pondělí 21. července 2008

Zase jednou podělanej den

Představte si den. Po třech týdnech se podaří najít v poledne chvilka, že si půjdete zaplavat. Prima, na bazéně věci do skříňky, telefon na tichý režim, vrátíte do pouzdra a hurrá do vody. Vlezete do vody, zmáčknete stopky na hodinkách a pink, hodinky stojí a zevnitř se na vás směje voda. No co, jsou 4 roky staré (timex expedition), tak si aspoň pořídím nové. Po plavání se stojícíma hodinkama sprška, skříňka a rychlý pohled na telefon. Do p****e, k***a, vyteklý displej. No myslel jsem, že omdlím. Přitom stroj normálně funguje, dotyková vrstva chodí, přes remote pocket PC plochu na monitoru vidím, hm, jsem zvědav na výsledek reklamace. Fešák v sunnysoftu totiž tvrdil, že jde o jasné mechanické poškození (já vím JISTĚ, že nikoli) a takové reklamace HTC neuznává. Uvidíme.
Jelikož jsem ale bez hodinek a prakticky i bez mobilu, který se jako ukazatel času dá použít také, stavuji se v obchodě zakoupit hodinky nové. Volím digitálky s velikými písmeny z řady Timex Ironman za cca 2000,-, WR do 100m, těm již voda jistě neublíží ani po pěti letech. Hezké. Opocený po dlouhém dni přijíždím domů a hurrá do sprchy. Při výstupu z koutu rychlý pohled na hodinky a do p****e, k***a, v hodinkách je vody jak v Balatonu. Celková bilance tedy: jedny hodinky v háji, jedny na reklamaci a zejména telefon na pravděpodobně neúspěšné reklamaci. To by se z toho jeden picl. Raději ani nejdu večer běhat, protože mám strach, aby černou středu nezakončil rozbitý Garmin.

neděle 13. července 2008

Olympijský TT Grafilit 2008, asi konec závodní sezóny

Na tuto sobotu jsem se skutečně těšil. Loni se mi v Nové Vsi nad očekávání dařilo a tak jsem doufal, že to letos bude zase prima. Červík pochybnosti hlodal zejména kvůli průběhu posledních dvou měsíců, kdy jsem prakticky netrénoval. Sice jsem nějak přežil Moraviamana, další sobotu Osecký triatlon a minulou sobotu Baldatlon, ale mezi tyto závody jsem vložil celkem 4 „tréninky“ (1x plavání, 2x na kole do práce a jeden běh ve středu před Grafilitem).

Navíc už pár dní se cítím dost mizerně. Spousta práce, málo spánku (průměr 6 hodin na noc mi do pohody ani omylem nestačí) a vůbec nějaký všeobecný sportovní (nejen) kopr. Od závodu jsem očekával nakopnutí do pozitivna.

A skutečně, navzdory spíše strašidelným předpovědím se počasí ukázalo jako dobré, možné až příliš teplo, ale vyvézt rodinu do lomu u Nové Vsi stálo za to. Voda luxusní, čisťounká, pláž s navezenými kamínky na vstupu do vody je skvělým počinem.

Závodníků se nakonec zúčastnilo 104, což je rozhodně zajímavý počet a svědčí o rostoucí popularitě závodu.

Hned úvod vypadal optimisticky, registrace bez fronty, oznámení o zákazu neoprenů následovalo po chvíli. Dobrý, šprckaři nervózní, že pomůcky musí ponechat otálet, to mám rád. Start je z „trychtýře“ ohraničeného páskami. Přestože je tato skutečnost opakovaně zdůrazňována při rozpravě, dobře třetina závodníků postává kolem i před páskami, aby se na poslední chvíli cpali do předních pozic. Což o to, kdyby to aspoň většinou byli plavci k něčemu! Tak tomu ovšem není. Hned po startu jsem nucen rozdat tolik ran, jako už dlouho ne, abych se procpal přes ucpávku pomalíků, kteří asi zapomněli, že nemají gumy a reálně patří plavecky jinam. Nějaký trouba mě také potáhl za top, čímž mi stáhl tepák k pasu a já se celý závod bál, že ho někde potratím. Tím pádem mi taky odskočila vedoucí skupina asi o 30m, což se mi už do konce nepodařilo stáhnout. Nicméně plavalo se mi standardně, což značí, že dobře až od třetího okruhu ze tří. Výsledný čas 23:30 je asi můj nejlepší výkon na 1500m, ale v otevřené vodě je vždy otázkou přesná délka. Dnes to stačilo na 14-té místo po plavání. Na havajského účastníka Kubu Chmelíčka či Ondru jsem po plavání ztrácel necelou půldruhou minutu. Tím ovšem také veškerá pozitiva končí. Už při výběhu do depa jsem cítil, že to dneska nebude vončo. A taky ne. Sedám na kolo a podle Garmina tepu 175. Ty jo a to i na konci sjezdu z Chudobína, na jehož začátku mne předjíždí Robert Fojt a za ním jeden závodník po druhém. Vůbec se na kole trápím, tepu vysoko jako hrom, cítím se vyhořelý jako jako jaderné palivo v meziskladu u Temelína. Po otočce se k tomu ještě přidá protivítr, poskočení na díře a ztráta bidonu (nechal jsem ho tam, kdybych zastavil, tak to asi vzdám). Je mi tak blbě, že vážně přemýšlím o tom, že na běh už nenastoupím. Kolo končím s průměrným tepem 168bpm!!! v čase 1:17:31, což je zhoršení proti loňsku o více než 5 minut. Ten je celkově 72-hý. V depu je mi hanba vzdát a jdu na běh. No běh, tak tomu ani říkat nejde. Do třetího kilometru to jakž takž jde, ale cítím, že konec se blíží. Začíná mi zaléhat v uších, obracet se žaludek, přestávám zcela vnímat okolí. Měním si jméno na Death Mrtvolsson. Jediné, co registruji, je jeden běžec za druhým jdoucí přede mne. Do otočky se vydržím ploužit klusem, přičemž průměrně tempo klesá rychle k 6-ti minutám na kilák. Po otočce jsem definitivně hotový a přecházím do chůze, resp. poměrně pravidelných chodeckých vložek. Chvílemi ztrácím orientaci, mám totálně dost. Ve 30-ti stupňovém vedru mne i na slunci slévá studený pot. Do cíle se sotva dopotácím a trvá drahnou dobu, než jsem schopen normálně komunikovat. Čas běhu 1:05:45 je zhoršení proti loňsku o více než 14 minut a výslený čas 2:46:46 je o téměř 20 minut horší, než čas loňský a značí 77 místo. Přestože čekáme na trika více než hodinu, jsem po přejetí zpět do lomu pořád hotový. Vezu ženu s dětma ke švagrům na oslavu a sám se vracím domů, vyskládat věci, kolo a dojít za nimi. Tašky a kolo vynáším do druhého patra na 2x a výsledkem je tma před očima, totální zpocení a podlamující se nohy. V tak mizerném stavu jsem nebyl snad ani po Moraviamanu (pozn. 1. desítku na maratonu loni v Otrokovicích jsem měl lepší, než tu dnešní v Litovli).

Jsem skutečně frustrován, unaven, demotivován. Snad to v nějakém rozumném čase přejde, v opačném případě jsem letos dozávodil a kdo ví, jestli jenom letos.

čtvrtek 10. července 2008

Baldatlon 2008 a Conconiho test

Po dalším týdnu prakticky bez tréninku přichází další, tentokrát již třetí v pořadí, závodní sobota. No závodní, akce se jmenuje Baldatlon a hlavním programem je spíše část společenská než sportovní. Vždyť tratě 200m-15km-3,5 km jsou spíše symbolické, jediným zákeřným místem na trati je otočka běhu, kde je obvykle možno získat bonifikační minuty za zkonzumované panáky. Loni mi tyto minuty ovšem započteny nebyly, takže jsem letos s panáky neexperimentoval a chyba, kategorie byla vyhlášena :-).

Změnou oproti loňsku byl přesun z dopoledních do odpoledních hodin, což umožnilo zůstat po akci v přerovské loděnici, kde se akce konala, bez odchodu na oběd s následným návratem. Tato skutečnost měla velmi pozitivní vliv na počet setrvajících. Závodníků se na start postavilo okolo dvacítky, řada známých tváří ovšem chyběla a to i z oddílu TTS, jehož je hlavní pořadatel Balda rovněž členem. První prázdninový týden asi tráví dovolenou v nějaké atraktivnější lokalitě než je Přerov.

Příjemnou záležitostí byla možnost výběru čísla, kdy se konečně dostalo na mnou požadovaných 9999.

První, koho jsem v místě pořádání zaznamenal, byl Aldaman, machroval s ortézou a točil pivo. Točení mu celkem odsýpalo, jsou poznat léta praxe, takže jsem si jedno před závodem na stabilizaci žaludečních kyselin dal a sledoval dvojici na loďce umísťující do řeky bójku na otočku plavání. Její vzdálenost vyvolala mezi některými účastníky zděšení, takže byl přitažena blíže :-).

Voda v Bečvě má příjemných 17C a vzhledem k délce trati nejsou povoleny neopreny:-D. Stejně je málo vody a protože mne nebaví skákat a pobíhat, celou dobu plavu. Následkem toho končí plavání přede mnou závodníci, kterým se to doposud nepodařilo a doufám, že do příštího Baldatlonu ani nepodaří:-).

Do řad fanoušků se zařadila i manželka, je tedy jasné, že musím mít rychlé depo, na to si potrpí. A taky jo, tretry připravené do pedálů, jenom brýle, helma, chytit kolo a valím vstříc cyklistické tratičce. O co bylo rychlejší depo, o to byla větší frustrace po nasednutí. Já pitomec si nechal zapnuté suché zipy na tretrách a než jsem je rozepl a dostal dovnitř nohy, předjeli mne oddíloví kolegové Márty a Balda (kurnik ten kdyby mi dal, tak to asi nevydýchám). Konečně obutý se můžu rozjet a vidím, že kolegové na mne čekají. Jdu do čela asi po 2km mne střídá Márty, pak střídá Balda. Jede ale pomalu, takže v jediném velmi mírném stoupání jdu dopředu a v zatáčce v Prosenicích zjišťuji, že jsem je oba utrhl. Však oni si mne cvaknou, říkám si, zkusím zatím sjet Jardu, kterého mám na dohled. Ale kdepak, po Oseckém to vypadá na další porážku od něj. Jede taky sám, ale stáhnu jenom malinký kousek, pokud vůbec nějaký.

A po kolečku je tady běžíček (jak mu říct při té délce jinak, že). Kousek za mnou jde z depa Márty, míjím při mém výběhu a jeho dojezdu, Baldu naštěstí někde ztratil. Běží se mi celkem fajn, jenom tempo těsně pod 5:00 je prostě na závody pomalé. Sbíhá mne Márty a těsně před koncem i trošku vzdálenější bratránek Ondra. V cíli fasuji medaili s hologramem :-), dávám si pivo, nějaké slivovice (zase Jarda neřád), sprchu. Nedodržuji slib časného návratu domů a vesele pařím, za což mne stihl oprávněný trest v podobě celkem dost naštvané manželky, která sotva vychladla od Oseka. V průběhu neděle jsem ji naštěsí výletem na kole udobřil:-)

Už nějaký čas nezveřejňuji své tréninkové týdny. Jednak mne je přestalo bavit psát a druhak v poslední době není moc o čem, protože tomu moc nedávám. Např. tento týden mám děti u rodičů, takže s manželkou absolvujeme nějakou kulturu i nějaké jiné aktivity, jež jsou s dětmi komplikované, nebo nemožné. Ve středu 9.7. ale žena vyrazila na nákupy do Brna, já byl doma dříve než ona, takže jsem vyrazil snad po 14-ti dnech na řádný běžecký trénink. A protože mám v plánu se začít trošku připravovat na tradiční Grymovskou desítku, v rámci čehož jsem se rozhodl znovu si osvěžit teorii běžecké přípravy z literatury, rozhoduji vyzkoušet si Conconiho test. Představte si, vždyť já neznám svůj anaerobní práh, takový malér :-). Conconiho test spočívá v postupném zvyšování rychlosti o konstantní hodnotu s tím, že při dosažení ANP se změní lom lineárního průběhu křivky průměrného tepu na úseku v závislosti na tempu. Např. Harald Hudák ve své běžecké kuchařce doporučuje minimálně 10 úseků zvyšující se rychlostí, přičemž doporučuje zvyšovat rychlost od 10kmph po 20kmph na úsecích po 1km. Tato metoda mi příjde dost drsná, zejména s ohledem na to, že mám problémy běhat 1km úseky v tempu 4:30:-D. Upravil jsem si tedy test tak, že začnu s tempem 6:00 a po půl kilometru přidám na 5:45, po dalším 5:30 atd. I tak mi ovšem poslední naprogramované úseky (no jo, udělal jsem si prográmek do garmina:-)) vycházejí v tempu tuším 3:15-3:30, což je naprosto mimo realitu, ale třeba někdy... Běžím kolem Bečvy, kde je víceméně rovinka. Z testu se vyklube pěkně náročný trénink, protože už na 4-tém úseku při tempu 5:00 si začínám pěkně mrskat, 4:45 ještě přežívám, 4:30 je tak na hraně a při 4:15 test po asi 200m ukončuji, protože už prostě rychleji nemůžu a průměrné tempo mám jenom 4:20.

Doma jsem hodil výsledky do grafu a musím říci, že mne výsledek poměrně příjemně překvapil. Je pravda, že mi chabá trénovanost organismu neumožnila získat více hodnot za lomem grafu, ale i tak mi příjde výsledek zřetelný a snad i validní, byť se mi hodnota zdá dost vysoká. Zkusím z toho při plánování vycházet a uvidíme;-).