pondělí 31. prosince 2007

Silvestrovský běh Přerov 2007

Na tento závod jsem šel s jediným jasným cílem, kterým bylo zaběhnutí osobního rekordu. Nebyl to ovšem cíl nikterak náročný uvážím-li, že jsem se ho účastnil poprvé:-) Ani ve snu mne ovšem nenapadlo, jak nízko si pro příští rok nasadím laťku.
Očekávání:
Tak nějak jsem si říkal, že tempo 4:45 na km by nemuselo být zcela nereálné. Trať je dlouhá jenom 8,5 km, něco naběháno je, čas pod 40 minut by byl prima.
Výmluvy:
Pravda, dneska jsem celkem brzy vstával, abych poslední předsilvestrovský nákup zvládl bez front a stihl závod. Tím pádem jsem pozdě snídal, byť jen lehce. Navíc mne přepadla nějaká nevolnost, takže jsem se zdržel na toaletě a místo rozklusu na start pěkně valil. No a v neposlední řadě mám za sebou měsíc s naběhanými 265-ti kilometry. Sice nijak závratnými rychlostmi ani na mne, ale celkem to cítím a mám lehký pocit, jakoby na mne něco lezlo (potvrdí nebo nepotvrdí se to v následujících dnech). Jo a samozřejmě váha na metráku.
Průběh:
Dorazil jsem na poslední k chvíli k lávce u tenisu, kde byl start. Protože mi číslo vyzvedl Ondra, mohl jsem doklusat rovnou z domu (necelé 3km). Jelikož mne při odchodu zdržely střevní potíže, až tak pomalu jsem klusat nemohl. Na startu byla řada známých včetně Ondry, Juramana, Aldamana, kolegů z TTS Osek a dalších.
Hned po startu mne zradil Garmin. Jako už jednou, seklo se mi tlačítko mode, takže nešlo pustit stopky. Viděl jsem tedy jenom tempo a tepy. Jak bylo tempo mizerné (i když v prvním okruhu ještě celkem solidně pod pět), tepy švihaly jako o život skoro od začátku přes 170 bpm. Možná skutečně vlaštovka nějakého zdravotního problému. Z 1. okruhu (běžely se celkem 4 od lávky u tenisu k lávce u loděnice, přes ni a zpět na lávku u tenisu) jsem měl ještě celkem solidní pocit, který se ale již v průběhu 2. kola vytrácel a já začal přemýšlet, co tam vlastně dělám. Tempo klesalo k 5:00, pomalu mne předbíhali člověkové zezadu (pravda, už po startu jich tam moc nebylo) a začínalo trápení. Zejména strana ve druhé polovině okruhu dost klouzala a stála mne hodně sil, což ale nejspíš všechny, že. 3. kolo bylo asi nejhorší. Hned v jeho začátku mne předběhl vedoucí závodník Petr Vymazal a pak už šlo přeze mne v různých odstupech čelo závodu. Celkem mi kolo nadělilo asi 10 lidí. A já se z celkem solidní demotivace dostával do ještě solidnější depky. S tím jak klesala nálada, mírně rostl tep ke 174 a úměrně tomu, bohužel, klesalo tempo k 5:30, na kterých jsem to už ňák dožil. Poslední kolo bylo stejně na pytel jako předposlední, jenom bylo trápení mírně vylepšováno vědomím, že už se opravdu blíží konec. Těsně před ním mne ještě předběhla oddílová kolegyně z TTS Osek Monika Kopečná (všichni mužští kolegové už byly v cíli drahný čas), na nějaký finiš už jsem opravdu neměl kam hrábnout. Její mladší sestra, která mne ráno způsobně pozdravila "dobrý den" jako starého kusa, se asi ze stejného důvodu slitovala a doběhla za mnou (teda možná, výsledky nemám, ale nevšiml jsem si, že by mne předběhla). V cíli mi bylo fakt blbě a jeden člověk za druhým mi říkali: "tak co, jak je? Dobrý ne?". Neměl jsem ani sílu, abych je postupně posílal do p..., vesměs šlo o kamarády:-D. Po chvíli jsem se nějak vzpamatoval a klusal domů, protože od 12:00 jsme měli rezervaci na oběd v Městském domě.
Hodnocení:
Abych řekl pravdu, přemýšlím, proč se vlastně honím. Nějak pátrám v blogu, jestli jsem někde nepopsal, proč vlastně trénuju, trochu exaktně, ale nic nenecházím. V nějaké světlejší chvilce si to budu muset, napadne-li mne prima důvod, zaznamenat a v podobných chvílích, které mne jistě čekají, se k tomu vracet. Z času 43:45 jsem opravdu otrávený a asi budu muset ve svém běžeckém tréninku něco změnit, pozměnit, upravit a tak. Hlavně samozřejmě budu muset zhubnout, jenom si říkám, jestli cesta důslednější diety a návratu k činkám nebude méně frustrující. Ono mne to asi do zítra přejde, ale si to píšu včil, abych si dnešní frustraci pořádně pamatoval. No nic, za chvíli razíme slavit, jídla i pití jsou haldy, tak uvidíme, jaké následky zanechal závod na schopnosti organismu vyrovnat se s produkty konzumní kultury:-)

čtvrtek 27. prosince 2007

Týden 52. (24.12. - 30.12.), Silvestrovské číslo:-)

Mám za sebou poslední týden roku 2007. Nebudu se pouštět do žádného bilancování, to si nechám až na začátek roku 2008 a vůbec uvidím, jestli se ho nakonec spáchám. Nějak se mi všelijaké sumáře začínají zajídat, takže počkám, posedne-li mne grafomanská bilanční můza:-).
Týden, jako jediný v roce, začal pěkně zostra Štědrým dnem, dost dobrý důvod, myslím, zařadit tréninkové volno. Samotný svátek je už tak dost vysilující:-D. Největší radost mají z dárků pochopitelně děti a jelikož jsou doma dvě, je jich pod stromečkem pěkná kupa. Největší radost ovšem způsobí obvykle pouze jeden dárek, často ten koupený na poslední chvíli za pár šupů. U Marušky se tato teorie nenaplnila, její touhou byly kolečkové brusle a jejich nalezení pod stromečkem (schválně jsem je nechával až v zadu a sledoval její nervozitu, že mezi dárky nejsou:-)) vyvolalo očekávanou bouři nadšení a havárií při pokusných jízdách bytem. Naštěstí se tyto havárie obešly bez zranění a tím i večer bez zbytečných nepříjemností.
Matýsek ovšem, to je jiná. Mezi několika sofistikovanými dárky vyvolala největší nadšení motorová pila doplněná o pracovní brýle a respirátor, které z malého chlapečka s plastovou motorovou pilou:


















spoluvytvořila monstrum přišedší z Texas chainsaw massacre:-D























A nemůžu se nerozdělit o obrázek prostoru před stromečkem, jak vypadal bezprostředně po rozbalení dárků, prostě totální binec, do kterého ještě po chvíli přibyly všechny vybalené hračky, ale to už jsem neměl na focení sílu a raději jsem se věnoval konzumaci vína, protože jsem otevíral samé prima lahve, které by mi rodiče s manželkou vypili:-).
A tím vlastně tento takzvaně odpočinkový den můžu uzavřít.
V úterý už to bylo lepší. Jelikož jsme byli pozváni k rodičům na odpolední návštěvu (kde se dala tušit další obžerství) a já dostal svolení k nim běžet, nabalil jsem si do batůžku věci na převlečení a dal si lehký běh na usazení oběda, což se podařilo. Po návratu od našich se ještě stavili na večer obojí švagři i s dorostem a stala se neuvěřitelná věc: Ondra u nás jedl, což svět ještě neviděl. Oko i ruka fotografa (moje:-) ovšem byly ve střehu a je to zdokumentováno.
Ještě lepší ale bylo, že jsme se právě s Ondrou domluvili na ranní výběh a dali si ve středu prima ranní kros Tršickou pahorkatinou při kterém lehká váha Ondra tepal jenom o 5-7 tepů níže než já. Není to ale tím, že bych na tom byl tak dobře;-) Sportovní den pokračoval od 19:00 bowlingem s kamarády, kde jsem dosáhl osobního rekordu 167 (do té doby jednou v životě 120) a dostal za to na památku kuželku:-). Na tomto případě je vidět, jak se pravidelný trénink projevuje na výkonnosti. Bowling totiž v posledních 3 letech trénuji pravidelně na Štěpána a již třetí trénink ve třech letech přinesl takový pokrok:-). Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že jsem tomuto výkonu v průběhu večera už nepřiblížil:-).
Protože to ve středu proběhlo s hlídáním, musel jsem ve čtvrtek ráno vyzvednout děti, čímž padl případný ranní běh a stejně se mi moc nechtělo, jaxi mne bolely nohy. Dokopal jsem se aspoň na trenažér a vyvalil se až do výše 910m:-).
Na pátek jsem plánoval dlouhý běh a vypadalo to, že nás poběží mraky. Chtěl běžet jak juraman, tak i Ondra, nakonec to ale dopadlo zcela jinak. Juraman si to rozmyslel a Ondra jel raději lyžovat a ke své smůle si lehce pochroumal koleno. Doufám, že to nebude nic vážného. Vyběhl jsem tedy sám a řekl si, že to zkusím trochu svižněji. Tempo 5:30 se ovšem, bohužel, ukázal jako příliš svižné pro metrákového (rovněž zase bohužel:-) chlápka. Ještě k Oseckému mostu to jakž takž šlo, zpět jsem ale šel po druhé straně řeky, kde je terén, fouklo do xichtu a ještě začalo sněžit. Do toho mi začalo velmi rychle docházet. Domů jsem dorazil docela mrtvý. Nehrozil tedy původně plánovaný trenažér a i sobotní volný den mi, myslím, udělal velice dobře.
Původně jsem ho sice neplánoval, ale protože jsme byli pozváni k našim na oběd a děti tam byly ochotny zůstat, vykvetl nám s manželkou volný podvečer a večer, který jsme strávili se sportem zcela nekompatibilně.
V neděli jsem si dal jenom lehký klus bez zapomenutého tepáku (klus k našim pro děti a auto:-)
Sice tento týden nedal v součtu nijak závratný objem (tabulka), ale mezi svátky jsem asi ještě tak disciplinovaný nebyl.
Uvidíme, co předvedu zítra na silvestrovském běhu, sice jsem ho nechtěl jít, ale když se nakonec podařila dovolená, tak tam nejspíše zajdu.
Podobně jako minulý týden si na tomto místě dovolím případnému čtenáři popřát tentokráte nikoli klidné vánoce, ale právě naopak, veselého Silvestra s jenom mírnou kocovinkou umožňující úspěšný start do nového roku. Mne čekají zásadní předsevzetí jako nekouřit a zhubnout:-)

neděle 23. prosince 2007

Týden 51. (17.12. - 23.12.)

Tento týden jsem chtěl zkusit proti předchozímu přidat. Sice to tak hodinově nevypadá, ale myslím, že se to povedlo. Sice jsem ubral plavání (víc času prostě nebylo) i trenažéru (po večer balíme dárky místo šlapání), ale zato jsem přidal v běhu. Bohužel ovšem s průvodními jevy, které jsem si vyzkoušel už na podzim. Tzn. bolí holeně, začínají achillovky...., uvidíme, snad tomu zodpovědný stretching pomůže.
Pondělí: debilně rozlítaný den. Běh jsem po poměrně zběsilém závěru minulého týdne vynechal, plavání nestihl, takže jsem se apoň svezl na trenažéru. Sledoval jsem u toho film "Horší už to nebude" a vřele doporučuji. Trochu mne mrzí, že manželku až tak nezaujal, ale možná to bude tím, že u něj dřímkala:-)
Úterý: ráno lehký klusíček, přes poledne plavání.
Středa: ráno motiv 10x100m, přes poledne plavání
Čtvrtek: neplánováná služebka do Prahy, takže volno
Pátek: ráno svižná (na mne) patnáctka v tempu pod 5:30. Tak svižně jsem v podzimní příprave ještě neběžel.
Sobota: jenom lehký odpolední klus, abych trošku setřásl manželčiny vynikající kotletky na houbách.
Neděle: dlouhý běh s Juramanem. Aldaman se vymluvil na nachlazení, tak jsme vyrazili ve dvou. Ráno jsem si zpestřil spadenou a ztracenou čočkou, jejímž hledáním jsem ztratil dost času. Zbytečně, musel jsem vytasit nový pár a stejně jsem dorazil na místo srazu pozdě. Lehýnce nasněžilo, cca 2cm, kolem Bečvy to vůbec neklouzalo, ale snížek byl krásně měkký, takže se prima běželo. Po asi půl hodině jsem i rozběhl bolavé holeně a zdálo se, že to bude prima trénink. Ještě když jsme se loučili s Juramanem bylo vše ok. Pak jsem ale zpomalil a bylo to v pikách. Úplně jsem vytuhl a domů se sotva doploužil a to mne čekal velký nákup, stromeček a další radosti z předvánoční přípravy. A to jsem ještě netušil, že se mi při manipulaci s vinným stojanem podaří rozbít láhev se sektem a pokrýt střepy a vínem skoro celý obývák. Jako odměnu mi ještě jeden střep rozsekl holeň. No nic, tak už dneska vypustím trenažér a budu se léčit.
Příští týden je třetí v mikrocyklu (jakoby se o něj pokouším), tak uvidíme, jestli ten ještě přidaný běh přežiju. Snad to ňák uprotahuju. Tabulka je zde.
Jelikož je toto poslední příspěvek před Vánočními svátky, dovoluji si na tomto místě popřát případným čtenářům jejich pokojné prožití mezit těmi, se kterými stojí za to, je trávit. No a když to podpoří Ježíšek nějakým prima dárkem, bude ještě pohodověji.

neděle 16. prosince 2007

Týden 50. (10.12.- 16.12.)

Po týdnu vydávaném za volnější, jsem plánoval týden trochu vydatnější. Věru, moc to tak zpočátku nevypadalo.
V pondělí jsem nevstal na běh, páč pršelo, ale aspoň jsem zaplaval a trochu potrápil trenažér.
V úterý jsem razil na dva dny do Práglu a optimisticky plánoval běh i plavání. Bohužel, v úterý večer pršelo jako o život, takže jsem nevyběhl a místo toho už pěkně po deváté chrupkal na hotelu v postýlce.
Navzdory časnému ulehnutí a dvěma nataženým budíkům, jsem ve středu nezvládl vstát na ranní plavání s etriatlonem v 6:00 a založil tak na druhý odpočinkový den v řadě. Když jsem večer dojel domů a místo trenažéru si dal čerstvou štičku v kombinaci s Cuvée Charmante, začal jsem uvažovat, že za odpočinkový budu vydávat tento týden.
Toto přesvědčení ještě umocnil čtvrtek, kdy jsem opět nevstal na běh a sice odplaval testíček na 1500m za 24:19min, což mne docela potěšilo, protože jsem bouchal až posledních 300, ale jelikož ženu bolela hlava, na trenažér večer opět nedošlo. Zato ovšem došlo na nějaké nezdravé potraviny a vínko.
V pátek jsem už prostě musel vstát, odběhl jsem oblíbený motiv 10x100-100 a dokonce přes poledne zaplaval. Gut.
V sobotu jsem opět vyběhl ráno, tentokrát s Ondrou, se kterým jsme potřebovali něco složitějšího probrat. Nějak se mi kousl tepák (zamáčkla se klávesa lap, čímž se garmin nedal ovládat a ani pustit hodiny) a z tohoto běhu nemám data. Protože je Ondra hoňák, při kecání jsme nějak pořád zrychlovali a při rozdělení tras jsem už běžel na 165-ti tepech. Dobré, navíc fučelo jako o život, možná ještě trochu více, než v pátek.
Večer šla žena na jakousi akcičku s bývalými kolegyněmi a já si tedy po uložení dětí vytáhl trenažér a trochu se projel.
Na neděli jsem byl domluven s Aldamanem. V 5:15 ráno jsem se probudil a zjistil, že jsem totálně tuhý a poslal sms, že běh ruším. Kvůlivá malé straně jsem ale musel stejnak z postele vylézt a hele, nohy se jaxi rozešly. Takže jsem zrušení zrušil a vyrazil. Na místo srazu jsem dorazil 5-ti minutovým zpožděním a Aldaman i s Juramanem již čekali. Bylo mi jich v té kose a větru docela líto. Kolem Bečvy nám fučelo do xichtu přímo brutálně, včerejšek byl rázem zapomenut. Horší vítr jsem letos ještě asi nezažil. Cestou proti větru jsme toho ani moc nenakecali, což o jeho síle vypovídá asi nejlépe. Cesta zpět už byla výrazně lepší. Jedna se lépe běželo a i společenská stránka výklusu získala na síle:-).
Celkem tedy ve finále solidní týden zakončený nedělní konzumací čerstvě vyuzených klobásek, mňam. To budu raději tlustý:-)
Tabulka je zde hier

čtvrtek 13. prosince 2007

Frankovka 2006 (Libor Veverka, pozdní sběr, barrique, Velkopavlovická podoblast, obec Čejkovice, trať Novosády)

Vlastně jsem původně o vínech v blogu psát vůbec nechtěl. Jednak jsem konzumaci poněkud omezil a navíc v poslední době příliš neexperimentujeme, protože když už si chceme dát láhev, je to při nějaké příležitosti a to dá člověk většinou přednost osvědčené záležitosti před nějakými experimenty.
Libor Veverka je výrobce, od kterého jsem toho zatím moc nenachutnal a co se týče červeného vína, je to moje vůbec první setkání s ním. A je potřeba konstatovat, že šlo o setkání velice utěšené, které se rozhodně zopakuje:-)
V poslední době vůbec vínu moc nedávám. Když už mám chuť se něčeho napít, sáhnu spíše po sektu, než po čemkoli jiném, další v pořadí jsou vína bílá a i když se moje preference v posledních letech pravidelně cyklicky střídaly (léto-bílé, zima-červené), letos jsem v létě chytil právě sektovou slinu, která mne zatím nepustila.
Dnes ovšem nastala naprosto anomální situace. Původně jsem se chystal večer usednout na trenažér, ovšem byl jsem manželkou požádám o přehodnocení, protože jí není dobře, třeští jí hlava a hluk trenažéru by jí asi moc dobře neudělal. Jako tolerantní manžel jsem jí vyhověl a nastal tradiční stav, kdy v případě operativně zrušeného večerního tréninku začnu šmejdit, co bych si dal dobrého. Bohužel, doma se řízením osudu ocitly některé produkty domácí zabíjačky a já (jako ostatně nikdy) neodolal vábení jitrničky, kterou jsem neměl dobře půl, tři čtvrtě roku a právě kořenitá, česnekově majoránková chuť ve mně vyvolala po delší době slinu na červené.
Po chvilkovém přehrabování v domácí zásobičce jsem zavrhl jihoameričany, kaliforňany a sáhl po Veverkovi.
Už krásný dlouhý tuhý korek dával tušit, že si vinař vína cenil. Následný pohled na etiketu s voltáží 13,5% dával tušit, že nepůjde o tuctový vzorek.
Po nalití do sklenice se ukázala nádherná viskozita i červená jiskrná barva s cihlovými tóny, které jsou ovšem spíše důsledkem zrání v mladých sudech spíše, než láhvovou zralostí.
Po zrakovém vjemu následuje čichový a ten je v našem případě velice uspokojivý. Dominuje výrazná třešňová vůně, kterou jenom velice jemně doplňují vanilkové tóny typické pro barrique.
Chuť jako poslední jenom potvrzuje veskrze pozitivní hodnocení. Opět typická třešeň v chuti, tříslovinky tak akorát a jemná vanilková "bariková" sametovost, to jsou hlavní charakteristiky povedené frankovky. Pro mne je potěšitelný zejména dokonale zvládnutý barrique, se kterým se zatím v českých zemích příliš pracovat neumí a dobře zpracovaný ho mám velice rád.
Rozhodně se do eshopu pana Veverky opět vypravím a tuto položku nezapomenu do košíku v několika kusec přihodit:-) Dlouho mi tuzemské červené neudělalo takovou radost o spokojenosti milostivé paní nemluvě.
No a trenažér spolu s energetickou likvidací jitrničky holt počká do pátku.

neděle 9. prosince 2007

Týden 49. (3.12.- 9.12.)

Týden byl plánovaný jako odpočinkový, nakonec se mi to díky volnějšímu závěru podařilo i dodržet:-).
V pondělí jsem nějak nevstal na běh, nestihl si jít zaplavat, tak to zůstalo na večerní trenažér. Na tom jsem si ale dal docela těla (na poměry). Na tepech 140 jsem na něm ještě nejel.
V úterý jsem si užil plavání. Díky stávce učitelů se v Olomouci v poledne bazén zcela zbavil lajn a šlo plavat na délku. Bohužel, této výhody využil kromě mne jenom Honza, takže chvilku trvalo, než drtiči šířek pochopili, že při intervalovém tréninku prostě prsařům (ani prsařkám) neuhýbám. Jeden starší šířkař mne dokonce potáhl za nohu a mrmlal něco dávání pozor. Při dalším setkání, kdy opět nechtěl uhnout, jsem ho lehce kopl a byl klid.
Večer nastal čas trochu provětrat čelovku a zaběhl jsem si kolem Bečvy s motivem 10x100m svižně 100MK. Prima, dobře se mi spinkalo.
Ve středu plánované volno kvůli služební cestě.
Ve čtvrtek jsem si dal ráno běh a protože mne po chvíli přestalo bavit klusání, vykašlal jsem se na tepy do 145-ti a trochu přidal. Tempo 5:48 značí asi můj nejrychlejší podzimní trénink. Domluvil jsem se s IM, že aspoň delší běhy budu běhat na vyšších tepech, aby to nebyla taková ploužootrava.
V pátek jsem se vydal ráno na bazén do Přerova, že to zkusím u Jardy Hýzla. Bohužel jsem se tam dokulil o něco později, takže jeho lajny už byly v plném intenzívním tréninku. Na veřejnosti bylo místo, tak jsem nakonec plaval sám. Ještě před vlezením do vody jsem ovšem notně zatrnul, protože jsem v tašce neměl brýle. To je pro nosiče kontaktních čoček katastrofa, páč se nedá plavat. Naštěstí mi Jarda půjčil náhradní, která má k disposici a já se v práci uklidnil, že po ztrátě peněženky v Praze, brýlí v Chrudimi, nepřibyla další ztráta na konto. Při chystání plavecké tašky jsem jenom nechal brýlky ležet na stole:-)
Podruhé v týdnu jsem plaval na 50m bazénu a tentokrát si dal pěkně do těla celou hodinu.
Na sobotu jsem měl domluvený delší běh s Aldamanem. Docela dost jsem se těšil, protože jsme spolu nebyli ani nepamatuju. Aldaman nakonec ráno (krutá šestka) domluvil i bráchu, takže jsme si to kolem Bečvy hasili ve třech. Pocitově super výlet. Nejenže jsme pěkně pokecali, ale na moje poměry se svižně klusalo (6:05) na nízkých tepech 143.
Večer se u nás po skoro roce stavili Jančíci, takže jsme se podívali na dno poměrně hodně sedmičkám vína a večírek pro naprosté vyčerpání účatníků ukončili až ve 3 ráno.
V neděli jsem původně chtěl zařadit trenažér, ale jelikož jsem jednak celkem jetý po ponocování a druhak jsem při kompletaci tabulky zjistil, že týden i tak vydal na 9 tréninkových hodin a měl být odpočinkový. Tak jsem si zařadil druhý odpočinkový den a bezva:-)
Od příštího týdne zase trochu přidám a navíc začnu konečně pořádně hubnout, váha se podezřele blíží metráku. Ach ty předvánoční večírky....

neděle 2. prosince 2007

Týden 48. (26.11.- 2.12.)

Původně to měl být odpočinkový týden, ale nakonec to skoro vypadá, jako bych trochu trénoval i když do plavání se mi nijak valně nechtělo:-)
V pondělí jsem se trošku projel na trenažéru.
V úterý se proběhl.
Ve středu se znovu proběhl a dokonce si i zaplaval.
Ve čtvrtek jsem si přivstal a dal si trošku delší běh.
V pátek jsem se opět projel na trenažéru a domluvil si na sobotu v výběh s Lukášem, který se nakonec po jistých organizačních komplikacích uskutečnil. Lukáš vyklusával, já si dal dost těžký kros:-D, prima.
V neděli jsem si hrál na boha a odpočíval po vydařené oslavě manželčiných narozenin. Ona taková krůtička z Labutě v kombinaci s vybranými víny unaví skoro stejně, jako těžký kros:-)
Asi budu odpočívat až tento týden.
Jó a tabulka.