pondělí 25. února 2008

2008 týden 8 (18.2.-24.2.)

Tento týden mám plánovaný jako volnější, protože v sobotu mne čeká Rohálovská desítka, což je první veřejný běžecký závod, který jsem kdy běžel a jsem velice zvědav, kolik se mi podaří z času 53:30 ukrojit. Minulý týden byl pro mne navíc dost těžký, takže týden začínám solidně utahaný. A taky to tak vypadá.

Poměrně milosrdný od Michala vypadá následovně:

Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R,ABC 2x300m svizne, V2
Sob- Prusinovice 10
Ned- delsi klus 14km volne

V pondělí ráno plánovanou osmičku tak tak přežívám v tempu 6:39. Citím proklatě těžkou neděli. V poledne jdu na bazén, původně se vyplavat, ale nějak to jezdí, takže si dám 4x400 docela svižně. Večer se ještě dokopu na trenažér vyjet bolavé nohy, což se mi nepovede, bolí potvory pořád.

V úterý mám volno, hektický prahoden

Ve středu ráno odběhnu oblíbený motiv 10x100 u kterého je mi pěkně blbě. Včerejší hektický den prakticky bez jídla se ozval s plnou silou. Jsem tak marný, že ani nejdu na bazén.

Ve čtvrtek odpachtím ráno ABC a dvě svižné třístovky. No svižné, dávám je v tempu těsně pod 5:00, citím se skoro stejně mizerně jako v pondělí a sobotu vidím stále skeptičtěji. Zejména tedy Michalem doporučený čas 47:00. V poledne se bazénu jenom tak plácám, nebaví mne to, chytám křeče do chodidel, neklamný to u mne příznak únavy. Večer na trenažér už kašlu.

V pátek běžecké volno, jenom v poledne si jdu zaplavat. Zdá se mi, že to nějak jezdí, tak si dám testík na kilometr. Čas 16:14 mi příjde fajn, doufám, že jsem se na těch dvacítkách moc neupočítal.

Sobota je závodní a o ní i proflákané neděli píšu tady.

Celkem tedy hodinově i objemově slabší týden, z týdnů, kdy jsem byl zdravý vůbec letos nejslabší. No co, nemusím se porád jenom honit, že jo. Týden nastávající nejspíš nebude taky žádná sláva, rýsuje se nějak moc prahování už od pondělka. Uvidíme.

neděle 24. února 2008

Víkend lehce nedotažených výzev.

Původně mne ovšem čekala výzva pouze jedna a to Rohálovská desítka. Pokyn od trenéra zněl čas kolem 47:00, což mi ovšem nepřišlo zcela odpovídající realitě. S ohledem na loňský čas 53:33 jsem si stanovil předem jasnou metu pro spokojenost: čas pod 50 minut.
Přestože se závod koná v zapadlé vísce Prusinovicích, jde o jeden z nejlépe obsazených silničních závodů u nás. Startovní pole letos čítalo 306 závodníků v čele s kompletní špičkou AK Asics Kroměříž. Za startovné 50 kč si člověk kromě dojmů ze závodu odnesl i keramický hrníček s logem závodu, poukázku na guláš, nášivku s logem a slevu 100kč na výrobky asics, které byly ve stánku u závodu prodávány. Tak jsem si aspoň koupil pěkné běžecké rukavice, na které jsem ovšem zapomněl slevu aplikovat:-))
Počasí sice zpočátku příliš nadějí nedávalo, ale než se odběhaly závody dětí a mládeže, vykouklo sluníčko a oteplilo se. Na start jsem se tedy vydal jenom v krátkých elasťácích a triku s krátkým rukávem. Zima mi věru nebyla:-))
Na startu jsem se nijak kupředu nehrnul, přesto to přes startovní bránu šlo malinko ztuha. Závod začíná takovou osmičkou po Prusínovicích, aby si závodníků místní pořádně užili. Menší polovina osmičky je prakticky po rovině a jde vlastně o jedinou rovnou část závodu. Druhá smyčka začíná seběhem směr Tučapy, na jehož konci se ale zatím na Tučapy nepokračuje, ale uhne se vlevo do vesnice, vyběhne menší kopeček, seběhne menší kopeček a vyběhne ještě menší kopeček zpět na start, odkud se pokračuje zase dolů směr Tučapy. Rozběhl jsem se podle předpokládaného tempa mezi 4:40-4:55 na km a dokonce se mi dařilo běžet chvíli i svižněji. Bylo to ovšem tím, že převažovaly seběhy:-). Po ukončení osmičky zamíří had závodníků do kopce do Tučap. Ten je opravdu výživný, ale zatím mají všichni včetně mne relativně dost sil. Na vrcholu mám průměrné tempo 4:58 a je mi jasné, že výsledný čas 47 jistojistě nebude.
Následuje seběh do Tučap, což je asi nejluxusnější část trati. Má přes 2 kilometry a daří se mi běžet celkem svižně. Předbíhám prvního přepalovače a cca 20m před sebou vidím oddílového prezidenta předbíhajícího šedovlasého pána v trenkách a silonových punčocháčích. Toho musím udělat. Daří se mi to až v samotných Tučapech, kde končí veškerá legrace. Otočka je totiž na kopci nad dědinou, který je fakt prudký, navíc zhruba v polovině je zatáčka, v níž člověk získá pocit, že už je nahoře. Po pár metrech ale uvidí běžce před sebou ještě sakrá výše, než je sám. Jak jsem pod kopcem punčocháře fikl, do kopce jde zase přeze mne. No neva, pár desítek metrů a definitivně ho předbíhám. Do kopce zkouším pořádně zabrat. Navzdory tloušťce jsem celkem zvyklý kopce běhat a dělají mi evidentně menší problémy než skupince přede mnou. Do otočky je neseběhnu, ale je mi jasné, že při návratu do Prusínovic je udělám všechny. Seběh v Tučapech po otočce je ostrý a po výběhu už stehna pěkně bolí. Ve vsi hraje muzika, plno lidí v oknech i venku, na občerstvovačce čaj a místní před hospodou neváhají nabídnout i vlastní pivko. Mám už krev před očima (ostatně mrkněte na graf závodu. Je tam vidět převýšení, tempo i moje HR, neflákal jsem to:-))
Následuje dlouhý výběh z Tučap. To už je pořádné maso. Jdu, co to dá a daří se mi předbíhat další závodníky. Velkou radost mi udělal fešák v kompletu nike, který, když mne uslyšel za sebou, zrychlil jako srna a utekl mi o 50m. Zopakoval to celkem 5x, než mu došlo tak, že si blinkl. Jako škodolibý člověk jsem ho nelitoval, naopak jsem v duchu posmíval a radoval, že tam nejsem místo něj já (i když zas tolik mi až nechybělo:-)). Nějak jsem se dopajdal na kopec a vydal se do seběhu do Prusínovic. Daří se mi předběhnout ještě dva starší běžce, končí seběh a začíná stoupání do cíle, která má tak 400m. Rvu to, jak to jenom jde, ale mám už jenom hrubou sílu, takže trhám asfalt, ale dopředu to zkrátka moc nejde. Cíl, kuva, sláva, je to za mnou. Čas 49:12 značí zlepšení proti loňsku o více než 4 minuty, v pořadí to značí 230-té místo z 306-ti závodníků (loni 288. ze 313-ti). Čili spkojenost, byť výkon 47 by mi udělal radost větší, třeba za rok.

Sobota pokračovala prima leteckým plesem, ze kterého jsme dorazili domů kolem 4-té ranní. Protože se nám podařilo udat děti až do pondělí, byl před námi celý volný krásný slunečný den a já se těšil na výběh. Vše se zkomplikovalo zcela neplánovanou návštěvou kamarádů z Brna, kteří se ohlásili na 15:00 a návrhem manželky, že si jídlo neobjednáme, ale zajdeme na Labuť, kde, bohužel:-), ještě měli 2 volná místa. Leza s postele kolem 11-té, rozhodli jsme se vynechat snídani a rovnou se vydat na oběd. K Labuti jsme dorazili mírně hypoglykemičtí a strašlivě hladoví. Rozhoduji se tedy čeli jedné z místních specialit zvané Valašský pařez. Jídlo sestává z věnce pečených žeber naplněného pečeným kyselým zelím s pečenými půlkami brambor s česnekem. Porce je doporučována pro dva lidi a zatím se ji nikomu nepodařilo sníst celou. Mně už párkrát moc nechybělo, rozhoduji se tedy pro další pokus, s ohledem na akutní hlad s polévkou.
Do pařezu se pouštím s chutí dávající naději na konečný úspěch. Těsně před finále mi ale docházejí síly. Na talíři zůstávají dvě půlky brambor (z cca 30-ti) a cca 2 polévkové lžíce kyselého zelí. Nejspíše bych to zvládl, ale už bych příliš hranil. Nicméně i tak jsem se odrovnal způsobem, který nedal naději na nějaký dnešní trénink. Ale co, nohy bolí a letos jsem ještě trénink nebulnul, tak dnes poprvé. Kdybyste se někdy stavovali v Přerově u Labutě, pařez vyzkoušejte. No a jestli máte strach, dejte si ho s někým na půl:-))))

pátek 22. února 2008

Tretry Lake CX310

Tento kousek mi udělal velikou radost. V podstatě se dá říct, že jsem už propadal panice, co se nových cyklistických treter týče. Loni jsem to ještě nějak ošidil se starými diadorami, ale zejména na delších tratích mi vadilo, že je mám vyloženě na fest a tím pádem tlačí. Navíc přezka se na triatlonech pomalu zapíná:-)
Letos jsem se proto rozhodl pro upgrade této části výbavy. Věnoval jsem se tomu už koncem minulého roku a každý můj nález byl provázen skepsí.
Krok první byla varianta TT treter o Shimana. No prima, nějaké dělají, dokonce za rozumné ceny. Bezva. Bohužel, nenašel jsem prodejce, který by je držel skladem a dovozce do ČR vzhledem k nízkým objemům přijímá pouze závazné objednávky (bolest, na kterou jsem narazil vícekrát). Ale kupte botku za 5k bez vyzkoušení, že.
No nic, použijeme google a vida, na bajkshopu mají solidní northwave triball. Zajásal jsem a napsal s dotazem, zda je možno vyzkoušet. Odpověď byla drsná: značku northwave kvůli problémům s reklamacemi stahujeme z nabídky. Hm zatím tam tedy stále straší, ale koupit již nejdou.
Co včil, další kolo google a jsou nalezeny pěkné tretry od time Time RX1. Moc hezké na obrázku a dokonce v nabídce dvou shopů. Ani jeden z nich ovšem nereagoval na můj zdvořilý dotaz. Při bližší zkoumání jsem zjistil, že shopy jsou sice dva, ale firma jenom jedna. No co už, kdo se se mnou nebaví, nezaslouží si moje peníze....
Další na řadě jsou fešáci od Sidi. Model Carbon T 2.6. vypadá moc dobře. Cena sice vyšší, ale co už. Jenže ouha, v shopech nikde. Tak co, mrknu na sidi.cz a napíšu nějakému ofiko dealerovi. Zkusím rovnou 3. Na tři maily jedna odpověď, po 14-ti dnech a stejně na pytel. Tretry nemají skladem a doporučení je napsat přímo dovozci. Tím je firma nassa. Píšu tam, blesková odpověď, ovšem nepříliš optimistická. Do ČR přivezli jeden pár TT treter v devadesátých letech pro Tomáše Kočaře. Holt další smolík.
Ale naděje ještě neumírá. Na kastar.cz jsem objevil tretry adistar tri carbon. Veliká krása, cena sice vyšší, ale trenér jezdí taky ády:-). Kastar je ale bohužel velkoobchod. Botky by objednali, ale pouze závaznou objednávku. Prodejce s nimi v nabídce jsem nenašel.
Jo a málem bych zapoměl na exustary na triexpertu. Ty jsem dokonce vyzkoušel, ale jednak na mne neměli číslo, druhak mi ty botky přišly takové nějaké "ruské". Prostě se mi nelíbili, byť nejsou drahé.
A pak to přišlo, vylil jsem si srdíčko na behej.com a zničeho nic od luckyboye link na nový web Pavla Baběráda, který zařadil do nabídky tretry lake cx210 a 310. Liší se v zásadě pouze tím, že 210 jsou o tisícovku levnější, pročež nemají karbonovou, ale kompozitovou podrážku. Mají ovšem i výhodu: v kompozitové podrážce se našlo místo i pro díry na SPD kufry. CX 310 mají závity pouze pro Looky.
Neváhal jsem, zavolal Pavlu Baběrádovi, domluvil s ním schůzku (má všechny velikosti skladem!!!), dojel, vyzkoušel a zakoupil. Paráda.
Karbonová podrážka, jak je vidět, je poněkud nestandardně bílá. Uvidíme, jak dlouho barva vydrží:-).
Jelikož jde o triatlonový model, řeší jeho zapínání jediný suchý zip zapínaný z druhé strany, než je u cyklotreter obvyklé. Již jsem ovšem byl poučen, že tak to má být, kvůlivá umístění treter v pedálech v depu.
Kvůli rychlému nazouvání nemá bota klasický jazyk a na patě má umístěné poutko. Obouvají se tedy fakt dobře:-).
Dobré obouvání je ovšem spíše třešínka na dortu, než klíčová funkčnost. Já jsem byl hlavně zvědav, jaká bude jízda na karbonové podrážce a musím říci, že rozdíl proti starým diadorám je prostě propastný. Domníval jsem se, že mám docela tuhé tretry, ale prdlačku. Byť je karbonová podrážka tenoučká, ani oběma rukama s ní nehnu, což je při jízdě sákryš znát.
Celkově je botka velice lehká a pohodlná. Přestože jsem tretry koupil malinko větší (akorát jsem měl diadory a na delších tratích tlačily) a zapínání je tvořeno jediným suchým zipem, drží na noze velmi dobře i při jízdě ze sedla. Velmi dobrou vzdušnost ocení i (nebo zejména:-)) člověk šlapající na trenažéru. Uvidím, co přinesou první výjezdy ven, očekávání jsou ovšem po kilometrech na trenažéru oprávněně vysoká. Na závodech asi použiji i gumičky k zachycení bot ve vodorovné poloze :-DDD.
A dvě důležité věci na závěr: design se líbí i manželce, prý mi půjde ke kolu ;-) a kde je možno koupit? Nejlépe tady. Cenu 3 499 považuji za velice příznivou.

neděle 17. února 2008

2008 týden 7 (11.2.-17.2.)

Jak jsem si minulý týden pochval prospěšnost odpočinku na prima trénování, tak tento týden již pozitivní vliv odpočinku odplul do kytek. Napadá mne lehká paralela s pohádkou o mašince Ludvíkovi, kterou si teď oblíbil Matýsek. Když jede mašinka do kopečka supí uff--uff--uff--uff--so--tva--le--zu--so--tva--le--zu, když jede z kopečka zpívá si užužužužužtomažuužtomažu. Minulý týden jsem se cítl na užtomažu, kdežt tento týden tak na so--tva--le--zu.
Ale pěkně popořádku. Od Michala jsem dostal následující běžecký rozpis:

Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 2x2km za 10´, 1km za 4:45´/ pauza 3´, V2
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Sob- 3R, 6km za 30´, 3V
Ned- souvisle 12km na 150 + 6km na 155 + 4km na 160

zejména neděle na mne dělala drsný dojem, už ta minulá o 4km na 160-ti bpm kratší mi dala pěkně pokouřit.
V pondělí jsem byl tak hotový z neděle, že jsem zařadil volný běžecký den o den dříve. Abych ho úplně neproflákal, dal jsem si v poledne 2km plavání a večer v době manželčina pilates hoďku a čtvrt točení na trenažéru.
V úterý už jsem vstal a odběhl lehkou devítku v terénu na 146-ti bpm.
Ve středu mne čekaly poměrně náročné úseky a na lačno to opravdu nebyla legrace. V poledne jsem to zkusil vyplavat v bazénu, nicméně trénink připomínal nejvíce bojová cvičení. Navzdory všem drahám volným plavalo 95% účastníků na šíř (a že nebylo lidí v bazénu málo), nicméně já jsem neodolal a šel plavat na délku. Spoustu ran jsem dostal, trochu víc rozdal a nakonec si získal zasloužený respekt:-)
Ve čtvrtek jsem si střihl 800km za volantem (Přerov Teplice a zpět), takže volno. Sportovně úplně plonkovní den to ovšem nebyl, protože jsem se na zpáteční cestě stavil v Brně u Pavla Baběráda a koupil od něj tretry Lake CX310. Udělaly mi velikou radost. Napíšu o nich později, protože mi vypověděl službu trenažér.
V pátek mne čekal oblíbený motiv 10x100-100, měl jsem ale veliký problém se vůbec pohnout trochu rychleji a opravdu jsem se obával víkendových běhů. Tak jsem si aspoň v poledne zaplaval a zařadil dost motýlka. Břicho mne z toho bolí ještě dnes:-)
Sobota a v ní trénink s úsekem 6km v tempu 5:00. Navzdory odpolednímu sluníčku fouká a je zima. První polovina z 6-ti km je proti větru, přesněji řečeno vichru. Držím tempo 5:08 a jsem rád, že žiju. Po otočce se mi tempo podaří zvednou a končím 6km v čase 30:06. Průměrný tep 172 je mi svědkem, že jsem se neflákal:-) 3km výklus vůbec nebyl uvolněný, naopak, trápil jsem se a uvažoval, že si zavolám taxíka..... Večer se u nás zcela neplánovaně sešla menší společnost. Zcela nespolečensky jsem jsem si dal dvě piva, v 11 večer je nechal napospas manželce a šel spát. Měl jsem toho plné zuby a pracovně náročný týden zavinil průměr 6:00 hodin spánku, což je zoufale málo.
V neděli jsem ráno nevyběhl, -12 mne odradilo. Dopoledne jsem byl venku s dětmi a hrál pitomou hru na běhání do kopce a z kpce, přičemž do kopce jsme museli křičet so-tva-le-zu-se-no-ve-zu a z kopce užtomažuužtomažu. To už jsem věděl, že odpoledne budou bolet holeně i achillovky. A taky jo. Protože bylo přimrzlo, dal jsem první polovinu kolem Bečvy terénem. Bolelo všechno a proti předchozím dnům nechtělo přestat. Za Grymovským mostem už to vypadalo, že holeně povolí, nicméně se náhle polňačka změnila v oraniště vytvořené kopyty koní. Začíná se ze mne stávat nepřítel koní. Pominu-li stále častější výskyt jejich výkalů na nejrůznějších místech včetně našeho parkoviště!!!, stále více cest je v době vlhka uvedeno do zoufalého stavu cválajícími lichokopytníky. Na rozbité cestě mne holeně znovu rozbolely. Když už jsem si myslel, že jsem fakt naštvaný, přidal se ke kopyty rozbité cestě i faktor traktoru. No to už bylo úplně v p....i. Zase tam chvíli nepoběžím. Po chvíli už jsem naštěstí přeběhl na asfalt, kde po chvíli bolest odezněla. Ještě 6km na 155-ti bpm docela šlo, ale 4km na 160-ti už mi dalo sakra pokouřit. Doklusání domů mi už jenom dodalo. Jediným světlým bodem byl na zpáteční cestě běh proti zapadajícímu slunci. Škoda že kolem Bečvy nejsou nějaké schody a socha. Mohl jsem si zapózovat v zapadajícím slunci jako jeden známý milovník syntetického testosteronu:-D

Součet za týden není zlý (viz tabulka), nicméně pocity už tak dobré nejsou. V nohách mám podobné pocity jako v září, kdy jsem byl pozitivně přeběhaný a i přesto, že průměrné tempo bylo také v tomto týdnu pod 6:00 na km, výkony byly výrazně horší, než minulý týden. Příští týden vypadá volněji, v sobotu mám v plánu Rohálovskou desítku. Snad se do té doby trochu zkonsoliduju.

pátek 15. února 2008

Italská specialitka

Představte si vychytaný trenažér. Elektronická regulace odporu konfigurovatelná z PC, tichý chod, možnost jízdy v prostředí virtuální reality..... No prostě výkřik moderní techniky.
Teď si představte, jak je to ve finále zrealisováno: motor s brzdou, na jehož ose je pověšen váleček z plastovým povrchem. Tělo motoru i s osou je přišroubováno na litinovém plátu a prostřednictvím dlouhého šroubu se dotláčí na plášť kola.....
A teď to příjde: šroub se dotahuje v součástce připevněné k litinovému držáku motoru. Tou součástkou je NÝT!!!!!!!! se dvěmi otáčkami závitu. Cca před 14 dny se mi nýtek povolil a začal se protáčet. Reklamaci jsem neřešil, nýtek trošku rozklepal a odjel pár tréninků. Dnes jsem ovšem objevil přítomnost právě dvou závitů. Ty se totiž po 14-ti minutách šlapání strhly. A je doježděno. Reklamaci řešti nebudu. Nechám to převrtat a navařit tam pořádnou matku.
Abych řekl pravdu, vždycky jsem choval poměrně silný despekt ke všemu italskému a domníval se, že svět kol je čestnou výjimkou. Kol možná ano, ale trenažérů jistě ne. Jak může na stroji s pořizovací hodnotou skoro 1000 EUR být na nejexponovanějším místě závit v subtilním nýtu se dvěma závity, mi prostě hlava nebere.
Kdybyste náhodou někdy přemýšleli nad trenažérem od Elite, kupte si Tacxe. Měl jsem to udělat taky.

neděle 10. února 2008

2008 týden 5 (4.2.-10.2.)

Tento týden sice nebyl nikterak objemově rekordní (zejména asi proto, že se jsem raději po nemoci ještě nelezl do bazénu), nicméně běžecky to pro mne týden neobyčejný, ba přímo mimořádný. Ale pěkně popořádku.
O Michala jsem dostal předepsáno následující:
Pon- klus 10km na 150
Ute- volno
Str- volno
Ctv- 3R, 10x100/MK 100, V2
Pat- klus 10km na 145/´
Sob- 3R, 3km za 15´, 1km MK volne, 2km za 9:50, V3
Ned- vytrvalost 10km na 150/´+6km na 155+2km na 160

V pondělí jsem nevstal, takže běh přišel na řadu až večer. Byl jsem docela zvědav, kterák to po nemoci půjde. A kupodivu, celkem to šlo. Průměrné tempo na desítce 5:36. Loni jsem touto dobou na těchto tepech běhal tempa více než o minutu horší, odpočinek při marodění mi nejspíš prospěl:-). Večer jsem se hecl na trenažér a protože mne nebavilo se flákat, celkem jsem si i mákl. Průměrné tepy přes 140 hovoří za vše
V úterý první ze dvou výletů do Práglu. Začátek v 5:00, konec ve 21:15. Prima den :-(
Ve středu jsem zařadil čtvrteční trénink s oblíbeným stovkovým motivem. Navzdory volnému rozklusání i vyklusání, to v součtu dalo desítku s průměrným tempem 5:56 na 146-ti bpm.
Čtvrtek proběhl další výlet do Prahy, začátek stejný, konec, bohužel, ještě o dvě hodiny později než v úterý.
I tak jsem ovšem v pátek ráno vstal a vydal se na desítku s předepsaným tepem 145. A vida i dnes tempo 5:53. Týdenní odpočinek mi zřetelně prospěl:-)
Na sobotu se docela těším. Svižnější úseky jsem dlouho neběhal, tempo 5:00 je prakticky na hranici mých schopností. Byl jsem opravdu zvědav. Upřímně řečeno, realita předčila očekávání. Přispělo k tomu jistě i nádherné počasí, které před polednem panovalo. Dalším důležitým faktorem bylo to, že jsem si připravený trénink zapoměl uploadnout do Garmina, což jsem ale v při výběhu netušil. Uložen mám totiž trénink na 4 + 2 km. Nu což, napadlo mne, když jsem si trénink takto zadal, pamatuju si 3 kiláky špatně:-). Úsek 4km se mi podařilo zaběhnout za 19:56, tedy prakticky přesně v tempu. Na vyklusání před dvojkou jsem se už točil domů a vítr místo proti začal foukat do zad. Dvoječka tím pádem pěkně odsýpala za 9:37, což bylo rovněž rychleji než plánované tempo. Celkové průměrné tempo tréninku činilo 5:27 při průměrném tepu 156. No bezva!
Pravda je, že jsem toho měl po běhu docela dost a s obavami očekával neděli, zejména když se na večer ohlásila návštěva, se kterou se lupal jeden sekt za druhým až do půl jedné ráno. Tím rovněž padla myšlenka časného výběhu, ale protože Aldaman beztak nemohl, nemusel jsem se tím trápit a vyrazil až kolem desáté. Počasí opět senzační. Desítka na 150-ti tepech v tempu 5:49, následující šestka na 155-ti v tempu 5:20 a poslední 2km už jsem měl trochu problém furt nepřidávat, ale stejně mi průměr vylezl na 162bpm pro tempo 5:10. Mám toho sice i po výklusu plné brýle, ale pocity veskrze vynikající. Průměrný tep 153, průměrné tempo 5:38. Kdybych byl takto schopen běžet na Grafilitu, budu spokojenost sama.
Mám za sebou týden, kdy jsem sice neplaval a na trenažér sedl jenom jednou (no toto možná ještě večer updatnu, nicméně zatím mám totální kopr a bolavé nohy z rána) ale všechny tréninky odběhal v tempu pod 6 minut. To se mi od doby, co jsem předloni začal systematicky běhat, doposud nepodařilo. Třeba těch skoro 500 odběhaných km za poslední 2 měsíce mělo smysl:-)
Tabulka pochopitelně chybět nemůže.

neděle 3. února 2008

2008 týden 5 (28.1.-3.2.)

Týden poznamenaný nemocí. Vlastně o něm píšu jenom kvůli kompletaci, aby nechyběl:-)
Pondělí: nemůžu ani mluvit, zánět hlasivek. Jsem doma.
Úterý: trochu sípu, je to lepší, jsem taky doma.
Středa: další pokrok, přesto ještě zůstávám doma
Čtvrtek: jdu do práce, na veliké povídání to ještě není, ale některé věci z domova dělat nejdou.
Pátek: ráno si zapomenu vzít biseptol, takže se prohlašuju za zdravého:-)
Sobota: celý den prší, tak nepokouším běh, ale sednu si hoďku a tři čtvrtě na trenažér. 30km s převýšením 910m. Následují 40-tiny na Labuti, obligátní krůtička na rožni a protože o půl deváté razím na večírek rodičů a přátel školy, moc se nemažu s vínem a rovnou si dám Mikrosový vlašský ryzlink ve výběru z hroznů 2000. Bohužel, už to není ten ze Železné, ale ani láhve z Ořechovky toho roku nejsou marné:-). Před odchodem stihneme ještě s milostivou paní stáhnout jeden sedlecký rýňák v bobulovém výběru a utíkáme na večírek. Elektrárenský klub je pořád stejný, jenom úroveň baru jde zoufale dolů. K pití je veltlín katastrofální kvality (nezvládám ani ve střiku), přerovský Zubr Gold, normálně prima pivo, zde ovšem tak přesycené CO2, že je prakticky nepitné. Mezi nabídkou lihovin (rum, zelená, vodka pochybného původu.........) vyčnívá jenom whisky Jameson, kteroužto jako žádnou whisky nepiju, takže večer dojíždím na půl pivu a 6-ti matonkách, základ z Labutě se hodil. Ale aspoň jsme trochu zatančili a abych si trochu spravil náladu, dali jsme si s kamarádem po doutníčku pana Churchilla. Ne že by je v klubu měli, přinesl jsem je prozíravě už z Labutě:-)
Neděle: manželce není dobře, takže ji nechávám spát a přebírám starost o domácnost. Poslední den odpočinku a od zítřka už zase vesele trénuju. Hurrrá!
Tabulku tento týden ani nezveřejňuji, k čemu prázdné buňky....:-DDD