Osecký triatlon. 1. ročník a konečně kategorie pro pořádné chlapy

Po roční pauze se na Jadranu u Oseka nad Bečvou konečně konal řádný závod. Bečvoman po prapodivných prohlášeních z přelomu roku nakonec definitivně odkráčel do propadliště dějin, když jeho místo první prázdninovou sobotu zaujal 1. ročník Oseckého triatlonu. A je třeba říci, že přestože počet startujících byl zhruba poloviční oproti "bečvomanským" časům, rozhodně to nebyla akce malá. Počet startujících nakonec vyšplhal na zhruba očekávaných 104 a i organizačně vše klaplo na jedničku. Registrace bez front, krásné tričko za stovku, teploučká voda, regulovčíci všude, kde měli stát na staronové trati kola, a prima trasa běhu. V cíli gulášek, pivko, no paráda:-).
Ale pojďmě ke mně. My jsme se vydali na Jadran ve velice silné sestavě s celou naší rodinou, Ondrou s Kikou i švagrovou se švagrem již v ranních hodinách. Jednak se trochu povalovat u vody, ale hlavně obsadit nejlepší místa v depu;-), kolo jsem umístil do stojanu jako vůbec první!

Kolegové z oddílu od časných ranních hodin připravovali závod, takže kolem desáté už bylo vše prakticky v cajku. Dostal jsem nabídku na VIP číslo, ale 9999 neklaplo, musel jsem se tedy spokojit se 199. Počkal jsem na zaplnění depa a skočil do občerstvení koupit bramboráky pro doprovod. Jejich nesení mezi závodníky vyvolávalo nevěřící pohledy:-))S ohledem na krátké plavání (650m) a kávovou vodu (24,5C) byly rozumně zakázány neopreny, takže do vody se vrhalo 104 nezahalených těl. Zaplaval jsem standardních 10:25 a lezl z vody kolem desátého patnáctého místa. Plavání je pro mne prostě příliš krátké, teprve v jeho konci jsem se cítil trochu rozplavaný.

Jsem připraven na rychlé depo, tretry v pedálech, takže jenom helmu na hlavu, brýle a šup na kolo. Před sebou mám závodníka, zkouším ho cvaknout, ale nedaří se. Ještě před Týnem mne předjíždí spolupracující dvojice, ke které se tento závodník přidá a za chvíli mi zmizí. V Týnu přichází první kopec, kterými je trasa 25km kola celkem vybavená. V první třetině mne předjíždí oddílový prezident Peca, toho už potkám až v cíli, a ve druhé třetině Jarda Zdráhal, kterého naopak vidím celé kolo i skoro celý běh před sebou:-). Jarda mi v kopci odjel asi o 300m, na kterých to zůstalo prakticky až do cíle. Za stoupáním do Lhotky ho zkouším sjet, ale zezadu přijede dvojice závodníků, které neuvisím, ale Jarda jo, takže se stahování nekoná. Lítáme z kopce do kopce jako motorové myši a v předposledním stoupání ze Šišmy mne sjíždí další oddílový Majlan s někým v závěsu. Do cíle je mám pořád na dohled včetně Jardy, který odpadl z předchozí skupinky do této. Škoda, že mne necvakli ve sjezdu, protože to bych je už uvisel až do konce. Spolupracují totiž ve třech, ale na mírné rovince do cíle je lehce stahují, místo aby mi ujížděli. Po marnosti v kopcích cítím fakt sílu v nohách, celkem překvapivé po Moraviamanu Úhledný čas kola 47:47 mne celkem potěšil, trať byla opravdu nelehká, nejen profilem, ale místy i dost silným větrem, navíc celá za své.

Depo opět rychlé, tretry zouvám už na kole, nazuji maratonky, šiltovku s svištím na běh.
Jsem tak asi na 25-tém místě. Jarda kousek přede mnou, měl bych ho seběhnout, ale prdlačku. Dneska má den a rozhodně mi oplatí Otrokovice. Nejenže ho nesbíhám, naopak se mi vzdaluje a to i přesto, že se na běhu cítím překvapivě dobře. Začíná se ve směru kola po asfaltu kolem Bečvy, s následným seběhem na pěšinu pod stromy kolem řeky. Následuje návrat na asfalt, občerstvovačka, a u mostu přes náhon seběh z asfaltu na cestu k zadní straně Jadranu, který se obíhá a následně už jen finišuje opět po asfaltu do cíle. 5,8 km mám za 30:16, což je tak na hranici mých současných možností, nicméně ztrácím na něm cca 10 míst v pořadí. Asi bude opravdu potřeba ještě trochu v běhu přitlačit. Překvapivě jsem si také způsobil poměrně značné puchýře (na moraviamanovi ve stejných botách ani náznak jakéhokoli problému). Musím říct, že běžecké trati totální změna prospěla, běh mě fakt bavil. Cílové stopky mi ukázaly celkový čas 1:28:29, což značí 35. místo ze 104 účastníků, případně 8. místo v kategorii z 29-ti závodníků. Výsledky jsou třeba tady.

Zlatý hřeb akce mne ovšem stále teprve čekal! Po vyhlášení vítězů jsem se odebral na pivo, když tu potkávám manželku, která mne upozorňuje, že se vyhlašuje speciální cena pro nejtěžšího závodníka. To si samozřejmě nemohu nechat ujít a stavím se po bok Baldovi a Petrovi. Utkání je opravdu těžké, ale hoši jsou oba menší než já a jejich hmotnost jen o kilo dvě přelézá 90kg, byť profily mají impozantní, můj tlustý zadek dnes nenašel přemožitele:-D.protože ze sebe člověk musí občas udělat pitomce, dávám sem i ten druhý obrázek:-)

A dobře že tak, cenou jsou totiž triatlonové plavky od Asicsu (takové nějaké vozí Petr Vabroušek), které do soutěže věnoval Ondra Němec. Velikost XXL se mu prostě nepodařilo za 2 roky prodat a mně jsou akorát.
Tím by vlastně mohlo vyprávění končit, nicméně musím ještě doplnit fakt, že plzeň a slivovice po závodě zavinily mého značného draka, takže místo cesty domů na kole mne vezl oddílový prezident vlastním vozem, který jsem mu aspoň zvládl nepoblít, za což mu uctivě děkuji;-)

Moraviaman 2008, jenom malý krůček vpřed:-)

Rok utekl jako voda a já stojím na startu druhého ironmana, překvapivě opět v Otrokovicích. S pocity hodně smíšenými. Oproti loňsku místo plánovaných 10-15kil dole jsou to 4kg navíc (a nejde o aktivní svalovinu:-) a prakticky celý poslední měsíc bez tréninku. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, že to letos zabalím a nepojedu. Nakonec ale zvítězila vrozená lakota a lítost nad promarněným startovným, čímž jsem opět ocitl zde.
Oproti loňsku první velká změna už při registraci. Loni jsem bloumal mezi neznámými tvářemi, všichni se mi zdáli strašlivě nabouchaní a vůbec. Letos to bylo prima setkání se známými, silná sestava z behej.com, pár známých tváří z plaveckých kempů a dost lidí povědomých už od vidění. A ještě jedna změna proti loňsku: prvních 70 platících dostalo kromě standardní tašky (gumová čepice s číslem, číslo na sedlovku a gumu, rámeček na SPZ logem moraviamana, páteční mladá fronta, triko a jakýsi papíry) pěkný dres bez rukávů. A jako klasický brzoplatič jsem jeho spokojeným majitelem. Po návratu domů už jenom porce rizota, zabalit věci a šup do postele neklidně se převalovat do 4:15, kdy vstávám. Snídaně, kolo a taška do auta, vyzvednout Baldu a hurrá do Otrokovic. Při vjezdu do depa potkávám prvně v životě trenéra, čímž konečně uvěřím, že to není virtuální postava:-) Pozdravy se známými a hle, velký jásot, Jirka Daněk oznamuje teplotu vody 23,5C, což znamená povolení neoprenů. To zas budou neplavci na koni. Startuje se z brány, což slibuje solidní maso, přesto se stavím dopředu, protože nemám chuť se probíjet masou 170-ti lidí až ve vodě. Bez gumy je nás tak 10. Krátce před startem se hrne do vody chlapík v legračním obleku, ze kterého se vyklube farář, který nám krátce požehná, následně (asi ne slepý) houslista odehraje "Kde domov můj" a dem na to. Díky přední pozici není maso ve vodě až tak strašné. Jenom jednou hned zkraje dostávám příležitost ochutat štěrkovišťskou vodu, lehce ji poválet na patře a zhodnotit, že je mi gumařů vlastně líto, protože její jemně perlivá chuť vzadu přímo vyzývá ke koupání na vlastní kůži:-). Vzpomínám si také na pěkné pravidlo z vodního póla, kde rozhodčí před zápasem kontrolují nehty a dlouhonehťáky nepustí do utkání. Někdo mne totiž řádně podrápal, takže toto pravidlo by při kontaktním plavání v triatlonu jistě našlo své opodstatnění. První okruh se nemůžu rozplavat. 3-týdenní plavecká pauza je cítit. Mám pocit, že vedle mne plave Elvard, někde ke konci okruhu zůstává za mnou. Druhé kolo je snad horší než první. Aspoň jsem si na jeho začátku vypláchl brýle, takže už vidím kloudně na bójky a můžu plavat rovně, nikoli klikatě, jako většina ostatních přede mnou. Jaksi ho dokončím s tím, že ve třetím kole za to zkusím pořádně vzít. A jo, trochu jsem se rozjel. Na první bójce předplavávám člověka, který se plave regulérní ouško. Chvíli jsem si myslel, že se vrátil duch Františka Venclovského, ale chlapík je celkem mladý. Pak už naposledy dlouhá rovinka na druhou bójku, druhá dlouhá na třetí bójku a šup, naposledy po schodech ven, ale už ne do vody, anóbrž do depa. (ofiko čas plavání 1:04:11, proti loňsku zlepšení o cca 5 minut)
Podle od Ondry podaných hodinek jsem lezl z vody kolem 1:03, to není zlé, z depa tak 1:07. (než člověk naháže do kapes dresu všechny ty bagety s tuňákem a tak, chvíli to trvá:-). Sotva na sebe natáhnu dres, slyším, že právě vyrazil na trať Michal Jalovecký, nic moc plavání trenére.
Ještě chvíli se motám a razím taky. Těsně za mnou Andrea Derneková, ta mi ale brzo ujede. Nejspíš vinou slabé baterky mi tepák ukazeje bezva hodnoty kolem 220-ti, takže na něj peču a jedu na plánovaných 30km průměr. Dávám si první ze šesti bagetek a celkem to jede. Napjatě čekám, co mi začne psát tepák, až se umoudří. Trvá mu skoro 40 minut, než se umravní, asi bylo potřeba, aby uschla extrémně vodivá voda po plavání:-) Jsem rozhodnutý, že prioritu před tepy musí mít rychlost, ale úplně hrotit to přece jenom nebudu. Je znát, že jedu rychleji než loni, předjíždí mne výrazně méně lidí, ještě ke konci druhého kola držím průměr 31,2 a cítím se fajn. Je bezva potkávat na kole známé, zamávat si, sledovat vývoj. Na kole to mastí v čele Karol Džalaj, za ním Vabroušek s Bednářem, který mi příjde, že dost bezostyšně hákuje a chvíli trvá, než ho Petr utrhne. Dobře jede Pepa, nevím nevím, jestli ho Michal dneska dá. Hned zkraje kola mne předjíždí Elvard, chvíli mi odjíždí, pak ho já sjíždím.... Sleduju Zuzku, pomalu ale jistě mne dotahuje, ale pomaleji, než jsem čekal. Nakonec mne cvakne až kolem 140-tého km. Kromě Pepy Svobody mi příjde na trati nejvysmátější Téčko. V průběhu třetího kola začíná foukat. Kopec za Kvasicemi už nedám na velkou a při shazování na malou shodím i řetěz jako školák. Jsem špinavej jako čuně a průměr padá pod 31. Vítr sílí, únava trochu roste, byť poctivě jím bagety a banány, piju bidon a půl na kolo. Na začátku 4-tého kola si dávám gutar. Celkem mne nakopne, ale projevují se další potíže. Nějak mi otékají nohy a přestože mám výrazně pohodlnější tretry než loni, začínám pociťovat lehký nekomfort, taky mi trochu tuhnou záda i přesto sjíždím oddílového kolegu Jardu, kterého podle všeho chytají křeče. V pátém kole si na prakticky stejném místě zopakuji číslo se spadlým řetězem. Kuva, navíc pasáže proti větru už mi dávají pěkně pokouřit. Přesto se stále neodehrává loňská "Ječmínkova stíhačka", kdy kdo mi nedal kolo byl máslo:-). V pátým kašlu na tepy, v šestém se trochu šetřím a hlavně se těším, až už z kola slezu a vyzuju boty. Dočkal jsem se za utěšených 6:06:01 (zlepšení proti loňsku o 40 minut).
Sundávám totálně propocený dres, jehož červená barva je skryta pod souvislou vrstvou soli, beru triko, šiltovku, přehazku s číslem, fungl nový fuel belt a samozřejmě maratonky:-). Vím, že jsem kolo nakouřil, takže běh bude krušný. Ale že až tak mne nenapadlo. Tajně jsem doufal v zopakování loňského času 4:50, který by mi stačil na vysněný čas pod 12 hodin. Ale kdepak, na to prostě nebylo. Rozbíhám to opatrně s tím, že se zastavím na každé z pěti občerstvovaček, pocitvě napiju a budu se kochat krajinou. Upřímně řečeno, na kochání toho při běhu až tolik není, takže člověk najde jistou malebnost i v buldozerech Caterpillar na hromadách hlíny, aby vůbec mělo oko na čem spočinout:-) První kolo dávám za 1:12 a je mi jasné, že čas 4:50 je háji (hned v úvodu mne předbíhá Elvard). Navíc mne v jeho závěru předbíhá Forest s řečma o déja-vu, bo mne na stejném místě loni udělal v posledním kole běhu. Letos ale jenom štafetkuje, takže si z něj nic nedělám. V polovině druhého mi definitivně dochází a kromě občerstvovaček začínám chodit i do kopce. Předbíhá mne běžec, jehož neznám, ale on mne jako Ječmínka jo a nabádá mne k běhu. Vůbec mne na trati jako Ječmínka povzbuzovalo dost lidí, které jsem sice nikdy před tím neviděl, ale na tomto místě jim všem děkuji, každé povzbuzení je prima. Na trati sleduju Dušana Kyjanku a nevypadá to, že by mi letos loňskou porážku oplatil. Jarda Zdráhal asi taky ne. Pomalu ale jistě mne sbíhá Žula, pravidelně potkávám Demiho a doufám, že už mne nestihne seběhnout, jako se mu to podařilo v Litovli. Potkávám i Michala, mete jako blázen, ale na Pepu to nestačí. Ten to sice tlačí na sílu, ale má veliký náskok. Haha, je docela sranda, napsat, že to jde Pepa na sílu zrovna mnou:-) Třetí kolo se jakoby trochu šetřím, protože mám dojem, že čas vypadá celkem slušně a kolem 12:25 by to mohlo vyjít. Totálně mne deptají štafety: vždycky se zezadu vyřítí nějaký hoňák a zmizí, peklo. Náhle ale přichází vystřízlivění z časového optimismu: při manipulaci s pásem jsem si stopl stopky a podle času na minimálně 14 minut. Začínám se bát, abych se nakonec ještě nezhoršil a rozhoduji se, že poslední kolo zkusím "napálit". Nechám si doplnit ionťák do fuelbeltu, a pokud mi to jenom trochu běží, nezastavuju. Předbíhá mne Téčko, ale mám kolo náskok, takže mu chabě oplatím úsměv a potácím se dál. Na poslední občerstvovačce před otočkou mají plzeň! Došlo jim nealko pivo, akční tým neváhal a sjel do hospody pro pár vychlazených lahví. Jdou na dračku, já se na deci stavil i cestou z otočky. Naposledy si vychutnávám zátiší s buldozery v záři zapadajícího slunce a vůbec mi nevadí, že si tento pohled už dnes nezopakuji. To už mám jasný cíl: vidím před sebou Mildu Bayera, který toho má ještě plnější brýle než já a musím ho cvaknout. Povede se mi to dva km před cílem. Litovel je oplacena. Teď už se jenom snažím, abych udržel aspoň zdání běhu až do cíle. Přestože poctivě jím anticramps tablety, při posledním seběhu na štěrkoviště mne málem kousne pořádná křeč do obou stehen. Vytřesuji ale a už řítím se do cíle a už mne Standa Bartůšek hlásí a už je to tam!!!! S maratonem za 5:31:07 (zhoršení proti loňsku 40 minut) to vyšlo na 12:41:19.V cíli si podávám ruku s každým, kdo ji napřáhne, vyfasuji medaili a půl piva od Majlana, které bylo vůbec nejlepší:-) Sprška, vyzvednu si těstovinky, koupím si 2 pivka, na velkoryse nabídnutém místě vedle Zuzky všechno natlačím do hlavy a je pomaličku čas k odjezdu. Při balení se ještě v cíli potkám s Téčkem, který také zdárně dokončil a působí velmi svěže. Nejspíš se uvidíme na olympijském v Litovli.
Zhodnocení: společensky vynikající. Spousta známých fajn lidí a vůbec, zdravit se na trati mě baví. Sportovně těžko říct. Syrovou řečí čísel: dosáhl jsem o 10 minut lepšího času než loni. Minule jsem se umístil na 75-tém místě ze 121 startujících, letos 68-smý ze 148 startujících, tedy mírné zlepšení, ale značný posun do 1. poloviny startovního pole. Letos jsem také získal skalpy třeba Roberta Fojta či Jakuba Chmelíčka, kteří zabalili a tím pádem jsem je porazil:-) Měl bych tedy být asi spokojen. Přesto nejsem, nejenže jsem totiž zůstal tlouštíkem, ale ještě jsem se od loňska "spravil". Takže do třetice příští rok, nejhůř s 85-ti kily a to už pod 12 musí kurnik klapnout. S báchorem na obrázku to asi nepůjde.

A vzkaz pro Šewyho: měls jet, nachlazení by Tě rozhodně přešlo:-))

Ekologické likvidace, v podstatě netréninkové týdny a 7 dní do Moraviamana

Tak mám za sebou jednu ze snad nejhorších pracovních částí letošního roku (i když srpen má náběh se minimálně vyrovnat), tím pádem taky tréninkově nejslabší, protože jsem od Grafilita zvládl 2 běhy v celkové délce 32km a víc nic. To je panečku dávka u zdravého člověka za 14 dní, co? Bohužel, po pracovním týdnu, kdy je práce mimo domov, pustí člověka spát na 20 hodin celkem za týden, nezbývá moc sil ani o víkendu. To se navíc nedá šidit ani čas dětem, když je přes týden vůbec nevidím.
Hektiku mělo na svědomí stěhování části firemní centrály do nového sídla, které sebou neslo spoustu IT supportu, který ležel na bedrech mých lidí i mne samotného.
Proč je první bodem ekologická likvidace? Protože součástí stěhování byla náhrada stávající pobočkové ústředny Alcatel Omni PCX 4400, která byla jedním z prvních telco serverů, který jsem kdy spravoval. Její administraci jsem přebíral před skoro deseti lety, hodně se toho na ní naučil, asi ještě víc si toho při řešení problémů s ní užil:-) Její aktivní činnost byla ukončena v pátek 13.6. v 16:00, kdy došlo ke switchnutí stávající provolby na toky do nového sytému, odcvaknutí kabelů a jejímu předání dodavateli nového telefonního řešení, který si Alcatel "vytrejdynoval" :-D. Při samotné migraci jsem si hlavně uvědomil, že moje dny experta jsou asi sečteny, protože při velikosti týmu, který mám to potěšení vést, už na to prostě nemám síly. A ještě ke všemu se systém vypínal v pátek třináctého a v tento se opravdu podělalo všechno co mohlo. Symbolické zakončení existence jednoho zasloužilého TDN systému.
Jediný běh v týdnu má svědomí kolega z práce, který byl mezi prvními stěhovanými a přestože se ho dotklo označení trochu lepší a žvanivější ironman, vytáhl mne z práce na běh, kdy mě zavezl až k parku v blízkosti Prahy, tam jsme odkroužili 15km, následně mi umožnil sprchu u něj doma a odvezl mne zpět do práce. V tomto případě se projevil jako lepší běžec a protože mi hodně utekl, nedostal moc prostoru dostát přívlastku druhému :-D (představte si, označil můj blog za plačtivý, neřád jeden:-D). Objektivně ale musím přiznat, že mi společný výběh udělal moc dobře a také jsem zjistil, že opravdu kousíček od Prahy, se dá běhat v luxusním prostředí lesa, přehrádek i zpevněných cest.
Také jsem odpozoroval, že pokud nemůžu systematicky plánovitě trénovat, místo snahy nacpat jednotky, kam to jenom jde provizorně, pociťuji naprostou demotivaci. Možná se na dva - tři klusy ještě dostat dalo, ale nevyspalý a utahaný na to není nálada. Snad se to teď zlepší, byť do Moraviamana snad zítra zvládnu delší kolo, pak už nemá cenu cokoli honit a po závodě to taky nějaký čas moc nepůjde, tak snad pak no;-).
No a třeba dneska jsme pobyli v Rožnově na slavnostech ve skanzenu s návratem kolem osmé večer, to už prostě taky nemám morál, kór když v neděli v pět vstávám na kolo. Ale nevezměte děcka na výlet, když máte týdenní resty :-/.
Chvíli jsem dokonce koketoval s myšlenkou, že ani nepojedu Moraviamana, ale až taková měkkota snad nejsem. Nějak to tam přežiju a pak se rozmyslím, co a jak v tréninku dál, jestli třeba nebudou lepší šachy, mariáš, nebo taroky, ty mi taky kdysi šly. A taky končím s týdenními přehledy, resp. už jsem před třemi týdny tuto činnost ukončil. Už nějaký čas mne je moc nebaví číst a došla mi i chuť je psát. No jo, tak to by pro dnešek asi stačilo, ještě jsem úplně nevydýchal pátek třináctého, tak ať moc nešířím "blbou náladu".