Osecký triatlon je zase o rok starší

No ano, první prázdninová sobota za námi a to také znamená, že je za námi také další ročník Oseckého triatlonu, nástupce staršího Bečvomana a v této kontinuitě jednoho z nejstarších pravidelných triatlonů u nás. Poprvé jsem se ho zúčastnil v roce 1997, kdy jsem skončil celkově 10. a v kategorii 7., což je výsledek, jemuž se od té doby pouze vzdaluji :-).
Letos ale začnu jinak, malou pohádkou o slábnoucích duševních schopnostech. To se vám tak jednou závodník x trošku namaže na výroční schůzi přerovského vinařského kroužku, v neděli pomáhá s dopíjením toho, co zbylo, takže když mu večer zavolá kamarád, že jiný kamarád potřebuje do Klagenfurtu půjčit vysoká kola, je závodník samá ochota, že teda týden na horáku vydrží a půjčí svoje zippy. No ještě v neděli večer se taškařice provedla, kola půjčená a kamarádi v úterý ráno vyrazili směr Klagen. No a závodník se tak v úterý večer vrací posledním pendolinem z Prahy a někde u Červenky si uvědomí: dyť on se přihlásil do Oseka a ten se jede tento týden a on nemá závodní kola! No teda, to je ale trouba, nakonec musí zkompletovat kola záložní a pojede na nich, žádné švitoření vysokého karbonu. Pán bůh má však chudé duchem rád, ale k tomu se ještě dostaneme později:-).

S oddílovým kolegou Vítkem ladíme taktiku :-)

Nebudu pitvat úvodní společenskou část, která byla náročná, protože jsem dlouho nikde nebyl, takže jsem se se všemi viděl po hrozně dlouhém čase, vrhněme se na plavání. Na to jsem se netěšil. Naposledy jsem byl ve vodě v únoru, forma z kempů dávno v čoudu, tak to nebude žádná hitparáda. Zase na druhou stranu jsem se nijak nestresoval, nešel se mlátit do středu a stoupl si v klidu na kraj.

Trouba si neumí nazout tretry

Tradičně přesně ve 13:00 to Márty (starosta Oseka) odstartoval. Chtěl jsem plavat Jardovi Zdráhalovi v nohách, ale nějak se mi ztratil, tak jsem si zase plaval sám. Docela to šlo, než jsem se podíval, kolik lidí leze na výběhu v polovině plavání přede mnou. Fakt je to slabší:-). Výběh mě jako tradičně rozhodí a než znova chytím tempo, je pomalu konec plavání. Druhý výlez z vody mě rozhodí taky, ale to už nevadí, protože už zůstáváme na suchu. Záznam z plavání
Tam ovšem čeká další veselá chvilka. Jsa sledován manželkou, jež trvá na brilantních depech (jediná část závodu po plavání, kterou vidí celou :-), mám kolo vzorně připraveno s tretrami v pedálech pověšenými na gumičkách jen nazout a vyrazit vpřed.

první sjezd do Sušic

Jéénže, já se samozřejmě trefil do tretry jenom pravou nohou a než jsem tam dostal levou, musel jsem prošlápnout, gumička se utrhla a tretra se sklopila dolů. Následoval marný pokus ji na narovnat a nazout, abych nakonec musel slézt, k velkému pobavení diváků levou tretru rukou vypnout, obout a znovu nasednout na kolo. Jestli se ptáte, jaký má smysl stresovat se s plavání, když to pak poserete takovouto blbinou, vězte, že na to se ptám taky:-). Při laborování mě předjede Alda s Čuřou, ještě je vidím, když konečně nasedám na kolo, ale nedokážu je na rovině sjet a do kopce už je to v háji, protože sebou proti loňsku vezu pár kilo navíc.

podruhé nahoře a hurrá stíhat blechy :-)

Kolo mám sice horší než loni (časově), ale hrozně mě bavilo, fakt. Použil jsem úplně stejnou taktiku jako loni: do kopce se nepřepínat a valit tam, kde nevadí váha, ale projeví se absolutní síla očištěná od wattů na kilo:-). Stoupání z Hlinska se jede 2x a jsem hned na začátku nepříjemně překvapený, kolik lidí mě dává už v prvním stoupání, to jsou ty nešťastné tretry. Ale to nevadí, nahoře si to vynahradím. A taky jo. Cvaknu pár jednotlivců a potom dojedu skupinu asi 10 lidí, kterou plynule předjedu a utrhnu, zůstane se mnou jenom Jirka Kuča. Fouká šílený vítr a jsem docela rád, že nevezu zippy, protože to by byl v bočáku tanec svatého Víta. Takto se nemusím bát ani ve sjezdu do Sušic, v jehož závěru mě Jirka předjel. Přece jenom je jako lyžař v těch zatáčkách mnohem jistější. Potom čeká stoupání z Hlinska ještě jednou a historie se opakuje. Znova mě předjíždí i Vítek, kterého jsem nahoře poprvé taky utrhl, jsem předjížděn dalšími a nahoře to z velké části sjíždím zpět. Potom už jenom znovu sjezd do Sušic, kde tentokrát neodbočujeme a hurrá k Jadranu do depa a na běh. Cítím se na kole fakt dobře a ještě na rovině před Osekem dojíždím předjíždím několik závodníků. Záznam z kola je tady, jediné, co mne mrzí, jsou chybějící watty, protože wattmetr mám na zippech. S ohledem na aktuální váhu a rychlost to musela být zajímavá čísla.

pravá tkanička už je rozvázaná, jenom
se před fotografkou schovala za Vítka:-)

Pověsím kolo v depu, přezuju se na běh a jdu na to. Rozbíhám se fakt fajn, doběhne mě Vítek, to jsem tak nějak čekal a chvíli běžíme spolu. Cítím se dobře a říkám si, že mu zkusím odskočit, s čím nesouhlasila pravá tkanička, jež svůj nesouhlas vyjádřila rozvázáním se. No tak zastavuji a znova zavazuji a říkám si, že do příště, když už neumím nazouvat tretry na kole, musím zamakat na tkaničkách, nebo aspoň koupit gumové oranžové, abych nemusel vázat vůbec:-)

Protivnej chlápek mi pokazil finish foto.
Ještěže to na cílovou čáru nestihl a má o sekundu
horší čas než já:-)

 Po zavázání se znova rozběhnu dobře. První 2 kiláky jsou po asfaltu a jdu je v tempu kolem 5:05, což je nad očekáváním, perfekt, předbíhám i Vítka a blížím se dalším závodníkům přede mnou. Nechápu. Nevydrží to ale dlouho, jak se seběhne do terénu, jde tempo dolů. Přesto předbíhám skoro stejně lidí, jako předbíhá mě. Na otočce vidím před sebou Aldamana. Po laborování s kolenem je pro něj asi asfalt taky lepší, takže se k němu blížím hrozně pomalu. Najednou mě někdo kopne do paty, málem hodím "držku". Otočím se a za mnou borec TTC Olomouc a říká sorry. Říkám si ok, ale za minutu znova, to už se otáčím fakt naštvaně a nějaké omluvy typu, že už má fakt dost mě moc neuklidňují. Nechám ho raději jít přede mě, protože spadnout se mi nechce. Pomalu se blíží závěr, poslední skoro kilák je zase po polní cestě, tak si říkám, že bych toho Aldu mohl po letech dát. On ale nějak ožil a je jasné, že to nezvládnu. Těsně před cílem cítím, jak se za mnou někdo žene. Tak se ještě trochu zmobilizuju, ale stejně mám pocit, že jsem to nestihl. Podle výsledků ale ano a z toho mám radost. Chlapíka z fotky jsem totiž slyšel po závodě zvýšeným hlasem krmit nějakou dívku teorií, jak je to šílený závod, že ve vodě přišel kvůli nějaké kolizi o snad 3 minuty, kolo nebylo spravedlivé a v běhu už svůj cíl 1:35 dohnat nemohl (finišoval o vteřinu později než já:-D). To je celkem normální stav, ale aby ji poslal doslovně do pr....e, v reakci na její zpochybnění 3 minut ve vodě, protože kolizi viděla, to už fakt nemám rád.
Rád mám ale svoji ženu, tak jsem se rychle umyl, převlékl a utíkal ji vyzvednout Malhotickou klobásu, která byla v ceně startovného :-)
Závod se mi celkově povedl. Na to, jak letos spíš "trénuju" než trénuju, jsem prodal nejspíš maximum možného a o tom to tak nějak je.