Mamut Tour 2011, zase jenom mamut junior

Po malém průzkumu jakého mamuta jet, jsem se nakonec rozhodl pro dlouho. Dostal jsem totiž nabídku od "strejdy" z Vinohradských šlapek, že jedou ve skupince na čas 8:15, čekají na kopci, roviny střídají, no přišlo mi škoda toho nevyužít.
Registrace proběhla v klidu v pátek večer, což bylo moudré, protože v den startu se tam odehrávaly věci nevídané a dokonce jsem se potkal se závodníkem jedoucím "jenom tak", protože registraci kvůli frontě už ráno nestihl... Ještě večer jsem k věcem sebou přibaloval nabíječku na XT310, protože závodník etriatlonu Radek si sice vzal garmina sebou, ale bez nabíjecího kabelu a nabitého na jednu čárku:-)
Napakoval jsem si tedy proprietky co sebou na 210km, počasí se jevilo být v sobotu slušné, takže hurrá spát a ráno na výstaviště, kde je start.
Po příjezdu jsem předal nabíjecí kabel a šel hledat svoji skupinu. Našel jsem je skoro hned hezky podle mého gusta na konci startovního pole, protože v balíku to fakt neumím. Sotva se přiblížil start, bylo ohlášeno 15-ti minutové odložení. Ani jsem nezachytil proč, jestli to bylo kvůli frontě na registraci nebo kvůli něčemu jinému, fakt nevím. A je tu start a v podstatě hned po něm je rozhodnuto, že se dlouhá trasa nekoná. Jak jsme totiž půl hodiny před startem stáli na konci balíku, v okamžiku startu už to bylo v polovině pole, ve kterém se moji parťáci pohybovali na rozdíl ode mne s jistotou, takže mi hned odskočili, protože já se propadal dozadu. Na cyklisty zleva i zprava opravdu nemám nervy. Sotva jsme vyjeli z výstaviště, začali nadšenci bobmit, přestože start měl být až venku z města, kde se celý peloton ještě zastavil a já se beznadějně zkoušel ke své skupině přiblížit.
A už je tady druhý tentokrát ostrý start. Zkouším asi 10km stáhnout balík, ve kterém jede i teď "moje" skupina, ale je to bez šance. Dojíždím do Pavlovic už dost zahlcenej, naštvanej a vůbec se nějak necítím ideálně.
No jo no, tak pojedu zase střední, zase sám, ach jo. Tak se nějak pinožím, ani mě to moc nebaví, sem tam mě do kopce někdo předjede a tak se pachtím až pod Tesák. Do Tesáku se potvrzuje,že to dneska fakt nejede, resp. jede mi to hůř než minulý víkend při tréninku, kdy jsem ho navíc jel po Hadovně a Grapech. Tak to tak šmrdlám, vyloženě se těším na Grapy, když mě předjíždí závodník v drese "Maňa říkala". Ha s touhle partičkou přece máme po závodě afterparty, ale není to Richard, kterého jediného znám! Ujede mi asi 20 metrů a těsně pod vrcholem vidím další dva "Maňovce", jak na něj čekají. Do kopce asi ne, ale z kopce si je docvaknu, potvrdíme 18:30 sraz na Labuti a sotva to dořeknem, jsme na Trojáku, kde je občerstvovačka. Kluci zastavují, já ne. Mám žrádla na dlouhou sebou takovou hromadu, že to nemá cenu. Stejně mě nejpozději cestou na Hadovnu dojedou.... Sjezd si pěkně švihám, vono metrák na zippech je dobrá sjezdová kombinace:-). Hadovnu už jedem zase ve skupince a je to fakt dobrý. Kluci jsou sice vesměs podstatně lepší vrchaři než já, ale jedou celkem pijánko, takže se jich jakž takž držím a Hadovna je celkem v klidu za námi. Teď sjezd do Rusavy a šup na Grapy. Ještěže nepršelo, cesta z Hadovny je standardně v dolní části plná bince od lesáků, za mokra tam bývá bahno, takto jenom koleje z kamínků a prachu. Ve zdraví sjedem a v Rusavě nás čeká ostrá zatáčka vpravo, kousek mírného stoupání začátek stojky na Grapy. Tady potkáváme Vl001, který měl defekt. Pomoct už nepotřebuje, má dofoukáno, tak jedu dál, Vláďa nás určitě dojede nemám obavy.
Hned v první stojce jedou nahoru Alf s Richardem a já zůstávám s Liborem za nimi a oproti jejich kadenci to na nejlehčí převody lámem jak se dá. Překonáme nejprudší úsek a já už vím, že to nepůjde. Po kratší mírné pasáži do nejhoršího stoupání slézám z kola. Poprvé v životě jdu tady vedle kola pěšky. Dnešek fakt není můj den. Po chvílí mě dojíždí Vláďa a taky sleze, takže mašírujem ve dvou, mudrujem na téma Vláďou do dneška najetých 100km, čímž si závodem zdvojnásobí roční počet najetých kilometrů:-), až se promudrujem k menšímu sklonu a zase nasedneme. U vyhlídky vidím, že celá Maňa sedí na lavičce. Myslel jsem, že čekají na mě, ale oni jenom respektují příkazové tabulky, na této bylo napsáno vyhlídka, tak vyhlížejí:-). S Vláďou nezastavujeme, stejně nás za chvíli dojedou.
Od vyhlídky je to chvílemi méně do kopce, chvíli více do kopce, asi 2x dokonce malinko z kopce. Nakonec se vyjede z lesní asfaltky na cestu z Hostýna a jedem dolů.
Tímto máme všechny větší kopce za sebou a už nás čeká jenom houpání, poslední občerstvovačka a hurrá do cíle. Z Hostýna nám to v Vláďou celkem odsýpá, byť je znát síla metráku, protože ve sjezdech mu odjíždím a pak na něj čekám. Měl bych podle něj požadovat nějakou časovku v mírném sjezdu, abych tento faktor zúročil:-)). Porád čekám, kdy nás Maňa dojede, ale stane se to až na občerstvovačce, kde zastavíme, abychom naposledy doplnili bidony a k velkému pobavení obsluhy si beru svůj rohlík, kterých mám na dlouhou ještě dost:-).
Od občerstvovačky foukne do zad, tak to pěkně jede, tož jedem. Tady někde jsme asi ztratili Vláďu, protože v Dřevohosticích už s námi není. Zato s námi jede pán na pěkném pinarellu. Po rovince trochu tahám, do kopce vlaju, ale už je to za pár, tak nemá cenu nějak škudlit síly. Od Prosenic nám foukne do ksichtu, tak si ještě trochu zastřídáme a do Výstaviště Maňa spurtuje pro diváky.
No a tím vlastně závod končí. V cíli už se jenom vymění dojmy s dříve dokončivšími, a hurrá domů, odvedem děti k rodičům, na chvilu se natáhneme a valíme na Labuť na afterpáry u krůty. Kdo byl pozván a nedorazil, pochybil. Krůtička tradičně bez chyby, vína skvělá, společnost vybraná, konverzace mimořádně kvalitní a závěr s doutníčky na Black Hillu byl jak se patří důstojný. Ale to už by byla jiná pohádka, takže zase za rok hrrr na mamuta.