Mamuťátko i na potřetí, letos ovšem škoda

První letošní závod jsem letos opravdu bral vážně. Na dlouho jsem přihlášený už předchozí 2 ročníky a pokaždé nakonec trasu zkrátil. Důvody byly v zásadě 2. 1. prostě jsem na to neměl (což je ten důležitější) a 2. vždycky jsem jel většinu trasy sólo jízdu, čímž ubývaly rychleji už tak nedostatečné síly. No a nemůžu zapomenout na váhu, která na těžké kopcovité trati limituje zásadním způsobem.
Tentokrát to ovšem bylo jinak. Po 3 letech méně kil než 100, najeto rekordní množství kilometrů (přes 4000 před startem) a hlavně, domluvený skvělý parťák Pavel. Všechno tedy skvěle připraveno pro lov velkého tlustokožce.
Jenom předpověď počasí vypadal vachrlatě, což je ale stav předchozích x let a vždycky to dopadlo celkem dobře, věřil jsem tomu tedy i letos a všem škarohlídům se posmíval. No tak letos změna.
Každopádně od rána to vypadalo skvěle. 17C, ažůro, jako rozcvička hodinka a půl valčíčku v pátek večer. Navíc jsem se rozhodl pro dietní změnu. Žádné lehké sacharidy, rýži a podobné blbosti, pěkně míchaná vajíčka na cibulce, čerstvý celozrnný chlebík a hurrá na start.
Dokonce se podařilo i jedno oddílové foto:

zleva Tomáš, David, prezident Petr a já. Chybí Čufa, ten už nedočkavě zahříval startovní pozici.

Na startu se k nám přidal ještě jeden Pavel (ostatně rovněž čtenář zdejšího blogu) a Riccardo z Mani, který nás ale z důvodu bouchnutí sazí opustil krátce po startu směrem kupředu.

Zleva od zadku:-) Riccardo, já, Pavel z blogu, Pavel N. (předem domluvený kamarád). Věnujte pozornost borci v bílém dresu Phonak v pozadí. Když Balda zjistil, že do startu zbývá ještě 6 minut, vytáhl a zapálil předstartovní startku:-)))

S mírným zpožděním jsme tedy vyrazili. Strategie byla jasná, rozvážnou jízdou se nenechat vyprovokovat a dojet dlouhou. Čtyřčlenný tým dával slušnou naději na úspěch, hlavně se nenechat shodit hned zpočátku. Výjezd z města byl totiž veden po novém mostě a rozbourané cestě kolem Bečvy kvůli opravovanému mostu v Grymově, měl jsem z něj opravdu značné obavy, jež se naštěstí nepotvrdily.
V klidu jsme tedy vyjeli ven a začali hledat Riccarda. Ten už byl ale v trapu, jak se později přiznal:-). V klidu jsme tedy jeli až pod Tesák. Jediným zajímavým momentem byl dojetý závodník a závodnice kousek za Pavlovicemi, ze kterých se vyklubali Vl001 s dcerou, mimochodem velmi šikovnou, jelikož si dojela pro vítězství v kategorii na krátké, gratuluji!
A je tady 1. kopec, Tesák. Od Bystřice je to celkem pohoda a už tady cítím, že nohy dobré, že to půjde. Sjedeme dolů a znovu nahoru na Troják, kde je 1. občerstvovačka. Mají chleba se škvarkama, paráda. Zapiju ho ionťákem a valíme dál. Kolem Držkové probíhá nějaká automobilová rallye, problém ale nejsou závodníci, spíše pár pitomců v doprovodných vozech. Pozitivně musím hodnotit práci policie ČR. Byli všude a dopravu umravňovali velmi dobře.
Za Držkovou následuje Kašava a protivné sice krátké, ale dost prudké stoupání, kde sjedeme dalšího "áčkaře" s číslem 24  a jsme zase 4. Pěkně to švihá až to Fryštáku, za kterým začíná pršet. Je ale celkem teplo, za mraky směrem na západ se zdá jasnit, tak jedem zvesela. Stoupání na Hadovnu potvrzuje: nohy dobrý. Kluci jsou samo v kopcích lepší, ale neženou a já je ve sjezdech docvakávám. Do Rusavy sjíždíme už skoro do sucha. Dost dobrý, už bude určitě lépe.
No lépe, razíme na Grapy, asi nejtěžší stoupání dne s místy až 20% převýšení, takže žádná kávička cigárko:-). Loni jsem slezl, letos se nic takového nekoná. Jsem o něco lehčí, o něco trénovanější, takže jedu a nemusím se ani totálně zahltit (byť moc nechybí:-)), abych se udržel v sedle. Nahoře končí legrace. Prší, ochladilo se a z Hostýna sjíždíme v hustém i řádně studeném dešti, Pavlovo Edge ukazuje 7C! Počasí se nelepší a za Slavkovem se domlouváme, že uhneme na střední. Je fakt kosa, fučí a Pavel má za měsíc Regensburg. Nemá cenu riskovat zdravotní problémy. V Prusínovicích rychle zopakujeme chleba se sádlem a s ohledem na zimu, rozhodnutí zkrátit trasu a dostatek sil, posledních cca 40 km jedeme celkem svižně a ještě pár lidí před námi sjíždíme. Podle startovních čísel dlouhou zkrátilo dost závodníků.
Na tomto místě musím zmínit závodníka číslo 24. Ten na dělení uhnul na dlouhou a ačkoli jel sám, dokončil ji. Klobouk dolů přede všemi, kteří ji včera dali, ale před tímhle mužem smekám 2x, dokončil v čase 9:45.
My jsme ve svižném tempu dorazili do cíle, kde jsme moc nelelkovali, rozloučili se a valili se domů umýt a zahřát.
Škoda počasí, letos na ujetí síly fakt byly, ani lepší parťáky bych si nemohl přát. Díky moc chlapi, byl to fakt super výlet, škoda počasí. No ale zase jsme si nechali něco na příští rok, nebo třeba na Beskyd Tour. Uvidíme, teď každopádně převažuje spokojenost, zklamání jenom sem tam vystrkuje růžek, který vždycky zastrčí vědomí, že na ujetí prostě bylo.
Tož příjemné prožití zbytku ledových mužů všem!