neděle 29. července 2007

Babický triatlon 2007

Na rozdíl od Hulmena jsem na tento závod vlastně původně nechěl jet. Druhý závod ve dvou dnech, co na to manželka a tak vůbec, ale protože nastaly dvě okolnosti:
- Ondra s námi nejede na Karlov, takže příští sobotu nepojedu tt v Rýmařově, sám ze skupiny odjíždět nebudu
- 1. září, kdy jsem původně hodlal zakončit sezónu dlouhým Bečvoman Ironczechem a po jeho zrušení Pilmanem, se vyskytla společensko chlastací akce, kterou prostě nemůžu bulnout.
Tím pádem je z tohoto víkendu poslední triatlonový víkend mé letošní sezóny. Beztak se mi tam ale nechtělo a pro odjezd jsem se definitivně rozhodl až v neděli kolem půl deváté ráno. Tím se dostávám k pitomému zvyku na závodech Hanáckého poháru, kterým jsou polední starty. Z pohledu rozvržení dne snad nejdementnější čas. Zabité dopoledne a čeká-li člověk na výsledky i odpoledne. Třeba se to příští rok zlepší, nebo jsem v tomto jediný kverulant;-).
Do Babic dojíždím na poslední chvíli (prezentace do 11:00, já dorážím 10:45. Tak na knap to nemám rád), po mně ale ještě doráží celá řada borců, kteří se pravděpodobně dozvěděli, že jsem nakonec přijel a kolem půl dvanácté je to třeba Robert Fojt nebo Petr Vabroušek;-). Martin Kňáva nejspíš někde bez přípravy zdolával bečku, svatbu, nebo se třeba vytasí s nějakou jinou blbinou;-) Při registraci dostávám číslo 44 a valím s věcmi do depa. To mi připadá malinké, navíc není průběžné, snad tam nebude moc chaos, plavání je přeci jenom dost krátké. Voda vypadá obstojně, plave se na druhou stranu, kde jednu bójku tvoří obrovský nafukovací sněhulák a druhou nafukovcí flaška, hezké ;-). Navzdory pohodě na obrázku je brzy ve vodě pěkná tlačenice, vždyť na start se postavilo 97 závodníků.
Voda je teploučká a jsou zakázané neopreny. Moje dobrá sedmdesátka implantovaná pod kůží opět pořadatelům uniká ;-D.
Stavím se vlevo a čekám na start. Pořadatelé nechávají čekající pěkně vytrápit a některým chrtům se už hezky klepe brada. Napínat nás ještě 10 minut, bude startu schopná polovina závodniků. Po startu dobrá mela, mačkačka, no zlatý Hulmen. Musím použít i některá ostřejší pólová odšlápnutí abych získal respek okoloplujících. Chvíli se mne dokonce snaží přetlačit borec s topem Tufo, který po zjištění, že to nepude, zrychlí a jde přede mne. Jelikož top s tímto logem měl dnes jenom Petr Vabroušek, ťukal jsem se s ním, no vida ani mi moc neuplaval:-)Na obrázku jde z vody Ondra, za ním Petr Vabroušek, další dva borci a ta zvednutá hlava je moje. Výběh do kopečka v depu je krutý, pak ponožky botky, helma, brýle, přehazka s číslem... a seběh na čáru v tretrách. Nasednutí na kolo (skákat z běhu jako klučinové kolem nehodlám, na to jsem příliš gramlavý) a hurá jedem. Už při plavání se cítím tužší a kolo tak zpočátku vypadá taky. Během chvilky mne sjíždí Peťa Kuča, v kopečku na mne dokonce chvilku čeká, ale nejsem dost technicky vybaven na střídací jízdu. Kohosi sjedem, skupinka má tak 5 lidí a najednou se zezadu přiřítí Aleš Dedek, jede fakt drsně, ale z mého pohledu jde tempo skupinky do háje. Jakmile jde z čela Aleš nebo Petr grupa zpomaluje, pak zrychluje.....kašlu tedy na ně, nechám je ujet a jedu si svoje. Dokonce se snad rozjíždím. Už mne po otočce nikdo nedojede, za to já jednoho odpadlíka s číslem 14 jo. Je to pěkná mrška, pověsí se a jede. Spolupráce nula a na běhu je potom jako rybička. To já tedy ne. Už výběh do depa je maso, přezout do maratonek , dotáhnout dětské gumové tkaničky a davaj dolů na hráz a dál a dál. Od samého začátku mám pocit, že prakticky stojím a vůbec neběžím. Do značné míry je to asi pravda, protože Ti co mne předbíhají, mi dávají přímo brutálně. S běham prostě musím do příštího roku něco víc udělat (taky asi hlavně se zastaveným poklesem váhy). První polovina běhu je až po otočku převážně mírně do kopce, zpět překvapivě převážně z kopce. Zhruba na 1,5-tém km potkávám čelo závodu. První Michal Kumstát, druhý Laďa Dvořák, třetí Petr Vabroušek, další nepoznávám, ale všichni běží prostě parádně. Mám co dohánět;-) Nakonec se jaksi dotrápím do cíle a mám toho fakt plné zuby, hlavně poslední kratinký kopeček do cíle je opravdu mazec.
Jak to probíhalo dál moc nevím, slíbil jsem totiž, že se vrátím tak, abychom bez problémů vyzvedli Marušku z víkendového pobytu u koní, takže po lehkém návratu trochy krve do hlavy se balím, ani nepřevlékám, jenom hodím do auta na sedadlo osušku a valím domů.
Tím již nemohu líčít, co se dělo pozávodě, nicméně jedno překvapení jsem si nechal až na doma, protože po importu dat z hodinek jsem zjistil, že na kole jsem dal lepší průměr, než v Hulíně, běh na vetřinu stejné tempo 4:53. V Babicích to nicméně stačilo pouze na 54. místo z 97-mi účastníků. I tento výsledek však stačí na to, abych se v hodnocení Hanáckého poháru posunul na konečné 37. místo, což je o 2 místa výše než loni a třeba Robert Fojt je jenom o jedno místo přede mnou s náskokem mizerných sedmi bodíků. Bez nějakých spekulací o počtu absolvovaných závodů za mnou v celkovém hodnocení končí Kňáva, Vabroušek, Dvořák, Kumstát....Myslím, že nejsem jediný, kdo bude muset na zimu máknout :-DDDD
Nu tt sezóna mi zkončila, práce na zlepšení v běhu je zatím celá přede mnou. Už se těším na první ironmanovi tréninky.

Hulmen 2007

Na tento závod jsem se docela těšil. Znám Hulínské koupaliště, které je jedno z nejhejzčích v regionu navíc s velikánských brouzdalištěm pro Matýska, takže jsme závod pojali jako vyloženě rodinnou atrakci s manželkou, Matýskem, švagrovou Zuzanou, oběma neteřemi i Ondrou, který ale nezávodil, aby se pošetřil na Babický triatlon v neděli. Druhým velkým plusem závodu je časný start (9:00), po závodu tedy zbývá prakticky celý den na vodní hrátky a radovánky. Jednou z těch prvních bylo zjištění, že jsem nenabil akumulátory do foťáku, čímž z této prima akce nemám ani obrázek, škoda.
Prezentace proběhla v pohodě, stejně jako cesta navzdory ranní hodině, nafasoval jsem vzorek musli od Dava, Delissu a citrónku (něco takového asi prvně) a číslo 35. To mi bylo napsáno ukrutně tlustým a i jinak brutálním fixem na obě nohy i ruce a barvou z něj jsem si zašpinil komplet všechno oblečení, jež jsem měl sebou ;-) Na start se postavilo skvělých 119 lidí.
Plavecká část probíhá v bazéně vždy po 15-ti závodnících, kteří pak normál valí do depa na kolo a dál. Nevýhodou tohoto modelu je malý přehled o vývoji závodu (což mne například netrápí;-)), ovšem zásadní výhodou je jak luxusní nekontaktní plavání v 50-ti metrovém bazénu, tak i prakticky bezhákové závodění.
Jak si bystrý počtář spočítá, startoval jsem ve třetí vlně. Počty sice narušil pořadatel tím, že do druhé rozplavby zařadil jenom ženské, ale asi byly všechny brzo regnuté, že jsem se do třetí vlny vešel. Plavalo se mi dobře (nejspší díky točenému pivku, které jsem díky včasnému příjezdu před startem stihl) , jenom škoda, že jsem ve vlně prakticky neměl soupeře (trochu jsem se bál Aldamana, ale asi neměl den :-)). Nejlepšímu dalšímu závodníkovi jsem na 450-ti metrové trati nadělil 110m a lezl ven za obstojných 6:40, kterýžto náskok mi ovšem užralo depo, kde jsem šel i do ponožek. Po Grafilitu jsem nechtěl riskovat puchýře. Kolo je svižné, na trati jenom jeden kopeček cca na 10-tém km, kde mne dojíždí první a také poslední cyklista. Chvíli za ním vlaju, pak mi ujede, pak ho sjedu, chvíli se střídáme (mezitím sjíždíme nějaké holky plavající před námi), nakonec mu jaxi ujedu. Švihá mi to hezky až do chvíle, než přijedu na křižovatku do Břestu, kde jsem tedy rozhodně neměl co dělat. Přejel jsem, já trouba, poslední odbočku vlevo (šipky byly malé, červené a jám mám 4,25 dio na obě oči, navíc mi to hezky jelo, kdo by zatáčel;-)). V Břestu jsem se rozhodl neotáčet, ale uhnul jsem vlevo a dojel do Hulína po hlavní od Přerova, čímž jsem si natáhl kolo odhadem o 2-3 km. Průměr 34kmph potěšil. Takže hurrá na běh. V depu se zas jaxi dlouho šmrdlám a razím na dál. Sbíhám znova holky, které jsem už předjížděl a jsem sbíhán běžci, kterým jsem možná mohl ujet. Naštěstí jich díky rozestupům není moc. 6 km nakonec dávám za 28:43. Tak rychle jsem letos ještě neběžel.
Nakonec z toho vyšlo celkově 38. místo, 6. v kategorii nad 35 let. Na bednu chybělo necelých 7 minut. Nebýt pokaženého kola.....Jarda Zdráhal mi dal 40 sekund....škoda. Ale aspoň jsem ho nenaštval jako svého nového klubového kolegu, protože na můj zdvořilý dotaz o vstup do oddílu mi Petr Dohnal z TTS Osek neodpověděl pyšně v duchu Mirka Dušína, že klub je plný, ale naopak s tím neměl nejmenší problém a po pár dnech mi dal vědět, že členové s mým přijetím souhlasí. V Hulíně jsem tedy provedl historický akt a podal přihlášku do oddílu TTS Osek Nad Bečvou, čímž se za pár dní stanu registrovaným a pro nevybavené kolo nebuzerovatelným borecem :-D. Navíc budu muset celou zimu pilně trénovat, abych novým kolegům aspoň občas viděl záda.
Ale zpět k závodu. Už toho vlastně moc nezbývá, protože v tombole jsem nevyhrál (Aldaman ano a pěkně mne tím rozhodil) a líčít Matýskovy kraviny v brouzdališti by vydalo na novelu. Jednu věc však vyzdvihnout musím a to občerstvení po závodě. Pořadatelé se vykašlali na tradiční guláš či malinko méně tradiční těstoviny a podávali řízek a to Řízek s velkým Ř. cca 2x tak větší rozlohy než přiložený krajíc chleba a minimálně 1,2cm tloušťky v nejtenším místě, které bylo malinké :-D. Křupavá strouhanečka, no mňam. Moc tuto potravinu doma nevaříme, ale já si v sobotu na kuřecím řízku pošmákl jako už dlouho na ničem.
Ze svého pohledu hodnotím akci jako skvělou. Hezký závod, umístění bych předem bral všemi deseti, škoda nataženého kola, mohlo to být ještě lepší a cenné body rodinného soužití, protože blbnutí mi trvalo přesně 1:34:19. Závodu se neúčastnil ani jeden z mých mediálních oblíbenců, asi to mají daleko.
Tím bych měl prakticky končit, ale přihodím malou veselou večerní historku. Po návratu z Hulína jsem slíbil kamarádovi vyřešit nějaké potíže na jeho notebooku. Cestou jsme se (pěšky) stavili v obchodě koupit něco na snídani, protože doma bylo totálně vyjedeno. Opravil jsem noťas, nachutnali jsme vína dovezená z Itálie (chardonnay z Traminu a jiné lahůdky), Matýsek si vesele hrál, vyhlížel za oknem pavouky a najednou se dalo do deště a nastalo skoro deset večer. Navzdory x taxi firmám v Přerově se polovině nedalo dovolat a firmy, které braly hovory, nabízely příjezd kolem půl hodiny. Využili jsme tedy nabídky hostitelky, že nás hodí domů. Čekaje na odvoz dcery z nočního vlaku totiž nepila. Dorazili jsme domů a sotva Dája odjela, zjistli jsme, že nákup zůstal u nich. Jelikož již povoloval déšť, nazul jsem botky, triko, šiltovku a elasťáky (pořadí bylo asi jiné ;-) a vydal se klusem s batohem pro snídani. Taková noční 4km vyklusávačka po sedmičce vína je skutečně mimořádný zážitek. Chvíli jsem dokonce uvažoval o pár km protažení klusu, ale nakonec dorazil raději domů a šel spát. Sice trochu dlouhá, ale povedená sobota.

pátek 27. července 2007

Mám 2 Forerunnery 305

Včera ráno jsem po delší pauze zkusil zapnout garmina, který mi odešel na Baldatlonu a ejhle, po necelých třech týdnech se mrška zapnul a začal fungovat. Abych řekl pravdu, trošku mne to naštvalo. Trénink bez něj mi totiž připadal nějaký divný, neměl jsem tacháč na kole a vůbec. Nelenil jsem tedy a pořídil nový z dino-m.cz a vlastně již na konci týdne s ním fungoval. Nicméně jak jsem na behej.com psal ve fóru, nový kousek se mi zdál výrazně svižnější v GPS části, zejména zaměření. Po pár použitích můžu s klidem říct, že rozdíl je opravdu markantní.
Při cestě z práce se starý garmin chytal na gps až tak 1-2km po vyjetí, nový po 0,5. Při zapnutí před barákem se starý chytá (a chytal) kolem dvou minut, nový do 40-ti sekund.
Verze firmwaru stejná, příčina mi tedy není jasná. Že by americký model primárně chytal nějaké jiné kanály v defaultu? Soudruzi z centrály se mi ani po týdnu neobtěžovali na mail odpovědět.
Americký model také podporuje výrazně méně jazyků, bez ohledu na stejnou verzi firmwaru, je tedy zřejmé, že oba kusy mají nějaké části softu (a možná i železa) odlišné.
Asi tedy s experimenty s technikou určeno pro trh mimo EU končím.
Původně to vypadalo tak, že oživší kus prodám a prachy věnuji na volné použití manželce za její velkorysost při schválení rychlého nákupu nového kusu, nicméně žena opět překvapila svou velkorysostí, když prohlásila, že při své závislosti bych si měl nechat strojky oba, pro případ další indisposice jednoho z nich. Mám já to prostě hodnou ženu!!!

pondělí 23. července 2007

Týden 16. - 22.7

Byl to takový volnější týden, který malinko zkomplikovala ženina víkendová účast na cvičení pilates na Horní Bečvě, ale nakonec jsem si aspoň užil děti a trochu si odpočinul (v poslední době mám pocit, že hlavně kvalitně odpočívám;-)).
Pondělí: kolo do práce a zpět. Bez Garmina je to za trest, tak mi aspoň obě cesty fouká do ksichtu, čímž nemám moc prostoru přemýšlet, jak mi to strašně vadí a raději šlapu.
Útery: volno
Středa: do práce a zpět na kole, tentokrát jsem za protivítr v časných ranních hodinách odměněn větrem v zádech na cestě zpět. Absence garmina mrzí dvojnásob, mohla to být nějaký rekord... Nícméně v dino-m.cz se postavili čelem slibu nabídnout o 1% nižší cenu než je nejnižší cena mnou nalezená na webu, takže už je objednáno a vejdu se do osmi. Aspoň tak.
Čtvrtek: dnes již žena odjíždí, takže jenom ráno 8,5 km běhu (bez garmina opět nezvyk), protože jsem měl z práce pospíchat, abych ji stihl se švagrovou odvézt na Horní Bečvu. Nakonec je vše jinak, jaksi tam pospíchají, takže je nakonec veze švagr. Tím se ovšem mění rozložení plánu, protože je měl vyzvednou až se budou vracet, což teď zůstává na mne a já tím pádem ruším svoji přihlášku na tt v Sobáčově, ach jo. Po návratu z práce tedy od Ondry a Kristýny přebírám Matýska a začíná naše dvouchlapové hospodaření.
Pátek: využívám manželčiny nepřítomnosti a utíkám koupit televizi. Stará nějak blbne a jelikož krom stáří fyzického trpí morálním, nechce se mi ji tahat do opravny. Po chvíli váhaní mezi LCD a plazmou Panasonic viera (oboje), to rozetne Matýsek, kterému se LCDko líbí víc navíc má pro ženu přijatelnějších 84 cm úhlopříčky. I tak jsem ovšem stíhám obavami, co řekne, protože zdále žije v zajetí bludu jakýchsi násobků úhlopříčky vs vzdálenost od televize. To já mám se 4,25 dioptrie na obou očích jasno, čím větší, tím lepší a čím blíže tím taky lépe:-D
Původně plánovaný odpolední výlet na kole se po obědě v RedZeru scvrkne na cestu k vodě a zpět, která je na hraně přežitelného hlavně pro Matěje. Voda u našich v bazéně má při příjezdu 28 a při odjezdu (nejvyšší teplotu ve stínu uložila meteostanice 38 stupňů) již dokonce 30. Ještě pár dní a půjdou v ní vařit vajíčka. Ve schránce nacházím lístek o uložení zásilky, nový Garmin dorazil, juchů!!!!!!!
Sobota: vyzvednu na poště strojek a jedeme pro Marušku do Hranic (byla na soustředění s tanečkam, 28 holek od 7-mi do 12-ti let v tělocvičně spících, je z toho totálně mimo a trvá skoro půl den, než jí začně fungovat normálně příjem informací od rodiče) cestou domů se stavíme okoupat na Jadranu v Oseku, kde nakonec strávíme celý den. Cca 300 odplavaných metrů ani nezapisuju, páč to byly kousky, abych nestratil děcka z dohledu. Matýsek do vody ani nevleze, jak se mu líbí ve stanu proti slunci.
Neděle: tak se chlapeček dočkal a jedeme pro maminku (v sobotu zkošel handlovat, jestli nepojedeme v sobotu raději pro ni a pro Majdu až v neděli;-). Na Horní Bečvě je prima, po vedrech se to tam trochu honí, dá se tedy trochu fungovat. Obědváme na jakémsi ranči, kde výrobní lhůty jídla hrubě překračují hodinu a jdeme testnout vodu do přehrady. Je prima, takže si v ní cca půl kiláku uplavu. Po návratu domů jsem sice utahaný (otec na full time 3 dny jsem dlouho nebyl), ale po uložení dětí si vyrazím na klus přeměřit pondělní ranní běh. Garmin mne překvapuje velmi rychlým zaměřením satelitů. Vyrazím a po asi 5-ti munutách začíná pršet. No do háje, vůbec se mi nechtělo a ještě moknu. Po výběhu na Žernovou jsem ale odměněn zapadajícím sluncem přímo do očí a po otáčce trasy kompletním obloukem duhy. Vracím se tedy domů lehce zmoklý, ale odměněn výhledem a doknce i malinko rozběhnut.

Suma sumárum:

Km

Čas

Plavání

0
0

Běh

17
1:43

Kolo

130

4:45



6:28


Tréninkově i závodně na pytel týden, ale zase jsem si užil rodičovských radostí jako už dlouho ne. Tak snad se vyblbnu na Hulmenovi a když to půjde, třeba i v Babicích. Uvidíme.

úterý 17. července 2007

Týden 9.-15.7.

Týden prakticky bez kola kvůli počasí, za to hodně plavání a trocha běhu. No a na konec 2 závody o víkendu.
Pondělí: 2 kiláčky plavání (3 malinko ostřejší čtyřstovky) v poledne a 8km večerního běhu, který měl být klusem, nicméně nastupující bouřka mne donutila nejen trať výrazně zkrátit, ale i zrychlit tempo;-)
Úterý: volno
Středa: ranní desítka běhu, velmi volně na 130bpm a polední plavání. Před Grafilitem jsem si dal jako hlavní motiv 5x200 ostře s packama a málem pak nevylezl z vody. Síla jde do háje a už se těším na podzimní posilku.
Čtvrtek: ráno 12km volnějšího běhu, v poledne souvislé 2km za 35 minut.
Pátek: ráno jenom 35 km na kole, už jsem se šetřil na víkend.
Sobota: Grafilitman
Neděle: B-Aldatlon

Suma sumárum:

Km

Čas

Plavání

7,5
2:20

Běh

43

4:12

Kolo

90

2:50



9:22


Nějak mne v tom horku nebaví psát, tak to nechám stručné.

Bečvoman, zdá se, žije!

Tak mi přišel od Martina Kupce do mailu link na stránky bečvomana. Protože je otázkou, jak dlouho tam tento text vydrží, publikuji jeho text bez dovolení zde:

Řeči se vedou a voda teče a přestože jsem letošní bečvomanskou sérii zrušil, nejspíš budu další roky v Bečvomanu pokračovat a přestože vím, že to bude hodně o hledání důvěry, tak právě v tomhle je nová výzva.
Homo Hardcoreus se nakonec letos také přece jen uskuteční, informace budou brzy na rodícím se webu www.beskyterra.cz a zde.
A co tak najednou?
Přestože pozitivní reakce hodnotící mé aktivity v organizaci závodů byly fajn a díky za ně, tak k tomuhle obratu mě nabudily reakce negativní a i za ně, vy všichni milí, zbabělí anonymové, děkuju.
Tož tak :-)
15.7.2007 Beskydy-Visalaje, Martin Kupec.

Doufám, že si Martin uchová duševní i tělesnou svěžest a příští rok se můžeme těšit na celou Bečvománií sérii!

pondělí 16. července 2007

B-Aldatlon 2007

O tomto triatlonku konaném v neděli 15.7. jsem se dozvěděl vyloženě náhodou a už ani nevím od koho, snad od Ondry, těžko říct. Šlo o již třetí ročník a přes celkem nulovou propagaci se akce zúčastnilo 30 atletů z bezprostředního okolí Přerova i samotné metropole (myšlen Přerov). Hlavní cenou je tradiční "balda" tedy kus tzv. samorostu, který měl celý rok v držení loňský vítěz Ondra, jenž se už těžil, až se ho zbaví. Údajně z něj totiž lezou červi;-). Nejspíš i proto nakonec pustil první místo nadrženým borcům z AD cyklo Brodek.
Akce je myšlena jako závod "na žízeň", čemuž sice odpovídají distance (cca 200m plavání, 15km kolo a 2-3 km běhu), ale ne už organisace a zabezpečení. V ceně startovného 70kč je vynikající gulášek od maminky ředitele závodu, triko s neotřelou baldatlonskou grafikou a 2 pořadatelé na výjezdu z města. Po dobu závodu i dlouho po něm se prodává přerovský Zubr desítka za neskutečných 12,50kč, vynikající domácí klobásy taky za pár šupů a vůbec neřeším, že náměstek ředitele (Baldy) Alda, většinu panáků vůbec nezapisoval. Ale to už předbíhám.
Start je v 10, takže jedu na 9:30. Organizace je uvolněná, nedaří se mi uhádat číslo 11, aby se moje včerejší nemuselo přepisovat, takže dostávám 12-ku a zakupuji za 35,-kč kriegel se svým startovním číslem, nechte ho tam, že jo, když jeho výrova dala tolik práce.
Depo je u loděnice (aha, místo startu jsem zatím zatajil, tedy Přerovská loděnice) vyloženě improvizované, takže kola jsou různě opřená o plot, vlastní budovu, nebo ti prozíraví (jako třeba Ondra i já) o nějaký bazmek pravděpodobně na přepravu lodí ležící hned u východu z areálu. U Ondrova kola jsme si dali s Aldamanem fotečku. Pominu-li krásné chlapy, tak loukoťové Bayery jsou nádhera.
Už se ale neodbytně blíží start plavání. To se odehrává v Bečvě, do které vlezu poprvé od svých asi 6-ti let. Smrdní podstatně méně, než jsem se obával a neváhám ji označit za podstatně čistší, než byl třeba loni kačák v Lošově. Asi proto, že je voda celkem fajn, máme jí aspoň málo. Jak je vidět z obrázků, závodu se účastnili samí plavci a nikdo se nesoukal do neoprenu. Nejspíš to na tak krátké plavání nestojí za to. Závod odstartoval ředitel závodu Balda (zády k fotografovi) po lehkých tahanicích s odpočtem času. Navzdory nízké hladině celou cestu plavu a nevšímám si skokanů a běhačů. To mne ve vodě nebaví.
Voda sice není nejteplejší, ale dá se to přežít. Jako největší problém vidím bójku, protože je tvořena třemi starými tmavě hnědými korkovými plaveckými deskami (počítám, že ročníky 1980 a starší by měly vědět, o čem je řeč;-), které na hladině vody moc nerazí. Nakonec se mi k nim ale podařilo trefit a zpět už to k pontonu byla brnkačka;-). V tomto místě zmíním svoji obrovskou chybu. Jelikož jsem sebou neměl doprovod (dorazil až později) riskl jsem vzít do vody Garmina (měl by podle papírů vydržet 30minut v metru vody). Ten můj ovšem nezvádl ani těch 6 minut, co plavání zhruba trvalo. Na kole jsem si všiml, že se divoce přepínají obrazovky na displeji a nereagují klávesy včetně vypínací. Tak se choval až vybití baterie a potom jeho činnost definitivně ustala. Obchodník v Americe odmítl reklamaci uznat (nemá prý žádnou záruku jak dlouho byl stroj ve vodě), české zastoupení garminu by reklamaci uznalo, nikoli ovšem na stroj pořízený v USA. No nic, na dino-m.cz byli velice vstřícní, dostal jsem o procento nižší cenu, než jakou jsem našel nejnižší na jyxu a v pátek už snad bude nová mašinka doma. Na odplavání 200m za 8 tisíc ale budu ještě dlouho vzpomínat. No nic, po komické vsuvce o technice se vrátím k závodu. Z vody jsem šel celkem vpředu, bo plavání mi jakžtakž jde, nicméně rozdíly byly díky značné krátkosti tratě prakticky zanedbatelné, takže jsem z depa šel jako jeden z posledních. Musel jsem si totiž na obutí sednout. Puchýře po včerejším Grafilitu mám skutečně brutální a krvavé, navíc se mi ve vodě odlepila polovina náplastí. Obouvání ponožek tedy věnuji hodně času i trpělivosti, abych si zbytečnými záhyby neutěšený stav nohou ještě nezhoršil. Takže jsem se v klidu obouval a zatím vyrážel na trať jeden horší plavec za druhým, až zbyli v depu už skutečně jenom ti nejhorší, případně stejní šuchtalové s převlékáním jako já. Počítám, že Ondra, který šel z depa první, byl už někde v Prosenicích, když já se teprve vydával na trasu kola. Byl jsem hlavně velice zvědav, jak bude kolo vypadat po včerejším Grafilitu a konalo se překvapení. Celkem to šlo. Cca půl kiláku před sebou jsem viděl skupinku 4 cyklistů převážně v barvách TTS Osek, kterou jsem se snažil dojet. Tento záměr se mi splnit nepodařilo, ale cvakl jsem aspoň jednoho odpadlíka z této grupy, který mne uvisel jenom chvíli. Rád bych zde machroval s nějakými rychlostmi, nicméně data už jsem z Garmina oželel, takže budu tvrdit jenom tak, že jsem byl rychlý a spolupracující skupinku malinko dotahoval. Kolo jsem odjel na pilu (byla to úplná rovinka) a čekal, co se mnou udělá běh. Při návratu do depa už mi fandila celá rodina, zejména moje milovaná žena mne povzbuzoval slovy: "co se tak zdržuješ s tím kolem, někam ho hoď upaluj", pokyn jsem ovšem splnil jen z poloviny, kolo postavil opatrně, ale pak už upaloval;-). Běh mi přinesl jedno potěšení a jedno veliké zklamání. Potěšením byla (podle mne) solidní rychlost. V krátkých pauzách v garminím šílenství se mi zdálo celkem pravidelně vidět průměrnou rychlost na km kolem 4:45, což je pro mne sakra svižné, otázkou zůstává, jak dalece šlo o reálné vidění. Vzhledem ke krátkosti trasy mi bylo jasné, že ztráta na špici není nijak dramatická a bude možné využít mé alkoholistické disposice. B-Aldatlon totiž umožňuje všestranným lidem kompenzovat výkonnost hoňáků bonusovými minutami za vypitého panáka slivovice na otočce běhu. Jelikož jsem čelo závodu (Aleš Dedek s Vašekem Klakurkou a těsně za nimi Ondra) potkal poměrně blízko otočky, bylo mi jasné, že mne pouhý jeden panák posune ke zlatu (pravda, vypustil jsem úvahy o pomalejších alkoholicích za mnout;-), tak jsem ho v plné rychlosti zobl. Tvrdí-li někdo, že alkohol je doping, musím ho v případě slivoce a triatlonu označit za hňupa:-). Málem to se mnou fláklo, ale rozběhl jsem to a doknce se trochu přiblížil človíčkům ze skupinky, kterou jsem se snažil dojet na kole. Jako prakticky jasný vítěz jsem nefinišoval, nebylo to potřeba, a užíval si ovace davů (Maruška s transparentem TATÍNKU DO TOHO).
Nemohl jsem se zúčastnit vyhlášení, protože jsem hned valil domů pro auto a vezl Majdu na soustředění do Hranic, takže jsme se k loděnici vrátili až odpoledne se švagry a pouhým jediným naším dítětem. U výsledků mne ovšem čekal šok. 16-té místo! No tohle, panákový bonus nebyl započítán. Sháním ředitele závodu, což se ukáže jako zbytečné, protože David už je ve stavu těsně před resetem a navzdory pokračující konzumaci v něm vydrží ještě několik hodin. V družné zábavě s některými účastníky závodu, jejich doprovodem, známými i náhodnými kolemjdoucími, kteří zaslechli, že na čepu je pivo za příznivou cenu, dopíjíme poslední ze tří beček a svištíme domů. Byl to náročný sportovní víkend a nebýt podělaného Garmina a organizační chybou uniklého mi vítězství, řekl bych, že se dokonale povedl.
Doufám rovněž, že druhý z pořadatelů Alda přehodnotí svůj postoj "letos naposledy" a příští rok si u loděnice zase zablbneme.

sobota 14. července 2007

Olympijský Grafilitman 2007

Na tento závod jsem se hodně těšil. S ohledem na nekonání se Bečvomana šlo o první konfrontaci v závodě, který jsem absolvoval již loni. Není to sice zcela korektní, protože loni bylo malinko jiné kolo a zcela jiný (výrazně náročnější) běh, ale já se budu držet zlepšení, protože to bylo fajn;-).
Předzávodní přípravu jsem zahájil již v pátek, kdy jsem si na firemním večírku kromě lososa s rýží dal jako hořčíkovou a sacharidovou přípravu 5 plzní a k tomu jednu 12-ti letou metaxičku (nebýt závodu, tak se z ních v Hlavě 21 zruším, maj tam panáka za 150, no nechlastejte to jak k smrti odsouzení;-). Já jsem ovšem nemohl, dal si kulturně jenom jednu a nechal se odvézt domů. Sláva, že kolega ze Zlína nezůstával na noc a Přerov měl po cestě. Touto cestou Markovi děkuji. Návrat ve 23:00 sice doma nebyl oceněn, jak jsem očekával, ale střední pochvala se dostavila.
Ráno klasická předstartovní horečka, kolo do auta, taška s krámy (zapomněl jsem plavky, pro které jsem se vracel a pak je nepoužil) a chemií (na krátký TT jenom 2 gely) a hurrá o pro Ondru, který tentokrát závodí, a Kristýnu, která opět nezávodí, ale jako doprovod má vysokou hodnotu. Jednak mi po plavání podá Garmina a nadělá pár celkem solidních fotek.
Na místo dorazíme krátce před desátou dopolední jako jedni z prvních. Posledně jsem měl v Nové vsi startovní číslo 1, dneska, asi po super dojmu z posledně, dostávám ještě mnohem machrovštější číslo 11. Původně to jistě mělo být 111, ale nakonec dorazil jen dvoumístný počet účastníků.
Luxusně čistá voda (2 metry do hloubky byl v lomu vidět každý kamínek) o teplotě 22 stupňů přímo vyzývala k volnému plavání. Přesto se prakticky všichni neplavci soukali do neoprenů. Překvapivě i Ondra, který ovšem v gumovém oblečku vypadá opravdu našláple. Přes jeho výbornou plaveckou úroveň se ovšem propracoval na pouhé páté místo mezi neplavci (rozuměj: neplavcem myslím nešťastníka, který se od nádherné vody izoluje šprckovitou hmotou;-).
Dneska jsem se dokonce stihl rozplavat, nicméně nemám pocit, že by to mělo na cokoli v následujících dvou a půl hodinách nějaký vliv.
S vynikajícím rizotem od milostivé paní Hrazdirové v břiše jsem připraven na startu. Vyslechnu si standardní kecy hvězd na téma "jedu z plného tréninku", nebo "vůbec jsem neladil", případně "mám za sebou těžký závod" provázené nervózními pohledy na nás plavce (bez neoprenů), kteří svým sebevědomím tyto hoňáky znervózňujeme.
Start a jdeme na to. Na vedení to nyní nevypadá, nějací neplavci jsou přede mnou. Voda je tak průhledná, že podrobně vidím technické chyby, kterých se dopouštějí až do doby, než uplavou moc daleko. Potom už jenom sleduju kamínky na dně, které jsou vidět skorou celu trasu plavání. Na cestě jsou bohužel dva výběhy z vody, které mi nedělají dobře. Doufám, že všechny ostatní otravují stejně. Z plavců jsem byl daleko vpředu a i z obrázku je vidět, jak se kolem mne zoufale snaží neplavci ;-). Jako obvykle mne plavání velice baví a lituji jeho konce (00:23:57, mám nepříjemný pocit, že bylo zase malinklo kratší). Na suchu totiž půjde do tuhého a ani první místo mezi plavci (čtrnácté absolutně) asi neudržím. Výběh z vody je umocněn řečmi Martina Kupce, že mi dneska moc neplave. Holt ne vždycky čelo uhne na špatné bójce a dneska na to dokonce ředitel závodu Dušan Kyjanka výslovně upozornil. Ani moje striktní přímková plavba tedy na čelo nestačí. No jo no. Vyškrábu se tedy na kopeček nad lomem do depa a jdeme na kolo. Rozhoduji se jet na boso a nezdržovat se ponožkami. Kolo je pro mne velkým překvapením. Jelikož neberu tepák, nakopnu to, co to jde a 40 kiláků zvládnu za 1:09:47 bez depa. Paráda, 2 lidi předjedu, jenom asi 3 mne. To je zcela mimo standardní vývoj. Předjíždím dokonce Ondru, který má ovšem žaludeční potíže, což moji radost dosti kalí. Celkem peču na nějaké frekvence a i jediný kopeček na trati jedu na velkou pilu. Průměr přes 34 km/h je mým závodním rekordem. Druhé depo je bohužel na náměstí v Litovli. Bohužel proto, že opět nedorazili diváci, kvůlivá kterým se to dělalo, a mít to celé v lomu, mohl se veškerý doporovod celý den koupat a i přihlížejících by bylo více.
Třeba se Dušan inspiruje do příštích let. Z Litovelského náměstí se vydávám na poměrně optimistické pozici vstřích běhu, který má podobně chvalitebný průběh jako kolo. Navíc vybíhám před Ondrou, který mne ovšem po pár set metrech cvakne a jede přede mne. Je mu ale blbě, tak si ho celý běh držím v zásadě na dohled. On se ovšem bohužel rozběhne a vzdálí se mi. Tajně jsem doufal, že si třeba blinke a udělám ho, ale ani tento zlomyslný záměr nevyšel. Divný průběh závodu pokračuje, jako první nejsem předběhnut, anóbrž předbíhám. Chvilku potom jde přeze mne Ondra a krátce na to neskutečný robot Ondra Horák ze Šternberka. Vidět běžet repre závodníka v běhu do vrchu je veliká radost. Člověk aspoň vidí, že jeho běžecká cesta ještě může být dlouhá;-). V tuto chvíli již začínám tušit chybu, které jsem se dopustil. Vyrazil jsem totiž ve skoro nových NB M825SB na boso (tajnou zbraň, ponožky speed guaranteed jsem ponechal v depu) a již zhruba po dvou kilácích mi bylo jasné, že to bude bolet. A taky jo. Boty se z 825SB (silver blue) pomalu měnily na 825SBB (silver blue blood) a každý krok bolel. Přesto jsem předběhl 2 lidi a byl předběhnut asi jen 5-ti, dal desítku za 51:19 a doběhl do cíle v pro mne skvělém čase 2:27:41. Celkově to vyšlo na 21. místo, v katergorii 30-39 dokonce 6. a neporazila mne ani jedna ženská!!!! Ve výkon pod 2:30 jsem doufal skutečně jenom velmi potichu. Navíc chybělo jenom malinko a cvakl bych Ondru, což by jistě potěšilo Marušku, kterou moje horší výkonnot velice trápí a co by člověk neudělal pro dceru, že? Bohužel, síly malinko chyběly. I tak jsem ovšem velice spokojen. Dobré plavání, celkem skvělé kolo, kdy jsem se vůbec nešetřil a nakonec běh, který byl v čase mé únorové závodní rychlost na desítku. Kompletní výsledky připravil Martin Kupec v rekordním čase tady.
Celkově tedy hodnotím závod jako skvělý. Jsem spokojen s vlastním výkonem a jak je to u Dušanových podniků zvykem, klapla skvěle organizace. Třešínkou na dortu je pivo zcela zdarma pro závodníky, čehož jsem několikrát využil a doplnil tak hořčík, vitamíny skupiny B i ostatní elektrolyty. Trošku mne mrzí, že na závodě nebyli olomoučtí matadoři Martin Kňáva a Robert Fojt. Chyběl totiž někdo někdo, kdo by čelo plavání zavedl špatně, abych mohl vyhrát a Robert mi navíc pochválil blog, čímž se stal mým mediálním oblíbencem :-).
Jednu poznámečku si ale neodpustím. Když se člověk mrkne do výsledků zjistí, že poměrně jednoznačně vyhrál Marek Pustulka, o asi 6 minut před Jakubem Chmelíčkem, kterému o 16s zpět dýchal na záda Petr Kopřiva. Nemít výsledky a poslouchat jenom Dušanovy komentáře, získal by člověk pocit, že jediným závodníkem byl právě Jakub. Nic naplat, je vynikajícím ironmanem a ve své věkové kategorii světová špička, ale v Litovli byl druhý, takže nevidím důvod pro takovou mediální masáž. To je ovšem z mého pohledu mrňavá bleška na jinak krásném závodě. Počítám s tím, že příští rok se jistě vrátím!

sobota 7. července 2007

Týden 2.-8.7.

Tento týden se nesl ve znamení dovolené v Beskydech, které ale bohužel příliš nepřálo počasí. Tato nepřízeň vedla jednak k menšímu objemu naběhaných kilometrů, než jsem plánoval, druhak i k dřívějšímu odjezdu domů.
Pondělí: krátký podvečerní běh ukončil začínající déšť. Chvilku jsem váhal, zda to nerisknout a nepokračovat, ale dobře jsem udělal, protože těsně po návratu na chatu vypukla celkem silná bouřka doprovázená solidních vichrem a lijákem. Vyšlo to na nějakou sedmičku, ale aspoň kopcovitou. Dopoledne jsme trávili prohlídkou Ostravské ZOO (přání dětí), která mne velmi příjemně překvapila. Návštěvu doporučuji, zejména pro děti je tam fůra atrakcí. Je zajímavé, že největší úspěch sklidila ohrádka plná morčat (jedno chováme doma, dostala ho Maruška za pololetní vysvědčení), zatímco nejvzácnější chované zvíře ZOO lemur Sclaterův sklidilo prakticky nezájem....
Úterý: jelikož jsem dostal povolenou odpolední vycházku, vyběhl jsem si na Lysou Horu. Dobrý výlet, z Visalají po červené je to nějakých 9km, dolů jsem chtěl běžet po silnici. Jelikož byl všední den a relativně již pozdě odpoledne, potkal jsem jenom pál lidí, takže hlášky o úplných idiotych padly jenom 3. Dobré skóre. Na vrcholu jsem byl odměněn opravdu luxusní viditelností, kterou mi spolubydlící z Visalajky (byli na Lysé den přede mnou) jenom záviděli, kvůli oparu totiž dohlédli s bídou na pár km.
Seběh po silnici mě po asi třech kilácích přestal bavit, protože už nebyly žádné vyhlídky a dupání do asfaltu byla otrava. Uhl jsem tedy zpět na červenou a valil na chatu. Celkem mi dal výběh zabrat, což jsem ale poznal až v posledních cca 3 km, kdy se cesta zase chvílemi kousek zvedala a do kopce se špatně rozbíhalo.
Středa: jenom večer regenerační výklus, po Lysé to bylo potřeba. Bohužel se nedalo najít nějkou rovinku ;-)
Čtvrtek: první plonkovní den, odpoledne začalo pršet a už nepřestalo
Pátek: od rána prší, takže se rozhodujeme odjet domů. Doma už na žádnou sportovní aktivitu nedochází, protože se u nás koná večírek, původně plánovaný na Visalajce, který se poněkud protáhne.
Sobota: dokopu se tedy jenom ke krátkému klusu, na který si kvůli doznívající kocovince raději ani neberu tepák;-).
Neděle: domluvili jsme se s Ondrou, že vyrazíme hned ráno na dopolední kolo. Výhled počasí je pro tento jediný den optimistický, tak si troufneme jet i malinko dál. Vyrazili jsme i trošku do kopců a nakonec trasa vydala na příjemných 106km, díky kterým se nakonec nejednalo o nejslabší tréninkový týden.
Tabulka tedy vypadá takto:


Km

Čas

Plavání

0
0

Běh

42

4:42

Kolo

106

4:20



9:02


Není to nakonec tak hrozné, jak jsem se původně obával, akorát plavat nebylo kdy, ale to doženu. Jediné, co trochu kalí optimistické výhledy, je předpověď počasí nevěstící pro nejbližší dny nic dobrého. Snad aspoň na Grafilitmanovi nebude pršet.

Na závěr se ještě jednou vrátím k nešťastné kauze Bečvoman 2007. Týden v Beskydech jsme totiž strávili na Visalajce u hlavního aktéra záležitosti. Až na počasí musím tento týden hodnotit jednoznačně pozitivně, ubytování je velice solidní, strava taky a Plzeň na čepu je vůbec super. Taky jsme se vrátil o 3 kila těžší;-). Martin je sice svérázný, nicméně velice pozorný a vstřícný hostitel, pro kterého např. v případě deště není problém dojet autem pro moknoucí klienty.
K Bečvomanovi můžu říct jenom tolik, že Martinovy důvody už nějaký čas bublaly a celkem jim rozumím. Malichernost záminky a forma ukončení aktivit jsou jenom důsledkem jeho impulsívní povahy. Doufám, že až Martin trochu vychladne, domluví se s TTS v Oseku a pustím jim i doménu s archívem, ať se nemusí měnit název a zavedná značka. Prásknutí (a to pořádné) dveřmi už proběhlo, myslím, že na řadě je trocha velkorysosti.
BTW kluci z TTS plánují ještě letos o prázdninách v termínu 4.8. další závod a zatím to vypadá buď na olympijský nebo HIM triatlon. Na stránkách klubu je v současné době anketa, kde je možno preferovat svoji oblíbenou trať. Apeluji na případné čtenáře, aby podpořili půlironmana. Zatím vede, ale jeho náskok není bůh ví jaký.

úterý 3. července 2007

Měsíční bilance červen 2007

Můj bezesporu sportovně nejpohnutější měsíc v dosavadní závodnické "kariéře". Dal jsem polovičního ironmana (zcela plánovaně) i ironmana (vlastně skoro neplánovaně;-) a mohl jsem stihnout jeden sprintík, kdyby náhodou zrovna pořadatelsky nezkolaboval.
Objemová bilance je podstatně nižší oproti květnové, nicméně závodních hodin je tam z HIMa a IMa mraky.
Vypadá to asi takto:


Km

Čas

Plavání

16,4
5:26

Běh

140

14:59

Kolo

736

26:54



47:29


Červenec se odehraje (doufám) v duchu krátkých víkendových TT a když vše půjde optimálně, vypadá kalendář takto:
14.7. olympijský Grafilit
15.7. srandovní sprint v Přerově (pořádá to kamarád 200-15-3)
22.7. Lošovský sprint (500-25-5 výživné kopce kolo i běh)
28.7. Hulmen (sprint)
29.7. Babický (sprint)
Mezitím třebas i malinko potrénuji;-)
Škoda zrušené Bečvomanské série. HIM v půlce prázdnin a IM na konci mi přišly fajn. Šikovní kluci z Oseka ale možná HIM na Jadranu udělají (rýsuje se snad 4.8.) takže kdybyste tam někdo chtěli přijet, podpořte jej, prosím, v anketě na jejich webu.
Víc k červnu není co dotat, protože jsem se vychválil už sekcích o závodech;-), takže si jen dovoluji popřát případným čtenářkám či čtenářům prima prázniny a těm méně šťastným bez prázdnin alespoň prima dovolenou, budou-li jakous v létě čerpat. No a jinak nashle v Nové Vsi 14.7. na Grafilitmanovi.

Týden 25.6. - 1.7.

Opět objemově i intenzitově slabší týden. Snad se z toho nestává pravidlo;-). Objektivní důvody byly dva: odpočinek po moraviamanovi a odpočinek před Bečvomanem. Ten druhý z odpočinků se nakonec ukázal jako zcela zbytečný, což jsem ale nemohl tušit.
Pondělí: překvapivě mě ani dnes nezačaly bolet nohy, nicméně polední půlhodinka v bazénu byla vyložená koupačka. 1300 za půl hodiny se ani nedá nazvat jinak. Je ale pravda, že převážně prsíčka a znak mi udělaly velice dobře a po vylezení z vody jsem se cítil výrazně lépe před ním.
Úterý: služebka, takže volný den.
Středa: zkusil jsem to do práce na kole. Kvůlivá pitomcům silničářům, kterým nestačí, že 1500m silnice mezi Dubem a Brodkem zavřeli již na 3 měsíce (převážně tam nikdo nic nedělá), ale aby nebylo možno tento úsek kloudně objet, zavřeli i průjezd Rokytnicí. Musím tedy jezdit druhou stranou, což značí kopečky. Malinké, ale ve středu mrzely;-). Zpočátku jsem se totiž cítil v pohodě, ale stačilo malinko přišlápnout do kopce a docházelo brutální rychlostí. Polední plavání již bylo lepší a páč ruce jsou jediné, co mám v pohodě už od úterý, zařadil jsem i svižnější čtyřstovečku s packama a navzdory prsíčkům i nohám stihl za 35 minut 1500m. Domů jsem už kolo ňák ušmrdlal.
Čtvrtek: ranní desítka běhu mi udělala móc dobře. Vyloženě jsem se na ni těšil. Těšení mi v podstatě vynechalo jenom těch zhruba 10 minut mezi zazvoněním budíku a vylezením z postele;-). Zkusil jsem zařadit i dva svižnější úseky 2 a 1 km kolem 4:35 na km (na mne pekelná rychlost) a zjistil, že letos jistojistě desítku pod čtyřicet nedám:-D.
Pátek: volno před plánovaným bečvomanem.
Sobota: když už jsem večer volal Aldamanovi, že se závod nekoná, domluvili jsme si ranní výběh. Těšil jsem se skoro stejně jako na závod, neběželi jsme totiž spolu ani nepamatuju. Taky to tak ráno vypadalo a z plánované patnáctky bylo 27, jinak bychom totiž nestihli všechno probrat. Doběhli jsme navíc i do Oseku, abych zkontrolovali atmosféru, která tam panuje. Ta se ukázala jako velice konstruktivní a vyvrcholila uspořádáním závodu závodníky TTS Osek. Vypadá to, že Bečvoman (možná s malinkou úpravu názvu) má o budoucnost postaráno.
Neděle: odjezd na dovolenou, příjezd na dovolenou, plzeň a nějaká ta kořalička s hoteliérem, takže taky volno.
Tabulka tedy nakonec vypadá následovně:


Km

Čas

Plavání

2,8
1:05

Běh

36

3:35

Kolo

62

2:20



7:00


S odřenýma ušima v průměru hoďka denně.
Tento týden díky dovolené bude asi také slabší. Chtěl bych ale aspoň jednou vyběhnout Lysou a ještě nějaké kratší výběhy v Beskydech (ten včerejší měl jenom 7 km, zahnala mě bouřka). Kolo jsem kvůli klidu v rodině ani nezkoušel navrhnout;-) Hm, když nad tím tak přemýšlím, počkám až vstane Matýsek a dám tu Lysou ještě dnes, ať ji třeba nevypustím...