1:12 a je mi jasné, že čas 4:50 je háji (hned v úvodu mne předbíhá Elvard). Navíc mne v jeho závěru předbíhá Forest s řečma o déja-vu, bo mne na stejném místě loni udělal v posledním kole běhu. Letos ale jenom štafetkuje, takže si z něj nic nedělám. V polovině druhého mi definitivně dochází a kromě občerstvovaček začínám chodit i do kopce. Předbíhá mne běžec, jehož neznám, ale on mne jako Ječmínka jo a nabádá mne k běhu. Vůbec mne na trati jako Ječmínka povzbuzovalo dost lidí, které jsem sice nikdy před tím neviděl, ale na tomto místě jim všem děkuji, každé povzbuzení je prima. Na trati sleduju Dušana Kyjanku a nevypadá to, že by mi letos loňskou porážku oplatil. Jarda Zdráhal asi taky ne. Pomalu ale jistě mne sbíhá Žula, pravidelně potkávám Demiho a doufám, že už mne nestihne seběhnout, jako se mu to podařilo v Litovli. Potkávám i Michala, mete jako blázen, ale na Pepu to nestačí. Ten to sice tlačí na sílu, ale má veliký náskok. Haha, je docela sranda, napsat, že to jde Pepa na sílu zrovna mnou:-) Třetí kolo se jakoby trochu šetřím, protože mám dojem, že čas vypadá celkem slušně a kolem 12:25 by to mohlo vyjít. Totálně mne deptají štafety: vždycky se zezadu vyřítí nějaký hoňák a zmizí, peklo. Náhle ale přichází vystřízlivění z časového optimismu: při manipulaci s pásem jsem si stopl stopky a podle času na minimálně 14 minut. Začínám se bát, abych se nakonec ještě nezhoršil a rozhoduji se, že poslední kolo zkusím "napálit". Nechám si doplnit ionťák do fuelbeltu, a pokud mi to jenom trochu běží, nezastavuju. Předbíhá mne Téčko, ale mám kolo náskok, takže mu chabě oplatím úsměv a potácím se dál. Na poslední občerstvovačce před otočkou mají plzeň! Došlo jim nealko pivo, akční tým neváhal a sjel do hospody pro pár vychlazených lahví. Jdou na dračku, já se na deci stavil i cestou z otočky. Naposledy si vychutnávám zátiší s buldozery v záři zapadajícího slunce a vůbec mi nevadí, že si tento pohled už dnes nezopakuji. To už mám jasný cíl: vidím před sebou Mildu Bayera, který toho má ještě plnější brýle než já a musím ho cvaknout. Povede se mi to dva km před cílem. Litovel je oplacena. Teď už se jenom snažím, abych udržel aspoň zdání běhu až do cíle. Přestože poctivě jím anticramps tablety, při posledním seběhu na štěrkoviště mne málem kousne pořádná křeč do obou stehen. Vytřesuji ale a už řítím se do cíle a už mne Standa Bartůšek hlásí a už je to tam!!!! S maratonem za 5:31:07 (zhoršení proti loňsku 40 minut) to vyšlo na 12:41:19.V cíli si podávám ruku s každým, kdo ji napřáhne, vyfasuji medaili a půl piva od Majlana, které bylo vůbec nejlepší:-) Sprška, vyzvednu si těstovinky, koupím si 2 pivka, na velkoryse nabídnutém místě vedle Zuzky všechno natlačím do hlavy a je pomaličku čas k odjezdu. Při balení se ještě v cíli potkám s Téčkem, který také zdárně dokončil a působí velmi svěže. Nejspíš se uvidíme na olympijském v Litovli.
Zhodnocení: společensky vynikající. Spousta známých fajn lidí a vůbec, zdravit se na trati mě baví. Sportovně těžko říct. Syrovou řečí čísel: dosáhl jsem o 10 minut lepšího času než loni. Minule jsem se umístil na 75-tém místě ze 121 startujících, letos 68-smý ze 148 startujících, tedy mírné zlepšení, ale značný posun do 1. poloviny startovního pole. Letos jsem také získal skalpy třeba Roberta Fojta či Jakuba Chmelíčka, kteří zabalili a tím pádem jsem je porazil:-) Měl bych tedy být asi spokojen. Přesto nejsem, nejenže jsem totiž zůstal tlouštíkem, ale ještě jsem se od loňska "spravil". Takže do třetice příští rok, nejhůř s 85-ti kily a to už pod 12 musí kurnik klapnout. S báchorem na obrázku to asi nepůjde.

A vzkaz pro Šewyho: měls jet, nachlazení by Tě rozhodně přešlo:-))