Chcete něco zažít? Kašlete na padák, vezměte do pořádného větru vysoké ráfky:-)

Já normálně nevím. Mám takový pocit, že abych mohl aspoň trochu jezdit, musím prostě přestat trénovat. Dívám se dneska do sporttracks a oči přecházejí. Se započítáním tanečků (3,5 hodiny) to dalo tento týden lehce přes 17 hodin. Kdo nevěří, může se podívat do grafu.

Rozhodně se asi dá říci, že doporučení ohledně 10-ti procentního nárůstu nijak úzkostlivě nedodržuji:-).
Přestože o týdnech nepíšu, pár zajímavých poznámek k právě proběhlému bych měl.
V pondělí jsem nuceně vynechal. Sice bylo hezky, ale povinnosti před i po práci mi znemožnily zařadit kolo.
Zato v úterý jsem si trošku vynahradil a lehce to cestou domů s Doomem natáhl. Foukalo nám pěkně do xichtu, Martin si to prostě umí zařídit, aby se mu cestou zpět domů jelo hezky.
Tradiční středeční Prágl je už standardně lehce zkrácen, abych stíhal středeční tančírnu. Tančila se hlavně latina a musím říct, že i navzdory nepříznivé předpovědi počasí, jsem se při pohledech do zrcadla na fešáka s uvolněnými kyčlemi a doprovodnými tkáněmi, rozhodl jet na horáku.
Taková čtvrteční biková premiéra při cestě do práce. No a byla zážitková! Ráno jsem vstal, mrkl z okna (bez brýlí, 4,25D každé oko:-)) a řekl si: trochu vlhko, toho se na kole s blatníky neleknu. Oblekl se, vysmál se výstražným poznámkám manželky, vytáhl kolo ze sklepa a hurrá na cestu. Už u baráku jsem si říkal: "kurnik nula, mrholí, nevrátit se pro auto?", ale už jenom představa "já jsem Ti to říkala" mě hnala dál:-). Už v Rokytnici ovšem legrace dávno končila. Protivítr jak prase, v něm přemrzlý déšt a cca 2cm téhož na silnici. Místy rozsolený, místy ne, no lahůdka všech lahůdek. Tento luxusní povrch jsem si užíval až do práce s tím, že jak byly boty stále mokřejší a nohy prochladlejší, stával se zážitek hlubším. Cítil jsem ale drsnej jak šmirgl 30-tka :-).
Na zpáteční cestu jsem se domluvil opět s Martinem (Doomem), což byla chyba, protože už sice cesty celkem oschly, ale dotlamní vítr fučel vysoce intenzívní.
V pátek se počasí umoudřilo, šlo tedy vytáhnout Rubéčko a pěkně jsem se projel. Doom odpoledne nemohl a vida, když cestou do práce vítr proti, cestou z práce do zad. No paráda. Dojel jsem v totální euforii plný endorfinů. Sprška, večeře a autem pro babičku na hlídání, když rodiče tančí. Sedl jsem do auta a hele, na řadě byla tahle písnička.

Je to přesně moje krevní skupina a v kombinaci s endorfiny jsem byl takovém rauši, že jsem si ve spolupráci s Ericem i pořádně zahulákal. Maminka myslela, že jsem přijel ožralej :-))) Je teda pravda, že u rumby jsem ten pocit měl o 2 hodiny později navzdory naprosté střízlivosti i já.
V sobotu se měl ozvat Alda, ale jel kamsi s hokejem, takže jsem vyrazil sám. V tomto počasí musím konstatovat, že není většího dobrodružství než svižné sjezdíky v odkrytých serpentýnách, kde chvíli fouká zleva a chvíli zprava. Prima adrenalin, kam se hrabou padáky, teréňáky, bungee-jumping..... Byl jsem jednou opravdu rád za váhu převyšující metrák, protože mít 60 kilo, plachtím na 404-kách kolem Helfštýna ještě dneska. Závěrečný úsek z Holešova byl ovšem za odměnu, švihačka hrubě přes 40 kmph, po sjezdu na hlavní dokonce 50kmph. No paráda!
V neděli to bylo podobné, ale už jsem byl psychicky připraven i trochu unaven po náročném týdnu, takže kratší než v sobotu, ale taky dobrý.


Za týden lehce přes 350km, spokojenost. Jenom počasí se má nějak pokazit, což by byla škoda, ale zase: co s tím můžeme tak asi dělat, že jo.