neděle 28. října 2007

Týden 43. (22.10.-28.10)

Tak se po nějakém čase vracím k týdenním přehledům. Náhodou jsem totiž objevil možnost ukládat a publikovat dokumenty v officech na googlu. Beztak jsem přehledy posílal Michalovi v excelu, což teď už dělat nebudu, protože je budu ukládat právě do googlu. Vypadá to asi nějak takto: http://spreadsheets.google.com/pub?key=pAMhLYde9Af-6X0u31Z3BWw.
Příjde mi to prima a nebudu muset vyplňovat další tabulku, což mě už fakt otravovalo. Tento týden byl ve znamení flákání běhu. Pořídil jsem si totiž pěkný nový cyklotrenažér Elite Realaxiom, na kterém teď zkouším jezdit. Jde o trenažér s aktivní elektromagnetickou brzdou řiditelný počítačem. Představíte-li si tedy, že před kolem máte monitor, na něm předem nadefinovaný profil tratě a sledovátka všech možných parametrů (převýšení, rychlost, tep, výkon ve watech, kadence), představujete si správně. Kromě této funkcionality (axiom) má trenažér ještě program realaxiom, kdy se trať včetně videa pouští jako film na monitoru. Úchvatné. K základnímu balení jsou přihozeny 2 filmy (MS ve Veroně 2004 a nějaká etapa z TdF). Mraky dalších se dají stáhnou z webu, bohužel za ceny kolem 30-40Eur za kus. Budu se muset poohlédnout, po nějakém levnějším zdroji :-)
Po dvou projížďkách jsem vypravil na dvoudenní služebku do Prahy, kterou mi ozvláštnila ztráta peněženky s penězi, kartami a všemi doklady včetně malého techničáku, potvrzení o zaplacení pojištění atp. No prostě pech jako hrom. Na pátek jsem si tedy vzal dovolenou, že oběhám, co je třeba. Ovšem chyba lávky, v Přerově se na úřadech v pátek nepracuje. Takže to zůstává na pondělí, zatím jsem nikým.
No doufám, že příští týden bude trochu optimističtější.

neděle 14. října 2007

Konec závodní sezóny 2007

Na sobotu 13.10. byl plánován můj poslední letošní závod a jeden z naprostých vrcholů letošní sezóny: legendární Grymovská desítka. V termínovkách ji člověk nenajde, protože jde o neoficiální závod aktivních i neaktivních vodních pólistů, jehož věhlas již ovšem hranice přerovského vodního póla překročil a vice než třetina závodníků nemá (až na několik rodinných vazeb) s vodním pólem žádnou souvislost.

Je rovněž třeba uvést, že akce je ryze amatérská a dosavadní traťový record lehce nad 44 minut o tom jasně vypovídá.

Po výživném Michalově tréninku jsem si celkem věřil a i jeho doporučení, že můžu zkusit běžet tempo 4:30 slibující čas blížící se 45-ti minutám mne naplňovalo předzávodním optimismem. Věc doplnila manželčina výhrůžka, že pokud nevyhraju, vyháže mi všechny tréninkové pomůcky (kolo, garmina, trenažér….), protože prý stály hříšné peníze a nepřinesly kýženou výkonnost. Tuto, jak následující vývoj ukázal absurdní, podmínku naštěstí ještě před závodem odvolala:-).
Na startu se nás potkalo 11 a pozdravit přišel i Pavel Novák, který se ale špatně oblekl a až na místě mu došlo, že polobotky, rifle a bílá košilka nejsou na běh optimální:-)) Pravděpodobně uvěřil řečem švagrové, ke které chodí na rehabku, na téma jakou mám super formu a vyhrávám závody jako na běžícím pásu, takže se závodu zalekl a veřejnosti předložil výmluvu na pracovní vytížení.
Kousek jsem u lávky rozklusl, zapózoval se spoluběžci všudypřítomným paparazziům a už je tu start, po kterém celé startovní pole čítající 11 borců vyráží a to pěkně zostra. Garmin ukazuje tempo 4:20, o kterém pochybuji, že ho většina zúčastněných vydrží, takže v klid zpomaluji na 4:25. A dopouštím se chyby. Před nemocnicí asfaltka, po níž běžíme, zahýbá ostře vlevo z kopce a ostře vpravo. Všichni sbíhají na trávu už kus před zatáčkou, já čekám až na druhý seběh, protože mi to příjde kratší a díky zkratce se ze pozice ve středu dostávám s asi 15-ti metrovým odstupem na konec. Mám ovšem zase tu výhodu, že mohu zezadu hodnotit chyby v běžeckém stylu závodníků….

Pomalu se posouvám vpřed před Milana, Jirku, Roka, Tomáše, až předběhnu i Jirku Zeťáka a přede mnou zbývá už jen 5 mužů. Chrobák s Honzou a Honzou Kolegou jsou dost vpředu a vypadají velice svižně. Velmi rychlo přestávám uvažovat o tom, že bych je dobíhal:-). Za nimi běží Miloš s mladým Střípkem. Je mi jasné, že Honza Kolega, stejně jako loni, určitě přepálil a měl bych ho letos udělat, první 3km se ale držel na špici. Spíše doufám, že bych mohl stáhnout Miloše. Pokusím se zrychlit, čímž se moje tempo ze 4:30 změní na 4:35 a od té chvíle trvale pomalu klesá bez ohledu na vynakládané úsilí. Záhy opouštím myšlenku, že bych dvojku před sebou doběhl a raději sleduji, že z čela odpadl Honza Kolega. Ještě před mostem ho stahuji tak na 10 metrů. Za mostem se ohlížím a vidím, že už na něj vbíhá Jirka Zeťák. Sákryš, Jirka má vždycky drsný závěr, takže budu mít co dělat. Most po 5,2km za 23:10 dává tušit, že kolem pětačtyřiceti to dneska nebude.

Snažím se dohnat Honzu, ale ten přidává. Do kelu, já ho snad nedám. Naštěstí mu asi tak na 7km fakt dojde a jdu před něj. To už ale při letmém ohlédnutí zjišťuji, že přichází Jirkův čas a s tmou před očima se snažím uhájit páté místo. Tma netma, na začátku panelky jde přede mne, a kolegiálně mi nabídne, že doběhneme spolu. Já už ovšem nemám z čeho, takže od něj na posledních 400m dostávám nějakých 20s.

Nakonec je z toho 6-té místo, poprvé od roku 2000 čas pod 50 minut (předloni 58, loni 53, letos 49:11) a přesto jsem zklamán i když s váhou přes devadesát pět jsem byl jasně nejlepší:-).

Z cílové fotografie je pěkně vidět, jak předstartovní soustředění vystřídalo uvolnění a radost nad dalším úspěšným absolutoriem.

Ta skutečně nejhodnotnější část ale na závodníky i jejich doprovod teprve čekala. Nejprve vyplavání a pára na bazéně a od 18:30 pořádná krůtička na rožni U Labutě zapíjená těmi nejvybranějším tuzemskými i zahraničními víny. A že jsme si letos zasloužili. Více než polovina závodníků v čase pod 50, to historie nepamatuje, navíc hned první dva závodníci šli v čase lepším stávajícího rekordu akce.

Jako každoročně padl návrh, že bychom běh příští rok už vypustili a šli rovnou do hospody, který byl nakonec, jako každoročně, o rok odložen:-).

No teď už teda zbývá jenom jakési to přechodné období a pak objemové, snad mi z něj nenaroste bachor.

neděle 7. října 2007

Další téměř neběžecký týden snad s blýskáním na lepší časy

Po zoufalém posledním záříjovém týdnu jsem měl první říjnový ordinován jako odpočinkový. Dokonce i můj drsňák trenér se nade mnou slitoval a naordinoval mi méně než 50km běhu ve čtyřech trénincích doplněných o alespoň 2 návštěvy bazénu.
Přestože první běh byl zařazen na pondělí, neodolal jsem pěknému počasí a vydal se do práce na kole s tím, že klus posunu na úterý. Navíc se mi podařilo zajít přes poledne zaplavat, takže jsem byl se dnem velice spokojen a po večerním protažení se cítil jako znovuzrozený.
Přestože to původně vypadalo ne bezprahový týden, v pondělí se ukázalo, že tomu tak nebude, ba dokonce se Praha protáhne na 2 dny kvůlivá teambuildingové hospodě. Časně ráno jsem si tedy v úterý odběhl pondělní sedmičku a vydal se směr Praha čelit poradě, jednomu výběrovému řízení a hospodě. Ta se konala v zařízení Antal kousek od metra Budějovická. Neplatit to firma, tak tam vydržím max 20 minut a ještě seřvu personál (a to jsem pil pivo:-). S takovou samozřejmostí servírovaná podmírová piva jsem ještě nikde neviděl. Průměr byl malá plzeň v normálním krieglu, když měl člověk kliku a číšník moc cestou nerozbryndal. Bylo-li reklamováno, byl člověk vystaven nezájmu na cca 15 minut, načež dostal zase podmíráka. Za zdaněné peníze tam nikdy nepůjdu :-)), protože ani kuchyně nevyniká kvalitou a zajímavostí.
Na středu jsem měl naplánované jenom schůzky s podřízenými a po poledni cestu domů. Člověk míní, náhoda mění, takže se ze středy vyklubal ultramegagigakripl den, kdy se pokazilo moře věcí a já razil k domovu až kolem šesté odpoledne s návratem kolem desáté. To už na nějaké pohybové aktivity nebylo ani pomyšlení, ale bohemka Préstige demisec do nás s milostivou paní jenom zasyčela:-)
Ve čtvrtek jsem si ráno vyklusl 8km, ale bazén nestihl, proklatě plný den po dvoudenním praholaborování.
V pátek se mi ráno nechtělo vstávat, takže jsem si jenom přes poledne zaplaval nějakých 1600 s hlavním motivem střídání KN a dvoustovky s packama. Celkem jsem se vyblbl a ještě byl plný bazén docela šikovných holek. Litoval jsem nenasazených kontaktních čoček:-)
V sobotu jsem si dal po obědě Michalův oblíbený motiv 5km rozklus 10x 100m svižně + 100 výklus, s výklusem nakonec.
Na neděli jsem se těšil nejvíc. 17km na 155bpm, navíc domluveno, že se potkáme ráno s Aldamanem. Už jsme spolu nevyrazili ani nepamatuji. Když ráno dobíhám k lávce, kde je sraz, vidím Aldamana kousek přede mnou. Jenom si říkám, proč tak pitomně obíhá rybník z druhé strany. V místě srazu zjišťuji, že to není Aldaman, anóbrž Juraman, který se rozhodl jít s námi. Podobnost nicků není čistě náhodná, protože se jedná o dvojčata. Jsou si kluci setsakra podobní a navíc běhají oba líp než já:-), takže mi běh na 155bpm mírně otravují tím, že Aleš jde na 135bpm a Jirka 140bpm. Na desátém kilometru to točím, protože jsem nějak tuhý a jak se mi v sobotu zdálo, že by to mohlo začít zase jít, tak dneska ne. Trápím se a běžím bez radosti, ještěže sám, bráchové to natáhli až k Oseckému mostu. Jako jedna z možných příčin tohoto únavého stavu mne napadly volné radikály. To jsou hrozné potvory, proti kterým je třeba bojovat, takže jsem vytáhl hned na třech frontách. Posnídal jsem po běhu kozí kefírek (krok 1), k němu pomeranč a pětistovku céčka (krok 2), celozrnný chlebíček se šunkou a jako nejtěžší kalibr jsem manželce otevřel pod ragú zákeřně Vavřinečka ze Znovína, 2006 z Hostěradic z mé oblíbené vavřincové a rýňákové vinice Volné pole, který jsme ze zdravotních důvodů k snídani dopili (krok 3, klíčový). To by v tom byl čert, abych s radikály nezacvičil:-D
Uvidíme tedy, co přinese příští týden. Předpověď počasí je optimistická a to i na víkend, kdy by moje podzimní běžecké úsilí mělo vyvrcholit pólistickou desítkou. Tak třeba má Michal v rukávu nějaká ladící kouzla, budou sakra potřeba. Achilovky povolily, holeně i koleno se zdají ok, takže zlobí už jenom kyčel a nárt, který ale u běhu nebolí.
Apropó nárt. Na běhej.com se objevil od VanaXXL zajímavý link na stránky new balance, kterak správně vázat tkaničky. Zkusil jsem nekřížit šňůrky na posledních dvou dírkách a fakt mi to pomohlo, žádný tlak a tak.

pondělí 1. října 2007

Běžecká mizérie, aneb prakticky neběžecký týden

Po dvou skoro 80-ti kilákových týdnech mi Michal vyšil týden s relaxačními 60-ti km. Pravda, ještě zjara by mi to přišlo jako totální maso týden, teď ovšem, po pár týdnech řízeného tréninku už mi to tak nepřišlo.
Nicméně ani tento "lehký" týden se mi nepodařilo zvládnout. Zničehonic se mi najednou ozvalo hned několik částí nohou, převážně tedy nohy levé i když některé symptomy jsou symetrické a nárt mně bolí jenom pravý. Tak to vezmu odspodu. Pravý nárt, nevým, jestli slabý výron či něco jiného, ale když přitáhnu špičku k holeni, tak už neohnu prsty, jak mě nárt bolí.
Směrem výše nad nártem jsou achillovky. Ty mě bestie bolí obě na vnitřní straně. No bolí, je to takový tupý pocit po chvíli běhu, který tak po 5-ti až 7-mi km zmizí.
Prakticky v sousedství jsou holeně, které se chovají hodně podobně. Když se rozbíhám opravdu opatrně a dlouho, tak o nich ani nevím.
Levé koleno. Na kolena jsem nikdy moc netrpěl, když se něco ozvalo, stačilo přestat šidit strečink a dobré. Teď to neplatí, levé, potvora, jakoby občas chvílemi selhávalo. Nic fatálnícho, ale otravuje to.
Zejména v kombinaci s tím, že se stále občas ozývá levá zadní strana stehna a teď v kombinaci s bolestí v kyčli. Z té mám největší obavy. Snad naordinované plavání pomůže.
Jak to tedy vypadalo.
V pondělí jsem podle rozpisu odklusal 6km na 137bpm. Předepsáno bylo 135, ale na těch to nešlo.
V úterý to byla osmička na 145bpm, dal jsem 146 při tempu 6:03. Prostě krize a vůbec mne to nebavilo.
Ve středu desítka na 150bpm. Tu jsem přesunul místo volného dne na čtvrtek kvůli středeční poradě, jež se protáhla.
Takže ve čtvrtek místo desítky jenom osmička na 147bpm. Večer se spustila taková mlha, že jsem prostě nemohl rychleji. Při tempu, jakým jsem se ploužil strašně vysoké tepy.
V pátek Michalových oblíbených 10x100 s meziklusem, u kterých už jsem cítil, že je to v pytli.
V sobotu asi nejdůležitější trénink z týdne 3x2km ve 4:30. Totální deziluze. Při tempu 4:40 jsem po kilometru vytuhl, musel zastavit a když jsem se po chvíli zkusil rozběhnout, zkončilo to lehkým blinkem a doploužením se domů. Nedělní 16-tku jsem vypustil a raději sbíral body v ZOO Lešná a na závěr náročného dne se odměnil červeným burčákem.
Tento týden mi Michal naplánoval ještě volnější, pokusím se dodržet doporučené plavání, které od dovolené flákám na 100%.
Klíčový závod se blíží, tak snad budu aspoň natolik použitelný, abych nepodal potupný výkon.
Uvidíme, co dá tento týden :-D