pondělí 29. září 2008

2008 týden 22.-28.9.

Původní záměr byl pořádně zaběhat a v sobotu si zajet časovku, ale člověk míní a okolnosti mění...
V pondělí jsem jako již tradičně postrádal ranní morál s tím, že výběhnu večer. Prdlačku, zapomněl jsem, že jedu vyzvednout po práci děti k našim, než jsem doma všechno zaopatřil bylo osm a už se mi nikam nechtělo.
Aspoň jsem si ale za propracovaný víkend nadělil v úterý den volno:-). Hned na ráno jsem domluven s Ondrou na bazén. Rekonstrukce mne tedy nepřesvědčila, o společných šatnách muži ženy si myslím svoje, taktéž o pouhých pěti převlékacích pidikójích, o volném výhledu z vestibulu do skoro celých šaten nemluvě. Aspoň ale bylo málo lidí, takže jsme trochu poplavali a dalo to delší trénink než stabilní polednové dva kiláky. Jelikož už manželka pracuje a Matýskovi jsem slíbil, že vezmu ze školky hned po obědě, vyrazil jsem si hned dopoledne na běh, nějaké ty úseky, že. 3, 2 a 1km. První úsek v tempu 4:57 na tepech 173, druhý 4:49 na 176 a třetí 4:44 s tepy 177. Mezi úseky pauza 3 minuty. Zuby jsem toho měl plné, holt pomalík.
Středa začíná klasickým ranním koprem bez běhu, tak aspoň regenerační plavání v poledne, jenom blbnutí s ploutvemi a motýlkovou technikou, nějakých 1,8km. Záměr večerního běhu padl, když jsem doma po návratu z práce narazil na švagra se švagrovou a burčákem:-)
Ve čtvrtek nic, nevstávám, nestihnu oběd, jím až večer a to jelito dovezené rodiči. Vypiju k němu s manželkou sedmičku dornfelderu z Valtic (měli v Hypernově za 110, super kauf) a jdu spát. Není to sice v souladu se životosprávou, ale je to fajn:-)
V pátek ovšem vstanu. Snad mi morál posílilo špatné svědomí kvůlivá večeři, ale vstanu tak brzo, že mi výjde dát delší běh. Běžím a celkem to jde, tempo kolem 5:20, že bych po otočce přidal? Tak jo. Po devíti kilometrech točím s tím, že vydržím rychleji až k lávce u tenisu a pak vyklušu domů. No vida, jelítko spolu s vínem dodalo svalům potřebou energii a zvládám 6km v tempu 4:58 při průměrném tepu 168. Dobrý na 101kg chlápka. Při té příležitosti jsem si také zaběhl osobák na 15km 1:18:10. Překvapující. V práci to už ovšem nestihnu vyplavat a ještě k tomu se dozvím, že Ondra marodí (asi jsem ho utahal na plavání:-) a nepojede se mnou časovku dvojic. Slíbil jsem tedy dětem v sobotu ZOO a následně se ozval Aldaman, že i jemu vypadl partner na časovku, jestli nepůjdem aspoň běhat, když teda časovku už nedám.
Sice mne bolí nohy, ale přesto jsem v sobotu v 6:30 před domem a připraven. Z původně plánované regenerační desítky je sice patnáctka v kopcích, ale moc to nehoníme čili to přežiju. V zoologické na kopečku je parádně, počasí plné sluníčka, funglo nová restaurece až na malinko liknavější obsluhu také příjemně překvapila. Slušná nabídka salátů, těstovin atp., porce uspokojivé, jídlo chutné. Šetřím se u salátku, protože mne večer čeká uzavírání sezóny TTS Osek spojené s grilováním selátka (to jsem netušil, že "selátko" má 60kg:-)). Do Oseka razím kolem šesté na manželčině kole, neb je vybaveno dynamem integrovaným v předním náboji a osvícení je tím pádem skvělé. Užívám si i řazení na osmirychlostní nábě shimano nexus. Parádní věc, vůbec jsem milostivé pořídil bezva kolo:-))). No a na bezva kole na super prase (to už tady někde v komentářích mám:-)). O půl sedmé, kdy dorážím na místo činu, je už prasátko pěkně okrájené, zbývá libovoučké masíčko, přerovská jedenáctka k němu hezky pasuje, tak není divu, že na zpáteční cestu vyrážím až kolem jedné ráno. Cesta proběhla hladce, neb jsem se šetřil :-D
V neděli se žádné sportovní aktivity nekonali. Byl jsem malinko nevyspalý, dodělával nějaké věci do práce a strávil s rodinou pěkné odpoledne u kamaráda na zahradě. Mladší dítě honilo slípky, starší budovalo na ořechu bunkr, žena tlachala se ženou a my s Ladikem pili kvasničák a řešili problémy světa, fajn jsme se měli.
A podle toho taky vypadá tabulka. Je sice pravda, že 45km za týden jsem neuběhl už ani nepamatuju, ale plán byl vyšší, vždyť Grymovská desítka je již za 14 dní. Oproti minulému týdnu jsem ovšem tréninkové dávky takřka zdvojnásobil:-))))

neděle 21. září 2008

2008 týden 15. - 21.9 aneb těžko se sportuje pražákovi

Debilní týden zcela v duchu týdnů červnových. Celý týden jsem strávil v Praze v poměrně intenzívním pracovním vytížení a nebýt IM kolegy, pochyběl by mi jeden ze dvou běhů.
V pondělí jsem to stihl ještě před odjezdem na bazén a snad už rameno přestává bolet. Uvidíme v dalších týdnech.
V úterý nic. Sice sebou mám dvoje běžecké věci, aby mi nekomplikovalo život vlhké oblečení v kombinaci večerní a následně ranní běh. Jelikož jsem ovšem v pondělí končil ve 23:00 práci, nedostávalo se ráno sil. V práci se celkem dařilo, konec ve 20:00, nicméně pozvánka od sítí do The Pub, kde jsme jako obvykle s Pepou zavřeli večerní běh zkomplikovala a nejenom večerní:-)
Středeční ráno bylo poněkud kalné na trénink a práce se protáhla skoro k půlnoci, čím padlo i nějaké vyšilování ve čtvrtek ráno. Odpoledne už to ovšem bylo jiné. Jako jediný den v týdnu se nestěhovalo a ozval se mi firemní kolega ironman, plný dojmů z IM UK, který pln nevšední ochoty zopakol akci z června, kdy mne odvezl domů a vzal na výběh do Průhonického parku. Prostředí je tam přímo běžecky ideální, sypané cestičky, udržované dřeviny, rybníčky, zámek no paráda. Jenom Tomáš pod dojmem mého posledního příspěvku o něm (označil jsem ho jako "žvanivějšího ironmana") propadl splínu, je velice zamlklý a dojmy z Anglie aby z něj člověk páčil :-DDD. I tak mu ovšem za bezva výběh děkuji, bez něj bych vezl běžecké věci do Práglu úplně zbytečně (jako ostatně většinou) a přestože mne celkem bolely nohy, šel zamlklý běh vydržet:-DD.
V pátek samozřejmě ráno na běh ani pomyšlení, večer rovněž, konec práce příliš pozdě. V sobotu už stačí jenom doladění věcí napáchaných v pátek v noci a kolem poledne cesta domů. Jelikož mne čeká zmeškaná oslava manželčina a dceřina svátku, nevydám se ani tento den na deštivý výběh.
No a tím zbývá už jenom neděle, kdy se vykopu do mrholení na 15km. Po 7,5 km zkouším zařadit 5km na ANP, což se mi podaří skoro přesně (avg HR 176bpm), nicméně tempo 5:00 mi na Grymovskou desítku za 3 týdny příliš optimismu nedává. A to vůbec neřeším velmi nepříjemný nešvar plynoucí z nadváhy. Víte, jak má metrákový chlap odřené půlky o sebe po takovém běhu? Že ne? Tako to buďte kurňa rádi:-)).
No snad ještě něco stihnu, na osobák nejspíše nikoli:-), ale úplný průšvih by to být snad nemusel. Kdyby měl někdo do posledních 3 týdnů rozumný tréninkový tip, budu rád. Hlavně by to ovšem neměl být odpočinek, oraz a podobné rady, které jsem dostával v době, kdy jsem nic nedělal:-D
Tabulku s 27km běhu a 2km plavání sem ani dávat nebudu, nemá to cenu.
Každopádně stěhování už je skoro za námi, příští týden bych mohl být celý normálně v práci, tak se snad trénink trošku pohne.

sobota 13. září 2008

2008 týden 8.-14.9.

Mám stále nějaké motivační problémy. Málo času, hodně práce, vždycky chvíli to jde, pak příjde týden dva, kdy to nejde vůbec, člověk jakoby začínal znova a znova.
Jako jeden ze zoufalých pokusů jsem učinil návrat k víceméně týdenním přehledům (účelem je natrénovat, aby bylo co psát:-) a také jsem požádal o návrat mezi blogy na behej.com. Třeba mne sem tam nějaký komentářík nakopne:-))
Třeba tento týden, pondělí plné, návrat domů kolem 20:00, no sportujte. Úterý středa značí pobyt v Praze, pokračuje stěhování centrály, čili začátek dne v 5:00 ráno, konec kolem 21:00, člověk je rád, že zvládne večeři.
Od čtvrtka už jsem naštěstí v Olomouci. Zamýšlený ranní běh ovšem neklapne, jsem mrtvola, nevykopu se z postele. Po x týdnech se ovšem dostanu do bazénu (naposledy jsem plaval na olympijském Grafilitu). Překvapivě nic moc:-), nejhorší je, že mne bolí rameno pochroumané už červenci na pilates, ale to nějak časem rozplavu. Večer jsem po osmé vyběhl, no páni, taky horror. Neměl jsem moc času, je už brzo tma, takže jsem vyrazil jenom k rybníku, že tam kousek odkroužím. Když už je trénink krátký a mám běhat minimálně jednu kvalitu týdně, zařadím 1km úseky s pauzou 1minuta. Z původně plánovaných pěti jsou tři. Pročpak? Tedy první kilák v tempu 4:55 průměrné tepy 173, druhý v tempu 4:56 tepy 176 a třetí, chvilka napětí.... v tempu 4:48 ošem průměrné tepy 180, což jsou 4 údery na mnou změřeným ANP. Trénovanost věru není.
Optimistická předpověď na pátek vede k volbě dopravního prostředku jizdního kola. Když nejezdím na kole pravidelně, mám hrozný problém jet nějak inteligentně a nebouchat jak magor. Takže ráno zvládnu 27km do práce lehce pod 60 minut, přičemž u cedule Olomouc mám průměr 34,8, ten pak samozřejmě ztrácím cmrdáním po městě, protože kolem Olomouce jsou všechy rozumné (ruzuměj pro cyklistu) příjezdové trasy v rekonstrukci, není tedy jiné možnosti než příjezd přes centrum. Domů mi foukne pěkně do ksichut, nicméně i tak držím průměr 31, ale domů přijíždím totálně prošitý.
V sobotu se vyhrabu z postele, protože máme po velmi dlouhé době domluvený běh s Aldamanem. Plánuju dvacku, Alešovi se tolik nechce, takže běžíme od Tenisu. Má to k němu o něco blíže než já (400m vs 3km), tak aspoň dorazí o několik minut pozdě. Jsem pěkně tvrdej, nějak se mi porád běží blbě, nakonec ale při průměrném tepu 151 (tak nízko jsem už dlouho nevydržel a to mi v závěru tepy vyletěly k 160-ti, do 15-tého km jsem se držel na 148) dostávám na průměrné tempo 5:48, což zase není taková hrůza. Asi to bude tou snižující se vahou, už jsem skoro pod metrákem:-))
Původně plánované nedělní kolo bere za své při pohledu z okna na zataženou oblohu a hlavně sílící vítr s teplotou kolem 11C. No nic, tak třeba odpoledne vyběhnu, jenže ani na běh nakonec nedojde. Prostě prohnípaná neděle. Celkem tedy slabší týden, ale tak tabulka pro aldamana se zvládne:-)
Celý příští týden mne čeká Praha, dost možná i s částí víkendu, uvidíme tedy, podaříli se něco odtrénovat, věci sebou vezu:-))

pondělí 8. září 2008

Týden 1.-7.9. zakončený prima časovkou

Tak už druhý týden v řadě, který se dá skoro označit jako tréninkový. Jenom do toho běhu se mi nějak moc nechce, když je počasí na kolo, vyšlo tak vyběhnout 2x (23km), na kolo 3x (200km). V tréninku se nic zajímavého nedělo, ale v neděli se konala časovka do vrchu "Slavkovské radary", na kterou jsem se po dvouleté pauze opět vypravil. I oddílová účast byla poměrně bohatá a nejen oddílová. V předchozích ročnících nebýval počet účastníků vyšší než tak 30-50 podle počasí, letos se nicméně propagace chopil pořadatel Šela maratonu, obeslal mailem všechny účastníky této akce, info pověsil i na svůj web, což je pravděpodobnou příčinou účasti rekordního počtu závodníků přesáhnuvšícho 135 člověků nějrůznějšího pohlaví, věku, výkonnosti i vybavení.
Již krátce po desáté (v 10:00 startoval první závodník) stála u startu fronta lidí, naštěstí se nejelo podle startovních čísel (fasoval jsem 42), ale podle toho, kdo si jak rychle stoupl do řady, mohl jsem tedy startovat dříve, než v 10:42. Přede mnou startovali oddíloví kolegové Peca a Majlan, za mnou Ondra, který jet nechtěl, ale jeho sportovní ředitelce se podařilo najít pro něj správnou startovní motivaci (kdyby nejel, musel by si sám vyžehlit:-))). Rozestupy byly minutové a mně bylo jasné, že s váhou 100kg a současnou výkonností kolegy dlouho neuvidím a Ondra mne asi taky fikne velmi rychle. Protože všichni začínají na velkou, hodím si ji tam před startem taky:-).
Samotný závod je dlouhý 6,8km, převýšení činí 350m, průměrné stoupání tedy něco málo přes 5%, toho průměru ale na samotné trati zase až tolik není.
Teď mi ale zrovna odpočítali start a já razím z místa startu, kterým je Loučka u Lipníka, bílá čára u hasičské zbrojnice. V samotné Loučce se jede cca 500m a stoupání je mírné, dá se tedy jet celkem svižně, jak je i vidět na obrázku:
Gráfek kromě profilu , HR a rychlosti zobrazuje i aktuální převýšení v procentech (plná hnědá plocha)

Po vyjetí z Loučky následuje přehození na malou a delší rovinka s postupně se zvyšujícím sklonem až k začátku lesa a vjezdu do vojenského prostoru. Nějak mi nefunguje cadence senzor, asi vybitá baterie, nemusím se trápit otáčkami:-)). Krátce před lesem mne předjíždí Ondra. V první zatáčce se trať pěkně zvedne a začíná asi nejtěžší část stoupání, kdy chvílemi převýšení přesahuje 12%. Lámu to, seč mi síly stačí, ostatně tepy kolem 180bpm to potvrzují a zdá se mi, že Ondra mi nějak neodjíždí. Chvilku přemýšlím, že ho zkusím dojet, ale to se rychle ukáže jako výplod laktátem zpitomělého mozku, protože jakmile stoupání trochu zvolní, Ondra přidá, což já už nezvládám. Po nejdrsnější pasáži přichází trošku volnější úsek s jedním místem, jež vypadá na skoro 20-ti metrový sjezdík:-). Následně se trať zase zvedne a jde to ztuha až do Slavkova, kde stoupání opět trošku zvolní. To už před sebou vidím závodníka, který vypadá dojetelně. Do cíle zbývá cca 2km, tak jdu ve Slavkově ze sedla, že to rozjedu. Hm, no nic moc, nohy už mám tvrdé, srdce jaksi ochemlané ale pomalu se k němu přibližuji a zjišťuji, že je to pan Adrýsek, tradiční účastník Litovelského HIMu, ročník 1938. Toho bych asi měl předjet:-) a taky jo. S černotou v očích vylámu poslední prudší úsek kousek pod cílem a na cca 2%-tní rovince ještě zalehám na 400m do hrazdy (tu nesundávám, neměl bych kam dát edge:-)) a pak už "spurt" do cíle. Končím naprosto hotový, ale když vidím Ondru, má toho ještě plnější brýle než já, neberu si to zas tolik. Aspoň byl ale rychlejší:-) Bohužel, nemám časy a to ani svůj, protože jsem nějak nezvádl zmáčknout si v cíli tlačítko. Mohlo ty být někde kolem 26:15, což je o 2 minuty lépe, než testovací výjezd před 14-ti dny, snad tedy budu i po zvěřejnění výsledků spokojen. (rekord trati je pod 17 minut, je tedy zřejmé, že nejsem excelentním vrchařem:-)). Po troše oddychu jsme si sjeli na start na pivko, "osečáci" zamířili domů a my s Ondrou vyjeli kopec ještě jednou a přes Výkleky se vrátili domů. Docela dobrá projížďka na konce týdne.

pondělí 1. září 2008

Tak asi zase začínám trochu trénovat:-)

Sice jsem zrušil popisování jednotlivých týdnů, ale protože minulý týden byl po téměř třech měsících skoro tréninkový, zaslouží si aspoň kratinký článeček.
Počasí nám přálo, do Prahy jenom ve středu, dá se pěkně jezdit do práce na kole. Debilní uzavírka Kokor už je u konce, takže hromady aut přes Majetín, otravující a často znemožňující kulturní cyklojízdu, odtáhnou opět na hlavní, kam patří, díky čemuž můžu dýchat kromě olova i nějaký ten kyslíček:-).
Správně bych měl začít pořádně běhat, protože Grymovská desítka se blíží, když mě zrovna začalo bavit kolo:-).
V týdnu jsem to tedy zvládl 2x do práce a zpět, navíc ve čtvrtek jsem měl poměrně výraznou střevní indisposici, která mi znemožnila odjet do práce. Sick day jako vyšitý. Naštěstí po poledni s...a odezněla a já jsem využil volného dne k lehkému tréninku na kole. Letos bych totiž rád jel Slavkovské radary, což je celkem výživná časovka do vrchu, zejména pro borce, kteří se zatím marně snaží stlačit svůj výtlak pod 100kg. Letmý pohled do výsledků ukazuje, že skuteční závodníci do dávají pod 17 minut. Já si vyjel trať závodu 2x po sobě, jednou za 28:24 a podruhé za 28:57. Zejména druhý čas mne celkem potěšil, protože jsem jel nahoru bezprostředně po sjezdu na zpět na start. K pátku jsem tedy měl najeto téměř 200km a v sobotu jsem ráno i odběhl jeden 14-ti kilometrový běh, který se ale tento týden krčí v deníčku sám samotinký.
O nedělním výletě už psal Aldaman, já jenom doplním, že při sjezdu z Hostýna mi hned na začátku crashnul edge 705, čímž došlo k nakopnutí historických dat a vydoloval jsem je až po velmi sofistikované úpravě xml kódu souboru:-). Díky tomu můžu ke kilometráži doplnit i celkové převýšení, které na 80-ti km činilo 1100m a zejména výjezd na Hostýn z Rusavy byl zážitkem. V 17-ti procentních úsecích jsem měl Aldamanova mohutná lýtka prakticky ve výši očí a je to pohled pro bohy, kdyby tak do nich ještě přestal chytat ty křeče a mohl je normálně používat:-)))
Celkem jsem tedy nakonec tréninkem strávil minulý týden 11 hodin, což už konečně začíná k něčemu být a hlavně mě to začíná zase docela dost bavit. Kila třeste se!