Týden 1.-7.9. zakončený prima časovkou

Tak už druhý týden v řadě, který se dá skoro označit jako tréninkový. Jenom do toho běhu se mi nějak moc nechce, když je počasí na kolo, vyšlo tak vyběhnout 2x (23km), na kolo 3x (200km). V tréninku se nic zajímavého nedělo, ale v neděli se konala časovka do vrchu "Slavkovské radary", na kterou jsem se po dvouleté pauze opět vypravil. I oddílová účast byla poměrně bohatá a nejen oddílová. V předchozích ročnících nebýval počet účastníků vyšší než tak 30-50 podle počasí, letos se nicméně propagace chopil pořadatel Šela maratonu, obeslal mailem všechny účastníky této akce, info pověsil i na svůj web, což je pravděpodobnou příčinou účasti rekordního počtu závodníků přesáhnuvšícho 135 člověků nějrůznějšího pohlaví, věku, výkonnosti i vybavení.
Již krátce po desáté (v 10:00 startoval první závodník) stála u startu fronta lidí, naštěstí se nejelo podle startovních čísel (fasoval jsem 42), ale podle toho, kdo si jak rychle stoupl do řady, mohl jsem tedy startovat dříve, než v 10:42. Přede mnou startovali oddíloví kolegové Peca a Majlan, za mnou Ondra, který jet nechtěl, ale jeho sportovní ředitelce se podařilo najít pro něj správnou startovní motivaci (kdyby nejel, musel by si sám vyžehlit:-))). Rozestupy byly minutové a mně bylo jasné, že s váhou 100kg a současnou výkonností kolegy dlouho neuvidím a Ondra mne asi taky fikne velmi rychle. Protože všichni začínají na velkou, hodím si ji tam před startem taky:-).
Samotný závod je dlouhý 6,8km, převýšení činí 350m, průměrné stoupání tedy něco málo přes 5%, toho průměru ale na samotné trati zase až tolik není.
Teď mi ale zrovna odpočítali start a já razím z místa startu, kterým je Loučka u Lipníka, bílá čára u hasičské zbrojnice. V samotné Loučce se jede cca 500m a stoupání je mírné, dá se tedy jet celkem svižně, jak je i vidět na obrázku:
Gráfek kromě profilu , HR a rychlosti zobrazuje i aktuální převýšení v procentech (plná hnědá plocha)

Po vyjetí z Loučky následuje přehození na malou a delší rovinka s postupně se zvyšujícím sklonem až k začátku lesa a vjezdu do vojenského prostoru. Nějak mi nefunguje cadence senzor, asi vybitá baterie, nemusím se trápit otáčkami:-)). Krátce před lesem mne předjíždí Ondra. V první zatáčce se trať pěkně zvedne a začíná asi nejtěžší část stoupání, kdy chvílemi převýšení přesahuje 12%. Lámu to, seč mi síly stačí, ostatně tepy kolem 180bpm to potvrzují a zdá se mi, že Ondra mi nějak neodjíždí. Chvilku přemýšlím, že ho zkusím dojet, ale to se rychle ukáže jako výplod laktátem zpitomělého mozku, protože jakmile stoupání trochu zvolní, Ondra přidá, což já už nezvládám. Po nejdrsnější pasáži přichází trošku volnější úsek s jedním místem, jež vypadá na skoro 20-ti metrový sjezdík:-). Následně se trať zase zvedne a jde to ztuha až do Slavkova, kde stoupání opět trošku zvolní. To už před sebou vidím závodníka, který vypadá dojetelně. Do cíle zbývá cca 2km, tak jdu ve Slavkově ze sedla, že to rozjedu. Hm, no nic moc, nohy už mám tvrdé, srdce jaksi ochemlané ale pomalu se k němu přibližuji a zjišťuji, že je to pan Adrýsek, tradiční účastník Litovelského HIMu, ročník 1938. Toho bych asi měl předjet:-) a taky jo. S černotou v očích vylámu poslední prudší úsek kousek pod cílem a na cca 2%-tní rovince ještě zalehám na 400m do hrazdy (tu nesundávám, neměl bych kam dát edge:-)) a pak už "spurt" do cíle. Končím naprosto hotový, ale když vidím Ondru, má toho ještě plnější brýle než já, neberu si to zas tolik. Aspoň byl ale rychlejší:-) Bohužel, nemám časy a to ani svůj, protože jsem nějak nezvádl zmáčknout si v cíli tlačítko. Mohlo ty být někde kolem 26:15, což je o 2 minuty lépe, než testovací výjezd před 14-ti dny, snad tedy budu i po zvěřejnění výsledků spokojen. (rekord trati je pod 17 minut, je tedy zřejmé, že nejsem excelentním vrchařem:-)). Po troše oddychu jsme si sjeli na start na pivko, "osečáci" zamířili domů a my s Ondrou vyjeli kopec ještě jednou a přes Výkleky se vrátili domů. Docela dobrá projížďka na konce týdne.