Morkovské chlap 2010

Po Grafimanovi jsem chvíli (ale fakt malinkou:-)) přemýšlel, že už letos závodit nebudu. Komentáře "pořadatele" Ríši mne ovšem přesvědčily, že je třeba podporovat i menší akce a tak jsem se vypravil do Morkovic-Slížan na krátký sprintík "Morkovské chlap". Byl jsem tam už loni a moc se mi tam líbilo. Plavání v bazéně na koupališti, pěkné zvlněné kolo s následujícím zvlněným během, no paráda ne:-).
Loni se ovšem jela změněná trasa kola (což jsem věděl), ta klasická je prý trochu náročnější (to jsem taky věděl).
Protože tento závod splňuje moje parametry výtečného zázemí pro doprovod i lehkou možnost sledovat vlastního závodníka okořeněnou plaváním ve vlnách po 11-ti lidech (při cca 150-ti účastnících) a tedy sledování stále něčeho, když poslední rozplavby jdou do vody a první běžci už jsou v cíli, vydali jsme se do Morkovic-Slížan všichni včetně švagra a švagrové, čímž jsem měl bezkonkurenčně největší realizační team široko daleko:-).
Prezentace do 8:30 značí start z Přerova kolem sedmé. Je celkem nervózní, protože se někde potratily Matýskovy plavky, kromě psa ke švagrům tedy ještě vezeme všechny k našim pro záložní plavky. Doprava je naštěstí v sobotu ráno hladká, ke koupališti dorážíme chvilinku před osmou, prima. Fronta u prezentace je kratší než loni, asi je to pokročilejší hodinou. Tuto teorii podporuje i výše startovního čísla 117 z těch asi 150-ti závodníků. Z důvodů rozplaveb po 11-ti bych měl plavat v 11-té, protože ale nějaké rezervace čísel nedorazily, vychází z toho parta 10-tá. Na startu je spousta známých a významných osobností českého triatlonu, například účastníci "Grafiman After party" Jirka a Laďa, oddílový prezident Peca (TTS Osek to letos nějako fláká, co tak registruji, závodíme 4:-(, dneska třeba jenom 2, proti loňsku.... ), dlouhodobě nejpraštěnější triatlet a cyklista Lipánek, Ondra, Tonbar a další. Konečně se vyplatí moje paranoia vozit sebou všechno možné, moje imbusáky zachraňují Pokémonův technický stav kola:-).
Ale pojďme k závodu. Krátce před devátou kratinká rozprava a první rozplavba valí do vody. Věci už mám v depu, hezky na kraji, ideál. Protože je čas, hoďku se klackuju po koupališti, vedu řeči a tak. Při té příležitosti zjišťuji, že jsem doma zapomněl jedinou věc a to bidon. No co, kolo je krátké, napiju se před plaváním a pohodka ne? Všechno je přece krátké... Při sledování závodu si uvědomuji (pro mne nepříjemnou) podmínku úspěchu lokálního úspěchu závodu: krátké a bezpečné plavání. Dobrá polovina lidí plave prsa a z nich polovina naprosto neuspokojivě s mizivou pravděpodobností přežít v otevřené vodě i těch dnešních 200m, asi i díky tomu je tady tolik lidí a depo z velké části plné trekových a horských kol Prima i to je podle mne jeden z "úkolů" závodů, zkusit přitáhnout nesportující populaci a dát jim i na začátku možnost okusit závod. Dle mého názoru je tento úkol daleko důležitější, než klání 30-ti nabušenců, kteří se stejně potkávají x-krát ročně. Ale nechám kontroverzních úvah a jdu raději plavat.
V rozplavě jsem s Jirkou a známým regionálním sportovcem Přemkem Žaludkem. 10, 9, 8, .... bum, plavem. Dvoustovka je fakt krátká, ale i tak se dá přepálit. Tuto chybu neudělám, přestože jsem první stovku celkem nervózní, že vedle plavající Jirka s Přemkem moc nezaostávají. Kurnik, nejsou neopreny a i když jsem si nezapl top, který se mi hezky nafoukl, měl bych jim řádně dát. Na druhé stovce držím tempo a pěkně je odpářu, přepalovače:-). Ven lezu (nezmáčkl jsem stopky, ale fakt) za 2:42, s čímž jsem spokojen. Valím do depa, protože to mi žena měří. Jsem si jist skvěle krátkým časem, tretry na gumičkách, přílba v hrazdě, kolo na kraji, ale člověk míní.... Nějaký blb mi hodil pedálem do výpletu tak pitomě, že jsem to svoje v obavě o zippy tahal snad minutu a urval u toho jednu gumičku od tretry. No co už, vybíhám s kolem krátké prudké stoupáníčko z koupaliště a jedu. Tradiční trasu neznám, ale nechávám velkou placku. Z Morkovic to trochu stoupá, pak klesá, hezký se rozjedu a lup, kopec. Sakra, během chvilky jde přese mne Přemek, chvilku za ním Jirka. Já to lámu jak trouba (naštěstí nevidím tepy, ráno jsem odhalil rozbitý zip na kombinéze a pod top pás nedávám, protože mi vždycky sjede), ale nějak to přežiju. Pořád vidím Jirku, jak hezky točí a jak se to zlomí dolů, dávám mu pocítit sílu metráku a předjedu ho :-). Jede se nahoru dolů, vlní se to, cesta místy horší, místy fakt špatná, předjíždím chlapa na kole (horském), pak už jenom holky (horská a treky), mě sem tam taky někdo (asi 2 a doufám, že z mé rozplavby:-). Někdy kolem 10-tého km je na silnici nápis a teď to začne. Prej začne, trochu se to zvedne pohoda, velká ne. Pak se to zvedne víc a to už je slabší, Jirka jde očekávaně přede mne. Když mám pocit, že už by jako stačilo, cedule Litenčice. Tady prej má být nějaký kopec či co. Divný, dyť jsme snad už nahoře. Prdlačku, zatáčka vpravo a ty vole! hebl jak prase, trochu mi připomíná stoupání za Kašavou směrem na Fryšták, tak 13-14%, dlouhá rovina. Marjá pano, i s compactama 34-26 točím sotva 60rpm. Zapomenutý bidon se hlásí o slovo, jazyk jako troud se začíná drolit a doutnat. Za zatáčkou nahoře mizí Jirka, hezky točí, já to rvu a nejedu, holt síla metráku v obráceném gardu ;-). Nakonec se tam nějak dopinožím ale je to vrchol nevrchol, pořád to jde nějak nahoru, fouká do držky, prostě nezážitková cykloturistika, celkem chápu jméno kopce "Kleštěnec":-). Konečně sjezd! Ulevím nohám, trochu to zase roztočím a sotva vydechnu, další kopeček těsně pod vrcholem zírám: Jirka tlačí kolo, dělám že zpomaluju (nevim z čeho:-) a ptám se, co se děje, jestli můžu pomoct. Ale kdepak, Jirkovi se v záběru netočí zadní kolo, s tím se fakt jet nedá. Ach jo, 2 zabalené závody po sobě, to je smolík Pacholík pro Jirku. No nic, sjedu a pomalu jsou tady zase Morkovice a další sjezdík a výjezd ke koupališti. To už moc nehrotím a spíš točím nohama do depa, abych se trochu rozběhl. Průměrný výkon na kole jsem měl 253 wattů, což je letos jednoznačně nejvyšší dosažený průměr, byť na krátké vzdálenosti. A je tu depo. Sjedu prudký sešup na koupaliště a před depem se mi podaří seskočit, sušák jak blázen, postavím kolo, nasadím čepku a hodím carbonex za škraň. Na co ho tam mám, nevím, protože sliny se pod zpráchnivělým jazykem netvoří, moc prostoru pro rozpouštění tedy tableta nemá.
Běh je v Morkovicích-Slížanech členitý, což normálně nemusím, ale začíná se seběhem, což je zase prima, protože se hned nezatáhnu, ba právě naopak, v seběhu uvolním nohy a pak už se mi běží dobře. Dokonce předbíhám víc lidí, než předbíhá mě, chvála pouťákům:-). 1. občerstvovačka je na 1,2 km a mají vodu! Paráda, chlemtám jak volek z básničky. Když už stojím, podám kelímky do ruky pánovi, který je kolem sbírá. Je dost překvapený:-). Voda žbluňká v břuchu, cesta vede kousek z kopce, no není svět krásný? Jenže než doběhnu na otočku, zas sušák a na otočce není občerstovavačka, vyloudím ale ze slečny aspoň hlt z jejího bidonu, náramně hodná slečna:-), ale stejně na zpáteční cestě u občerstovačky zase stojím a piju, protože sušák z kola je hroznej. Aspoň jsem poučen, jak rychle může v 35 ve stínu vzniknout deficit i na 20km dlouhém kole. No ale seběh do Morkovic a poslední výběh ke koupališti, tady potkávám Jirku, který nakonec nezabalil, ale využil ve sjezdech funkčního kola (zbytek došel) a závod dokončil, přičemž si odpočatý zaběhl pěknou svižnou pětku:-). Pak už jenom šup, spadnout do cíle. Mám to za sebou a rychle do stínu a napít se. No a pak hned osprchovat a druhá šichta s dětma ve vodě. Tak si představuju zázemí: pořád se něco děje, je se kde okoupat, koupit nanuka, párek v rohlíku, rozložit deku a když se tam líbí, strávit den.
Na závěr bych chtěl pozdravit Vaška, který mi udělal velikou radost, protože se k mně přihlásil jako čtenář blogu a začínající triatlet. Tož zdravím Vašku, ať to lítá!