Další skoroběžecký týden a Svatováclavská časovka na závěr

Na konci minulého týdne jsem vedl debatu s trenérem na téma, jak rád bych trochu ošidil běh a malinko jezdil. S ohledem na to, že se Michal uchýlil k zákeřnostem typu "jsi svobodný člověk, můžeš si dělat co chceš....", jsem v podstatě ustoupil a bulnul jenom pondělní běh, protože odjet do práce a zpět po běhu se mi prostě nechtělo. Navíc po měsíční cyklopauze jsem se kola obával už tak, natož po naordinované ranní dvanáctce. Takže bulka, tento týden ovšem jediná. I přes vypuštěných 12km to tento týden vyšlo na hezkých 77km. A píšu to už v sobotu, protože jsem si na zítra naordinoval odpočinek na houbách, pak s dobrým obědem, následně výukou Matýska na kole a nakonec pěkně u burčáku, jako dneska:-)
Ale pěkně popořádku.
V pondělí to vyšlo na nějakých 58 na kole, přičemž cestou zpět jsem se docela vytrápil v protivětru.
V úterý jsem si dal ráno 15km na 155bpm, přičemž mi po cca 9-ti km došlo a domů jsem se dotrápil pln pochyb, zda má vůbec cenu v tomto tempu pokračovat v tréninku. Minulý týden mne stál hrůzu sil.
Ve středu jsem měl za úkol 14km na 160bpm. Kvůli bolavým holením se musím rozbíhat pomalu, pak nebolí. Abych dosáhl průměrného tepu, musím tím pádem závěr dosti stupňovat. Výsledkem středečním tohoto stylu byl osobní rekord na 15km, nějakých 1:18:30. Pro někoho sranda, pro mne zlepšení od Radíkovské 15 o 7 minut. První lehká úvaha na téma, že ten trénink až tak na pytel není :-)
Ve čtvrtek jsem měl původně naordinováno volno, z personálních důvodů mi ovšem vypadla dvoudenní Praha, takže jsem začal vymýšlet a dal si na sobotu plánované úseky. 4km v tempu 5:00, 3 minuty výklus a 2km v tempu 4:40. První intervaly, které jsem zvládl v předepsaném tempu a ne pomaleji.
A kreativní jsem byl i dál, takže jsem nedělní dvacítku přesunul na pátek ráno a při průměrném tepu 155 ji zvládl za 1:46:30, což mne (pro někoho možná opět úsměvně), naplnilo optimismem. V únoru jsem šel s Aldamanem 14-tku v tempu 6:16 na 166-ti tepech. Hm, to jsem lepší :-D.
Tím mi na sobotu zbyly už jenom nějaké svižnější stovečky. Původně jsem je chtěl jít ráno, ale protože jsme se nakonec s Ondrou domluvili, že dáme v sobotu Svatováclavskou časovku dvojic v Hulíně začínající v 10:00, nechal jsem to na neděli. Upřímně řečeno, nebyl jsem si zcela jist, zda je to dobrý nápad, ale když mi Michal do komentáře napsal, že to bude ostuda, byl jsem prakticky rozhodnut:-), no pak se na závod začaly těšit děcka, čímž se z toho stal rodinný výlet a vycouvání bylo nemožné.
Počasí vyšlo naprosto přepychově, při 15-ti stupních ve stínu mne zejména fascinovali silničáři v čapácích, termobundách a v čepkách na uši. Ovšem většina z nich potom v lehčím oděvu švihala kolem nás velmi svižně...
Podělil jsem děti čajem a lízátky, políbil ženu, vydal se rozjet a hurrá na start.
Začátek byl proti větru, docela jsem se těšil na poslední úsek po hlavní od Otrokovic, kde jsme se rozjížděli. Nejdřív ovšem bylo nutno překonat protivítr a kopečky na trati. Ondra se samo rozjel rychleji než já a šlo mu točit frekvence. To mně ne, ale šlo tahat těžší převody, ovšem dočasně. První tři vršky jsem převalil na velkou v klidu a vytáhl nahoru i Ondru. Ovšem na 4-tém mi totálně došlo (asi 17-tý km) a dojel jsem nahoru na kdoví co. Pak už to dolů nějak odšvihalo (i díky tomu jsme minuli odbočku vpravo, čímž jsme si cca kilák si zajeli:-))) a zhruba na 20km jsem docela ožil a měl chvílemi pocit, že i Ondru celkem tahám, což v cíli přiznal. Na mne to prostě bylo krátké:-), když jsem švihal z podjezdu do cíle do kopce na 2. nejtěžší převod a byl schopen ze sedla zrychlovat, celkem mne mrzelo, že se nejede ještě jedno kolo.
V cíli jsem vyzvedl na poukázku řízek a páč mi vyšel malý, dostal jsem dva. Pln optimismu, že jedním podělím děti a druhý si dám, jsem se vydal za rodinou. Chyba. Jeden zdlábila Maruška, druhý Matýsek a ten mi, narozdíl od Marušky, nenechal ani kousíček chleba. Taxem musel vydržet až domů na chlebu:-). Jo a výsledky. Ze 38 dvojic jsme byli 28.. To nevypadá až tak hrozně, ale vítězové jeli průměrem 46kmph a my 35. No neva, oni jistě jezdili celý poslední měsíc :-D
Jelikož bylo třeba cestou nakoupit, dorazili jsme domů na oběd až po druhé hodině, obídek končil po třetí a potom nastal totální kopr. Děcka vláčná, rodiče mrtvoly... Kolem páté jsem navrhl, že zajdeme pro burčák (oooh, oooh, now is the time :-)). Ze strany ženy totální nezájem, pouze Maruška z horizontální polohy vyhlásila, že na kole možná jo. To ovšem udělal vééélikou chybu. Já si vzpomněl na chybějící trénink a navrhl klus pro burčák. Majda souhlasila netuše, že to natáhnu:-) Po úspěšně absolvovaném tréninku následovala perlička u Čelechovských, kde měli burčáček v prodeji. Zakoupil jsem 2 litříky a s lahví pod paží, pobízeje už docela unavenou Marušku, jsem doklusal domů.
Sprška, koupání dětí, večeře, zuby, uspání dětí, burčáček a hurá na blog:-)
A to je vlastně všechno, zítra mám volný den, hříbky, oběd u maminky a vůbec všeobecnou pohodku.
Na závěr jedna malinká úvaha: na behej.com (link mám někde v pravém sloupci, nechce se mi ho sem dávat) se často píše o postupném zvyšování kilometráže. Já dal v červenci v období závodů 132km běhu, v srpnu 199km (to už mi 14 dní ordinoval Michal) a v září, které je o den kratší než prázdninové měsíce, mám už teď 230km, což navozuje otázku: co je vlastně postupné zvyšování kilometáže? :-))))))