Dovolená: běh ve vedru

Po delší době se zase na chvíli probudily moje grafomanské buňky a rozhodl jsem se, že se podělím o některé postřehy z dovolené v Řecku. Pro zkušené cestovatele nic nového, pro prvonávštěvníky (kterým jsem byl i já) třeba zmíním i něco užitečného.
Přesvědčit mne na dovlenou u moře trvalo mé trpělivé manželce skoro 10 let a když už jsem se letos ani nemohl vymlouvat, že nejmladší dítě je příliš malé na cestování, byl jsem zmanipulován k rodinné dovolence na pobřeží Egejského v malém letovisku Agyiokampos. Jde o pobřeží sousedící s nejúrodnější oblastí Řecka Thesálií nejbližší větší město je Larysa. S ohledem na to, že Larysa je po Aténách druhé nejteplejší město Řecka, podívat jsme se tam nejeli:-).
Mně se v podstatě ve vedru nechce ani žít, natož někam jezdit, takže jsme jednou vyrazili do Agyia na trh (kvůli nakládaným olivám, které se jinde nedaly koupit a to si prostě ujít nemůžu nechat) a potom ještě do klášterů Meteora. Tam nás ukecal delegát, že má skoro prázdný bus a navzdory totálnímu prasovedru výletu nelituju, protože se bylo na co dívat. Jenom těch mnichů je tam jaxi málo, asi poustevnický život netáhne.
Několik drobných osobních postřehů z Řecka jako země a lidí:
- všichni se mi tady zdají hrozně v klidu. Asi je to tím horkem, ale nikdo nikam nekvaltuje, siesta od 14 do 17 mi příjde jako geniální vynález a vůbec se tady drží zásady "všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest".
- přestože kouří dobře 90% dospělé populace, což mne překvapilo, jde o zemi s téměř nejnižším výskytem kardiovaskulárních chorob i rakoviny plic. Asi bude to poklidné tempo pro kompenzaci civilizačních chorob důležitější než nekouření.
- Řeci jsou neskuteční bordeláři. Asi to taky souvisí s oním klidem, ale odpadky vrší, kam je napadne. kam jsem vyběhl mimo cestu, všude jsem nacházel hromady bince, kolem kterého se navíc dost často toulají bandy psů, kteří mne taky párkrát prohnali.
Absolutně mě ovšem iritovalo, že na pláži házeli vajgly normálně na zem a to i když seděli pod slunečníkem se stolečkem s popelníkem. No marast.
Výborné jsou také salaše pod meteorskými kláštery, kdy těsně pod majestátním skalním městěm pomalu nevidíte barák pro hromady bince kolem něj. Prostě národní svéráz.
- v hospodě se neodnáší od stolu dokud nezaplatíte, takže zůstáváte v klidu a nikdo vás netlačí do konzumace. Dokud nedáte vrchnímu najevo, že něco chcete, neprudí vás otázkami typu "a dáte si ještě něco?" jak je to oblíbené u četných českých pinglů.
No nic nebudu fušovat do řemesla cestovatelům, ještě by přišly o část výdělku, kdyby se místo cestopisů četl Ječmínkův blog :-D
Jak se běhalo? No hnus fialový. Noční teploty s jedinou výjimkou neklesly pod 28 stupňů, slunko lezlo z vody zhruba v 6:30 a tak v 7:00 už peklo. Tím pádem se po pobřeží běhat moc nedalo (beztak to je děsná otrava, když člověk akorát pořád vidí vodu a slunečníky různých barev - v Řecku se nekrade, takže z pláží se nic neuklízela ani lehátka). Směrem do vnitrozemí byly hezké kopečky a některé tréninkové profily jsou opravdu výživné.
Jak jsem psal, při pár "objevných" delších výbězích jsem se nechal prohnat toulavými psi, zejména prašivka doga, která na mne řvala na vršku kopce, kde jsem se chystal zastavit a vykašlat plíce, mne inspirovala k veeelmi svižnému seběhu.
Nejhezčí části běhů vedly kolem jabloňových sadů, které se ráno zavlažují obvykle jemným rozprašováním vody z hadic rozvěšených ve větvích stromů. Přímo balzám v suchém horku.
Protože jsem běhal podle tréninků od Michala, které byly nastaveny na tepy, byly všechny tréninky zoufale pomalé, protože ve vedru mi tepovka lítala nahoru přímo šíleně. Ale prý je to v pořádku, tak tomu budu věřit. Sportovec se samozřejmě musí také kvalitně stravovat a tady jsem rozhodně neponechal nic náhodě :-). Kalamáry, gavros (malinké rybyčky smažené celé v těstíčku a jedí se i s kostmi), gyros, různé karbanátíčky, ovčí jogurt, olivy, skvělá řecká cibule, vše pochopitelně hojně zapíjené retsínou občas i ředěnou vodou:-D, semtam doplněnou například ouzem.
V zásadě jsme tedy poměrně intenzívně hlavně "lemrovali", což znamená povalovali se na pláži, pili frapé, pivo, granítu, chodili do vody. Co už jiného v teplotách kolem čtyřicítky.
Protože jsem v předchozích příspěvcích psal i pár řádků o triatlonu ve svém podání, může se zvídavý čtenář zeptat, a plavals tam, ty lenochu?
Ale jo, jenom to bylo prostě na pendrek. V době našeho pobytu bylo kromě hrozného vedra i poměrně nezvyklé bezvětří s téměř úplnou absencí vln, což mělo za následek masívní výskyt žahavých potvor medůz a už tak po čtyřech dnech pobytu, kdy se mi dařilo plavat i 3-4 km denně, se plavání změnilo v otravný slalom mezi žahavkami, tak jsem toho nechal a zaplaval si trochu až ve vlnách, nicméně žádné pořádné "kiláky" se odplavat nepodařilo.
Sportovně tedy dovolenou hodnotím celkem pozitivně, ale být o 10 stupňů méně, bylo by to mnohem lepší, takže o dovolené příští rok ještě asi povedeme sáhodlouhé diskuse. Žena s dětmi totiž byli totiž totálně nadšeni (narozdíl ode mne). Ale na to je naštěstí času dost.
No a na závěr jedna pěkná sportovní běžecká fotečka: A ona vlastně není úplně na závěr. Ještě jsem chtěl napsat, že jsem do odvolání ukončil spisování týdenních přehledů. Ještě uvidím, zda se mi bude chtít psát měsíční, ale nějak mne to přestalo bavit. Beztak mám všechny exteriérové aktivity zveřejněné tady: http://mhrazdira.motionbased.com