neděle 13. května 2012

Mamuťátko i na potřetí, letos ovšem škoda

První letošní závod jsem letos opravdu bral vážně. Na dlouho jsem přihlášený už předchozí 2 ročníky a pokaždé nakonec trasu zkrátil. Důvody byly v zásadě 2. 1. prostě jsem na to neměl (což je ten důležitější) a 2. vždycky jsem jel většinu trasy sólo jízdu, čímž ubývaly rychleji už tak nedostatečné síly. No a nemůžu zapomenout na váhu, která na těžké kopcovité trati limituje zásadním způsobem.
Tentokrát to ovšem bylo jinak. Po 3 letech méně kil než 100, najeto rekordní množství kilometrů (přes 4000 před startem) a hlavně, domluvený skvělý parťák Pavel. Všechno tedy skvěle připraveno pro lov velkého tlustokožce.
Jenom předpověď počasí vypadal vachrlatě, což je ale stav předchozích x let a vždycky to dopadlo celkem dobře, věřil jsem tomu tedy i letos a všem škarohlídům se posmíval. No tak letos změna.
Každopádně od rána to vypadalo skvěle. 17C, ažůro, jako rozcvička hodinka a půl valčíčku v pátek večer. Navíc jsem se rozhodl pro dietní změnu. Žádné lehké sacharidy, rýži a podobné blbosti, pěkně míchaná vajíčka na cibulce, čerstvý celozrnný chlebík a hurrá na start.
Dokonce se podařilo i jedno oddílové foto:
zleva Tomáš, David, prezident Petr a já. Chybí Čufa, ten už nedočkavě zahříval startovní pozici.
Na startu se k nám přidal ještě jeden Pavel (ostatně rovněž čtenář zdejšího blogu) a Riccardo z Mani, který nás ale z důvodu bouchnutí sazí opustil krátce po startu směrem kupředu.
Zleva od zadku:-) Riccardo, já, Pavel z blogu, Pavel N. (předem domluvený kamarád). Věnujte pozornost borci v bílém dresu Phonak v pozadí. Když Balda zjistil, že do startu zbývá ještě 6 minut, vytáhl a zapálil předstartovní startku:-)))
S mírným zpožděním jsme tedy vyrazili. Strategie byla jasná, rozvážnou jízdou se nenechat vyprovokovat a dojet dlouhou. Čtyřčlenný tým dával slušnou naději na úspěch, hlavně se nenechat shodit hned zpočátku. Výjezd z města byl totiž veden po novém mostě a rozbourané cestě kolem Bečvy kvůli opravovanému mostu v Grymově, měl jsem z něj opravdu značné obavy, jež se naštěstí nepotvrdily.
V klidu jsme tedy vyjeli ven a začali hledat Riccarda. Ten už byl ale v trapu, jak se později přiznal:-). V klidu jsme tedy jeli až pod Tesák. Jediným zajímavým momentem byl dojetý závodník a závodnice kousek za Pavlovicemi, ze kterých se vyklubali Vl001 s dcerou, mimochodem velmi šikovnou, jelikož si dojela pro vítězství v kategorii na krátké, gratuluji!
A je tady 1. kopec, Tesák. Od Bystřice je to celkem pohoda a už tady cítím, že nohy dobré, že to půjde. Sjedeme dolů a znovu nahoru na Troják, kde je 1. občerstvovačka. Mají chleba se škvarkama, paráda. Zapiju ho ionťákem a valíme dál. Kolem Držkové probíhá nějaká automobilová rallye, problém ale nejsou závodníci, spíše pár pitomců v doprovodných vozech. Pozitivně musím hodnotit práci policie ČR. Byli všude a dopravu umravňovali velmi dobře.
Za Držkovou následuje Kašava a protivné sice krátké, ale dost prudké stoupání, kde sjedeme dalšího "áčkaře" s číslem 24  a jsme zase 4. Pěkně to švihá až to Fryštáku, za kterým začíná pršet. Je ale celkem teplo, za mraky směrem na západ se zdá jasnit, tak jedem zvesela. Stoupání na Hadovnu potvrzuje: nohy dobrý. Kluci jsou samo v kopcích lepší, ale neženou a já je ve sjezdech docvakávám. Do Rusavy sjíždíme už skoro do sucha. Dost dobrý, už bude určitě lépe.
No lépe, razíme na Grapy, asi nejtěžší stoupání dne s místy až 20% převýšení, takže žádná kávička cigárko:-). Loni jsem slezl, letos se nic takového nekoná. Jsem o něco lehčí, o něco trénovanější, takže jedu a nemusím se ani totálně zahltit (byť moc nechybí:-)), abych se udržel v sedle. Nahoře končí legrace. Prší, ochladilo se a z Hostýna sjíždíme v hustém i řádně studeném dešti, Pavlovo Edge ukazuje 7C! Počasí se nelepší a za Slavkovem se domlouváme, že uhneme na střední. Je fakt kosa, fučí a Pavel má za měsíc Regensburg. Nemá cenu riskovat zdravotní problémy. V Prusínovicích rychle zopakujeme chleba se sádlem a s ohledem na zimu, rozhodnutí zkrátit trasu a dostatek sil, posledních cca 40 km jedeme celkem svižně a ještě pár lidí před námi sjíždíme. Podle startovních čísel dlouhou zkrátilo dost závodníků.
Na tomto místě musím zmínit závodníka číslo 24. Ten na dělení uhnul na dlouhou a ačkoli jel sám, dokončil ji. Klobouk dolů přede všemi, kteří ji včera dali, ale před tímhle mužem smekám 2x, dokončil v čase 9:45.
My jsme ve svižném tempu dorazili do cíle, kde jsme moc nelelkovali, rozloučili se a valili se domů umýt a zahřát.
Škoda počasí, letos na ujetí síly fakt byly, ani lepší parťáky bych si nemohl přát. Díky moc chlapi, byl to fakt super výlet, škoda počasí. No ale zase jsme si nechali něco na příští rok, nebo třeba na Beskyd Tour. Uvidíme, teď každopádně převažuje spokojenost, zklamání jenom sem tam vystrkuje růžek, který vždycky zastrčí vědomí, že na ujetí prostě bylo.
Tož příjemné prožití zbytku ledových mužů všem!

čtvrtek 3. května 2012

Duben, kde asi budem?

Samozřejmě na tréninku:-). Tento měsíc byl ovšem organizačně dost náročný a v jeho samotném závěru pochyběl i morál, resp. možná trochu přebylo pohodlnosti.
Zahájil jsem pěkně volnou nedělí pro taneční závěrečné, kdy opravdu nebylo chuti na Apríla ještě někde bušit. No co, vzal čert prvního, že jo:-)
Další týdny se celkem hodně podobaly. V týdnu jsem celkem trénoval, dalo se jezdit do práce, i nějaké ty běhy přes poledne klaply, tancovalo se středa pátek, leč víkendy prostě nějak nešly.
Hned ten 1. to hodilo za celý víkend jenom 15km běhu, přednost dostal celodenní výlet a školní turnaj v člověče nezlob se dvojic rodič-dítě, který jsme s Matýskem slavně vyhráli:-)). I tak to dalo 36 km běhu a 250km na kole.
Další týden týden byl dost podobný. O víkendu jenom 20 běhu a 50 na kole, celkem ale 34km běhu a 290 kola. Navíc prémiový 1km plavání v hranickém aquaparku mezi tobogány a vířivkou:-)).
Týden od 16.4. to byla vyloženě špatenka. Dvoudenní služebka na trase Teplice Praha a v sobotu Matýskův 1. šachový turnaj, který jsem s ním absolvoval jako doprovod. Ušmudlaných 16km běhu a 240km kola. Za největší úspěch tak lze hodnotit výsledek v šachách, kde Matěj jako neregistrovaný v nejmladší kategorii ve své vůbec 1. soutěži (poprvé v životě hrál i proti hodinám) osadil pěkné 4. místo ze 14 se 4 výhrami, jednou (zbytečnou a medaili stojící) remízou a dvěma prohrami. V této kategorii bude soutěžit ještě příští rok, navíc jsme se dohodli na členství v šachovém klubu Vinary, takže je naděje na nějaká zlepšení, protože já už ho nemám co naučit:-). Upřímně řečeno, klepal jsem se víc než on, ale byl šťastný jak blecha, navíc o něm psali i na internetu, považte! :-). Mne to stálo hromadu nervů a prakticky celou sobotu. Až v neděli jsem se dostal na prima kolo. Do Olomouce totiž zavítal majkp, který projevil přání trochu obhlédnout místní okolí ze sedla bicyklu. Protože je nabušenej z Mallorcy, jenom se tak při společné jízdě poflakoval, zatímco já si dal docela kopce:-))
Poslední květnový týden byl jasně ložený víkend, musel jsem tedy v týdnu bušit, co se do sádla vejde. Docela bych řekl, že jsem to i dodržel. Za 5 dní jsem zvládl 4x 3 fáze, najel 360km na kole, pravda jenom 7km uběhl a 1,5km odplaval, ale zase 3 hodiny odtančil převážně v rytmu samby (zdravím lýtka:-)). Víkend musím trošku přiblížit, protože tak propracované výmluvy k netrénování jsem dlouho neměl. V sobotu na 8 měnit kola na letní (vím, není to nejdřív, ale co už), na 9:00 do Grygova na krajský pohár družstev mladších žáků, kam nás pozval budoucí oddíl SK Vinary, kterému pochyběl hráč. Hrály ročníky narození 2000 a mladší, o Matýska (2003) jsem měl tedy oprávněné obavy, protože nebyl nasazen jako supermladší, v týmu byla ještě jedna mladší holčička, a hrál tak proti i o 3 roky starším soupeřům. Zvládl celkem 4 partie, po třetí smolné prohře v řadě to chudák obrečel a musel jsem použít všechny motivační finty z repertoáru, abych ho trochu rozptýlil před posledním utkáním. Naštěstí ho vyhrál, byť oddílu se celkově nedařilo a dokončil poslední. I o tomto je článek na internetu(pozn. na druhém snímku je náš Matěj, ty červené kraťasy za ním jsou moje:-)).
Po turnaji jsme pospíšili domů, nabalit věci, předat děti švagrům a hurrá směr Brno a pečená kolena od Alči. Co tak napsat o kolenou. K jezeru se tedy nepřblížila, leč k dokonalosti rozhodně ano:
příbor je standardní steakový, zkuste odhadnout velikost kolínka :-)

Pěkně jsme se najedli, popili s kamarády (některé jsme pěkně dlouho neviděli) a vůbec se dobře poměli. Dopoledne po dosti rozvláčné snídani následoval návrat do Přerova, rychle vyzvednout děti, ještě rychleji poobědvat a razíme tentokrát směr sever, konkrétně Karlov pod Pradědem, do apartmánů Praděd, kde jsme dokončili prodloužený víkend.
ten prostřední kluk je jenom půjčený od Jirky, jejich vlčáka jsem ovšem sebou odmítl.
Nádherné počasí, luxusní turistika, byť do Velkého Kotle a na Praděd se ještě kvůli sněhu nedalo, strana na Mravencovku a dál byla ovšem v pořádku, navíc se místy nacházela i místa se sněhem, který obsahoval tak maximálně 30% příměsí (bahno, jehličí a další složky vhodně zpestřující koulování:-)).
Na 1. máje navíc na Karlově probíhá retro prvomájový průvod a musím říct, že některé kreace v průvodu kromě veselí vyvolávaly (asi druhoplánově) mírné mrazení v zátylku "co kdyby zase....". Legrace naštěstí zvítězila:-). Průvod byl docela dlouhý, já přidám jenom obrázek ze začátku, byl opravdu půvabný:
Tím posledním odstavcem jsem se vlastně jenom volně přepnul do května, což samozřejmě nebylo účelem, zpět tedy k měsíčnímu bilancování.
Hodilo to impozantní 2,5km plavání za 50 minut. Tady můžu jenom zopakovat, že mě to fakt v bazéně nebere.
Následuje 95km běhu za 9:20, což je slušné, leč stovka nepadla. Záměr byl, běžecké botky na Karlově sebou také, chyběl jenom kousíček kousilínek: aspoň jednou se vykopat ven:-). Pozitivní je ovšem fakt, že celkové průměrné tempo se letos dostalo pod 6min na kilák.
Tanečky. Tento měsíc jich bylo méně. Odpadl jeden pátek, jeden jsme nemohli a šup, usmolených 10:40. Je ovšem pravda, že jsme úspěšně (teda zdaleka ještě ne dokonale, leč protančili konečně na hudbu) zvládli simple spin v jive, se kterou bojujeme od ledna, takže rovněž pokrok:-).
Kolo. Celkem spokojenost, najeto 1133,44 za 42,2hod (to se bude razdva Honzovi líbit:-). Je to skoro o 200 více než loni a podařilo se mi zatím udržet trend, kdy každý měsíc ujedu kousek více než loni. Celkem za první 4 měsíce letoška mám tedy najeto 3520km, statisticky by to tedy do desítky za rok zatím mělo vyjít.
Hodinově byl duben o 10 hodin slabší než březen, jehož 73 hodin asi hned tak nezopakuju i tak jsem ovšem spokojen, zejména když uvážím, že je duben o den kratší, že jo. Nejpozitivnější je ovšem na dubnu (doufám) definitivní prolomení metrákové hranice a návrat mezi lidi s dvoucifernou váhou, tzv. docenty:-)). Zde je důkaz místo slibů:
Tož vzhůru do května, to už se závoďákům třesou nedočkavostí kolena, mně ovšem jenom postačí, když se květnová předpověď počasí nepotvrdí a nebude porád škaredě:-)